Seminář pro ženy, matky i dcery.
Seminář pro ženy, matky i dcery.
Seminář pro ženy, matky i dcery.
My ženy, hluboce intuitivně víme, co je pro nás, naši rodinu, dříve náš kmen dobré. Jaké potraviny hodit do kotlíku, abychom byli všichni zdraví a žili ve spokojenosti. Známe bylinky a jejich účinky.
Vrátíme se ke svým kořenům. K tomu, co je nám známé.
Zpět k tradičním surovinám jako je proso, pohanka, různé druhy luštěnin, červená řepa. Připravíme lahodná a výživná jídla ze slunečnicových, dýňových semínek či mandlí. Podíváme se na lokální superpotraviny, a na možnosti jejich využití!
Fazolové brownies, mrkvové muffiny s medem, luxusní polévky, fazolové karbanátky či zapečený pohankový nákyp. Mandlové mléko, zeleninové očistné freshe a mnohem víc.
Podíváme se i na kořeny disfunkčních programů a přesvědčení. Na vztah matka a dcera, ale nejen ten. Mateřská role s mnoha podobami s vařením prostě souvisí. Láska nejen skrze jídlo.
Rozšíříme svou mateřskou lásku i ke svým dalším dětem. Různým tvůrčím projektům. Kreativita v kuchyni jako základ pro náš kreativní mozek.
V krásném prostředí Kopanic. Tento úžasný region nás zve k tomu vařit a žít zdravěji, víc podle sebe. Tato oblast je proslavená zejména díky „Žitkovským bohyním“. Překrásná krajina s kouzelnými výhledy, která sama o sobě působí léčivě. V kombinaci s jídlem, které si uvaříme, budeme si o něm i sobě povídat,vytvoříme mimořádné magické prostředí.
Chalupa Paseky – Bílé Karpaty
- prostor pro zamyšlení, zastavení
- čas být sama se sebou nebo být spolu s dcerou, jinak, nově, netradičně
- doporučení, jak zlepšit vztah k sobě, mít se ráda
- recepty, rady, jak uvařit zdravé jídlo
- bezlepkové, ale i jídlo bez živočišných produktů
- čištění těla, ale i „rodinných“ programů
Pro koho je seminář vhodný?
- Pro ženu, která chce žít spokojený život, život podle sebe, zajímá se o svou duši, tělo i zdravé stravování pro sebe i svou rodinu. Zároveň má zájem rozvinout svou kreativní mysl a posílit svou mateřskou roli (nemusí být nutně matkou – archetyp matky pečující o „projekt“, „firmu“ nebo cokoli jiného).
- pro dceru, která doprovodí svou maminku a užije si to s ostatními (doporučený věk 8 a víc).
- Cena: 3 900 Kč – kurzovné
- Cena dcera: 900 Kč – do 14 let, 1 900 Kč – nad 14 let
- Cena nezahrnuje:
- stravné 500 Kč na osobu a denubytování 15 000 Kč za celý objekt – podle obsazenosti – předpoklad 1 200 Kč na osobu
Duší jsem šamanka, kterou baví nahlížet pod pokličku. Vytahovat tajemství ukrytá uvnitř sebe i vás. Vrátit naši duši domů, kde je ji nejlíp. Do klidu a harmonie. Budeme o sebe společně pečovat.
S láskou vás budu provázet seminářem, jednotlivými cvičeními, meditacemi, rituálem. Objevíme nefunkční vzorce a programy v bezpečném prostředí. Rozvineme kreativitu a svůj kreativní mozek, který můžeme využít nejen v kuchyni. Budeme se oddávat snění, které vnímám jako základ osobní cesty ke svým snům a životní spokojenosti.
Jsem duší surfařka a žena lesů, vod a strání. Vystudovaná právnička, která toho po narození dcery nechala a šla za hlasem svého sdrce. Na základě svých inspirací jsem vedla krásný projekt MyKitchen, nyní se věnuji individuálním a skupinovým workshopům na téma zdravého vaření.
Inspiruji se přírodou, která nám poskytuje vše, co ke zdravému životu potřebujeme. Jen si to vzít. Vaření je pro mne meditací v pohybu. Nevařím striktně podle receptů, každé vaření je pak spíše intuitivní proces tvorby plné barev chutí a vůní.
Separovat novorozence od matky může být v současném stavu velmi riskantní
Oddělovat nebo neoddělovat preventivně novorozence od matky kvůli hrozbě přenosu COVID19? V českých porodnicích se praxe a názory liší. “Teď je nejdůležitější udělat vše proto, aby mohli být matky a novorozenci po porodu spolu a matka mohla kojit,” upozorňuje Karleen Gribble.
Svět se nenachází v nouzovém stavu poprvé. Ohrožením novorozenců a malých dětí v časech katastrof a krizí se již léta zabývá Karleen Gribble. Podle jejích slov je šílené preventivně separovat novorozence od matky a zamezit mu tak nepřetržitý kontakt s matkou a kojení, které ho chrání.
Odborníci z různých zemí teď řeší dilema, zda separovat matky pozitivní na COVID19 od jejich novorozenců. Dokonce někteří zvažují až 14denní karanténu, během níž by matka novorozeně neviděla.
Vy se jako vědkyně zabývající se kojením a krmením malých dětí také přímo zabýváte výzkumem v nouzových stavech a při katastrofách.
Jaký máte názor na tuto situaci a doporučení ohledně matek a novorozenců?
Miminka a malé děti patří v průběhu různých katastrof k nejohroženějším skupinám. Proto by vlády, odborníci a organizace chránící jejich práva měli vyvíjet co největší úsilí je ochránit.
V stavech nouze je zásadnější než kdy jindy podporovat kojení a nedopustit preventivní separace novorozenců od matek.
Pokud to zdravotní stav obou umožňuje, měli by být spolu, klidně i ve společné karanténě, separováni od jiných matek a novorozenců.
Mateřské mléko aktivně i pasivně chrání děti před různými infekcemi a nemocemi. Znepokojují mě proto informace o tom, jak se v některých porodnicích ve světě nyní praktikuje preventivní separace novorozenců od matky.
Teď je nejdůležitější udělat vše proto, aby mohli být matky a novorozenci po porodu spolu a matka mohla kojit. V opačném případě jim můžeme velmi ublížit. Pokud je matka nakažená onemocněním COVID19, měli bychom ji informovat o tom, jak minimalizovat možnost přenosu, například mytím rukou, nošením roušky, ale také kojením, které její dítě chrání.
Právě v situaci, kdy je miminko ohrožené, je velmi prospěšné, když má možnost se plně kojit a být chráněno i vůči všem dalším virům a nemocem, které by jej mohly oslabit. A právě bonding a těsný kontakt po porodu jsou zásadním faktorem pro to, aby se rozběhla laktace.
Navíc má kojení mnoho výhod pro samotné matky. Ty jsou v dané situaci více ve stresu a náchylné k psychickým problémům. Kojení jim může pomoci tento stres zvládat a vytvářet si silnou vazbu s dítětem.
Proč je tedy podle vás někde pořád doporučováno separovat miminko od matky, pokud se u ní onemocnění potvrdí?
Problém je, že se na věc dívají jednostranně jako na možný risk přenosu infekce z matky na novorozence. Je to sice věc, kterou je potřeba brát v úvahu, a proto se snažit minimalizovat možnosti přenosu, ale ne okamžitě separací. A hlavně je to jen jedna z věcí.
Musíme se na situaci dívat komplexně. Máme už mnoho dat a výzkumů z minulosti a víme, že právě kojení signifikantně děti před infekcemi a jejich složitým průběhem chrání.
V situaci, kdy miminko od matky separujeme, vystavujeme ho dalším věcem, které mohou být pro něj mnohem nebezpečnější.
Samozřejmě je přitom důležité rozhodovat se i podle zdravotního stavu matky a miminka.
Nicméně, pokud péče o miminko není zdravotním stavem nijak omezeno, mateřské mléko je ta nejbezpečnější forma výživy, jakou novorozenec v časech epidemií a nemocí může přijímat.
A k tomu, aby se mateřské mléko mohlo tvořit, je potřebné, aby maminka měla miminko hned po porodu u sebe a nepřetržitě ve své blízkosti i po něm.
Doporučení WHO pro těhotné a kojící matky najdete ZDE. Ilustrace @Doodlenka. Pokud jste právě těhotná a trápíte se současnou situací nebo máte strach z porodu, využít můžete telefonickou podporu a pomoc porodních asistentek. Kontakt na pomocnou linku najdete na stránce RODÍM V KLIDU.V případě, že se trápíte i jakýmikoliv jinými pocity úzkosti či strachů z nebo v mateřství, telefonickou psychologickou podporu najdete také na stránkách ÚSMĚV MÁMY.
Snažíte se nyní sledovat, mapovat a shromažďovat doporučení z různých zemí od tamních odborníků z oblasti gynekologie, pediatrie, neonatologie, epidemiologie. Jaké z nich vyplývá nejčastější doporučení?
Mám k dispozici doporučení celkem z 34 zemí. Velká většina odborníků vychází z toho, co k situaci již zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO). Drtivá většina všech oficiálních textů se shoduje na jedné věci: „Neberte matkám novorozence!“
Vlastně není mnoho doporučení, která by vybízela k preventivní separaci matek a miminek.
Takové se objevilo například v Číně, ale toto doporučení bylo vytvořeno v době, kdy nevěděli ještě téměř nic o tom, jak se toto onemocnění projevuje u dětí.
V současnosti už víme více, a tak mnozí začínají upouštět od tvrzení, že by matka nakažená onemocněním COVID19 měla být vždy preventivně oddělena od dítěte.
V některých porodnicích dokonce odnášejí novorozence na několik hodin s odůvodněním, že mu musí udělat testy. Když se prokáže, že nemá pozitivní test na virus, vrátí ho zpátky k matce. Má taková praxe vůbec nějaké opodstatnění?
To je šílené a hlavně velmi riskantní řešení.
Kdo pečuje o novorozence, který je separován od matky? Kde je umístěno miminko? Na oddělení s dalšími novorozenci? Kolik personálu se vystřídá v péči kolem těchto novorozenců, než se vrátí k matce? Když miminko není s matkou, je na oddělení s jinými novorozenci nebo o něj pečuje a prochází místnostmi více personálu, to je přece situace, jak se tento virus šíří rychleji. Miminko je v takovém případě mnohem více vystaveno možnému riziku nákazy, než když je u matky.
Zatím to podle dosavadních dat, které máme, vypadá tak, že na většinu novorozenců nemělo onemocnění COVID19 až tak zásadní vliv, většinou neměli buď žádné nebo mírné příznaky. U miminek s vážnějším průběhem se často popisují i další přidružené zdravotní komplikace.
Navíc, když je nemocnice kvůli koronaviru přeplněna a není dostatek personálu, nemají ani možnost pečovat o separované novorozence v takové míře, jaká je potřeba. Neustálý dohled matky nad prospíváním miminka by měl být i z tohoto důvodu spíše vítán.
Pokud jde porodnici skutečně o zdraví novorozence a matky, měla by udělat vše proto, aby je od sebe neoddělovala, umožnila jim bonding a následně podpořila v kojení.
Některé porodnice, které nyní neumožňují bonding, argumentují tím, že nemají dostatek personálu na to, aby dohlížel na matku a novorozence v průběhu bondingu.
Zase je na místě otázka, kdo pečuje o separované miminko. Pokud se jedná o zdravou matku a přirozený porod, tak nechápu smysl toho, proč by matka nemohla pečovat o své dítě. Po komplikovanějším porodu personál dohlíží na matku a pečuje o ni. Proč by tedy u toho nemohlo s matkou být i její miminko a nemohl by jim být umožněn bonding?
Jaká jsou rizika takových preventivních separací? Už se to podle vašich dosavadních zjištění nějak projevuje?
Víme, že v dobách nouze a katastrof jsou obecně matky vystavené velkému tlaku a strachu o své děti. To může ovlivňovat nejen jejich porod, ale také péči. Pokud vystresované matce navíc vezmete po porodu dítě, můžete jim oběma velmi ublížit.
My už léta víme, jak je těsný kontakt matky a dítěte v prvních minutách, hodinách a dnech po porodu zásadní pro jejich dlouhodobý vztah a budování pevné vazby.
Karanténou a separací můžeme způsobit psychické problémy a schopnost matky reagovat na potřeby dítěte a vnímat je vlastně po dobu celého dětství.
V podstatě nezáleží na druhu katastrofy. Jestliže se jedná o epidemii, zemětřesení, válku nebo povodně, vždy je velmi riskantní je od sebe oddělovat.
Mám aktuálně informace od lidí pečujících o matky v Itálii. Každá tamní porodnice k tomu přistupuje jinak, některé separují novorozence od matek, a jiné ne.
Matky se snaží podvědomě distancovat od svého dítěte ještě před jeho narozením, snaží se nevytvářet si k němu emocionální vztah. Připravují se tak vlastně předem na možnou několikadenní separaci a ztrátu miminka.
A toto není dobré znamení pro jejich vzájemné fyzické ani psychické zdraví.
Ženský příběh
Ahoj u 4. dílu příběhu o samotě a opuštění…
Dneska si povíme více o Marii, mámě Zdenky.
Vzpomínáš, jak jsem ti minule vyprávěla o semináři, na který přijely obě, máma i dcera. A co neplánovaného se tam stalo. Jak se Marie setkala s Jarkou a co mezi nimi proběhlo. Jak neuvěřitelné bylo jejich vzájemné sdílení! A Marie skutečně přijela za mnou na konzultaci.
Za celou dobu, co dělám diagnostiky, jsem se nesetkala s víc ztrápeným člověkem.
Pod očima děsivě modré propadlé kruhy, známka totálně vychladlých ledvin a smutných vztahů. Už skoro 20 let trpěla revmatismem, každý chlad ji totálně paralyzoval, měla pocit, že se musí stále hýbat a tím že se prohřívá. Proto jí přišlo, že musí stále pracovat, že prostě musí.
Vyprávěla mi, co se dělo po semináři. Že Zdenka, její dcera, jí od té doby alespoň stokrát objala a řekla, že jí má ráda. Že si připadá, jakoby Zdenka byla její máma. Spustila neuvěřitelný pláč. Nechala jsem jí, neutěšovala. Potřebovala to staré, to ucpané v sobě, to zadržené, pustit. Když se uklidnila, řekla jsem:
Vyprávěj mi o své mámě. A ona vyprávěla.
Její maminka byla neuvěřitelně starostlivá a pečující. Nechodila do práce a starala se o domácnost. Všechno bylo uklizené, nažehlené, vypulírované, navařené. Domácnost v naprosté dokonalosti.
Když táta odcházel do práce, vždy se loučili a líbali. Když se vrátil, znovu se objímali a líbali. Cpala se mezi ně, protože ta láska, kterou z nich cítila, byla nádherná a na rozdávání. Smáli se a objímali i ji. Byla šťastné a milované dítě, tatínek neměl čas si s ní moc hrát, ale byl vlídný a laskavý. A maminka se stále smála a zpívala si. Nikdy neslyšela své rodiče se hádat.
Pomalu rostla a dospívala. Maminka jí učila, jak se má starat o domácnost. Jak to udělat, aby to bylo pro muže skvělé, aby muž byl spokojený. Vyučila se kuchařka, protože jí přišlo nádherné vařit svému muži. Tak to viděla u maminky, s takovou láskou její maminka vařila.
Jenže se stalo něco, co jí vzalo všechno. Maminka umřela.
Najednou začala polehávat, přestala hrát na klavír a přestala zpívat. Tatínek ji víc objímal a méně se smáli. Až jednou přišla ze školy a maminka tam nebyla. Měla pocit, že se jí život rozpadl, že ztratila všechno.
Ten smutek uzavřela v sobě.
A snažila se dělat to, co dělala maminka. Jenže táta jí hladil se smutkem v očích, nikdy se už nesmáli jako s maminkou. Jen občas ho dokázala rozveselit, jen občas jí přišlo, že je to trošičku stejné jako dřív. Byla vděčná a šťastná, když to bylo alespoň občas, a alespoň maličko. A pak se vdala.
A dělala to stejné, co dělala její maminka. Starala se o domácnost, vařila, uklízela a pečovala o svého muže tak, jak to viděla u své maminky.
Jenže její muž byl jako táta po smrti maminky – dával jí jen občas najevo, že ji má rád. Jen občas ji pohladil a usmál se na ni.
Měla pocit, že to dělá stejně, a přitom nedostávala to stejné jako maminka od táty. Tak se snažila víc a víc. Jenže v ní rostla lítost víc a víc.
Zeptala jsem se: Vzpomeň si, jak tvá máma pečovala o domácnost? Něco musela dělat jinak, proto se tvůj táta k ní choval jinak než tvůj muž k tobě.
Nejdřív si to nedokázala vybavit. Ten smutek ze smrti maminky překryl všechnu radost, která byla předtím. Došli jsme k tomu, že nikdy mamince neodpustila, že umřela a jí tu nechala. A tátu tu nechala. Že je tu nechala smutné a ztrápené. Že díky ní už nebude nikdy nic tak jako dřív.
Miluješ jí? Zeptala jsem se.
Marie se znovu rozplakala, pláč jí třásl, slzy se řinuly, vzlykala nahlas.
Pokud ji miluješ, dovolíš jí, aby si vybrala, co ona potřebuje. I když je to smrt.
Láska dovolí každému, aby si vybral, co potřebuje. Nemáš právo ji obviňovat a nemáš právo sebe litovat. I ty jsi tohle přesně tak potřebovala. Smrt není konec, je to přechod jinam. Je to začátek. Dovol své mamince, když ji tolik miluješ, aby začala to, co potřebuje ona sama.
A vzpomeň si, co to bylo za poselství, které ti svým životem chtěla předat. Protože tím smutkem sis v sobě všechno to, co sis od ní vzít měla, naprosto zablokovala. Zablokovala sis lásku – proto máš revma. Zkus si vzpomenout, co maminka dělala jinak, když dělala to stejné, co ty. Jak vařila? Jak uklízela? Jak prala?
„Ona si stále zpívala!“
Vykřikla Marie.
„Všechno, co dělala, dělala s takovou radostí, jako by to bylo to nejskvělejší, co vůbec může dělat.
Zpívala si, usmívala se na každou kytku, kterou zalívala, hrála si s vodou a bublinami, když myla nádobí, mazlila se s prádlem, které prala. To já tak nemám…. Já to dělám všechno proto, abych získala tu odměnu. Tu pochvalu, pohlazení, usměv.
Já to nedělám proto, že by mě to bavilo! Proto taky svému muži vyčítám, když si toho, co dělám, nevšimne. To maminka nikdy nedělala.“
A tvoje maminka jen pracovala? Starala se o domácnost? Nic víc nedělala? Nedělala nic jen pro sebe?
„Maminka zpívala. Hrála na klavír a u toho zpívala. Chodila do kostela a zpívala. Zpívala na svatbách a na křtech. Zpívala i na pohřbech. Chodila na procházky – sama. Vždycky se krásně oblékla, vzala si klobouk a šla k řece, na procházku. Sama. Myslíš, že to je to poselství?“
Jarka ti na semináři ukázala kousek tvé maminky. Jarka dělá toho spoustu pro sebe. Tebe popudilo, že dělá všechno jen pro sebe. Ale díky tomu sis uvědomila, že ty zase děláš všechno jen pro druhé a nic pro sebe. Tvoje maminka dostávala lásku od táty proto, že dělala i něco pro sebe. Ráda zpívala a chodila na procházky.
A to pro druhé nedělala pro odměnu, a pro to, aby to táta ocenil.
Dělala to s radostí, protože to chtěla dělat. Dělalo jí radost dělat radost druhým. Jen tak. Bez odměny. Proto ji nikdy ani nenapadlo to tátovi vyčítat. Protože to nedělala pro něj, ale pro sebe. Protože on po ní nic takového nechtěl. Ale oceňoval to.
Tohle je ta tenká hranice mezi obětováním se svému muži a mezi tím, že myslíš sama na sebe.
Pravdu máš ty i Jarka. Jen jste obě na jiné straně téhle tenoučké hranice. Stačí málo a budete mít obě muže, kteří budou stejní jako tvůj táta. A až ukážeš své dceři, Zdence, jak má být ženou svému muži, i ona takového dostane.
Marie odcházela vyplakaná, ale šťastná.
Ty její kruhy pod očima byly o něco méně modré, o něco méně ztrápené a studené. Rozhodla se pustit svou maminku, a rozhodla se začít dělat něco pro sebe. A to, co dělá pro svého muže, že bude dělat proto, že to chce, a ne proto, že musí.
A začne si svého muže víc všímat. Pochopila, proč pije, proč od ní utíká, proč si jí nevšímá. Rozhodla se pustit to, co v hloubi svého srdce schovávala celý život. Že to pustí – svěří svému muži – protože ho miluje a chce všechno spravit.
Rozhodnutí, že chci něco změnit, spouští neuvěřitelnou explozi a přísun nových příležitostí. Jakoby se vše vyřeší, naplní a spraví v jednom okamžiku. A jak to proběhlo, to ti řeknu příště. Nejen o Marii, ale i o Zdence a Jarce.
- Děkuju ti, že mě posloucháš a sleduješ Žena je láska
- Příště vyvrcholení celého příběhu!
- s láskou Miluška
Sváteční slovo — Česká televize
Vzpomínám si, že když jsem byla malá holčička, tak jsem si představovala, že se mě někdo zeptá, jaké je nekrásnější slovo na světě. A já odpovím: „Maminka.“ K tomu slovu se přidala za života další, jako láska, naděje, velkorysost, úsměv…
Je mi jasné, že slovo maminka nemusí být nejkrásnější pro každého člověka. Ale my tři ségry jsme to požehnání dostaly a já za něj děkuji Bohu.
Být maminkou není samozřejmostí. Já osobně považuji dar mateřství za jeden z nejkrásnějších v životě. Od první chvíle, kdy se miminko narodí, maminka mu věnuje veškerou svou energii a lásku, pečuje o děťátko, prožíváme první prdíky, první zoubky, když lezou a pak zase vypadávají.
Pak přijde školka a tam řešíme s potomky první úspěchy i neúspěchy, potom první lásky, první zrady. Pak se zdárně dostaneme k pubertě a to už je vyšší level. A já jsem přesvědčena, že když se dostaneme k pubertě a přes pubertu, můžeme se poplácat po rameni, pochválit se a být na sebe hrdí.
Maminky si přejí, ať jsou jejich děti šťastné a zdravé. Vždyť je tu: „Maminko, co by sis přála k Vánocům nebo na narozeniny?“ To známe asi všichni. Odpověď je taky hodně známá. Většinou si přejeme, ať jsme všichni spolu, ať jsme zdraví, šťastní, aby sis už nikdy nerozbil hlavu, aby ses více smála…
Taky jsou naše maminky výborné herečky. Slzám a strachu dávají průchod jenom v soukromí a v intimitě. Pro děti je tady vždycky úsměv a ochranitelská náruč. Když nás skolila nemoc nebo horečka, maminčin konejšivý hlas a její náruč dokázaly to, že jsme se brzy vyléčily.
A první opice? Samozřejmě přišly výtky a nesouhlas, ale zatím už se v kuchyni chystala polévka nebo svařené mléko, které vždycky pomohlo.
Až jednou maminky zestárnou a nebude jim sloužit paměť, třeba nám poleze na nervy, že se ptají pořád dokola na jednu věc, nebo jim nebudou sloužit nohy a ruce, tak je na nás na dětech, abychom jim jejich lásku opětovali. Na maminkách je něco nenahraditelného. A když maminka chybí, vždycky se to někde projeví.
S velikou láskou a úctou bych ráda ocitovala úryvek z knihy Láska za lásku mého milovaného mistra Jiřího Anderleho. „Často jsme ji koupávali. Při tom jsem si uvědomil, jak se ten životní oblouk sklenul. Vždyť jsem z toho přestárlého drobného těla přišel na svět a maminka nejdřív koupala mě. Teď umývám já ji. Díky, osude, že jsi mi dopřál mít maminku se svatozáří tak dlouho.“
A já ti děkuji, Bože, že nám dopřáváš maminku se svatozáří, a prosím, ještě nám ji dlouho dopřej.
Pečovat nebo starat se o sebe
Pečovat o sebe. Starat se o sebe. Tyto věty nám mohou připadat stejné nebo je přijímáme jako slovíčkaření. Vždyť jde v podstatě o stejnou věc. Většina z nás byla vychovávána v tom, že se dokážeme o sebe postarat. Umíme se postarat o svého manžela, děti, rodiče, domácnost atd. Mnoho generací se již velmi pěkně „stará“ o vše potřebné.
V současné době se stále častěji používá slovo pečovat. Velmi pěkně upravení lidé tomuto slovu dávají přednost a používají jej ve spojitosti s každodenním životem. Někoho jistě napadne, že „fiflenky“ musí mít vždy něco extra, aby nezapadaly do davu.
Pečování není o vrstvách make-upu, plastických operacích a všelijakém umělkování. Péče o sebe je součástí osobního rozvoje každého z nás. Na cestě transformace a osobního rozvoje se k láskyplné péči o tělo dostaneme, ať si to uvědomujeme či nikoliv.
Slova, slovíčka…
Nejprve se podíváme na výraz starat se. Když se o něco starám, není to zrovna jednoduché. Slovo starost je spojeno s nutností, strachem, povinnostmi atd.
Když se naladím na tento výraz, není doprovázen pocitem lásky, krásy, radosti, nadšení, svobody, volnosti atd.
Starání se a starosti mají spíše šedavý odstín života a někdy jsou zatíženy těžkou a nežádoucí energií, která jedince, jenž se jimi nechá zcela ovládat, systematicky trápí a vysává z něj životodárnou energii.
Lidé, kteří mají mnoho starostí a nakládají na sebe ještě problémy ostatních lidí, nežijí šťastný život. Na některých je to zřejmé na první pohled. Jejich záda jsou ohnutá, výraz tváře zachmuřený a vzhled starší než odpovídá věku. Ne nadarmo se říká: „Dělám si z toho vrásky“.
Ještě nikdy jsem nepotkala člověka, který by byl „vysmátý a jen tak mezi vtípky prohodil, že má tolik starostí, že neví, kam dřív skočit“. Naopak lidé, kteří žijí staráním se o sebe nebo ostatní, staví na starostech svůj život. Nedokáží se od nich oprostit a problémy spolu se stížnostmi sdílejí všude a s každým.
Starání se o sebe
Staráme-li se o své tělo, nežijeme ve strachu a pocitu, že naše tělo udělá něco nepředvídatelného a zaskočí nás? Máme starosti, s tím, že bychom si měly ostříhat vlasy nebo nehty? Máme starosti s pletí, s váhou, s tvarem těla atd.? Starosti, starosti a starání se o tělo. Máme-li se o něco starat, možná to ani neděláme s radostí a dobrovolně, ale považujeme to za zátěž, problém, něco navíc…
Naše maminky a babičky často říkávaly „ Na mně nezáleží, hlavně aby bylo postaráno o ostatní“. Starat se o každého z rodiny a o celou domácnost není žádné peříčko, a když si uvědomíme, že dříve k tomu bylo ještě hospodářství, pak výraz starat se, je velmi zatížen. Někteří členové rodiny si starosti mohou nést jako karmu rodu.
Často slýcháme, že se někdo o sebe tak dobře staral a přesto onemocněl a nakonec zemřel. To je možné, jelikož starání se o sebe ve formě pozorování kdejaké bolístky nikomu na zdraví nepřidá. Čemu věnujeme pozornost, tam to roste.
Když se strachujeme o své zdraví, neustále běháme k lékaři, každé kýchnutí a píchnutí v těle hned s každým konzultujeme a naše myšlenky jsou plně vytíženy jen tímto směrem, pak sklidíme to, co jsme zaseli.
Abraham Hicks ve svých knihách říká, že kdybychom svému tělu nevěnovali žádnou negativní myšlenku ve formě strachu o zdraví, naše tělo by pouze vzkvétalo.
Péče o sebe
Nacítím-li se na výraz pečovat o sebe, je to úplně jiná energie. Ten, kdo o sebe pečuje, to dělá s láskou. Rád si věnuje čas na běžnou „údržbu fyzického těla“ a přidá ještě něco navíc. Užívá si okamžiky, kdy se věnuje sám sobě. Těší se na chvíle, kdy se zaměří na své tělo. Dopřeje si odpočinek, nadstandard a často to jako nadstandard ani nebere, jelikož je to jeho součástí.
Jako nadstandard se to jeví lidem zvenčí, kteří si takovou péči nechtějí nebo „nemohou“ dopřát. Péče o sebe zahrnuje především celkovou pohodu, radost, štěstí, čas na své zájmy, relaxaci, vzdělávání. Patří mezi ni i dobrá strava a kvalitní spánek. Pečovat o sebe můžeme pěkně zvoleným oblečením, ve kterém se cítíme příjemně, a podtrhuje naši osobnost.
K péči o sebe patří i kvalitní kosmetika a doplňky.
S dlouhodobou péčí a láskou projevovanou fyzickému tělu se nutně dostaví jeho zcitlivění. Objeví se vjemy, které jsme doposud neznali, a tělo začne komunikovat. Zpočátku to bude zvláštní, ale časem se to stane zcela běžné a tělo si samo řekne, co potřebuje.
Důležité je naučit se mu naslouchat a láskyplně se k němu chovat. Přijímané a milované fyzické tělo následně začne uvolňovat bloky a traumata a každá buňka se vyladí na nový způsob života.
Buňky „naslouchají“ a vnímají každou naší emoci i myšlenku a vibračně se na ně ladí.
Starat se o sebe nebo pečovat o sebe?
Odpovězte si každý sám. Já jdu cestou láskyplné péče o fyzické tělo, které mi tak skvěle slouží a bez něj by život na Zemi nebyl možný.
S láskou Xenieta
14 změn v našem těle po porodu aneb Jak o sebe pečovat v šestinedělí
Šestinedělí je poporodní období, které začíná porodem placenty a trvá přibližně šest týdnů. Po celé šestinedělí dochází v organismu ženy k hojení poranění vzniklých během porodu, její tělo se dostává funkčně i anatomicky na předporodní úroveň a zároveň se rozvíjejí funkce orgánů, které jsou mimo těhotenství v klidovém stavu.
1. Hojení porodních poranění
K dobrému hojení nástřihu hráze přispívá časté mytí (sprchování) teplou vodou a mýdlem (a vždy po použití toalety) a dostatečný přístup vzduchu.
Pokud je šití oteklé či kůže je částečně rozestouplá, pomáhají navíc koupele v dubové kůře a také podání enzymů, například Wobenzymu. Ty omezují vznik otoků a urychlují jejich vstřebávání, zmírňují bolest a zkracují dobu hojení.
Enzymy také snižují výskyt pooperačních komplikací. A co je pro ženy důležité – pomáhají zajistit tvorbu menší jizvy. Přetrvávající výrazná bolestivost signalizuje zhoršené hojení či infekci a je vhodné kontaktovat svého gynekologa.
Nedělka si má často vyměňovat vložky a odkládat je hned do odpadu. Očistky obsahují totiž bakterie pocházející z pochvy, které by se mohly přenést na prsní bradavky, odkud by mohla infekce přejít do mléčné žlázy a vyvolat zánět.
Je proto třeba dodržovat přísné hygienické zásady a po výměně vložky si umýt ruce mýdlem. Jizvu po císařském řezu je taktéž vhodné často sprchovat teplou vodou s použitím mýdla a ponechat k ní dostatečný přístup vzduchu.
2. Zavinování dělohy
Největší změny nastávají na děloze. Po porodu sahá děloha svým horním okrajem až k pupku a váží cca 1000 gramů. Každým dnem se její velikost zmenšuje, přibližně za deset dnů po porodu sestoupí horní okraj dělohy do kostěné pánve natolik, že již není břišní stěnou hmatný.
Hovoříme o tzv. „zavinování“ dělohy, které je provázeno nepravidelnými stahy děložního svalu, tzv. „poporodními stahy“. Prvorodičky je obyčejně ani nevnímají, vícerodičky je pociťují intenzivněji. Zřídkakdy trvají déle než 3 dny. Koncem šestinedělí děloha váží zhruba jako před těhotenstvím – kolem 70 gramů.
3. Očistky
Po porodu raná plocha po odloučení placenty vyměšuje tkáňový sekret – očistky. Typ očistků se mění v průběhu šestinedělí podle příměsi. V prvních třech dnech jsou krvavé, později hnědé, ve druhém týdnu žluté a od třetího týdne šedobílé.
4. Pánevní dno
Stěny pochvy, které se musely během porodu značně roztáhnout, aby pochvou mohl projít plod, se v šestinedělí opět stahují a nabývají své bývalé pružnosti.
Svalstvo pánevního dna se v šestinedělí vrací do původního stavu, návrat elasticity a pevnosti trvá několik týdnů. Jde o svaly uložené v dolní části pánve, jejichž úkolem je udržovat dělohu ve správné poloze.
5. Ochablé břišní svaly
Nadměrné napětí stěny břišní během těhotenství spolu s genetickou predispozicí způsobuje rozestup přímých svalů břišních. Břišní stěna bývá po porodu ochablá, přímé břišní svaly jsou rozestouplé.
Nejlepším prostředkem pro jejich rehabilitaci je speciální tělocvik, který má pro šestinedělku mimořádný význam. Bylo prokázáno, že zvýšená tělesná aktivita po porodu neovlivňuje kojení a snižuje hladinu úzkosti.
6. Snížení hmotnosti
Časné vstávání je prevencí zánětu žil, plicních komplikací, urychluje zavinování dělohy a odtok očistků i návrat správného napětí svalů dolních končetin a svalů břišní stěny.
Po porodu se snižuje hmotnost. Okamžitá poporodní ztráta se pohybuje mezi 5 a 6 kg. Je důsledkem porodu plodu, placenty, odtoku plodové vody a krevní ztráty. Přibližně jedna čtvrtina žen se během 6 poporodních týdnů dostane na výchozí hmotnost před otěhotněním.
Kojení má na poporodní ztrátu hmotnosti relativně malý vliv. Hodnoty krevního tlaku by měly po porodu zůstat nezměněné. Asi u poloviny nedělek zůstávají mírně rozšířené žíly na dolních končetinách, na zevních rodidlech, kolem řitního otvoru a také v pánvi.
7. Vylučování
V prvních dvou poporodních týdnech se normalizuje střevní pohyblivost. Běžný je sklon k zácpě a nadýmání. V prvních dnech po porodu je třeba věnovat zvýšenou pozornost pravidelnému vyprazdňování močového měchýře naplněný měchýř by totiž mohl bránit odtoku očistků z děložní dutiny.
Močit je třeba nejméně čtyřikrát denně. Během prvních 4–5 poporodních dnů vymočí nedělka až 3 litry za den. Poporodní pokles tlaku v břiše a relaxace břišních svalů snižuje tlak na močový měchýř, a tak se zvyšuje jeho kapacita.
Ledvinné funkce se navracejí do předporodního stavu do 6 týdnů po porodu. Po porodu placenty dochází k výrazným změnám v hladinách hormonů, ke snížení estrogenů, progesteronu a choriových gonadotropinů. Z mozku přechází do oběhu prolaktin a oxytocin na podnět z drážděných bradavek při kojení.
Ústup těhotenských změn je zřejmý i na dalších žlázách, štítné žláze a nadledvinách, jejichž produkce klesá. K hormonální normalizaci dojde u nekojících žen do konce šestinedělí.
8. Tělesná teplota
Teplota, která první den po porodu může být i mírně zvýšená (do 37,5 °C), nemá v dalších dnech překročit hranici 37,2 °C. Zvýšená teplota je citlivý příznak, který záhy upozorní na infekci v šestinedělí. Výška děložního dna (při prázdném močovém měchýři a konečníku) informuje o zavinování dělohy.
Nedělka bývá v prvních dnech po porodu unavená, a proto by měla využít každé možnosti k odpočinku a ke spánku i během dne. Spánek je důležitý pro načerpání tělesných sil i pro duševní odpočinek. Vedle radosti z dítěte mívají nedělky i stavy nejistoty a skleslosti bývají plačtivé.
9. Ztráta vlasů
Růst vlasů se v šestinedělí zpomaluje, nedělky často pozorují jejich ztrátu. Dočasně více vlasů vypadává, než dorůstá. Jde pouze o přechodný jev, nedělka může být bez obav, vlasy se jí obnoví během několika měsíců.
10. Tvorba mléka
Na těle šestinedělky nastávají ještě změny jiného druhu – je to příprava mléčných žláz na kojení. Před začátkem těhotenství jsou mléčné žlázy v klidu. V průběhu těhotenství vylučují řídkou tekutinu zvanou mlezivo. Po porodu vymizí tlumivý vliv placentárních hormonů, vylučování mleziva pokračuje i v prvních dnech po porodu.
Mlezivo se pak stává první stravou pro kojence pročistí jeho zažívací ústrojí, zbaví střeva tmavozeleného obsahu, tzv. „smolky“, a připraví kojence na přijímání a trávení mateřského mléka.
Kolem třetího dne po porodu prsy zduří, mlezivo se začne měnit v hustou bělavou tekutinu – mateřské mléko. Tvorba mléka závisí z velké části na péči, kterou šestinedělka věnuje prsům a kojení.
11. Pohlavní styk
Pohlavní styk je možný po zhojení porodních poranění a po ústupu krvácení, optimálně po šestinedělí. Začátek pohlavního života je ale zcela individuální stejně tak jako provozované sexuální aktivity.
Jako prevence vzniku infekce je nutno dodržovat pravidla sexuální hygieny. Relativně velký počet žen má nepříjemné pocity při styku i rok po porodu. Tyto změny nejsou vázány pouze na spontánní porod (i když zde jsou častější), ale mohou se vyskytnout i u žen po císařském řezu.
Čtěte také:
12. Preventivní prohlídka
Po skončení šestinedělí má žena navštívit ženského lékaře, aby zkontroloval, zda se organizmus vrátil do původního stavu. Lékař vyšetří vnitřní rodidla, zkontroluje hojení porodních poranění, provede onkologickou prevenci.
Je to velmi užitečná kontrola, poněvadž včasným rozpoznáním poruchy a provedením příslušného protiopatření lze snadno zabránit vzniku pozdější komplikace, např. výtoku z rodidel, zánětu děložních přívěsků aj.
13. Délka hospitalizace
V českých porodnicích je průměrná délka hospitalizace 3 až 4 dny a ve většině případů se odvíjí od stavu novorozence, nikoliv od stavu nedělky. Nicméně dle posledního doporučení České neonatologické společnosti je možno i v našich podmínkách propustit zcela zdravého novorozence z nemocničního ošetření po 72 hodinách.
V zahraničí bývá hospitalizace ještě kratší, americká prvorodička stráví v porodnici 2 dny, po císařském řezu 3–4 dny. Délka hospitalizace se také odvíjí od vyspělosti systému ambulantní péče a systému přípravy domácností na příchod velmi čerstvé nedělky s novorozencem.
Výhodou o něco delšího pobytu je dokonalý nácvik kojení a také pomoc šestinedělce při určitých psychických problémech.
14. Psychické změny v šestinedělí
Typické představy o mateřství se soustřeďují na to, že mateřství je hlavním zdrojem ženské seberealizace. Společenský mýtus nás přesvědčuje, že mateřství vede vždy ke štěstí, a proto ženy bývají poporodní změnou nálady a psychickou labilitou zaskočeny.
Po porodu totiž dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronu, kdy především pokles hladin tohoto hormonu je spojován s pocitem obav a deprese. Svoji úlohu hraje i imunitní systém. Stále se ještě hovoří o příčinách sociologických a vznik deprese se klade do souvislosti s vyčerpáním, obavami o zvládnutí nových okolností, nových životních podmínek.
Byl popsán častější výskyt poporodní deprese v pokrevním příbuzenstvu postižených žen, čili se předpokládá i podíl genetických vlivů. Neexistuje tedy jedna konkrétní příčina, kterou bychom mohli vysledovat.
Při emočním stresu může být narušena i tvorba a ejekce mléka. Je ale známo, že rodičky, které absolvovaly psychoprofylaktickou přípravu, lépe zvládají stresové situace, lépe spolupracují s ošetřujícím personálem, mají větší pocit jistoty a sebedůvěry – jsou informovány o příčinách změn nálad.
Je také prokázáno, že společné ošetřování matky a novorozence v porodnicích, tzv. „rooming-in“ velmi přispívá k lepšímu průběhu raného šestinedělí. Dítě je tím „magickým“ motorem, který ženu nutí starat se o své dítě.