Fotogalerie 10 Odemknout článek
Každý třetí občan Česka onemocní během života rakovinou. A každých 20 minut někdo z nás na tuhle strašnou nemoc zemře. Tahounem léčby rakoviny v republice je Masarykův onkologický ústav v Brně. Do péče o onkologické pacienty zavedli koncept precizní medicíny podle hesla „Správný lék správnému pacientovi“. „Jde o léčbu ušitou každému pacientovi na míru. Budoucnost boje s rakovinou však vidím hlavně v prevenci,“ podotýká ředitel ústavu Marek Svoboda.
Když jste sledoval, jakou rychlostí se vyvinula vakcína proti původci nemoci covid-19, nebylo vám trochu líto,že stejným tempem lidstvo zatím nedosáhlo na lék proti rakovině? Ve skutečnosti je to opačně.
Kdyby totiž nebylo dlouholetého výzkumu společnosti BioNTech v oblasti vývoje mRNA vakcín proti rakovině, pak by naopak tak rychle nepřišla na svět jejich vakcína proti koronaviru SARS-CoV-2, jenž onemocnění covid-19 způsobuje.
Dá se tedy s jistou nadsázkou říct, že předchozí výzkum rakoviny dnes zachraňuje miliony životů při pandemii.
Češi jsou z hlediska výskytu nádorových onemocnění nad průměrem Evropské unie. Málo se hýbeme, jsme obézní, kouříme, naše životospráva není optimální a připouštíme si výrazně více i stres.
Přečetli jste jen část článku. Pokračujte s iDNES Premium.
Akční nabídka první měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.
Autor: Lubor Černohlávek Téma
V Česku se bohužel trochu rozmohl názor, že infarkt není nic strašného, že v Česku máme úžasný…
V době první covidové vlny byl profesor Roman Prymula asi nejcitovanějším odborníkem v Česku….
Lidé podle Martina Cvrkala moc dobře vědí, co mají dělat, aby zhubli. Bojují ale s tím, jak to…
Podzimní vlny covidu se nemusíme bát, míní imunolog Vojtěch Thon. Většina Čechů má podle něj silnou…
Proč vidíme lidské obličeje i tam, kde nejsou, například v mracích? A kvůli čemu se nám ve spánku…
Každý třetí občan Česka onemocní během života rakovinou. A každých 20 minut někdo z nás na tuhle…
Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 – Alzheimerova nemoc,…
Sledujte online přenos z unikátní expozice hrochů v ZOO Dvůr Králové. V největší expozici ve střední Evropě žije 6 hrochů – samec, dvě samice a tři mládata.
Další zajímavé nekonečné přenosy najdete na Slow TV iDNES.
- Vstoupit do diskuse (9 příspěvků)
Další krok k léčbě rakoviny – Medicínské centrum Praha
Rakovina je jednou z nejničivějších nemocí, se kterými se člověk může setkat. V minulosti se stanovení této diagnózy téměř vždy rovnalo rozsudku smrti.
V posledních letech se situace značně zlepšila v důsledku vývoje nových terapeutických postupů zahrnující preventivní screening, testy genetických predispozic a v neposlední řadě i pokroky v cílené léčbě. To vše napomáhá k včasné diagnóze rakoviny, poskytuje lepší prognózu a zvyšuje šance pacienta na uzdravení.
Současná léčba, zejména chemoterapie, je pro pacienty velkou zátěží, neboť ničí nejen rakovinné buňky, ale i zdravé buňky člověka. Zároveň se objevují rakovinné buňky rezistentní vůči léčivům a zvyšují tak riziko recidivy.
Cílem medicínského výzkumu je vyvinout takovou terapii, která by eliminovala skutečně jen agresivní rakovinné buňky. Pomocí genetického inženýrství se vědcům nedávno podařilo vytvořit tzv. chimerní T-buněčné receptory (CARs) a tzv. inhibitory imunitních kontrolních bodů (ICIs).
CARs slouží k přenosu schopnosti rozpoznání specifického antigenu na imunní buňku. Takto získané specifické T-buňky cílí přímo na daný typ nádoru konkrétního pacienta. Tzv.
inhibitory imunitních kontrolních bodů na druhé straně brání rakovinným buňkám, aby se před imunitním systémem skryly.
Přestože první fáze klinických studií naznačují, že se jedná o slibnou metodu v boji proti nádorovým onemocněním, má terapie svá omezení. Vysoká specifita účinku sice poskytuje ochranu zdravým buňkám, na druhé straně však umožňuje léčbu vždy jen jednoho konkrétního typu rakovinných buněk.
Tým vědců se snaží vyřešit problém tím, že zkoumají interakci mezi T-buňkou a molekulou zvanou MR1. Zajímavé zjištění je, že podtypy T-buněk, které jsou teoreticky schopné zabíjet široké typy rakovinných buněk, současně šetří zdravé buňky. Vědci se domnívají, že to lze využít stejným způsobem jako léčba CAR-T.
Za tímto účelem se odebírají T-buňky od zdravých pacientů, které potom projdou genetickou manipulací tak, aby získaly schopnost bojovat s rakovinou. Takto upravené buňky se poté navrací stejnému pacientovi.
V současné době existují pouze dvě léčiva vyvinutá touto technologií schválenou ve Spojených státech a EU; Kymriah pro léčbu akutní lymfoblastické leukémie (ALL) a Yescarta pro difúzní lymfom z velkých B-buněk (DLBCL).
Obě nemoci jsou rakovinou krve.
