Kdo může v České republice získat řidičské oprávnění? Jak se zachovat při dopravní nehodě? Jaký vliv má alkohol na pozornost a vnímání řidiče? Jakým způsobem mohou ovlivnit pozornost a vnímání drogy a některé léky?
V České republice mohou získat řidičské oprávnění k řízení osobního automobilu osoby starší 18 let, které jsou fyzicky i duševně způsobilé k účasti na bezpečném provozu na pozemních komunikacích. Autoškolu a následné testy tedy může absolvovat jakákoliv osoba – i cizí národnosti.
Jednou z podmínek k získání řidičského oprávnění je posudek obvodního lékaře o Zdravotní způsobilosti žadatele k řízení motorových vozidel.
Dle vyhlášky může být osoba zdravotně způsobilá k řízení motorových vozidel nebo zdravotně způsobilá s podmínkou (zahrnuje drobné zdravotní omezení).
Na řidiče profesionály se vztahují přísnější kritéria – součástí jejich osvědčení k řízení motorových vozidel musí být opakovaná lékařská potvrzení, jejichž součástí je také dopravně-psychologickému vyšetření a vyšetření elektroencefalografem.
Ostatní držitelé řidičského oprávnění se musí podrobit lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku, nejpozději však v den dovršení stanoveného věku. Po dovršení 68 let věku musí na pravidelnou lékařskou prohlídku docházet každé dva roky.
Řidičské oprávnění nemohou získat osoby
- duševně nemocné
- dlouhodobě užívající léky ovlivňující vnímání a koncentraci
- s některými zrakovými vadami (barvoslepost, silná krátkozrakost, …)
- s některými tělesnými vadami
Řidičské oprávnění s podmínkou mohou získat osoby
- s vadami zraku – krátkozrací – za podmínky řízení s dioptrickými brýlemi nebo čočkami
- s vadami sluchu – na tuto skutečnost musí upozornit označením vozidla
- s některými tělesnými vadami v automobilech speciálně upravených dle jejich potřeb (např. manuální řízení) a současně označením vozidla
Jednou z překážek k získání řidičského oprávnění je barvoslepost. Barvoslepostí trpí zhruba 10 % obyvatel ČR, většinou se však jedná o barvoslepost částečnou. Jednou z poruch barvocitu je Daltonismus (porucha vnímání červené a zelené).
Nejčastěji jsou postižení muži, neboť gen zodpovídající za správný vývoj čípků a jejich fungování je situován na pohlavním chromozomu X. U mužů tedy nemůže být kompenzován genem z druhého pohlavního chromozomu X.
Ženy tedy bývají nejčastěji přenašečkami této choroby, trpí jí však ve většině pouze mužští potomci.
Správné vidění číslo „74“
částečná porucha vidění číslo „21“
Vyhláška č. 277/2004 Sb. v § 2, odst.
1 stanovuje, že „posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen posudek) vydává posuzující lékař po zhodnocení zdravotního stavu žadatele o řidičské oprávnění (dále jen žadatel) nebo držitele řidičského oprávnění (dále jen řidič) zjištěného lékařskou prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení žadatele nebo řidiče (dále jen posuzovaná osoba) ke zdravotní způsobilosti, předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě sdělených jejím registrujícím praktickým lékařem a dále výsledků dalších odborných vyšetření, která si vyžádal.“
První pomoc při dopravních nehodách
Mezi základní dovednosti řidiče patří kromě řízení a základní technické údržby vozidla také dovednost poskytnout v případě potřeby adekvátní první pomoc.
Podle § 207 zákona č. 140/1961 Sb. (trestní zákon)
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Podle § 208 zákona č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Zásady správného poskytování první pomoci
Po příjezdu na místo dopravní nehody bychom měli dodržet obecné zásady první pomoci:
- Pomocí výstražného trojúhelníku, použitím reflexní vesty, pomocí další osoby zpomalující přijíždějící automobily, přesunem osob, u nichž je to možné za svodidla, apod.
- Prohlédneme zraněné, jejich počet, zda komunikují či jsou v bezvědomí, pokusíme se odhadnout jejich zranění.
- Dispečer na lince nám již pomůže s dalšími úkony. Čím přesnější a podrobnější jsou informace od volajícího, tím lépe může dispečer zvolit a vyslat vhodnou pomoc.
- Dle našich možností a schopností s případnou pomocí dispečera poskytneme první pomoc.
- Zdravotníky informujeme o úkonech, které jsme prováděli, případně o změně stavu zraněného od příjezdu na místo nehody po příjezd záchranářů.
-
- Svlékat oděv (Motocyklistům nikdy nesundáváme ochranou přilbu, pouze v případě zástavy dechu)
- Vracet vyhřezlé vnitřnosti zpět do dutiny břišní
- Zkoušet hloubku rány nebo zatlačovat kostní úlomky zpět do rány
- Odstraňovat z ran vyčnívající předměty
- Do ran nedávat zásypy, masti nebo polévat dez. prostředky
- Podávat tekutiny a jídlo
- Násilně měnit polohu (Výjimku tvoří případy krvácení nebo zvracení z dutiny ústní, kdy dáme zraněného do stabilizované polohy)
- Ponechávat postiženého bez dozoru
Autolékárnička
Povinný obsah autolékárničky stanovuje vyhláška MD ČR č. 283/2009 Sb. s účinností od 1. 1. 2011.
| Množství(ks) | Zdravotnický materiál |
| 3 | Obvaz hotový s 1 polštářkem(šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800 g/cm2) |
| 3 | Obvaz hotový s 2 polštářky(šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800 g/cm2) |
| 2 | Šátek trojcípý (z netkaného) textilu(délka stran nejméně 960 × 1360 × 960 mm) |
| 1 | Náplast hladká cívka(velikost 2,5 cm × 5 m, min. lepivost 7 N / 25 mm) |
| 6 | Náplast s polštářkem(velikost 8 × 4 cm, min. lepivost 2,5 N/cm) |
| 1 | Obinadlo škrtící pryžové(60 × 1250 mm) |
| 1 | Maska resuscitační s výdechovou chlopní a filtrem schválená jako zdravotnický prostředek |
| 1 | Rouška plastová(20 × 20 cm, tloušťka 0,05 mm) |
| 1 | Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu |
| 1 | Nůžky se sklonem v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty – délka 15 cm |
| 1 | Isotermická fólie o rozměrech nejméně 200 × 140 cm |
| 1 | Leták o postupu při zvládání dopravní nehody |
Vliv alkoholu, drog a některých léků na vnimání a pozornost při řízení
Mezi situace, kdy řidič nesmí usednout za volant a řídit motorové vozidlo patří doba po požití alkoholu, drog a některých vybraných léčiv. Přestože je zákaz užívání těchto látek před a během řízení obecně velmi dobře znám, podobně jako statistické údaje o dopravních nehodách způsobených pod jejich vlivem, přesto stále dochází k porušování tohoto zákazu.
Statistika dopravní nehodovosti pod vlivem alkoholu a návykových látek za rok 2008
- V roce 2008 se stalo v České republice 160 376 dopravních nehod, při kterých zemřelo 992 osob, 3 908 osob bylo zraněno těžce a 24 776 osob utrpělo lehká zranění.
- Řidiči motorových vozidel zavinili v roce 2008 celkem 6 602 dopravních nehod pod vlivem alkoholu, při kterých bylo 79 osob usmrceno, to je 4,8 % z celkového počtu dopravních nehod a 8 % z celkového počtu usmrcených osob. (Tento údaj je od roku 2000 v České republice nejvyšší.)
- Během jediného měsíce (červen 2008) zavinili řidiči pod vlivem alkoholu 700 dopravních nehod a těžce zranili 37 osob. Z toho se 348 nehod stalo v době od 18.00 do 6.00. 173 nehod zavinili řidiči mladší 25 let.
- Ovlivnění řidiče narkotiky a léky v době dopravní nehody stouplo od roku 2000 ze 45 případů na 109 případů v roce 2008, což reprezentuje 2,5× (přesně 2,42×) nárůst zjištěných případů ovlivnění řidiče narkotiky nebo léky Policií ČR v roce 2008; výrazný nárůst hodnot této položky započal v roce 2004 – polovina těchto řidičů byla mladší 30 let.
- Podíl počtu řidičů ovlivněných v době dopravní nehody léky nebo narkotiky z celkového počtu ovlivněných řidičů (bez položky alkohol) se zvýšil z 3,5 % v roce 2000 na 9,3 % v roce 2008.
Aktuální přehled statistických výsledků dopravní nehodovosti v jednotlivých krajích i celé České republice jsou dostupné na webových stránkách policie ČR.
Alkohol a různé druhy návykových látek mají různé účinky na vnímání i pozornost řidiče
- vyvolávají únavu a ospalost: cannaboidy, opiáty, hypnotika
- vyvolávají agresivitu a podrážděnost: metamfetamin, kokain, alkohol
- vyvolávají pocity pronásledování: kokain, halucinogeny
- prodlužují reakční čas: cannaboidy
- vyvolávají neadekvátní reakce na podněty: cannaboidy, opiáty, alkohol
- odbourávají strach: hypnotika, kokain, metamfetamin
- mohou si plést signální světla: alkohol, cannaboidy
Sokolnice (3.6. 2008)
Motocyklista se spolujezdkyní byli sražení vozidlem odbočujícím na parkoviště. Řidič vozidla řídící pod vlivem alkoholu je přehlédl.
Účinky návykových látek jsou mimořádně závažné zvláště u mladých a začínajících řidičů. Ti totiž mívají malou zkušenost s řízením a dopravním provozem.
Mladí řidiči mají také malou zkušenost s účinky alkoholu a jiných návykových látek a jsou vůči nim málo odolní, návykové látky pomaleji zpracovávají a vylučují, mívají i nižší tělesnou hmotnost.
Proto i poměrně malé dávky alkoholu nebo jiných návykových látek mohou vyvolávat vysoké hladiny v krvi a mít větší účinek než v dospělosti. V dospívání je navíc častější tendence riskovat a překračovat rozumné hranice.
Podobný účinek na vnímání a pozornost řidiče mohou mít některé léky.
Zvláště u některých volně prodejných léků si jejich uživatelé nečtou dostatečně pozorně příbalové letáky a mnohdy si nejsou vědomi možných kontraindikací se řízením automobilu.
Obecně platí, že pokud se řidič necítí dobře a má akutní projevy byť jen „banální nemoci“ jako je chřipka, měl by zvážit důvody své cesty a raději ji odložit.
Veškeré informace o případných kontraindikacích a možných rizicích spojených s užívání konkrétních léků musí být ze zákona uvedeno na příbalové informaci u každého balení daného léku, případně je možné tyto informace dohledat na internetových servrech výrobců léčiv (např. www.zentiva.cz) či servrech se zdravotnickou tématikou (www.anamneza.cz).
Léky lze v souvislosti s řízením rozdělit do tří kategorií
- Není znám jejich vliv na řízení a během jejich užívání řidiči mohou řídit automobil – např. Endiaron, Ibalgin, Paralen, … + veškeré potravinové doplňky
- Mohou mít vliv na únavu řidiče a ten by měl po dohodě s lékařem zvážit případné řízení motorového vozidla – např.
Imodium plus, Coxtral, Modafen, Paralen plus, …
- Ovlivňují vnímání a mají přímý vliv na pozornost řidiče, tedy nepříznivě ovlivňují řízení automobilu – např.
Codein, Diazepam, Hypnogen, Medrin, …
- Kdo může řídit automobil
- metodický list
- pracovní list
Jak souvisí učivo o lidském těle s tématem řízení motorového vozidla?
Navrhněte takový přístup k výuce tématu Kdo může být řidičem, aby u žáků vyvolal vnitřní potřebu více se o tématu dozvědět a chápali aktuálnost této problematiky pro svůj vlastní život.
Internetové odkazy
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Источник: https://is.muni.cz/do/ped/kat/fyzika/autem/pages/kdo-ridicem.html
Jste si jistí, že nejste barvoslepí? Udělejte si test!
Jak porucha vznikáLidské oko vnímá barvy prostřednictvím barevných čípků v sítnici oka.
U většiny primátů příbuzných člověku existují tři druhy těchto barevných receptorů – čípků. To nám pak umožňuje vidět trojbarevně. Základními barvami je modrá, zelená a červená.
Když má někdo poruchu vnímání barev, nevidí některou nebo žádnou z uvedené základní trojky.
- Příznaky: obtížné rozlišení barev, neschopnost rozlišit odstíny a tóny stejné barvy, občas rychlý pohyb očí, často si poruchu vidění barev všimnou rodiče u svých dětí – někdy jsou ale příznaky natolik mírné, že se na problém přijde náhodou nebo až v dospělosti
- Udělejte si test
Testy, které pomáhají odhalit barvoslepost, jsou založené na barevném odlišení čísel. Vypadají jako barevné shluky skvrn, které by zdravému oku měly vytvořit konkrétní znak. Takových obrazových schémat je několik a každé z nich pomáhá při nesprávném přečtení odhalit poruchu vnímání barevnosti. Testování je zcela nezbytné v některých povoláních, například v dopravě.
1. Když vidíte číslo 3, máte poruchu barevného vnímání zelené a červené barvy. Zdravý člověk vidí číslo 8.
2. Číslo 73 vidí zdravé oko. Když vidíte 28, jděte k očnímu lékaři.
3. Zdravý člověk vidí číslo 15. Ten, který má poruchu vjemu zelené a červené, přečte 17.
4. Tuhle zřetelnou dvanáctku vidí zdravý i barvoslepý člověk.
5. Když máte oči v pořádku, vidíte 5. Když ne, trpíte poruchou vnímání zelené a červené a vidíte 2. Úplně barvoslepý vůbec číslo nerozezná.
6. Tady vidíme bez poruchy 74, kdežto s poruchou na zelenou a červenou barvu vnímáme 21. Barvoslepý číslo opět vůbec nevidí.
Sladká nevědomost
Nejzajímavější zajímavější na celé věci je že, o tom, že jste barvoslepý, nemusíte dlouho vědět. Svoji neschopnost rozeznávat správně barvy si prostě vůbec neuvědomujete, dokud se něco nestane a někdo jiný vaši poruchu neodhalí.
Úplně černobílé vidění pak postihuje jen zlomek pacientů.
V lepším případě může být barvoslepost jediným zdravotním problémem postiženého, v horším případě je porucha součástí závažnějších genetických vad, například Downova či Turnerova syndromu.
Taťka přiznal barvu
Manžel mojí kamarádky Honza je normální, vypadá zdravý a je to dokonce docela fešák. Nikdy nikomu neřekl o tom, že má potíže s vnímáním některých barev. Teoreticky je možné, že si to ani on plně neuvědomoval. V každém případě se na to přišlo náhodou.
S dcerou se domluvil, že mamince udělají radost a koupí jí bledě modrý přehoz přes postel, o kterém delší dobu básnila. Když přišli do obchodu, otec sáhl po fialovém. Na udivené dotazy dcery neuměl odpovědět. Bledě modrou nakonec musela otci ukázat ona.
„Muž šel potom na genetické vyšetření, protože jsme si na internetu přečetli, že jde o vadu, která by se mohla projevovat i jiným problémem s geny. Plánovali jsme další dítě, tak jsme chtěli mít jistotu. Všechno bylo jinak v pořádku, což jsme si vážně oddechli.
Ale Honza už barvy nikdy vybírat nebude,“ se smíchem mi vypráví rodinnou historku o barvoslepém Honzovi kamarádka. Dá se to léčit?
Skutečně účinná léčba zatím neexistuje. Probíhají ale výzkumy s tzv. genovou terapií. Američtí vědci na opicích zkoumají její účinky.
Podařilo se jim vrátit schopnost vidět barvy dospělým zvířatům, která se narodila bez schopnosti rozlišovat zelenou od červené.
Problémem ale je, že tato léčba se musí zahájit velmi brzy v dětství, protože lidský mozek se vyvíjí jen do určitého věku a právě on má rozhodující vliv na rozeznávání barev. Jinak řečeno, před vědci je ještě dlouhá cesta.
Источник: https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/226373/jste-si-jisti-ze-nejste-barvoslepi-udelejte-si-test.html
Porucha vnímání červené a zelené barvy, červenozelená barvoslepost a celková barvoslepost
Život je plný rozličných barev – ale ne všichni vnímají barvy stejnou měrou: barvoslepost a porucha vnímání červené a zelené barvy patří mezi běžná postižení zraku.
A postižené osoby si jich často ani nevšimnou. Existuje však test barvosleposti a poruchy vnímání červené a zelené barvy, který vám rychle poskytne výsledky.
Jaké jsou vlastně typy barvosleposti a poruch vnímání barev? A jak je diagnostikujeme?
Ne všechny formy barvosleposti jsou totožné Podle příčiny a příznaků rozlišujeme mezi barvoslepostí, částečnou barvoslepostí a celkovou barvoslepostí. S poruchou vnímání barev se člověk může narodit, nebo se u něj může vyvinout v průběhu života. Příklad: velká část problémů s vnímáním barev je výsledkem onemocnění očí, např. makulární degenerace.
Vnímání barev může negativně ovlivnit také dlouhodobé užívání určitých léků, případně onemocnění optického nervu. Sem patří atrofie zrakového nervu, tedy odumření fotoreceptorových buněk ve zrakovém nervu. To může způsobit řada faktorů, včetně zánětu zrakového nervu, zvýšeného tlaku v mozku nebo otravy alkoholem.
Schopnost vnímat barvy může negativně ovlivnit také zamlžení oční čočky v důsledku stárnutí a změn mozku.
Lidé trpící dědičnou poruchou vnímání barev si tohoto omezení mnohdy všimnou až po několika letech. Rozdíly ve vnímání barev můžete zaznamenat např. při rozhovoru s člověkem, který barvy vnímá normálně („Já to vidím modřejší…“),nebo při provádění úkolu vyžadujícího přesnou kategorizaci barev.
