Autoimunitní nemoc – vše o zdraví

Autoimunitní nemoc - Vše o zdraví

Imunita označuje schopnost organismu bránit se proti antigenům, které pocházejí jak z vnějšího, tak i z vnitřního prostředí. Antigen je každá molekula, která je schopna vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď, popřípadě se vázat na protilátky nebo vazební místa lymfocytů. Antigeny se dělí podle různých hledisek. Imunitní reakce nebo také imunitní odpověď je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s antigeny. Zahrnuje životně důležité funkce imunitního systému, ale i tělu značně neprospívající  autoumunitní a alergické reakce.

Imunitní odpověď

Imunitní odpovědi se účastní bílé krvinky, jako T lymfocyty, B lymfocyty a makrofágy. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:

  • primární imunitní odpověď – první kontakt s antigenem
  • sekundární imunitní odpověď – opakované setkání s antigenem, silnější reakce

Funkce imunitního systému

Imunitní systém je soubor mechanismů, které zajišťují souhru organismu rozeznáním a likvidací cizích i vlastních, ale potencionálně škodlivých vlivů. Projevuje se obranyschopností organismu a také  na druhou stranu  i autotolerancí. Téměř každý orgán má ochrannou funkci nebo se podílí na obranyschopnosti organismu.

Negativní vlivy

Na náš imunitní systém působí negativně chemické složení stravy, stres, znečištěné životní prostředí. To vše má vliv na zvýšený výskyt alergických onemocnění, rakoviny, ekzémů a mnoha jiných onemocnění.

Co je to imunologie?

Imunologie je věda, která se zabývá zkoumáním imunitního systému. Základní kámen tohoto oboru  byl položen již ve starověku, kdy bylo používáno k ochraně před pravými neštovicemi vdechování suchých neštovičných strupů. Mezi významné průkopníky vakcinace patří britský lékař Edward Jenner Lois Pasteur, který kromě jiného také vyvinul očkování proti anthraxu a vzteklině.

Autoimunitní onemocnění

Autoimunitní reakce vznikají při neschopnosti rozpoznat tělu vlastní složky od cizích. Některé autoimunitní reakce lze však považovat za přirozené. Jedná se zejména o  takové reakce, kdy organismus odstraňuje již zestárlé tělu vlastní struktury a opotřebované krevní buňky.

Jestliže dojde při autoimunitních reakcích k poškození struktury tkání a poruše funkce orgánů, jedná se o autoimunitní nemoci. Celkově se počet nemocí, které  patří do této skupiny neustále rozrůstá.

Mezi autoimunitní nemoci patří například: autoimunitní nemoci štítné žlázy, autoimunitní záněty ledvin, chronický vleklý zánět žaludku a chudokrevnost, hemolytická anémie, revmatoidní artritida, systémový lupus.

Autoimunitní nemoci štítné žlázy

Jedná se například o Gravesovu – Basedowu nemoc a Hashimotův autoimunitní zánět štítné žlázy. Onemocnění se projevuje zvětšeným objemem štítné žlázy a její zvýšenou činností.

Typický je neklid, nervozita, bušení srdce, ztráta tělesné hmotnosti, průjmové stavy. U Gravesovy – Basedowy choroby se v důsledku zmnožení tkáně za očními koulemi objeví tzv.

„exoftalmus‘ – vypoulení očí, které může vést až k poškození zraku.

Autoimunitní záněty ledvin

Jedná se o onemocnění ledvin s postižením ledvinovým tělísek – glomerulů. Rozlišuje se akutní a chronické formy nemoci. Začátek onemocnění bývá většinou prudký a náhlý.

Dochází k prudkému vzestupu tělesné teploty, typická je bolest v oblasti bederního úseku páteře, celková únava a slabost. Mezi první příznaky patří otoky. Dalším charakteristickým znakem je otok víček, tváří a hlezenních kloubů.

U většiny nemocných se objeví také krev v moči.

Chronický vleklý zánět žaludku a zhoubná chudokrevnost

Jedná se o chronickou atrofickou gastritidu a tzv. perniciózní anémii. Důsledkem autoimunitních procesů dochází k poškození žaludeční struktury a funkce žaludeční sliznice.

Toto bývá doprovázeno také i vymizením sekrece kyseliny solné a v důsledku toho dochází k poruchám vstřebávání živin a vitaminů B12. V důsledku snížení hladiny vitaminu B12 v organismu vzniká tzv. zhoubná neboli perniciózní anemie.

I přes svůj název se jedná o onemocnění, které lze léčit. Nemocný však zůstává po celý život závislý na podávání vitaminu B12.

Autoimunitní hemolytická anémie

Jedná se o onemocnění, při kterém dochází k masivnímu rozpadu červených krvinek. Příčina je v protilátkách, které jsou namířeny proti vlastním krvinkám. Rozlišují se chladové a tepelné autoprotilátky.

Tepelné jsou aktivní při normální teplotě organismu, chladové se aktivují při poklesu teploty pod 37°C. Onemocnění má plíživý charakter a zpočátku se projevuje slabostí, únavou  a pocity nedostatku vzduchu.

Postižení mohou také trpět nevysvětlitelnou horečkou, bolesti hlavy, břicha a nechutenstvím. Na kůži, sliznicích a očním bělmu se objevuje žloutenka.

Revmatoidní artritida

Autoimunitní pochody jsou postižené především klouby, jejich pouzdra a výstelky a kloubní chrupavky. Postižení může  vést až ke kostěnému srůstu kloubu, tzv. ankylóze.

Pro onemocnění jsou typické deformace kloubů na rukou a nohou. Zpočátku se objevuje ranní kloubní ztuhlost, která se postupně prohlubuje v průběhu dne. Později se přidává postižení svalstva, které dále prohlubuje omezení hybnosti.

Velmi často se objevují bolestivá zduření kloubů.

