Hyperventilace – vše o zdraví

Říkáte si, že dýchat vás asi nikdo učit nemusí. Jenže stres, úzkost, držení těla a celá řada dalších faktorů může výrazně ovlivnit, jestli dýcháte správně. A nejspíš nedýcháte. Jak to poznáte?

1. Myslete na něj

Dýchání je tak instinktivní záležitost, že možná ani nevíte o zlozvycích, které jste si vypěstovali. Začněte tím, že se na něj budete řekněme po dobu 48 hodin soustředit, speciálně ve chvílích, kdy jste ve stresu nebo v úzkých. Lapete po dechu, dýcháte ústy, rychle, nepravidelně, hluboce, či mělce?

Hyperventilace - Vše o zdraví

2. Hlídejte si držení těla

Dobré držení těla vede k dobrému dýchání, často už během několika nádechů. Správné držení těla způsobí, že bránice, která hraje klíčovou roli v přesouvání vzduchu dovnitř a ven, není nijak stlačená nebo přiškrcená. Naučte se mít rovná záda a ramena vzad, posazená dolů. Brada má být lehce zvednutá a vaše ramena, krk i čelist uvolněné.

3. Pamatujte, že není vzdech jako vzdech

Výrazné vzdychání a zívání, pocit, že nejste schopni dostat do sebe dostatek vzduchu, nebo pocit, že jste „mimo“. To všechno mohou být znaky hyperventilace, která je buď časem vypěstovaným zlozvykem, nebo přímo diagnózou. Správné dýchání může pomoci, pro jistotu ale navštivte svého lékaře, abyste se ujistili, že příčina vašeho špatného dýchání nevězí jinde.

Hyperventilace - Vše o zdraví

4. Když jste ve stresu, nedýchejte zhluboka

Že hluboké dýchání uklidňuje, je mýtus z 20. století. Když vás zaplaví úzkost nebo stres, zvýší se váš tep. A pokud v tomto stavu začnete zhluboka dýchat, dostáváte do krve méně, nikoliv více kyslíku, a tím ještě prohlubujete svou úzkost a paniku. Pomalé, jemné, povrchní a hlavně kontrolované dýchání je v takové situaci mnohem efektivnější.

5. Používejte nos

Pokud nejste zrovna v posilovně nebo na stavbě, vzpomeňte si na to, že máte nos, a zvykněte si jím dýchat.

Dýchání nosem filtruje škodliviny, alergeny a toxiny a zvyšuje teplotu i vlhkost vdechovaného vzduchu.

Množství vzduchu, které naberete do plic skrz pusu, je mnohem vyšší než přes nos, což vede k chronické hyperventilaci a větším úzkostem. Také vysušuje ústa a způsobuje spousty dentálních problémů.

6. Přestaňte chrápat

Chrápání souvisí s hyperventilací. Velký objem vzduchu a vibrace způsobují únavu, sucho v ústech, v krku a bolesti hlavy. Chrápání lze předejít spaním na boku a vyhýbáním se těžkým jídlům a alkoholu před spaní. 

7. Odbourejte stres

Pokaždé, když se cítíte v úzkých, dejte si čas na relaxaci a zklidněte dech. Osvojte si antistresové mechanismy, běžte se projít do lesa nebo do parku. Jakmile se uklidníte, zjistíte, že můžete dýchat bez problémů, a to je právě ten klíč. Pak se vám bude i lépe spát, budete mít lepší náladu a celkově se budete těšit lepšímu zdraví.

Hyperventilace - Vše o zdraví

V Mutumutu podporujeme lidi, kteří jedí zdravě, sportují a nekouří. Nabízíme jim za to až 30 % z ceny pojištění zpátky.

Hyperventilace

Hyperventilace - Vše o zdraví

Když jsme ve stresu nebo nervózní kvůli nějaké náročné situaci, občas cítíme, že nám srdce tluče mnohem silněji, což posléze způsobuje, že dýcháme mnohem rychleji než obvykle. V takovýchto situacích je možné, že jde o takzvanou hyperventilaci, neboli zrychlené a prohloubené dýchání, při kterém je přísun kyslíku mnohem vyšší, než jaká je potřeba organismu. Často bývá hyperventilace způsobená pociťováním paniky, stresu a úzkosti. V běžném životě hyperventilujeme někdy všichni, jde o mírné stavy hyperventilace, které ustoupí, jakmile se uklidníme. Nicméně v některých vážných případech může hyperventilace znamenat taky jiné závažnější život-ohrožující zdravotní problémy, jako je např. srdeční infarkt, krvácení nebo infekce.

Obecně se hyperventilace dělí na dva typy. První typ se vyskytuje v běžných životních situacích třeba i u zdravých lidí, a tehdy jí lze i relativně těžce rozpoznat.

Někteří lidé nezažívají žádný větší symptom a ani nemusejí zaregistrovat, že vlastně zrychleně nebo prohloubeně dýchají. Obvykle je to v situacích, kdy zažíváme nějaký typ napětí (stres před zkouškou, pracovní prezentací apod.

) Druhým typem je náhlá hyperventilace, která přichází s intenzivními symptomy, jako je např. pocit nadýmání žaludku, nutkání nebo pocity na říhnutí, plynatost, tlak v žaludku.

Při hyperventilaci dochází často k pocitu sucha v ústech způsobené právě rychlým dýcháním a pohybem vdechovaného a vydechovaného vzduchu v ústech. Hyperventilace je druh dýchání, který je výrazně hlubší nebo rychlejší oproti normálnímu dýchání.

Dochází při ní k výraznému vypuzení oxidu uhličitého z krve a snížení jeho arteriální koncentrace (PaCO2) pod normální hranici (35-45mmHg), zvýšení krevního pH a vznik respirační alkalózy.

To pak vede k pocitům slabosti, pocitům na zvracení, mdlobám, závratím, zmatenosti, podrážděnosti, neschopnosti se nadechnout, strachu z udušení, v některých případech až k pocitům změny vnímání, halucinacím.

