Ciplox – vše o zdraví

Antibiotika jsou léky užívané v léčbě bakteriálních infekcí. Proto se někdy označují jako antibakteriální léky. Fungují buď tak, že baktérie zabíjí (takzvaná baktericidní antibiotika) nebo zpomalují jejich růst (takzvaná bakteriostatická antibiotika). Začínají účinkovat ihned poté, co si je vezmete, ale to za jak dlouho skutečně zaberou a budete se cítit lépe závisí na řadě faktorů, včetně druhu infekce. Ve většině případů pocítíte nějaké zlepšení za 2 – 3 dny poté, co začnete antibiotika užívat.

• V tomto článku se dozvíte co jsou antibiotika, jak fungují, za jak dlouho zaberou a také se podíváme na antibiotickou rezistenci.
• Antibiotika jsou léky na léčbu bakteriálních infekcí.
• První „moderní“ antibiotika lékaři použili v roce 1936.
• Před objevem antibiotik bylo až 30% bakteriálních infekcí smrtelných (1).
• Díky antibiotikům tak dokážeme vyléčit některé bakteriální infekce, které dříve pacienta spolehlivě zabily.
• Navíc antibiotika pomáhají zabránit rozvoji infekcí do těžkých stavů či sepse, pokud se nasadí včas.

Existuje mnoho různých skupin antibiotik a citlivost jednotlivých druhů baktérií na různá antibiotika se podstatně liší. To znamená, že pokud chceme zlikvidovat nějakou bakteriální infekci, musíme v ideálním případě nejprve zjistit baktérii, která tuto infekci vyvolala, stanovit její citlivost na antibiotika a podle citlivosti pak vybrat vhodný lék.

Antibiotika lze užívat v různých formách, mimo jiné, jako:

• tabletky
• kapsle
• roztoky k nitrožilnímu podání
• masti
• gely

1. Většina antibiotik je na lékařský předpis, ale některé antibiotické krémy, masti či gely jsou volně prodejné.
2. Podle způsobu účinku rozdělujeme antibiotika na bakteriocidní (zabíjí baktérie) a bakteriostatická (zpomalují růst a množení baktérií).
3. Antibiotika působí následujícími mechanizmy:

• blokují tvorbu buněčné stěny bakteriálních buněk
• narušují rozmnožování baktérií
• blokují tvorbu proteinů v bakteriálních buňkách

Antibiotika začínají účinkovat okamžitě poté, co je začnete užívat, v případě tabletek je to zhruba za 30 minut, v případě nitrožilního podání účinek nastupuje do 1 minuty.

Nicméně doba, kdy antibiotika skutečně zaberou a vy se začnete cítit lépe, je podstatně delší, obvykle dva až tři dny, někdy i podstatně déle, v závislosti na závažnosti onemocnění (například u angíny nebo infekce močových cest zaberou antibiotika dříve než u otravy krve, apod.).

Antibiotika se většinou užívají 7 až 14 dní, přičemž v některých případech je nutné je užívat ještě déle (například při podezření na lymskou boreliózu nebo při těžké sepsi) a někdy postačí i kratší doba užívání (například některá antibiotika se užívají jen 3 dny).

O délce užívání a druhu antibiotik rozhodne váš lékař.

I když antibiotika zaberou a po několika dnech se cítíte lépe, je vždy nutné dobrat celou předepsanou dávku antibiotik, aby se infekce spolehlivě odstranila.

Navíc dobrání antibiotik snižuje riziko rezistence, protože pokud antibiotika nezabijí všechny baktérie, které infekci způsobily a vy léčbu přerušíte poté, co se vám udělá lépe a nedoberete celou dávku, mohou se zbylé baktérie „naučit“ jak zablokovat fungování antibiotik astát se rezistentními.

Proto byste nikdy neměli ukončit antibiotickou léčbu předčasně, bez předchozí konzultace se svým lékařem.

První betalaktamové antibiotikum, penicilin, bylo objeveno náhodně. Vyrostlo totiž na kousku plísně v Petriho misce v laboratoři profesora Fleminga v září 1928.