Teprve poté si uvědomíte, že svět nevnímáte stejně jako ostatní lidé. Perfektní vnímání barev vyžaduje mnoho povolání, kde se osoby s poruchami vnímání barev nemají šanci prosadit. Zde patří policajti, malíři, lakýrníci, osoby pracující s pracovními stanicemi CAD, zubaři, elektrikáři a laboratorní chemici.
Perfektní vnímání barev je nezbytností také u mnoha uměleckých / designerských profesí a v módním průmyslu. Z toho důvodu od svých uchazečů mnoho zaměstnavatelů požaduje úspěšné složení testu barvosleposti, např. v dopravním průmyslu.
Testem barvosleposti musí projít také budoucí piloti či osoby ucházející se o kapitánský průkaz na motorovou loď.
Sítnice lidské oka je složena ze dvou typů smyslových buněk: tyčinek a čípků. Tyčinky nám pomáhají vidět světlé a tmavé kontrasty, zatímco čípky zodpovídají za barevné vidění. Lidé s normálním zrakem mají tři typy čípků.
Každý z nich slouží k vnímání určité barevné škály: L čípky se specializují na červenou barvu, S čípky na modrou a M čípky na zelenou.
Písmena L, S a M odkazují na oblast barevného spektra, kterou konkrétní čípky pokrývají: L odkazuje na dlouhé vlnové délky („long“), S odkazuje na krátké vlnové délky („short“) a M na středně dlouhé vlnové délky („medium“). Vlnová délka světla vstupujícího do oka stimuluje barevné pigmenty v čípcích a v mozku tak spouští vnímání různých barev.
Pokud určitý typ čípku nefunguje, jak má, nebo nefunguje vůbec, dochází k omezenému vnímání barev způsobujícímu poruchu vnímání barev nebo barvoslepost. Čípky jsou také aktivní pouze za určité míry jasu. Když je tma, fungují pouze tyčinky zodpovídající za vnímání kontrastu jasu a tmy. Z toho důvodu se ve tmě vše zdá být stejné.
Lidé s poruchou vnímání barev vnímají pouze určité barvy. Část jejich receptorů – čípků – totiž nefunguje správně. Existují různé druhy poruch vnímání barev.
Mezi nejběžnější patří porucha vnímání červené a zelené barvy, která je často (mylně) nazývána jako barvoslepost červené a zelené barvy nebo prostě barvoslepost. Postihuje 9 % mužů, ale pouze 1 % žen.
Existují dva typy poruch vnímání červené a zelené barvy: problémy s vnímáním zelené barvy (deuteranomálie) a problémy s vnímáním červené barvy (protanomálie). Osoba trpící deuteranomálií má potíže vnímat zelenou barvu, protože jeho či její potřebné smyslové buňky – čípky zelené barvy – fungují vadně.
Zelené barvy jsou vnímány méně barevně či jasně ve srovnání s normálním viděním a postižené osoby si toho všimnou, až při konfrontaci se situací, kdy nepoznají různé odstíny zelené.
V závislosti na vážnosti poruchy mají postižené osoby potíže rozlišit mezi červenou a zelenou a často také mezi modrou a fialovou a růžovou a šedou – zejména za slabého světla. Příznaky poruchy vnímání červené barvy jsou podobné: správně nefungují červené čípky. Osoby s tímto zrakovým postižením mají často potíže správně rozeznat červenou a rozlišit ji od zelené. Poruchu vnímání zelené a červené barvy nelze léčit.
Trpí-li někdo anomální trichromazií, tedy poruchou vnímání barev, neznamená to, že by dané osobě scházely některé z čípků.
Barevná citlivost těchto osob je však výrazně omezená – proto barvy vypadají méně intenzivní a postižené osoby si je pletou.
Omezené vnímání červené barvy například může znamenat, že osoba s anomální trichromazií si červeného světla na semaforu všimne o mnoho později než ostatní řidiči.
Když osoba trpí částečnou barvoslepostí, část smyslových buněk potřebných pro vnímání barev buď neexistuje, nebo nefunguje. Dichromatizmus označuje stav, kdy má osoba funkční pouze dva čípky. Monochromatizmus pak stav, kdy má osoba funkční pouze jeden čípek.
Postižené osoby vnímají pouze některé barvy, ne celé barevné spektrum. V případě zelené barvosleposti (deuteranopie) například schází funkční čípky pro zelenou barvu. Lidem trpícím tritanopií, tedy poruchou vnímání modré barvy, schází čípky pro vnímání modré barvy.
Osobám s protanopií chybí funkční červené čípky. Výsledek: tyto osoby vnímají pouze velmi omezené barevné spektrum. Postižení nedokáží vůbec rozlišit mezi červenou a zelenou.
Buď nevnímají světelnou signalizaci, nebo červená brzdová světla vozidel na silnici – případně je vnímají, až když je příliš pozdě. Částečnou barvoslepost nelze léčit.
Úplná barvoslepost (achromázie) obvykle odkazuje na dědičnou barvoslepost, kdy osoba vnímá pouze stupně šedé namísto barev. Výskyt achromázie je u mužů i žen totožný. Postižené osoby trpí výrazným omezením rozlišovací schopnosti oka a jsou extrémně citlivé na světlo (fotofobie).
U osob s úplnou barvoslepostí nefunguje ani jeden ze tří čípků sloužících ke vnímání barev. Tito lidé vidí pouze pomocí očních tyčinek, tj. smyslových buněk zodpovídajících za vidění ve tmě. Z toho důvodu lidé s achromázií vnímají jen přibližně 500 odstínů světlé a tmavé.
Úplná barvoslepost je obvykle dědičná, ale může nastat také v důsledku mozkové mrtvice, traumatického zranění mozku či jiných forem poškození mozku.
Spustit kontrolu zraku nyní!
Barvoslepost ani poruchu vnímání barev v současné době není možné léčit. Vnímání barevných kontrastů však lze pozměnit speciálními brýlemi, které za určitých okolností poskytují pohodlnější vidění.