Jelikož nadměrné dýchání způsobuje rozšíření plic, natahují se prsní svaly, což přispívá k vzniku bolesti na prsou, zkrácený dech (plytké dýchání, čili krátký nádech s nedostatečným vdechem kyslíku), sípavé dýchání. Hyperventilace dále může způsobit změny hladiny vápníku v krvi. To vyústí do pocitů mravenčení nebo necitlivosti končetin, úst, křečí, záškub v končetinách, svalových záškub apod.

Nejúčinnějším prostředkem proti hyperventilaci je relaxace. O to víc to platí při stavech mírných stavů úzkostí. Je důležité se upokojit, a čím víc se uklidníme, tím spíše budeme schopni regulovat naše dýchání.

Taky platí, že je potřeba se vyvarovat jakýchkoli stimulujících prostředků, jako je např. káva, čaj nebo soda, ale taky nikotin, které můžou ještě víc způsobit podráždění, nabuzení a tím i potíže s dýcháním. Mnoho lidí se mylně domnívá, že kouření cigaret pomáhá uklidnit se.

Není tomu tak, resp. ne vždy. Při hyperventilaci jde o nesprávný mechanismus dýchání, kdy krátké vdechy střídají krátké výdechy s nízkým obsahem kyslíku. Při stresu však kuřák taky nemusí vždy dobře a zcela správně regulovat kvantitu a kvalitu vdechů a výdechů.

Nesprávným dýcháním si tedy i kuřák může hyperventilaci ještě zhoršit.

Jak tedy správně dýchat?

Jakmile se přistihneme u toho, že hyperventilujeme, je důležité, abychom vzduch vdechli až do břicha. Klidně si můžeme položit jednu ruku dlaní na žaludek, abychom cítili, jak se nám břicho při nádechu zvedá a zaobluje. Nádech musí mít určitou délku.

Můžeme přitom počítat pomalu od jedné do šesti, velmi pomalu. A pořád dbát o to, aby vzduch šel do žaludku resp. do břicha. Po takovémto nádechu následuje výdech, který musí být mnohem delší než výdech. A opět můžeme při výdechu v mysli počítat např. do patnácti.

Vydechujeme přitom nahlas, jako kdybychom foukali do balónku.

Při mírných a nezávažných typech hyperventilace je toto dýchání dobrým prostředkem k rychlému znovunastolení normálního klidného dýchání. Když je však hyperventilace součástí jiných potíží, např.

rozvíjející se panické ataky, nebo jiné poruchy související s neurotickými poruchami – fobie, úzkostná ataka, generalizovaná úzkostná porucha apod.

, je dobré kontaktovat odbornou lékařskou nebo psychologickou ambulanci.

Ledový muž Wim Hof radí, jak ovládnout svůj organismus a zůstat zdravý

V zimním počasí se většina z nás uchyluje k teplému čaji s medem, horké vaně, saunám, a pokud jsme tak ještě dosud nečinili, doplňujeme potřebnou dávku vitaminů. Přeci jen je tu období notoricky známé zvýšeným výskytem nachlazení, nemocí a dalších komplikací, které nikdo nemáme rádi. 

Možná se dokonce v tomto období necítíme ve formě ani psychicky a pochmurné dny začínají mít pomalu vliv na naši výkonnost, soustředěnost nebo spánek. Co můžeme udělat pro zlepšení? Dnes se dozvíte o metodě, kterou se vsadím, že jste tak úplně nečekali.

Co se v dnešním ‚ledovém‘ článku dozvíme?

  • Kdo je Wim Hof a proč by mi zrovna jeho metoda mohla pomoci zlepšit celkové zdraví
  • Že pomocí metody ledového muže – Wima Hofa můžeme posouvat hranice lidského těla
  • Jak nám nervová soustava pomáhá přežít nebo nás nutí dát si po vydatném obědě dvacet
  • Proč se testování fyzických schopností Wima Hofa vymykalo realitě a co vše dokáže Hof s vlastním tělem
  • Jak prakticky podpořit své zdraví pomocí Wim Hofovi metody

Chlad je váš vřelý, srdečný přítel

Pokud bychom se na řešení této podzimní pochmurné situace zeptali jistého 58letého Holanďana se zajímavým jménem Wim Hof, odpověď by zněla jednoduše: 

Zastavte se, dýchejte a udělejte z chladu svého přítele a učitele!‘

Začíná vám to znít jako z nějaké ezoterické příručky dle hesla ‚pomoz si sám‘? V tom případě ale ještě s názorem počkejte, protože tento trošku bláznivě působící chlapík s přezdívkou ‚Ice Man‘ způsobil v několika posledních letech malou revoluci v tom, jak dnešní medicína vnímá možnosti a hranice lidského těla.

Ledová životní cesta Wima Hofa vstříc záhadě moderní vědy a netušeným schopnostem

Když Wim Hofovi v roce 1994 tragicky zemřela manželka trpící depresemi (spáchala sebevraždu) a zůstal sám se čtyřmi dětmi, neměl moc času na truchlení. Musel se postarat o rodinu a život šel dál. Stále však hledal smíření a katarzi, praktikoval jógu, studoval různé filosofické směry, ale nic z toho mu nenabízelo odpovědi, které hledal. 

Wim měl již ale od dětství blízký vztah k chladu a otužování. Když tak jednou večer seděl na lavičce v parku a (dle jeho slov) se mu v hlavě honily desítky myšlenek, zpozoroval lehce zamrzlou hladinu blízkého jezírka.

Bez delšího rozmýšlení se svlékl a přes křehkou vrstvu ledu se ponořil do mrazivé vody.

První reakce byla jasná: tělo křičelo šokem, snažil se popadnout dech a vydržet bolest podobnou tisíci jehel zabodávajících se do jeho kůže.

