Diabetes neboli cukrovka je onemocnění slinivky břišní, které je charakterizováno sníženou produkcí inzulinu. Díky tomu dochází v krvi k vzestupu hladiny krevního cukru – glukózy.
V praxi rozlišujeme diabetes mellitus 1. typu, který je charakterizován absolutním nedostatkem inzulinu kvůli autoimunitnímu poškození beta buněk slinivky břišní, tedy právě těch, které produkují inzulin. Tento diabetes se vyskytuje nejčastěji mezi 5. až 25. rokem života.
Často se mu také říká juvenilní. Diabetes mellitus 2. typu je charakterizován relativním nedostatkem inzulinu, jeho opožděnou sekrecí a také inzulinovou rezistencí, která snižuje inzulinovou odpověď v cílových buňkách.
V krvi je vysoká hladina cukru a tělo ji při dalším přívodů sacharidů nedokáže vyrovnat.
Diabetes je komplexní porucha látkové přeměny. Kromě poruchy metabolismu cukrů s sebou přináší i poruchu látkové přeměny tuků, bílkovin, vodního i minerálového hospodářství.
Změny probíhají již na buněčné úrovni. Vše je doprovázeno orgánovými komplikacemi. Při cukrovce je snížená nová syntéza tuků i bílkovin, ve zvýšené míře se odbourávají zásobní živiny.
Říká se tomu hladovění uprostřed nadbytku.
Jak se diabetes projevuje?Diabetes prvního typu má relativně náhlý začátek. Diabetes druhého typu se projevuje pomalu nastupujícími příznaky. Nejednou se objeví zvýšená hladina krevního cukru při rutinních preventivních prohlídkách – při odběrech.
Mezi příznaky patří postupně se rozvíjející žízeň a na ni navazující časté močení. Je to proto, že hladina cukru v krvi přesáhla určitou mezní hodnotu, při níž dojde k vylučování glukózy do moči.
Glukóza je koncentrovaná látka, která s sebou strhává vodu z organismu, proto se zvyšuje množství vyloučené moči. Jako další potíže se objeví únava, svědění kůže, svědění v okolí konečníku a pohlavních orgánů.
Častý je také úbytek hmotnosti, zejména v důsledku odbourávání zásobních živin.
Člověk také může trpět častými infekcemi, ať už bakteriálními nebo plísňovými. Jde především o záněty kůže (furunkly nebo kvasinkové infekce). Tyto příznaky – žízeň, močení, hubnutí – by nás měly upozornit, že není vše v pořádku.
Neléčený a nepoznaný diabetes se může projevit velmi závažným stavem, který se manifestuje jako diabetické kóma. V dnešní době je to relativně vzácný stav. Většinou se diabetes odhalí dříve, než k této závažné komplikaci dojde.
Komplikace pozdějších stadiíVětším problémem jsou ale komplikace, které přicházejí v pozdějších stadiích špatně léčeného nebo špatně kompenzovaného diabetu, zejména, když je diabetik neukázněný a nedodržuje dietní opatření, jak by měl. Proto je hladina cukru v jeho krvi stále vysoká a díky poruše metabolismu se v těle začnou vytvářet určité metabolity (zplodiny látkové přeměny), které poškozují některé tkáně.
Nejvíce postiženy bývají cévy, ať už v podobě diabetické mikro- nebo makroangiopatie. Jde o postižení větších i úplně malých cév.
Makroangiopatie postihuje koronární tepny, takže diabetici mohou být ohroženi vznikem infarktu myokardu. Další větší cévy jsou cévy dolních končetin, při jejichž postižení vzniká takzvaná ischemická choroba dolních končetin.
Třetí skupinou postižených cév jsou tepny mozku. Ischemické infarkty mozkové bývají častou komplikací diabetu.
Postižení nejdrobnějších tepének se nazývá diabetická mikroangiopatie. Podle toho, jaký orgán postihuje, rozlišujeme diabetickou nefropatii (s poškozením ledvin) a diabetickou retinopatii (s poškozením sítnice).
Dalším postižením je poškození nervových struktur, zejména periferních nervů, nazývané diabetická neuropatie. Poškození cév i nervů a zároveň mikrotraumata a infekce mohou vést k takzvané diabetické noze.
Velmi často se vytvářejí otlaky, které postupně progredují ve vředy až odúmrť koncových částí nohou – prstů –, které končí amputacemi.
Poškození očí při diabetuVelmi častou komplikací je šedý zákal neboli katarakta. Diabetici také častěji trpí zeleným zákalem – glaukomem, obrnou okohybných svalů a nervů (příznak diabetické neuropatie). Někteří diabetici mívají přechodné mlhavé vidění.
Nejzávažnější je ale diabetická retinopatie. Při patnáctiletém trvání cukrovky se vyskytuje poškození sítnice ve více než 50 %. Jde ruku v ruce s diabetickou nefropatií, tedy poškozením ledvin.
Při poškození sítnice se na cévách sítnice tvoří drobné výdutě s tečkovitým krvácením do sítnice, na sítnici se vytváří jakýsi výpotek. V dalších stadiích do sítnice prorůstají nové cévy, dochází i k růstu vaziva a výraznějšímu krvácení – do sítnice, do sklivce.
Postupně dojde až k odloučení nebo úplné destrukci sítnice a vznikne slepota. Diabetes je jednou z nejčastějších příčin slepoty dospělých.
Poškození ledvin při diabetuJde o velmi častou komplikaci diabetu. Nezáleží na závažnosti samotné cukrovky – někdy těžké postižení ledvin provází pouze lehčí diabetes, ale i naopak.
Postižení ledvin se vztahuje jak na ledvinový parenchym, tak na ledvinové pánvičky i samotné glomeruly (filtrační aparát), zjednodušeně řečeno. Projevuje se nejprve přítomností bílkoviny v moči, v krvi se objeví značné množství tuků, včetně cholesterolu.
Poškození ledvin vede k postupnému zániku funkce ledvin (mnoho diabetiků je odkázáno na umělou ledvinu).
Poškození nervů při diabetuNejvíce postižené jsou nervy dolních končetin. Projevuje se palčivým brněním, křečovitými bolestmi, pálením, mravenčením. Jindy jsou postižené i hlavové nervy – například lícní nerv, který může utrpět obrnu.
Postižené mohou být i útrobní nervy. Tato porucha může být provázena zvýšenou srdeční frekvencí v klidu, ortostatickou hypotenzí (pokles krevního tlaku při změně polohy z lehu do stoje apod.
), poruchou polykání, střídáním průjmů a zácpy, poklesem napětí močového měchýře a dalšími příznaky.
Ostatní komplikaceKožní problémy mnohdy upozorní na dekompenzaci diabetu. Vznikají častější hnisavé afekce – furunkly kdekoli na pokožce, záněty kůže, které se obtížně hojí.
Také kožní mykózy (plísně) bývají častou komplikací diabetu, včetně mykóz pohlavních orgánů.
Velmi často se u diabetiků setkáváme s postižením jater, od mírného zvětšení jater přes steatózu neboli zmnožení tuků v jaterních buňkách až po hepatitidy či jaterní cirhózu.
Diabetici také trpí záněty dásní, bolavými koutky, zubními kazy, změnami na sliznici dutiny ústní (různé vřídky).
Hyperlipoproteinémie (zmnožení tuků v krvi) často předchází diabetu nebo se naopak objeví jako komplikace diabetu. Rutinně by se u diabetiků měl vyšetřovat cholesterol a triglyceridy.
Léčba diabetuCo je cílem? V první řadě se snažíme o to, abychom dosáhli normální kvality života.
Dále by léčba měla zabránit komplikacím diabetu, ať již akutním nebo postupně se vyvíjejícím při špatné léčbě.Po stanovení diagnózy diabetu by měl dotyčný člověk změnit zejména stravovací návyky a svůj způsob života.
Je velmi důležité dodržovat dietní opatření, která se týkají vynechání zejména jednoduchých cukrů.
Dále je důležité omezit i příjem nadbytečných tuků, a zejména kalorií. Denní příjem potravy by měl být rozložen do menších porcí. Důležitá je optimalizace hmotnosti, což je velmi často obrovský problém. Strava by měla obsahovat větší množství zeleniny, měla by být obecně bohatá na vlákninu.
Jedním z nejdůležitějších bodů je zvýšit pohybovou aktivitu, a to zejména u diabetu druhého typu, kdy je přítomna inzulinová rezistence, což znamená, že buněčné receptory na inzulin nereagují a ten pak nemůže přispět k využití cukru v buňkách. Svalové buňky dokážou využít přímo cukr (glukózu), aniž by k tomu potřebovaly inzulin.
Proto svalová práce (tělesná zátěž, pohybová aktivita…) vede ke snížení hladiny krevního cukru i bez inzulinu.
Klasická léčbaSpočívá v užívání perorálních antidiabetik – tablet, které snižují hladinu cukru. Při naprostém nedostatku si pacient aplikuje podkožně inzulin. Možná je i kombinace tablet a inzulinu. Vhodnost léčby posuzuje diabetolog ve spolupráci s praktickým lékařem.
Každý diabetik by měl být poučen o samotné chorobě i jejích komplikacích, jež nastanou, pokud nebude nemoc dostatečně kompenzována. Jinými slovy, pokud bude diabetik neukázněný.
Diabetes spolu se zvýšenou hladinou krevních tuků je značným rizikem pro vznik kardiovaskulárních chorob – infarktu myokardu a cévní mozkové příhody. Poučení spočívá i v péči o nohy, abychom předešli diabetické noze.
Potřebné jsou pravidelné kontroly očního pozadí, ledvinových funkcí, krevního tlaku a pochopitelně laboratorních ukazatelů (glykemie, hladiny tuků, jaterních a ledvinných markerů).
Pohled celostní medicínyZ pohledu celostní medicíny je potřeba detoxikovat slinivku a všechny její zátěže (těžké kovy, chemické látky, virové infekce – časté vyvolavatele autoimunitního procesu).
Ale ani při důkladné detoxikaci nedocílíme vyléčení diabetu. Určité možnosti máme u diabetu 2. typu. Ten je otázkou zejména špatné životosprávy a špatných stravovacích návyků.
Pokud se nám podaří razantně snížit u obézních lidí hmotnost, pak zpravidla velmi dobře upravíme hodnoty glykemie. Problém je ale jeden: moc lidí nesnese, když jim někdo provede restrikci stravy a nutí je hýbat se. Pochopitelně slinivku můžeme také detoxikovat.
Dále bychom se měli zaměřit i na detoxikaci jater a ovlivnění tukového metabolismu. Určitě je potřebné očistit i ledviny a srdce a cévy.
Jaké preparáty Diochi můžeme využít při léčbě cukrovky?
V první řadě Astomin. Je to preparát k velmi dobré detoxikaci slinivky, také žlučníku, částečně i jater. Podporuje trávení.Podobně působí i Intocel – v podobě kapek nebo kapslí. Detoxikuje slinivku, slezinu, játra. Odstraňuje i virové zátěže.
Jako komplexní velmi dobrý preparát můžeme uvést Vista Clear. Dokáže detoxikovat játra, ledviny, klouby. Velmi dobře protektivně působí i na buňky sítnice – tyčinky a čípky.Deviral, Dinavir, Baktevir jsou preparáty k odstranění virové zátěže.
Ledviny můžeme čistit opakovaně a dlouhodobě Diocelem. Ledviny jsou velmi často diabetem ničeny, proto bychom měli myslet na jejich detoxikaci a regeneraci.Zajímavým preparátem je Diaflex Biobalzám, který vychází jako detoxikans slinivky téměř u všech diabetiků.
Doporučují se dlouhodobě 2x 2 vstřiky do úst.Protektivní účinek na cévy a srdce má bezpochyby Venisfér.Toto jsou ty nejdůležitější preparáty. Využít ale můžeme aktuálně i ostatní. Komplexní a cílená detoxikace má u diabetika rozhodně důležité místo.
Ale na prvním místě, a to by si měli uvědomit všichni, nejenom diabetici, je změna životního stylu, úprava životosprávy a jídelníčku a zvýšení pohybové aktivity.
Diabetici, pozor. Mění se váš nárok na glukometr i diagnostické proužky
Máte cukrovku? Pak se připravte na změny, jež se týkají glukoměrů a diagnostických proužků, které nejspíš používáte. Od začátku prosince se mění nároky pacientů na jejich proplácení zdravotními pojišťovnami. Záležet bude na závažnosti vaší nemoci.
To, na co má diabetik od zdravotní pojišťovny nárok, se řídí tím, jak silná je jeho cukrovka, a tím, kdo předpis vystavuje. Bylo tak tomu dosud a bude tomu i nadále, jen se trochu mění pravidla.
Glukometry pro slabé cukrovkáře? Jen u lékaře
U zdravotnických prostředků pro diabetiky nastávají od 1. prosince změny ohledně jejich předepisování, schvalování a úhrad z veřejného zdravotního pojištění.
Stručně řečeno: glukometr může pacientovi předepsat diabetolog, diagnostické proužky na stanovení glukózy v krvi diabetolog nebo nově u pacientů léčených perorálními antidiabetiky i praktický lékař.
Mění se také rozsah toho, na co mají diabetici nárok.
Máte-li tu „slabší“ cukrovku, tedy diabetes 2. typu, který je ve stabilizovaném stavu a nemá žádné větší komplikace, býváte běžně jen v péči praktického lékaře.
Takový pacient nepotřebuje průběžnou kontrolu hladiny glukózy v krvi, takže nepotřebuje mít k dispozici glukometr.
Praktický lékař u něj může sledovat kompenzaci cukrovky pomocí vyšetření přímo v ordinaci a stejně tak mu může sám orientačně glukometrem vyšetřit aktuální hladinu cukru v krvi.
Silným diabetikům pomůže pojišťovna
Silnějším cukrovkářům, to jsou například ti, co používají inzulinová pera nebo pumpy, ovšem už zdravotní pojišťovny na glukometry přispívají. Dosud tento poukaz musel vystavit diabetolog a musel ho navíc schválit revizní lékař pojišťovny. To už od prosince není nutné, průkaz předepíše diabetolog a souhlas revizního lékaře není nutný.
Nejjednodušší glukometr je ze zdravotního pojištění hrazen do výše 500 korun, v množství jeden kus za šest let. Pro další typy glukometrů (např. glukometry ke stanovení ketolátek, glukometry s hlasovým výstupem, glukometry s integrovaným kalkulátorem a komunikací s chytrým zařízením) platí stejný množstevní limit, ovšem s úhradou 1 000 korun.
Nároky na diagnostické proužky
Mění se i nároky na tzv. diagnostické proužky. I tady platí, že jde o míru onemocnění. „Diagnostické proužky pojišťovna hradí v množství, které záleží na závažnosti zdravotního stavu,“ uvedl mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Vlastimil Sršeň.
Pomocí těchto proužků si diabetici zjišťují aktuální hladinu cukru v krvi.
Pokud máte cukrovku slabší a užíváte na ni pouze prášky, bude vám moci proužky předepsat i praktický lékař (anebo diabetolog), ale jen do výše 100 kusů za rok.
„Vše se samozřejmě vykazuje na číslo pojištěnce, takže pacient nemá nárok dostat poukaz na 100 kusů proužků od praktického lékaře a na dalších 100 kusů od diabetologa,“ doplnil mluvčí.
Ve všech ostatních případech proužky předepisuje diabetolog. Ale i tady se rozlišuje závažnost stavu a druh léčby. „Pacientům léčeným injekčními neinzulinovými antidiabetiky nebo inzulinem do dvou dávek denně nebo s nediabetickou hypoglykemií je hrazeno množství 400 kusů za rok,“ vysvětlil Vlastimil Sršeň.
Pokud užíváte inzulinovou pumpu nebo inzulinové pero, máte ročně nárok dokonce na 1 500 kusů proužků hrazených pojišťovnou. Ještě vstřícnější jsou od prosince pravidla pro dětské diabetiky (do 18 let) a pro těhotné diabetičky. Těm pojišťovny proplatí až 2 500 kusů proužků za rok.
Pokud by vám diagnostické proužky nestačily, můžete si je například u VZP nechat proplatit z prostředků fondu prevence. Vyplatí se tedy obrátit na svou konkrétní pojišťovnu a informovat se, jestli vám podobně nepřispívá.
Máte-li podezření, že se diabetes týká i vás, najděte si náš článek Otestujte si cukrovku. Zachráníte si tak možná zrak, končetiny nebo život.
David Garkisch
Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0
Jste diabetik nebo máte někoho takového ve svém okolí?
Ano 98 % Ne 1 % Nevím 1 %
Celkem hlasovalo 587 čtenářů.
Cukrovce se dá vyhnout snadno. Velká žízeň i slabost už ovšem značí problém
Vzhledem k rostoucímu počtu lidí, kteří cukrovkou onemocní, je rada, jak se nemoci vyhnout, relativně „snadná“. „Ideálně by měl člověk žít co nejzdravěji.
Mít dostatek pohybu, být štíhlý, zdravě se stravovat, příliš se nestresovat, nepít nadměrně alkohol a nekouřit.
Jak asi vyplývá z uvedeného výčtu, není v dnešní době jednoduché všechno toto dodržet,“ podotýká diabetolog Martin Haluzík.
Přečíst článek ›
„Pravidelný pohyb je velmi důležitý, pomáhá snižovat hladinu glykemie, zlepšuje citlivost na inzulin a při cukrovce je nenahraditelnou pomocí,“ potvrzuje slova lékaře dvacetiletá Markéta, která se už devět let léčí s diabetem 1. typu. „Mám nefunkční slinivku, proto je pro mě jedinou léčbou přijímání inzulinu,“ vypráví čerstvá vysokoškolská studentka fyzioterapie.
„Píchala jsem si ho pomocí inzulinových per čtyři roky čtyřikrát denně. Teď mám do těla zavedenou inzulinovou pumpu, což mi umožňuje flexibilnější režim.“ Důležité podle ní také je hlídat si příjem vyváženého jídla a sacharidů. „Pravidelnost v jídle a kvalitní potraviny jsou pro tělo nejlepší, a to nejen pro člověka s cukrovkou, ale i pro zdravého,” upozorňuje Markéta.
Cukrovka z jídla?
Při vzniku cukrovky 2. typu hraje určitou roli genetika. Pokud má cukrovku váš přímý příbuzný, je u vás pravděpodobnost jejího rozvoje vyšší.
V dnešní době ale hlavní roli hraje nezdravý životní styl. Pokud se nemoci bojíte, je dobré vědět, že se cukrovka 2. typu dá výrazně ovlivnit stravou i fyzickou kondicí.
Rizikem je totiž nejen konzumace sladkého a dalších nevhodných jídel, ale také obezita.
Přečíst článek ›
Často k rozvoji cukrovky může přispět právě nadbytek tuku v těle. Podle klinické nutriční terapeutky Andrey Jakešové plno cukrovkářů 2. typu nechápe, proč ji mají, když sladké přece nejedí. „Ale rádi si dají uzeniny, smažená jídla, alkohol…,“ upozorňuje Jakešová. Takže i bez cukru se můžete snadno „projíst“ k cukrovce.
Pozor na detox
Na začátku nového roku se všude kolem rojí zaručené rady, jak zhubnout, pročistit si tělo a zbavit se vánočních kil. Čím dál oblíbenější jsou detoxy, které slibují ohromující výsledky v krátkém čase.
„Neuškodí nám, pokud to bude znamenat, že omezíme alkohol, kouření, budeme jíst více zeleniny a více se hýbat.
Fanouškem detoxikačních kúr, kdy člověk prakticky nic nejí, pije jen nějaké nápoje, ale nejsem,“ podotýká nutriční terapeutka Jakešová.
Často se při detoxu popíjejí ovocné šťávy, což je v podstatě koncentrovaný ovocný cukr, a to z dlouhodobého hlediska tělu zrovna moc neprospívá. „Ještě horší je ale popíjení nápojů například s pepřem a citronem, což by nás údajně mělo pročistit.
Tím si ovšem můžeme maximálně narušit trávení,“ upozorňuje. Neobvyklé nejsou ani případy, kdy při pití detoxikačních čajů, které působí močopudně, dochází zejména u starších lidí k dehydrataci.
Extrémní očistou se navíc můžete zbavit i prospěšných bakterií, které ve střevech potřebujete, a tím si rozhodíte celé zažívání.
Mýty o potravinách
Některé potraviny se v poslední době dostávají na pranýř, ačkoli pro většinu lidí jsou normálně stravitelné. Na prvním místě je pravděpodobně lepek, který obsahují obiloviny, jako jsou pšenice, žito, oves a další. Často se o něm tvrdí, že může za přibírání, ukládání tuku v oblasti břicha a za řadu civilizačních onemocnění. Jenže lepek opravdu nemohou pouze celiaci a alergici.
Přečíst článek ›
Pokud člověk nemá diagnostikované ani jedno z těchto onemocnění, nedoporučuje se lepek omezovat, protože se jedná o bílkovinu, kterou tělo potřebuje. Při bezlepkové dietě dostává tělo také méně vlákniny, čímž se zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění.
O mléku se zase nejčastěji říká, že zahleňuje a že ho dospělí neumí strávit. Je pravdou, že u mnoha lidí mohou mléčné výrobky způsobit bolesti břicha, nadýmání či průjmy. Mléko totiž obsahuje mléčný cukr, láktózu, k jehož strávení je potřeba enzym laktáza.
Pokud tělo nemá dostatek enzymu, mléčný cukr se nestráví, zůstává v tračníku a začne kvasit, následkem čehož vznikají trávicí potíže. Jestli máte s mlékem problém, zjistíte snadno.
Stačí vypít jednu sklenku, nic jiného nejíst a počkat, zda se dostaví zmíněné obtíže.
Strašák těhotných
Těhotenská cukrovka má řadu rysů shodných s cukrovkou 2. typu. Pokud je včas diagnostikována a dobře léčená, což obvykle znamená, že stačí jen dobré dodržování diety a režimová opatření, není nijak významně ohroženo zdraví dítěte. V některých případech je ovšem nutná i léčba včetně podávání inzulinu. Po porodu se nicméně vrací vše do normálu.
„Těhotenská cukrovka však naznačuje možnost vyššího rizika cukrovky 2. typu v budoucnosti. Ženy, které ji v těhotenství prodělaly, by proto také měly chodit na pravidelné preventivní prohlídky včetně měření hladiny cukru v krvi,“ upozorňuje diabetolog Martin Haluzík.
Přečíst článek ›
Kdy už máte problémK orientačnímu vyšetření na cukrovku postačí odběr krve z prstu a jeho změření pomocí tzv. glukometru. K definitivní diagnóze je pak nutný odběr krve ze žíly a stanovení hladiny cukru v krvi (glykemie).
Normální hodnota glykemie je 3,9 až 5,5 mmol/l. Při hodnotě 5,5 mmol/l již může jít o hraniční hodnotu. V případě, kdy hodnota glykemie není normální, ale ještě ani výrazně zvýšená, se provádí tzv.
glukózový toleranční test, kdy se hodnotí hladiny cukru v krvi dvě hodiny po vypití roztoku obsahujícího 75 g glukózy.
U pacientů, kteří nechodí k lékaři, může dojít k pozdní diagnóze, leckdy i po několika letech trvání diabetu. Pak mohou nastat komplikace. Příznaky u plně rozvinuté cukrovky zahrnují velkou žízeň, časté močení, únavu, někdy pokles krevního tlaku, nevolnost, celkovou slabost a hubnutí.
Zrádné ovšem je, že při mírném zvýšení hladiny cukru nemusejí být příznaky žádné nebo jen velmi nespecifické, jako například mírná únava. Zcela zásadní jsou tak preventivní prohlídky, kdy si od lékaře nechte kromě celkového vyšetření udělat i odběr krve a stanovení hladiny cukru v krvi.
Život s cukrovkou bez omezení
Co je cukrovka neboli diabetes mellitus?Jedná se o poruchu metabolismu sacharidů. Tělo nedokáže adekvátně vstřebat glukózu z krve, a tím pádem dochází k nárůstu glykemie (krevního cukru). Cukrovku můžeme rozdělit na více typů, těmi nejznámějšími jsou 1. a 2. typ. Jak se od sebe liší?
Cukrovka 1. typuU prvního typu mluvíme o autoimunitním onemocnění, které je diagnostikováno nejčastěji v dětství. Naše imunita začne ničit vlastní buňky slinivky břišní, konkrétně Langerhansovy ostrůvky, které produkují inzulin.
Nedostatek tohoto hormonu vede ke zvýšeným hodnotám glukózy v krvi, proto je nutné od začátku nemoci aplikovat dávky inzulinu.
Prvními příznaky jsou obrovská žízeň a s tím související častá potřeba chodit na toaletu, úbytek na váze, velká únava, náchylnost k infekcím, zhoršené vidění a další.
Cukrovka 2. typuDruhému typu, který se vyznačuje zvýšenými hodnotami cukru a inzulinu v krvi, se říká také stařecká cukrovka, protože vzniká spíše v pozdějším věku. S rostoucí obezitou se však čím dál častěji objevuje i dříve. Trpí jí u nás asi 1/10 obyvatel, což je již dost vysoké číslo a bohužel se stále zvyšuje.
K cukrovce „dvojce“ se lidé dopracují především špatným životním stylem, nevhodnými jídelními návyky, nedostatkem pohybu nebo chronickým stresem. Dochází ke snížení citlivosti buněk na inzulin (hormon, který přepravuje glukózu z krve do buněk). Glukóza tedy zůstává v krvi ve zvýšené míře.
Tělo se snaží vzniklý problém vyřešit vyloučením dalšího inzulinu, to nějakou dobu funguje, nakonec na něj ale buňky opět přestanou reagovat. Postupem času tak dojde k inzulinorezistenci, kdy buňky těla přestanou na inzulin reagovat úplně. U diabetiků 2. typu může být nástup nemoci i bezpříznakový a přijde se na ni až po odebrání krve u lékaře.
Diabetik 2. typu dostane většinou léky, v pokročilejším stadiu onemocnění i inzulin.
Těhotenská cukrovkaZa zmínku stojí také těhotenská cukrovka, která se objevuje v průběhu těhotenství a během šestinedělí odezní. Těhotné ženy běžně podstupují tzv.
oGTT (orální glukózový toleranční test), během kterého se musí nalačno vypít 75 g glukózy rozpuštěné ve vodě a zkoumá se křivka glykemie, která odhalí, jestli tělo zvládlo dávku cukru dostatečně zpracovat, či nikoliv.
PrevenceCo můžeme dělat pro to, abychom diabetu předešli? U 1. typu to tak jednoduché není, u 2. typu však hraje hlavní roli životní styl. Prvním krokem by tedy mělo být zlepšení stravovacích návyků a zapojení pohybové aktivity. Důležité ale také je snažit se omezit chronický stres, který nám velmi škodí ve všech aspektech zdraví.
Můj život s diabetemDiabetes 1. typu mi byl diagnostikován před třemi lety, během studia na vysoké škole. Ačkoliv je považována za nevyléčitelné onemocnění, nepřipadá mi, že bych ji nějak výrazně pociťovala. Své diagnóze jsem však pouze nečinně nepřihlížela – snažila jsem se zjistit, jak můžu s onemocněním bojovat, a to „přirozenou“ cestou.
Co dělám pro to, abych se cítila jako zdravá?Nyní vám zodpovím otázku, co já osobně dělám pro dobrou kompenzaci cukrovky a jaké to je s ní žít. Na prvním místě je u mě adekvátní přizpůsobení stravy.
Omezila jsem sacharidy na malé množství, přestože v běžných doporučeních pro diabetiky tuto radu bohužel zatím nenajdeme. Nižší potřebu inzulinu na jednotlivá jídla mám také díky pravidelnému pohybu, který zvyšuje citlivost buněk na tento hormon.
V neposlední řadě mi k dobré kompenzaci cukrovky pomáhá kvalitní spánek a psychická pohoda, kterou se snažím posilovat pravidelnou pohybovou aktivitou – jógou nebo procházkami v přírodě.
TIPAutorka a její kamarádka, se kterou se zná ze studia nutriční terapie, vydávají knihu určenou jak pro diabetiky, tak pro všechny příznivce zdravého životního stylu. Jmenuje se Jednoduše pro všechny a vychází již příští týden! Naleznete v ní plno receptů a tipů pro správnou životosprávu. Ukázku z knihy, podrobnosti o ní a objednávkový formulář naleznete tady.
- autorka: Monika Němečková
- @eat_your_fears
- fotografie: Shutterstock.com