Vědci tyto léčiva otestovali na zvířecích modelech. Zdá se, že nabízí velký potenciál, protože jsou schopny zabíjet široké typy rakovin plic, melanomu, leukémie, tlustého střeva, prsu, prostaty a vaječníků. Jde však stále o raný výzkum a pro klinické testy na lidech bude třeba ještě dlouhá cesta.
Technologie CAR-T byla poprvé vyvinuta v roce 1993 Zeligem Esharem a teprve v roce 2014 byla schválena americkou vládou pro správu potravin a léčiv (FDA) v USA a poté v roce 2016 Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA).
Zájem o technologii CAR-T se od té doby rozrostl a patrně nebude trvat dlouho, než tento lék vstoupí na trh.
Možná to bude „stříbrná střela“ potřebná k vymýcení rakoviny; “unus pro omnibus” (jeden pro všechny) lék k boji proti všem různým druhům rakoviny. Vzhledem k tomu, jak složité je lidské tělo, stále není známo, zda bude tato strategie fungovat na lidech stejně jako na myších.
Jaké jsou nevýhody manipulace s molekulami MR1? Je tato strategie vhodná pro každého člověka? Jak navrhneme lék, který dokáže plně využít potenciál tohoto nově objeveného mechanismu? To jsou jen některé z otázek, na které musíme odpovědět, než bude možné tuto strategii přijmout do běžné klinické praxe. Jednu věc víme s jistotou – tento mechanismus vytvořil nový základ pro vývoj nových léčiv. Současně lépe chápeme mechanismy rakoviny a tyto znalosti nám poskytují naději na vítězství v boji proti rakovině.
Zdroje:
Crowther, Michael D. et al. 2020. ‘Genome-Wide CRISPR–Cas9 Screening Reveals Ubiquitous T Cell Cancer Targeting via the Monomorphic MHC Class I-Related Protein MR1’. Nature Immunology: 1–8.
Dockrill, Peter. ‘Remarkable New T-Cell Discovery Can Kill Several Cancer Types in The Lab’. ScienceAlert. https://www.sciencealert.com/new-t-cell-therapy-kills-most-human-cancer-types-and-might-work-across-individuals (January 23, 2020).
Gallagher, James. 2020. ‘Immune Discovery “May Treat All Cancer”’. BBC News. https://www.bbc.com/news/health-51182451 (January 23, 2020).
Onkologie/Onkologická léčba | Sandoz Česká republika
Onkologie je obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou a nechirurgickou léčbou nádorových onemocnění.
Co je rakovina: Rakovina je charakterizována neregulovaným růstem a dělením buněk. Lidské tělo se skládá z mnoha milionů buněk. Tyto buňky rostou a dělí se.
Růst buněk je obvykle řádně řízen a regulován, někdy však bohužel dojde ke ztrátě těchto regulačních mechanismů a výsledkem je pak nekontrolovaný růst buněk v těle pacienta, označovaný jako zhoubné (maligní) nádorové bujení neboli rakovina.
Onkologická léčba: Léčba nádorů vyžaduje většinou součinnost lékařů různých odborností a je takzvaně multioborová.
Plán léčby se odvíjí od pečlivé diagnostiky se stanovením rozsahu onemocnění a je vždy velmi individuální. Moderní medicína využívá k léčbě rakoviny tři metody: chirurgickou léčbu, radioterapii a chemoterapii.
Základem léčby všech solidních nádorů (tj. rakoviny, která tvoří ložiska) je jejich chirurgické odstranění.
Chirurgická léčba nemusí být vždy možná, závisí na rozsahu a operabilnosti nálezu u konkrétního pacienta.
Dalšími léčebnými směry v onkologii je léčba farmakologická, označovaná jako chemoterapie a radiologická léčba, tedy léčba ozařováním, zvaná radioterapie. Do farmakologické léčby se řadí i specifická léčba biologická, označovaná též jako léčba cílená.
Radioterapie („ozařování“) zničí nádor tím, že jej bombarduje paprsky. Toto záření poškozuje i zdravé buňky v těle, radioterapeut však zaměří paprsky tak, aby se soustředily na nádor. Dochází tak ke zničení nádorových buněk s co největší snahou o zachování ostatních buněk těla.
Chemoterapie spočívá v podávání léčiv, která ničí rychle se množící buňky. Žádné jiné buňky v těle se nedělí tak rychle jako nádorové buňky; proto na ně chemoterapie působí. Nádorové buňky po chemoterapii zanikají.
Některé zdravé buňky v těle ovšem také rostou a dělí se rychle (např. buňky ve vlasových cibulkách a v kostní dřeni). Chemoterapie může mít nežádoucí účinky ve smyslu negativního vlivu na rychle se množící buňky organismu.
Naštěstí platí, že zdravé tkáně se po ukončení chemoterapie, na rozdíl od nádorových buněk, zotaví.
Všechny tři typy léčby – chirurgický zákrok, radioterapie a chemoterapie – mohou rakovinu úplně vyléčit, nebo alespoň prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu.
Nedílnou součástí onkologické léčby je léčba napříč obory, která vede k zajištění co nejlepší kvality života pacienta během léčby a po jejím ukončení. Patří sem léčba případných vedlejších účinků onkologické léčby a dalších obtíží tělesných i psychických, souvisejících s léčbou nebo chorobou samotnou.
Doplňky stravy jako pomoc při rakovině. Ano či ne?
Toto je velmi citlivé téma a jeho pojetí vždy bude vzbuzovat emoce. Nicméně je to jeden z nejčastějších dotazů, které se mi dostávají do poraden. Pochopení, co je vlastně celostní přístup a co můžete od doplňků stravy a bylin očekávat, je pak celkem zásadní pro rozhodnutí.
Bohužel faktem zůstává, že stále více lidí slyší ortel RAKOVINA. V okamžiku vyřčení slov: „Máte rakovinu“ se kompletně zboří dosavadní svět a pohled na život. V první fázi přijdou na mysl otázky proč zrovna já, co jsem komu udělal/a apod.
Po počátečním šoku vznikne potřeba odpovědí a hledání informací. Jednou z prvních možností je internet. To je nekonečná studnice dat o možnostech alternativní léčby, doplňcích stravy, které zaručeně pomáhají, diskuze rozebírající to či ono. Po pár hodinách hledání však není nikdo moudřejší než před tím.
Pak je tu samozřejmě lékař, který však nemá mnoho času. O nějaké komunikaci, kterou známe z lékařských seriálů, pak nemůže být řeč. Navíc výživa onkologického pacienta je u nás velmi v pozadí a lékaři se tím téměř vůbec nezabývají. Je zajímá nádor a jeho zmenšování, což je v pořádku.
Takto je naše medicína nastavena.
Léčba je velmi náročná a přináší velkou škálu vedlejších účinků. Mnohým z nich lze předejít správnou stravou a výživou. Tímto článkem bych ráda přiblížila přínos správné výživy a doplňků stravy při onkologické léčbě.
Doplněk stravy je přesně to co popisuje. Je to strava. Zesílená strava, která dodá organismu látky potřebné pro správné fungování. Nelze však od nich očekávat vyléčení nebo dokonce náhradu samotné léčby. Představují element, který tělu dodáte, aby zvládlo náročnou léčbu a psychicky náročné období.
Ideálním příkladem použití těchto látek je tzv. komplementární medicína.
Ta aplikuje západní medicínu (postup lege artis) ve spolupráci s výživou (tedy doplňky stravy a samotnou stravou), mnohdy v kombinaci s dalšími metodami, kde by neměla chybět práce s „hlavou“ nebo-li psychosomatika.
Každá nemoc totiž vzniká z toho, že člověk nežije zdravě, a to se týká jak hmotného těla, tak naší psyché. Komplementární přístup je hodně o tom, že nemocný člověk by měl pochopit co se s ním děje a co musí v životě změnit, aby přestal být nemocný.
V některých zemích jsou běžné kliniky komplementární medicíny, kde pacient přirozeně napravuje to, co mu náročná léčba dělá s organismem.
Takový člověk má mnohem vyšší šanci na přežití, protože jeho organismus je silný, aby si poradil jak s náročnou léčbou, tak s nemocí samotnou. U nás je tento postup lékaři zatracován.
Ozývají se argumenty – „neexistují žádné průkazné práce, které by účinnost tvrdými fakty podporovaly“ / „imunitní systém nemá při léčbě rakoviny žádný význam“ (tento názor se již pomalu mění) / „žádný přípravek nemůže posílit imunitu, strava nemá na léčbu vliv, jezte si, co chcete a na co jste zvyklí“. To je však pravda pouze z části. Důležitým prvkem tohoto komplexního přístupu je zvýšení kvality života (Quality Of Life), což umožní člověku více pracovat sám se sebou, protože na to má sílu.
Přírodní léčení je tu s námi staletí. Někdy se jeho metody osvědčily, někdy méně. Často platilo, že těžké nemoci se léčily jedovatými bylinami. Stejně tak, jako dnes nádor léčíme jedovatými léky. Nicméně vždy s tím ruku v ruce šla péče o zbytek těla. Aby ta jedovatá bylina zničila pouze to, co má a nezabila člověka. Na to my dost zapomínáme. Řešíme nádor, nikoliv člověka.
Imunitní systém nemá skutečně přímý vliv na léčbu rakoviny. Je však zodpovědný za dohled nad případným nádorovým bujením. Je tedy důležité, aby byl silný, a to hlavně po léčbě.
Chemoterapii mohlo uniknout 5% nádorových buněk, které silný imunitní systém v pohodě zničí. Zvládne to vyčerpané tělo po chemoterapii? Pokud ne, dojde k rozvoji metastáz a návratu onemocnění.
Navíc dnes i od lékařů začínáme slýchat, že vznik rakoviny je v podstatě selhání imunitního dohledu.
U mnohých přípravků existují vědecké práce na renomovaných pracovištích, které potvrzují jejich účinnost. Např. přípravkem ImunoBran se zabýval Ústav experimentální onkologie v Bratislavě a potvrdil hypotézu, že podporuje dozrávání dendritických buněk (důležité buňky imunitní systému).
Jenže, zeptejte se lékaře, zda vám nějakou vhodnou výživu doporučí. Myslím, že dostanete doporučení maximálně na Nutridrink.
Doplňků stravy vhodných při rakovině je na trhu více. Ty skutečně seriózní si nekladou za cíl léčit rakovinu. Jsou pouze podpůrným přípravkem pro celostní řešení nemoci.
Přírodní medicína byla používána tisíciletí a má své opodstatnění. Léčivé houby (Reishi, Shiitake, Maitake) se používají v Japonsku a Číně déle, než u nás vůbec byla nějaká civilizace.
Když budete mít infarkt, dokáže vám lékař zachránit včasným zásahem život. O tom vůbec nebudeme diskutovat. Nicméně třeba potom začnete přemýšlet nad tím, co byste mohli pro sebe udělat, aby se to neopakovalo a jak si můžete zlepšit kvalitu života.
