Mononukleóza vzniká napadením viru Epsteina a Barrové (EB virus), který zasahuje především játra a slezinu.
Ačkoli může mít mononukleóza lehký a nenápadný průběh podobný typické angíně, lidově nazvaná polibková nemoc vyvolává i závažnější onemocnění důsledkem možných komplikací.
Mezi rizikové skupiny mononukleózy patří děti a dospívající mládež a při standardním průběhu trvá dva až čtyři týdny. Komplikovaná či neléčená mononukleóza pak může vést ke žloutence i zápalu plic.
Faktory mononukleózy (EB viru)
Nejčastějším rizikovým faktorem infekční mononukleózy je oslabený imunitní systém, k němuž dochází v důsledku nadměrné zátěže, stresu a nervového vyčerpání.
Pokud dojde k oslabení imunity, organismus je velmi snadno infikován EB virem, který bývá ve většině případů přenesen slinami. Proto se také mononukleóze přezdívá studentská nemoc či nemoc z líbání.
K rizikovým faktorům se pak přidává jakýkoli ústní kontakt s infikovanou věcí (lahev, cigareta, kartáček, příbor…). Méně často se lze mononukleózou nakazit prostřednictvím kašle.
Inkubační doba a diagnóza mononukleózy (EB viru)
Inkubační doba EB viru se velmi liší, někteří odborníci odhadují 30 až 50 dnů, jiní 4 až 6 týdnů. V každém případě propuknutí nemoci se ukáže příznaky, které trvají nanejvýš měsíc.
Při prvních příznacích a podezření na mononukleózu lze nakažení EB virem odhalit výtěrem z krku a odběrem krve. Mononukleózu potvrzuje vyšší počet bílých krvinek atypického tvaru a přítomnost protilátek vytvářející imunitní systém (provádí se test na specifické protilátky).
V některých případech postižení mononukleózou jsou potvrzeny i zvýšené jaterní testy.
Příznaky mononukleózy (EB viru)
Příznaky virové mononukleózy mohou mít vzestupnou tendenci i náhlý průběh. Teplotní příznaky mohou být lehce zvýšené, ale mnohdy je provázejí i 40°C horečky s trváním až dva týdny.
Zvětšené uzliny jsou velmi typickým příznakem nakažení EB virem, kdy dochází k tzv. povlakové angíně, při níž se nemocnému těžce polyká a trpí nechutenstvím díky těžké bolesti v krku.
Ke všem příznakům mononukleózy se pak přidávají zimnice, bolest hlavy a kloubů, malátnost, ucpaný nos, těžké dýchání i charakteristický zápach z úst.
Prevence mononukleózy (EB viru)
Účinnou prevencí je vyhýbat se všem rizikovým faktorům, které by mohly přenos EB viru podpořit. Nejde-li se vyhnout stresu, vyčerpání a nadměrné zátěži, pak může jako prevence sloužit cílené posílení imunitního systému pestrou stravou s velkým množstvím vitamínů a minerálů.
Léčba mononukleózy (EB viru)
Léčba virové mononukleózy je odvislá od jejího průběhu. Pokud se jedná o vážnější průběh, je nutná hospitalizace nemocného na infekčním oddělení, kde jsou podávány léky ke zmírnění příznaků.
Léčba jakéhokoli průběhu mononukleózy je podmíněna klidem na lůžku a dietním režimem, který dosahuje rychlejší regenerace jaterních buněk. Protože není lék, který by EB virus zneškodnil, nezbývá než spoléhat se na sílu imunitního systému, jehož úkolem je škodlivé viry zahubit.
Bohužel při mononukleóze je imunitní systém velmi oslaben, a tudíž je nutné ho posílit vlastními silami.
Vliv imunitního systému na mononukleózu (EB virus)
Mononukleóza je důsledkem nakažení EB viru při fyzickém i duševní oslabení.
Ve stavu zdravé a silné imunity se organismus nákaze virem EB ubrání, ale je-li imunitní systém oslaben, virus má možnost se šířit tak, aby tělu uškodil.
Posílíme-li tedy imunitní systém přírodní cestou do stavu obranného mechanismu, dochází k zahubení viru v inkubační době, případně rychlejšímu a kvalitnějšímu uzdravení.
Další informace
Infekční mononukleóza: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Infekční mononukleóza je virové onemocnění způsobené EB virem (virus Epstein-Barrové). Lidově bývá nazývána také jako Nemoc z líbání, jelikož se přenáší slinami a nakaženi bývají převážně dospívající. Nemoc se také často vyskytuje u dětí, kde probíhá většinou skrytě a objevena bývá až náhodou z krevních testů.
Původcem mononukleózy je viru Epstein- Barrové nebo cytomegalovirus. V 90% se jedná právě o EB virus, který patří mezi tzv. herpes viry, tj. viry, které způsobují onemocnění jako opary či neštovice. Tento virus se vyskytuje běžně v těle většiny z nás, ale nemoc propuká až při nadměrné zátěži nebo oslabení organizmu, při stresu nebo nervovém vyčerpání.
Po prodělání nemoci získává pacient doživotní imunitu. Viry v jeho těle ovšem nadále přežívají a to v tzv. klidovém stádiu. V momentě, kdy zase dojde k oslabení organizmu, mohou se tyto viry aktivovat a být zase vylučovány slinami.
Inkubační doba mononukleózy se pohybuje od čtyř do šesti týdnů.
Příznaky infekční mononukleózy
Ještě před nástupem vlastních příznaků pociťuje nemocný nesmírnou únavu. Ta mu brání vykonávat i běžné činnosti a může trvat až několik týdnů. Ve většině případů dochází k charakteristickému zvětšení uzlin (krčních, podčelistních i dalších) a k výskytu zvýšené teploty. Pacient trpí nechutenstvím, nemoc často doprovází zvětšení jater a sleziny.
Diagnostika infekční mononukleózy
Mononukleóza bývá zpočátku často zaměněna za angínu. Teprve v momentě, kdy nezabírají antibiotika, padá podezření na virovou mononukleózu. Lékař provede především vyšetření krve a testy na funkci jater.
Léčba
Léčba mononukleózy antibiotiky není vzhledem k jejímu virovému původu možná. Vyléčení této nemoci a celková rekonvalescence trvá až půl roku.
Při lehčím průběhu (převážně u dětí a dospívajících) nemocný dochází pravidelně na kontrolu na infekční oddělení.
Pokud má mononukleóza těžký průběh (typické pro dospělé)- dojde k masivnímu otoku krku, neklesající horečce nebo těžké infekci jater- bývá pacient hospitalizován.
První měsíc pobývá nemocný doma, nenavštěvuje školu, případně práci. Pro snížení horečky se doporučují antipyretika.
Pacientovi je předepsána jaterní dieta, měl by se vyhýbat tučným jídlům, čokoládě ale i kávě. Absolutní zákaz platí samozřejmě pro alkohol. Nemocný nesmí sportovat, mohlo by dojít k poranění křehkých jater nebo sleziny. Velmi důležitý je celkový klid.
Trvalé následky se u léčených pacientů zpravidla nevyskytují.
Komplikace infekční mononukleózy
Při nedodržení léčby a diety může dojít k trvalému poškození jater nebo chronickému oslabeníimunity.
Nemoc mladých
Infekční mononukleózu způsobuje podobný virus jako třeba opar. Setká se s ním téměř každý člověk. Samo onemocnění se plně rozvine asi jen u 30 až 40 procent dětí a mladistvých.Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc nebo nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové nebo cytomegalovirem.
Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu, játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů.
Virus Epstein-Barrové zůstává v organismu člověka i po pominutí prvotní infekce. Čas od času se reaktivuje, už však nepropuká v nové onemocnění. O tomto stadiu se mluví jako o toulavém – virus se nachází ve slinách hostitele a dotyčný může nakazit jinou osobu.
Nákaza se může šířit i používáním kontaminovaných předmětů, např. zubního kartáčku nebo špatně umytého nádobí. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí čtyř až šesti týdnů. U dospělých lidí ve středním a starším věku se mononukleóza rozvine málokdy.
Když se to ale stane, hrozí větší riziko komplikací. Mezi ohrožené skupiny patří lidé s oslabenou imunitou – na věku v tomto případě nezáleží.
Příznaky onemocnění
Příznaky nemoci jsou stejné jako u jiných infekčních onemocnění – hlavně u angíny. U většiny pacientů dochází ke zvětšení lymfatických uzlin, jež se může dotknout sice kterékoli oblasti, ale obvykle zasahuje podčelistní a krční. Vždy se jedná o symetrické a na první pohled zjevné zvětšení.
Prvním příznakem onemocnění bývá většinou únava podobná únavovému syndromu. Nemocný není schopný vstát a vykonávat běžné činnosti. Dalším symptomem je vysoká horečka. Bolesti v krku, které jsou typické pro angínu, se mohou projevit i při mononukleóze. A někdy dokonce pacient trpí oběma nemocemi najednou. Čím je člověk starší, tím jsou jednotlivé příznaky závažnější.
S postupem věku je poté poměrně rozšířeným příznakem hepatomegalie a splenomegalie – zvětšená játra a slezina. Zvětšující játra se projevují tlakem v pravém podžebří, dojde-li k omezení jejich funkčnosti, bývá patrné nažloutlé bělmo, vyvolané lehkou formou žloutenky.
Zvětšená játra se slezinou jsou společně s úmornou únavou jedinými příznaky, jak bezpečně bez provedení krevních testů rozeznat mononukleózu od angíny.
V případě tohoto onemocnění se v krvi objeví zvýšený počet bílých krvinek netypického tvaru. Většinou jsou v krvi přítomny i protilátky, které vytváří imunitní systém. Často bývají zvýšené i jaterní testy.
Léčba
Neexistuje specifický lék určený k léčbě mononukleózy. Léčba spočívá v režimových opatřeních a podávání léků na potlačení jednotlivých příznaků.
Ačkoli jsou antibiotika při léčbě virových onemocnění neúčinná, často jsou připisovány při zánětu krku přidrženou bakteriální infekcí.Při zvýšených jaterních testech je nutná dieta s omezením živočišných tuků.
Místo živočišných je potřeba používat jen rostlinné tuky a oleje, ale smažení jako úpravu jídla je lepší úplně vynechat. Na alkohol a ostrá jídla zapomeňte.
Změny krevního obrazu a jaterních testů se upraví zhruba po třech měsících. Režimová opatření by se měla dodržovat ještě další dva měsíce. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči infekcím. Pacient by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout – také by se neměl fyzicky zatěžovat.
INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA – inkubační doba, příznaky, léčba
Infekční mononukleóza je virové onemocnění, které trápí především děti a dospívající pacienty.
Jeho původcem je nejčastěji virus Epstein-Barrové (EBV) přenášený slinami, kvůli čemuž se mononukleóze říká také nemoc z líbání.
Příznaky této choroby obvykle zahrnují velkou únavu, horečku a zvětšení lymfatických uzlin, ale u pacientů se mohou projevit i závažnější zdravotní komplikace.
Pod názvem infekční mononukleóza se nejčastěji rozumí virové onemocnění vyvolané virem Epstein-Barrové. Jeho příznaky mohou na první pohled připomínat streptokokovou angínu, jelikož zahrnují třeba horečku nebo nepříjemné bolesti v krku, ale mononukleóza na rozdíl od angíny nereaguje na léčbu antibiotiky.
Mezi nejpostiženější skupiny obyvatelstva patří děti, dospívající a mladí dospělí, přičemž nejvyšší výskyt nemoci je evidován u pacientů ve věku 15–24 let.
Ulidí po čtyřicítce je virová mononukleóza naopak velice vzácná.
Zatímco v rozvinutých státech jsou protilátky evidovány zhruba u 50 % dětí kolem pěti let a u 90–95 % dospělých, v rozvojových oblastech dochází k promoření veškeré populace již ve velmi raném věku a infekce se zde téměř nevyskytuje.
Co se týče výskytu infekční mononukleózy na našem území, v České republice se jedná o poměrně časté onemocnění. Lékaři zde každoročně evidují více než dva tisíce nových pacientů.
Příčiny infekční mononukleózy
V naprosté většině případů (asi 80–90 %) je za rozvoj infekční mononukleózy zodpovědný virus Epstein-Barrové, který se označuje také jako EBV. Ten se podobně jako původce pásového oparu a planých neštovic řadí do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu. Do styku s ním se tedy dostane téměř každý člověk.
Zdrojem nákazy obvykle bývá nemocný člověk či zdravý nosič viru. Jelikož ale latentní forma EBV přežívá v lidském organismu po celý život, přenašečem může být také rekonvalescent.
Stejně jako u ostatních herpetických infekcí tedy může dojít k reaktivaci viru, a to například v důsledku stresu, těhotenství nebo jiných závažných onemocnění.
Reaktivovaná mononukleóza pak často bývá asymptomatická, ale pacient je krátkodobě infekční pro své okolí.
Mnohem menší procento případů poté představuje syndrom infekční mononukleózy, jehož původcem může být například:
- cytomegalovir (CMV),
- HIV,
- HHV-6,
- Toxoplasma gondii,
- vzácné adenoviry.
Infekční mononukleóza: přenos
Virus Epstein-Barrové se nejčastěji přenáší slinami při úzkém kontaktu dvou lidí. Mezi rizikové aktivity tedy patří například sdílení stejné cigarety, pití ze stejné flašky, konzumace společného jídla nebo také líbání. Právě z toho důvodu se infekční mononukleóza lidově označuje také jako nemoc z líbání, polibková nemoc či studentská nemoc.
Po vstupu do lidského organismu EBV infikuje epitel hltanu, odkud vstupuje do B-lymfocytů, jejichž prostřednictvím se virus šíří do jednotlivých orgánů. Zasažené lymfocyty následně začínají produkovat protilátky, čímž aktivují imunitní odpověď zprostředkovanou hlavně cytotoxickými T-lymfocyty a NK-buňkami. Tímto způsobem se jim obvykle podaří infekci úspěšně zlikvidovat.
Prodělaná mononukleóza po sobě sice zanechává dlouhodobou imunitu, ale část infikovaných B-lymfocytů v organismu přeci jen zůstává. Později se mohou znovu stát zdrojem nákazy pro pacientovo okolí, jelikož dochází k vylučování viru jeho slinami. Kromě toho je možný také přenos mononukleózy krevní transfuzí.
Infekční mononukleóza: inkubační doba
Zatímco některé zdroje udávají, že se inkubační doba mononukleózy pohybuje od 4 dnů do 4 týdnů, jinde se můžete dočíst o rozmezí 30–50 dnů (zhruba 4–7 týdnů), přičemž v některých případech může být tento interval kratší.
Zajímavosti z historie
Infekční mononukleózu pod názvem idiopatická lymfadenopatie poprvé roku 1885 popsal moskevský pediatr Filatov a o několik let později nezávisle na něm také lékař Emil Pfeiffer, který toto onemocnění označil za glandulární (žlázovou) horečku. Současný název pochází až z roku 1920, kdy ho poprvé použili doktoři Sprunt a Evans.
Dalším významným krokem byl poté objev protilátek v roce 1932. Teprve o třicet let později, v roce 1964, ale Epstein a Barrová popsali první lidský nádorový virus, jež objevili u pacientů s Burkittovým lymfomem. Manželé Henleovi následně zjistili vztah mezi tímto virem a infekční mononukleózou.
Jaké má infekční mononukleóza příznaky?
Mononukleózu nejčastěji odstartuje nadměrná zátěž organismu, stres, nervové vyčerpání či oslabení obranyschopnosti. Počátek nemoci může být náhlý, ale výjimkou není ani pozvolný nástup, který doprovází celá řada nespecifických příznaků. V prodromálním stádiu, jež ohlašuje příchod onemocnění, se pacienti obvykle potýkají s těmito symptomy:
- Únava,
- horečka,
- bolest v krku,
- bolesti hlavy,
- bolesti břicha,
- bolesti svalů,
- nadměrné pocení,
- nevolnost a nechutenství.
Mezi nejnápadnější příznaky rozvinuté mononukleózy patří zvětšení lymfatických uzlin v oblasti krku, podpaží a třísel, což obvykle doprovází horečka a nepříjemná bolest v krku.
Dále bývá patrné také zvětšení mandlí s oboustrannými bílými a šedavými povlaky, k němuž dochází v rámci spálové (pseudomembranózní) angíny.
To může následně způsobit obstrukci dýchacích cest a nosovou výslovnost.
V prvních dnech po nástupu nemoci se často dostaví otoky víček označované jako Bassův příznak, a 25–60 % nemocných si stěžuje také na přítomnost drobných krevních výronků na patře, kterým se říká Holzelovo znamení. U některých pacientů pak způsobuje mononukleóza vyrážku či žloutenku, typický je nepříjemný zápach z úst a může se objevit také hepatosplenomegalie neboli zvětšení jater a sleziny.
Infekční mononukleóza u dětí do dvou let věku obvykle probíhá asymptomaticky. Pokud se u malých pacientů dostaví horečka, může dosahovat až 40 °C a většinou trvá 10–14 dní. Toto onemocnění se někdy může manifestovat podobně jako chřipka nebo streptokoková angína, ale většinou ji prozradí společně se vyskytující příznaky mononukleózy, kam kromě horečky patří třeba:
- bolest v krku,
- zvětšení lymfatických uzlin,
- zvětšení mandlí a bělavé čepy,
- otoky víček (Bassův příznak),
- petechie na patře (Holzelovo znamení),
- vyrážka,
- zápach z úst,
- zvětšení jater a sleziny,
- bolest v podžebří,
- žloutenka.
Komplikace mononukleózy
Ačkoliv je fatální průběh infekční mononukleózy velice vzácný, v některých případech se mohou dostavit komplikace, které vyžadují hospitalizaci a speciální léčbu. Nejčastěji se jedná o nadměrné zvětšení krčních uzlin a mandlí, které se navzájem dotýkají a způsobují obstrukci dýchacích cest.
Pokud jde o hematologické komplikace, sem patří například nižší hladina trombocytů v krvi, aplastická anémie či autoimunitní hemolytická anémie. Akutní průběh infekce mohou komplikovat také kardiální a neurologické obtíže, jako je myokarditida, perikarditida, encefalitida, meningitida, Giullain-Barré syndrom či paréza lícního nervu.
Jednou z nejobávanějších následků mononukleózy je poté ruptura sleziny, která bývá spojena s nepříjemnými bolestmi břicha a příznaky hemoragického šoku. U chlapců může nákaza virem Epstein-Barrové ve vzácných případech vyvolat také Duncanovu nemoc, což je dědičné onemocnění vázané na X-chromozom způsobené mutací genu SH2D1A.
Diagnostika
K odhalení infekční mononukleózy slouží vyšetření krevního obrazu, jaterní testy a sérologické metody. V krevním obrazu pacienta je na první pohled patrný zvýšený počet leukocytů, v diferenciálu převažují lymfocyty a monocyty a neobvyklá není ani mírná trombocytopenie. Hodnoty jaterních testů při mononukleóze bývají u většiny pacientů také abnormální.
Co se týče sérologických vyšetření, lékaři mohou volit z několika metod. Zhruba u 90 % pacientů trpících EBV mononukleózou se tvoří heterofilní protilátky, které je možné prokázat pomocí Paul-Bunnelovy reakce a OCH-Ericsonova testu. K vyšetření specifických protilátek poté slouží metoda ELISA nebo případně polymerázová řetězová reakce (PCR).
Léčba mononukleózy
Pokud se u pacienta prokáže infekční mononukleóza, léčba bývá ve většině případů pouze symptomatická. Nemocní by měli na základě doporučení lékaře dodržovat klidový režim a užívat vitaminy, antipyretika či hepatoprotektiva. Dále je nutné dbát na dostatečný příjem tekutin a v případě nutnosti vyzkoušet obklady na krk či různá kloktadla.
Jak už jsme zmínili výše, antibiotika jsou v případě infekční mononukleózy neúčinná a podání antibiotik aminopenicilinové řady navíc může pacientům způsobit výsev červené vyrážky.
Jestliže se však jedná o tzv.
duální infekci, kdy se ve výtěru z krku objeví streptokoky či jiné mikroby, lékař může pacientovi předepsat antibiotika penicilinové řady, jako jsou makrolidy a cefalosporiny.
U pacientů s výraznými polykacími a dechovými obtížemi se v rámci terapie používají krátkodobě také kortikoidy. Ačkoliv onemocnění většinou do 2–4 týdnů ustoupí, některé projevy mononukleózy mohou přetrvávat i během následujících týdnů a měsíců. Pacienti si s odstupem stěžují třeba na slabost, únavu a nechutenství.
Po prodělané infekční mononukleóze je dobré pacienta ještě půl roku sledovat, a to jak jeho celkový stav, tak i hodnoty krevního obrazu a jaterních testů. První měsíc by měl nemocný strávit doma a ještě po dobu následujících dvou měsíců je nutné omezit tělesnou námahu a sportovní aktivity. Onemocnění zároveň podléhá povinnému hlášení epidemiologickému odboru KHS.
Dieta při mononukleóze
Důležitou součástí při léčbě infekční mononukleózy je jaterní dieta, která šetří trávicí systém. Jídelníček při mononukleóze proto nesmí obsahovat smažená a tučná jídla ani žádný alkohol. Vyhýbat byste se ale měli také ovoci, které obsahuje zrníčka, slupkám, těžko stravitelným oříškům či příliš kořeněným pokrmům.
Vhodné je dbát především na správný výběr tuků a dobrou stravitelnost jednotlivých pokrmů. Jejich příprava by pak ideálně měla probíhat za pomoci dušení nebo vaření v páře, zatímco smažení na přepalovaném tuku si budete muset odpustit. Pozor také na přílišné solení, a pokud si budete chtít udělat maso na pánvi, zkuste to na sucho bez oleje.
Základem diety by pak měly být potraviny bohaté na živiny, minerály a vitamíny. Z toho důvodu lékaři doporučují konzumovat vysoce kvalitní bílkoviny, složité cukry a hodně ovoce i zeleniny. Důležité je dodržovat také pitný režim, kam můžete kromě čisté vody zařadit přírodní ovocné či zeleninové šťávy a bylinné čaje.
Pacienti by měli po mononukleóze dietu dodržovat tak dlouho, než se hodnoty jaterních testů normalizují. Obvykle se udává období šesti měsíců, ale vždy záleží především na doporučení ošetřujícího lékaře. Ten vás také odkáže na místo, kde hledat při mononukleóze recepty, které budou pro vaši dietu vhodné.
Přechozená mononukleóza
Neléčená mononukleóza může pacientům způsobit celou řadu závažných zdravotních komplikací, a proto byste toto onemocnění rozhodně neměli podceňovat.
Zanedbávat byste pak neměli ani klidový režim.
Ačkoliv léčba bývá spíše podpůrná, při přecházení únavy po prodělané mononukleóze totiž může u pacienta dojít k oslabení imunity a někdy se rozvine také chronický únavový syndrom.
Zdroje: internimedicina.cz, pediatriepropraxi.cz, medicinapropraxi.cz, WikiSkripta.eu
Co je infekční mononukleóza?
Infekční mononukleóza je virové onemocnění, se kterým se potýkají především děti, dospívající pacienti a mladí dospělí. Jeho rozmanité příznaky mohou na první pohled připomínat streptokokovou angínu, ale mononukleóza na rozdíl od ní nereaguje na léčbu antibiotiky. V České republice lékaři každoročně evidují zhruba dva tisíce nových případů.
Jaké jsou příčiny mononukleózy?
Za rozvoj mononukleózy je většinou zodpovědný virus Epstein-Barrové (EBV), který se řadí do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu. Zdrojem nákazy pak bývá nemocný člověk nebo zdravý nosič viru, přičemž přenos mononukleózy obvykle probíhá slinami při úzkém kontaktu dvou lidí. Právě proto se mononukleóza označuje také jako nemoc z líbání.
Jaké má mononukleóza příznaky?
Rozvoj mononukleózy bývá obvykle spojený s oslabením obranyschopnosti vlivem stresu či nadměrné zátěže, ale také s nervovým vyčerpáním.
Mezi charakteristické projevy nemoci, které se mohou objevit náhle, ale i pozvolna, se řadí: únava, nevolnost, horečky, bolesti hlavy, břicha a svalů, zvětšení lymfatických uzlin, bolest v krku a zápach z úst, zvětšení mandlí a výsev bělavých čepů, otoky víček, petechie na patře, vyrážka, žloutenka nebo i zvětšení jater a sleziny.
Čím se mononukleóza léčí?
Pokud se u pacienta mononukleóza prokáže, terapie bývá pouze symptomatická. Důležité je dodržovat klidový režim, dbát na dostatečný příjem tekutin a užívat vitamíny.
V případě potřeby je možné podat antipyretika či hepatoprotektiva (v rámci duální infekce také antibiotika) a vyzkoušet obklady nebo kloktadla.
Onemocnění většinou do 2–4 týdnů ustoupí, ale obtíže mohou ještě nějakou dobu přetrvávat.
Jak vypadá dieta při mononukleóze?
Součástí léčby je v případě infekční mononukleózy také jaterní dieta, která šetří trávicí systém pacienta. Základem jídelníčku by měly být potraviny bohaté na živiny, minerály a vitamíny. Veškeré smažené, tučné a příliš kořeněné pokrmy je naopak nutné vynechat, stejně jako alkohol, ovocná jadérka a slupky či těžko stravitelné ořechy.