Systémový lupus

Toto vzácnější onemocnění začíná většinou horečnatým stavem, který připomíná bakteriální sepsi nebo akutní zánět kloubů. Má typické kožní příznaky, které mohou zhruba u pětiny postižených chybět. Na kůži se objevují růžové zbarvené plošné skvrny. Na tváři se vyskytuje skvrna obraz křídel motýla.

Mezi celkové projevy nemoci patří horečka, malátnost, kloubní bolesti a otoky, zánět ledvin se zvýšenými ztrátami bílkovin močí. Také bývají zvětšené lymfatické uzliny a objevují se záněty pohrudniční blány a zápal plic, zánět obalu srdce i srdcového svalu.

Postižení tepen se projevuje bolestivými křečemi v chladu – Raynaudovův syndrom.

Jaká je prevence a léčba autoimunitních onemocnění?

Autoimunitní onemocnění jsou tvořeny různou skupinou nemocí, jejichž společným jmenovatelem je zacílení obranných reakcí proti vlastním strukturám těla. Základním předpokladem je preventivního opatření je udržovat organismus a jeho obranyschopnost v dobré kondici.

Důležité je dodržovat zdravou životosprávu, správné stravovací návyky, pitný režim, dostatek pohybu, ale také rovnováhu mezi aktivitou a spánkem. Doporučuje se posilovat tělo pravidelným otužováním a předcházet nachlazení.

Dále jsou podávány protizánětlivé léky  a prostředky, které tlumí imunitní procesy.

Источник: https://www.cpzp.cz/clanek/3112-0-Imunita-a-autoimunitni-onemocneni.html

Autoimunitní onemocnění, jejich příčiny a léčba

Autoimunitní onemocnění, jejich příčiny a léčba. foto: Shutterstock

Problém je, že navzdory rozšíření o autoimunitních onemocněních mnoho lidí vůbec netuší. Zjistí to až pozdě, když nemoc napáchá v organismu mnoho škod. Existuje několik typů autoimunitních onemocnění, jako třeba:

  • cukrovka typu 1
  • revmatoidní artritida
  • lupus
  • onemocnění štítné žlázy
  • roztroušená skleróza
  • psoriáza
  • celiakie

Je důležité, abyste poznali symptomy různých nemocí, které mohou vyvolat odezvu imunitního systému a napadnout vlastní tkáně.

Následuje 12 příznaků autoimunitních onemocnění:

  1. ztráta na váze (občas i přibírání)
  2. nespavost
  3. bolesti kloubů, svalů a jejich ztuhlost
  4. neschopnost se soustředit
  5. únava
  6. bolesti břicha, průjem nebo krev ve stolici
  7. vypadávání vlasů
  8. objevení se bílých fleků na pokožce nebo v ústech
  9. suché oči, pokožka nebo sucho v ústech
  10. zvýšená srážlivost krve
  11. vícenásobné spontánní potraty
  12. přecitlivělost na teplo či chlad

Jak identifikovat příčiny autoimunitních onemocnění?

Identifikovat příčinu a stanovit správnou diagnózu není vůbec jednoduché. Symptomy jednoho typu onemocnění jsou podobné jinému.

Nicméně jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se problému zbavit, je eliminovat ty druhy jídel, které způsobují v těle záněty.

Týká se to především obilovin a luštěnin. Ty by měly být z vašeho jídelníčku odstraněny kvůli vysokému obsahu lektinů, u nichž se věří, že způsobují uvedená autoimunitní onemocnění.

Užitečný je také test stolice, který zjišťuje množství prospěšných bakterií. Pokud máte propustná střeva nebo jsou v nich záněty, s velkou pravděpodobností trpíte autoimunitním onemocněním.

Ujistěte se, že podniknete adekvátní kroky k vyléčení střev, abyste toto onemocnění zvrátili.

Rovněž si nechte udělat vyšetření krve na protilátky a také přítomnost látek jako rtuť, mykotoxiny a další typy toxinů.

Co dělat, když se u vás vyskytnou tyto příznaky?

  • Pokud máte podezření, že trpíte na autoimunitní onemocnění, první, co možná uděláte, je návštěva lékaře.
  • Většina lékařů se bohužel zaměřuje pouze na potlačování projevů onemocnění, a nikoliv na odstranění příčin.
  • V případě autoimunitních onemocnění vám lékař předepíše léky, jako jsou imunosupresanty, steroidy či protizánětlivé léky.
  • Tato léčba je sice efektivní na snížení bolesti, případně příznaků zmíněných výše, ale nezaměřuje se na prvotní příčinu zjistit, proč imunitní systém nefunguje správně.
  • Proto nejlepší, co v dané situaci můžete udělat, je snažit se pochopit příčinu svého onemocnění.
  • Řešení vyplývající z pochopení příčin je z dlouhodobějšího hlediska efektivnější než konzumace léků, které pomohou jen na chvíli.

Kromě toho se nedoporučuje užívání imunosupresantů po delší dobu. V takovém případě se totiž zvyšuje riziko propuknutí mnohem horších infekcí, a dokonce i rakoviny. (zpracovalo: vylectese.cz)

  • autoimunita
  • autoimunitní onemocnění

Источник: https://www.energiezivota.com/zdravi-a-nemoci/autoimunitni-onemocneni-jejich-priciny-a-lecba/

Má smysl posilovat imunitu?

  • Aktivní život s RS
  • Novinky
  • Má smysl posilovat imunitu?

Imunitní systém chrání organismus proti infekci. I přes jeho působení jsme občas nemocní a pro tyto případy se uchylujeme ke snaze naši imunitu posílit. Má to smysl? A můžete imunitu posilovat, i když trpíte autoimunitním onemocněním?