• Vědci zjistili, že některé druhy plísní dokážou penicilin přirozeně vyrábět.
• Penicilin se nakonec začal v laboratořích ve velkém množství vyrábět procesem fermentace (kvašení) s využitím plísní, které tuto látku přirozeně tvoří.
• Jiná antibiotika byla v minulosti tvořena baktériemi, které žily v půdě.

V dnešní době se většina antibiotik vyrábí v laboratoři. Výroba některých antibiotik je poměrně jednoduchá, zatímco jiná antibiotika se vyrábí sérií složitých chemických reakcí.

Při výrobě některých antibiotik se částečně používají přírodní řízené procesy. To znamená, že antibiotika vyrobená přírodně některými plísněmi nebo baktériemi se chemickými reakcemi dále upravují, což pomáhá zvyšovat jejich účinnost a částečně i snižovat rezistenci na antibiotika.

Antibiotika jsou účinné a silné léky, které pomáhají v léčbě celé řady různých onemocnění. Nicméně některá antibiotika v dnešní době kvůli antibiotické rezistenci přestávají fungovat.

1. Antibiotická rezistence vzniká v případě, když některé antibiotikum, které dříve spolehlivě zabilo nebo zpomalilo růst některých baktérií, již tyto baktérie nedokáže spolehlivě zlikvidovat.
2. Antibiotická rezistence tak může vést k tomu, že na některá onemocnění nebudeme mít žádnou léčbu.
3. Proto existují takzvaná záložní antibiotika, která se nasazují pouze v případě, že baktérii, která onemocnění vyvolala, není možné zlikvidovat běžně dostupnými antibiotiky.
4. I tak je ale antibiotická rezistence velký problém, protože někdy nemusí fungovat ani záložní antibiotika.
5. Odhaduje se, že každý rok nakazí rezistentní bakteriální kmeny více než 2 milióny lidí a nejméně 23 tisíc lidí na tyto infekce zemře.
6. Citlivost bakterií na antibiotika se testuje v mikrobiologické laboratoři tak, aby lékař pacientovi předepsal taková antibiotika, která původce onemocnění spolehlivě zničí.
7. Pokud léčba nesnese odkladu, nasazují se takzvaně empiricky širokospektrální antibiotika, která účinkují proti velkému množství různých baktérií a teprve po stanovení citlivosti bakteriálního původce onemocnění se léčba upraví a antibiotika případně změní.
8. Rezistence na antibiotika vzniká různými mechanizmy, díky kterým se baktérie „naučí“ různými mechanizmy zablokovat účinek antibiotik.
9. Mezi nejzávažnější případy antibiotické rezistence patří:

Clostridium difficile

Tato baktérie způsobuje infekční onemocnění tenkého i tlustého střeva.

K přemnožení klostridií dochází často u lidí, kteří byli předtím léčeni perorálně (ústy) užívanými antibiotiky kvůli jiné infekci (například pro bakteriální infekci dýchacích cest).

Baktérie clostridium difficile je přirozeně rezistentní vůči řadě různých antibiotik a klostridiové infekce patří mezi obávané komplikace zejména ve zdravotnických zařízeních (jedná se o takzvané nozokomiální nákazy).

Vankomycin rezistentní enterokoky (VRE)

Enterokoky jsou častými původci otravy krve a infekcí močových cest a mohou také infikovat operační rány po chirurgických výkonech. V léčbě závažných enterokokových infekcí se často používá silné antibiotikum zvané vankomycin.

S vankomycin rezistentními enterokoky se nejčastěji setkáváme v nemocničním prostředí a tato rezistence je závažným problémem, protože musíme často proti VRE nasazovat záložní antibiotika (například karbapenemy nebo colistin) a hrozí, že jednou nebudeme mít na tyto baktérie žádná účinná antibiotika.

MRSA

MRSA (Methicillin-resistant Staphylococcus aureus) je kmen zlatého stafylokoka, který je rezistentní proti methicillinu, což je antibiotikum ze skupiny takzvaných protistafylokokových penicilinů. V České republice se toto antibiotikum označuje jako oxacilin.

Kmeny MRSA napadají nejčastěji kůži a způsobují tak kožní infekce, včetně infekcí operačních ran, bércových vředů, apod., a to zejména u imunokompromitovaných osob (lidí se sníženou imunitou) v nemocnicích.

Karbapenem rezistentní enterobaktérie (CRE)

Tato skupina baktérií je rezistentní vůči mnoha různým antibiotikům. Karbapenem rezistentní enterobaktérie nejčastěji způsobují nozokomiální nákazy u osob, které jsou na umělé plicní ventilaci (mechanická dechová podpora) nebo mají zavedeny cévní či močové katetry.

• Antibiotickou rezistenci způsobuje zejména nevhodné nebo nadměrné užívání antibiotik.
• Studie naznačují, že až 30% antibiotik je předepsána zbytečně (například na virová nebo plísňová onemocnění, kde antibiotika neúčinkují) (2).
• Je proto nutné přijmout různá opatření na zamezení zbytečného či nadměrného předepisování antibiotik.
• Hlavní zásady, které bychom měli dodržovat, jsou:

• Užívat antibiotika pouze na bakteriální infekce a neužívat je na léčbu virových onemocnění, jako jsou nachlazení, chřipka, kašel nebo bolest v krku způsobená virovými záněty hrtanu.
• Užívat antibiotika v souladu s pokyny lékaře. Nedodržování předepsané léčby (například vysazení antibiotik před jejich dobráním, užívání většího nebo menšího množství, než jaké lékař doporučil nebo vynechání dávek antibiotik) přispívá k rozvoji antibiotické rezistence. I když máte tedy po několika dnech užívání antibiotik pocit, že léčba zabrala a cítíte se lépe, vždy předepsanou dávku doberte a před vysazením antibiotik se vždy poraďte se svým lékařem.
• Užívat správná antibiotika. Pokud na bakteriální infekci nasadíme neúčinná antibiotika, může to vést k rezistenci a prodloužení léčby. Nikdy neužívejte antibiotika, která lékař předepsal jiné osobě a stejně tak není vhodné dobírat antibiotika, která vám „zbyla“ z předchozí léčby. Vždy dodržujte pokyny lékaře a užívejte jen předepsaná antibiotika a pokud nefungují, požádejte lékaře o jejich nahrazení jinými.

1. Antibiotika se užívají k léčbě infekcí vyvolaných baktériemi.
2. Někdy je velice obtížné zjistit, zda je konkrétní infekce způsobena baktériemi nebo viry, protože příznaky onemocnění jsou často velmi podobné.
3. Je proto vždy nutné vyhledat lékaře, který provede potřebná vyšetření, včetně odběru krve a moči, aby zjistil původce onemocnění a rozhodl, zda je nutná antibiotická léčba či nikoli.
4. Mezi časté bakteriální infekce, mimo jiné, patří:

• infekce močových cest
• záněty dutin a středouší
• streptokoková angina

Antibiotika nefungují proti virovým onemocněním (chřipka, běžné nachlazení) ani chorobám vyvolaným plísněmi (kvasinkové infekce, mykózy nehtů, apod.).

V léčbě těchto infekcí se uplatňují jiné léky, jako jsou antivirotika (léky proti virovým infekcím) a antimykotika (léky proti chorobám vyvolaným plísněmi neboli houbami).

Nežádoucí účinky většiny antibiotik jsou dosti podobné. U perorálně (ústy) užívaných antibiotik patří mezi nejčastější nežádoucí účinky trávicí potíže, jako jsou například:

• průjmy
• nevolnost
• zvracení
• křeče v břiše

Někdy se podaří výše uvedené nežádoucí účinky zmírnit, pokud antibiotika užíváte spolu s jídlem. Nicméně některá antibiotika je nutné užívat nalačno.

• Poraďte se se svým lékařem o nejlepším způsobu užívání antibiotik tak, aby vyvolávala co nejméně nežádoucích účinků.
• Nežádoucí účinky antibiotik obvykle odezní po ukončení léčby.
• Pokud se tak nestane nebo se při užívání antibiotik objeví následující nežádoucí účinky, měli byste okamžitě vyhledat lékařskou pomoc:

• průjmy trvající déle než 3 dny
• bolesti a křeče v břiše
• krev ve stolici
• horečka

Co si z článku odnést?

1. Antibiotika účinkují nejlépe pokud jsou užívána správným způsobem.
2. Vždy je proto nutné nejprve zjistit, zda opravdu antibiotika potřebujeme.
3. Pokud vás trápí jakékoli onemocnění, vyhledejte lékaře, který vám poradí, provede nutná vyšetření a v případě potřeby vám antibiotika předepíše.

4. Užívejte antibiotika přesně v souladu s pokyny lékaře a vždy doberte celou předepsanou dávku.

To za jak dlouho antibiotika zaberou závisí, mimo jiné, na závažnosti infekce a také na původci. Většinou trvá zhruba 2 – 3 dny, než se váš stav trochu zlepší a účinek antibiotik se projeví.

Někdy to ale může trvat i déle.

Mezi nežádoucí účinky antibiotik patří zejména trávicí potíže, jako jsou průjmy, nevolnost nebo zvracení.

Pokud se váš stav nelepší nebo nežádoucí účinky přetrvávají, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc.

Antibiotika, která ničí mladé životy. Jejich užívání dělá z aktivních lidí mrzáky

Byli to mladí zdraví lidé. Sportovali, budovali kariéry. Pak ale život, který je naplňoval, zničila antibiotika. Mnoho lidí doplácí na léčbu léky s obsahem tzv. fluorochinolonu. Jejich vedlejší účinky postihují zejména pohybový aparát a nervový systém. 

Richard Pyne měl solidní práci, díky které si vydělal na vlastní byt. Nyní bydlí u matky a jeho zdraví rozhodně neodpovídá jeho věku. Místo spokojeného 42letého muže z anglického Norwiche je nyní člověkem, který se sám o sebe nedokáže postarat.

„Už přes rok nemůžu normálně chodit. Moje lokty, kolena, kotníky, pánevní klouby, dokonce i krk se jen praskají,“ stěžuje si televizi Al-Jazeera Pyne, jenž si stěžuje i na problémy s dýcháním a špatnou pokožkou.

Lék, který ničí mladé životy

Pyne z nich viní ciprofloxacin, antibiotikum z kategorie fluorochinolonů. To mu lékař předepsal loni v lednu na potíže s prostatou. Od té doby se stav jeho těla začal zhoršovat.

Podobné zkušenosti má také 37letá Američanka Lisa Bloomquistová. Té ciprofloxacin předepsali v roce 2011 na léčbu infekce močových cest. Dva týdny po začátku terapie se dostavily první nežádoucí účinky a do té doby aktivní dívka musela značně změnit styl života.

„Místo toho, abych dělala cross-fit a chodila každý den do posilovny, jsem sotva dokázala chodit. Moje ruce byly oteklé a bolavé. Na celém těle jsem měla kopřivku. Svaly mi ochabovaly,“ popisuje žena žijící v Coloradu, které trvalo rok, než se z následků užívání antibiotik zotavila.

Na nežádoucí účinky fluorochinolonů upozornila i Světová zdravotnická organizace (WHO). Ta je zahrnula na seznam medikamentů, které při léčbě bakteriálních nemocí mohou poškodit lidské tělo.

„Fluorochinolony mohou ničit mladé životy,“ konstatuje Beatrice Golombová, profesorka medicíny na University of California v San Diegu.

„Množství dopisů, které jsme obdrželi, bylo od lidí, kteří byli zdraví, aktivní, sportující jedinci.

Nyní jsou připoutáni k posteli, případně si nepamatují ani jednoduché věci,“ dodává s tím, že někteří pacienti začali po užívání léků trpět psychózou či stavy paniky a úzkosti.

Tisíce mrtvých, desetitisíce postižených

Statistiky ukazují, že mezi lety 2005 až 2015 pocítilo nežádoucí účinky v souvislosti s užíváním ciprofloxacinu 79 tisíc lidí, přičemž 1700 z nich zemřelo. Jiný podobný lék s fluorochinolony, levoloxacin, způsobil ve stejné době potíže 80 tisícům lidí a zabil kolem tisíce osob. Experti přitom varují, že čísla mohou být podhodnocená, jelikož nemají přehled o všech uživatelích.

„Byli jsme překvapeni, že do sedmi dnů užívání dochází k tolika toxicitám. U některých dokonce do tří, nebo i do jednoho dne, po začátku léčby. Když vezmete v úvahu, že většina z lidí nic nenahlásí, mluvíme o epidemii,“ hodnotí doktor Charles Bennett, jenž zkoumá léčiva na South Carolina College of Pharmacy.

Fluorochinolony se používají přibližně od roku 1987. Zprvu sloužily jen pro léčbu nejtěžších infekcí, postupně ale získaly na popularitě, jelikož byly účinné a levné. Od začátku panovaly pochyby o jejich bezpečnosti, vážně se o nich ale začalo mluvit až na konci minulé dekády.

Kromě dopadů na svaly, šlachy nebo pokožku napadají také nervový systém a mohou způsobit též poruchy srdečního rytmu. I proto se nedoporučuje jejich podávání těhotným ženám a dětem s výjimkou závažných, jinak neléčitelných, nemocí.

V USA nabral ciprofloxacin na popularitě na začátku 90. let, kdy ho podávali vojákům během války v Perském zálivu jako ochranu před chemickými útoky. David Ridenhour, který tehdy v armádě sloužil a lék bral, nyní trpí různými zdravotními potížemi, které zahrnují například periferní neuropatii.

Kromě toho ho provází pocit viny, že do užívání ciprofloxacinu nutil vojáky, kterým velel. „Měl jsem pocit, že jsem tam, abych je ochránil. Velice mě to tíží a je to velký důvod mého posttraumatického stresu,“ přiznává.

Probíhá přehodnocování

Aktivisté se nyní snaží, aby nežádoucí účinky dopadly na co nejméně lidí. Patří mezi ně i Bloomquistová, která se po vyléčení zapojila do kampaně zvyšující povědomí o nebezpečí fluorochinolonů a založila populární stránku floxiehope.com. Snaží se, aby se pravidla, která dnes platí pro těhotné a děti, vztahovala na všechny.

Farmaceutické společnosti se ale hájí, že současné léky jsou bezpečné.

„Domníváme se, že v současnosti schválené značení produktů ciprofloxacinu a moxifloxacinu přesně odráží poměr přínosu a rizik obou léčivých přípravků ve schválených indikacích.

Nejvyšší prioritou společnosti Bayer je bezpečnost pacientů. Budeme na tomto tématu nadále spolupracovat s regulačními orgány,“ uvedla firma Bayer.

Regulátoři jsou opatrnější. Už v roce 2015 doporučil celosvětově respektovaný americký úřad FDA uvádět na baleních výraznější varování před nežádoucími účinky. O rok později zveřejnil stanovisko, podle něhož by lékaři neměli pacientům tyto léky předepisovat, pokud jsou k dispozici jiné možnosti léčby. To se týká zvláště pacientů s nepříliš závažnými infekcemi dýchacích a močových cest.

Přehodnocení chinolonových a fluorochinolonových antibiotik zahájila na žádost německé lékové agentury BfArM také Evropská agentura pro léčivé přípravky. Výbor pro posuzování rizik léčivých přípravků po přehodnocení rozhodne, zda zavede nová opatření k jejich užívání, nebo jen pozmění ta současná.

Ačkoli příběhy Pynea či Bloomquistové vypadají hrozivě, jsou fluorochinolony stále považovány za relativně bezpečné. Při léčbě lehkých infekcí lze navíc používat jen málo jiných méně toxických antibiotik, například penicilíny. Důležité je tak při užívání postupovat opatrně a pokud možno se několik měsíců po léčbě vyhnout vysoké fyzické zátěži.

Antibiotika užíváme často zbytečně. Co nám v budoucnu hrozí?

Vypráví se, že k jednomu z nejfantastičtějších lékařských objevů došlo náhodou. Když se v roce 1928 Alexander Fleming chystal na dovolenou, zapomněl ve své laboratoři uklidit misku, kde kultivoval stafylokokové bakterie.

Vytvořila se na nich plíseň, která stafylokoky zabila. Fleming pak zjistil, že účinkuje například i na streptokoky a meningokoky, a účinnou látku pojmenoval penicilin.

Když v roce 1945 přebíral Nobelovu cenu, nemohl tušit, že po sedmdesáti letech budou bakterie vracet úder.

Zapamatujte si1. Antibiotika zabírají jen při bakteriálních onemocněních. Na chřipku a další virové infekce nefungují. Zbytečné podání ATB u viróz má za následek nárůst odolnosti bakterií vůči ATB.2. Antibiotika se vždy musí dobrat. Jinak jen posilníte odolnější bakterie.3. Užívat byste měli jen takové léky, které vám předepíše lékař. Žádné staré, schované nebo po někom, kdo je nedobral.4. Snažte se posilovat imunitu preventivně, i v době, kdy nejste nemocní. Existují tzv. přírodní antibiotika, která organismu velmi prospívají – většinou se mezi ně řadí česnek, med, propolis, lichořeřišnice, šalvěj, skořice, zázvor, tea tree olej. Křen, echinacea, brusinky a borůvky nebo rakytník působí také zázračně.

Jsou totiž stále odolnější. Nejde o planý poplach, situace je vážná. Trendu si všímá Světová zdravotnická organizace (WHO) už léta a stále vylepšuje strategii proti vzniku a šíření globální rezistence. Přesto na světě umírá 700 000 lidí za rok kvůli neúčinnosti antibiotik (ATB). Jen v Evropské unii se to týká 25 000 pacientů ročně.

Mikrobi si zvykli

Je to skvělý námět na sci-fi film. Léky, které dosud fungovaly, přestávají zabírat. Bakterie se pasou, množí, libují si. A lidé se bojí. Padá představa o tom, že jsme pány tvorstva, protože ve skutečnosti mají drobné organismy navrch.

Ve filmu by se patřilo, aby se v kritický okamžik, kdy už je nejhůř, objevil hrdina zachránce, spásná vakcína, fatální objev slabiny nepřítele. Ale co ve skutečnosti?

„Už dnes se u nás vyskytují mikrobi rezistentní ke všem antibiotikům. Odolnost k důležitým skupinám ATB je zcela reálná i v současnosti.“ Toť slova Heleny Žemličkové ze Státního zdravotního ústavu. Žádné science fiction.

Jak vůbec mohlo k takové situaci dojít? Vilma Marešová z Infekční kliniky 2. LF UK vidí důvody jednoznačně: „Antibiotika jsou často podávána zbytečně. Jejich spotřeba v České republice stoupá. Ještě v devadesátých letech byla přibližně stejná jako ve skandinávských zemích, kde jsou v tomto ohledu velmi rozumní. Od té doby stoupla přibližně o 30 procent.“

Přitom Česko se zapojilo do „antibiotické politiky“. Existují léky, které lze předepsat jen po schválení antibiotickým střediskem. Tlačí se na snížení spotřeby, klade se důraz na správnou volbu ATB, správnou dávku a správnou délku terapie.

Předpisy z alibismu

Vzpomínám, jak jsem se před deseti lety ocitla po nevhodné (a zbytečné) aplikaci ATB v nemocnici. Čtyřicítka horečka, závratě. Původně jsem šla ke své lékařce s načervenalým ekzémem na předloktí.

Bez teploty. Zkrátím to: dostala jsem antibiotika v situaci, kdy jsem měla dostat antivirotika. Od té doby jsem velmi opatrná a nechám se k zobání pilulí spíš přemlouvat.

Rozhodně si nechám předem udělat kontrolní testy.

Profesor Milan Kolář z olomouckého Ústavu mikrobiologie má opačnou zkušenost. Hodně pacientů si prý recept přímo vynucuje. „Lékař je velmi často postavený do situace, kdy pacient léčebnému postupu bez aplikace antibiotik nedůvěřuje.“ I když může být v konkrétním případě škodlivá.

Expert dále vysvětluje: „Antibiotika jsou látky s účinkem na bakteriální patogeny, resp. na bakterie, které vyvolaly infekci. Proto by se měla aplikovat u prokázaných nebo alespoň vysoce pravděpodobných bakteriálních onemocnění. V žádném případě by neměla být používána jako léky na snížení horečky nebo z alibismu.“

Kritizuje postup, kdy se ATB podávají i v nejasných případech v duchu „pokud nepomůžou, tak alespoň neublíží“. Všechny tyto cesty zase vedou jen k odolnosti bakteriálních patogenů.

Antibiotika, alkohol a slunceOpravdu platí, že když bereme antibiotika, neměli bychom pít alkohol? Snižuje víno nebo pivo léčivý účinek ATB? A musíme se při jejich užívání vyvarovat pobytu na slunci?* Je známo přes 6 000 látek s antibiotickým účinkem, v medicíně se jich uplatňuje asi 70. Rozdělují se do dvou velkých skupin. Baktericidní bakterie hubí, bakteriostatické zastavují jejich množení. Podle chemické struktury se rozdělují do několika skupin: např. peniciliny, cefalosporiny, tetracykliny, aminoglykozidy, ansamyciny, flurochinolony a další. Podle rozsahu působení na bakterie se ATB dělí na úzkospektrá a širokospektrá. V ambulantní péči mají největší význam penicilinová antibiotika.* Existují antibiotika (například cefalosporiny), která zpomalují odbourávání alkoholu, což se může projevit závratěmi, zvracením, rudnutím obličeje, bolestmi hrudníku nebo hlavy. Většinu antibiotik ale alkohol nijak neovlivňuje. Jde spíš o to, že lidé můžou kvůli popíjení zapomenout a nevzít si dávku včas.* Co se týče pobytu na slunci při léčbě ATB, nejsou všichni lékaři stejně přísní. Někteří tvrdí, že hrozí riziko například svědivých vyrážek na kůži a dalších fotosenzitivních reakcí. Penicilinové řady jsou prý v tomto ohledu bezpečné, ale ani tak se nedoporučuje žádné velké slunění. Na slunce si dávejte pozor hlavně v souvislosti s látkami doxycyklin, tetracyklin, ciprofloxacin, ofloxacin, levofloxacin, trimethoprim a griseofulvin. (Mimochodem, ani při užívání některých antidepresiv, antihistaminik, léků na cukrovku nebo antihypertenziv byste se neměli opalovat.)

Jak tedy zabránit tomu, aby se antibiotika předepisovala nadarmo? Aby se neužívala u virových onemocnění, kde stejně nezabírají, jen při nich zničí citlivé bakterie ve střevě a zaplatí vstupenku těm méně citlivým – rezistentním? Základním předpokladem je adekvátní klinická diagnóza.

Konkrétně by měl podle profesora Koláře lékař zvážit celkové a lokální příznaky infekčního onemocnění, případně laboratorní výsledky: „Důležité je posoudit zvýšení sedimentace červených krvinek, CRP a ostatní faktory časného zánětu.“

Podle londýnské studie například užívání antibiotik v prvním roce života zvyšuje pravděpodobnost rozvinutí ekzému o 40 %. S každým dalším užíváním antibiotik podle ní vzrůstá riziko ekzému o dalších 7 %.

Zeptala jsem se proto, jestli může být riskantní, když pacient odmítne užívat ATB s tím, že se vyléčí „alternativně“. Odpověď Milana Koláře: „Ano, může to být za určitých podmínek velmi nebezpečné.

Například neléčená infekce dolních močových cest může podmínit rozvoj pyelonefritidy (bakteriální zánět ledviny – pozn. red.), neléčená streptokoková infekce může mít za následek vznik pozdních streptokokových nákaz, jako je například revmatická horečka.

Antibiotická léčba je nutná například u bakteriální pneumonie, která může ohrozit pacienta i na životě.“

Vilma Marešová si myslí, že je řada infekčních onemocnění, i bakteriálních, samoúzdravných: „Pacient s dobrou odolností se může uzdravit i bez antibiotik.“ Souhlasí ovšem s tím, že u některých onemocnění může mít nepodání antibiotik za následek smrt.

Přežijeme?

Zní to děsivě. Můžeme vůbec přežít bez antibiotik? Budou za pár let lidé, respektive bakterie zabydlené v lidských tělech vůči ATB odolné? Podle Vilmy Marešové je lidstvo schopné přežít bez antibiotik. Ale s velkými ztrátami na životech. Ohroženy na životě by podle ní byly hlavně děti, staří lidé, pacienti se sníženou odolností nebo s nádorovým onemocněním.

„Nikomu nepřeji postantibiotickou éru. Znamenala by umírání na spálovou angínu. Nepřežili by pacienti s meningokokovou sepsí. Rizika by byla téměř nepředstavitelná.“

Antibiotika na močové infekce nelze předepisovat donekonečna – Novinky.cz

Hlavní obsahZánět močového měchýře se u některých žen opakuje třeba několikrát do roka.Foto: Profimedia.cz

Bakterie se totiž stávají rezistentní čili proti antibiotické léčbě odolné. Naštěstí je možné sáhnout po účinné imunoterapii řízené lékařem, která podpoří obranyschopnost močových cest a pomůže organismu se s infekcemi vypořádat.

Výrazná palčivost při močení, bolesti v podbřišku a časté nucení k močení – to jsou hlavní příznaky akutního zánětu dolních močových cest, který mnohonásobně častěji trápí ženy než muže. „Kromě výše zmíněných příznaků si pacientky stěžují na fakt, že je pro ně často obtížné vůbec moč zadržet,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Louda, Ph.D. z Urologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Infekce dolních močových cest, tedy zánět močového měchýře, se u některých žen opakuje – třeba několikrát do roka. K navracejícím se zánětům jsou náchylnější ženy, které mají sníženou obranyschopnost dolních močových cest a případně je trápí i některá přidružená onemocnění, jež mohou vznik infekcí usnadňovat.

Jednoduchý zánět močových cest může bez problémů vyřešit praktický lékař. „Rozhodující pro zahájení léčby infekcí močových cest je soubor příznaků doplněný o nález bílých krvinek (leukocytů) a bakterií v moči.

Akutní zánět močových cest je indikací pro nasazení močového antiseptika nebo antibiotika,“ říká doktor Louda. Společně s užíváním léků je třeba dodržovat i režimová opatření.

Patří k nim klidový režim, pití dostatku tekutin a vyhýbání se dalším momentům, které ke vzniku zánětu vedly.

Nasazená antibiotika by měla být co nejvíce cílena na původce zánětu. „Ne u každého akutního zánětu močových cest je třeba provádět kultivaci moči. Při úspěšném nasazení antibiotika, které lékař vybere na základě svých dosavadních zkušeností, se pacientka vyléčí i tímto způsobem,“ uvádí doktor Louda.

Pokud se ale zánět vyléčit nedaří, je třeba přesně zjistit, na která antibiotika bakterie, zjištěné v moči pacientky, reagují. U antibiotik je totiž největším problémem vznik rezistence, tedy odolnosti bakterií vůči nim.

Proto by měla být vždy podávána s velkým rozmyslem.

To, že nesprávné podávání či nadužívání antibiotik způsobuje ztrátu jejich účinnosti v důsledku narůstající rezistence mikrobů, prokázaly i nedávné studie provedené v České republice.

Pro úspěch terapie je nesmírně důležitá spolupráce pacientky. Ta by měla nasazená antibiotika užívat podle doporučeného návodu, dostatečně zánět vyléčit a nepřerušovat léčbu předčasně.

Pokud se infekci močových cest vzdor antibiotické léčbě nedaří potlačit nebo přichází opakovaně, mají pacientky tendenci sahat po reklamou nabízených doplňcích stravy. Důležité je si uvědomit, že v případě doplňků stravy se jedná o potraviny.

S léky mají společné pouze to, že se rovněž prodávají v lékárnách, mají však jednoznačně sloužit jen jako „doplňky“ a nic víc. Při skutečné léčbě se nelze obejít bez léků.

Existuje mnoho pacientek, které mají idiopatické, tedy bez zjevného důvodu opakované, infekce močových cest. Ani při důkladném urologickém vyšetření se neodhalí příčina recidivujících infekcí. U nich se osvědčuje zaktivovat imunitní obranyschopnost sliznice močových cest.

„Dlouhodobě se osvědčuje například na předpis dostupný lék, připravený z osmnácti kmenů bakterie Escherichia coli, která je z více než osmdesáti procent případů příčinou vzniku infekcí močových cest.

V nedávno publikovaných doporučených postupech Evropské urologické společnosti, je tento léčivý přípravek uveden jako lék volby na ochranu před opakujícími se infekcemi dolních močových cest,“ vysvětluje doktor Louda.

Účinná imunoterapie předepsaným léčivým přípravkem stimuluje tvorbu protilátek, které zabrání bakteriím v přichycení na sliznici močového měchýře. Zároveň jsou tyto protilátky schopné škodlivou bakterii identifikovat a následně zlikvidovat. Proto lze imunoterapii s výhodou použít jako prevenci opakování dalších podobných potíží a podávat ji při akutním zánětu spolu s antibiotiky.

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Hlavní zprávy