Lidem trpícím barvoslepostí a zvýšenou citlivostí na světlo mohou pomoci brýle s červenými brýlovými čočkami, a to účinnějším omezením odrazů než běžné brýlové čočky nebo sluneční brýle.
Pokud je barvoslepost způsobena léky, měli byste je okamžitě přestat užívat.
Pro určení, zda je osoba barvoslepá nebo má poruchu vnímání barev, se využívají následující testy barevného vidění.
K diagnóze poruchy vnímání červené a zelené či modré a žluté barvy (tritanomálie) se používají Isiharovy pseudoisochromatické destičky.
Každá kruhová destička je pokryta barevnými tečkami, které dohromady tvoří určité číslo v závislosti na schopnosti dané osoby vnímat barvy.
Příklad: když je stejná destička předvedena osobám s normálním zrakem, vidí číslo 74, zatímco osoby s poruchou vnímání červené a zelené barvy vidí číslo 21. Na základě toho je možné spolehlivě určit diagnózu vnímání barev.
Anomaloskop se používá k diagnóze barvosleposti či poruchy vnímání červené a zelené barvy. Pacient je požádán o smíchání červeného a zeleného světla, aby dosáhl konkrétního odstínu žluté (sodíková žlutá). To umožňuje stanovení přesné diagnózy konkrétního typu poruchy vnímání barev. Příklad: lidé s poruchou vnímání zelené barvy obvykle přidávají příliš mnoho zelené.
Farnsworthův test umožňuje diagnózu poruchy vnímání červené a zelené barvy a modré a žluté barvy. Pacienti jsou požádáni, aby roztřídili dlaždičky s různými odstíny. Podle typu poruchy mají testované osoby sklon vytvářet typický vzor, z něhož je možné odvodit konkrétní typ poruchy vnímání barev.
Mnoho osob špatně vnímá barvy, aniž by o tom vědělo – možná jste jednou z nich? Vyzkoušejte si test: co vidíte na následujících 12 barevných tabulkách? Obvykle je rozpoznatelné číslo, ale někdy také ne – lidé s poruchou vnímání barev vidí jiné číslo než lidé s normálním vnímáním barev, případně nevidí žádné číslo.
„Správný“ výsledek – jinými slovy, co by měl vidět člověk bez poruchy vnímání barev – je zobrazen při pohybu myší přes tabulku. Pokud dané číslo neodpovídá tomu, co vidíte ve vybarveném kruhu, můžete trpět poruchou vnímání barev.
Váš optik vám zadá speciální test, který určí, zda je to pravda a přesně kterou poruchou vnímání barev trpíte,
© YAY Media AS / Alamy Stockphoto
Obočí nelže Co o nás prozrazuje naše obočí Jak se vyrábí brýlové čočky? Od plastových po skleněné brýlové čočky ZEISS – vše, co si přejete vědět o výrobě brýlových čoček. Rozpoznání problémů se zrakem Krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus atd.: Jaké poruchy vidění existují a jak je můžeme napravit? Historie brýlí Od úplných počátků, kdy měly podobu „čtecích kamenů“, po doplňky životního stylu
Источник: https://www.zeiss.cz/vision-care/lepsi-videni/pochopeni-zraku/porucha-vnmani-cervene-a-zelene-barvy-cervenozelena-barvoslepost-a-celkova-barvoslepost.html
Testy barvocitu: Vidíte barvy takové, jaké opravdu jsou?
Test barvocitu je nástroj, pomocí kterého může oční lékař určit, zda dobře vidíte barvy, jinými slovy, zda netrpíte barvoslepostí.
Pokud máte podezření, že byste mohli být barvoslepí, navštivte svého očního lékaře. (Ještě žádného nemáte? https://coopervision.cz/vyhledejte-si-sv%C3%A9ho-o%C4%8Dn%C3%ADho-specialistu
Existují dva typy testů barvosleposti:
- Screeningové testy, které mohou odhalit přítomnost problému týkajícího se vidění barev.
- Podrobnější, kvantitativní testy, kterou mohou odhalit poruchy barvocitu a dále určit druh a závažnost barvosleposti.
Screeningové testy barvosleposti
Nejčastěji používaným screeningovým testem barvosleposti je Ishiharovy testy barvosleposti. Jsou pojmenované po japonském oftalmologovi Shinobu Ishiharovi (1879-1963), který celý postup navrhnul a poprvé jeho popis publikoval v roce 1917.
Oční lékaři používají Ishiharovy tabulky k testování barvosleposti u pacientů. Jestliže někdo nevnímá červenou a zelenou barvu, nemusí na obrázku vidět červenou číslici.
Barevné Ishiharovy testy jsou shromážděny v příručce, kde je na každé stránce zobrazen kulatý obrazec (neboli ‚tabulka‘) skládající se z mnoha teček různých barev, různého jasu a velikosti.
Zdánlivě náhodně zbarvené tečky jsou uspořádány takovým způsobem, že osoba s normálním barevným viděním uvidí v souboru teček jednociferné nebo dvouciferné číslo. Barvoslepá osoba však nebude schopná číslo vidět nebo uvidí jiné číslo než to, které vidí člověk s normálním barevným viděním.
Kompletní Ishiharovy barevné testy obsahují 38 obrazců. Zkrácené verze obsahující 14 nebo 24 obrazců se používají častěji jako screeningové testy během komplexního očního vyšetření.
Testované osoby se obvykle dívají na Ishiharovy obrazce za běžného pokojového osvětlení a s dioptrickými brýlemi na očích.
Protože Ishiharův test vyžaduje, aby testovaná osoba rozeznala a určila čísla, může být test méně spolehlivý, když je barvocit testován u velmi malých dětí.
K pojmenování barevných obrazců v Ishiharově testu se často používá termín ‚pseudoizochromatické tabulky‘.
Název je odvozen od toho, že některé barevné tečky v obrazci se na první pohled mohou jevit stejně (‚izo-‚) barevné (‚chromatické‘) jako okolní tečky.
Tato stejnost však není opravdová (‚pseudo‘) a existující rozdílnost umožňuje osobě s normálním barevným viděním nalézt ‚skryté‘ číslo v seskupení teček.
Po zavedení Ishiharových testů vytvořily společnosti vyrábějící lékařské pomůcky podobné screeningové testy barvosleposti za využití pseudoizochromatických tabulek.
Například počítačový barevný test ColorDx (Konan Medical) je aplikace, kterou je možné stáhnout na tablet nebo počítač a která sama testování provede a vyhodnotí. Společnost (pozn. překl.
: americká firma Konan Medical je výrobce zdravotnických pomůcek se zaměřením na diagnostiku v oftalmologii) uvádí, že kromě testování vrozené barvosleposti umí aplikace ColorDx odhalit poruchy barvocitu, které se mohou vyvinout v průběhu života v důsledku glaukomu, roztroušené sklerózy, diabetické retinopatie, makulárního otoku a dalších problémů, jakož i poruchy barevného vidění spojené s dlouhodobým užíváním léků a jiných látek.
Kvantitativní testy barvosleposti
Pro podrobnější rozbor barvosleposti a/nebo schopnosti přesně vnímat barvy je nezbytný kvantitativní test barvosleposti. Nejčastěji používaný v této kategorii je Farnsworth-Munsell 100 Hue Test.
Farnsworth Munsell 100 Hue Test umí zjistit a popsat poruchy barvocitu. (obrázek: výzkumná skupina zabývající se makulárním pigmentem, Waterford Institute of Technology)
Tento test se skládá ze čtyř boxů obsahujících mnoho malých terčíků různých odstínů (pozn. překl.: terčíky tvoří řadu). Každý box má na jednom konci referenční terčík. Testovaná osoba musí seřadit další terčíky v boxu tak, aby na sebe měnící se odstíny navazovaly.
Pro přesné výsledky by měl být Farnsworth-Munsell 100 Hue Test prováděn v kabince s co nejdokonalejší simulací přirozeného denního světla. Také by měly být barevné terčíky minimálně každé dva roky nahrazovány, aby se předešlo jejich vyblednutí, které by mohlo ovlivnit výsledek testu.
Všechny barevné terčíky jsou na rubu očíslovány, aby se pak mohly výsledky porovnat s klíčem. Čím více odpovídá pořadí terčíků seřazených testovanou osobou správnému pořadí, tím přesnější je její barevné vnímání.
Tímto způsobem je možné pomocí 100 Hue Testu zjistit, zda testovaná osoba je nebo není barvoslepá a také určit typ a závažnost barvosleposti.
Zkrácená verze 100 Hue Testu – nazývaná Farnsworth-Munsell D15 Test – obsahuje pouze 15 očíslovaných terčíků různých odstínů. Podobně jako Ishiharův test barvocitu je i D15 test určen pouze ke screeeningovým účelům a nelze na jeho základě kvantifikovat závažnost poruchy barvocitu.
Kdo by měl podstoupit test barvosleposti?
Testem barvosleposti by měl projít každý, kdo zvažuje povolání, pro které je nepostradatelné přesné vnímání barev. Příkladem mohou být elektrikáři, komerční umělci, designéři, laboranti a některé výrobní a marketingové profese.
Dopad, který má barvoslepost na pracovní výkonnost, záleží velkou měrou na požadavcích vnímat barvy na určité pracovní pozici a na závažnosti poruchy barvocitu u daného jedince.
V mnoha případech jsou obavy z toho, že Vás bude barvoslepost nějak znevýhodňovat, neopodstatněné. Protože se jedná o vrozenou poruchu, většina barvoslepých lidí o své poruše barvocitu neví a neuvědomují si, jak výrazně jim zasahuje do každodenního života.
Barvoslepost nelze léčit, v některých případech však mohou speciálně zabarvené kontaktní čočky zlepšit schopnost jedince vnímat rozdíly mezi určitými barvami.
On-line testy barvosleposti
Mnoho testů barvosleposti lze vyhledat on-line. Většina z nich jsou variace na Ishiharův screeningový test a jsou k dispozici v různé kvalitě.
Protože pro přesnost testů barvosleposti je zcela zásadní přesné zobrazení barev, výsledky z on-line screeningových testů nejsou spolehlivé. Nejpřesnější výsledky získáte tak, když navštívíte svého očního lékaře a podstoupíte testy barvocitu u proškoleného odborníka, který používá k testování standardní pomůcky při vhodném osvětlení.
Источник: https://coopervision.cz/blog/test-barvocitu
Poruchy barvocitu
Jak již vyplývá z názvu této oční vady, při poruchách barvocitu dochází k poruše normálního barevného vidění. To se projevuje různě intenzivním omezením vnímání jedné, několika nebo všech druhů barev. V závislosti na povaze onemocnění se v této souvislosti mluví o částečné barvosleposti, úplné barvosleposti nebo daltonismu.
V rámci diagnostiky může lékař provádět různá vyšetření. Léčba vrozených poruch barvocitu dosud neexistuje, ale je možné je korigovat různými pomůckami.
Poruchy barvocitu – co to je?
Poruchy barvocitu se projevují menší vnímavostí vůči určitým barvám. Postižený člověk tak například za příznivých podmínek může určité barvy vnímat, ale za horších podmínek nikoli.
Odborné termíny pro jednotlivé typy poruch barvocitu jsou protanopie (postižený nevnímá červenou barvu), deuteranopie (postižený nevnímá zelenou barvu) a tritanopie (postižený nevnímá modrou barvu).
Pokud pacient vůbec nerozlišuje jednotlivé barvy, mluví se o tzv. částečné barvosleposti (například červenozelené barvosleposti). Jsou známy i výpadky vnímání dvou různých barev. Barvoslepost nebo porucha barvocitu se často týká ztráty rozlišovací schopnosti v červenozelené oblasti.
V případě úplné barvosleposti (achromatopsie) se jedná o úplném selhání funkce čípků (světločivných buněk v oku, viz článek Oko: struktura a funkce), které mají nezastupitelnou úlohu v barevném vidění. Postižený člověk tak nedokáže vnímat ani rozlišovat žádné barvy. Může vnímat pouze různé stupně jasu a odstíny „šedi“. Úplná barvoslepost se vyskytuje velmi zřídka.
Lidé postižení poruchami barvocitu nebo barvoslepostí nesmějí vykonávat některá povolání, např. řídit tramvaj, autobus nebo letadlo. Problémy se mohou projevit i povolání, u kterých je barvocit důležitý, jako např. v módním průmyslu, v malířských firmách apod.
Poruchy barevného vidění mohou být vrozené. Na pozměněném vnímání barev se však mohou podílet i různé poruchy funkce žluté skrvny (macula lutea) nebo očního nervu (viz článek Oko: struktura a funkce). Barevné vnímání mohou negativně ovlivňovat i některé léky, případně otrava alkoholem.
Diagnóza poruch barvocitu
Oční lékař odebere anamnézu a provede různá vyšetření. Může přitom používat tzv. pseudoizochromatické tabulky (tabulky s různě barevnými skvrnami, které dohromady vytvářejí číslice) nebo speciální přístroj, tzv. anomaloskop.
Léčba poruch barvocitu
Dosud neexistuje žádný způsob léčby vrozených vad vnímání barev. Léčena mohou být pouze onemocnění či stavy, které vedou k pozměněnému vnímání barev. Konkrétními příklady jsou onemocnění žluté skvrny či otrava alkoholem.
Na koho se mohu obrátit?
Poruchu barvocitu nebo barvoslepost diagnostikuje a pacienta o tomto onemocnění informuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Ten může zároveň navrhnout případná léčebná opatření.
Источник: https://www.nzip.cz/clanek/381-poruchy-barvocitu
Dřív než půjdete k lékaři aneb Jak si prověřit zrak a sluch – teď hned
Krátkozrakost, zvýšený nitrooční tlak, zamlžené vidění, barvoslepost či astigmatismus – to jsou jen některé problémy, které můžete mít s očima. Pokud jde o uši, tam se – kromě hučení, bolestí či pískání – může objevit i nedoslýchavost.
Někdy za tyto problémy můžou geny, příčinou některých potíží ale může být i hlasitá muzika (nejen) ve sluchátkách, monitory počítačů, zvýšený stres, málo spánku, telefony.
Technické vymoženosti, pokud s nimi trávíme většinu času, kdy jsme vzhůru, skutečně můžou zhoršit náš zdravotní stav.
Na druhou stranu existují právě moderní mobilní vychytávky nebo online testy, které nám zase pomůžou zdravotní problém včas odhalit a poslat nás do ordinace. Jestli máte pocit, že hůř vidíte nebo slyšíte (vy nebo vaše děti), rozhodně byste měli dříve nebo později navštívit odborníka.
Ještě předtím můžete ale zkusit některé z níže uvedených testů nebo využít dostupné mobilní aplikace. A to i tehdy, pokud vás právě nic netrápí. Prověřování smyslů totiž může být i zábava. Nicméně pokud narazíte na jakýkoliv problém, měli byste to brát jako neodkladnou pozvánku k doktorovi. Tady jsou už možnosti domácího preventivního testování:
1. Jak zkontrolovat uši?
Sluch můžete otestovat díky některým aplikacím, které lze zdarma stáhnout do smartphonu. Jsou mezi nimi třeba TEST YOUR HEARING nebo UHEAR. Jsou si obecně podobné a mají logický stejný nebo podobný cíl.
Pokud jde například o aplikaci Uhear, pak zde jen posloucháte pět minut pípání, a aplikace vám na základě vašich reakcí prozradí, v jakém stavu je váš sluch.
Mění se výška tónu i hlasitost, a od vás se chce, abyste pokaždé, když něco uslyšíte, klikli na display. Výsledkem testu je docela podrobný graf.
Testy na sluch – s pomocí druhého
Jestli dobře slyšíte vy nebo vaše děti, můžete otestovat i pomocí běžných věcí v domácnosti, nebo obyčejným vyslovováním frází.
Takové testy používají například lékaři při preventivních prohlídkách dětí a právě v domácím prostředí požadují vyzkoušet, pokud ratolest třeba nespolupracuje v ordinaci.
Jde o to, že si stoupnete například na jednu stranu místnosti, zády k vašemu partnerovi nebo komukoliv jinému, kdo bude říkat různá slova (krátké věty) z různých vzdáleností (začít by měl asi čtyři metry od vás), stran (je třeba otestovat levé i pravé ucho) a běžným hlasem i šeptem. Vaším úkolem je vždy zopakovat, co přesně bylo vyřčeno. Lze pouštět třeba i hudbu z přehrávače nebo cinkat lžící do hrnečku a podobně. Pokud se stane, že nerozumíte nebo opravdu neslyšíte nic (či podezřele málo), měli byste zvážit návštěvu lékaře.
2. Jak zkontrolovat oči?
I v případě testování zraku lze sáhnout po mobilní aplikaci. Na výběr je opět několik možností. Mezi české aplikace patří TEST ZRAKU a OFTEX – TEST ZRAKU, slovenští vývojáři vytvořili aplikaci ZDRAVÉ OKO.
V angličtině je pak dostupná například appka ICARE EYE TEST – EYE CARE nebo EYE TEST.
Poslání je opět stejné a zadání podobné – v aplikacích najdete testy například na to, jak vnímáte barvy, jestli nemáte astigmatismus, jak ostrý zrak máte a jak dobře vidíte písmenka.
Pomocí předmětu v ruce
Doma na zemi vleže (nebo i vsedě) můžete dobře otestovat i šíři vašeho zorného pole. Správné vidění koutkem oka má pomoci rychle reagovat na nebezpečí. Nosíte-li brýle, sundejte je.
Lehněte si, levou rukou si překryjte levé oko a do druhé si vezměte pero nebo tužku, ruku natáhněte a soustřeďte se na předmět v ruce. Poté začněte ruku pomalu pokládat na pravou stranu. Vy se ale stále dívejte vpřed.
S pokládáním ruky přestaňte v okamžiku, kdy se pero ztratí z vašeho zorného pole. Je-li vaše zorné pole normální, měla by se vaše paže s výchozí polohou svírat úhel 90 stupňů.
Totéž zkuste i na druhou stranu s tím, že by ruka měla svírat pouze 60 stupňů, protože v pohledu překáží nos. Poté vyzkoušejte zase na druhé oko. Pokud máte pocit, že nesplňujete požadované výsledky, je vhodné zajít k lékaři.
Obrázky na kontrolu zraku
Otestovat zrak můžete i pomocí nejrůznějších obrázků. My jsme do tohoto článku vybrali tři testy (na kontrolu ostrosti vidění, astigmatismu a barvosleposti).
Berte ale tyto výsledky s nadhledem (může záležet i na barevném rozlišení monitoru) a pokud si nejste jisti, navštivte raději očního lékaře.
Lidé, kteří trpí některou z očních vad (například barvoslepostí nebo silnou krátkozrakostí), by neměli třeba řídit auto nebo jsou v této činnosti silně omezeni.
Nicméně: ‚Jednoduché oční vady, jako je krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus, lze do jisté míry léčit nebo alespoň stabilizovat proti zhoršování pravidelným denním okohybným cvičením, u mnoha lidí s překvapivě dobrými výsledky,‘ uvádí lektorka a školitelka zdravého pohybu Vlaďka Botlíková. (Několik rad pro zlepšení stavu očí najdete na konci článku.)
Test na ostrost zraku (vidění na dálku)
Test ostrosti vidění
Na obrazovce počítače si nastavte velikost stránky tak, aby šíře béžového obdélníku, který je kolem obrázku s písmeny, byla přibližně 11,5 cm. Toho docílíte například pomocí klávesy CTRL a současným skrolováním myší. Poté se posaďte 3 metry od obrazovky, zakryjte si jedno oko a nahlas čtěte. Test proveďte také zvlášť pro druhé oko. Pokud nepřečtete řádek 6/6 oběma očima, zřejmě budete potřebovat brýle.
Test na astigmatismus
Test na astigmatismus
Sedněte si tak, aby byla obrazovka počítače vzdálena 35 centimetrů od očí. Zakryjte jedno oko a dívejte se, jestli vidíte všechny linky ostře a jestli jsou stejně tlusté a černé. Test proveďte také s druhým okem. Linky na obrázku by měly být ostré, pokud je vidíte rozmazané či zvlněné, může být vaše oční čočka (u jednoho či obou očí) nedokonale zakřivená. Doporučujeme návštěvu lékaře.
Test na barvoslepost
Někteří lidé neumí rozlišovat červenou barvu od zelené. Je to vada, kterou nelze korigovat. Barvoslepostí trpí více muži, celkem asi osm procent populace. Nicméně většinou se jedná o barvoslepost částečnou. Přesné vyhodnocení barvosleposti poskytují tzv. Ishiharovy testy. Tři z nich si můžete vyzkoušet. Ale pozor, vaše obrazovka by měla být nastavena na reálné barvy.
Test na barvoslepost – 74
Jaké vidíte číslo na obrázku? Pokud vidíte číslo ’74‘, je váš zrak naprosto v pořádku. Pokud číslo ’21‘, pak máte částečnou poruchu vidění. Pokud nevidíte žádné číslo, jste barvoslepí.
A zde vidíte jaký obrázek? Pokud čajovou konvici, je vše v pořádku. V opačném případě zřejmě trpíte jistou formou barvosleposti.
Test na barvoslepost – čajová konvice
Další testy i rady najdete například na webu cvikyprooci.cz.
Jak na problémy smyslů
Bolí vás oči nebo s nimi máte jiné problémy? Nebo chcete problémům předcházet? Tady je několik tipů, které můžou situaci zlepšit:
- Jezte pestrou stravu s vysokým obsahem zinku, selenu a vitamínů A, D a E (zelenina, ovoce, ořechy, dýňová semínka apod.).
- Hodně spěte. Díky tomu se oči stihnout zregenerovat a dostatečně zvlhčit.
- Při syndromu suchého oka, který vás může postihnout už při pěti hodinách u monitoru denně, se snažte hodně mrkat, pomoci mohou vhodné kapky, které nahradí slzy.
- Na unavené oči můžou pomoci slupky od okurek nebo vhlké obklady přiložené na oči. Vždy na pár minut.
- Snažte se omezit práci u počítače na nezbytné minimum. ‚Nejlepším řešením problému unavených očí je samozřejmě omezení činností, které oči namáhají, nebo alespoň začlenění přestávek, ve kterých si mohou oči odpočinout a nabrat nové síly,‘ doporučuje například specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková. Nejvhodnější formou odpočinku je pak pobyt na čerstvém vzduchu. V místnostech, kde jste, také důkladně větrejte.
- Zkuste oči tedy i procvičovat – v průběhu celého dne si vymezte pár minut na následující cvičení: Několikrát zakoulejte očima, poté s nimi pohybujte ze strany na stranu a nakonec nahoru a dolů. Cvičení opakujte tak pětrkát denně. Protáhnete tak oční svaly a posílíte i zrak.
- Rychle mrkejte při každém napětí v očích a zhoršeném vidění. ‚Pohybujte víčky volně, bez napětí a úsilí, jako když se ve vzduchu třepetají motýlí křídla. Během mrkání volně dýchejte, na konci mrkání na chvíli zavřete oči a poté se několikrát nadechněte a vydechněte, přitom zcela uvolněte oční důlky i okolí očí‘, radí Vlaďka Botlíková s tím, že byste měli tuto praktiku zopakovat dvakrát až čtyřikrát.
A jak zmírnit problémy se sluchem a ušima celkově?
- Uši si čistěte opatrně, maz stírejte opatrně jen z míst, kde je viditelný.
- Uši lépe fungují, když je okysličená krev. Cvičte nebo provozujte jiné pohybové aktivity, které vám krev rozproudí.
- Při poslechu hudby nenechávejte hlasitost na nejvyšších ‚otáčkách‘.
Ivana Kropáčková
Источник: https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/driv-nez-pujdete-k-lekari-aneb-jak-si-proverit-zrak-sluch-ted-hned