Legionella je rod patogenních gramnegativních bakterií vyskytujících se v přírodním prostředí, který zahrnuje přibližně 60 různých typů bakterií. Největší riziko pro lidské zdraví představuje zejména patogenní druh Legionella pneumophila, která může způsobit závažné zdravotní komplikace.
Nebezpečnost legionelly spočívá také v tom, že se ve vodě neprojevuje žádným zápachem a lidskými smysly je zcela nepostřehnutelná. První epidemie legionelly byla zaznamenána v roce 1976 při hromadném srazu vojáků amerických legií, odtud vznikl její název. Infikovali se hotelovou klimatizací.
Nakaženo bylo tehdy 221 lidí, z toho 34 lidí zemřelo. Od té doby se tak začala sledovat.
Zdravotní rizika a jejich příznaky
Legionella je nitrobuněčný parazit, který proniká do buněk lidského těla, ve kterém se nadále množí. Legionella se považuje za patogen dýchacích cest a způsobuje akutní zápal plic, který může přetrvávat několik týdnů. Tato nemoc je nazývána jako tzv.
legionářská nemoc (legionelóza). Inkubační doba legionelózy je 2 až 10 dní, onemocnění se projevuje zvýšenou teplotou, kašlem a bolestí hlavy. Mohou se objevit i halucinace, celková zmatenost, zvracení a bolest břicha.
Pokud není legionářská nemoc léčena, tak může postihnout i ledviny, játra, mozek apod.
Legionelóza se však může projevovat jako běžné onemocnění dýchacích cest, čímž je velice špatně identifikovatelná a pokud není nasazena správná léčba, tak může dojít i k úmrtí. Mírnější formou infekce je tzv.
pontiacká horečka, kterou lze charakterizovat jako běžné chřipkové onemocnění provázené suchým kašlem, bolestí hlavy a svalů. Léčení pontiacké horečky trvá zpravidla týden.
Běžným způsobem léčby obou typů onemocnění je podávání antibiotik.
Způsob nákazy
Mezi nejčastější způsoby nákazy patří výhradně vdechnutí infikovaného vodního aerosolu do plic, například při sprchování či ze zapnuté klimatizace.
Při vypití infikované vody není většinou škodlivá (hlavně teplá voda není určená k pití), ale i zde výjimečně může dojít k vniknutí do plic, proto se pití kontaminované vody nedoporučuje. Pro uchycení a množení v lidském těle hraje klíčovou roli také odolnost člověka.
Ohroženou skupinou jsou zejména lidi s oslabenou imunitou a starší osoby. Děti se mezi ohroženou skupinu neřadí.
Riziková místa výskytu
Legionella je běžně rozšířená bakterie, která se může prakticky vyskytovat ve všech vodách, případně půdě. Legionella se nachází také v úsadách vodovodního potrubí, boilerech, klimatizačním zařízení, ale také na výtokových místech (baterie, sprchové hlavice, kohouty).
Odtud se při vhodných podmínkách může dostat až do organismu člověka. 
Obvykle se vyskytuje ve vodě v neškodném množství, avšak při teplotách 20 až 45 °C se začíná intenzivně množit. Pro její množení jsou však nutné ještě další příznivé podmínky jako stagnace (nedostatečná cirkulace) vody v potrubí či zásobnících vody a obsah nečistot, sedimentů nebo kalů, které jsou pro legionellu vhodnými živinami. Pokud nejsou k dispozici tyto vhodné podmínky, tak se bakterie nemůže kolonizovat a nehrozí její nebezpečí. K četnému množení dochází zejména ve špatně konstruovaných nebo nedostatečně udržovaných rozvodech teplé vody. Často tak dochází k jejímu množení ve starších budovách, hotelech, nemocnicích, panelových domech. Na místech, kde je nedostatečná údržba, sanitace a dezinfekce instalací, ohřívačů či zásobníků nebo zastaralé potrubí s nevyužívanými slepými rameny.
Výskyt legionelly v ČR v posledních letech
Výskyt legionelly v České republice se v posledních letech rapidně zvyšuje.
S tím také souvisí zvýšený počet onemocnění legionářskou nemocí v ČR, kdy v roce 2005 bylo pouze 5 hlášených onemocnění, v roce 2010 to bylo již 42 onemocnění a v roce 2016 dokonce již 147 hlášených případů legionářské nemoci.
V posledních letech jsou velice časté epidemie legionelly, a to v bytových domech, kdy se objevila například v několika domech v ulici na Střížkově v Praze 9 či na Černém Mostě a v Letňanech v roce 2016.
Nebezpečná legionella se však nevyhýbá ani nemocnicím, příkladem může být Ostravská fakultní nemocnice, nemocnice v Ostravě – Vítkovicích nebo mostecká nemocnice.
V roce 2016 se objevila i na kolejích Technické univerzity v Liberci či v přerovských bytových domech v roce 2015. V souvislosti s legionellou je znám případ, kdy provozní hotelu neuposlechl hygieniky, kteří mu zakázali provozování hotelu, který tak nadále provozoval a díky této nedbalosti umřel člověk, který se v hotelu ubytoval. Na základě tohoto konání byl provozní hotelu odsouzen odnětím svobody na čtyři roky.
| Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 |
| Počet výskytů | 25 | 42 | 58 | 56 | 67 | 110 | 120 | 147 | 218 | 212 |
Výskyt legionell v ČR. Zdroj Státní zdravotní ústav
Preventivní a represivní opatření proti legionelle
Minimalizace zdravotních rizik, které způsobuje legionella, spočívá ve výrazné redukci této bakterie ve vodě. Existuje několik způsobů obrany, jak předejít výskytu a epidemii legionelly, které lze ve své podstatě rozdělit na preventivní a represivní opatření.
Preventivní opatření
Preventivní opatření spočívají zejména v technické a organizační úpravě systémů (tj. vodovodních rozvodů, klimatizačních zařízení a dalších technologií produkujících aerosoly). Opatření také spočívá v řádné údržbě, sanitaci a dezinfekci. Tím tak nedojde k umožnění vhodných podmínek pro množení legionelly. Konkrétními příklady jsou například:
- Izolace potrubí proti ochlazení (v případě teplé vody) a naopak proti oteplení (v případě studené vody)
- Zajištění dostatečné cirkulace vody v celém okruhu
- Pravidelná údržba a čištění
- Odstranění tzv. slepých ramen
- Dodržení teploty v celém teplovodním systému v rozmezí 50 až 55°C
Vhodným preventivním opatřením je také instalace elektrolytické úpravny vody KEUV-TV.
Toto zařízení kontinuálně odstraňuje sloučeniny železa, zákal a nerozpuštěné látky z teplé vody, které by jinak sloužily jako živiny pro bakterie legionelly, a tím tak snižuje nebezpečí jejich výskytu. Jedná se o šetrný způsob, který nezahrnuje použití chemikálií a mimo jiné prodlouží životnost rozvodů.
Represivní opatření
Represivní opatření se využívají většinou při výskytu legionelly a spočívají zejména v periodické chemické dezinfekci a přehřívání teplé užitkové vody (TUV). Konkrétními příklady jsou například:
- Periodické přehřívání TUV na teplotu 70 – 80oC
- Periodická chemická dezinfekce potrubí TUV příslušnou chemikálií
- Lokální dezinfekce armatur (kohouty, baterie, sprchové hlavice, perlátory apod.)
Periodické přehřívání TUV je často u větších distribučních systémů neekonomickým a méně účinným řešením, jelikož nelze dosáhnout dostatečného zahřátí celého systému. Vhodnějším řešením je pak represivní opatření v podobě periodické chemické dezinfekce.
Při chemické dezinfekci se využívá aplikace chloru, chlordioxidu (oxidu chloričitého), chloraminu a dalších chemických látek.
Nejefektivnější metodou proti legionelle je využití generátorů chlordioxidu, které jsou plně automatizované a jsou navrženy tak, aby byl chlordioxid vždy čerstvý a maximálně účinný.
Navíc chlordioxid disponuje vyššími dezinfekčními účinky než chlor a dokáže tak zlikvidovat biofilmy, do kterých jiné chemické látky neproniknou. Zároveň nevznikají při jeho použití žádné nebezpečné odpadní látky.
Generátor chlordioxidu EuroClean OXCL
Legislativní opatření a limity
Na základě zákona č. 258/2000 Sb.
, o ochraně veřejného zdraví je uložena povinnost zajistit nezávadnost používané vody všem provozovatelům restauračních a ubytovacích zařízení, provozovatelům bazénů, výměníků a rozvodů teplé vody a dalším osobám jako součást jejich podnikatelské činnosti.
Zákon č. 258/2000 Sb. a Vyhláška MZ č. 252/2004 Sb. dále stanovují hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody stanoví požadavky na jakost teplé vody.
Teplá voda musí splňovat hygienické limity ukazatelů jakosti, za což odpovídá výrobce teplé vody. Jeli však nedodržení hygienického limitu teplé vody způsobeno vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou a jde o stavbu, v níž je teplá voda dodávána veřejnosti, tak postupují v obdobném postavení výrobce teplé vody, odběratel a další osoby.
Limitní hodnoty
Příloha č. 2 vyhlášky č. 252/2004 Sb. stanovuje limity obsahu legionelly pro teplou vodu vyrobenou z pitné vody či z jiné vody než vody pitné:
- 100 KTJ/100ml – pro zdravotnická a ubytovací zařízení, pro teplou vodu dodávanou do sprch umělých či přírodních koupališť a pro pitnou vodu použitou pro výrobu teplé vody. Tento limit platí zároveň jako doporučená hodnota pro ostatní objekty.
- 0 KTJ/100ml- tento přísnější limit platí pro oddělení nemocnic, kde jsou umístěni pacienti se sníženou imunitou (onkologie, transplantační oddělení, JIP atd.)
Pavel Hofreiter
Obchodní manažer
Máte ve vodě bakterie? Poptejte řešení už dnes!
Legionářská nemoc (legionelóza): příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Legionářská nemoc neboli legionelóza je zánětlivé onemocnění plic způsobené infekcí vyvolanou baktériemi rodu Legionella. Nejčastějším původcem legionelózy je baktérie Legionella pneumophila. Většina lidí dostane legionářskou nemoc po vdechnutí vody nebo prachu kontaminovaného Legionellami.
- Nejnáchylnějšími osobami jsou starší lidé, kuřáci a lidé s oslabeným imunitním systémem.
- Baktérie rodu Legionella vyvolávají také onemocnění zvané Pontiacká horečka, což je v podstatě mírnější forma legionelózy, kdy nejsou postiženy plíce, ale onemocnění se projevuje podobnými příznaky jako chřipka (vysoká horečka, suchý kašel).
- Zatímco Pontiacká horečka obvykle odezní bez jakékoli léčby, neléčená legionelová pneumonie může být smrtelná.
- Léčba legionářské nemoci spočívá v podávání antibiotik a ve většině případů se těmito léky podaří nemoc zcela vyléčit, nicméně u některých lidí mohou problémy přetrvávat i po léčbě.
Příznaky
Inkubační doba legionářské nemoci (doba, za kterou se projeví první příznaky onemocnění po nákaze původcem onemocnění) je 2 – 10 dní, nicméně byly zaznamenány i případy, kdy se nemoc projevila až za 16 dní od nákazy (1).
Mezi první příznaky legionářské nemoci, mimo jiné, patří:
- Bolest hlavy
- Bolest svalů
- Horečka kolem 40°C i vyšší
Druhý až třetí den poté, co se objeví výše uvedené příznaky, se rozvinou další symptomy, mezi které, mimo jiné, patří:
- Kašel, nejčastěji produktivní, s vykašláváním hlenu a někdy i krve
- Dušnost, která vzniká na podkladě zhoršené funkce nemocné plicní tkáně, často v kombinaci s pleurálním výpotkem, který se rovněž u pacientů s legionářskou nemocí vyskytuje.
- Bolest na hrudi
- Trávicí (dyspeptické) potíže, jako jsou nevolnost, zvracení nebo průjem
- Zmatenost a další kognitivní poruchy
I když legionářská nemoc postihuje primárně plíce, v některých případech mohou Legionelly způsobit i infekce ran a dalších částí těla, včetně srdce nebo mozku.
Mírná forma legionářské nemoci při které nejsou postiženy plíce, se nazývá Pontiacká horečka, která se projevuje horečkami, zimnicí, bolestmi hlavy a svalů. Pontiacká horečka nezpůsobuje zápal plic a její příznaky obvykle odezní bez nutnosti léčby do dvou až pěti dní.
Příčiny
Nejčastější příčinou legionářské nemoci je infekce baktérií Legionella pneumophila. Ve venkovním prostředí přežívají baktérie rodu Legionella jen v půdě či ve vodě, nicméně ve vodovodních a vzduchovodních instalacích, jako jsou například klimatizace nebo vodovodní potrubí může dojít k pomnožení baktérie Legionella pneumophila a konzumací kontaminované vody se pak člověk nakazí.
I když se můžeme legionářskou nemocí nakazit i z domácího vodovodního potrubí, ve většině případů vznikají epidemie legionelózy ve velkých budovách (například v domovech pro seniory, nemocnicích, apod.).
Je to pravděpodobně proto, že Legionelly se snáze množí a šíří ve velkých potrubních systémech.
Stejně tak domácí klimatizační jednotky ani klimatizace v autě nevyužívají vodu pro chlazení, takže z nich nemůžeme dostat legionářskou nemoc.
Jak se nákaza šíří?
Většinou se nákaza přenáší kapénkovou infekcí, tedy vdechnutím drobných mikroskopických kapek vody, které obsahují baktérii Legionella pneumophila. Můžete se nakazit ve sprše při sprchování,ve vířivce, vodou z kohoutku nebo vodou z větracích systémů ve velkých budovách.
Nejčastějších zdrojem infekce jsou:
- vířivky a sauny
- chladící a klimatizační systémy ve velkých budovách
- zásobníky a ohřívače teplé vody (bojlery)
- dekorativní fontánky
- bazény
- masážní vany
- vany pro rodičky v nemocnicích
- rozvody pitné vody
Mezi další možnosti šíření nákazy legionářskou nemocí, mimo jiné, patří:
- Aspirace: tímto odborným termínem označujeme náhodné vdechnutí tekutin, potravy či jiných cizích látek do průdušnice a plic. Legionářskou nemoc můžete dostat pokud omylem vdechnete vodu kontaminovanou původcem tohoto onemocnění (baktérie Legionella pneumophila).
- Půda: v minulosti byly zaznamenány i případy nákazy legionelózou u lidí pracujících na zahradě či doma se zeminou kontaminovanou Legionellami.
Rizikové faktory
- Legionářskou nemocí nemusí nutně onemocnět všichni lidé, kteří se nakazí baktérií Legionella pneumophila.
- U některých lidí se onemocnění nemusí vůbec rozvinout.
- Nejvyšší riziko, že se u nich po styku s Legionellami rozvine legionářská nemoc, mají:
- Kuřáci: kouření poškozuje plíce a další orgány a narušuje přirozenou obranyschopnost dýchacího systému (například ničí řasinkový epitel dýchacích cest, který usnadňuje odstraňování hlenů a cizorodých látek z plic). Proto jsou kuřáci všeobecně náchylnější k infekcím dýchacích cest, včetně legionelózy.
- Osoby s oslabenou imunitou: důvodů, proč může pacient mít oslabenou imunitu je celá řada. Nejčastěji imunitu oslabují některá onemocnění (například AIDS) a také některé léky, jako jsou například kortikosteroidy a další léky užívané v léčbě nádorových onemocnění nebo po transplantacích. Lidé s nádorovým onemocněním nebo po transplantacích, kteří musí dlouhodobě užívat tyto léky, pak mají rovněž vyšší riziko, že se u nich rozvine legionářská nemoc.
- Osoby s onemocněním plic či jinými závažnými chorobami: mezi onemocnění, která zvyšují riziko legionářské nemoci, mimo jiné, patří rozedma plic (plicní emfyzém), diabetes, onemocnění ledvin nebo nádorová onemocnění.
- Osoby starší 50 let.
Epidemie legionářské nemoci často propukají v nemocnicích či domovech pro seniory, kde je největší koncentrace osob náchylných k infekci.
Diagnostika
Legionářská nemoc se podobá ostatním pneumoniím a stejně tak je podobná i diagnostika.
Mezi vyšetření užívaná v diagnostice legionářské nemoci, mimo jiné, patří:
- Vyšetření krve a moči: cílem těchto vyšetření je odhalit přítomnost protilátek proti Legionellám a zjistit další známky zánětu, mezi které patří zvýšení koncentrace C-reaktivního proteinu (CRP) v krvi nebo zvýšení počet bílých krvinek v krvi (leukocytóza).
- Rentgen nebo CT vyšetření hrudníku: z těchto vyšetření nelze přímo diagnostikovat legionářskou nemoc, nicméně slouží k tomu, aby se zjistil rozsah postižení plicní tkáně, přítomnost pleurálního výpotku a dalších změn, které mohou souviset s legionářskou nemocí (například plicní emfyzém či jiná onemocnění plic, včetně nádorů).
- Vyšetření vzorku hlenu (sputa) nebo plicní tkáně: tato vyšetření slouží k potvrzení přítomnosti baktérie Legionella pneumophila a pomáhají diagnostikovat i jiná onemocnění. Vzorek hlenu se odebírá výtěrem z krku a nosohltanu, vzorek plicní tkáně a ostatních tkání dýchacích cest se odebírá biopticky s pomocí speciálních vyšetření, jako jsou bronchoskopie nebo videotorakoskopie (VTS), případně přímo nasátím do stříkačky (tenkojehlová aspirační biopsie).
Léčba
Léčba legionářské nemoci spočívá v užívání antibiotik. Čím dříve je léčba zahájena, tím nižší je riziko rozvoje závažných komplikací. Ve většině případů probíhá léčba legionářské nemoci za hospitalizace pacienta v nemocnici, kvůli možnosti připojení na umělou plicní ventilaci.
Pontiacká horečka (mimoplicní forma legionářské nemoci) obvykle odezní sama, bez nutnosti jakékoli léčby a většinou nezanechává žádné trvalé následky a nezpůsobuje závažné komplikace.
Komplikace
S legionářskou nemocí se pojí celá řada život ohrožujících komplikací, mezi které, mimo jiné, patří:
- Respirační insuficience až ARDS (syndrom akutní dechové tísně): tento stav vzniká v případě, kdy plíce nejsou schopny dostatečně okysličovat krev kyslíkem a/nebo neodvádí oxid uhličitý z krve. Při kritickém nedostatku kyslíku začnou selhávat jednotlivé orgány, což může vést až k úmrtí pacienta. Hromadění oxidu uhličitého v krvi vede k hyperkapnii, která rovněž znemožňuje normální zásobení orgánů kyslíkem a má podobné důsledky jako nedostatek kyslíku.
- Sepse až septický šok: lidově se sepsi říká otrava krve, nicméně toto označení je poněkud nesprávné, protože sepse se, kromě přítomnosti baktérií v krvi projevuje dalšími příznaky, které jsou mnohem závažnější a mohou vést až k septickému šoku a smrti pacienta. Mezi hlavní příznaky sepse patří vysoká horečka (nad 39°C) nebo naopak hypotermie (teplota nižší než 36°C), tachykardie (zrychlený srdeční rytmus, který může vyústit až v palpitace – bušení srdce), tachypnoe (zrychlené dýchání) a oligurie až anurie (život ohrožující stav kdy ledviny vylučují příliš málo moči nebo naopak vůbec žádnou moč). Při septickém šoku se navíc přidává ještě náhlý prudký pokles krevního tlaku, což snižuje zásobení životně důležitých orgánů (zejména ledvin a mozku) kyslíkem a může vést až k úmrtí pacienta.
- Akutní selhání ledvin: stav, kdy ledviny nejsou již schopny filtrovat krev a odstraňovat toxické či odpadní látky z krve a vylučovat je v moči. Tím dochází k jejich hromadění v těle, což může vést k řadě problémů, včetně smrti.
Pokud není legionářská nemoc včas a správně léčena, může být toto onemocnění smrtelné.
Kdy vyhledat lékaře?
Pokud máte pocit, že jste se mohli nakazit Legionellami nebo se u vás objeví některé z výše uvedených příznaků legionářské nemoci, je nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc.
U lidí s rizikovými faktory (starší osoby, kuřáci, lidé se sníženou imunitou či jinými závažnými chorobami, apod.) je rychlé zahájení léčby zásadní.
Prevence
Někdy není možné onemocnění zabránit nicméně riziko legionářské nemoci lze snížit důkladnou a pravidelnou údržbou vodovodních a klimatizačních systémů v budovách a pěstováním zdravého životního stylu (zejména zanechání kouření a dodržování správné životosprávy).
Co si z článku odnést?
Legionelóza neboli legionářská nemoc je závažné zánětlivé onemocnění plic (pnemonie) způsobené baktériemi rodu Legionella, zejména pak baktérií Legionella pneumophila.
Zdrojem nákazy jsou nejčastěji nedostatečně udržované vodovodní či klimatizační rozvody v nemocnicích či jiných zařízeních, kde se vyskytuje vysoká koncentrace rizikových osob (vyšší věk, pacienti s dalšími těžkými onemocněními, apod.).
Inkubační doba legionářské nemoci je 2 – 10 dní, vzácně může být i delší (až 16 dní).
Příznaky legionářské nemoci jsou podobné jako příznaky jakéhokoli jiného zápalu plic a patří mezi ně dušnost, vysoká horečka (až nad 40°C), bolest hlavy a kloubů.
Existuje i mimoplicní forma legionářské nemoci označovaná jako Pontiacká horečka. Ta se neprojevuje postižením plic a většinou odezní do několika dnů bez nutnosti léčby.
Léčba legionářské nemoci spočívá v užívání antibiotik.
V prevenci legionářské nemoci je důležité zajistit pravidelnou údržbou vodovodních a klimatizačních systémů ve velkých budovách a zanechat kouření (kuřáci mají vysoké riziko, že u nich toto onemocnění propukne).
Klimatizace? Těžké letní dilema řady lidí je spojeno s legionářskou nemocí
Kvalitní klimatizace ovlivňuje teplotu vzduchu, reguluje jeho vlhkost a navíc z něj filtruje nežádoucí částice.
„Pokud jsou optimálně nastaveny její parametry (teplota, relativní vlhkost a proudění), je správně nastaven přívod a odvod vzduchu, vyústky přívodu nejsou umístěny nad pracovním místem a pravidelně je prováděna údržba včetně výměny filtrů, je zdravotní riziko obecně minimální,“ říká Jarmila Kohoutová, primářka Oddělení nemocniční hygieny z Fakultní nemocnice Olomouc, a jedním dechem dodává: „Pokud ale nejsou uvedené požadavky splněny, riskujete problémy se sliznicemi dýchacích cest. Hrozí respirační onemocnění typu rýmy či zánětu horních cest dýchacích. Bakterie a plísně, které se vyskytují v nevyměněných filtrech, jsou navíc významnými alergeny a mohou vyvolat projevy od alergické rýmy po bronchiální astma.“
Přečíst článek ›
U vnímavých osob se v klimatizovaných prostorách navíc mohou objevovat nespecifické obtíže, jako jsou suché sliznice nosu a krku, suchost očí, bolesti hlavy či únava, které při dlouhodobém působení nepříznivě ovlivňují psychiku.
Abychom se vyhnuli výše zmíněným obtížím, je potřeba přizpůsobit nastavení klimatizace venkovní teplotě, ale třeba i činnosti, kterou v klimatizovaném prostoru vykonáváme. Jinou teplotu zvolíme pro spánek a jinou třeba pro jízdu na rotopedu. Obecně se uvádí, že maximální rozdíl mezi zvolenou teplotou uvnitř a teplotou venku by měl být 6 °C.
Legionářská nemoc
Prostřednictvím špatně udržovaného či nevhodně nastaveného klimatizačního zařízení může docházet i k šíření bakteriálních a virových infekcí, případně plísní. Jestliže vás zajímá, zda existují i nějaké choroby, které se objevily jenom kvůli klimatizaci, nebo se zvýšil jejich výskyt, odpověď není jednoznačná.
„Nelze jednoznačně diagnostikovat nemoci, které souvisejí s používáním klimatizace, až na výjimky, z nichž nejznámější je legionářská nemoc vyvolaná bakterií Legionella pneumoniae,“ naráží Jarmila Kohoutová na případ epidemie zápalu plic na kongresu armádních veteránů ve Spojených státech amerických. Ti byli nakaženi do té doby neznámým rodem bakterie, která se rozšířila právě prostřednictvím klimatizace, a později byla podle nich nazvána legionellou.
Právě v takovém případě by měla pozitivní efekt klasická rouška, která by nemocnému člověku zabránila, aby své bacily přenesl na ostatní. Jinak ale nejsou k dispozici data o zvýšeném výskytu onemocnění v klimatizovaných prostorách.
Někdy je lepší vyvětrat
Každopádně je dobré i v klimatizovaných prostorách občas vyvětrat, abyste si zajistili přísun čerstvého vzduchu, to samé platí i pro cestování autem. Proud vzduchu z klimatizace by také nikdy neměl jít přímo na vás, protože byste se mohli jednoduše nachladit. Mimochodem obyčejné otevření okna je stále nejčastějším způsobem výměny vzduchu i v našich nemocnicích, i když ne jediným.
Přečíst článek ›
„K výměně vzduchu dochází podle typu a potřeby jednotlivých zdravotnických pracovišť přirozeným větráním, takzvaným nuceným větráním a odsáváním škodlivin z místa jejich vzniku,“ vyjmenovává primářka Oddělení nemocniční hygieny z Fakultní nemocnice Olomouc s tím, že centrální operační sály jsou vybaveny nuceným větráním, tedy klimatizací s prouděním vzduchu nad prostor operačního pole s třístupňovou filtrací vzduchu a HEPA filtrem třídy filtrace minimálně H 13.
Tyto filtry speciální konstrukce dokážou ze vzduchu odstranit téměř sto procent škodlivin a částice o velikosti 0,01 mikrometru. Dnes se HEPA filtr běžně používá také ve vysavačích zejména kvůli jeho schopnosti odfiltrovat roztoče, viry a spory plísní.
- Prevence zdravotních komplikací způsobených klimatizací:– pravidelná revize a údržba klimatizačních zařízení podle doporučení výrobce a dodavatele, včetně výměny filtrů- správné nastavení parametrů mikroklimatických podmínek pro vnitřní prostředí – teplota, relativní vlhkost a proudění vzduchu (rozdíl mezi vnější teplotou a teplotou vnitřního prostředí by neměl převyšovat 6 °C, což platí pro pobyt v místnostech i pro jízdu v dopravních prostředcích)- nesedět nebo se dlouhodobě nepohybovat v blízkosti klimatizací přiváděného proudu vzduchu
- – osoby s poškozením imunitního systému a alergici by měli pobyt v klimatizovaných prostorách omezit
Legionářská nemoc: příznaky, léčba (Pontiacká horečka)
Roku 1976 se ve Spojených Státech Amerických ve městě Philadelphia
konala konference válečných veteránů – legionářů. Po nějaké době
konání sjezdu značná část účastníků onemocněla těžkým
zápalem plic, kterému někteří dokonce podlehli.
Protože byl tak
četný a náhlý výskyt těžkého zápalu plic podezřelý – onemocnělo
mnoho lidí najednou (ti, kteří pobývali ve stejných prostorách), začala
se hledat příčina.
V klimatizačním zařízení hotelu, kde byli
legionáři ubytováni, byla nakonec objevena do té doby ještě nepopsaná
bakterie, která byla nazvána Legionella pneumophila a
těžká forma zápalu plic, kterou způsobila legionářskou nemoc.
Původci nemoci – Legionelly se v přírodě kolem nás normálně
vyskytují. Jejich přirozeným prostředím jsou hlavně přírodní vodní
zdroje jako řeky, jezera a další možné rezervoáry vody, která často
slouží jako zdroj pitné vody.
Odtud se tedy legionely dostávají do
lidských obydlí (což ale neznamená, že pokaždé, když si natočíme vodu
z kohoutku, dostaneme legionářskou nemoc.
Protože se o této možné cestě
nákazy ví, jsou při úpravě pitné vody dodržovány přísná pravidla,
která mají tomuto zabránit)
Legionela je bakterie, která pro svůj růst vyžaduje určitý komfort. Je
to zejména teplota vody – ta musí být v rozmezích 20 – 45°C.
Jestliže je teplota vody vyšší, legionela hyne, jestliže je nižší,
nemnoží se, ale může „ usnout“ a probudit se v momentě, kdy teplota
vody zase stoupne. Dále má ráda dostatek živin a zejména přítomnost
určitých kovů jako železo, měď a zinek.
Proto se jí tak dobře daří
právě v klimatizačních zařízeních a vodovodním
potrubí.
Do lidského organismu se legionela dostává jednak požitím kontaminované
vody nebo vdechnutím infekčního aerosolu, který se tvoří
v klimatizačních zařízeních. Čím menší jsou kapénky aerosolu, tím
hlouběji do dýchacích cest se legionela dostane a tím nebezpečnější
formu onemocnění může způsobit.
Kromě nejtěžší formy onemocnění – legionářské nemoci – což
je vlastně zápal plic, je popsána ještě druhá forma a to tzv.
pontiacká horečka (podle měste Pontiacu, kde se vyskytla
epidemie této choroby).
Je to onemocnění charakteru chřipky, které nemá
tak těžký průběh jako legionářská nemoc.
Dále je také možné, že,
ačkoliv se legionelou nakazíte, onemocnění u vás vůbec nevznikne –
díky dostatečně silnému imunitnímu systému, který nemoci včas
zabrání.
Existuje řada odlišných druhů legionel, ne všechny ale mohou způsobit
onemocnění u člověka. Také není prokázáno, že by se mohl nakazit
člověk od člověka.
Rizikové faktory legionářské nemoci
Jako u všech dalších onemocnění hraje významnou roli stav
imunitního systému – proto jsou legionelózou ohroženi lidé
vyššího věku, jejichž imunitní systém je slabší, lidé trpící
nějakým chronickým onemocněním, které jejich imunitní systém
vyčerpává, a lidé, jejichž imunita je třeba i léčebně oslabována, jak
je tomu v případě po transplantaci orgánů.
Dalším velmi významným rizikovým faktorem je kouření.
To je zřejmě také důvod, proč jsou více ohroženi muži než ženy.
Mužů – kuřáků je totiž více než žen – kuřaček, ačkoliv
v posledních letech žen kuřaček značně přibývá.
Prevence legionářské nemoci
- Jak z rizikových faktorů vyplývá, prevence spočívá v udržování
dobrého stavu imunitního systému – tedy příjmu dostatečně vyvážené
stravy, která obsahuje vitamíny a stopové prvky, dostatku spánku a
vyhýbání se stresu. - A samozřejmě udržování tělesné kondice.
- Pro ochranu vodovodních systému je vypracována technická směrnice,
která popisuje postupy vedoucí ke kontrole a prevenci výskytu legionely ve
vodních systémech.
Příznaky legionářské nemoci
Existují dvě formy onemocnění, které vyvolává legionela:
Legionářské nemoc
Po inkubační době 2 – 10 dní (doba od průniku bakterie do těla po
rozvoj příznaků onemocnění) se rozvíjí obraz akutního zápalu plic.
Nemocný je malátný, má zvýšenou teplotu a bolestí hlavy (cefalea), je
zchvácený, kašle. Kašel je zpočátku suchý bez vykašlávání hlenu.
Objevují se bolesti na hrudi.
Může dojít ke změně stavu vědomí, nemocný
je zmatený, má halucinace. Často se přidávají bolesti břicha, zvracení a
průjem. Jak onemocnění postupuje, může postihnout i další orgány –
játra, ledviny, centrální nervový systém (mozek a mícha), trávící
soustava.
Vzácně se může vyskytnout i zánět osrdečníku (perikarditida)
a srdečního svalu (myokarditida).
Legionářská choroba je závažné onemocnění, které může skončit
i smrtí nemocného, zvláště pokud patří do rizikových skupin.
Pontiacká horečka
Má kratší inkubační dobu, onemocnění se rozvíjí do 48 hodin od
infekce legionelou. V podstatě má stejné příznaky jako chřipka. Objevuje
se teplota, třesavka, zimnice, bolest hlavy a svalů, nemocný je malátný.
Nemoc nepostihuje plíce a do několika dní se po příhodné léčbě
upraví.
Léčba legionářské nemoci
Spočívá jednak v podávání antibiotik, která
představují tzv. kauzální léčbu (léčí samotnou
příčinu onemocnění – hubí legionelu). V lehčích případech se
podává erytromycin nebo tetracyklin, u pacientů s oslabeným imunitním
systémem a u hospitalizovaných pak azitromycin a levofloxacin.
Dále se užívají léky na zmírnění obtíží, které onemocnění
doprovází – analgetika (proti bolesti), antipyretika (proti teplotě),
expaktorancia (na vykašlávání), mykolytika (ředí hlen)
V případě, že je stav nemocného závažný a jsou ohroženy základní
životní funkce, je potřeba nasadit intenzivní terapii a
často nemocného přeložit na jednotku intenzivní péče, kde jsou přítomny
všechny přístroje a speciální léky sloužící k úpravě
selhávájících funkcí postižených orgánových soustav.
Jak napomoci léčbě legionářské nemoci
Jednak udržovat se v dobrém tělesném stavu – zdravě a pravidelně
jíst, provozovat tělesnou aktivitu, dostatečně spát, vyhýbat se
stresu.
Jestliže kouříte, přestaňte. Pokud holdujete alkoholu, omezte jeho
spotřebu na minimum.
Při známkách zápalu plic vám nejlépe pomůže vhodně naordinovaná
terapie antibiotiky – navštivte proto svého lékaře.
K této terapii nezbytně patří také režimová opatření jako klid na
lůžku, dostatek odpočinku, aby se tělo mohlo snadno rychleji uzdravit.
Komplikace legionářské nemoci
Legionářská nemoc se nejčastěji projevuje jako zápal plic, a tak má
mimo specifické komplikace nákazy Legionelou i stejné komplikace.
Jedná se o pleuritidu – zánět pohrudnice, který se
projevuje bolestí při dýchacích pohybech, proto nemocný plytce dýchá tak,
aby hrudník moc nerozpínal a většinou vyhledává polohu na postižené
straně, tak to totiž méně bolí.
Další komplikace se zánětem pohrudnice úzce souvisí – je to
přítomnost hnisu v pohrudniční dutině – neboli
empyém. Základem léčby empyému je podání antibiotik a
vypuštění hnisu drénem.
V plicní tkáni se též může vytvořit ohraničená dutina vyplněná
hnisem – absces.
Jestliže se v plicích následkem jejich
zánětu vyvine absces, dojde k zhoršení už tak závažného stavu, jsou
přítomny bolesti na hrudníku, dušnost, vykašlávání hnisu, v kterém
může být obsažena krev, typický je silný zápach z úst.
Nemocný má
vysoké horečky, je schvácený, má třesavku a zimnici. Absces se může
provalit přes plíce do pohrudniční dutiny a způsobit tak empyém.
Léčba spočívá v podávání silných antibiotik, pokud absces stále
přetrvává, přistupuje se k jeho drénování
(vypouštění). Pod CT kontrolou se absces napíchne a vypustí. Jestliže je
uložen hluboko v plicích , je možné jej vypustit pod endoskopickou
kontrolou (zasunutím optického zařízení – endoskopu, které umožní
zobrazeni vnitřku průdušek).
Mimoplicní příznaky jsou velmi různé a záleží na tom, který
orgánový systém je posižen. Často se jedná o játra a ledviny, což se
projeví jejich selháváním – tyto příznaky se prokazují hlavně
laboratorně – zvyšuje se kocentrace bilirubinu, kreatininu a močoviny
v krvi. Takto komplikovaná legionářská nemoc může končit i smrtí.
Diskuse o Legionářské nemoci
- „Legionella
v těhotenství“https://www.emimino.cz/diskuse/legionella-v-tehotenstvi-127055/
Další názvy: Pontiacká horečka, Zápal plic způsobený bakterií Legionella pneumophila
Co je Legionářská nemoc způsobená bakterií Legionella ?
Legionářská nemoc je závažná forma pneumonie, která nese vysokou frekvenci mortality dosahující 10 až 15 % u jinak zdravých jedinců.
Mezi symptomy patří chřipkovité onemocnění následované suchým kašlem, které často progreduje do pneumonie. Přibližně 30 % nakažených pacientů může také mít průjem a zvracení a zhruba 50 % může vykazovat známky duševní zmatenosti.
Inkubační doba má běžně rozsah 2 – 10 dní, přičemž typicky nemoc po nákaze propuká během 3 – 6 dní.
Legionářská nemoc se může vyskytovat jako vzplanutí dvou nebo více onemocnění s následnou časově a prostorově omezenou nákazou jednotlivých případů, jako série nezávislých případů v oblasti, kde je vysoce endemickou, nebo jako sporadické případy bez zřetelného časového nebo zeměpisného seskupení. Vzplanutí opakovaně vznikají v budovách typu hotelů a nemocnic.
Způsoby přenosu Legionářské nemoci
Legionářská nemoc se obvykle získá cestou respiračního traktu, kdy vdechovaný vzduch obsahuje bakterie Legionelly ve formě aerosolu.
Aerosol je tvořen drobnými kapénkami, které mohou vzniknout rozstřikováním vody, jejím probubláváním vzduchem nebo dopadáním vody na tvrdé povrchy. Čím jsou kapénky menší, tím jsou nebezpečnější.
Kapénky s průměrem méně než 5μ se snadněji dostanou do dolních dýchacích cest. Nikdy nebyl prokázán přenos z člověka na člověka.
Možné zdroje infekce Legionellou při cestování
Následují vyjmenované možné zdroje legionářské nemoci spojené s cestováním:
- Vodní systémy s horkou a studenou vodou
- Chladicí věže a odpařovací kondenzátory
- Lázeňské bazény, přírodní koupaliště, termální prameny
- Fontány resp. ostřikovače
- Zvlhčovače prostor pro uchování potravin
- Pomůcky pro respirační léčbu
Známé rizikové faktory nákazy legionářskou nemocí
Známé rizikové faktory nákazy legionářskou nemocí zahrnují vyšší věkovou skupinu (> 50 let), mužské pohlaví, přítomnost jiné chronické choroby bez vztahu nebo se vztahem k deficitu imunity a silné kuřáctví.
Veřejná zdravotní rizika spojená s legionářskou nemocí a cestováním mají hlavně vztah ke zvláštnímu rysu poskytování dočasného ubytování lidem za okolností, které se mohou od jejich normálního života lišit.
Starší lidé jsou k legionelové infekci vnímavější, během svých cest mohou mít změněný životní styl a být vystavení Legionelle z infikovaných zdrojů, jako jsou klimatizační systémy nebo kontaminované vodovodní systémy, proti kterým mají nižší odolnost než mladší dospělí.
Diagnostika a léčení některých z nich mohou být zhoršené, protože vyhledají zdravotnickou pomoc až po návratu do vlastní země. Přestože bylo popsáno 42 odlišných druhů Legionelly, ne všechny jsou spojovány s onemocněním člověka. Nejčastěji zjištěný druh u diagnostikovaných případů je Legionella pneumophila.
Související články:
Legionářská nemoc nepatří jen do historie. Nakazit se můžeme i dnes a léčba trvá dlouhé týdny
Co je vlastně legionářská nemoc? Jde o chorobu, kterou způsobují bakterie rodu Legionella. Nejméně dvacet jejích typů z přibližně šedesáti, které celkem existují, je schopno vyvolat infekci, jejímž výsledkem je v těžším případě zápal plic, s nímž se nemocný potýká i několik týdnů, a v tom lepším případě pak přibližně týden trvající “chřipka” bez zápalu plic.
Proč “legionářská nemoc”?
Nemoc byla pojmenována po jednom z incidentů, kdy se touto nemocí nakazilo 221 účastníků setkání amerických legionářů. Pro 36 z nich bylo bohužel setkání se starými přáteli osudným.
Stalo se to v roce 1976 ve Filadelfii a příčinou byla zanedbaná hygiena tamní klimatizace, který poskytla ideální podmínky pro množení bakterií. Ty se poměrně rychle množí právě ve vlhku a teple. Ideální je pro ni rozmezí od 20 do 45 °C.
Při nižší teplotě se nemnoží a teploty nad 55 °C jsou pro ni likvidační.
Počet případů roste
I když není legionářská nemoc v našich končinách naštěstí příliš rozšířená, v posledních letech počty nakažených přece jen rostou. Jestliže v roce 2010 evidovaly statistiky 42 případů, v roce 2015 to bylo 120 diagnostikovaných pacientů a v minulém roce už 280. Nakazit se přitom můžeme hlavně vdechnutím vzduchu, v němž jsou tyto bakterie přítomny.
Není ale vyloučená ani nákaza při vypití znečištěné vody nebo při požití potravy, v níž se bakterie rodu Legionella nacházejí. Jistou útěchou může být, že prozatím nebyl prokázán přenos onemocnění mezi lidmi.
Nakazit se ale můžeme například ve vířivkách nebo v termálních bazénech a na podobných místech, kde může dojít k množení bakterií na místech pro ně příhodných, jimiž jsou hlavně nevhodně udržované stavby s vyšší vlhkostí.
Jaké jsou příznaky legionářské nemoci?
Mezi hlavní příznaky této choroby patří vysoké horečky, zimnice, slabost a bolesti svalů, dýchací problémy a suchý kašel, často se může přidávat také zmatenost pacienta, nevolnost, bolesti hlavy nebo dokonce selhávání ledvin.
Vnímavější k této nemoci pak jsou lidé, trpící cukrovkou, jinými plicními nebo srdečními chorobami nebo onemocněním ledvin či pacienti, kteří se potýkají s rakovinou. Rizikovější skupinu pak také tvoří lidé ve věku vyšším než 40 let.
Jak se před legionářskou nemocí chránit?
Stejně jako obecně před každou infekční nemocí. Je potřena udržovat svoje tělo v takové kondici, aby bylo schopno se účinně bránit.
Jde tedy o správnou životosprávu, především pak zbavení se případné závislosti na cigaretách, ale pomůže také zdravý jídelníček, dostatek pohybu, spánku a klidný život bez zbytečných stresů.
Pokud už se ale onemocnění, vyvolané zmiňovanými bakteriemi, objeví, mívá příznaky podobné zápalu plic, a proto je jen málokdo zanedbá. Léčba se potom provádí podáváním antibiotik. Pokud by ale nebyla vůbec léčena, je bohužel možné očekávat smrtnost až 80 %.
KAM DÁL: Ráje bez automobilů. Nádherná místa, na kterých zaplesají srdce milovníků klidu a starých pořádků.