Imunitní systém je tvořen mnoha složkami, které společně bojují proti potenciálně škodlivým látkám, bakteriím nebo virům zvenčí. Základem je přirozená imunita, jejíž typickou odpovědí je například horečka. Kromě toho během života zlepšujeme tzv.

získanou imunitu, která vzniká až po setkání s nemocí během infekce nebo v upravené formě při očkování. Reakce těla je v tomto případě složitější a pomalejší. Naštěstí než proběhnou všechny kroky k odstranění nepřítele, drží ho v šachu vrozená imunita.

Posilování nechte do tělocvičny

Přirozenou imunitu nelze posílit. Ostatně by to v praxi znamenalo častější rýmy, horečky nebo ospalost. Získanou imunitu posilujeme očkováním − tělo si připraví protilátky do boje a při dalším setkání s nemocí už na ni zvládne rychle reagovat.

Přestože mnoho přípravků na trhu hlásá své schopnosti posílit imunitu, z vědeckého pohledu jde spíše o nesmysl. Pokusy o stimulaci kterýchkoli buněk v těle nemusí skončit dobře. Mohou mít naopak vážné vedlejší účinky.

Imunitní systém je totiž tvořen celou řadou různých typů buněk s rozdílnou funkcí v různé fázi infekce.

A co autoimunitní onemocnění?

Odborníci dosud nevědí, jaký přesný mechanismus autoimunitní onemocnění spouští, proto jim neumíme předcházet. Pokud se obáváte, že by se u vás nemoc tohoto typu mohla objevit, je nepravděpodobné, že by ji spustily vitaminy. Nemusíte se jich tedy bát, u některých doplňků stravy, např.

přípravků s echinaceou nebo imunoglukanů, je ale třeba být opatrný. Pokud už autoimunitním onemocněním trpíte, platí pro vás v podstatě totéž. Je ale rozumné se vždy, než se pustíte do samoléčby, poradit s lékařem.

Zajímavé:  Česnek - vše o zdraví

Ve všech případech je nejvhodnější volbou minimalizace stresu a zdravá životospráva.

Pomůže jen zdravá životospráva

Imunitní systém je provázán s funkcí celého těla. Ačkoliv nebylo prokázáno, že by životní styl posílil imunitní odpovědi, pro udržení zdravého imunitního systému je dobré dodržovat zdravou životosprávu, která zajistí tělu jako celku všechno důležité.

Při vyvážené stravě totiž není nutné užívat doplňky obsahující vitaminy nebo minerály a jejich nadbytek nijak nezlepší imunitní odpovědi a v některých případech může i škodit (například v případě vitaminu A).

Místo tabletek si proto raději upravte jídelníček a snažte se o dostatek pohybu i spánku.

(mir)

Zdroj:

https://www.medicalnewstoday.com/articles/320721.php

Hodnocení článku Líbí se vám článek?

Počet hodnocení: 2

Čtěte dále

Poruchy řeči mohou jedince z ereskou zcela vyřadit ze společenského života, případně ho uvrhnout rovnou do depresí. Až 50…

číst více

Podobně jako pro ostatní patří také pro nemocné s roztroušenou sklerózou prozkoumání pracovních možností a rozhodnutí týkající se kariéry…

číst více

Autoimunitní onemocnění nervové tkáně způsobuje široké spektrum neurologických poruch. Mezi ty nejčastější patří obtíže spojené s mluvením a polykáním….

číst více

Roztroušená skleróza se obvykle rozvíjí v mladém věku. Významně tak ovlivňuje také rodinu nemocného včetně partnera a dětí. A…

číst více

Ať zdravý, nebo nemocný, nikdo nechce být sám. Přátelství a dobré mezilidské vztahy jsou proto důležité nejen v době…

číst více

Mnoho let lékaři zakazovali lidem s roztroušenou sklerózou fyzické cvičení. U některých pacientů totiž zhoršovalo příznaky nemoci. Ušetřená energie…

číst více

Источник: https://www.ereska-aktivne.cz/novinky/ma-smysl-posilovat-imunitu-421

Autoimunita | Bez Alergie – Alergie – senná rýma, astma, atopický ekzém

Bez Alergie : Autoimunita

Autoimunitní choroby

Když člověka začne bolet břicho, lékaři diagnostikují například zánět slepého střeva, střevo odoperují a pacient má pokoj. Co se ale stane, když lékaři na příčinu nepřijdou? Když je příčina prostě neznámá? Přesně to totiž provází i autoimunitní poruchy.

Imunitní systém našeho těla má několik důležitých funkcí:

  1. Brání nás proti cizorodým vetřelcům – mikrobům, virům, parazitům.
  2. Udržuje pořádek v našem těle a odstraňuje odumřelé nebo nějak změněné vlastní buňky, bojuje tak proti nádorům.
  3. Musí rozeznat, co je pro tělo prospěšné, a tyto věci se musí naučit tolerovat.

Patří sem jak buňky a struktura vlastního těla, tak složky potravy a nebo neškodní mikrobi, kteří běžně osídlují naše střevo, nebo třeba pylová zrna. Pokud se některá z těchto funkcí imunity vymkne z kontroly, nastává onemocnění – infekce, nádor, alergie nebo autoimunita.

Když imunita napadá vlastní tělo

Při autoimunitních onemocněních selhává snášenlivost vlastních zdravých tkání a imunitní systém napadá vlastní tělo. To vede k zánětu napadených tkání a k jejich ničení.

Příčiny neznámé

Příčiny takovéto nerovnováhy imunitního systému jsou mnohdy nejasné a známe pouze její průvodní jevy, tj. autoimunitní zánět. Léčba tedy také většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět.

Proč někdo onemocní autoimunitní chorobou, a jiný ne? Odpověď je podobná jako u alergie. K onemocnění vede kombinace dědičných vloh, vlivu prostředí a eventuálně dalších přidružených chorob, jako například infekcí.

Celiakie pod drobnohledem

Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky.

Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Většinou je k tomu ještě nutná určitá nezralost střevní sliznice. Reakce je většinou zahajována v dětství, v kojeneckém věku.

Po vysazení lepku ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.

Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky.

Většina autoimunitních nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy.

U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.

Nemocné orgány

Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní.

Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.

Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce. Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce.

Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.

Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.

(van)

Источник: https://www.bez-alergie.cz/autoimunitni-choroby

Autoimunitní onemocnění jako prokletí moderní doby | Zdraví

Přestože máme vakcíny na mnohé zákeřné nemoci a proti dalším je vědci vyvíjejí, na některá onemocnění je medicína jednoduše krátká, pouze zmírňuje příznaky. Ačkoliv se v poslední době nejčastěji skloňuje rakovina, prokletí dnešní doby číhá i v jiných onemocněních – autoimunitních.

Na první pohled se některé autoimunitní nemoci mohou zdát banální. Například s alergiemi se setkáváme na každém kroku. Problém však spočívá v tom, že na mnohé z těchto nemocí se těžko hledá skutečně účinný lék. S drtivou většinou z nich se jedinec musí potýkat celý život.

O co jde?

Autoimunitní onemocnění jsou zákeřná, útočí totiž zevnitř. Tělo si začne myslet, že mu jeho vlastní buňky škodí, a začne na ně skrze imunitní systém útočit. Proč se tak děje, to vědci dodnes nedokázali přesně určit. Jisté je, že autoimunitní nemoci postihují až třikrát častěji ženy než muže. 

Autoimunitních onemocnění je mnoho, údajně více než 100, a některé jsou opravdu vzácné. Avšak takovou myasthenii, tedy nemoc postihující nervosvalový přenos, můžete vidět běžně. Poznáte ji podle výrazně pokleslých očních víček. Autoimunitní hepatitidou pak můžete trpět, pokud jste nedoléčili některou běžnou nemoc, anebo když jste dlouhodobě vystaveni velkému psychickému tlaku. Již několikrát zmíněná psychická pohoda je u autoimunitních onemocnění jedním z nejdůležitějších faktorů. 

Ženský imunitní systém je totiž dokonalejší, zároveň ale náchylnější k podobným neduhům. Celkově postihují autoimunitní choroby zhruba 5 až 7 procent populace. Zejména severní Evropa a Severní Amerika zaujímají přední příčky co do jejich výskytu, v České republice postihují řádově desítky tisíc lidí.

Náchylnost ke konkrétním nemocem nelze zcela rozpoznat. Například u alergií nebo lupénky hraje určitou roli dědičnost. Vliv na onemocnění má i životní prostředí a životospráva.

Podle některých odborníků dochází k poruše imunitního systému skrze někdy až přehnanou starost o to, abychom se náhodou nenakazili nějakou nemocí.

Přestože tato teorie nebyla potvrzena, je dokázáno, že na autoimunitní onemocnění mohou mít vliv právě poruchy antigenů vzniklé modifikací z léků, například antibiotik. Určitý vliv pak může mít také očkování.

Podle odborníků jsou viníky některých autoimunitním onemocnění i hormony. Především ty pohlavní mají údajně vliv na vznik revmatoidní artritidy. Ženy mohou mít problém i při užívání hormonální antikoncepce.

Vůbec nejnovějším objevem je pak ten, že autoimunitní onemocnění v těle podporuje a řídí specifický druh B lymfocytů. Ty se objevují celkově ve větším množství u starších žen než u mladších žen a mužů celkově.

Léčba existuje, ale…

Bohužel, podobně jako u rakoviny, šance na úplné vyléčení zatím neexistuje. Pomocí nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů nebo imunosupresiv lze však příznaky nemocí potlačit. Průlomem je použití cílené biologické léčby, u které se experti setkávají se skvělými výsledky – například u pacientů s Crohnovou chorobou.

Účinným doplňkem, navíc s méně výraznými vedlejšími účinky než klasická léčiva, bývá přírodní léčba. Spolu s ní je ale nutné dodržovat zdravý životní styl a pohybovat se v čistém prostředí, ideálně v přírodě.

Vědci z oxfordské univerzity navíc přišli s důkazem, že na výskyt autoimunitních onemocnění a některých druhů rakoviny má vliv i nedostatek vitaminu D, proto je vhodné do jídelníčku zařadit rybí maso nebo vaječné žloutky.

Důležitý je také pravidelný pobyt na slunci, avšak s dostatečnou ochranou kůže s pomocí opalovacích krémů.

Alergiků přibývá

Také trpíte při sekání trávy? Zjišťujete, že už nemůžete jíst stejné ovoce a zeleninu jako dříve, protože se vám dělá zle? Kýcháte? V tom případě jste na tom stejně jako další třetina všech Čechů – a každým dnem jich neustále přibývá. Potíž je v tom, že lékaři v podstatě nemohou přijít na to, proč. 

Léčba běžně dostupnými léky pomalu přestává působit, účinnější léky zase bývají drahé.

Jedno je ale jisté – s alergií se musíte naučit žít až do konce života, proto si dávejte pozor nejen na to, co jíte (a to i na stopové množství), ale také kde se pohybujete a jaké přípravy na sebe aplikujete.

Konkrétně u léčby alergií se nedoporučuje dopomáhat si přírodní cestou. Některé bylinky jsou totiž příliš agresivní a mohly by alergii ještě zintenzivnit.

Crohnova choroba

Crohnova choroba neboli ulcerózní koltitida je totiž poměrně vzácná, přesto velice vážná, a její výskyt se začíná zvyšovat. Nejčastěji postihuje tenké střevo, napadá ale i ostatní části trávicího traktu. Vědci si lámou hlavu nad tím, jak vlastně tato nemoc vzniká.

Mezi rizikové faktory pravděpodobně patří užívání antibiotik, kouření, užívání hormonální antikoncepce a špatné stravovací návyky. Právě ty hrají důležitou roli při léčbě, je totiž nutné dodržovat takzvanou bezezbytkovou dietu.

Tedy takovou, při níž ve střevech nezůstávají zbytky zanechávané například potravinami bohatými na vlákninu.

Zajímavé:  Cervarix - vše o zdraví

Lupénka neboli psoriáza

Podle České Akademie dermatovenerologie trápí lupénka až 250 tisíc Čechů, z toho 70 tisíc trpí těžkou formou.

„Pacienti s lupénkou jednoznačně musí přesně vědět, jakým způsobem se stravovat a tělo vyživit, jak organismus pravidelně detoxikovat a jak zacházet se stresem.

Všichni by si měli dát pozor na svou hladinu vitamínu D a zároveň s tím přistoupit k řešení podstaty vzniku nemoci,” říká MUDr. Jan Vojáček, vedoucí lékař pražské kliniky celostní medicíny Endala.

V České republice je nejběžnější možností léčba kortikoidy, ty jsou ale u některých pacientů agresivní a z dlouhodobého hlediska proto nepřijatelné. Zlepšení pak pomáhá tzv.

celostní přístup, který se zaměřuje na lidské tělo jako celek a postihuje tak veškeré možné aspekty ovlivňující fyzické i psychické zdraví člověka. „Říkáme, že kůže je zrcadlem naší duše. Troufnu si říci, že na téměř všechny kožní choroby má psychika obrovský vliv.

Často říkám svým pacientům, že bez pozitivního přístupu k léčbě a důvěry ke svému lékaři téměř nemá smysl tuto léčbu zahajovat,“ říká dermatoložka MUDr. Anna Jiráková, Ph.D.

„Léčbu lupénky volíme podle typu psoriázy, věku pacienta, lokalizace a rozsahu postižení a předchozí léčby. Z takzvaných přírodních metod máme velmi dobré zkušenosti s přípravky Dr. Michaels.

Jedná se o přírodní kosmetiku, která obsahuje především ovocné kyseliny a esenciální oleje.

Na základě klinických studií, které byly provedeny v několika fakultních nemocnicích v České republice, přesahuje úspěšnost těchto přípravků v léčbě lupénky 80 procent jak u dospělých, tak i dětských pacientů,“ doplňuje Anna Jiráková.

Bezlepková dieta

Alergie na lepek neboli celiakie je chronické autoimunitní onemocnění tenkého střeva, které v Česku postihuje zhruba jednoho člověka ze 200. Jeho původ je nejčastěji dědičný, přestože spouštěčem může být fyzická či psychická zátěž.

Situace celiaků bývala složitá, protože kvůli bezlepkové dietě museli utrácet vysoké částky za jídlo bez mouky. To však bylo nejen drahé, ale navíc nebylo příliš chutné. V posledních letech ale celý svět zažívá boom bezlepkových potravin, a to i u lidí, kteří jinak běžně potraviny s obsahem lepku mohou konzumovat.

Bezlepkové potraviny totiž bývají lehčí a lépe stravitelné, jsou proto skvělé například při detoxu nebo dietě.

Vyléčit celiakii nelze, nejlepší léčbou je skutečně striktní dodržování bezlepkové diety. V případě obtíží může pacient po konzultaci s lékařem přejít na léčbu kortikoidy, která ale nemusí být vhodná pro všechny. Přírodní alternativou je bylina zvaná puškvorec obecný, která navíc pomáhá i proti nadýmání či při onemocnění žláz.

Roztroušená skleróza

Nemoc, která postihuje centrální nervový systém skrze dosud neznámý virus, se projevuje u každého pacienta odlišně. Především se týká mladších lidí mezi 20 a 40 lety a projevuje se nadměrnou únavou, depresemi, třesem, poruchami vidění, a dokonce i dočasným či trvalým ochrnutím.

U Moniky stačila mírnější injekční léčba, u lidí s vyvinutějším stádiem je však zapotřebí kombinace hned několika druhů léčby, včetně psychoterapeutické. Proti roztroušené skleróze ale můžeme preventivně bojovat i sami.

Výborný je k tomuto účelu rybí olej, ginko biloba a také navýšení příjmu vitamínů C, E, D a B-Komplexu.

Revmatoidní artritida

Revma je poměrně běžný termín. Mnoho lidí už ale neví, že se primárně nejedná o onemocnění kloubů, nýbrž imunitního systému. Postižené buňky totiž napadají kloubní výstelku. Proč se tak ale děje – podobně jako u jiných autoimunitních nemocí – stále nevíme. Léčba ale probíhá podobně, převážně pomocí kortikosteroidů.

Mnoho lidí si myslí, že na klouby stačí užívat speciální doplňky stravy, které vídají v reklamách. Opak je ale pravdou. „Dlouhodobý efekt perorálně požívaných, volně v lékárnách dostupných preparátů na klouby nebyl vědecky prokázán. Dobrý efekt má užívání nesteroidních antirevmatik.

Jedná se však pouze o tlumení projevů onemocnění, a ne o léčbu kauzální, s řadou nežádoucích účinků na trávicí systém,“ upozorňuje MUDr. Petr Neoral, zástupce vedoucího pro artroskopické operace a sportovní traumatologii FN v Olomouci. Vhodným doplňkem léčby jsou přírodní přípravky jako olej ze sibiřské jedle bělokoré nebo šťáva z aloe.

Velkou nadějí je pak aplikace biologické léčby.

Источник: https://www.lidovky.cz/relax/zdravi/autoimunitni-onemocneni-jako-prokleti-moderni-doby.A170920_151939_ln-zdravi_ape

Jak poznat autoimunitní onemocnění a pomůže úprava jídelníčku?

Když imunitní systém nefunguje tak, jak má, začne napadat zdravé buňky. Jaký dopad to má na celý organismus a co se s tím dá dělat? Lze přehnané řádění naší imunity ovlivnit či zcela zastavit pomocí stravy? Co bychom měli jíst a čeho se raději vzdát?

Proč jsme nemocní?

Zdraví máme jenom jedno. Je velmi křehké a musíme si ho chránit. Za některé problémy si lidé mohou svým nestřídmým způsobem života sami, za jiné ne.

Může jít o různé genetické poruchy nebo selhání imunity, která začne atakovat svoje vlastní zdravé buňky. Na vině mnoha takovýchto nemocí je stres, který bývá nejčastějším spouštěcím faktorem.

Svou roli ale hraje i dědičnost, životní prostředí a samozřejmě náš vlastní životní styl.

Autoimunitních onemocnění obecně stále přibývá. Někdy není vůbec jednoduché je diagnostikovat, natožpak je léčit. Lékaři si s nimi ještě stále nedovedou spolehlivě poradit.

A  jak tyto nemoci vznikají? Imunitní systém, který nás chrání před nemocemi, se z nějakého důvodu zblázní a začne napadat naše zdravé buňky a tkáně.

Výsledkem jsou pak třeba revmatoidní artritida, poruchy štítné žlázy, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, roztroušená skleróza, celiakie, lupus, myasthenia gravis a další vážné diagnózy.

Příznaky autoimunitního onemocnění

Autoimunitní onemocnění mívají dlouhodobé a plíživé symptomy, které se někdy obtížně rozeznávají. Podstatou většiny z nich bývá chronický zánět, který v organismu způsobuje nějakou paseku.

Příznaky mohou být podivné a různorodé.

Může jít například o dlouhodobou únavu, která může být až extrémní, kloubní a svalové bolesti, celkovou slabost, zvětšené uzliny či výraznější změny váhy – úbytek nebo přibírání.

Dále to mohou být poruchy spánku, neklid, nervozita nebo deprese, trávicí obtíže nejrůznějšího druhu, migrény, kvasinkové infekce, alergie, astma, kožní problémy, poruchy paměti nebo třeba silný premenstruační syndrom.

Někdy se může objevit i dlouhodobě lehce zvýšená teplota. Člověk si může myslet, že všechno tohle je jen dočasné kvůli stresu, pak třeba symptomy zase zmizí a objeví se za půl roku. Pokud se vám ale něco takového stává, buďte v pozoru.

Může jít o skutečné příznaky autoimunitního onemocnění.

Roztroušená skleróza. Jak rozpoznat rané příznaky?

Jak na chronický zánět v těle?

Ať už prokazatelně nějakou autoimunitní chorobou trpíte a byla vám diagnostikovaná, anebo máte nejrůznější výše zmíněné příznaky, dobrou zprávou je, že s tím lze skutečně něco dělat. Obecně se ví, že autoimunitní onemocnění obvykle bývají na celý život a jsou chronické povahy, často vážné a nevyléčitelné.

V rámci přesně stanovené léčby vašim ošetřujícím lékařem, je možné vyzkoušet cokoli, co by mohlo pomoci zastavit progresi onemocnění a nastolit relativní klid. Obvykle to bývají kortikosteroidní hormony, imunosupresiva a mnohé další možnosti léčby dle konkrétní diagnózy.

Co je ale možné doporučit téměř ve všech případech, je úprava životosprávy a změna jídelníčku.

Pokud vám diagnostikují vážnou nemoc, je třeba se zastavit a přehodnotit celý svůj život. Vždy je nutné ledacos změnit a snažit se co nejvíce eliminovat stres. Právě změna stravy bývá často tím prvotním, co člověk udělá.

Spoustu autoimunitních nemocí způsobují potravinové alergie a nesnášenlivosti, například může jít o celiakii, Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Úprava jídelníčku výrazně pomáhá i při revmatoidní artritidě.

Je už prokázáno, že lidem nejvíce škodí kravské mléko a lepek.

Seznam zakázaných potravin

Vhodná dieta může vždy pomoci zlepšit jakýkoliv stav. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme. Člověk se skutečně může vyléčit i razantní změnou svých stravovacích návyků.

Důležitá je však velmi pevná vůle a disciplína. Každá z těchto pozitivních změn zpomaluje progresi onemocnění, mírní příznaky a zvyšuje kvalitu života.

Pokud chcete pro sebe něco udělat, buďte na sebe přísní a snažte se o maximální dodržování nové životosprávy.

A co si napsat na seznam zakázaných potravin? V prvé řadě byste se měli vzdát alkoholu, návykových látek a kouření. Zapomeňte na polotovary, smažená jídla, sladké perlivé limonády, několik káv denně s cukrem a mlékem, sedavé zaměstnání, vysokou míru stresu, nedostatek pohybu, proflámované a probdělé noci, nedostatek čerstvého vzduchu, přemíru sladkostí a utápění se v sebelítosti.

Vyhněte se emulgátorům, sladidlům, barvivům, analgetikům, rafinovanému cukru, živočišným tukům, kravskému mléku a pálivému koření. Upřednostňujte pouze žitný kváskový chléb, zbavte se alergenů, omezte hůře stravitelné luštěniny, ořechy a semena. Pokud trpíte chronickým zánětem střev nebo celiakií, je nutná bezezbytková dieta a absolutní vyloučení všech potravinových alergenů a lepku.

U všech autoimunitních onemocnění byste měli spát 8 – 10 hodin, pravidelně odpočívat, chodit na procházky do přírody, plavat a přiměřeně cvičit doporučená cvičení. Nevystavujte se větší fyzické zátěži a ani extrémním výkyvům teplot.

Co jíst při autoimunitním onemocnění

Co se týká stravy, upřednostňujte kvalitní ovoce a snad všechny druhy zeleniny, kterou můžete i lehce tepelně upravit, například dušením nebo vařením v páře. Nesmažte ji a též nevařte dlouho ve vodě – dochází tím k velkým ztrátám vitamínů.

Klidně můžete sáhnout po bylinkách a koření, které nedráždí žaludek. Dbejte na dostatečný příjem bílkovin, obzvláště v případě, pokud jste ze stravy vyloučili veškeré mléčné a vaječné produkty, nebo jestliže držíte bezlepkovou dietu.

Bílkoviny volte v podobě kvalitního libového masa, například může jít o krůtu nebo ryby.

Občas si dejte i houby, ale raději si je přidejte do polévky – nesmažte je a nikdy znovu neohřívejte. Velice zdravé jsou mořské i sladkovodní řasy, probiotické a fermentované potraviny.

Pokud je dobře snášíte a netrpíte histaminovou intolerancí, dopřávejte si je ve větším množství.

Dnes existuje i spousta zakysaných veganských alternativ, ale opatrně v případě sóji, obzvláště když ji nesnášíte dobře.

Источник: https://www.womanonly.cz/jak-poznat-autoimunitni-onemocneni-a-pomuze-uprava-jidelnicku/

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem

Svět zahalila epidemie lidí s nadledvinovou únavou, hormonální nerovnováhou, autoimunitními nemocemi a chronickými zánětlivými problémy. Takovou nerovnováhou imunitního systému trpí více než 250 milionů lidí po celém světě a mnoho dalších trpí širokou paletou chronických zánětlivých stavů. Autoimunitní onemocnění jsou onemocnění imunitního systému.

Zajímavé:  Creatin - vše o zdraví

Autoimunitní choroby vznikají proto, že imunitní systém nedokáže rozlišit cizí a vlastní a nesprávně identifikuje nebezpečí – dochází k situaci, kdy systém považuje vlastní tkáně a orgány za vetřelce. V důsledku toho je napadá, což vede ke vzniku nejrůznějších chorob.

V závislosti na typu konkrétní nemoci mohou protilátky napadnout spojivové tkáně, jako je kůže nebo kloubní chrupavka, nervový systém nebo žlázy.

V současné době je těchto chorob 80-100 a 40 dalších nemocí má autoimunitní základ. Každá z těchto nemocí má své specifické symptomy.

Mezi společné příznaky většiny těchto onemocnění patří únava, bolesti svalů, otoky, zarudnutí, nízká horečka, necitlivost a brnění v rukou a nohou, ztráta vlasů nebo kožní vyrážky.

Nejznámější autoimunitní onemocnění – roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie, Sjögrenův syndrom, Crohnova choroba, diabetes mellitus, Alzheimerova choroba, fibromyalgie, zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skléroza, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, myasthenia gravis, psoriáza, systémový lupus, vitiligo, polymyalgie…

Imunita se dělí na protilátkovou imunitu a buněčnou imunitu. Buněčná imunita je představována zejména Lymfocyty T. Důležitou funkcí Lymfocytů T je rozpoznat a zlikvidovat viry nebo nádorové buňky. Pokud je schopnost imunitního systému narušena, může se stát, že Lymfocyty T viry nebo nádorové buňky neidentifikují jako škodlivé, a ty pak mohou dál růst.

Protilátkovou imunitu tvoří Lymfocyty B a jejich protilátky. Zjednodušeně lze říct, že lymfocyty B rozeznávají bakteriální infekci. Zbraní lymfocytů B jsou protilátky nazývané imunoglobuliny.

V případě poruchy imunitního systému, která vede ke vzniku autoimunitního onemocnění, se mohou uplatňovat obě složky imunity. V případě poruchy buněčné imunity lymfocyty T napadají vlastní buňky, jakoby byly infikovány viry a ničí je.

Příkladem takového onemocnění je autoimunitní diabetes mellitus nebo revmatoidní artritida. V případě protilátkové imunity lymfocyty B produkují protilátky zamířené proti vlastním tkáním. Příkladem takové choroby je idiopatická trombocytopenická purpura.

Faktorů, které se podílí na vzniku onemocnění, je více. Sklon k autoimunitním chorobám je v některých rodinách větší, což svědčí pro genetickou složku. Neznamená to ale, že když má autoimunitní chorobu matka, musí ji mít nutně i její dítě.

Pro vznik autoimunitních onemocnění je nutná přítomnost rizikových faktorů, které působí u jednotlivce současně – genetické, imunitní (defekt IgA nebo komplementu), hormony (estrogeny) a faktory u vnějšího prostředí.

Lékaři se shodují, že kromě toho, že je člověk geneticky náchylný k autoimunitním onemocněním, často existuje nějaký spouštěč, který onemocnění vyvolá.

Může to být infekce, určité potraviny (například lepek), chemická expozice, léky, extrémní fyzický stres nebo fyzické trauma.

Přestože genetické faktory upozorňují na riziko vzniku autoimunitní choroby v rodině, rozdíly v hladině hormonů a vnější faktory vyprovokují u jednotlivých členů rodiny různou autoimunitní chorobu. I když mají lidé genetický předpoklad, onemocnět vůbec nemusí, protože v sobě mohou mít další genetické faktory, které je chrání proti autoimunitě.

Autoimunitní choroby mohou postihovat jen jeden orgán nebo systémově více orgánů. Obě kategorie mají tendenci se kombinovat u jednoho jedince. Většina chorob postihujících jeden orgán jsou onemocnění, která se vyvíjí v důsledku působení buněčných mechanismů imunity, zatímco u systémových jde o působení autoprotilátek. Další podezřelým spouštěčem je ‚západní‘ strava. Jídlo s vysokým obsahem tuku, cukru a vysoce zpracovaných potravin je spojeno se zánětem, který by mohl zapříčinit imunitní odpověď. Tato hypotéza však nebyla prokázána. Další teorií je hygienická hypotéza. Vzhledem k vakcínám a antiseptikům nejsou dnešní děti vystaveny tolika bakteriím, jako byly v minulosti. Nedostatek expozice by mohl způsobit, že jejich imunitní systém bude nadměrně reagovat i na neškodné látky. Jinou skupinou faktorů, které přispívají k autoimunitním chorobám, jsou poruchy v imunitním systému samotném. Existují různé druhy protilátek (imunoglobuliny) První protilátka, která vzniká po setkání s infekcí, se nazývá IgM. IgM je přední linie ochrany při infekci a má malé rozlišovací schopnosti. V druhé linii se objevují protilátky IgG, které infekci zasahují cíleněji. Třetí typ protilátky je IgA, je v krvi a chrání sliznice a povrchy. Protilátka je důležitá při obraně proti zevním útokům na obrovské ploše. Přibližně jeden člověk ze 600 má deficit IgA. Obvykle se jedná o zdravé jedince, ale tyto osoby mohou mít vyšší sklon ke čtyřem typům onemocnění – alergiím, častým infekcím, autoimunitním a nádorovým chorobám. Proč právě sklon k alergiím? IgA zabraňuje pronikání různých alergenů a cizorodých látek do organismu. V případě deficitu IgA se alergeny snáze dostávají do organismu a mohou způsobit nežádoucí imunitní reakci. Děti s deficitem IgA mají častější infekce dýchacích cest. Deficit IgA je častější u pacientů s různými druhy nádorových chorob. Vysvětlením může být fakt, že kvůli nepřítomnosti IgA se dostává dýchacím a zažívacím systémem více karcinogenních látek do organismu.

Poslední skupinou chorob vyskytujících se ve zvýšené frekvenci u osob s deficitem IgA jsou právě autoimunitní choroby. I v tomto případě se předpokládá, že IgA zabraňuje průniku různých substancí, které mohou aktivovat imunitní systém. Jevu se říká molekulární mimikry.

Je to jeden z mechanizmů, které mohou aktivovat imunitní systém. Do organismu pronikne látka, která má podobnou strukturu jako nějaká vlastní tkáň. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizí látku, vyvine proti ní imunitní systém reakci.

Taková imunitní reakce ale může reagovat i se strukturálně podobnými vlastními tkáněmi, což vede k jejich poškození.

Deficit IgA je klasickým příkladem, který způsobuje, že imunitní systém poškozuje vlastní buňky a tkáně.

V oběhu máme malé množství fyziologických autoprotilátek, jejichž funkcí je očišťovat organismus od zbytku mrtvých buněk. Naše tělo kromě toho obsahuje ještě regulační protilátky, které přirozené autoprotilátky udržují v rovnováze.

Z ne zcela známých důvodů mají pacienti s autoimunitním onemocněním defekt právě v těchto regulačních autoprotilátkách, což vede k vzestupu koncentrace nebezpečných autoprotilátek a poškození tkání. Jednoznačná příčina této nerovnováhy není známá.

Křehká nerovnováha se může narušit bakteriální nebo virovou infekcí, léky nebo také stresem.

Většina autoimunitních onemocnění postihuje častěji ženy než muže a často v reprodukčním věku (12-45 let). Patří mezi ně lupus, biliární cirhóza, poruchy štítné žlázy a Sjogrenův syndrom. Onemocnění postihují ženy v reprodukčním věku, což ukazuje na důležitost hormonálního vlivu na funkci imunitního systému a také to, že ženské hormony autoimunitu podporují.

Účinky estrogenu na ženský organismus jsou kompletní. V důsledku toho je ženský imunitní systém efektivnější než mužský. Ženy jsou odolnější vůči infekcím a jejich imunitní systém je robustnější. I proto jsou náchylnější k autoimunitním onemocněním, protože pokud výkonnější imunitní systém omylem zasáhne vlastní organismus, je destrukce účinnější.

Další hypotézou je, že za autoimunitními onemocněními je syndrom zvýšené propustnosti střev. S tímto onemocněním se potýká milion lidí, a to bez toho, že by znali příčinu.

Střeva jsou velmi důležitým orgánem našeho těla. Jsou polopropustná a dochází zde k trávení potravy. Když pracují v pořádku, jsou prospěšné vitaminy a minerály, které přijmeme ze stravy, transportovány do krevního oběhu. Naopak toxiny a nestrávené jídlo do tohoto procesu zařazeny nejsou.

Jak ale název vypovídá, syndrom zvýšené propustnosti střev znamená, že střeva propouští i látky, které by neměla. Pokud tímto syndromem trpíte, znamená to, že se mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice vytvořily velké prostory – větší než u zdravého jedince. Pronikat do krevního oběhu tak mohou toxiny, bakterie a nestrávené části potravin. Pro naše tělo to samozřejmě není přirozené a brání se, což vyčerpává náš imunitní systém.

Poznat syndrom propustnosti střev není vůbec jednoduché. Může způsobovat symptomy, jako je nadýmání a bolest kloubů, potravinové alergie, únavu a různé potíže s pokožkou (nejčastěji akné a ekzém).

Léčba autoimunitních nemocí většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět. Pomocí nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů nebo imunosupresiv lze však projevy nemocí potlačit. Průlomem je použití cílené biologické léčby, u které se experti setkávají se skvělými výsledky – například u pacientů s Crohnovou chorobou. Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Po jeho vysazení ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.

Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky.

Většina nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy.

U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.

Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.

Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce.

Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce.

Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.

Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.

Jak přirozeně léčit autoimunitní onemocnění? Autor: jad

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem. Tyto nemoci se nemusí projevit dlouhé roky. Imunitní systém napadá vlastní tkáně a buňkyZdravá výživa

Источник: https://zdravezdravi.cz/nemoci/autoimunitni-onemocneni

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *