Přesné údaje o počtu nemocných neexistují, protože nemocní se většinou za svrab stydí a nejdou k lékaři. Nejedná se o nemoc nemytých jedinců, jako tomu bylo dříve. Svrab si můžete přivést i z luxusní dovolené.
Pojďme se podívat, jak taková nákaza svrabem probíhá u lidí: Oplodněná samička vyvrtává kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže.
Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů – předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity a že se vyvine až po určité době. Chodbičky jsou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky.
Pro ilustraci přikládáme obrázky, jak vypadá takový svrab.
Onemocnění svrabem nesouvisí s nedostatečnou osobní hygienou. Svrab se přenáší dvěma způsoby.
Buď během přímého kontaktu kůže s nakaženou osobou, nebo cestou nepřímou, to znamená kontaktem s ložním prádlem nebo ošacením, které bylo předtím používáno nakaženou osobou.
K přenosu infekce stačí jedna oplodněná samička zákožky. Do kůže se je schopna zavrtat se za několik minut. Je možné se nakazit i během pohlavního styku.
U svrabu je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekce, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
výběr z naší tvorby
Typická jsou i místa svědění na určitých partiích těla.
Nejčastějšími místy svědění jsou meziprstní prostory, podpažní jamky, loketní ohbí, u žen okolí dvorců prsních bradavek, u mužů na genitálu, kolem pasu, v dolní oblasti hýždí.
Kromě těchto typických míst může zákožka svrabová napadnout i kůži v dalších částech těla, například záda, obličej a u dětí kštici. Není výjimkou, že svrab se u člověka může vyskytnout i na zadku. Pro ilustraci přikládáme foto.
Rozpoznání svrabu je složité, často infekce bývá zaměněna za vyrážku podobnou svrabu. Zde najdete fotografie, jak tato podobná vyrážka může vypadat.
výběr z naší tvorby
Diagnózu potvrdí průkaz parazita v materiálu vyškrábnutém z chodbiček a vyšetřeném pod mikroskopem, kde je možné zřetelně rozpoznat zákožku, její vajíčka a eventuálně její výkaly. Teprve poté je jisté, že se jedná o infekci zákožkou. Ovšem u typických případů není mikroskopický průkaz nezbytný. Zde je foto, jak vypadá svrab pod mikroskopem.
Autor: © Mgr. Světluše VinšováFoto: © Steschke
Pozor! Je tu nové letní nebezpečí – svrab
Onemocnět svrabem se totiž dá velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a hygiena není na nejvyšší úrovni. Letos v létě navíc hrozí nebezpečí nákazy více než jindy.
Z lišky na psa, ze psa na člověka
V lesích v okolí Žďáru nad Sázavou se totiž přemnožily lišky nakažené svrabem. A to přímo poblíž turisticky hojně navštěvované památky UNESCO, Santiniho kostela. Myslivci se sice snaží nakažená zvířata odstřelit a zlikvidovat (nemocné lišky totiž stejně dřív nebo později na nemoc uhynou), ale potíž je, že lišky se podle jednatele tamního mysliveckého sdružení Oldřicha Sedláře pohybují příliš blízko lidem. Není problém je zahlédnout, zrovna dnes ráno jsem viděl další nakaženou lišku. Poznají se snadno – mají olysalý ocas a vypadanou, respektive vykousanou srst. Problém je, že jde taky o pejskařskou zónu, kam chodí lidé venčit psy a přenos svrabu z lišky na psa a poté na jeho pána, respektive děti, které si se psem hrají, může pak být velmi rychlý, varuje myslivec.
Sám teď řeší, jestli už nemoc také nechytil. Likvidoval jsem první nemocnou lišku, a i když jsem ji bral do igelitu, tak člověk nikdy neví. Teď mám na ruce příznaky, které onemocnění odpovídají, tak uvidím, říká myslivec.
Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky, a hlavně velké svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit – mikroskopický červ zákožka svrabová, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka.
Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
V tomto pozdějším stadiu se dá nemoc snadno poznat právě podle chodbiček v pokožce. Parazit si nejčastěji vybírá místa jako je jemná kůže mezi prsty na rukou a nohou, podkolenní jamky, loketní jamky, či podbřišek a genitálie. U dětí i dlaně. U citlivých jedinců může způsobit zduření lymfatických uzlin a alergickou reakci.
Léčba je nepříjemná
Naštěstí se dá dobře mastmi a dezinfekcí vyléčit, jen je to pro pacienta nepříjemné a zdlouhavé, říká přednosta kožní kliniky Fakultní nemocnice na Vinohradech Petr Arenberger. Zvířecí svrab se naštěstí člověka nedrží dlouho, dodává lékař. V každé případě by podle něj měl každý se svědící zarudlou kůží vyrazit k lékaři, protože když se svrab neléčí, přechází do formy, která je vysoce nakažlivá a může způsobit epidemii. Stává se to nejčastěji, když do nemocnice přijde velmi zanedbaný bezdomovec. Pak se snadno mohou nakazit i jinak čistotní pacienti, kteří tam v tu dobu leží, vysvětluje kožní lékař.
Léčba se skládá ze dvou částí. Jednak z mastí, které svrab zahubí. Problém je, že je nutné, aby se pacient natíral od krku až po palce u nohou a nevynechal jediné místo na těle, protože tam může parazit dál přežívat. Pacient se navíc nesmí mýt.
Stejně důležitá je desinfekce bytu. Veškeré ložní prádlo, povlaky, ale i ručníky a spodní prádlo je nutné vyvařit nebo alespoň vyprané na vysoký stupeň důkladně přežehlit rozpálenou žehličkou. Svrab nesnáší vysoké teploty, sucho a slunce.
Postele se musí vydesinfikovat a matrace nechat proschnout na slunci alespoň dva dny. Dva dny totiž dokáže svrab přežít mimo tělo hostitele, tedy zvířete či člověka. A po týdnu je nutné vše opakovat.
Podle Světové zdravotnické organizace ročně onemocní v Evropě svrabem ročně přes čtvrt milionu lidí. U nás jde o několik stovek případů.
Jak se nákaze vyhnout?
V prvé řadě si dobře vybírat, v jaké ubytovně člověk stráví noc. A zkontrolovat, zda je postel čistě povlečená. Letos v létě je také nutné dobře kontrolovat zvířata, zda si svrab odněkud nepřinesla.
Nakažené lišky se nepohybují jen v našem okrese, svrab se přes zvířata snadno roznese do dalších okresů, už teď máme poznatky, že nemocné lišky viděli i jinde, varuje myslivec Oldřich Sedlář.
Podle něj pak stačí, aby pes při venčení ucítil lišku a otřel se stejně jako liška před ním o stejný kmen stromu. Nákaza se tím rozšíří i do domácnosti. Je nutné hlídat, zda psovi nevypadává srst, zvířata si od svědění ulevují tím, že si ji sami vykousávají.
Od toho se také nemoci u zvířat říká prašivina. Snaží se také drbat o všechno, co vidí. Nejčastěji pelichají na ocase či na břiše, popisuje. Při sebemenším podezření že něco není v pořádku, vezměte zvíře k veterináři. Existují masti a léky, které jej svrabu zbaví.
V každém případě to pro majitele psa se svrabem znamená desinfikovat celou domácnost a zvýšeně pak dodržovat hygienu, radí myslivec.
Nebezpečí nákazy letos pomine až ve chvíli, kdy z polí zmizí obilí a vzrostlá tráva. Na to myslivci čekají. Lišky totiž poté vyrazí na pole lovit a myslivci nakažené kusy snáz poznají a odloví.
Foto: http://farm1.static.flickr.com, http://pictures.doccheck.com, http://www.medscape.com
Autorka je redaktorkou MF DNES
Svrab (scabies)
Svrab je infekční zánět působený roztočem zákožkou svrabovou, charakterizovaný silným svěděním a dvojicemi pupínků na místech s tenkou kůží. Kožní změny však mohou být málo patrné a hlavním příznakem bývá svědění. Svrab patří mezi infekce přenášené pohlavním stykem!
Mohu svrabem onemocnět?
Svrabem se může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí, i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců.
Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky.
Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milión.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny.
Výskyt: v ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace, těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab patří mezi sexuálně přenášené choroby! Rizikové skupiny jsou jak pacienti, tak zdravotnický personál zdravotnických zařízení.
Jak svrab vypadá?
Příznaky: svrab charakterizuje silné svědění celého těla, které vynechává hlavu a krk. Je intenzivní v noci a působí nespavost. Na kůži můžeme pozorovat chodbičky, které mají barvu kůže nebo jsou bělavé, měří 0,5–1 cm, na koncích chodbičky je drobný puchýřek nebo pupínek.
Svrab postihuje kůži meziprstí rukou, zápěstí, penis, oblast pasu, kůži kolem pupku, podpaží, dvorce prsních bradavek. U dospělých nebývá postižení dlaní, plosek, obličeje a krku. U kojenců jsou projevy i na těchto místech. Někdy jsou na kůži přítomny uzlíky.
Následkem škrábání vznikají oděrky, zhrubění kůže, změny pigmentace.
Komplikace mohou nastat následkem škrábání v podobě bakteriální infekce doprovázené zduřením mízních uzlin.
Co je vhodné při svrabu vyšetřit?
Vyšetření chodbičky v mikroskopu: po zakápnutí olejem se seškrábne chodbička a prohlíží se v mikroskopu. Vyšetření nebolí, výsledek sdělí lékař ihned. Vyšetření dermatoskopem: bezbolestné vyšetření osvětlenou lupou, výsledek sdělí lékař ihned.
Vyšetření vzorku kůže – histopatologie: v místním znecitlivění injekcí se po dezinfekci kůže odebere malý vzorek postižené kůže (obvykle kruhovým nožem v průměru 4–8 mm). Vzniklá ranka se nechá sama zhojit nebo se uzavře stehem. Vzorek se vyšetří mikroskopicky, výsledek je obvykle známý do týdne.
Vyšetření krve: je jen pomocné, neslouží ke stanovení diagnózy.
Diagnostika svrabu
Svrab diagnostikuje kožní lékař na základě klinického obrazu, event. potvrzeného průkazem zákožky. Při stanovení diagnózy je třeba odlišit nemoci, které mohou svrab připomínat. Jsou to např.
- reakce na užívání léku – jiná místa postižení
- atopický či jiný ekzém – chybí další příznaky ekzému, jiná místa postižení
- dermatitis herpetiformis – přítomnost celiakie
- zavšivení – přítomnost vší
- impetigo – chybí zákožky
- příjice, syfilis – vyšetření protilátek
Léčba svrabu
Svrab se léčí místními léky, které obsahují různé účinné složky, na nich závisí délka léčby.
Permethrin 5% se používá po dobu 8–12 hodin, lindan (γ-benzen- hexachlorid) 1% na 8 hodin, krotamiton 10%, benzoylbenzoát 10% a 25%, sulfiram 25%, malathion 0,5%, 2%–20% síra v masti, pastě, tekutém pudru se natírá na kůži po dobu 3 dnů.
Léčivo se aplikuje na celé tělo, kromě hlavy a krku u dospělých, poté se provede očistná koupel, výměna oděvu a ložního prádla.
Původní lůžkoviny a oděv se musí dezinfikovat (vypráním, přežehlením, vyvětráním po dobu 5 dnů). Je nezbytné léčit všechny členy domácnosti a sexuální partnery.
Přetrvává-li po léčbě svědění, je vhodné použít místní kortikosteroidy a kůži promazat hydratačními krémy.
Lék k celkové léčbě není v ČR registrován.
Průběh svrabu
Svědění může trvat i několik týdnů po zhojení kožních projevů, uzlíky mohou přetrvávat na kůži i 3 měsíce. U neléčených pacientů trvají projevy týdny a měsíce, event. roky. Prevence
Vyloučit kontakt s nemocnými i s kontaminovanými lůžkovinami, oděvem.
Mapa zdravotních zařízení.
Nebuďme ve s(v)rabu. Jak na Sarcoptes scabiei? | Časopis Vital
Vyjadřujeme tím něco zanedbaného, ubohého, bídného, špinavého.I v době očkování a vysoké hygieny je svrab stále mezi námi. A jak ukazují statistiky, jeho výskyt se v posledních pěti letech zvyšuje.
Existuje dokonce „svrab mytých“. Varianta, která postihuje osoby s důkladnou péčí o tělo. Svrab lze v jejich případě diagnostikovat až v momentě, kdy je onemocnění v pokročilém stadiu. Za všechno může mrňavý, stěží půlmilimetrový roztoč, zvaný zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).
Samičky tohoto parazita se zavrtávají do svrchní zrohovatělé vrstvy kůže a v ní si vytvářejí chodbičky, do kterých ukládají svá vajíčka a výkaly. Jedna zákožka je schopna za svůj měsíc a půl dlouhý život naklást až 50 vajíček.
Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu kůže a během 18 až 23 dnů je na světě nová zákožka, která se bleskově opět zavrtá do kůže. Celý cyklus tak pokračuje dál. Z popsaného je zřejmé, že při kontaktu s nakaženou osobou je velmi pravděpodobné, že onemocnění se přenese na dalšího jedince.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace se ročně nakazí kolem čtvrt milionu lidí, u nás jde o stovky. Lékaři mají povinnost každý nový případ nahlásit. Někteří lidé však své potíže tají, stydí se. Léčí se podomácku a nevědomky tak nemoc šíří dál.
Přenáší se i v rodině používáním stejných ručníků a ložního prádla. Zákožku si můžete přinést z nedostatečně vyčištěných oděvů ze sekond handů, z polstrovaných sedadel a madel v dopravních prostředcích, přivézt si ji můžete z exotické dovolené. Rozšiřuje se také sexuálním stykem.
Vyskytuje se mezi bezdomovci, ale i na ubytovnách, noclehárnách, v hotelích, na studentských kolejích, v léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech seniorů, zaznamenány jsou i případy v mateřských školách. Svrab totiž postihuje nejčastěji lidi starší 75 let a děti do 15 let.
Zajímavé je zjištění, že je třetí nejčastější nemocí z povolání, což se týká zdravotníků a pečovatelek. Ti musí ve vlastním zájmu dbát na velmi přísná hygienická opatření.
Nemoc se projevuje úporným svěděním na místech, kde se zákožka cítí nejlépe. Což bývá v meziprstních prostorách, na zápěstí, v podpaží, kolem pupku, na hýždích i genitáliích. Svědění je nesnesitelné zvláště v noci, protože zákožka je nejvíce aktivní v teple. Pokud ji ale vystavíte teplotám nad 50 stupňů, zahyne.
Zrovna tak skončí svůj život, když se 3 až 4 dny nedostane k dalšímu hostiteli. A z tohoto zjištění vyplývá i prevence. Denně prát ložní a osobní prádlo postiženého, žehlit napařovací žehličkou, napařit i matrace, vyvětrat je a nechat alespoň tři dny na slunci či mrazu.
Jako účinné se ukázalo i uzavření oblečení včetně bot nemocného do plastových pytlů, pevně zavázat a nechat několik dní ležet. Zákožka nepřežije.
Záludnost tohoto onemocnění je i v tom, že tělo na napadení zákožkou reaguje alergickou reakcí. Mohou vám zduřit mízní uzliny, na kůži se objeví pupínky a uzle, odlupuje se kůže, u osob s oslabenou imunitou a u starých lidí se vytvářejí strupy, které nesvědí, ale jsou plné parazitů.
Škrábáním si můžete do kůže nanést další infekci, kůže hnisá, bolí. A příjemná není ani léčba. Ti, kteří ji podstoupili, se shodují na tom, že nejvíce je třeba trpělivosti a důslednosti. Lékaři většinou doporučí mast Infectoscab.
Před jejím použitím byste se měli pořádně napařit ve vaně, pak potřít každičký záhyb kůže a mast nechat účinkovat nejméně deset hodin bez omytí. Takto musíte postupovat několik dní. Pomáhají i sírové masti.
Některým se osvědčila doma vyrobená mast s 20 procenty práškové síry, 40 procenty olivového oleje a 40 procenty vazelíny, namíchají vám ji i v lékárně. Jiní si vychvalují potření těla octem, slivovicí, tea tree olejem, výtažky z aloe vera, pokožku zklidňuje i rozmarýnový, hřebíčkový a pupalkový olej.
Do stravy přidejte kvasnice, melasu, rostlinné oleje lisované za studena, sójové boby, slunečnicová semínka, česnek, celozrnné výrobky. Nepříjemné je, že svědění kůže často přetrvává i několik týdnů poté, co zákožku už v těle nemáte. Že to nepůsobí dobře na psychiku, netřeba zdůrazňovat. budeme mluvit o svrabu a neštovicích, tak už jen slovně, v přirovnáních.
Svrab
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Svrab
Svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
Související informace naleznete také v článku Zákožka svrabová.
Svrab lidský
U člověka je původcem zákožka Sarcoptes scabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptes scabiei).
Že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
Projevuje se nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci.
Naopak i přehnaná hygiena může způsobit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab.V České republice je onemocnění v současné době (po r. 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené.
Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.[1]
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice klade denně jedno až tři 0,3 až 0,4 mm dlouhá vajíčka v slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele.
Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním.Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu (např. v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky).
Častý je přenos na další členy rodiny.Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky atp. vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče.
Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.Léčba onemocnění probíhá namazáním mastí InfectoScab 5 %, přičemž léčivá látka je permethrin, nebo mastí s obsahem síry. Po příchodu z nemocnice se doporučuje převléct postele a ráno po probuzení znova.
Veškeré povlečení je nutné vyprat na 60 °C, vyžehlit je a nechat tři dny ležet. Po vyléčení je možné pro úplné ujištění jet do sirných lázní nebo do sauny. Ta se však doporučuje až třetí den po namazání mastí.Mimo pokožku mohou zákožky přežít max. tři až čtyři dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší deseti minut teplotám alespoň 60 °C, také nejsou schopny přežít.
V případě nakažení je vhodné se nechat namazat v nemocnici a z bytu na týden odjet do prostředí, kde tato nemoc není.Infekci napomáhá snížená imunita. Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní. U těžkých nemocí (např. AIDS, hematologické choroby) může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou, to je tzv. svrab norský.
Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často i odborníci myslí, že je to záchvat kopřivky. Napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel.
Základním projevem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance.I po přeléčení u některých lidí přetrvává svědění i dva měsíce, hůře se hojí atopici a lidé se světlým typem pleti, povšechně pak ženy a děti.
Příznaky
Příznaky jsou svědění, které se stupňuje v noci na lůžku a při zahřátí těla – sport atd.
Na kůži je viditelná vyrážka – chodbičky zákožek jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 až 3 mm velkou kupkou na konci.
Nejčastěji postiženými místy jsou meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyby loketního a kolenního kloubu, podbřišek a místa, kde přiléhá prádlo. U dětí také dlaně, plosky nohou, obličej a záda.[1]
Svrab u zvířat
- Liška obecná v pokročilém stádiu onemocnění prašivinou.
Odkazy
Reference
- ↑ a b TOLAROVÁ, Věra. Svrab. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000. [5] s., 2 obr.
Literatura
- TOLAROVÁ, Věra. Svrab [on line]. Zdraví a zdravotnictví. 9. srpna 2002 [cit. 8. 8. 16]. Dostupné z www: http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=202
- TOLAROVÁ, Věra. Svrab. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000. [5] s., 2 obr.
Související články
- Ušní svrab
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu svrab ve Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo svrab ve Wikislovníku
- Galerie svrab ve Wikimedia Commons
- http://www.zuusti.cz/wp-content/uploads/2012/10/Svrab.pdf
| Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Medicína Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svrab&oldid=18976675“
V létě víc hrozí svrab. A nejen špindírům!
Odborníci se shodují, že období svědivého onemocnění kůže zvaného svrab (někdy se lze setkat také s lidovým označením prašivina) skutečně nyní nastává. Obavy spojené s textilními sedačkami jsou sice docela rozšířené – prý však zcela lidé. A ne proto, že by se dopravci ohradili, že vozidla pravidelně čistí.
„Chytit“ parazita, který se nazývá zákožka svrabová, lze mnohem snáz v místech, kam lidé vyrážejí za zábavou a rekreací. A někdy i za zotavením; v zařízení, kde se poskytuje zdravotní péče – přičemž nebezpečí, že se od pacientů nakazí, hrozí i zdravotníkům.
Případů spojených s prostředím bílých plášťů loni hygienici ve středních Čechách zaznamenali 18 – což představuje pět a půl procenta z celkového počtu pacientů.
Celkově protiepidemický odbor středočeské hygienické stanice loni evidoval 328 případů onemocnění svrabem. Proti předloňským 313 případům to představuje nárůst o 4,8 procenta.
Stoupla tedy i nemocnost – z 23,6 onemocnění na sto tisíc obyvatel se zvýšila na hodnotu 24,5.
Přečíst článek ›
Nemoc byla zaznamenána ve všech středočeských okresech bez výjimky; nejvíce na Kutnohorsku, kde nemocnost dokonce přesáhla dvojnásobek středočeského průměru: vyšplhala se na 58,9 přepočtených onemocnění. Ve třech případech byl zjištěn dovoz ze zahraničí – a to z turistických pobytů ve Velké Británii a v Rumunsku.
Zákožek způsobujících nepříjemnosti se loni muselo zbavit 77 dětí do 15 let (23,5 procenta), 30 mladistvých (9,1 procenta) a 221 dospělých osob (67,4 procenta).
Jako nejohroženější se jeví senioři – ve věkové skupině nad 75 roků byla zjištěna nemocnost 67,1 na sto tisíc obyvatel.
Polovina středočeských případů připadá na sporadický – tedy osamocený – výskyt; třetina jich loni byla zaznamenána v rodinách. Z desetiny se onemocnění šířilo v kolektivech nebo na pracovištích.
Nákaza bývá překvapením
Pokud pomineme bezdomovecké prostředí, kde výskyt svrabu není ničím ojedinělým, lidem mladších ročníků žijícím běžným životem může v letních měsících hrozit nákaza třeba v zanedbanějších noclehárnách hostelového typu.
Rizikové je také půjčování spacáků mezi návštěvníky festivalů – a leckoho asi překvapí, že i náhodné sexuální dobrodružství (kdy aktéři – pokud vůbec – pamatují na ochranu před otěhotněním či přenosem pohlavních chorob, ale tohle je ani nenapadne).
Po odhalení svrabu je léčba vcelku snadná: pomůže důkladná aplikace masti. K tomu je třeba vyprat v hodně teplé vodě (a ideálně i přežehlit) jak ložní prádlo, tak i oblečení. Platí však, že úzkostlivá hygiena sama o sobě onemocnění nezažehná; spíš zkomplikuje.
Přečíst článek ›
Loňský výskyt svrabu ve středních Čechách
| Druh výskytu | Počet onemocnění | V procentech |
| Sporadický | 165 | 50,3 |
| Rodinný | 113 | 34,5 |
| V kolektivu | 32 | 9,7 |
| Zdravotnická zařízení | 18 | 5,5 |
| Celkem | 328 | 100,00 |
Zdroj: Krajská hygienická stanice Středočeského kraje; údaje za rok 2018
Přečíst článek ›