Bez změny životního stylu a stravy jsou peníze za doplňky vyhozené z okna. O samotné stravě by se dal napsat dlouhý článek, který zde shrnu do pár vět.
- Je nutné jíst lehkou a lehce stravitelnou stravu, aby se oslabené tělo nemuselo zatěžovat ještě trávením. POZOR – když řeknu lehkou stravu, nemyslím tím zeleninový salát. Čerstvá, studená zelenina rozhodně nepatří mezi lehce stravitelné jídlo. Naopak. Dopřejte si vařenou zeleninu, kvalitní obiloviny, polévky (dlouho vařené vývary).
- Zařaďte do stravy látky, které jsou plné vitamínů a minerálů, stopových prvků apod. Z nich je naše tělo spojeno a při výpadku jednoho z nich dojde k nemoci. Je to jako u auta. Když vypadne jedna matička, tak auto bude jezdit, ale za nějaký čas zastaví a buch. Patří sem kořenová zelenina, skutečné jídlo (žádné polotovary).
- Omezte na minimum mléčné výrobky a sacharidy. Není nutné se jich ze dne na den vzdát na 100%, ale omezte je na 10% svého běžného příjmu.
- Úplně vyřaďte alkohol.
Zde bych ráda uvedla příspěvek z diskuze na www.omlazeni.cz
„Nejsem odborník, ale na to, že jsou to POUZE doplňky, jsou strašně drahé“.
Pojďme se vrátit k tomu autu. Když vám řeknou v servisu 10.000,- Kč za opravu auta, zaplatíte to bez mrknutí oka. Když máte dát i nižší částku za servis svého těla, tak už to vadí.
Považujeme své zdraví za samozřejmost a ani nás nenapadne tělu vyměnit olej. Netvrdím, že musíte utrácet desetitisíce.
Někdy to opravdu není nutné, ale je dobré si uvědomit, co jste do svého tělesného i psychického zdraví za svůj život investovali.
Důležitá je také volba správného doplňku stravy a postupu. Každé onemocnění a stav pacienta si vyžaduje jiný postup a terapie by měla být individuální. Ideální by bylo, kdyby existovala odborná výživová centra, která na základě výsledků vyšetření a aktuálního stavu pomohou pacientovi s vhodnými praktikami a výživou. To je však zatím utopie.
Za svoji praxi jsem nastudovala mnoho zdrojů a téměř všechny se shodují na základní lince:
- podpoření imunitního systému
- očista a regenerace střeva
- dodání potřených vitamínů, minerálů a stopových prvků
- řešit emoce a vztahy (k sobě, ke svému okolí)
Vždy je však potřeba spíše posilovat, než detoxikovat.
Dříve jsem je v tomto článku měla, ale čím déle jsem v praxi, tím vidím, že obecná doporučení nelze dávat. Každý z nás má úplně jiné potřeby, jinou konstituci a jiný důvod, proč k onemocnění dospěl.
Vím, že je důležité nemoc pochopit.
Vím, že je důležité udržovat kvalitu života. Pokud se budete i při léčbě cítit dobře, tak i „hlava“ bude v léčebném procesu fungovat pro vás.
Vím, že lékař není vševědoucí a za své zdraví v důsledku odpovídáme my sami. Neodpovídá za něj lékař, ale ni terapeut. Nehledejte pomoc v zázračných přípravcích nebo léčitelích. Ti mohou být vašimi průvodci k pochopení a nalezení něčeho, co k uzdravení potřebujete. Nechoďte k nim však s tím „tak tady mě máte a něco se mnou dělejte“.
Vím, že máme skvělou zdravotnickou péči, ale nepředávejte jí svoji moc.
Vím, že naše těla mají obrovskou moc se uzdravit.
Vím, že každá nemoc je vyústění našeho života. Beze změny není změna.
Potřebujete-li poradit s výběrem vhodných doplňků stravy můžete využít naši ePoradnu.
Řešíte-li onkologické onemocnění a chcete poradit s výběrem doplňků a pomoci na cestě, můžete využít telefonickou poradnu MUDr. Zatloukalové.
- Každé úterý od 13 do 14 hodin na telefonu: 731 128 456.
- Snad jen to, že volba aktivního přístupu je na každém z nás.
- Mgr. Jana Kubíčková
Léčba rakoviny by měla být stále více „šitá na míru“ pacientovi, shodují se onkologičtí odborníci
video
Léčba rakoviny šitá na míru pacientovi
Novou cílenou léčbu dostává teď i dvaasedmdesátiletý Petr Petráš.
Do nemocnice jezdí každých čtrnáct dní, a protože se jeho stav zhoršil, přibyla chemoterapie – tu ale už dostával i poté, co mu v roce 2016 vyoperovali nádor z tlustého střeva.
Léčba nezabírala, a tak před dvěma lety lékaři vyzkoušeli novou. Následovala alergická reakce, takzvaný anafylaktický šok. „Zkolaboval jsem a pět minut mě nahazovali, měl jsem zástavu srdce,“ vysvětlil Petráš.
Lékaři právě i z toho důvodu sáhli po nedávno schváleném přípravku, který dokáže cíleně zabránit množení nádorových buněk. O léčbě pacienta se rozhoduje na základě molekulárního profilu nádoru a podle Luboše Petruželky je právě tohle cesta novodobé onkologie.
