Anatomie žaludku – vše o zdraví

Anatomie žaludku - Vše o zdraví

Žaludek je důležitým orgánem trávicí soustavy. Slouží především jako zásobník přijaté potravy a dochází v něm k promíchání přijaté potravy se žaludeční šťávou, která se skládá zejména z kyseliny chlorovodíkové a z enzymů, které zahajují trávení bílkovin (pepsin).

Makroskopicky se žaludek skládá z následujících částí: česlo (cardie), klenba (fundus), tělo (corpus) a vrátník (pylorus), který se skládá z canalis pyloricus a z vlastního vrátníku, který je tvořen svalem musculus sphincter pylori (pylorický svěrač), který zajišťuje rytmické vyprazdňování obsahu žaludku do tenkého střeva, konkrétně do jeho první části, dvanáctníku (duodenum). Žaludek má tvar písmene J nebo býčího rohu a vytváří dvě zakřivení (curvatura major a curvatura minor). Přechod do canalis pyloricus je poměrně ostrý a tvoří zářez (incisura angularis) na malém zakřivení žaludku. Při vstupu jícnu do žaludku se kraniálně na curvatura minor nachází zářez s názvem incisura cardiaca.

Cévní zásobení žaludku

Tepny žaludku jsou větvemi truncus coeliacus. Tepny zásobující curvatura minor žaludku jsou a.gastrica sinistra (přímá větev truncus coeliacus) a a. gastrica dextra (← a. hepatica propria). Tepny zásobující curvatura major žaludku jsou a.

gastroomentalis dextra (← a. gastroduodenalis ← a.hepatica communis) a a. gastroomentalis sinistra (← a. lienalis). Oblast fundu žaludku zásobují aa.gastricae breves (← a. lienalis). Zadní plochu žaludku zásobuje (někdy – cca v 30 – 60% případů) a.

gastrica posterior (← a. lienalis).

Žilní odtok ze žaludku v oblasti malého zakřivení: v. gastrica dextra a v. gastrica sinistra (← v. portae hepatis). V oblasti jícnu se nachází důležité portokavální anastomózy s vv.oesophageae, které tečou do v. cava superior.

Při portální hypertenzi zde může dojít ke vzniku jícnových varixů a smrtelnému krvácení do jícnu. Žíly velkého zakřivení jsou: v. gastroomentalis dextra (← v. mesenterica superior) a v. gastroomentalis sinistra (← v. splenica).

Žíly fundu žaludku jsou vv. gastricae breves (← v. splenica) a žíla zadní plochy žaludku je v. gastrica posterior (← v. splenica) – tato žíla je nekonstantní a vyskytuje se ve 30 – 60% případů.

Mízní odtok ze žaludku

Mízní odtok ze žaludku je důležité znát především pro chirurgy a patology. Míza ze žaludku odtéká do 3 etáží mízních uzlin. První etáž se nachází podél malého a velkého zakřivení.

Tyto uzliny se jmenují nodi lymphoidei gastrici a nodi lymphoidei pylorici (podél curvatura minor), respektive nodi lymphoidei gastroomentales (podél curvatura major). Druhou etáž tvoří míní uzliny podél větví truncus coeliacus (nodi lymphoidei splenici).

Třetí etáž je tvořena nodi lymphoidei coeliaci, které se nachází přímo u odstupu truncus coeliacus z aorty. Odtud již míza putuje přes truncus intestinalis do ductus thoracicus.

Pro diagnostiku je dobré si pamatovat, že všechna míza ze žaludku končí v ductus thoracicus, tedy na levé straně av levé podklíčkové oblasti se nachází takzvaná Wirchovova uzlina, která se při nádorovém bujení či zánětech žaludku může zvětšit, což slouží jako diagnostické vodítko.

Inervace žaludku

Žaludek má především autonomní inervaci. Obecně platí, že parasympatikus (cestou nervus vagus) podporuje vylučování HCl a pepsinu a také podporuje pohyby žaludku (peristaltika). Naopak sympatikus (cestou nervi splanchnici majores et minores) trávení zpomaluje.

Makroskopickou stavbu žaludku si můžete prohlédnout na níže uvedeném obrázku:

Anatomie žaludku - Vše o zdraví

  • Autor obrázku: Olek Remesz
  • Vysvětlivky: E – jícen, D – dvanáctník, 1 – Fundus, 2 – Curvatura major, 3 – Corpus, 4 – Pars pylorica, 5 – Antrum pyloricum, 6 – Canalis pyloricus, 7 – Incisura angularis, 8 – Curvatura minor, 9 – Plicae gastricae  

Mikroskopická stavba žaludku

Z hlediska mikroskopické struktury žaludku platí v žaludku základní uspořádání trávicí trubice, tedy sliznice skládající se ze 3 vrstev – epitel, lamina propria mucosae (řídké slizniční vazivo) a lamina muscularis mucosae, dále tela submucosa (podslizniční řídké vazivo) ve kterém se nachází podslizniční nervová pleteň (plexus Meissneri), dvě svalové vrstvy (vnitřní cirkulární a vnější longitudinální), mezi nimiž je Auerbachova nervová pleteň (plexus myentericus Auerbachi). Vnější povrch žaludku je krytý serosou (vnitřní list peritonea).

Epitel žaludku je cylindrický jednovrstevný. Sliznice žaludku vybíhá v jamky (foveolae gastricae) a nachází se v ní řada různých buněk.

Jednak buňky parietální (krycí), které produkují HCL (jako ionty vodíku a chloru), dále buňky hlavní, které produkují pepsinogen (prekurzor pepsinu, enzymu, který štěpí bílkoviny) a také buňky mucinosní (mucinosní buňky krčku), které produkují žaludeční hlen.

Histologický preparát žaludku si můžete prohlédnout na obrázku dole.

Anatomie žaludku - Vše o zdraví

  1. Vysvětlivky k obrázku: 1 – Tunica mucosa, 1a – Žaludeční jamky, 1b – Žaludeční žlázky, 1c – Lamina muscularis mucosae, 2 – Tunica submucosa, 3 – Lymfatická céva
  2. Zdroj obrázku: Histologický atlas 3.LF UK

Funkce žaludku

Hlavní funkcí žaludku je produkce žaludeční šťávy (3 – 4 litry denně). Ta obsahuje kromě HCl také enzymy štěpící bílkoviny (pepsinogeny) a tuky (lipázy). Kromě toho žaludek produkuje také vnitřní faktor pro vitamín B12 (kobalamin), který se podílí na udržování dostatečného množství železa v organismu pro tvorbu červených krvinek.

HCl je produkována velmi zajímavým způsobem. Na krevním pólu parietální buňky se přes aniontový výměník (mění HCO3- za Cl-) dostává do buňky chloridový anion, který přes chloridový kanál na druhém pólu buňky proniká do lumen žaludku.

Současně do lumen žaludku proniká za každý ion HCO3- uvolněný na krevním pólu také jeden kation vodíku (H+).

Vodík se dostává do lumen žaludku působením enzymu H+/K+ ATPáza, kdy se z lumen odebere draslík a současně z buňky difunduje ven vodík. 

Kyselina se s potravou smíchá a dosáhne optimálního pH 1,8 – 4, což je optimum pro působení enzymů (lipáz, pepsinů).

Ochrana žaludeční sliznice před působením kyseliny chlorovodíkové je zajištěna jednak vrstvou hlenu, která sliznici chrání, dále pak sekrecí HCO3-, který je produkován mucinózními buňkami silznice a dostává se přes hlen do lumen žaludku, kde zeslabuje (pufruje) HCl. Na sekreci HCO3- působí prostaglandiny, které ji zesilují. Proto je potřeba dávat pozor při dlouhodobém užívání léčiv, které sekreci prostaglandinů potlačují (protizánětlivé léky). Hrozí totiž poškození sliznice žaludku.

Regulace sekrece žaludeční šťávy probíhá autonomně (nervus vagus přes mediátor acetylcholin působí na M3 receptory parietálních buněk a aktivuje sekreci HCl). Současně n.

vagus (parasympatikus) působí přes GRP neurony (gastrin releasing peptide) na G-buňky, které uvolňují gastrin, který pak aktivuje sekreci HCl, a to přes receptor CCKB (cholecystokinin B).

Kromě toho H-buňky ve fundu žaludku začnou po aktivaci gastrinu uvolňovat histamin, který rovněž přes H2 receptor parietálních buněk aktivuje sekreci HCl.

Inhibice sekrece žaludeční šťávy probíhá jednak negativní zpětnou vazbou (při poklesu pH v žaludku pod hodnotu 3 se ruší aktivace G-buněk) a současně se aktivují D-buňky, které secernují SIH (somatostatin). Somatostatin tlumí aktivaci G-buněk a H-buněk (buňky uvolňující histamin).

Aktivátorem uvolňování pepsinu a lipáz je opět parasympatikus (nervus vagus), přes mediátor acetylcholin.  

Источник: https://cs.medlicker.com/17-jak-funguje-zaludek

Žaludek

Žaludek (ventriculus, gaster, stomachos) je svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční.

Je vysunut vzhůru pod kostru hrudníku do regio hypochondriaca sinistra (krajina břicha pod bránicí v místě chrupavek dolních žeber), odtud jde žaludek doprava dolů do regio epigastrica (mezi pravým a levým žeberním obloukem). Má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením):

  • curvatura major – zakřivení levého okraje, vyklenuté doleva dolů;
  • curvatura minor – zakřivení pravého okraje, obrácené konkavitou doprava nahoru;
  • cardia (česlo) – ústí jícnu shora do žaludku při curvatura minor;
  • pylorus (vrátník) – zúžené místo, navazuje na žaludek duodenum.

Tři hlavní části žaludku a jejich útvary:

Anatomické rozdělení žaludku

  1. fundus gastricus (ventriculi) – kraniální, nejširší úsek, obsahuje bublinu z potravy,
    1. pars cardiaca – při vústění jícnu, vpravo od fundu při malé kurvatuře,
    2. ostium cardiacum (kardie) – vlastní vústění jícnu, gastroesofageální junkce,
    3. incisura cardiaca – zářez mezi kardií a fundem,
  2. corpus gastricum (ventriculi) – tělo žaludku,
    1. canalis gastricus – dutina těla žaludku,
    2. incisura angularis – zlom v zakřivení curvatura minor na hranici fundu a pyloru (dobře patrný na rentgenu),
  3. pars pylorica – distální úsek, nejužší, přechází v [[Duodenum|duodenum],
    1. antrum pyloricum – začátek pars pylorica při incisura angularis,
    2. canalis pyloricus – pokračování antra do vlastního vrátníku, dlouhý 2–3 cm,
    3. pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku v duodenum,
    4. ostium pyloricum – vlastní (uzavíratelné) vústění žaludku do duodena,
Zajímavé:  Corsodyl - vše o zdraví

Prázdný nebo méně naplněný žaludek je předozadně zploštělý a rozeznává se na něm:

  1. paries anterior – přední stěna (ventrokraniálně);
  2. paries posterior – zadní stěna (dorzokaudálně).

Funkční úseky rozeznávané na živém žaludku:

  1. pars digestoria – sestupný úsek, od kardie a fundu po incisura angularis, zahrnuje fundus a corpus, incisura major – vkleslina při curvatura major, odděluje na živém fundus a corpus;
  2. pars egestoria – vzestupný úsek, od incisura angularis doprava vzhůru k pyloru (odpovídá pars pylorica), 2 části (odděleny sulcus intermedius) : sinus žaludeční (odpovídá antrum pyloricum) a canalis pyloricus.

V rentgenovém zobrazení se fundus označuje jako fornix gastricus. Peristaltika žaludku probíhá ve čtyřech současných vlnách, největší je stah v sulcus intermedius.

Tvar žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Proměnlivý – individuálně, v závislosti na množství náplně a poloze těla,
  • 2 typické tvary :
  1. žaludek hákovitý (sifonový) – tvar „J“, častější, typická sestupná a vzestupná část, nápadná incisura angularis,
  2. žaludek tvaru býčího rohu – šikmo uložený, plynule se úžící, pozvolné zakřivení.

Poloha a projekce žaludku[upravit | editovat zdroj]

Projekce na skelet[upravit | editovat zdroj]

  • Individuálně variabilní, ¾ žaludku vlevo od střední čáry.

Poloha kardie

  • Méně proměnlivá;
  • pod bránicí vlevo při páteři;
  • vleže: promítá se před levý bok obratle Th10, vstoje: před levý bok obratle Th12;
  • fundus (fornix) se žalud. bublinou od kardie vlevo, prostřednictvím bránice naléhá na srdce a na spodinu levé plíce.

Poloha pyloru

  • Proměnlivější;
  • vstoje: promítá se na pravou stranu páteře, nejčastěji do výše obratlů L2–L4, rozdíl vleže: zhruba výše 2 obratlů.

Nejnižší bod na curvatura major,

  • Rozhraní obratlů L3-L4, u žaludků tvaru býčího rohu výše, při stoji až u obratle L5.

Projekce na přední stěnu břišní[upravit | editovat zdroj]

Kardie

  • Vstoje : promítá se na levý oblouk žeberní k hrotu 7. žebra, horní okraj fundu (fornix) sahá do výše 5.–6. žeberní chrupavky.

Curvatura major,

  • Kříží levý oblouk žeberní v úrovni hrotu připojené chrupavky 10. žebra;
  • kaudálně může dosahovat do blízkosti bikristální čáry.

Pylorus

  • Promítá se 2,5 cm doprava od střední čáry + 5 cm kaudálně od středu pravého žeberního oblouku.

Vztahy žaludku k okolí (syntopie)[upravit | editovat zdroj]

Vzájemné vztahy orgánů trávicího systému

Přední plocha žaludku naléhá na:

  • spodní plochu jater (levého laloku);
  • levou klenbu brániční;
  • přední stěnu břišní.

Zadní plocha žaludku naléhá na:

Dolní okraj velké kurvatury naléhá na:

Závěsy na žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Duplikatury peritonea (dvojlisty pobřišnice);
  • pokračují ze serózního povlaku žaludku od obou zakřivení jako součásti původního předního a zadního mezogastria;
  • spojují žaludek s okolím;
  • v nich ke kurvaturám přicházejí cévy žaludku.
  • Omentum minus (malá předstěra) – část původního předního mezogastria, peritoneální duplikatura rozepjatá od curvatura minor na spodní plochu jater.
  • Bursa omentalis – prostor za omentum minus a žaludkem (mezi nimi a peritoneálním krytem zadní stěny břišní), hranice : játra (kraniálně), mesocolon transversum (kaudálně).
  • Omentum majus (velká předstěra) – součást původního zadního mezogastria, od curvatura major žaludku → přes colon transversum (srůstá s ním) → kaudálně před střevními kličkami (mezi nimi a přední stěnou břišní) jako široká, volně visící řasa pobřišnice, prostoupena cévami nebo i tukovou tkání, zvětšuje vstřebávací plochu peritonea.
  • Lig. gastrocolicum – úsek omentum majus mezi žaludkem a jejím srůstem s colon transversum;
  • Lig. gastrolienale – součást omentum majus, její pokračování od curvatura major žaludku doleva do hilu sleziny.

Velikost žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Variabilní;
  • prázdný žaludek : délka 25 cm, šířka při fundu 4–5 cm, při pyloru 1,5 cm, váha 130 g, objem asi 1 litr;
  • od narození se rychle zvětšuje, od 6 let 1 litr.

Stavba stěny žaludku[upravit | editovat zdroj]

Řez sliznicí žaludku v oblasti kardie

  • Stavba ve 4 vrstvách (odpovídá obecné stavbě trávicí trubice) :
  1. sliznice – s množstvím žaludečních žlázek – tunica mucosa;
  2. podslizniční vazivotela submucosa;
  3. svalová vrstvatunica muscularis;
  4. serózní povlaktunica serosa.

Sliznice žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Složena z epitelu (jednovrstevný cylindrický), lamina propria mucosae (řídké kolagenní vazivo), lamina muscularis mucosae,
  • na živém oranžově červená (na mrtvole bledá, natrávená),
  • „junkční linie“ proti světlejší sliznici jícnu,
  • na povrchu ochranný hlen,
  • plicae gastricae (řasy sliznice) – síťovité, s převahou podélných řas :
    • podélné řasy – nápadnější při obou kurvaturách (nejvyšší při curvatura minor),
    • sulcus salivarius (Waldeyerova cesta) – prostor mezi podélnými řasami, dráha od kardie k pyloru, protéká tekutá potrava prázdným žaludkem,
  • členění povrchu sliznice :
    • areae gastricae – políčka (2–6 mm) oddělená vkleslinami,
    • foveolae gastricae (žaludeční jamky) – hluboké krypty vystlané povrchovým epitelem sliznice, do jejich dna ústí žaludeční žlázy (2–7 ks),
    • glandulae gastricae (žaludeční žlázy) – kolmé k povrchu sliznice, od dna jamek formou tubulózních žláz do slizničního vaziva až k lamina muscularis mucosae,
  • žlázy žaludku :
  1. Žlázy při kardii – tubulózní, jednoduché či málo větvené, buňky produkují řidší hlen – obsahuje lysozym,

 Podrobnější informace naleznete na stránce Kardie (histologický preparát).

  1. Žlázy fundu a těla žaludku – jednoduché, tubulózní, části : baze, vlastní žláza, krček, isthmus, žaludeční jamka, ve žlázách fundu 6 druhů bb. :
    1. hlenové buňky isthmu – hlen neutrální reakce,
    2. hlenové buňky krčku – hlen kyselé reakce (glykosaminoglykany),
    3. nediferencované buňky – nahrazují hlenové buňky isthmu a krčku, povrchové buňky v žaludeční jamce,
    4. hlavní buňky – lipázy, pepsin (produkován jako pepsinogen – aktivován kyselostí),
    5. krycí buňky – produkují kyselinu chlorovodíkovou (HCl), vnitřní faktor,
    6. endokrinní buňky – serotonin,

 Podrobnější informace naleznete na stránce Fundus (histologický preparát).

  1. Žlázy pylorické – tubulózní, často větvené a stočené, kratší než žlázy fundu a těla žaludku, produkují hlen – podobný hlenu žláz při kardii, obsahuje lysozym, mezi exokrinní buňky žlázy vtroušeny G-buňky – endokrinní buňky, produkují gastrin (uvolňování kyseliny ve žlázách fundu a těla).

 Podrobnější informace naleznete na stránce Pylorus (histologický preparát).

Podslizniční vazivo[upravit | editovat zdroj]

  • Řídké, umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku,
  • obsahuje sítě cév a nervové pleteně.

Svalovina žaludku[upravit | editovat zdroj]

  1. stratum circulare – nejmohutnější, sílí od pars digestoria do pars egestoria, nejsilnější v pyloru, kde tvoří : musculus sphincter pylori – 2 vedle sebe uložená prstenčitá ztluštění, spojených vzájemně na straně curvatura minor,
  2. stratum longitudinale – v pars digestoria zesíleno podél obou kurvatur v pruhy : taenia curvaturae majoris et minoris, v pars egestoria tvoří souvislý plášť,
  3. fibrae obliquae – nejvnitřnější vrstva, snopce přiléhající k submukóze, jdou od kardie šikmo ke curvatura major,
  • funkce svaloviny :
    • svým napětím udržuje tvar žaludku,
    • peristolická činnost – napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku,
    • peristaltická činnost – vytváří prstencovité kontrakce – jako vlna postupují po žaludku od kardie k pyloru a posunují obsah žaludku (nepřecházejí na dvanáctník).

Serózní povlak žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Tvoří jej pobřišnice – hladká, lesklá, přechází z curvatura minor et major ve dvojlist (duplikaturu) omentum minus et majus.

Rentgenový obraz žaludku[upravit | editovat zdroj]

  • Ukazuje na živém tvar a polohu žaludku a jejich proměnlivost,
  • rentgenkontrastní kaše : BaSO4 – síran barnatý (obraz ovlivněn objemem a váhou dané kontrastní hmoty),
  • ukazuje rovněž peristaltiku žaludeční stěny.

Cévy a nervy žaludku[upravit | editovat zdroj]

Tepny a žíly[upravit | editovat zdroj]

Curvatura minor

curvatura major

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

  • Začínají jako síť ve sliznici (spojená se sítí v podslizničním vazivu) – odtud protéká lymfa do další sítě ve svalovině a subserózním vazivu,
  • ze sítě subserózní mízní kolektory podél žil do jednotlivých skupin mízních uzlinmízních uzlin: nodi lymphatici gastrici sinistri (vlevo, při curvatura minor), nodi lymphatici gastrici dextri (vpravo, při curvatura minor), nodi lymphatici gastroepiploici sinistri (vlevo, při curvatura major), nodi lymphatici gastroepiploici dextri (vpravo, při curvatura major),
  • další skupiny uzlin : nodi lymphatici pancreaticolienales, nodi lymphatici pylorici,
  • míza všech skupin odtéká do nodi lymphaticic coeliaci (při truncus coeliacus).

Nervy[upravit | editovat zdroj]

  • Patří k autonomnímu nervstvu, 2 skupiny :

parasympatické nervy[upravit | editovat zdroj]

  • Přicházejí cestou pravého a levého nervus vagus podél jícnu, jako truncus vagalis anterior et posterior,
  • z nich k přední a zadní stěně žaludku : rami gastrici anteriores et posteriores – 1. neurony inervace (s buňkami v CNS), na ně navazují 2. (periferní) neurony s bb. v žaludeční stěně,
  • jejich vlákna tvoří plexus myentericus et submucosus,
  • parasympatická vlákna zvyšují napětí svalové stěny, peristaltiku, a podporují sekreci žláz žaludku,
  • ve vagových větvích obsažena též senzitivní vlákna (tlak, chlad, teplo).
Zajímavé:  Anatomie srdce - vše o zdraví

sympatická nervová vlákna[upravit | editovat zdroj]

  • Přicházejí k žaludku z pravého a levého kmene sympatiku cestou nervi splanchnici a plexus coeliacus, a dále podél cév ve formě pletení,
  • nekonstatně přicházejí i cestou levého nervus phrenicus,
  • rovněž senzitivní vlákna (bolest).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Žaludek jako histologický preparát

  • Sbírka histologických preparátů (1. LF UK)/Trávicí soustava

Procvičování histologických preparátú

  • Procvičování:Trávicí systém

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.

Источник: https://www.wikiskripta.eu/w/Žaludek

Pivem proti pálení žáhy? | Prameny zdraví

Škrábe vás v krku a chřipka z toho nikdy není? Je vám jaksi nakysle? Bolí vás za hrudní kostí? Reagují najednou vaše zadní zuby na chlad a sladkosti? Tak, i všelijak jinak, se může projevovat pálení žáhy – pyróza.

Rubrika: Přírodní léčba | Typ článku: Články

Co to vlastně je? Proč a co se to stane? Krátké zopakování anatomie: potrava přechází z úst hrtanem do žaludku. Spojení mezi hrtanem a žaludkem je normálně zavřeno silným prstencovitým svalem – svěračem – který brání návratu potravy ze žaludku.

Vždyť když se to v takovém přeplněném žaludku začne všechno míchat, musí to tam zůstat dobře „utěsněno‘. Jinak hrozí problémy.

Pálení žáhy vzniká tehdy, když se sval – svěrač uvolňuje a propouští kyselý obsah žaludku do hrtanu – nazývá se to také reflexní choroba hrtanu.

Hrtan není odolný vůči kyselině a trávicím enzymům a jeho sliznice je tím vším pořádně drážděna. Dlouhotrvající dráždění sliznice ji nejen poškodí, ale může vést i ke vzniku rakoviny.

Podle toho, jaké množství nestrávené potravy vytéká ze žaludku nesprávným směrem a podle toho, kolik je v tom kyseliny, mění se intenzita příznaků. Mnoho lidí o tom, že jejich hrtan je v ohrožení, ani neví. Ti ostatní se nějak snaží problém řešit.

Zopakuji: pálení žáhy je vyvoláno uvolněním svalu mezi hrtanem a žaludkem a pohybem obsahu žaludku zpět přes hrtan.

Strava a nápoje velmi významně ovlivňují vznik pálení žáhy.

I když je pravda, že příjem a složení potravy jsou nejčastějšími faktory, které ovlivňují, zda pálení žáhy vznikne, jak je silné, jak dlouho trvá a zda se stav zhoršuje, existují i jiné důvody, proč se může pálení žáhy objevit.

Takové těhotenství je třeba jen přežít. Stres zodpovědně a upřímně řešit.

Pokud ale nejste těhotná, ani vás nepřeválcoval stres, dokonce ani nepomáhají dobře rozkousané mandle bez slupky, je třeba upozornit na váš problém lékaře a ten asi začne pátrat i po možné infekci nebezpečným mikroorganizmem Helicobacter pylori.

(Přesné vyšetření je možné i – bez odporných hadiček v žaludku – z vydechovaného vzduchu.) Samozřejmě, pálení žáhy může zažít každý, ale nesmí to být častým a opakovaným příznakem. Nenechte si tedy v hrdle zbytečně hořet ani malý plamínek. Mohl by být předzvěstí velkého požáru.

Helicobacter pylori není dobrý kamarád

I když byl tento mikroorganizmus objeven v roce 1875 (v Německu), největší popularitu získal až za posledních asi dvacet let. Dává se do souvislosti nejen s vředovou chorobou a rakovinou žaludku, ale i s kožními problémy. Diagnostika i léčba této infekce patří do rukou gastroenterologa.

  • Jak dostat pálení žáhy pod kontrolu?
  •  Důsledně omezte spotřebu tuků, smažených a mastných jídel.
  •  Nejezte najednou příliš mnoho, zabraňte pocitu „přeplněného žaludku‘.
  •  Nejezte příliš pozdě (minimálně čtyři hodiny před spaním – ideální je jít spát trochu hladový a těšit se na snídani).
  •  Zvyšte příjem vlákniny.
  •  Omezte příjem soli a slaných jídel.
  •  Omezte příjem čokolády, pepermintu, kávy, alkoholu a syrové cibule.
  •  Nepijte na noc žádný alkohol.
  •  Vyhýbejte se citrusům a pikantním jídlům, pokud způsobují bolest hrtanu.
  •  Nelehejte si hned po jídle a ve spánku se vyhýbejte poloze na pravém boku, mějte více pod hlavou.
  •  Pokud je to potřebné, upravte si hmotnost.
  •  Nepoužívejte sodu bikarbonu ani jiné tabletkové a práškové „neutralizátory‘ – raději rozkousejte několik mandlí.
  • Pokud si přece jen způsobíte poškození sliznice a objeví se bolesti v žaludku nalačno nebo po jídle, snažte se podpořit rychlé hojení sliznice takhle:
  •  Úplně vynechejte alkohol, mléčné výrobky, černou kávu, bublinkové nápoje, černé koření, smažená jídla, uzeniny, slané potraviny, ocet kysané zelí a zeleniny v kyselém nálevu, kyselé ovoce.
  •  Jezte pravidelně a nepřejídejte se.

Pálení žáhy a alergie

Pokud trpíte pálením žáhy dlouhodobě a rozhodli jste se pro typicky „mužské‘ řešení: „Vždyť existuje tolik léků proti kyselině!‘ anebo váš jediný způsob řešení vředů žaludku jsou léky na potlačení tvorby kyseliny v žaludku (antacida), počítejte s tím, že se vystavujete novému problému – alergii.

Podle rakouských a maďarských výzkumníků, kteří prokázali tento negativní vliv antacid na vznik potravinové alergie na zvířatech i na lidech, je toto riziko zvýšené proto, že léky proti kyselosti oslabují enzymatické trávení bílkovin, a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se do krve dostanou nenatrávené cizorodé bílkoviny a problém je na světě!

Jak upozorňuje profesorka Jensen-Jarolim, imunoložka z vídeňské univerzity, toto riziko je největší tehdy, když člověk současně s užíváním antacid zkonzumuje nějakou novou potravinu. Takže, když už musíte používat léky proti kyselině, vyhýbejte se exotickým a nevyzkoušeným potravinám.

Pokud jsem pozitivní a léčím se na Helicobacter, je třeba vyšetřit i moji rodinu?

Evropská gastroenterologická společnost ve svých doporučeních tuto povinnost neuvádí, ale je na lékaři, aby zvážil každý případ individuálně a rozhodl o postupu diagnostiky a léčby. Rodinné příslušníky (příbuzné prvního stupně) je však třeba vyšetřit, pokud se u člena rodiny vyskytne rakovina žaludku.

Co všechno může Helicobacter napáchat?

Může být příčinou vředové choroby žaludku anebo dvanáctníku, reflexní choroby hrtanu (projevuje se nejčastěji pálením žáhy a bolestí za hrudní kostí), chronické gastritidy (zánět sliznice žaludku) a rakoviny žaludku.

V těchto případech je léčba potřebná, až přímo nezbytná.

Infekce Helicobacter se dává též do souvislosti se vznikem atopických ekzémů a jiných kožních onemocnění, ale léčbu těchto problémů negarantuje přeléčení infekce Helicobacter pylori v žaludku.

Mám kamaráda, který je na Helicobacter léčen už třikrát po sobě. Co se stane, pokud moje léčba nebude úspěšná?

Pokud vaše těžkosti po léčbě nezmizí a kontrolní vyšetření prokáží přetrvávající přítomnost Helicobacter, použije se silnější léčba – čtyřkombinace, která bude obsahovat jiná antibiotika než původní trojkombinace.

Pokud ani intenzivní léčba nebude vést k úspěchu, musí se udělat kultivační vyšetření vzorků sliznice (to předpokládá další sondu do žaludku a odběr vzorků), které zjistí přesnou citlivost mikroorganismů na konkrétní antibiotika. Ta se potom nasadí.

Znám však i lidi, kteří se navzdory těmto postupům infekce nezbavili.

Co mohu udělat, abych Helicobacter (znovu) někde nechytil?

  1. Tohle jsou čtyři jednoduché a účinné věci, které sice nemohou zaručit, že se nikdy nenakazíte, ale Helicobacter bude mít minimální šanci:
  2. Dodržujte důkladnou hygienu (naštěstí vy patříte k těm méně než 40 % mužů, kteří si například po použití veřejných toalet myjí ruce mýdlem!)
  3. Pravidelně konzumujte probiotické bakterie (alespoň 1krát denně).
  4. Pravidelně konzumujte česnek (aspoň 5krát týdně, stačí, když bude součástí jídla – i po tepelné úpravě má antimikrobiální účinek).
  5. Pravidelně konzumujte brokolici – zabíjí Helicobacter přímo v žaludku.

Z knihy dr. Igora Bukovského „Návod na přežití pro muže‘. Vyšlo v roce 2007. Vydala AKV.

Počet přečtení: 20 190 Datum: 9. 7. 2012

Источник: https://www.magazinzdravi.cz/pivem-proti-paleni-zahy

Žaludek

ŽaludekTrávicí soustava člověka: žaludek znázorněn růžověPrůřez žaludkem člověkaLatinskyventriculusGray1161

Žaludek (řecky: gaster nebo stomachos; latinsky: ventriculus) je vakovitý, dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (segmentační pohyby) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva.

Stavba žaludku se může u různých druhů podstatně lišit. Rozeznáváme žaludky jednokomorové a vícekomorové, kde jsou vytvořeny předžaludky, jako například u skotu.

Podle typu sliznice uvnitř samotného žaludku rozlišujeme žaludek jednoduchý a složitý. Složitý žaludek, jaký mají kůň nebo prase, má uvnitř dva typy sliznice – žláznatou a bezžláznatou.

Jednoduchý žaludek masožravců a člověka je vyplněn pouze žláznatou sliznicí. Lidský žaludek je tedy jednokomorový jednoduchý žaludek.

Obecně lze říci, že býložravci mají mnohem složitější žaludek (vůbec celou trávicí soustavu) než masožravci.

Zajímavé:  Česnek - vše o zdraví

Žaludek člověka

Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením) :

  • curvatura major – zakřivení levého okraje, vyklenuté doleva dolů
  • curvatura minor – zakřivení pravého okraje, obrácené konkavitou doprava nahoru
  • cardia (česlo) – vústění jícnu shora do žaludku při curvatura minor
  • pylorus (vrátník) – zúžené místo, navazuje na žaludek dvanáctník

Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe. Objem žaludku u průměrného člověka je jeden až dva litry a dosahuje velikosti mezi 25 až 30 cm.[1]

Části žaludku

Anatomické rozdělení žaludku člověka. (Gray's Anatomy, 1918) Vnitřek žaludku člověka. (Gray's Anatomy, 1918)

Tři hlavní části žaludku a jejich útvary :

  1. fundus gastricus (ventriculi) – kraniální, nejširší úsek, obsahuje bublinu z potravy
    1. pars cardiaca – při vyústění jícnu, vpravo od fundu při malé kurvatuře
    2. ostium cardiacum (kardie) – vlastní vústění jícnu, gastroesofageální junkce
    3. incisura cardiaca – zářez mezi kardií a fundem
  2. corpus gastricum (ventriculi) – tělo žaludku
    1. canalis gastricus – dutina těla žaludku
    2. incisura angularis – zlom v zakřivení curvatura minor na hranici fundu a pyloru (dobře patrný na rentgenu)
  3. pars pylorica – distální úsek, nejužší, přechází v duodenum
    1. antrum pyloricum – začátek pars pylorica při incisura angularis
    2. canalis pyloricus – pokračování antra do vlastního vrátníku, dlouhý 2–3 cm
    3. pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku v duodenum
    4. ostium pyloricum – vlastní (uzavíratelné) vústění žaludku do duodena

Prázdný nebo méně naplněný žaludek je předozadně zploštělý a rozeznává se na něm :

  1. přední stěna (paries anterior)
  2. zadní stěna (paries posterior)

Funkční úseky rozeznávané na živém žaludku :

  1. pars digestoria – sestupný úsek, od kardie a fundu po incisura angularis, zahrnuje fundus a corpus, incisura major – vkleslina při curvatura major, odděluje na živém fundus a corpus
  2. pars egestoria – vzestupný úsek, od incisura angularis doprava vzhůru k pyloru (odpovídá pars pylorica), 2 části (odděleny sulcus intermedius): sinus žaludeční (odpovídá antrum pyloricum) a canalis pyloricus

V rentgenovém zobrazení se fundus označuje jako fornix gastricus. Peristaltika žaludku probíhá ve čtyřech současných vlnách, největší je stah v sulcus intermedius.

Jícen ústí do žaludku v části žaludku zvaném kardie. Sliznice tvoří záhyby a řasy, ohraničená políčka (areae gastricae) a jamky (foveolae gastricae), kam ústí žlázy produkující alkalický hlen mucin, který ji chrání před poškozením žaludečními šťávami.

Na dně žaludku (lat. fundus) se kromě žlázek vylučujících mucin objevují i žlázy (gll. fundales) vylučují kyselinu chlorovodíkovou (HCl), která zvyšuje kyselost šťáv podle množství přijmuté potravy, pepsin a ureázu (trávicí enzymy).

Výstup žaludku do dvanáctníku se nazývá vrátník (lat. pylorus) a k jeho uzavření slouží silný svěrač (musculus sphincter pylori).

Stavba stěny žaludku

Stavba žaludeční stěny člověka Řez sliznicí žaludku člověka v oblasti kardie. (Gray's Anatomy, 1918) Sliznice žaludku člověka

Sliznice žaludku je silná, tmavě růžová, v prázdném žaludku složena v nepravidelné řasy, mezi řasami ústí žlázy žaludečních šťáv. Je krytá jednovrstvým epitelem, na povrchu je vrstva hlenu, která chrání před natrávením. Podslizniční vazivo je spíše řídké s elastickými vlákny, tukovými buňkami, cévními a nervovými pletenci. Mimoto je ve stěně také hladká svalovina, která je nejsilnější v pyloru.

Žaludeční stěna se tedy skládá ze čtyř částí:

  1. sliznice – s množstvím žaludečních žlázek
  2. podslizniční vazivo
  3. svalová vrstva
  4. serózní povlak

Sliznice žaludku

Sliznice žaludku je u živého člověka oranžově červená, u mrtvého pak bledá a natrávená. Na jejím povrchu se nachází ochranný hlen. Na sliznici rozlišujeme řasy sliznice (plicae gastricae), podélné řasy a Waldeyrovu cestu (sulcus salivarius). Její povrch se člení na:

  • žaludeční políčka (areae gastricae) – políčka o rozměru 2–6 mm oddělená vkleslinami
  • žaludeční jamky (foveolae gastricae) – hluboké krypty vystlané povrchovým epitelem sliznice, do jejich dna ústí žaludeční žlázy (2-7 ks)
  • žaludeční žlázy (glandulae gastricae) – kolmé k povrchu sliznice, od dna jamek formou tubulózních žláz do slizničního vaziva až k lamina muscularis mucosae

Žaludeční žlázy dále rozdělujeme na:

  1. Žlázy při kardii – tubulózní, jednoduché či málo větvené, buňky produkují řidší hlen – obsahuje lysozym
  2. Žlázy fundu a těla žaludku – jednoduché, tubulózní, části : báze, vlastní žláza, krček, isthmus, žaludeční jamka, ve žlázách fundu 6 druhů bb. :
    1. hlenové buňky isthmu – hlen neutrální reakce
    2. hlenové buňky krčku – hlen kyselé reakce (glykosaminoglykany)
    3. nediferencované buňky – nahrazují hlenové buňky isthmu a krčku, povrchové buňky v žaludeční jamce
    4. hlavní buňky – lipázy, pepsin (produkován jako pepsinogen – aktivován kyselostí)
    5. krycí buňky – parietální buňky – produkují kyselinu chlorovodíkovou (HCl)
    6. endokrinní buňky – serotonin
  3. Žlázy pylorické – tubulózní, často větvené a stočené, kratší než žlázy fundu a těla žaludku, produkují hlen – podobný hlenu žláz při kardii, obsahuje lysozym, mezi exokrinní buňky žlázy vtroušeny G-buňky – endokrinní buňky, produkují gastrin (uvolňování kyseliny ve žlázách fundu a těla)

Podslizniční vazivo

Podsliznicové vazivo je řídké a umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku. Obsahuje sítě cév a nervové pleteně.

Svalovina žaludku

Svalovina žaludku svým napětím udržuje tvar žaludku. Mezi její další funkce patří peristolická a peristaltická činnost. Peristolická činnost je napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku, zatímco peristaltická činnost vytváří prstencovité kontrakce žaludku (jako vlna postupují po žaludku od kardie k pyloru a posunují obsah žaludku). Svalovina žaludku má tři vrstvy:

  1. stratum circulare – nejmohutnější, sílí od pars digestoria do pars egestoria, nejsilnější v pyloru, kde tvoří: musculus sphincter pylori – dvě vedle sebe uložená prstenčitá ztluštění, spojených vzájemně na straně curvatura minor
  2. stratum longitudinale – v pars digestoria zesíleno podél obou kurvatur v pruhy : taenia curvaturae majoris et minoris, v pars egestoria tvoří souvislý plášť
  3. fibrae obliquae – nejvnitřnější vrstva, snopce přiléhající k submukóze, jdou od kardie šikmo ke curvatura major

Serózní povlak žaludku

Serózní povlak žaludku tvoří pobřišnice.

Funkce žaludku

Funkce žaludku je:

  • Mechanická: zpracovává stěnami žaludku potravu
  • Chemická: působení enzymů – např. pepsin štěpí bílkoviny a lipáza štěpí tuky. Sacharidy se v žaludku neštěpí, protože jsou částečně rozštěpeny ptyalinem v ústech.

Produkce žaludeční šťávy: 1,5-2 litry denně (záleží na množství a složení potravy). Složení šťávy: voda, enzymy, chymozin u dětí, kyselina chlorovodíková, pepsin, gastrin, mucin.

Žaludek přežvýkavců

U přežvýkavých živočichů se vlastní žaludek, jenž navazuje na předžaludky označuje jako slez (latinsky: abomasum). Stavbou se výrazně neliší od žaludku jiných druhů s jednoduchým žaludkem. U skotu má objem 10–20 litrů, u ovce a kozy 2–3 litry. Sliznice je žláznatá a produkuje pepsin a HCl, tvoří spirální řasy.

Má hruškovitý tvar. Sliznice produkuje žaludeční šťávy, které obsahují trávicí enzymy pepsin, chymosin, žaludeční lipázu a HCl.

Nejčastějším onemocněním, které se vyskytuje specificky u skotu, je tzv. dislokace, neboli přemístění slezu. Většinou dochází k přemístění slezu z pravé strany na levou.

Existuje i možnost dislokace slezu vpravo, kdy se slez přesouvá směrem do zadních partií břišní dutiny. Někdy je tento posun spojen s přetočení, tzv. dislokace vpravo s torzí, části slezu okolo vlastní osy (vpravo i vlevo). Existuje celá řada technik léčby těchto stavů.

Většinou se provádí chirurgické řešení nebo tzv. kolíčkování. Novinkou je pak laparoskopické řešení.

Z dalších onemocnění slezu se vyskytují často vředy.

Onemocnění žaludku

  • žaludeční vřed
  • překyselení žaludku
  • karcinom žaludku

Odkazy

Reference

  • V tomto článku je použit text článku Žaludek ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
  1. ↑ Archivovaná kopie. www.operativa.cz [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 

Literatura

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 80-060-88. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu žaludek ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo žaludek ve Wikislovníku
  • Informační web o lidském žaludku

Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4036943-2 | PSH: 686Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žaludek&oldid=18583694“

Источник: https://cs.wikipedia.org/wiki/Žaludek

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *