Jeden ze 200 Čechů má hladinu cholesterolu v krvi zvýšenou dědičnou nemocí. Má tak výrazně vyšší riziko infarktu, které mu hrozí už v mladším věku.
Informace zazněly na tiskové konferenci ke Světovému dni familiární hypercholesterolémie (FH). Ucpávání tepen neboli ateroskleróza je hlavní příčinou nemocí srdce a cév, na které v České republice umírá ročně padesát tisíc lidí.
Způsobené je často vysokou hladina LDL cholesterolu.
LDL cholesterol, někdy označovaný jako „zlý“ cholesterol, způsobuje ve stěnách cév takzvané sklerotické pláty. Cévy tak ztrácejí pružnost a snižuje se jejich průchodnost.
Nejčastější kardiovaskulární nemocí je srdeční infarkt, který způsobuje krevní sraženina nad narušeným plátem tukové hmoty a bílých krvinek ve stěně tepny.
„Pokud je člověku méně než 60 let, většinou k tomu musí být kuřák, mít vysoký krevní tlak nebo cukrovku.
Pokud má zvýšenou hladinu cholesterolu, nemusí trpět ani jedním z těchto neduhů, aby k infarktu došlo,“ uvedl vedoucí Laboratoře pro výzkum aterosklerózy Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze Jan Piťha.
U pacientů s hladinou cholesterolu nad osm milimolů na litr musí být po prodělaném infarktu zahájená další léčba, aby se srdeční příhoda neopakovala.
Vysoká hladina cholesterolu může být způsobená stravou, asi u 40 tisíců Čechů je ale vyšší dědičně. Jde o takzvanou familiární hypercholesterolémii.
„Většina pacientů o svém onemocnění neví a dozví se o něm, až když je postihne srdeční infarkt,“ doplnil Piťha. Zjistit ji může praktický lékař při běžném vyšetření cholesterolu.
„Čtvrtina pacientů s FH dostane infarkt do 50 let věku. Existuje účinná léčba, ale je potřeba o nemoci vědět,“ řekl Tomáš Freiberger z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno.
Specializuje se na ní 65 center v nemocnicích po celé ČR.
Léčba je možná úpravou jídelníčku, léky na snížení hladiny cholesterolu, ve výjimečných případech také procesem podobným dialýze, který čistí krev od tuků, které se pak usazují na stěnách cév.
Lidem se zvýšenou hladinou LDL cholesterolu odborníci doporučují změnu stravy. Omezit by měli živočišné tuky, uzeniny, velmi tučné mléčné výrobky, jemné a trvanlivé pečivo zejména s polevou nebo náplní. Při vaření je lepší používat kvalitní rostlinné oleje, na mazání rostlinné tuky. Zelenina či ovoce patří ke každému dennímu jídlu, pečivo, těstoviny či rýže jsou vhodnější celozrnné.
PHARMA NEWS – odborný časopis
Civilizační nemoci? Způsobené vyspělou technikou? Velkým množstvím vědomostí? Vysokým výskytem populace na malém prostoru? Můžeme útěkem od civilizace zachránit vlastní život? Vzdáme se vymožeností dnešní doby? Pohodlí, přátel, základního komfortu? Ale pomůže to vůbec?
Nedávno byla zveřejněna jakási genetická studie, která mluvila o evoluci a o vrcholu vědomostí lidské populace vůbec.
Pro dnešního člověka nedopadla tato studie moc dobře, podle ní byl totiž Homo sapiens na vrcholu někdy před dvěma tisíci lety. A od těch dob… ne každý výdobytek doby nám prokazuje službu v kladném slova smyslu.
Civilizace s sebou přináší změny, které nám lidem (ale i zvířatům a rostlinám) přináší problémy – sociální, zdravotní, existenční.
DEFINUJME
Jak nejlépe definovat civilizační nemoci? Existuje přesná definice, nebo se jedná o množství informací s nepřesnou hranicí? Kdo by měl tento soubor informací zastřešovat? Z hlediska zdraví ve vztahu k celkové populaci země by bylo nejlepší obrátit se k WHO (World Health Organisation). Ovšem informace přístupné veřejnosti nejsou v tomto ohledu nijak dostačující.
Zkusme si tedy vymezit hranice tohoto problému. Civilizační nemoci jsou nemoci úzce spjaté s životem ve vyspělých zemích, s moderní dobou, se změnami životního standardu, životem ve velkých městech. Mohli bychom dlouze pokračovat vyjmenováváním důvodů.
Ale také bychom mohli říci, že civilizační nemoci jsou spojené s lidskou leností a degenerací životního stylu a pravděpodobně v obou případech bychom měli pravdu.
CO VŠECHNO JE CIVILIZAČNÍ NEMOCÍ?
Ne všechny nemoci, jež jsou následkem civilizace, jsou mezi civilizační nemoci řazeny. Mezi civilizační nemoci jsou řazeny pouze některé, z laického hlediska asi ty, na kterých je to nejvíce vidět.
Pokud bychom příliš nespecifikovali, mohli bychom tuto problematiku popsat velice obecně i takto: • nemoci oběhového systému • metabolická onemocnění • nádorová onemocnění • psychická onemocnění • onemocnění imunitního systému Při takovémto pohledu bychom mohli ovšem říci, že civilizace způsobuje nejméně 50 % všech onemocnění a smrt člověka nastává v každém druhém případě následkem civilizace a v obou případech bychom měli pravděpodobně pravdu. Také bychom mohli říci, že většině těchto zdravotních problémů a jejich následných úmrtí se dalo zabránit. A opět bychom měli asi pravdu. V situaci jako je tato, se mi vybaví pohádky o duších upsaných čertu. Zkusme si ji trochu rozvinout. Člověk má odedávna strach ze ztráty života, nikdo by nechtěl být zastřelen lupičem, či být na palubě havarujícího letadla. Tato přesně definovaná úmrtí nahánějí hrůzu. Do roka a do dne si pro Tebe přijdu, říká čert. Ve většině pohádek pak dochází ke zvratu, kdy hlavní postava příběhu se jako zázrakem zachrání, nebo je zachráněna. Přesně definovaná hrozba a přesně mířená obrana. A jak bude pokračovat naše upravená pohádka? Dva dny po vítězství nad čertem a získání úpisu dostane hlavní hrdina infarkt, nebo zemře na rakovinu plic. Je to příliš morbidní? Možná, ale právě takto se ke svým životům chováme. Pro to jednoduché „možná“ v hrozbě se neobtěžujeme riziko analyzovat, natož proti němu zakročit. Ve své podstatě je člověk racionálně myslící bytostí. Ale jeho racionálnost ve vztahu ke zdraví je založena na systému akce a reakce. Tedy přesněji řečeno okamžitá a statisticky vždy stejně definovatelná reakce. A pokud je reakce sporná ve svém průběhu či časovém hledisku, stavíme se k ní asi takto: • pokud mě cigareta nezabije hned, nezabrání mi to si zapálit • pokud nedostanu infarkt hned, tak si klidně dám všechno toto dobré jídlo • pokud si dnes nevyčistím zuby, tak asi hned zítra nevypadají Takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Civilizační nemoci jsou problémem v první řadě nás samotných. Jsou otázkou naší disciplíny, pudu sebezáchovy a touhy žít. Ovšem slovem žít je potřeba myslet opravdu žít, nikoliv přežívat.
- Přestože je civilizačních nemocí hodně, měli bychom začít tou nejčastější – infarktem.
- INFARKT MYOKARDU
Nemoci oběhového systému jsou asi nejčastějším civilizačním problémem. Je to dáno degradací stravovacích, pohybových a spánkových návyků. Dochází k hromadění rizikových faktorů, které se musí někdy a někde projevit. Infarkt je velice známý pojem i mezi laickou veřejností. Ve svých základech je princip tohoto onemocnění všeobecně znám.
Přestože jsou známy i důvody, proč k tomu dochází, pud sebezáchovy u některých konkrétních jedinců je v těchto případech až mizivě nízký. Na to, abychom mohli popsat celkový průběh infarktu, je nutné si nejprve přiblížit některé pojmy, včetně anatomie srdce (Obrázek 1) a popisu srdečních funkcí.
Srdce se skládá ze dvou komor a dvou předsíní (síní), kde přechod mezi síní a příslušnou komorou je oddělen chlopní. Stejně tak přechod z komory do příslušné tepny je oddělen chlopní. Činnost srdce je charakterizována opakovaným smršťováním (systola) a ochabováním (diastola) srdečního svalu. Krev procházející srdcem koluje v tzv.
malém krevním oběhu (začíná plicní tepnou a žene neokysličenou krev přes plíce a zpět do srdce) a velkém krevním oběhu (začíná aortou a distribuuje okysličenou krev do celého těla).
NENÍ INFARKT JAKO INFARKT
Infarkt neboli ischemická nekróza, je odumření tkáně v důsledku ischemie, tedy zamezení přívodu krve do tkáně uzavřením příslušné tepny. Nejčastějším typem infarktu je infarkt myokardu, kdy dojde k uzavření některé z koronárních, neboli věnčitých tepen. Infarkt myokardu není ovšem jediný.
Dalším typem infarktu je například plicní infarkt, který vzniká následkem plicní embolie. Z hlediska rizikovosti je také velice často smrtelný. Infarktu myokardu přibývá. Je to i proto, že průměrný věk člověka se neustále zvyšuje. Díky tomu stoupá i velikost populace s rizikem infarktu.
Z hlediska výskytu ve vztahu k pohlaví byl infarkt myokardu více mužskou záležitostí. To se ovšem díky stoupajícímu věku populace mění. Mužská populace má převahu, pokud mluvíme o relativně středním věku, tedy dejme tomu 50-55 let. Pokud se ovšem podíváme na populaci kolem 80-85 roku věku, je situace opačná, a převahu mají spíše ženy.
Pokud budeme mluvit o nejčastějším výskytu nezávisle na pohlaví pak je to věk 70-79 let.
WHO uvádí, že onemocnění srdce jsou odpovědná za 30 % všech úmrtí na světě. To číslo je opravdu alarmující. V České republice ročně prodělá infarkt myokardu kolem 30 tisíc lidí. Pacientů, kteří se léčí s ischemickou chorobou srdeční, je kolem 800 tisíc.
RIZIKOVÉ FAKTORY
Infarkt nepřichází sám od sebe. Nebo alespoň ve většině případů. Pokud je člověk zdravý, dobře jí, dostatečně se pohybuje, kvalitně spí a vyhýbá se stresovým situacím, pak infarkt není rizikem, kterého by se měl ve svém životě obávat. Takových lidí je ale ve vyspělých zemích velice málo.
Co patří tedy mezi rizikové faktory infarktu? V první řadě je potřeba si tato rizika rozdělit na dvě důležité skupiny, a to na rizika, která lze eliminovat a pak na ta, která ovlivnit nelze. Ty, které nemůže člověk ovlivnit, jsou rodinná dispozice, věk a mužské pohlaví.
Ostatní ovlivnit lze a jsou to tyto: • kouření • nadváha • vysoký krevní tlak • vysoký cholesterol • konzumace alkoholu • diabetes • nedostatek pohybu • stres • předchozí onemocnění srdce I tyto rizikové faktory jsou závislé na věku pacienta a mohou k infarktu nejen přispět, ale ovlivnit i jeho průběh a rychlost nástupu léčby.
U mladších pacientů hraje velkou roli rodinná anamnéza a často nadváha. U pacientů středního věku se setkáváme spíše s kouřením, alkoholem. U starších pacientů je to diabetes a vysokým krevní tlak.
Diabetes ovšem ovlivňuje infarkt i jinak, než jen jeho zvýšené riziko. U diabetiků někdy dochází k absenci některých příznaků, čímž se pacienti dostávají k lékaři později, také samotný průběh infarktu bývá těžší a je větší riziko úmrtí pacienta.
ONEMOCNĚNÍ SRDCE JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR
Předchozí prodělané onemocnění srdce je častým rizikem pro vznik AIM. Patří sem ischemická choroba srdeční, chronická angina pectoris (zvláště u straších pacientů), předchozí prodělané infarkty, geneticky podmíněné vady srdce.
OPRAVDU JE TO NEMOC JEN PRO STARŠÍ?
Vyskytuje se infarkt opravdu pouze u středního a staršího věku pacientů? Už jsme se zmínili, že mladší pacienti mohou být rizikovými v případě pozitivní rodinné anamnézy. Existuje ovšem ještě jedno riziko, které může infarkt u poměrně mladých jedinců vyvolat.
Tímto rizikem je užívání drog. O této problematice se sice moc nemluví, ale zaznamenané případy ukazují, že toto riziko je opravdu reálné. Konkrétně se tento problém týká „rekreační drogy“ extáze, neboli metylen-3,4-dioxymetamfetaminu (MDMA).
Tato látka byla vyvinuta v roce 1912 původně jako lék na potlačování chuti k jídlu. Ovšem nikdy se s touto indikací nedostala na trh. O 70 let později se stala velice oblíbenou v psychiatrii pro své euforizující účinky.
Velmi záhy se pak ovšem dostala na seznam zakázaných látek… a stala se oblíbenou právě jako rekreační droga.
Přestože je tato oblíbená droga popisována jako mnohem bezpečnější, než původně užívaný amfetamin, její rizikovost přivádí mladé pacienty k infarktu. Pokud budeme chtít mluvit o konkrétním věku, řekněme tedy průměrný věk 20 let. Běžně se lze při užívání setkat s příznaky, jako jsou tachykardie, hypertenze, či arytmie.
JAK POZNÁME INFARKT?
Základním klinickým projevem infarktu myokardu je bolest za hrudní kostí. Tato bolest může prostupovat až do horních končetin, častěji do levé paže.
U mladších pacientů se ovšem objevují atypické příznaky a další symptomy, nebo naopak absence bolesti, což vede k znesnadnění diagnózy, pozdnímu vyhledání lékaře, etc. Mezi časté příznaky patří dušnost a selhání srdce.
Základní vyšetřovací metodou je stále EKG, dále sem patří například echokardiografie.
PŘIDRUŽENÉ POTÍŽE
Infarkt nechodí nikdy sám. Vzhledem k závažnosti onemocnění, je spousta potíží, která se k AIM přidružují. Ateroskleróza není jen výsadou srdce, proto se setkáváme s tímto postižením i u jiných orgánů.
Velice často je s AIM spojeno poškození mozku, kdy se postižení může objevit ještě před samotným postižením srdce, nebo jeho následkem. Dalšími problematikou, zvláště u starších pacientů je postižení plic, například chronická bronchitida, nebo emfyzém plic.
Z dalších orgánů, které může negativně ovlivnit AIM u starších pacientů, jsou ledviny. A stejně jako u plicního postižení, bývá někdy diagnostikováno ještě před AIM a někdy až současně při infarktu.
LÉČBA
S léčbou infarktu je to trošku komplikované. Infarkt myokardu je akutní stav. Proto se o něm mluví často jako o „akutním infarktu myokardu“ AIM. Prioritou u AIM je zachování života pacienta a obnovení funkce postižené tepny.
Základními praktikami je koronární angioplastika, která má nejmenší počet komplikací a největší jistotu přežití pacienta. Druhou možností je zavedení stentu. Medikační léčbu je tedy možné rozdělit do dvou velkých celků. Tím prvním je prevence k předcházení, či oddálení infarktu.
Tím druhým je poinfarktová péče. V Tabulce 1 jsou shrnuty základní skupiny léků používané k medikaci po prodělaném AIM.
Mimo léky, které je nezbytné po prodělaném infarktu užívat doživotně, jsou ještě další léky, které se užívají jen za určitých situací a jejich užívání má určité preskripční omezení v závislosti na konkrétním stavu pacienta. Tyto léky shrnuje Tabulka 2.
Léky, které jsme zde uvedli, se většinou kombinují do určitých schémat. Nikdy pacient neužívá pouze jeden lék, ale jejich kombinaci, která je „šitá na míru“ konkrétnímu zdravotnímu stavu pacienta. • betablokátor, nitrát, statin • anopyrin, statin, blokátor kalciového kanálu • anopyrin, betablokátor, statin, ACE inhibitor
- • betablokátor, clopidogrel (lék nahrazující ASA)
- REŽIMOVÁ OPATŘENÍ
Toto je něco, co pacientům po infarktu, nebo s rizikem infarktu dělá největší problémy. Proč tomu tak je? Odpověď je velice jednoduchá. Tato opatření jsou o disciplíně, o vnitřní vyrovnanosti, lásce k sobě samému.
A co všechno tato opatření zahrnují? Opatření vychází právě z narovnání rizikových faktorů do normálu. A to je problém, protože kdyby nebyl, tito lidé by se do takové zdravotní situace vůbec nedostali.
Ovšem když se teď vrátíme k naší úvaze o čertech a o akci a reakci, v této chvíli má už pacient důkaz svého rizika. Proto až teprve po infarktu pacienti přestávají pít, kouřit a omezují se v konzumaci tučných jídel. Pozdě, ale přece.
Některým to vydrží navždy, někteří jen po dobu než jim otrne a pak se vrací do původních zaběhnutých kolejí. V takovém případě je ale dobré začít šetřit na vlastní pohřeb.
FYZICKÁ ZÁTĚŽ
Omezení fyzické zátěže po AIM závisí na rozsahu poškození srdečního svalu a tedy na rozsahu nekrózy. Pacient by se neměl přetěžovat, ale neznamená to, že se nebude hýbat vůbec. AIM postihuje velice často pacienty s nadváhou, a proto je pravidelný pohyb velice důležitý. Platí tu asi pravidlo „všeho s mírou“. Ideální je například 30 minut chůze denně.
STOP ZÁVISLOSTEM
Psychický otřes po infarktu je schopen ze dne na den ukončit dlouholetou závislost na nikotinu. Spousta pacientů následkem AIM přestalo kouřit. S alkoholem je to horší. Většinou je to dočasná záležitost. Pokud je pacientovi lépe, „jedna sklenička je přece zdravotní“ atd.
Pak jsou to ale dvě skleničky, nebo dvě piva, jeden panák,… a opakovaný infarkt. U vína, zvláště červeného je studován efekt resveratrolu na lidské zdraví. Pokud ovšem lékař v dobré víře doporučí pacientovi deci vína denně, většinou je to pak použito jako alibi k velké konzumaci jakéhokoliv alkoholu.
DIETADalší bariéra, kterou rizikoví pacienti neradi překračují. Důležité je omezit tučná jídla, přidat více ovoce a zeleniny. Omega mastné kyseliny ve formě rybího tuku také příznivě ovlivňují zdraví pacienta. S AIM jsou často spojeny poruchy glukózového metabolizmu.
I proto se doporučuje po AIM diabetická dieta a pravidelnost v jídle – častější konzumace jídla v menších dávkách.
PSYCHOLOGICKÝ DOPAD
Psychický dopad po prodělaném infarktu je obrovský. Riziko opakování, náhlé smrti, pocit nesoběstačnosti, osamocení, bezbrannosti.
Pokud se pacient takovýmto pocitům poddá, pak pravděpodobnost úmrtí maximálně narůstá. Důležité je, aby pacient nebyl izolován ze společnosti, stýkal se s přáteli, nežil sám v domácnosti, atd.
V některých případech pomůže takovéto situaci třeba domácí i zvířátko.
DŮLEŽITÁ ÚLOHA LÉKÁRNÍKA
Lékárník a civilizační nemoci. Co k tomu říci? Lékárník je jakýmsi symbolem zdravého, ve zdravém prostředí se pohybujícího, pracujícího s léky, které zdraví buď udržují, nebo přináší. V případě infarktu se přímá pomoc lékárníka snad ani neočekává.
Ovšem pokud jde o rizikové faktory, to je už něco jiného. Lze přispět ke správným návykům, omezení rizik. Někteří pacienti chodí raději do lékárny než k lékaři. Povzbuzení, konzultace problému a cenná rada může přispět ke zlepšení a eliminaci rizik.
CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?
Civilizace, pokrok. Nové stroje, rychlejší, chytřejší. Nové potraviny, léky, lékařské metody. To vše by mělo být za účelem zkvalitňování lidského života. Po stránce fyzické, duševní i duchovní. To by mělo být úkolem civilizace. Lidské tělo je velice křehké, velice zranitelné.
Některým změnám ve jménu civilizace se jen velice obtížně přizpůsobuje. Tím nejdůležitějším a zároveň nejzranitelnějším orgánem lidského těla je bezesporu srdce. Jeho ochrana by tedy pro nás měla být prioritou.
Pár jednoduchých rad na závěr: • ohleduplnost k sobě samému • správná výživa • dostatek pohybu a odpočinku • pozitivní myšlení
A na úplný závěr: „Nechme se civilizací hýčkat, nikoliv zabít.“
RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.
Zdroje: The British Medical Association, Rodinná encyklopedie zdraví, 1993, Gemini. Fischerová B.: Specifika akutního infarktu myokardu ve stáží, Interní medicína pro praxi, 2008, 10, 110- 112. Holaj R., Janota T.
, Hradec J.: Akutní infarkt myokardu navozený užitím drogy extáze, Intervieu Akutní Kardiologie, 2004, 3, 45–48. Šimek S.
: Ischemická choroba srdeční – péče o pacienta po infarktu myokardu, Medicína pro praxi, 2007, 4, 395-399.
Kvůli covidu hrozí více infarktů. Prodělat ho mohou i jinak zdraví lidé
Koronavirus na Klatovsku: Projděte si důležité informace, omezení Pavel Cechl
Lidí s nemocemi srdce v Česku přibývá. Pomoci jim mohou moderní léky bránící nežádoucímu srážení krve, jejichž podávání bude od dubna levnější a snazší.
Operace srdce unikátní šetrnou metodou v olomoucké fakultním nemocnici | Foto: DENÍK/Jiří Kopáč
Současná pandemie koronaviru bude mít tvrdý dopad na zdraví lidí i tehdy, až pomine. Přispívá k tomu směs různých faktorů. „Vidíme do ordinací přicházet nemocné s následky prodelaného infarktu, kteří nebyli ošetřeni,“ konstatoval na konferenci České kardiologické společnosti její předseda Aleš Linhart.
Přečíst článek ›
Zhoršení stavu odborníci na srdeční nemoci zaznamenali i u těch, kteří se již léčili před pandemié, ale vynechávají kontroly kvůli obavám z covidu.
Nižší příjmy
Do budoucna se tak podle Linharta dá očekávat větší počet lidí s chorobami srdce. Důvodem je například to, že obyvatelé ČR během plošné karantény méně cvičí a přibývají na váze. K tomu se přidruží i finanční problémy velké části populace. Riziko infarktu je totiž podle dostupných dat větší u lidí, kteří nemají dostatek peněz.
Prokazují to i údaje, podle nichž třeba v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, kde jsou nižší průměrné příjmy, je vyšší výskyt akutního infarktu myokardu.
Přečíst článek ›
„Podle čísel, která máme k dispozici, vede pokles hrubého domácího produktu o přibližně pět procent k minimálně stejnému vzestupu úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění,“ varoval Linhart již dříve. Nárůst počtu nemocných podle něj nehrozí pouze u kardiaků, ale i u diabetiků.
Levnější léky
Lidí s chronickým srdečním selháním u nás přitom přibývalo před pandemií. Počet hospitalizovaných z jejich řad atakoval hranici 230 tisíc ročně.
Pro desítky tisíc lidí, kterým kvůli jejich nemoci hrozí mrtvice či plicní embolie, se přitom nyní objevuje naděje na lepší léčbu.
Lékaři jim mohou nově rovnou nasadit moderní léky, které brání nežádoucímu srážení krve, tzv. NOAC. Týká se to i nakažených koronavirem s projevy tvorby trombóz.
Podle posledních poznatků totiž u nich covid-19 častěji způsobuje krevní sraženiny, které je přímo ohrožují na životě.
Přečíst článek ›
Až doposud se tyto nemoci léčily warfarinem. „Ale trvalo několik týdnů, než jsme dosáhli léčebné hladiny léků. A to ještě ne u všech. Nyní můžeme zahájit léčbu nemocného okamžitě moderním a bezpečným lékem, kdy je účinnosti dosaženo zpravidla již za 2–4 hodiny po podání první tablety,“ říká místopředseda kardiologické společnosti Miloš Táborský.
30.3.2021
- COVID-19,
- infarkt,
- nemoc,
- Česko,
- Miloš Táborský
Mercedes-Benz V servisní knížka, koupeno v D, nehavarované, v záruce Mercedes-Benz V první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Mercedes-Benz Vito první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Mercedes-Benz Vito servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Mercedes-Benz S první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované, v záruce Mercedes-Benz SL servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Mercedes-Benz GLS koupeno v D, v záruce Mercedes-Benz GLE 400 první majitel, servisní knížka, nehavarované, v záruce + PRODAT AUTO
Krotitel infarktů
8.9.2014 Týden str. 44 Rozhovor
Silvie Králová
Robot, kontaktní čočky, dobré pivo. K výčtu toho, co Češi dali světu, lze směle připojit i revoluci v léčbě infarktů. Metodu okamžitého převozu pacientů na operační sál, původně kritizovanou jako „hubení pacientů“, převzal celý svět. U zrodu tehdy převratné myšlenky stál profesor PETR WIDIMSKÝ.
* Ročně dostane infarkt dvacet tisíc lidí. Zvyšuje se toto číslo?
Neřekl bych, spíše naopak. Především mírně klesá počet velkých infarktů, takzvaných transmurálních, které postihují celou tloušťku srdeční svaloviny a zanechávají velké jizvy na srdci. Díky lepší diagnostice se nám daří akutní koronární syndromy – nestabilní anginu pectoris, malé infarkty a větší, transmurální infarkty – podchytit dříve, tedy ve fázi těsně před infarktem.
Z tohoto pohledu se může zdát, že všech akutních koronárních syndromů opticky mírně přibývá. Za posledních deset let je ale počet v zásadě stabilizovaný. A poměřovat statistiky z dlouhodobého hlediska, řekněme za posledních čtyřicet let, by nebylo správné. Dříve byla diagnostická kritéria úplně jiná, takže čísla nemůžeme srovnávat.
Jediné, co můžeme porovnávat, je úmrtnost a délka dožívání populace.
* Právě nemocniční úmrtnost za posledních dvacet let dramaticky klesla: z pětadvaceti na pět procent. Komu nebo čemu za to vděčíme?
Vysokou školu jsem ukončil v roce 1979 a prvních pár let po promoci, když jsem nastoupil do nemocnice jako mladý lékař, jsme se na pacienty s infarktem v podstatě jen dívali. Neměli jsme žádnou možnost, jak průběh nemoci ovlivnit. Mohli jsme částečně léčit některé komplikace, ale s velmi nejistým dopadem na dlouhodobé přežití takového člověka.
K prvnímu zásadnímu zlomu došlo v 80. letech, kdy se rozšířila takzvaná trombolytická léčba, která velkou měrou ovlivnila další osud nemocných. Spočívala v podání infuze s velmi účinným lékem, který rozpustil krevní sraženinu ve věnčité tepně (příčina vzniku infarktu, pozn. red.).
Bohužel efekt se dostavil asi jen u poloviny nemocných, u zbylých padesáti procent byla léčba neúčinná, tedy jako by nic nedostali. Navíc u dvou až tří procent případů hrozilo pacientovi riziko vážného, život ohrožujícího krvácení do mozku a u dalších asi pěti procent krvácení v jiných částech těla.
Po tu dobu, kdy se lék na rozpuštění sraženiny podává, se totiž krev nesráží. Takže pokud má pacient skryté onemocnění, může být pro něj toto krvácení smrtelné.
* Kdy přišel druhý zásadní zlom?
V 90. letech se začala používat v léčbě infarktu koronární angioplastika, tedy katetrizační postup, kdy se do věnčité tepny zavede supertenký drátek, po němž se jako po kolejničce vpraví do cévy balonek; jím se sraženina rozruší a zúžené místo roztáhne. A na závěr se vloží stent, tedy jakási výztuž.
S metodou přišel poprvé v roce 1977 Andreas Grüntzig, německý lékař pracující ve Švýcarsku. A já jsem měl to štěstí, že jsem byl v letech 1992 a 1993 na stáži v Holandsku, kde tento postup začali kolegové ve větší míře používat i pro léčbu infarktu.
Tam jsem se zákrok naučil provádět a po návratu do Prahy v roce 1994 jsme metodu s kolegy začali používat i na našem pracovišti.
* O tři roky později se vám podařilo díky studii Prague 1 prokázat, že angioplastika je v léčbě infarktu mnohem účinnější než trombolýza.
Ano, v této studii jsme srovnávali obě zmíněné metody. Výzkumu se zúčastnily tři stovky pacientů. Ty jsme takzvaně randomizovali, tedy náhodně rozdělili do tří skupin. Třetinu nemocných jsme léčili trombolytiky, tedy tak, jak bylo v té době standardem.
Druhé skupině jsme také podali trombolýzu, ale zároveň jsme je sanitkou okamžitě převáželi do kardiocentra na angioplastiku. Šlo tedy o kombinaci obou metod. U třetí části pacientů jsme trombolýzu nedali, abychom se vyvarovali riziku případného krvácení, a nemocné jsme transportovali do kardiocentra, kde jim opět provedli angioplastiku.
V té době jsme si mysleli, že nejlepší možná léčba bude ta druhá, která využívá obě metody. Ale i my sami jsme byli překvapení, že nejlíp dopadla třetí skupina nemocných.
* Takže trombolýza je od té doby slepá kolej?
U nás se už nepoužívá. Ale v některých oblastech ano. Například na řeckých ostrovech, v severní Skandinávii nebo na severu Kanady, kde jsou vzdálenosti do nemocnice extrémní, má tato metoda stále smysl.
* Nápad převážet nemocné s infarktem byl na tehdejší dobu asi hodně revoluční.
V té době to bylo absolutní tabu. Dřívější postupy jasně říkaly, že s infarktem se nesmí hýbat. Představa, že převezeme pacienta z nejbližší nemocnice do kardiocentra vzdáleného třeba padesát i osmdesát kilometrů, kde je lepší přístrojové vybavení a personální obsazení, byla tehdy pro mnoho lékařů příliš radikální.
* Vaše studie prý vzbudila velký rozruch a byla povolena až po dlouhých tahanicích. Je to pravda?
Na uskutečnění první studie jsem žádal ministerstvo zdravotnictví o grant. Reakcí na žádost bylo předvolání na vědeckou radu, kde jsem měl podat vysvětlení, co to vymýšlíme za nesmyslný a nebezpečný projekt, kterým chceme hubit pacienty. Byla to velmi nepříjemná diskuse. Připadal jsem si jako před inkvizičním koncilem.
Nakonec rada některé naše argumenty akceptovala v tom smyslu, že nám studii rovnou nezakázali, ale požádali o názor Českou kardiologickou společnost. Ta o ní následně jednala. Poměrem hlasů dvanáct ku jednomu výbor ČKS tuto studii podpořil. Napsali, že projekt je zajímavý, medicínsky opodstatněný a že není nebezpečný pro pacienty.
* Takže vám grant dali?
Ne, nedali. Dodnes mám schovaný dopis od ministerstva, že grant se neuděluje, protože projekt je vědecky nepřínosný. Uskutečnili jsme ho pak v podstatě bez peněz, jen z nadšení lékařů, kteří se na něm podíleli.
* Nicméně první studie na třech stovkách pacientů asi ještě nebyla zlomovým argumentem pro radikální změnu léčby infarktu, nebo ano?
Debatovali jsme, jestli už je to dostatečný důkaz pro to, abychom v celé zemi naprosto převrátili léčbu. Nakonec jsme se shodli na úrovni ministerstva, pojišťoven i odborníků, že těch tři sta pacientů je dost málo na to, abychom provedli takto radikální změnu v organizaci péče.
Tak jsme uskutečnili studii Prague 2, která měla už celostátní charakter. Zúčastnilo se jí osm set padesát pacientů a jedenapadesát nemocnic. Výsledky nakonec potvrdily závěry první studie. Teprve poté se tento postup zavedl do praxe. A nastal druhý, ještě větší zlom v poklesu úmrtnosti.
* Chápu správně, že právě za radikální změnu v péči o pacienta s infarktem získali čeští kardiologové letos v květnu prestižní cenu od Světové zdravotnické organizace?
V podstatě ano. Cena má několik aspektů. Jedním je konkrétní přínos, který zmiňujete, tedy zásadní změna léčby na národní úrovni. Jen bych chtěl zdůraznit, že jsme nevynalezli angioplastiku jako takovou.
Ale jako první jsme dokázali, o kolik je angioplastika lepší než trombolýza při použití v celostátním měřítku. Převratná byla naše myšlenka, že se pacient musí v nejakutnější fázi dovézt na katetrizační sál do kardiocentra, kde se angioplastika provede.
Vymysleli jsme logistiku čili organizaci péče o pacienta s infarktem tak, aby byla tato metoda dostupná pro všechny nemocné.
Česká republika zavedla tento princip jako první na světě a v rámci celoevropského projektu Stent for Life, který v roce 2008 vymysleli a vlastně až dosud vedou čeští kardiologové, ho rozšiřujeme do dalších evropských zemí i na jiné kontinenty.
* Úmrtnost na infarkt tedy i díky vám klesla na neuvěřitelných pět procent. Přibývá však srdečních selhání. Je to daň za úspěch?
V podstatě ano. Pacient dnes sice infarkt díky angioplastice přežije, ale na srdci mu zůstane jizva. Takové srdce je oslabené, nefunguje, jak by mělo.
Proto může později dospět do fáze srdečního selhání. I to se dá dnes účinně léčit. Biventrikulární kardiostimulátory synchronizují činnost srdce, defi brilátory zase ruší některé smrtící arytmie.
Takže i s těmito selháními dnes přežívají pacienti mnohem déle.
* Co těch pět procent pacientů, kteří na infarkt umírají? Těm už není pomoci? Bude možné to číslo v budoucnu ještě snížit?
Přírodu úplně znásilnit nejde, takže na nulu se nikdy nedostaneme. Nyní už bude boj o každé půlprocento velmi obtížný. V podstatě většina studií, které se pokoušely úmrtnost ještě snížit, se zatím žádného velkého zázraku nedočkala.
Čistě teoreticky by šlo dalšího zásadního snížení úmrtnosti docílit jedině tím, že by všichni pacienti, i ti potenciální čili celá populace, byli dokonale informováni o příznacích infarktu. O tom, jak je důležité hned zvednout telefon.
Po pětiminutové bolesti na prsou si zavolat záchranku a nezdržovat se ničím jiným.
* Pak by úmrtnost mohla ještě klesnout?
Pokud by všichni nemocní do hodiny, nejpozději do hodiny a půl přijeli na sál, tak je možnost, že by se číslo dostalo někam ke dvěma procentům. Ale níž už to rozhodně nepůjde. Pokroky, které nastaly v medicíně v posledních dvaceti či třiceti letech, jsou mimořádné.
Zejména v kardiologii došlo k opravdu radikálnímu posunu. A považuji za veliké štěstí, že jsem měl možnost zrovna v této zajímavé době prožít profesní kariéru. Mys lím si, že už není ani představitelné, že by něco podobného – pokud jde o srdeční infarkt – mohlo ještě někdy v historii nastat.
Další pokroky budou už jen dílčí, v daleko menším rozsahu.
* Kam se váš obor bude ubírat v budoucnu? Jsou na dosah nové nadějné metody léčby?
V současné době jsou pozitivní posuny v léčbě arytmií a v prevenci cévních mozkových příhod. Existuje řada nových účinných léků, které dokážou zabránit mrtvičce. To, čemu se v poslední době věnujeme, je právě léčba akutních mrtvic. Pokoušíme se podobnou léčbu, jako je angioplastika infarktu, provádět i u mozkových příhod.
* Takže zaučujete neurology?
Tak se to nedá říct, možná spíše naopak – my se od nich učíme, jak složitou a záludnou nemocí mozková mrtvice je. Je to společná práce, neurologové víc pracují hlavou, my zase rukama. Neurologové nám pacienty doporučí, my provedeme zákrok a oni si pak nemocného zase převezmou. Ale jsme ještě v začátcích – ve stejné fázi jako před dvaceti lety s léčbou infarktu.
* Jak infarkt souvisí s mozkovou příhodou?
Pacient s infarktem má o něco vyšší riziko cévní mozkové příhody a naopak. Zhruba deset procent pacientů s infarktem někdy prodělalo i mrtvičku. Ale není tam těsná souvislost.
Oba stavy mohou mít společnou příčinou, tedy ucpání tepny sraženou krví. Nicméně u infarktu to platí v pětadevadesáti procentech případů, zatímco u mozkové mrtvice asi jen ve třiceti až čtyřiceti procentech.
Ve zbylých až sedmdesáti procentech mohou hrát roli i jiné příčiny.
* Postihuje infarkt častěji ženy, nebo muže?
Podle všech statistik postihuje častěji muže. Ale narůstá výskyt infarktu u žen, což je dáno prodlužováním délky dožití. Ženy žijí déle, tudíž se jich i víc dožije infarktu. U žen vzniká infarkt o deset až dvanáct let později než u mužů.
* Chrání je ženské hormony?
Jistí si nejsme. Některé teorie říkají, že ano. Nicméně následná léčba, která z toho vycházela, totálně selhala. Preventivní užívání ženských hormonů v době klimakteria mělo totiž opačný efekt a dnes se od toho zcela ustoupilo. Proč ženy dostávají infarkt později a zda je to hormonálně podmíněno, není tedy zatím úplně jasné.
* Změnil se za posledních dvacet let žebříček rizikových faktorů, které vedou k infarktu?
Ten se příliš nemění. Mění se způsob boje s nimi. Například v oblasti léčby zvýšených hladin cholesterolu došlo zavedením léků ze skupiny statinů k radikálním změnám. Dnes v podstatě kaž dý pacient po infarktu užívá některý z těchto léků. I ty výrazně přispěly k prodloužení života.
Čili vysoký cholesterol hraje v tomto onemocnění důležitou roli. Ale zásadní je především rodinná anamnéza, tedy dědičná zátěž. Když má někdo v genech infarkt, mozkovou mrtvici nebo jiné srdeční choroby, má poměrně velké riziko, že ho také potkají.
To, jakým způsobem žije, jak se stravuje, zda kouří, nebo sportuje, významně ovlivní, kdy ho tyto nemoci potkají. Pokud dostali vaši rodiče infarkt v padesáti a vy máte vysoký cholesterol, neléčíte si ho, kouříte a jste obézní, dostanete infarkt třeba ve čtyřiceti.
V opačném případě, tedy při dokonalé životosprávě, ho dostanete asi taky, ale třeba až v sedmdesáti.
* Takže s genetickou zátěží ho mám jistý?
Jistého nemáte nic, ale rodinná anamnéza je zásadní. Stejně jako například kouření, protože každá cigareta zvyšuje srážlivost krve a zhoršuje aterosklerózu (kornatění tepen, pozn. red.).
Ovšem i mladý třicetiletý pacient, který má tepny zdravé, ale je silný kuřák, může dostat infarkt. Krev se může srazit i v úplně zdravé tepně.
Hrozí to mužům, kteří jsou silní kuřáci, a kuřačkám, pokud cigarety navíc kombinují s antikoncepcí.
* Co kuřák sportovec? Nesnižuje se u něho riziko infarktu díky pohybové aktivitě?
To je dobrá otázka, ale těžká odpověď. Nevím, žádné důkazy pro ani proti v tomto směru nemáme. Náš nejmladší pacient, jedenadvacetiletý házenkář, přišel z tréninku, zapálil si cigaretu a dostal infarkt.
* Zdá se, že vaší rodině kardiologie doslova učarovala. Váš otec je v tomto oboru vyhlášeným specialistou, kardiologem je i váš bratr. Asi mi teď řeknete, že léčit srdce jste chtěl už od dětství.
Vůbec ne. Na gymnáziu mě lákala i biologie nebo chemie. Po určitém váhání jsem se rozhodl pro medicínu. První ročník byl stres, ale ve druhém mě studium začalo hodně bavit. Ještě před promocí jsem koketoval s kardiochirurgií.
Když jsem po škole nastoupil do nemocnice, chtěl jsem být gastroenterolog nebo nefrolog (specialista zabývající se léčbou ledvin, pozn. red.). Můj táta byl v té době už poměrně slavný a já jsem měl pocit, že se mu nemůžu nikdy vyrovnat. Nechtěl jsem být celý život v jeho stínu.
Tak jsem si řekl, že půjdou vlastní cestou.
* Kdy jste změnil názor?
Můj tehdejší šéf, profesor Víšek, mi vysvětlil, že toto nemá hrát roli. Že mám dělat to, co mě baví nejvíc. A to byla kardiologie.
* České kardiologické společnosti, jejímž jste předsedou, se letos dostalo celosvětově významného ocenění, vy jste v roce 2011 dostal Národní cenu vlády Česká hlava. Dá se říct, že otce jste minimálně dohonil.
Medicína není soutěž. Svoji práci miluji. S trochou nadsázky říkám, že medicína je to nejkrásnější povolání, v jeho rámci je nejhezčím oborem kardiologie a v jejím rámci je nejzajímavější invazivní kardiologie a léčba infarktu.
Je skutečně úžasné, když vám záchranka přiveze bledého, šedopopelavého člověka a vypadá to, že bude do pěti minut po něm. Vy mu v třísle a srdci zašťouráte hadičkami a on je za hodinu zdravý a chce jít domů. Někdy to má opravdu až zázračný efekt.
***
Petr Widimský (60) Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., FESC, FACC, se narodil v Praze, na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze promoval v roce 1979. Od počátku své lékařské praxe pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, kde od roku 2001 působí jako přednosta III.
interní – kardiologické kliniky a zároveň je proděkanem pro vědu a výzkum 3. LF UK. V roce 2011 obdržel Národní cenu vlády Česká hlava za mimořádné výsledky v oblasti intervenční léčby akutního infarktu myokardu.
V letech 2004 až 2006 byl členem výboru Evropské kardiologické společnosti a v letech 2006 až 2008 viceprezidentem Evropské kardiologické společnosti.
Od roku 2011 je předsedou České kardiologické společnosti, která letos obdržela prestižní cenu od Světové zdravotnické organizace (WHO) za celosvětový přínos k léčbě akutního srdečního infarktu a za originální výzkumné výsledky s přímým dopadem na léčebnou praxi. Také jeho otec i bratr jsou známí kardiologové.
Angioplastika
Stent slouží jako výztuž zúžené tepny 1. Je vyroben ze speciální kvalitní oceli. Má strukturu složitého pletiva – při značném zjednodušení si ji lze představit jako pružinku v propisovací tužce.
Implantuje se pomocí nafouknutého balonku 2. Po jeho vyfouknutí zůstává vtlačen do stěny tepny a udržuje požadovaný průsvit 3.
Převratná byla naše myšlenka, že se pacient musí v té nejakutnější fázi dovézt do kardiocentra.
Foto popis| 4
Foto popis| NEHÝBAT, PROSÍM. Převážet nemocné s infarktem do nemocnic, které mají lepší personální a přístrojové vybavení, považovala ještě před sedmnácti lety řada lékařů za příliš radikální myšlenku. V té době to bylo absolutní tabu.
- Foto popis| 1
- Foto popis| 2
- Foto popis| 3
Foto popis| ÚHLAVNÍ NEPŘÍTEL. Kuřáky před infarktem neuchrání ani sport. „Náš nejmladší pacient, jedenadvacetiletý házenkář, přišel z tréninku, zapálil si cigaretu a dostal infarkt,“ líčí kardiolog Petr Widimský.
Foto popis| 2
Foto popis| BOJ O ŽIVOT. Úmrtnost na infarkt klesla za posledních dvacet let z 25 na 5 procent. Podle celosvětově uznávaného kardiologa z Vinohradské nemocnice Petra Widimského ale přírodu úplně znásilnit nelze: „Na nulu se to nikdy nedostane. Nyní už bude boj o každé půlprocento velmi obtížný.“
- Foto popis| 3
- Foto autor| Foto: 1 Tomáš Nosil, 2, 3 TÝDEN
- Foto autor| Foto: Jakub Stadler