„Každý nádor z biopsie by neměl být vyšetřen jen histologicky, ale měl by být proveden genomický profil. Vše je třeba individuálně zhodnotit. Existují takzvané molekulární týmy , odborníci, kteří léčbu doporučí a my se snažíme, aby byla dostupná i pro naše pacienty,“ vysvětluje postup přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN Luboš Petruželka.
Individuálně by se podle něj mělo rozhodovat také o imunologické léčbě nádorů. „Na nádorových buňkách se odblokuje imunita a organismus je sám schopný se bránit. Je to jakési odbrzdění imunitní reakce,“ přibližuje.
Co nejdříve se naočkovat proti koronaviru
Pacienti, kteří se aktuálně léčí s rakovinou, by se podle doporučení onkologů také měli nechat co nejdřív naočkovat proti koronaviru, i když se kvůli tomu může posunout případná léčba.
„Může se stát, že přijde pacient, bude mít velmi nízký počet bílých krvinek, právě v souvislosti s proběhlou onkologickou léčbou. Onkolog mu řekne: 'Ano, nyní byste měl být očkován a vaši léčbu odložíme o dva až tři týdny',“ vysvětlil ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Marek Svoboda.
Nezanedbat prevenci
Péči o už diagnostikované onkologické pacienty podle lékařů epidemie koronaviru nezastavila, odkládají se ale preventivní prohlídky. Podle ambulantních specialistů návštěvnost v jejich ordinacích není rozhodně stále taková, jako před vypuknutím pandemie. Odkládání naplánovaných kontrol však podle nich může vést k rozvoji onemocnění.
Například jedna z pacientek dermatoložky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Moniky Arenbergerové vynechala jarní prohlídku svého znaménka v oblasti břicha. „V září jsme se potkaly znovu, znaménko se změnilo a už to byl maligní melanom,“ uvedla.
Ubylo také pacientů při endoskopických kontrolách. „Zaznamenáváme zhruba deseti až dvacetiprocentní úbytek,“ potvrdil předseda České gastroenterologické společnosti Milan Lukáš.
Vliv vývoje koronavirové nákazy na návštěvy ambulantních specialistů dokládají i čísla Všeobecné zdravotní pojišťovny. Třeba právě screening rakoviny děložního hrdla nebo mamograf podstoupilo do loňského listopadu jen podle dat VZP meziročně o 15 tisíc žen méně.
„Není důvod do nemocnice nejít proto, že by v ní mohl dostat onemocnění koronavirem. Je tam podniknuto spustu opatření pro to, aby se v ní onemocnění nešířila,“ zdůraznil na začátku ledna ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO).
Boj s rakovinou je taktické a účelné vést na více frontách – VZP ČR
„Máte zhoubný nádor,“ je oznámení, s nímž se rok od roku musí vyrovnávat stále více lidí. Přibývá však i vyléčených, přičemž o tom, zda onkologický pacient kráčí vstříc životu nebo brzké smrti, často rozhodují faktory stojící mimo samotnou nemoc.
Ač ve statistikách úmrtí figurují zhoubné nádory (25 %) až za kardiovaskulárními chorobami (32 %), fungují jako neporovnatelně větší strašák. Každý kardiak, ale s ním také diabetik 2.
typu či obézní jedinec, který kašle na režimová opatření, velice dobře ví, že když je začne dodržovat, jeho šance na ústup či dokonce vyléčení jeho zdravotních obtíží rapidně stoupají.
Zato „možnosti, jak předcházet vzniku novotvarů cestou prevence, jsou z povahy onkologického onemocnění velice omezené“, říká prof. Pavel Klener, první polistopadový ministr zdravotnictví a zakladatel protinádorové chemoterapie u nás.
Onkologické onemocnění proto lidé vnímají jako fatum, nevyhnutelnou ránu osudu, proti níž takřka není obrany. Je to patrné už z mediálních zpracování.
Zatímco u kardiovaskulárních a přidružujících se nemocí jsou donekonečna omílána režimová opatření a nutnost jejich dodržování, jakmile je řeč o rakovině, jsou sice zopakována, ale s doprovodem.
Odehrává se vesměs v patetickém tónu, jak je nutné s onkologickou diagnózou bojovat.
Polární vnímání pak vede k zúženému pohledu, kdy se téměř veškerá pozornost a naděje upíná k základní terapii – operaci, chemo- či radioterapii. Stranou tak nezaslouženě zůstávají některé podpůrné možnosti, které tvoří jakési stupínky na cestě od trpného přijetí osudovosti k účinnému boji proti zhoubnému nádoru za pomoci všeho, co je k dispozici.
Zatímco o nutriční podpoře, léčbě bolesti, infekčních komplikací a poruch krvetvorby u onkologického pacienta se ví, infuze vysokých dávek vitaminu C, podávání fyziologických dávek cytokinů či psychologická podpora zdaleka tak známé nejsou.
Je mezi námi mnoho takových, co se za jejich přispění nezařadili mezi bezmála 30 tisíc lidí, kteří ročně na onkologickou diagnózu v České republice zemřou.
Celosvětově se dnes počet obětí onkologických onemocnění pohybuje okolo pětadvaceti milionů za rok.
Zákeřné buňky do těla pouští oslabená imunita
První pomyslnou šipkou ukazující, zda má onkologický pacient naději na budoucnost s malým či velkým „b“, není ona první věta, jíž mu lékař sděluje diagnózu, ale ty, které následují. Za slovem rakovina a termíny zhoubný nádor, karcinom, novotvar, tumor či onkologické onemocnění se skrývají více než dvě stovky chorob, lišících se jak šancí na odhalení, tak na vyléčení.
Nádor varlat nebo prostaty u mužů a karcinom prsu u žen lze zavčas odhalit a s velkým úspěchem také léčit a vyléčit. Na druhé straně spektra se nacházejí mozkové, míšní a žlučníkové nádory, nejfatálnější je však karcinom slinivky břišní, který dlouho bují bez jakýchkoli příznaků, takže když je konečně odhalen, je průměrná doba přežití jen několik měsíců.
Co naopak veškeré onkologické diagnózy spojuje, je jejich vznik a dopady, jež skýtají nejpádnější důvod se o oněch méně známých doplňkových postupech rozepisovat. Buňky kterékoli tkáně či tělesného orgánu mohou být vystaveny silnému stresu.
Nejčastěji v podobě virů, záření, chemických látek či tzv.
oxidativního stresu, při němž tělo nezvládá odbourávat odpadní produkty okysličování a látkové výměny a jejž vyvolávají jak zmíněné stresory, tak nezdravý životní styl včetně trvalého stresu psychického.
Setrvalý tlak na buňku v ní vede ke genetickým mutacím, oslabování schopnosti jejich opravování a také apoptózy – fyziologické smrti.
Takovéto zmutované „nesmrtelné“ buňky v organismu vznikají a pronikají do těla neustále, od raného dětství až do posledních dnů, nejsou však bezprostřední příčinou rakoviny, neboť je-li člověk zdráv, jsou vyhledávány a likvidovány imunitním systémem.
Pokud však uniknou jeho dohledu, což se děje kvůli jeho dlouhodobému oslabení – vždyť i on sestává převážně z buněk – nastává nekontrolované množení buněk rakovinných, které se řídí vlastními, na zbytku organismu nezávislými mechanismy. Poté, co se zformují ve zhoubný nádor, oslabenou obranyschopnost ještě více tlačí dolů.
„Dva nádory prsu téhož typu i stupně, s totožnou genetikou, histologií, buněčnými receptory, přičemž jeden se podaří vyléčit a druhý ne.
Příčinu hledejme v imunitním systému a jeho aktuálním stavu, v povaze a rozsahu zánětu, jenž nádor doprovází, v míře oxidativního stresu, v intoxikaci extracelulární matrix,“ uvedl na odborném semináři v Česku před pěti lety italský onkolog Ivano Hammarberg Ferri.
Jeho odborná zkušenost ukazuje, kdeže se vedle přímé palby na nádor rozprostírá druhé důležité bitevní pole – je to pacientova imunita.
Ta je navíc oslabena nejen v souvislosti se samotnou nemocí: „Standardní léčba, používání kortikoidů a opiátů, většina těchto postupů působí imunosupresivně.
U všech onkologických pacientů bez ohledu na příčinu jejich onemocnění nacházíme imunodeficienci, otevírající cestu dalšímu šíření choroby.
Stejně tak všichni onkologičtí pacienti trpí obtížemi způsobenými ztrátou energie v souvislosti s metabolismem a zánětlivou reakcí nádoru,“ konstatuje dr. Ferri.
Vitamin C se ukázal jako nepostradatelný pomocník
Prvními, kdo zkusil s nádorem oslabenou imunitou zahýbat k lepšímu, byl v 70. letech minulého století skotský lékař Ewan Cameron ve spolupráci s americkým biochemikem a nositelem Nobelovy ceny Linusem Paulingem.
Věděli, že vitamin C jako nejdůležitější a svrchovaný regulátor toku elektronů v těle činí hladšími veškeré v organismu probíhající biochemické děje. Zvyšuje tedy prosperitu každé buňky lidského těla včetně imunitních.
Cameron s Paulingem se proto rozhodli zkusit tento vitamin podávat onkologicky nemocným v terminálním stadiu. Výsledek byl přesvědčivý – přežívali déle a s lepší kvalitou života než pacienti, kteří vitamin C nedostávali. Avšak jejich pokusem inspirované studie americké Mayo Clinic z 80. let takové výsledky nepřinesly.
Odpověď našel americký lékař a výzkumník Mark Levine, jenž v experimentu z 90.
let minulého století zjistil, že ve stoupajících dávkách nemá smysl překračovat dávku 200 mg/den, protože koncentrace vitaminu C v krevní plazmě se kvůli omezené transportní schopnosti střeva ani při sebevětších podávaných dávkách nezvyšuje.
Ukázalo se však, že nitrožilním podáváním lze dosáhnout podstatně vyšších plazmatických hladin – v řádu milimolů. A Cameron s Paulingem jej podávali nitrožilně, zatímco na Mayo Clinic ústy.
Dalším krokem pro potvrzení role vitaminu C jako léčiva použitelného v onkologii byl Levinův výzkum jeho vlivu na některé typy nádorových buněk. Zjistil, že milimolární hladiny vitaminu C mají duální účinek.
Zdravé buňky vitamin C chrání, neboť funguje jako „zametač“ reaktivních sloučenin kyslíku, tedy jako odbourávač oxidativního stresu.
Octne-li se však v prostředí specifickém pro některé typy nádorových buněk, dokáže působit opačně, prooxidačně, a vstupuje do reakcí, v nichž vzniklý peroxid vodíku pronikne do rakovinné buňky a destrukcí její DNA způsobí její zánik.
Dnes je podpůrná terapie zhoubných nádorů na bázi vysokých, nitrožilně podávaných dávek vitaminu C nejrozšířenější v USA, kde za dlouhá léta nabyla na propracovanosti.
A doznala také jednoho vylepšení, kdy spolu se základní substancí se pacientům podává také glutathion. Jde opět o tělu vlastní látku, odborníky přezdívanou „master antioxidant“.
Je skvělým očišťovačem organismu od cizorodých zatěžujících látek a zesiluje působení vitaminu C v těle.
Optimální jsou tzv. integrativní léčebné strategie
Od doby, kdy Cameron s Paulingem začali s infuzemi vitaminu C, se objevily další základní léčbu doplňující způsoby, jak pomocí tělu vlastních látek zlepšit imunitní kondici a kvalitu života onkologického pacienta. Výrazně se například prosadily přípravky na bázi fyziologických dávek cytokinů.
Jde o signální molekuly, které spouštějí děje obnovující homeostázu, tedy dynamickou rovnováhu organismu. Mohou také regulovat zánět a obnovovat řádné fungování těch složek imunitního systému, jež jsou onkologickým onemocněním a jeho invazivní terapií poškozené, přičemž jsou pro zdar léčby důležité.
Další metodou, prosazující se podobně jako cytokiny především v západní Evropě, je mikroimunoterapie (MI). Vychází ze skutečnosti, že častým doprovodným jevem chorobných stavů jako silných imunitních podnětů je, že nevyvolají adekvátní imunitní odpověď.
MI je léčba založená na komunikaci s imunitním systémem, kdy využívá tytéž komunikační dráhy jako samotný imunitní systém a molekuly pro něj specifické, aby vyvolala jeho adekvátní reakci na daný podnět.
Počátky metody sahají do roku 1967, kdy belgický lékař a výzkumník Maurice Jenaer pro své pacienty s onkologickým onemocněním hledal řešení, které by jim pomohlo podpořit funkci imunity.
Se všemi zmíněnými podpůrnými terapiemi základní onkologické léčby už dnes pracují i někteří čeští lékaři. Důvodem je spolu s uvedenými i několik dalších skutečností. „Léčba těchto onemocnění musí probíhat i na buněčné úrovni.
Velmi častá praxe, omezení terapie na odstranění nádoru samo o sobě nestačí; často následuje recidiva, nejčastěji u zhoubných nádorů prsu, střeva a ovarií. Mezi pacienty s pouze základní léčbou a nemocnými, u nichž došlo také na integrativní terapii, je významný rozdíl.
Ti druzí mají nejen lepší kvalitu života, ale jejich organismus vykazuje lepší odpověď na základní léčbu,“ zdůrazňujel dr. Ferri.
Podle něj „navíc nemalé množství pacientů ukončuje chemoterapii předčasně, protože ji velmi špatně snášejí, a pak zbytečně umírají. Pokud by tato terapie byla doplněna vhodnou komplementární léčbou, např. vysokými dávkami vitaminu C a glutathionem, chemoterapii by snášeli mnohem lépe, mohli by ji dokončit a výrazně tak zvětšit svoji naději na vyléčení“.
A byly to právě všechny zmíněné argumenty, co na výše zmíněném semináři vedlo prof. Klenera ke konstatování: „Byl jsem jediný, kdo na Vědecké radě České lékařské komory prosazoval a nakonec i prosadil podávání infuzní terapie vitaminem C jako komplementární léčby onkologických onemocnění“.
A pak jsou zde důvody a postupy, jež nesouvisejí pouze s tělem, ale také s hlavou onkologického pacienta. Teprve ty pomyslný kruh doplňkových metod onkologické léčby uzavírají.
Nelze žít pouze s rakovinou
„Mám dlouholetou zkušenost, že když jsou vyčerpány všechny možnosti onkologické léčby, pacienta, jejž lékaři vydali napospas jeho nemoci, ovládne panika. Přišla ke mně pacientka s karcinomem prsu s tím, že v komplexním onkologickém centru ukončili její terapii a poslali ji domů umřít. Byla ve velmi špatném psychickém stavu.
Naordinoval jsem jí tzv. metronomickou chemoterapii, podávání malých dávek cytostatik. Brala 50 mg cyklofosfamidu denně, což pro ni nepředstavovalo finanční zátěž, navíc podávané léčivo zabraňuje angiogenezi a s ní šíření nádoru.
Ta žena se s léčbou ohromně zvedla, jak psychicky, tak fyzicky, kdy dokonce došlo k regresi jaterních metastáz. Třebaže za půl roku zemřela, prožila tuto dobu úplně jinak, než kdyby žila pouze se svou rakovinou,“ uvedl prof.
Klener.
V bídném psychickém stavu se však onkologický pacient ocitá především na začátku, poté, co je mu sdělena diagnóza. A jak slova prof. Klenera naznačují, péči o pacientovu psychiku nelze opomíjet v celém průběhu onkologické léčby ani po ní.
A jak taktéž naznačují, odrazit se lze od podávání právě takových substancí, jako je vitamin C a dalších, neboť zaprvé tím, že ulevují od fyzické zátěže onkologické terapie, pomáhají zlepšovat pacientovo psychické naladění a tak snižovat stres, který sráží jeho už beztak slabou imunitní výkonnost dolů. Zadruhé onkologický pacient žije nadějí na vyléčení, spojenou s tím, že po vyčerpání jedné léčebné modality, je vždy něco dalšího, co lze ještě zkusit. Je-li mu tato naděje lékaři vzata, často pak dle prof. Klenera „narazí na léčitele, leckdy šarlatány, za jejichž ‚péči‘ je ochoten platit horentní sumy“.
Hlava proti nádoru
Pak jsou zde postupy čistě psychologické. S jejich pomocí onkologickým pacientům ulehčuje i známá psycholožka Laura Janáčková. Krom jiného s nimi v určité fázi mluví o smrti. „Smrt v každém normálním člověku vyvolává strach. Když jsme zdraví, je menší, když onemocníme, narůstá mnohdy do obrovských rozměrů.
… Dokud si to ale člověk neuvědomí a nepřipustí, bojuje proti strašnému neznámému zvířeti. V momentě, kdy dokáže svůj skutečný strach pojmenovat a přiznat si: ‚Mám strach ze smrti,‘ přijde veliká úleva.
Když člověk dokáže dát svým příšerám a drakům tvář a uvědomí si, s čím zápasí, promění se v bojovníka, protože nalezl konkrétního nepřítele,“ vysvětluje doc. Janáčková.
Pomoci může například také metoda pozitivní konfrontace. Opírá se o skutečnost, že život v komparativní sociální realitě každého z nás nutí k neustálému srovnávání. Nemocný člověk se pak vědomě snaží nesrovnávat s lidmi, kteří jsou na tom zjevně lépe, ale více si všímá osob, jež ve srovnání s ním trpí více.
Podobnou metodu, pozitivní a negativní externalizace, učinili známou slavní nemocní.
Americký psycholog a spisovatel Timothy Leary s chutí dával ve společnosti k lepšímu, jak se na jeho prostatě zabydlel „zdravý, prosperující a nepochybně velmi ambiciózní zhoubný nádor“.
Bývalý ministr kultury Pavel Dostál a herečka Helena Růžičková mluvili o svých nádorech jako o „svini“. Obecně řečeno, svůj zdravotní problém pojali v mysli jako něco, co je mimo ně a nepatří to k jejich osobnosti.
Vynikajícím psychickým pomocníkem je logoterapie rakouského psychiatra Viktora Frankla. Zásady tohoto přístupu mu „naskočily“ při pobytu v prostředí, které si se zhoubným nádorem příliš nezadá – v koncentračních táborech v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu.
Povzdech spoluvězňů „co tady ještě můžu od života čekat“ obracel účinně v opak výzvou „ptej se, co ještě život čeká od tebe“. Jinými slovy, že v každé situaci lze najít životní smysl prací pro druhé a zároveň pro sebe, že platí postřeh německého filosofa 19.
století Friedricha Nietzcheho: „Kdo má proč žít, dovede snést skoro každé, jak žít.“
Dopracuje-li se člověk takovýchto duševních „parametrů“, dokáže odejít ze života vyrovnán, i když ví, že to bude už brzy.
Když zemřel Timothy Leary, asi za měsíc se v mailové schránce jeho přítele, filosofa Roberta A. Wilsona, objevil následující vzkaz: „Roberte, jak to jde? Pozdravuji tě z druhého břehu.
Není to úplně podle mých představ. Mají to tu pěkný, ale je tu trochu narváno. Doufám, že se máš dobře. Zdraví Timothy.“
© Všeobecná zdravotní pojišťovna
Léčba rakoviny? Výzkum neustále postupuje, říká odborník
Rakovinou každý rok v Česku onemocní kolem 90 tisíc lidí. Spolu s lepšící se léčbou jich stále více přežívá a poté zůstává jako chronický pacient někdy i desítky let pod pravidelným dohledem lékařů. Nejčastější je u mužů rakovina prostaty, u žen rakovina prsu, které se ale daří dobře léčit.
Přečíst článek ›
„Obor se posunuje o kousíček, o jedno procento, o pár měsíců přežití. Ale pořád je pokrok znatelný, i když malý. Když se podíváme třeba deset let zpátky, tak však uvidíme, že se udály velké věci,“ uvedl Feltl.
„Základním principem radioterapie je dostat co největší dávku záření na přesné místo s co nejmenším poškozením okolních tkání,“ dodala předsedkyně České onkologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Jana Prausová.
Superrychlé ozařování
Ozařování v posledních letech zažívá renesanci. Za poslední rok se podle Feltla objevilo například superrychlé ozařování mimořádně přesným paprskem, takzvaná metoda flash (česky blesk). Úspěšně se také ozařování kombinuje s podáváním léků i u pokročilých nádorů, například slinivky. Superpřesná radioterapie může pomoci i pacientům s metastázami.
Přečíst článek ›
Úspěchům v léčbě předchází podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Aleksiho Šeda, který působí jako přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF, roky výzkumu. „Z 10 tisíc nových látek je po mnoha letech využívána jedna,“ uvedl.
Úspěch léčby podle něj vychází z toho, že vědci hledají, čím se nádorové buňky liší od zdravých, a na to cílí svými léky. Nádor posuzují jako svébytný orgán, který působí i na buňky celého těla. Mění je podle něj ještě před tím, než třeba začnou růst v těle další metastázy.
Průlomem bylo podle přednosty Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty a VFN Luboše Petruželky v roce 2011 objevení imunoterapie, která dokáže aktivovat nádorem zastavené imunitní buňky.
Prodlužuje dobu přežití a pomáhá i v případě pokročilých, dosud neléčitelných nádorů. „Účinná je asi u 15 až 30 procent nemocných,“ vysvětlil.
Výzvou pro lékaře je tak identifikovat předem, pro kterého pacienta bude léčba přínosem.
Přečíst článek ›
Podle ředitele Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Petra Arenbergera, který je dermatologem, pomáhá imunoterapie i pacientům s nádory kůže, kteří měli dosud velmi špatnou prognózu. Mezioborové onkologické kolokvium hostí od středy 29. ledna vysočanský hotel Clarion.