Wim bolesti nepodlehl a po chvíli zjistil, že když se soustředí na hluboké dýchání, nastává něco, co se mu nedařilo meditací, četbou ani cvičením – jeho mysl byla prázdná, jeho tělo se uklidnilo a když z vody vylezl, cítil se klidný a relaxovaný. Nedalo mu to, a tak celý proces zopakoval druhý den. Výsledek byl naprosto stejný. S postupem času a znalostmi Tummo jógy sestavil metodu, která dnes nese jeho jméno a jejíž osvěta je jeho hlavním cílem.

Zajímavé:  Hoax Romové Nemusí Platit Za Léky?

obrázek z superhumanhealth.org

‚Mou misí je, aby byl každý člověk silný, zdravý a šťastný“

Co je tedy na tomto muži natolik zajímavého, že jej podrobují testům známé univerzity? Proč vyvolal Wim Hof nebývalý celosvětový zájem o svou metodu? Sám tvrdí, že nejen on, ale každý člověk dokáže za pomocí speciálních dýchacích technik a kontrolovaného otužování vědomě ovlivnit autonomní nervový systém, a tím kontrolovat mnohé procesy ve svém těle.

Wim Hof dokáže vědomě ovládat autonomní nervový systém. Jedná se o zázrak?

Autonomní nervová systém (ANS) nebo také vegetativní systém je součástí periferního nervového systému. A jak už z názvu ‚autonomní‘ vyplývá, nelze jej ovládat vůlí. ANS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a efektorovými tkáněmi nezávislými na kontrole vůlí (hladká svalovina, srdeční sval, exokrinní žlázy…). 

Obsahuje aferentní neboli dostředivá vlákna, která hrají důležitou roli v regulaci homeostázy organizmu, větší pozornost se však soustřeďuje na studium eferentní (odstředivé) části skládající se ze dvou systémů. Sympatikus a parasympatikus. 

Sympatikus nám pomáhá přežít drsné podmínky

  • Sympatikus připravuje tělo na stresové situace:Bojuj, nebo uteč!‘, tedy tzv. fight or flight mód, kterým reagujeme na akutní stres nebo ohrožení, přičemž tato reakce nám umožňuje přežít již od pravěku.
  • Co se stane, když před vámi stojí medvěd? Váš mozek tuto informaci vyhodnotí jako potenciální ohrožení a nastává reakce sympatiku v podobě rozšíření zornic (lepší vidění), redistribuce krve v tělním oběhu – vazokonstrikce v trávicím traktu (trávit teď zrovna nepotřebujeme), vazodilatace v mozku, srdci, plicích a kosterním svalstvu (abyste mohli co nejlépe reagovat, tedy bojovat, nebo utíkat), s redistribucí krve dochází také ke zvýšení krevního tlaku, zvýší se srdeční frekvence, síla stahu myokardu, zvýší se rychlost vedení nervového vzruchu myokardem a také citlivost srdce k nervovým podnětům.

Tato reakce je velmi užitečná, pokud nám hrozí nějaké jasné ohrožení. V dnešní době se však jasný nepřítel změnil v chronický všudypřítomný stres a z reakce, která nám dříve zachraňovala život, se stala reakce, která nám spíše škodí (vysoký krevní tlak, remodelace cév).

Parasympatikus má na starosti odpočinek a zažívání

  • Parasympatikus reguluje tělesné funkce tak, aby byl proveden příkaz: ‚Odpočívej a zažívej‘. 
  • Typicky si představte odpočinek po dobrém nedělním obědě. Reakcí parasympatiku nastává zúžení zornic, krev se shromáždí v zažívacím traktu (trávení a distribuce živin z přijaté potravy), zvýší se sekrece žláz zažívacího traktu, sníží se srdeční frekvence a síla kontrakce myokardu, čímž se sníží srdeční výdej a dojde k mírnému poklesu krevního tlaku.

Wim dokáže aktivovat schopnosti, které jsou u běžného člověka nevyužité

Dr.

Kenneth Kamler, který se podílel na testování Wima Hofa ve Feirnsteinském Institutu pro medicínský výzkum v roce 2007, se na jeho adresu vyjádřil následovně: ‚Wim je schopný vydržet chlad, protože umí změnit fyziologii svého těla. Umí aktivovat schopnosti, které jsou u každého z nás nevyužité. Jeho teplota postupně poklesla o deset stupňů na úroveň, která je pro průměrného člověka neslučitelná se životem. 

Každopádně Wim byl schopen opět zvýšit svou tělesnou teplotu o šest stupňů pouze za pomoci meditačních technik. Tento výkon je v medicíně doposud považován za nemožný.“

obrázek z image.redbull.com

Co vše dokáže Wim Hof s vlastním tělem?

  1. Regulovat a udržet tělesnou teplotu mimo možnosti běžného člověka
  2. Vědomě ovlivňovat imunitní reakci organismu (přesný mechanismus je stále předmětem výzkumu)
  3. Dechovým cvičením měnit pH krve, a tím ovlivňovat další biochemické reakce v těle
  4. Soustředěním a meditací vědomě ovlivnit podvědomé reflexy
  5. Vědomě ovlivnit chování některých hormonů (kortizol, adrenalin, noradrenalin)
  6. Podpořit tvorbu hnědého tuku, který se už u dospělých lidí skoro nevyskytuje
  7. Zvýšit několikanásobně svůj metabolismus v klidovém režimu
  8. Vědomě kontrolovat vazokonstrikci a vazodilataci, a tím měnit průtok krve v končetinách

Wim Hof a jeho osobní výzvy

Wim již tedy věděl, že touto cestou může pomoci k lepšímu a kvalitnějšímu životu sobě i ostatním, ale zbytek světa o tom zatím neměl ponětí. A jelikož je Wim člověk, který má rád výzvy, rozhodl se pustit do série mimořádných činů, kde za zmínku stojí např.:

  1. Výstup na Mt. Everest do výšky 6,7 km bez kyslíkové masky, pouze v šortkách a ponožkách
  2. Stanovil světový rekord pobytu v nádrži s ledem po dobu 1 hodiny 52 minut a 42 sekund
  3. Vystoupal na Mt. Kilimanjaro za 2 dny, opět pouze v šortkách
  4. Uběhl kompletní maraton ve Finsku, v teplotách kolem –20 °C, v šortkách a s časem 5 h a 25 m
  5. Uběhl půlmaraton v namibijské poušti, v září a kompletně bez vody

Jaký je princip Wim Hofovy metody?

Je důležité zmínit, že veškeré techniky dýchání a otužování musejí být praktikovány v bezpečném a zajištěném prostředí. Vzhledem k tomu, že při dýchání dochází k hyperventilaci, je zde riziko ztráty rovnováhy či omdlení.

1. Zajistěte si pohodlí a zavřete oči

Sedněte si nebo lehněte v meditační pozici tak, jak je to pro vás nejvhodnější. Několikrát se hluboce nadechněte a vydechněte do plné kapacity plic. Neměli byste cítit žádnou obstrukci (zahlenění, plicní onemocnění). Tuto metodu je doporučeno praktikovat s prázdným žaludkem, ideálně po probuzení.

2. Připravte se hlubokým a kontrolovaným dýcháním

Hluboce a kontrolovaně se nadechněte, dokud neucítíte slabý tlak zevnitř hrudníku na solar plexus. Chvilku zadržte dech a pak úplně vydechněte. Znovu vdechněte vzduch co nejvíce. Na chvíli vydržte. Opakujte toto zahřívací kolečko zhruba 15x.

3. Dýchejte a ponořte se do svého nitra

Představte si, že nafoukáváte balónek. Vdechujte zhluboka a vydechujte ústy v krátkých uvolněných výdeších. Udržujte stabilní tempo. Zavřete oči a opakujte asi třicetkrát nebo dokud neucítíte, že vaše tělo je nasyceno kyslíkem (pocity svědění, brnění, lehkého točení hlavy). 

Během těchto 30 silných vdechů a výdechů se ponořte do svého těla a používejte představivost a vizualizaci k posilňování nebo oslabování fyzických projevů, které se vám zrovna dějí – za zavřenýma očima vám mohou (díky snížené koncentraci oxidu uhličitého a zvýšené koncentraci kyslíku v krvi) vířit barvy a objevovat se různé obrazce, nebraňte se tomu.

4. Vydechněte veškerý vzduch a zadržte dech tak dlouho, jak to jen půjde

Po cca 30 cyklech nádech/výdech se naposled intenzivně nadechněte, pak vydechněte veškerý vzduch z plic a držte tak dlouho, jak vám to reflex dovolí. Díky hyperventilaci je vaše krev výrazně okysličena a pravděpodobně takto vydržíte 2 minuty i více. Využijte tento čas k meditaci a představujte si, jak se kyslík šíří každou cévou v těle.

5. Pomalu a hluboce se nadechněte

Reflex vás donutil se nadechnout, udělejte to tedy pomalu, ale pořádně, do maximální kapacity plic. Jakmile je váš nádech na maximu, nevydechujte, držte vzduch v plicích a cca 10–15 sekund, sledujte, jak se vaše tělo plní energií (znovu okysličuje). Následně pomalu vydechněte, tím ukončete první kolo.

Dechové kolo zopakujte vícekrát a přesuňte se do koupelny ke studené sprše 

Celý tento proces opakujte 2–3x a po ukončení posledního kola minimálně 5 minut vleže relaxujte a odpočívejte. Budete se cítit velmi lehce, může se vám točit hlava, ale budete plní energie a v dobré náladě.

Poté se přesuňte do sprchy a dle vaší osobní preference a otužilosti se v celkem třech jednominutových intervalech s 30sekundovou pauzou sprchujte ledovou vodou. Kdo ještě není zvyklý, tak může nahradit tzv. kontrastní sprchou, kdy minutu teče horká voda a 30 sekund ledová voda.

Právě jste prošli základním cvičením a základním stavebním kamenem Wim Hofovy metody. Dýchání a otužování se samozřejmě dále rozvíjí a kombinuje s dalšími prvky, bližší informace naleznete na stránkách věnující se metodě tohoto populárního Holanďana, případně můžete vyzkoušet intenzivní 10týdenní video kurz na stejných stránkách.

A jaké jsou studiemi prokázané benefity Wim Hofovi metody?

  1. Pozitivní ovlivnění imunity pomocí stimulace katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu)
  2. Pozitivní vliv na léčbu autoimunitních nemocí, jako je např. lupénka, artróza a jiné
  3. Stimulace a zrychlení metabolismu
  4. Zvýšení koncentrace tzv.

    ‚hnědého tuku‘

  5. Redukce chronického stresu pomocí přímého vlivu na bloudivý nerv a parasympatický nervový systém
  6. Snížení výskytu zánětů a infekcí v těle

Wim Hofova metoda je zajímavý komplexní přístup k práci se svým tělem a zcela jistě si zaslouží pozornost.

Od doby, kdy byla poprvé představena širší veřejnosti, již uběhlo několik let. Za tu dobu si získala obrovské množství následovníků po celém světě, kteří sdílí své pozitivní zkušenosti.

Jestliže se Wim v počátcích svého snažení setkával s nedůvěřivostí a jeho metoda byla považována za bizarní eskapádu bláznivého Holanďana, dnes jde o respektovanou alternativu k péči o své tělo.

V rámci vědecké veřejnosti nadále probíhají seriózní výzkumy, které by měly v budoucnosti ukázat, kde je opravdový limit naší schopnosti ovlivňovat pochody v těle. Wim Hof s úsměvem nabádá svým známým heslem, abychom se tohoto procesu nebáli, protože ‚chlad je náš vřelý přítel!‘

Proč se nebát holotropního dýchání? Vše co byste měli vědět

Myslím si, že se tam uplatňuje určitá autoregulace, náš vnitřní radar nezachytí nic, co bychom nebyli schopni zvládnout. Hloubka prožitku je daná intenzitou dýchání, kterou si dýchající může sám regulovat.

Jinak facilitátor, který hlavně vytváří bezpečné prostředí, vstupuje do procesu dýchání co nejméně, a pokud ano, pak pomáhá dýchajícímu uvolnit bloky pomocí práce s tělem. Bloky se projevují jako napětí v těle nebo zadržené emoce.

My, facilitátoři, jsme si vědomi a respektujeme hranice toho, co je dýchající ochoten a schopen aktuálně zpracovat.

Holotropní dýchání není jednoduchá metoda a jsem ráda, že máme v našem týmu lékaře. Nikdy jsme žádný zvláštní lékařský zásah při dýchání nepotřebovali, ale je to dobrý pocit i pro účastníky, že tam s námi je.

Dá se nějak zobecnit, s čím lidé na holotropním dýchání přijíždí a s čím odjíždí?

Asi ne. Většina lidí přijde, protože se zajímá o vnitřní práci, nebo tomu můžeme říkat osobní rozvoj. Někteří ze zvědavosti, protože četli některou z knih Stanislava Grofa.

Někteří přijedou, protože cítí ve svém životě něco nedokončeného, mají nezpracované trauma nebo fyzické problémy, vyzkoušeli jiné metody, které jim nepomohly, tak jdou zkusit i tuto.

Také se stalo, že přijela terapeutka se svou klientkou, která dlouhodobě řešila problém sexuálního zneužívání z dětství, a terapeutka chtěla terapii trochu „popostrčit“. S čím odjíždí, je také těžko zobecnit. Nejen dýchání, ale i sittrování je často silný zážitek. Učíte se tam pracovat s dáváním a přijímáním, což je pro hodně lidí také přínos.

Většina lidí je po dýchání otevřenější, mohou zažívat euforický stav, jedna účastnice to pojmenovala, že se cítí jako želva, které sundáš krunýř a je zranitelná, ale příjemně, takže může zažívat souznění s lidmi, s Vesmírem, vyrovnání se životem. Většina lidí zřejmě získá ke svému překvapení něco jiného, než kvůli čemu přijela.

My jim vždycky říkáme: „Není důležité, co jste tady zažili, ale jestli vás dýchání promění směrem k větší spokojenosti se životem a se sebou, laskavosti k sobě a okolí, ekologičtějšímu způsobu života a vztahu k prostředí, jestli vám dá nadhled nad problémy.

To by se dalo vyjádřit i tak, že místo, abyste se cítili být obětí situací, začnete to vidět spíš jako problém, který se dá řešit, pak jako výzvu a pak už jen jako součást svého životního příběhu“. Pokud někdo přijde kvůli vnitřní práci na sobě, pak je lepší, když přijede častěji. Já si vzpomínám, že „agrese“ se u mě objevila až na několikátém dýchání, do té doby byla šikovně zamaskovaná J a já jsem ji promítala do sebe.

Více o holotropním dýchání v Centru Nesměň:

www.centrum-nesmen.cz

Já a holotropní dýchání (zkušenost Zuzany):

Na svoje první holotropní dýchání si vzpomínám úplně přesně. Byla jsem tehdy rok po operaci a ve mně ještě hodně velká dávky zkombinovaného vzteku s lítostí, že i když se snažím žít zdravě, přesto jsem onemocněla a musela jít pod kudlu.

Navíc jsme s partnerem došli k závěru, že bychom si přáli miminko, a já věděla, že bych se měla jaksi vnitřně vyčistit a na těhotenství připravit. Tak to byla vstupní diagnóza.

Holotropní dýchání mi přes velmi silné prožitky pomohlo se s „křivdou“ vyrovnat a uklidit si uvnitř sebe, aby mohlo přijít něco dalšího – v našem případě náš první syn. Viděli jste Ronja dcera loupežníka? A pamatujete si na její jarní pokřik? Tak jsem si připadala.

Že konečně můžu svobodně křičet a všechno to ze sebe bez zábran dostat. Bylo to neuvěřitelně očistné. A vlastně stejně silné bylo pro mě dýchání mého tehdy přítele – dnes muže. Bylo to nejklidnější a nejsmířenější holotropní dýchání, které jsem kdy viděla. Já se na něj dívala a po tváři mi tekly slzy. Bylo to nádherné.

Na dýchání jsem jela ještě jednou. Absolvovala jsem tehdy dvě najednou. Bylo to před mým druhým otěhotněním, kdy jsem si v sobě chtěla opět uklidit. Povedlo se. Teď jsem těhotná po třetí – zcela neplánovaně a nečekaně. Nestihla jsem dýchat před, ale určitě do Nesměně zajedu po porodu ????

Co se vlastně uvnitř nás samotných při holotropním dýchání děje?

O odpověď na tuhle otázku jsem poprosila Jardu Kursu (facilitátor, lékař): Změny při holotropním dýchání lze popisovat na různých úrovních od materiální, přes energetickou až k duševní a duchovní.

Té materiální odpovídají změny vyvolané hyperventilací, které se napřed projeví ve změně krevních plynů, k jejichž výměně dochází při dýchání – nadechuje se kyslík, vydechujeme kysličník uhličitý. Při hyperventilaci (zrychleném a prohloubeném dýchání) na tyto změny navazují změny v pH a posuny v chemizmu krve a posuny iontové rovnováhy na buněčných membránách.

Doporučovaná vůlí řízená hyperventilace na začátku je během procesu občas střídána normálním dýcháním či dýcháním zpomaleným dle fáze procesu. Těmito složitými posuny by se daly vysvětlit některé subjektivní počitky a změny pozorované při holotropním dýchání, většinou však jen ty nejjednodušší, čistě fyzické.

Další, komplexnější, prožitky a emoční hnutí a transpersonální zážitky již takto lehce vysvětlit nelze a patřily by spíše do oblasti jemnohmotných a energetických změn, bez přímé vazby na chemické a materiální posuny.

Stránka 2 z 2 Předchozí Další

Našli mladou ženu se zrychleným dýcháním a zkroucenýma rukama

Na dotazy sděluje, že obtíže vznikly náhle a nic neobvyklého jim nepředcházelo. Na udanou adresu tedy byla vyslána posádka s lékařem. Záchranáři nalezli mladou ženu s typicky zrychleným dýcháním a zkroucenýma rukama, která zprvu takřka nereagovala na slovní výzvy.

Lékař tedy chvíli nechal postiženou dýchat do igelitového sáčku a frekvence dechu se postupně upravila k normálu. Ukázalo se, že nynějšímu stavu předcházela prudká hádka ženy s jejím partnerem a hyperventilační tetanie se již v minulosti u pacientky vyskytla. Přesto všechno byla žena lékařem záchranné služby pečlivě vyšetřena.

Poté byla i se svým partnerem poučena, jak podobný stav v budoucnu zvládnout. Další vyšetření v nemocnici nebyla nutná a žena mohla být ponechána doma.

Syndrom rychlého dýchání působí na okolí dramaticky

Výzvu k pacientům postiženým tímto stavem přijímá dispečink záchranné služby poměrně často. Bývá důsledkem stresu, vyčerpání, emočního vypětí a může se přihodit v podstatě komukoli, kdykoli a kdekoli.

Obecně se sice uvádí, že tento stav je doménou především pacientek ženského pohlaví (cca 2 – 7krát častěji než u mužů), ale v novějších statistických datech mají významné zastoupení také muži.

Příznaky tohoto stavu (nikoliv onemocnění!) jsou pro postiženého sice nepříjemné, silně obtěžující a na okolí dramaticky působící, nicméně nejsou až tak závažné a první pomoc je zde velmi jednoduchá.

Jak poskytnout první pomoc?

Hyperventilační tetanie mívá následující průběh: • Spouštěčem bývá nejčastěji stresová situace (obávaná situace, myšlenky, rozrušení)• Tyto psychické faktory vyvolávají tzv.

úzkostnou poplachovou reakci• Ta má za důsledek zrychlené dýchání jedince• Zrychlené dýchání naruší rovnováhu vnitřního prostředí, kdy se v těle/krvi hromadí kyslík a ubývá naopak oxid uhličitý; tato nerovnováha vede k tělesným příznaků• Jedinec si uvědomí vznik tělesných příznaků, neumí je správně interpretovat a odůvodnit – většinou je interpretuje jako něco katastrofického a smrtelně nebezpečného• Je znovu vyvolána úzkostná poplachová reakce, eventuálně se ještě prohloubí

• Znovu se zrychlí dýchání a celý cyklus se opakuje

Příznaky: • Bušení srdce, zrychlená činnost srdce, pálení u srdce• Závrať, točení hlavy, zhoršená koncentrace, rozostřené vidění, mravenčení nebo necitlivost v ústech, rukou a nohou; bolest ve svalech, třes a křeče• Nedostatek dechu, pálení na hrudi, pocit dušení (,,knedlík v krku“), potíže s polykáním, bolest v oblasti žaludku, nevolnost; napětí, únava, úzkost, pocení

• Typické je zvláštní křečovité držení horních končetin; dlaň je zkroucena společně s prsty do jakési mističky (natažené prsty směřují do ,,špetky při solení“) – tzv. porodníkova ruka

Jako riziková skupina jsou uváděni mladí lidé v pubertálním a postpubertálním věku, kteří snadněji podléhají stresovým podmínkám jako např. zvýšené studijní či pracovní nároky, změna prostředí a kolektivu. Častěji se jedná o osoby ženského pohlaví.

Jednou z příčin (mnohdy v kombinaci s výše uvedenými) bývá onemocnění astmatem.

Poskytnutí první pomoci

  • Spočívá ve znovuobnovení rovnováhy mezi hladinou kyslíku a oxidu uhličitého.
  • Toho dosáhneme pomocí:
  • • empatického slovního uklidnění • uložením pacienta nejlépe do polosedu • opakovanými klidnými(!) výzvami ke zklidnění/zpomalení dýchání

• užitím pomocných technik, např.

: vyřízneme do většího plastikového pohárku otvor o průměru cca 1 – 2 cm, přiložíme ho postižené osobě na ústa a vyzveme k dýchání přes pohárek nebo stejným způsobem použijeme igelitový sáček s ustřiženým jedním rohem.

Pamatuj!Pacient, který právě prožívá ataku hypoventilační tetanie, pravděpodobně nebude příliš ochotně spolupracovat při těchto technikách první pomoci. Pomoc poskytující osoba si musí uvědomit, že tento člověk prožívá enormní stres, znásobený velmi nepříjemnými tělesnými obtížemi.

Proto je na místě maximálně možný citlivý přístup a před jakýmkoliv zásahem postiženého informovat, co hodláme v následující chvíli dělat a že je to s úmyslem mu pomoci, nikoliv přitížit.

Při správně poskytované první pomoci nastane úprava stavu přibližně do cca 5 – 10 minut. Je ovšem postupná. Pacient je znovu schopen sevřít dlaň, zklidňuje se napjatý výraz obličeje, ustupují křeče končetin, pacient pocítí uvolnění, atd.

Hyperventilační syndrom je lékařské vědě znám již asi sto let, přesto stále ještě nebyl přesně definován.Má mnoho společných znaků s onemocněními srdečními, cévními či nervovými a zde tkví jeho snad jediná nebezpečnost pro pacienta. Pouze v 10%případů se však za známkami hyperventilace skrývá nějaké další onemocnění.

Více informací najdete na www.uszsmsk.cz.

Lukáš Humpl

MEDICINA.cz – První český zdravotnický portál

Jasné příčiny vzniku agorafobie a panické poruchy zatím nejsou úplně známy. Pravděpodobně půjde o kombinaci mnoha faktorů. Zkusíme si něco říci o nejdůležitějších z nich. Vrozené a biologické faktoryVrozené faktory mají významný vliv, pro což svědčí, že v některých rodinách nacházíme tyto poruchy častěji.

Pravděpodobným vysvětlením je zvýšená dispozice reagovat na zátěž úzkostí. Výsledky výzkumů nasvědčují tomu, že jedinci trpící agorafobií či panickou poruchou mají narušenou rovnováhu určitých chemických působků (dopaminu, noradrenalinu a serotoninu) na některých místech v mozku.

VýchovaVelkou roli hraje výchova.

Pokud je některý z rodičů nadměrně úzkostný, dítě se to od něj velmi rychle učí jednoduchým způsobem – nápodobou. Rovněž výchova úzkostně sledující každý tělesný příznak dítěte může vést k jeho následné přecitlivělosti k tělesným příznakům vůbec.

I některé události v životě zvyšují vnímavost k tělesným příznakům – například náhlé úmrtí někoho z blízkých nebo známých lidí.

Rysy osobnostiAsi u poloviny lidí trpících agorafobií nebo panickou poruchou jsou nápadné některé rysy osobnosti. Většinou mají celoživotní tendenci si dělat nadměrné starosti i o věci, které jiní hodí za hlavu. Také je nápadná jejich starost o vlastní tělesný stav.

Sebepozorování věnují mnohem více času než většina lidí kolem. Mívají tendenci dělat katastrofické závěry i z malých odchylek v tělesném fungování. Řada lidí trpících touto poruchou má celoživotní sklony k perfekcionismu a výraznou výkonovou orientaci.

To jsou důvody, proč se často dostávají do stresu.

StresPrvní záchvat paniky se objeví většinou v době zvýšeného psychického nebo tělesného stresu.

  • Psychický stres vzniká při sporech a hádkách s blízkými lidmi, po ztrátě blízké osoby, při nedostatku času, při přepracování, pracovních či finančních problémech, při změně či ztrátě místa, při frustraci např. na mateřské dovolené apod.
  • Tělesný stres vzniká v době nemoci, při únavě z přepracování, při nadměrném užívání alkoholu nebo drog, chronickém nedostatku spánku, při nedostatku cukru a živin, např. následkem držení diet.

Co je to stresová reakce aneb “boj nebo útěk”Stresová reakce je fyziologická a psychická reakce organismu na vnější, ale i vnitřní prožívané nebezpečí.

Je to poplachová reakce organismu, příprava na “boj nebo útěk”, při níž mobilizujeme energii potřebnou pro rychlou soustředěnou akci.

Stresem není jen reakce na přímé ohrožení, ale i očekávání (předjímání) takového ohrožení a s ním spojená úzkost, napětí, strach a obavy.

Vnímáme-li nebezpečí, mozek vyšle zprávu do autonomního nervového systému. Jeho první složka – sympatický nervový systém – spouští reakci “boj nebo útěk”, tzn. uvolňuje energii a připravuje organismus k akci.

Tomu říkáme první fáze stresové reakce. Naproti tomu parasympatický nervový systém (druhá složka autonomního nervového systému) se stará o obnovu a vrací organismus do normálního stavu, když nebezpečí pomine.

Mluvíme o druhé fázi stresové reakce.

Aktivace sympatiku v první fázi stresové reakce vede ke zrychlení srdeční činnosti, což je příčinou typického bušení srdce při velké úzkosti nebo panice. Další příznaky vznikají kvůli změnám v krevním průtoku. Aby organismus mohl lépe “bojovat nebo utíkat”, krev se přesunuje z méně potřebných oblastí především do velkých svalů (stehenních a bicepsů).

Snížené prokrvení trávicího traktu se projevuje nepříjemnými pocity kolem žaludku, odkrvení kůže zase bledostí, chladem až sníženou citlivostí a mravenčením. Stresová reakce bývá také spojena se zrychlením dýchání. Úzkostná potřeba zvýšeného dýchání může vyvolat pocit nedostatku vzduchu a lapání po dechu. Organismus však netrpí nedostatkem kyslíku, naopak ho má při panickém záchvatu nadbytek.

Další zrychlené dýchání, zvláště když skutečná aktivita nenásleduje, snižuje krevní zásobení mozku a vznikají nepříjemné pocity, jako jsou závratě, rozmazané vidění, pocity na omdlení, prožívání zmatku a nejistoty, nereálnosti světa kolem. Jestliže zrychlené dýchání přetrvává, může dojít ke křečím prstů na rukou a křečovitému stažení rtů.

Tyto příznaky jsou nepříjemné, ale život člověka neohrožují. Po zklidnění dechu rychle vymizí.

Lidé s agorafobií se těchto tělesných příznaků, které jsou součástí odpovědi na stres, obávají. Na neočekávané tělesné pocity, které si lidé špatně vysvětlují a které zvyšují obavy, nasedá panická ataka.

Strach a panika vyvolávají další nepříjemné pocity, a tak se vytváří bludný kruh. Všechny tyto tělesné příznaky mohou být také důsledkem procesu zvaného “interoceptivní podmiňování”.

To znamená, že jsou-li některé tělesné příznaky spojeny se strachem a panikou, stanou se samy signálem strachu a nebezpečí (tj. stanou se z nich podněty pro podmíněné reflexy). Díky tomu jsme na tyto příznaky velmi citliví a na jejich sebemenší náznak reagujeme automaticky strachem.

Pak i tělesné pocity provázející normální činnost mohou vyvolávat paniku (např. pocení, dušnost při námaze, bušení srdce po vypití příliš silné kávy).

HyperventilaceHyperventilace znamená nadměrné, příliš rychlé nebo příliš hluboké dýchání. Je často natolik automatické, že si ho člověk vůbec nevšímá.

Po delší hyperventilaci se však objevují typické příznaky jako roztřesenost, závratě, pocit nedostatku dechu, mravenčení až brnění v prstech, slabost v nohou, bušení srdce, rozmazané vidění, studené vlhké dlaně, ztuhlost svalů, pocity, že skutečnost je nereálná (jako by vše probíhalo ve filmu). Důležité je, že hyperventilace může vyvolat pocit nedostatku vzduchu nebo dechu (což někdy vede až k dušnosti nebo kašlání).

Hyperventilace má za následek také některé celkové účinky. Za prvé, samotné nadměrné dýchání je těžká tělesná námaha, takže člověk často zčervená a zapotí se. Za druhé, po nadměrném dýchání – stejně jako po kterékoli jiné práci – se často dostavuje únava a vyčerpání. Za třetí, lidé, kteří nadměrné dýchají, dýchají spíše povrchně do hrudníku než pomocí bránice.

To znamená, že svaly hrudníku se unaví a jsou napjaté. To může mít za následek příznaky svírání až bolesti na hrudi. A konečně, mnoho lidí, kteří zrychleně dýchají, má tendenci opakovaně vzdychat nebo zívat, což je také svým způsobem hyperventilace, protože při každém vzdechu nebo zívnutí se vypustí velké množství CO2.

Proto, když se chceme bránit panickým atakám, je důležité pokusit se vědomě tyto návyky potlačit.

Důležité je rovněž uvědomit si, že hyperventilace se nemusí navenek projevovat nikterak nápadně, ale může být jen jemná, nepatrná. Zvláště to platí pro lidi, kteří nepatrně hyperventilují po dlouhou dobu.

V těchto případech výrazně klesá CO2, ale díky kompenzačním schopnostem těla se alkalita krve mění jen relativně málo, takže k nežádoucím příznakům nedochází. Dodatečným spouštěčem příznaků však mohou být i malé změny v dýchání (např.

zívnutí), protože hladiny CO2 jsou nízké a tělo ztrácí schopnost vyrovnávat se s jejich změnami. Potom může dojít k panické atace třeba i ve spánku.

Je třeba si uvědomit, že hyperventilace není nebezpečná, je jen součástí reakce “boj nebo útěk” a jejím úkolem je naopak tělo před nebezpečím chránit. Změny spojené s hyperventilací připravují tělo na akci, aby se mohlo vyhnout potenciálnímu nebezpečí. Automatickou reakcí mozku při hyperventilaci je tedy okamžité očekávání nebezpečí, a proto člověk cítí nutkání uniknout.

Jak se vyvíjejí situační strachy?Většina lidí se rychle naučí předvídat situace, v nichž se panika obvykle objeví. Tyto situace nebývají doopravdy nebezpečné, ale panický záchvat je při nich velmi nepříjemný.

Letadla, vlaky, metra, autobusy, dopravní zácpy, výtahy, Fronty v samoobsluze, eskalátory a kina jsou místa, z nichž se špatně utíká do bezpečí. Podobně, bez možnosti dovolat se pomoci, se člověk cítí, když je doma sám nebo když je na nějakém osamělém místě (např. v lese).

Ve společnosti zesiluje paniku strach z toho, že se během záchvatu znemožní před ostatními.

Při každé nečekané příhodě většinou hledáme nějaké vysvětlení. Panický záchvat si však 90 procent lidí neumí správně vysvětlit. Neuvědomují si stresovou reakci, úzkostné myšlenky ani hyperventilaci, které ho fakticky vyvolaly.

Lidé trpící agorafobií si ho vysvětlují zevní situací, při níž se dostavil. Spojují ho například s dopravními prostředky. Proto jsou pak přesvědčeni, že dopravní prostředky u nich vyvolávají záchvat.

Řadě dalších situací, o nichž se domnívají, že by mohly rovněž vyvolat záchvat, se proto vyhýbají, přestože v nich záchvat paniky nikdy nedostali. Tomu se říká generalizace.

Lidé trpící panickou poruchou si ji vysvětlují tělesnou nebo psychickou nemocí.

Františka, 32 letFrantiška je 32letá matka dvou dětí, kterým je 5 a 7 let. Po prvním porodu začala trpět úzkostí, když měla vyjít sama na ulici. Úzkost cítila především v obchodech, při jízdě metrem, později i tramvají a autobusem.

Aby mohla cestovat hromadnou dopravou nebo jít nakoupit, musel ji doprovázet manžel nebo přítelkyně. Krátce po druhém porodu se situace ještě zhoršila. Františka se bála opustit byt. Styděla se za to. Ale kdykoli se snažila strach překonat, rozbušilo se jí srdce, točila se jí hlava, bála se, že omdlí.

Kdyby omdlela, kdo by se postaral o malé děti?

Léky pro agorafobii

Nejméně vhodnéAnxiolytika jako diazepam nebo oxazepam.
Vhodné pro krátkodobé snížení úzkostiVysoce účinné benzodiazepiny jako clonazepam (Rivotril) a alprazolam (Neurol, Xanax).
Nejvhodnější(účinek se dostavuje až po 8 až 12 týdnech, je však trvalejší a na léky nevzniká závislost)

  • Tricyklická antidepresiva, jako imipramin (Melipramin) nebo clomipramin (Anafranil, Hydiphen).
  • Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), jako tranylcypromin (Parnate) nebo reverzibilní IMAO typu A – RIMA jako moclobemid (Aurorix).
  • Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako paroxetin (Seroxat), fluoxetin (Prozac, Deprex, Portal), citalopram (Seropram), sertralin (Zoloft) nebo fluvoxamin (Fevarin).

Autor: zpracováno redakčně

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector