Víte, že inkubační doba boreliozy může být až v řádu dnů či týdnů? ✔️ V případě podezření sledujte tyto příznaky, které vás mohou varovat. Bohužel, ve cca 40 % případů nemusí vůbec nastat. Nepodceňte tuto nemoc!
Co je borelióza?
Lymská Borelióza je onemocnění způsobené bakterií Borellia burgdorferi. Tato bakterie je přenášena zejména klíšťaty – zpravidla ve všech stádiích (larvy, nymfy, dospělá klíšťata). Tato bakterie přežívá ve střevním systému klíšťat, přičemž po přisátí se bakterie dostává do slin a odtud do našeho těla.
Přenos bakterií Borellia však nenastává okamžitě – ale v průběhu hodin – tudíž pokud klíště vytáhnete neprodleně, snižujete tak riziko nákazy.
Příznaky, které vás upozorní na boreliózu
- Ve zkratce – pokud se na kůži v místě kousnutí objeví kulatá, oválná, nebo ostře ohraničená, tmavě červená skvrna ohraničená světlým kruhem, zbystřete.
- Dále pak, můžete pociťovat bolest v kloubech, svalové křeče, malátnost a v neposlední řadě – vše doprovázené zimnicí, horečkou či bolestí hlavy.
- Mezi vážnější projevy a příznaky boreliozy můžeme zařadit:
- ochrnutí svalů v obličeji
- opakovaná malátnost a mdloby
- trvalé porušení nervového systému
Takže se nabízí – měli jste v nedávné době klíště? Kontrolujete, jestli nemáte v místě kousnutí červenou skvrnu? Pokud ano, může to vašemu lékaři pomoci včas diagnostikovat boreliózu.
Záludnost je v tom, že červený flek se v počátcích boreliózy vůbec nemusí objevit, ale i přes to ji můžete mít. Důležité je proto vědět, jaké příznaky by vás na boreliózu mohly upozornit. Je jich poměrně hodně a snadno mohou být zaměněny za jiné nemoci. Platí, že čím dřív se začnete léčit, tím lépe. Otálení s sebou totiž nese vážné a celoživotní komplikace.
Diagnóza lymeské boreliózy se stanovuje podle přítomnosti klinických příznaků, které si popíšeme níže v textu. Obecně se však borelióza potvrzuje serologickým vyšetřením krve. V krajních případech odebráním mozkomíšního moku nebo vyšetření tekutiny z kloubů. Ač to zní hrozně, ve většině případů stačí odběr krve. Nebojte se proto jít včas k lékaři.
Základem úspěšné léčby je správná diagnostika – správný typ laboratorního vyšetření. Jestliže nemoc podchytíme včas, pak s diagnózou souvisí taktéž podávání vhodných antibiotik. Rozhodně nedoporučujeme dlouhodobé podávání léků, které může spíše uškodit našemu zdraví.
A jakou má borelióza inkubační dobu? Typické příznaky se zobrazí od 2 do 1 měsíce od přenosu do organismu. V ojedinělých případech to může trvat i několik měsíců. Hodnoty nejsou jednotné – každý jsme individuál.
Borrelia garinii a Borrelia afzelii – bakterie, které umí znepříjemnit život
Borelióza patří mezi nejčastější onemocnění přenášené klíšťaty. Bakterie borelie, lat. Borrelia burgdorferi, žijí v trávicím traktu klíštěte a po přisátí se mohou dostat do těla člověka. Čím déle bude klíště zakousnuté, tím větší je riziko nákazy.
Na boreliózu neexistuje očkování, léčí se antibiotiky. Úspěch léčby závisí na stádiu onemocnění. Nepodceňujte proto následující příznaky, která vás mohou na boreliózu upozornit.
Borelióza má v zásadě tři hlavní fáze s různými projevy: akutní, rozšiřování do organismu a chronickou. A věřte mi, jestliže se dostane nemoc do třetí fáze, jsou následky opravdu zlé. Přitom právě 3. fáze a její dopad se může projevit třeba až po letech. Nejblíže je tomu „roztroušená skleróza“.
Než si jednotlivé fáze popíšeme, koukněte na možnosti využití Dubovek od Dědka kořenáře, nebo jeho Štětkové směsi, která je přímo určená na podporu léčbyboreliozy.
Příznaky 1. stadia boreliózy
První příznaky se objevují za 1–4 týdny od kousnutí klíštětem. Mezi nejtypičtější příznak této fáze patří boreliová svkrna (erythema migrant) – červený flek s bílým středem v místě přisátí parazita, který může být velký až 5 cm. Tento příznak se objeví zhruba u poloviny nakažených.
Pokud máte po vytažení klíštěte v místě přisátí červený flíček, ještě se nutně nemusí jednat o boreliózu. Tato skvrnka je důsledkem zánětlivé reakce na kousnutí, do několika dnů zmizí. Když se ale flek zvětšuje, vyhledejte lékaře.
Kromě boreliové skvrny mohou první stadium boreliózy provázet příznaky snadno zaměnitelné s chřipkou – horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů, bolest v krku, ztuhlý zátylek. Jen bude chybět rýma a kašel. To by vám mohlo naznačit, že o klasickou chřipku nebo nachlazení nepůjde.
U některých nemocných ale mohou příznaky prvního stadia úplně chybět. Borelióza propukne až v dalším stadiu, kdy už je hůře léčitelná. Dojde k tomu přibližně ve čtvrtině případů.
Příznaky 2. stadia boreliózy
Objevují se za 1-4 měsíce od kousnutí klíštětem. K vypuknutí druhé fáze boreliózy dochází kvůli nedostatečné léčbě prvního stadia nebo kvůli absenci příznaků v první fázi boreliózy.
Během druhé fáze dochází k rozšíření bakterie borelie do celého těla a reálně hrozí poškození imunitního systému. Borelióza ve druhém stadiu napadá klouby, nervový systém, srdce a způsobuje zánětlivá onemocnění.
Postižení nervového systému se nejčastěji projeví brněním končetin, jejich bolestí, trnutím a pocitem necitlivosti. Typické je také pálení kůže, píchání a stěhování bolesti po celém těle. Často se objevuje také obrna lícního nervu, která je charakteristická poklesem koutku úst a spodního očního víčka na jedné straně tváře.
Když borelióza napadne centrální nervový systém, hrozí riziko zánětu mozku nebo mozkových blan. Projevuje se vysokými horečkami, tuhnutím šíje, bolestmi hlavy nebo trnutím končetin a páteře.
Pokud borelie proniknou do kloubů, způsobují bolestivé záněty provázené otoky. Ze srdečních komplikací má borelióza na svědomí poruchy srdečního rytmu, bušení srdce a pocení v horní části těla.
I v této fázi lze nemoc dostat pod kontrolu. Ovšem když není z jakéhokoliv důvodu léčba úspěšná, borelióza dospěje do třetího stadia, které vede k nevratnému poškození mozku, nervového systému, kloubů a imunitního systému.
Minimálně můžete posílit svou imunita, například s Colostrem, které je opravdu všestranné. A nezapomeňte na vitamíny! Třeba ty od VitaHarmony, které jsou léty osvědčené.
Příznaky 3. stadia boreliózy
Ve své poslední fázi borelióza tiše vyčkává. Následky neléčené nebo nedostatečně léčené nemoci se mohou projevit za několik měsíců, ale klidně také za pár let.
Chronická borelióza nevratně mění a poškozuje některé orgány. Způsobuje celoživotní potíže, které mohou skončit až invaliditou.
Imunitní systém je v tomto stadiu už natolik poškozený, že nefunguje správně. Objevují se chronické infekce a hrozí riziko vzniku autoimunitních nemocí (roztroušená skleróza).
Trvalé poškození nervového systému se projevuje neuropatiemi, brněním a necitlivostí končetin. Poškození mozku provází chronické záněty, které mají za následek poruchy krátkodobé paměti, zhoršenou orientaci v prostoru a poruchy soustředění. Borelióza je dávána do souvislosti také s chronickým únavovým syndromem.
Nevratné poškození kloubů (kolen, ramen) způsobuje bolestivé chronické záněty a otoky trvající až několik měsíců. Podobně je na tom i srdce, kdy může opakovaně docházet k nebezpečným zánětům osrdečníku.
Léčba boreliózy
Účinná je pouze léčba antibiotiky a tetracykliny. Úspěch a délka léčby závisí na stadiu nemoci.
Pokud je borelióza zachycena včas, léčba trvá přibližně měsíc. Diagnostikování nemoci v dalším stadiu, kdy je napaden také imunitní systém, vyžaduje hospitalizaci – ta trvá 1-2 měsíce. Pacientům jsou během pobytu v nemocnici podávána nitrožilní antibiotika.
Dlouhodobou až doživotní léčbu vyžaduje poslední stadium boreliózy. Léčba je zaměřena na zmírnění symptomů. Nejde ovšem o podávání léků proti bolesti, ale jde o léčbu zaměřenou na potlačení infekce.
Nikdy tak nepodceňujte kousnutí klíštětem. Sledujte, jestli se neobjeví červená skvrna a s ní další příznaky. Pokud neradi čekáte a chcete vědět, zda bylo klíště nakažené, můžete si jej nechat vyšetřit v laboratoři. Je to ten nejlepší způsob, jak včas diagnostikovat případnou boreliózu.
Borelióza u dětí
Onemocnění je závažné jak u těhotných, tak u dětí. U obou rizikových skupin je zásadní co nejrychlejší diagnoza – o to snažší léčba poté je. Přesto však, je potřeba reflektovat i možné komplikace.
U dětí jsou zpočátku nasazeny antibiotika podávaná doma dle předpisu. Jestliže léčiva nezabírají, dochází ke zvýšení dávky. Zásadní je skutečnost, že v tomto případě hrozí hospitalizace a podávání léčiv intravenózně. Zde se bavíme o období 2 – 4 týdnů léčby pod dohledem lékařů.
Zda však dosáhneme úplnému vyléčení, nelze s jistotou nikdy říct. Někdo se vyléčí úplně, někdo se protrápí s dlouhotrvajícími problémy v podobě bolesti kloubů či ochabnutí svalů. Nedostatečná léčba u dětí pak může vést k pozdějšímu rozvoji chronického onemocnění, které už nemusí být spojováno s původcem nákazy.
Jak borelióze předejít?
Prostě a jednoduše – připravit se na možná rizika a zabránit kontaktu s klíštětem či jiným hmyzem. Základem je tedy správné oblečení, dlouhé nohavice a rukávy, ideálně světlé oblečení.
Kvalitní uzavřená obuv nesmí ve vaší výbavě chybět. Skvělým tipem je přetáhnout si dlouhé ponožky přes nohavice. Cílem je zamezit možnosti styku klíštěte s vaší pokožkou. Nedejte jim příležitost.
A na závěr – oděv i pokožku nastříkejte vhodným přípravkem – repelentem proti klíšťatům.
Jakmile se vrátíte zpět z přírody nebo delšího výletu, kde jste se pohybovali ve vysoké trávě nebo na vlhkých místech – pečlivě se zkontrolujte, zejména pak v oblasti kolenních jamek, podpaždí a třísel. Pamatujte, že čím kratší dobu klíště zůstane přisáté na těle, tím větší je pravděpodobnost, že se bakterie nedostane do vaší krve.
Pokud již na klíště narazíte – odstraňte jej pomocí pinzety. Uchopte jej co nejblíže kůži a opatrně vyndejte. Rozhodně s klíštětem nekruťte a nemačkejte ho. Místo po vkusu potřete dezinfekcí – lihem a umyjte si ruce.
Lymská borelioza a její příznaky
Diagnostika boreliozy
- klíště, poštípání hmyzem
- erythema migrans
- postupný vývoj typických příznaků jako jsou neurologické symptomy, kloubní potíže aj., nebo také typické kožní projevy – přetrvávající erytémy, boreliový lymfocytom, ACA atd.
V případě typického průběhu infekce od klíštěte přes erytém po rozvoj kloubního či neurologického onemocnění není o diagnoze pochyb. Takové případy však nebývají pravidlem.
Pokud jste již v minulosti byli pro boreliozu léčeni, a máte pocit, že se vám potíže vrátily, bude to nejspíš přesně tak, jak si myslíte.
Mohou, ale nemusí vám to potvrdit laboratorní metody, protože po dlouhé době od nakažení často tělo proti chronické nákaze už nevytváří žádné protilátky.
Potom lze po dohodě s vaším lékařem nebo na základě vaší vlastní důkladné úvahy zvolit vhodnou léčbu a sledovat, zda na vaše problémy zabere. Pokud ano, může dojít i k opětovné tvorbě protilátek a budete mít nejen zlepšený zdravotní stav, ale i svou diagnozu.
Pokud hledáte viníka vašich různorodých zdravotních problémů, a nemáte přímou historii boreliozy, dospějete pravděpodobně k diagnoze metodou pokus-omyl, na základě dlouhé pouti po ordinacích lékařů, léčitelích, obskurních léčebných metodách, užívání kvant léků na bolest či uklidnění, možná i s psychiatrickou diagnozou. Napovědět může zlepšení vašeho stavu po krátkodobé antibiotické léčbě nesouvisejících potíží (například pokud vás při léčbě angíny přestanou bolet klouby, a opakuje se to znovu při braní antibiotik na infikovanou kožní ranku). Zrovna tak vás přivede na stopu bouřlivá reakce asi druhým dnem po začátku užívání antibiotik, kterou lze zaměnit i za alergii, jedná se však o Jarisch-Herxheimerovu reakci. Pokračujte ve čtení a položte otázky ve fóru, tyto stránky jsou zde pro vás.
Pomocí laboratorních metod
Bohužel neexistuje žádný test, který by vám zcela jednoznačně potvrdil, že vaše zdravotní obtíže způsobuje právě borelioza, nebo naopak prokázal, že boreliozu nemáte, nebo že jste z boreliozy vyléčeni. Není žádná souvislost mezi hodnotami v laboratorních testech a aktivitou infekce, nebo potížemi, které infekce způsobuje.
Pokles protilátek neznamená uzdravení a jejich zvýšení také není známkou zhoršení nemoci. Vysoké množství protilátek neukazuje na vážnější onemocnění, než má pacient s nízkými výsledky, nebo imunodeficitní úplně bez protilátek.
V těchto případech může ukázat infekci až přímá diagnostika – nalezení borelií pod mikroskopem, nebo nalezení boreliových nukleových kyselin pomocí speciálních metod. Přímé metody jsou ovšem málo citlivé, a tak produkují velké množství falešně negativních výsledků. Navíc, ne každá laboratoř je spolehlivá.
Z těchto faktů vyplývá, že laboratorní testy mohou podpořit vaši diagnozu, ale rozhodně nejsou směrodatné pro léčbu ani pro vývoj vaší nemoci. Pokud vám lékař řekne: „tímto testem vyloučíme boreliozu“, nebo „vidím na testech, že jste vyléčen/a“ jděte jinam.
Diagnoza je vždycky individuální, a provádí se na základě anamnézy, současných potíží pacienta, kombinací více druhů testů a případně i empirickým testem reakce na antibiotika. Toto s vámi pravděpodobně váš obvodní, ale ani žádný specializovaný lékař iniciativně řešit nebude. Je to na vás.
Hlavním garantem a výzkumným pracovištěm pro diagnostiku (nikoliv však léčbu!) boreliozy by měla být Národní referenční laboratoř pro boreliozu ve Státním zdravotním ústavu, vedená dříve RNDr. Hulínskou.
V současnosti tato laboratoř bohužel ztratila zkušené vedení i některé další pracovníky, používá běžné komerční testovací metody. Více informací viz Kauza SZÚ.Jak postupovat a kolik vás to bude stát, když si chcete nechat udělat testy v SZÚ, se dozvíte v příspěvku diskusního fóra.
Novou žádanku na vyšetření v SZÚ si můžete stáhnout zde: ŽÁDANKA o vyšetření v NRL pro lymeskou borreliózu.
Státní zdravotní ústav v rámci své činnosti dané zákonem zpracoval vyhlášku upravující diagnostické postupy pro lymskou boreliózu. Jedná se o normu, kterou je lékař povinen respektovat. Pokud ji nezná, můžete si ji vytisknout a předat mu ji.
Důležitou zásadou v této vyhlášce obsaženou je povinnost testovat pacienta s negativními protilátkami v testu Elisa, ale přitom s příznaky onemocnění, přesnější metodou Western blot.
Obsahuje také velmi důležitý pokyn nasadit pacientovi s typickým příznakem první fáze nemoci – tedy erythema migrans, ihned antibiotika bez dalšího vyšetřování a odkladu.Příloha č. 23 vyhlášky 275/2010 ze dne 13. září 2010, kterou se mění vyhláška č. 473/2008 Sb.
, o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce. Toto je zákonná norma stanovující závazný postup při stanovení diagnózy LB, jejím epidemiologickém hlášení a protiepidemických opatřeních.
Stahujte zde, tiskněte a rozšiřujte mezi cílové adresáty – své lékaře: Systém epidemiologické bdělosti lymeské borreliózy.
Obecně se laboratorní metody dělí na přímé a nepřímé, tj. mohou hledat přímo daný patogen (tedy borelie) nebo protilátky proti nim, které si tělo vytváří. Přímé laboratorní metody jsou závislé na tom, že je třeba odebrat nějaký materiál, ve kterém se právě v tu chvíli borelie vyskytují (v hojném množství) a ten pak správně vyšetřit.
V případě boreliozy je to dost obtížné. Není možné provést nějaký stěr a kultivaci z něj jako při angíně. Nejčastěji se odebírá krev, ve které se borelie vyskytují málo, přesto však může jít o vhodnou metodu u pacientů, kteří netvoří protilátky. Větší úspěch mívají přímé metody z místa probíhající infekce, např.
z výpotku na kloubu nebo z likvoru při akutní neuroborelioze.
Protilátky proti boreliím můžete hledat především v krvi, ale jejich hladina souvisí s funkcí imunitního systému, který borelie přímo ovlivňují ve svůj prospěch. Proto se opět jedná o metodu málo spolehlivou.
Laboratorní testy, i přes svou nespolehlivost, jsou pro vás důležité ze dvou důvodů:
- Pokud váháte nad svou diagnozou a způsobem léčby, dokument z laboratoře vás může ujistit, že jste na správné cestě. Navíc během léčby chronické boreliozy mohou protilátky nejdřív vzrůst, což je známkou správného postupu – imunitní systém znovu bojuje s infekcí. Jakmile se budete uzdravovat, měly by nejprve klesat IgM protilátky a stoupat IgG, poté IgM vymizí a IgG začne také klesat. To je ovšem ideální případ při správné léčbě a plně funkčním imunitním systému.
- Váš lékař bude klidnější a bude mít podklady pro jednání se zdravotní pojišťovnou, aby vás mohl správně léčit, pokud budete mít pozitivní laboratorní testy. Ne každému se podaří najít spolupracujícího lékaře, ale pokud ho máte, važte si ho, vzdělávejte si ho, pravidelně k němu choďte na testy a informujte ho o průběhu léčby.
Detekce protilátek
Protilátky (imunoglobuliny) proti boreliím začnou tvořit vaše B-lymfocyty až několik týdnů po nakažení, proto nemá cenu testovat je hned po vytažení klíštěte nebo vytvoření skvrny, určitě ne dříve než 3-6 týdnů po štípnutí. Pokud vám byla nasazena antibiotika dřív, než se protilátky vytvořily, je možné, že se ani tvořit nezačnou. Případně mohou být vyvázané v imunokomplexech, takže se v testu neukážou (nezreagují).
U většiny infekcí imunitní systém začíná tvořit nejprve protilátky typu IgM (imunoglobuliny M), pak za několik týdnů se tvoří i IgG protilátky (imunoglobuliny G). U některých infekcí tyto IgG zůstávají v těle celé roky.
Protože borelioza je chronická, trvalá infekce, chronicky nemocný pacient by měl logicky mít především protilátky typu IgG.
Jenže v tomto případě jsou častější nálezy IgM protilátek, protože pokaždé, když se borelie množí a mění svou povrchovou strukturu na obranu proti imunitnímu systému, pak jsou B-lymfocyty stimulovány k nové tvorbě IgM protilátek. Pak mohou vaše výsledky vypadat, jako byste léta trpěli „časnou nákazou“.
V každém případě jsou protilátkové testy obrazem funkce jedné malé části imunitního systému, ne obrazem nemoci samé. Proto je nejdůležitější, jak se cítíte, ne jaká čísla máte na papíru z laboratoře.
Záložky Diagnostika zpracovala: 9/2009 Radka
Zdroje
[1] Bartůněk P, Bojar M, Hulínská D, Janovská D et al. Lymeská borelióza, 3. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s., 2006
[2] Státní zdravotní ústav, Národní referenční laboratoř pro lymeskou boreliózu
[3] Schwarzová K, Kost'anová Z, Holecková K, Spitalská E, Boldis V. Direct detection of Borrelia burgdorferi spirochetes in patients with early disseminated Lyme borreliosis. Cent Eur J Public Health 2009;17(4):179-82. online Dôkaz spirochét Borrelia burgdorferi u pacientov s včasnou diseminovanou formou lymeskej boreliózy
[4] Durovska J. et al. Our experience with examination of antibodies against antigens of Borrelia burgdorferi in patients with suspected Lyme disease. Bratisl Lek Listy 2010; 111(3):153-5. online Our experience with examination of antibodies against antigens of Borrelia burgdorferi in patients with suspected Lyme disease
[5] Baehr R et al. Empfehlungen zur Diagnostik und Therapie der Lyme-Borreliose. online Empfehlungen česky Směrnice pro diagnostiku a léčbu lymské boreliózy
[6] Charles L. Crist MD: Testování boreliózy pomocí Western blot testů
[7] informace výrobců testů, například výrobce setů pro PCR diagnostiku
Diagnostika a léčba boreliózy
Borelióza je mnohem rozšířenější, než si mnozí lidé myslí.
Teprve když jsem se začala zabývat detoxikační metodou C.I.C., objevila jsem, že za mnoha příznaky nemocí se skrývá přítomnost borelií a jejich toxinů v těle nemocného člověka. Umožnila mi to práce s EAV diagnostikou toxinů.
Jaké jsou projevy boreliózy
Borelióza je nemocí mnoha tváří. Projevuje se podle toho, kde právě borelie „úřadují“ a jak jsou aktivní. Mohou být přítomny prakticky kdekoliv v těle. Z toho vyplývá neobvyklé množství příznaků tělesných i psychických.
Oblíbenými působišti borelií jsou především klouby, kůže a nervový systém. Nalezeny byly také v nejdůležitějších orgánech: v játrech, slezině, ledvinách, plicích, srdci a mozku. Borelióza postihuje mnoho orgánů, zejména v pozdních stádiích.
Z častých projevů přítomnosti borelií se vyskytují především:
- únava
- nespavost
- poruchy paměti a soustředění
- deprese
- bolesti hlavy a krční páteře
- poruchy imunity
- stěhovavé bolesti kloubů, svalů, šlach
- srdeční arytmie
- onemocnění kůže a podkoží
- světloplachost, oční zákaly, záněty spojivek
- poruchy trávení
- záněty cévního systému
- brnění či poruchy citlivosti různých částí těla
Diagnostika
Lékařská diagnostika boreliózy se opírá především o nepřímé důkazy. Zjišťují se specifické protilátky proti boreliovým antigenům.
Co jsou antigeny
Antigeny jsou cizorodé částice, které dokáže imunitní systém rozpoznat a reagovat na ně tvorbou protilátek. I borelie mají antigeny, které provokují náš imunitní systém k tvorbě protilátek.
Jaká úskalí má zjišťování protilátek
- Imunitní systém z nějakého důvodu protilátky netvoří vůbec, i když borelie v těle jsou.
- Organismus vytvoří tak málo protilátek, že nejsou v krvi zjistitelné.
- Protilátky jsou zjistitelné pouze při odběru v místě zánětu (například v kloubní tekutině, v mozkomíšním moku).
- Organismus tvoří protilátky pomalu, takže v době testování ještě v krvi nejsou přítomny.
- Borelie mění své antigeny. Imunitní systém pak tvoří jiné protilátky, než které dokáže test stanovit.
V těchto případech vychází test na protilátky v krvi falešně negativní.
Lékař na základě falešně negativního testu může stanovit chybnou diagnózu a léčbu.
Jaké testy se používají na zjištění protilátek v krvi
- Vyhledávacím testem je test imunoenzymový, technikou ELISA, kterým se zjišťují protilátky typu IgM (časné protilátky) a IgG (pozdní protilátky).
Testem ELISA můžeme získat jak výsledky falešně pozitivní, tak falešně negativní.
- Potvrzujícím testem je WESTERN BLOT, který využívá jednotlivých antigenů borelií. Vyhodnocení výsledků tohoto testu je komplikované a může být zkreslené.
Sérologické testy nemohou poskytnout informace
- o délce trvání nákazy,
- aktivitě a závažnosti infekce,
- účinku léčby,
- o vývoji onemocnění.
V praxi to znamená, že se lékaři nemůžou na diagnostické testy spolehnout.
Jak se zjišťuje neuroborelióza
Neuroborelióza je závažné neurologické onemocnění. Jedná se o postižení nervového systému. Pro stanovení této diagnózy je nutná lumbální punkce a vyšetření mozkomíšního moku. Ani u tohoto vyšetření neexistuje 100% spolehlivost.
Léčba boreliózy
- Borelióza se léčí antibiotiky, která se většinou polykají.
- U neuroboreliózy a u pozdních stádií boreliózy je nutné podávání antibiotik do žíly.
- Antibiotika by se měla začít podávat co nejdříve po nákaze.
- Problematické je to, že mnoho lidí nemá žádné příznaky a typická skvrna se jim neudělá.
Jaká antibiotika se používají
Na polykání:
- amoxicilin
- phenoxymethylpenicilin
- doxycyklin (zákaz použití je u dětí do 8 let, u těhotných a kojících žen)
- cefuroxim axetil
- azitromycin
Používají se u migrujícího zarudnutí, boreliového lymfocytomu, izolované obrně lícního nervu, zánětech a bolestech kloubů a při postižení srdce lehčího stupně.
Do žíly:
Antibiotika do žíly se používají u závažnějších pozdních stádií, včetně neuroboreliózy, například u zánětu mozkových blan, zánětu kořenů míšních, zánětu nervů, kloubního zánětu s výpotkem, postižení srdce, postižení oka, chronického zánětu kůže.
Na co pamatovat při léčbě antibiotiky
Antibiotika narušují střevní mikrobiom a jejich užívání může být spojeno s nežádoucími účinky. Z tohoto důvodu je prospěšné při antibiotické léčbě užívat Hylak forte (koncentrát metabolických produktů prospěšných bakterií; při užívání se ředí nápojem!) a probiotika (například Joalis ActivCol, přírodní kapsle s kulturou lactobacilu.)
Prevence
- Při pobytu v přírodě používejte repelenty, vhodný oděv a obuv.
- Po návratu se důkladně prohlédněte, a pokud najdete klíště, ihned jej odstraňte.
- Klíště odstraňte s pomocí pinzety nebo speciálního háčku, nikdy holou rukou. To platí i u odstraňování klíšťat u domácích mazlíčků.
- Místo přisátí důkladně dezinfikujte a pravidelně kontrolujte aspoň po dobu následujících 30 dnů.
- V případě kožních změn či jiných nově vzniklých zdravotních potíží vyhledejte lékaře.
- Co nejdříve vyhledejte zkušeného detoxikačního poradce, který pracuje s EAV diagnostikou.
Zdroje
- Doporučený postup Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně
- Lymeská borelióza – Mýty a pověry v diagnostice a léčbě lymeské boreliózy (video z tiskové konference našich předních odborníků dostupné na youtube.com)
Doporučená literatura
- Petr Bartůněk a kolektiv, Lymeská borelióza, Grada 2013
- Stephen Harrod Buhner, Borelióza, Triton 2014
- Wolf-Dieter Storl, Přírodní léčba Boreliózy, Pragma 2013
- Kimmig, Hassler, Braun, Klíšťata, Pragma 2003
- V případě jakéhokoliv dotazu použijte kontaktní formulář nebo mi napište na: [email protected]
- Tento text, s aktivními odkazy na zdroje, si můžete stáhnout tady.
- Na osobní, on-line nebo telefonickou konzultaci se můžete objednat tady.
- Hodně zdraví přeje Dana Srpová
Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy
Doporučený postup Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně
Autoři
| Doc. MUDr. Lenka Krbková, CSc. | Klinika dětských infekčních nemocí, Fakultní nemocnice Brno |
| RNDr. Kateřina Kybicová, Ph.D. | Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu, Státní zdravotní ústav, Praha |
| Doc. MUDr. Dušan Pícha, CSc. | Klinika infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha |
| MUDr. Hana Roháčová, Ph.D. | Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, Nemocnice Na Bulovce, Praha |
| MUDr. Dita Smíšková, Ph.D. | Klinika infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha |
Oponováno a schváleno
- výborem Společnosti infekčního lékařství (SIL) ČLS JEP
- Datum vydání
- Revize
- 11. 12. 2018: doplnění vysvětlivek v tabulce č. 1
- Obsah
1. Úvod 2. Epidemiologie 3. Etiologie 4. Patogeneze 5. Klinické formy 5.1. Dermatoborrelióza 5.2. Neuroborrelióza 5.3. Muskuloskeletální postižení 5.4. Ostatní 5.5. Postborreliózový syndrom
- 6. Diagnostika
- 7. Léčba
- 8. Prevence
6.1. Přímá diagnostika 6.2. Nepřímá diagnostika 6.3. Klinická interpretace sérologických testů 7.1. Volba antibiotické léčby dle klinických manifestací a délky trvání příznaků 7.2. Volba antibiotické léčby dle věku a speciální klinické situace (děti, alergie, těhotenství) 7.3. Hodnocení terapeutického efektu 7.4. Opakování léčby 9. Časté otázky 9.1. Přenos borrelií hmyzem? 9.2. Vyšetření přisátého klíštěte? 9.3. Testování jedince po sání klíštěte? 9.4. Profylaktické podání antibiotik? 9.5. Riziko přenosu v těhotenství?
10. Dispenzarizace, hlášení
11. Jiné klíšťové nákazy v podmínkách ČR Zkratky Literatura
1. Úvod
Cílem doporučených postupů je upozornit na klinické projevy infekce, shrnout diagnostický algoritmus a doporučit správnou antibiotickou léčbu.
Autoři respektují „evidence-based medicine“ pravidla, vycházejí z vlastní dlouhodobé klinické praxe a ve výsledku se tato doporučení shodují s doporučeními řady evropských států vydanými lékařskými autoritami dané země [1-3].
Lymeská borrelióza (LB; synonyma klíšťová borrelióza; lymeská nemoc, anglické názvy: Lyme disease, Lyme borreliosis, Tick-borne borreliosis; německé názvy: Lyme Borreliose, Zeckenborreliose, Borrelieninfektion) je zánětlivé multisystémové bakteriální onemocnění postihující kůži, nervový a muskuloskeletální systém, vzácně i jiné orgány. LB je zoonóza způsobená spirochetami rodu Borrelia. Vektorem nákazy je ve střední Evropě klíště obecné (Ixodes ricinus) a v této oblasti je LB nejčastější infekcí přenášenou klíštětem. Riziko infekce je nízké a mnoho průběhů je asymptomatických.
2. Epidemiologie
LB je zoonóza s ohniskovým výskytem. V ČR je v průměru infikováno borreliemi asi 10-20 % klíšťat. Vyskytují se však místa, kde se borrelie v klíšťatech téměř nevyskytují nebo kde je borreliemi infikována až polovina klíšťat [4-6].
Riziko nákazy člověka po přisátí infikovaného klíštěte není veliké, roste však s délkou přisátí klíštěte. Pokud je klíště odstraněno do 24 hodin od přisátí, je riziko přenosu nákazy minimální, od 1,4 % do 4 % [7].
Z xenobiotických pokusů je známo, že k přenosu dochází ve větším měřítku za několik hodin a závisí na druhu borrelie [8].
Rezervoáry LB jsou středně velcí a malí savci, plazi a ptáci. Člověk je pouze náhodným hostitelem, od něhož se infekce dále nepřenáší. Klíště obecné má tři vývojová stadia (larva, nymfa, dospělec). Zdrojem infekce může být stadium nymfy a dospělce. Přenos nákazy jiným krev sajícím hmyzem nebyl doposud prokázán.
Vhodným biotopem pro klíšťata jsou vlhké lesy a louky s nízkými křovisky. Riziko infekce klesá se stoupající nadmořskou výškou, nad 800 m je mizivé. Klíšťata jsou na území ČR aktivní přibližně od března do listopadu s nejvyšším výskytem v květnu a září.
Přesná incidence borreliózy v ČR není známa, podle hlášení EPIDAT je výskyt dlouhodobě stabilní s kolísáním mezi 30-40 případy na 100 000 obyvatel.
3. Etiologie
Původcem LB je gramnegativní mikroaerofilní spirálovitá bakterie s nepravidelnými závity patřící do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Jednotlivé druhy borrelií se liší svou antigenní výbavou, afinitou k různým tkáním a vazbou na rezervoárového hostitele [9].
Tyto rozdíly ale nejsou z hlediska kliniky zásadní, a proto může každý druh vyvolat kteroukoliv orgánovou manifestaci. V České republice byla diagnostikována onemocnění způsobená B. afzelii (častěji kožní manifestace), B. garinii a B. bavariensis (častěji neurologické projevy), B. burgdorferi sensu stricto (kožní, kloubní a nervové projevy), B.
spielmanii (kožní a kloubní projevy). Ojediněle byly od pacientů izolovány i jiné druhy borrelií, v Evropě: B. lusitaniae, B. bissetii, a B. valaisiana [10-12]. Borrelie mají dlouhé spirálovitě vinuté tělo o délce 4-30 µm a průměru 0,2 µm.
Na obou koncích těla vyrůstají bičíky, které jsou ovinuté kolem těla spirochety a umožňují jí pohyb rychlostí až 2 mm za minutu. Borrelie volně procházejí epitelem i hematoencefalickou bariérou, jsou primárně extracelulárními patogeny.
Borrelie jsou díky svým vlastnostem značně pohyblivé, jsou během několika dnů schopny diseminovat v organismu a dosáhnout cílových orgánů. Rozmnožují se relativně pomalu, příčným nebo podélným dělením, zhruba každých 7-20 hodin.
Vzhledem dlouhému generačnímu času je expanzivita infekce nízká.
Spirochety jsou dle některých výzkumů schopny při nízkém pH a nedostatku nutrice vytvářet cystám podobné útvary a jiné morfologické non-spirální formy a za vhodných podmínek se zpětně transformovat do formy spirální [13-16].
4. Patogeneze
Patogeneze borreliové infekce je ovlivněna dvěma faktory: vlastnostmi a invazivní strategií původce a kvalitou imunitní odpovědi hostitele. Již v průběhu aktu sání vylučuje klíště proteiny, které mají imunosupresivní účinek [17-18].
Patogenetický mechanismus časné lokalizované a časné diseminované formy vychází z kontaktu borrelií s makrofágy v místě zánětu, zatímco u pozdní diseminované formy hrají rozhodující roli autoimunitní procesy [19-20].
Studie intravitální vizualizace spirochet prokazují adhezi k cévnímu epitelu, roli hrají proteiny vázající fibronektin. Strategie borrelií vyhnout se obranným mechanismům hostitele je mnohočetná, ale zahrnuje především schopnost měnit fenotyp dle okolí expresí povrchových proteinů (Osp, outer surface protein).
Jednotlivé druhy borrelií zabraňují působení mechanismů komplementu (např. vazbou na faktor H) [21]. Vazbou na plasminogen jsou schopny odbourávat kolagen, laminin a fibronektin a diseminovat v kůži [21-22].
Imunitní systém dovede rozpoznat borrelie díky jejich povrchovým proteinům a interakce vede k aktivaci komplementového systému, makrofágů a dendritických buněk. Následuje produkce prozánětlivých cytokinů TNFα, IL-1, IL-6, IL-8. Ke specifické imunitní odpovědi s tvorbou protilátek dochází následně v průběhu infekce.
Po inokulaci dojde k diseminaci, která probíhá jak cestou krevní, tak lymfatickou, velmi rychle, po 24 hodinách jsou borrelie v CNS, po třech dnech v kloubech již mimo cévy.
Patogeneze lokalizované formy EM je nejjednodušší a je dána lokálním šířením spirochet z místa infekce centrifugálně. Propagace je různě rychlá, ale většinou trvá několik dnů až týdnů.
Z centra místa přisátí klíštěte se může šířit další vlna infekce s příslušnou klinickou symptomatikou. Diseminovaná forma se po stránce patogeneze chová podobně.
V obou případech se spirochety šíří v podkožním vazivu a mohou zde různě dlouho perzistovat.
Patogenetický mechanismus nervové formy není dosud jednoznačně vysvětlen [23]. Borrelie se mohou do CNS dostávat dvěma způsoby: hematogenní cestou nebo jinými strukturami, například podél periferních nervů.
Hypotéza šíření podél periferních nervů byla vyslovena již Horstrupem a Ackermannem v roce 1973 [24] před objevením spirochetové etiologie.
Maximální postižení kořenů míšních nervů u pacientů s Bannwarthovým syndromem je obvykle typické v místě původního sání klíštěte nebo erythema migrans, stejně jako léze n. facialis na ipsilaterální straně.
Rovněž rozdílné klinické projevy v Evropě a USA vedou ke spekulaci, že neuroborrelióza v Evropě, způsobená B. garinii a B. bavariensis, je výsledkem lokálního šíření podél nervů, zatímco meningitida, způsobená B. burgdorferi sensu stricto, je výsledkem hematogenní diseminace.
Patogenetický mechanismus chronické kloubní formy má několik hypotéz: 1) genetická predispozice u pacientů s výskytem některých alel v HLA systému, například HLA-DRB1*0401 [25], 2) autoimunitní proces, kdy na povrchu synoviálních T buněk je vysoká produkce antigenu lidských leukocytárních buněk (HLFA-1, human leukocyte function-associated antigen 1) [26] a ten působí jako autoantigen pro imunodominantní epitop povrchového proteinu OspA borrelií [27]. Podobným autoantigenem je růstový faktor endotelových buněk (ECGF, endothelial cells growth factor), který stimuluje odpověď T i B buněk [28] a 3) protilátková odpověď s vysokou produkcí IgG proti povrchovému proteinu A [29].
5. Klinické formy
5.1. Dermatoborrelióza
Kožní postižení (dermatoborrelióza) při onemocnění lymeskou borreliózou (LB) patří mezi časté klinické formy, které se mohou objevit ve všech stadiích LB.
V časném lokalizovaném stadiu jde o migrující erytém, v časném diseminovaném stadiu jde o mnohočetné projevy migrujícího erytému a borreliový lymfocytom a ve stadiu pozdní diseminace o chronickou atrofickou akrodermatitidu [30-31].
V časném lokalizovaném stadiu infekce je typickým projevem LB migrující erytém (erythema migrans, EM), které se objevuje u 30-80 % infikovaných. EM je pro onemocnění patognomonické. Všechny patogenní druhy borrelií tuto formu mohou způsobit. Inkubační doba má široký rozptyl a kolísá mezi 3-30 dny, maximálně do 90 dnů.
EM se objevuje v místě předchozího přisátí klíštěte. Začíná jako poměrně výrazně demarkovaná červená skvrna, která se šíří do okolí a může mít i několik desítek centimetrů v průměru. V některých případech se od středu může s odstupem dnů až týdnů šířit další vlna erytému.
Skvrna je okrouhlá nebolestivá, nevystupuje nad okolí, většinou nesvědí nebo jen velmi mírně. Postupně začíná v centru blednout a na kůži zůstává jen kolorovaný prstenec. Vyskytuje se kdekoliv, kde bylo přisáto klíště.
Podle charakteru se rozlišuje makulární typ EM (erythema migrans maculare), který je hladký, homogenní a nemá tendenci k blednutí v centru. Anulární typ (erythema migrans annulare) je rovněž hladký, má červené okraje a světlý střed.
Koncetrický EM (erythema migrans concentricum) má charakter terčovitých kružnic, kde se střídá světlá a červená barva kůže. EM může být provázen celkovými příznaky, kterými jsou bolesti kloubů a svalů, bolesti hlavy, vzácně subfebrilie.
Diferenciálně diagnosticky nutno odlišit mimo jiné reakci na bodnutí hmyzem a prosté přisátí klíštěte, lokální alergické projevy, erythema nodosum, erysipel, mykotické postižení (tinea corporis), infekci vyvolanou parvoviry (parvovirus B19) [32]. EM se může také vyskytnout jako mnohočetné, jestliže bylo infikovaných klíšťat najednou více. Sérologické vyšetření není pro diagnózu nutné [33].
V časném diseminovaném stadiu může dojít k hematogennímu rozsevu v kůži a mohou se tvořit mnohočetná erytemata (erythema migrans multiplex, EMM) tj. dvě a více ložisek na kůži, která se objevují v odstupu několika dnů po primárním EM.
Jsou většinou různých velikostí, okrouhlá bez centrální indurace, která je někdy přítomna u primárního EM v místě přisátí klíštěte.
EMM mohou být spojena s celkovými projevy infekce (artralgie, myalgie, lehká hepatopatie a další nespecifické symptomy) i s orgánovým postižením, nejčastěji s časnými neurologickými projevy [34].
Borreliový lymfocytom (BL) je charakterizován lokálním postižením kůže a podkoží edematozního charakteru, které je způsobeno lymfocytární infiltrací. Může být projevem časného lokalizovaného, nebo diseminovaného stadia infekce. Původcem je nejčastěji dermatotropní B. afzelii.
Inkubační doba je několik týdnů až měsíců. Postihuje dospělé i děti, u kterých je častější [35]. Predilekčními místy jsou ušní lalůček a boltec, křídla nosní, prsní bradavka, axila, skrotum.
Na kůži je patrné červenofialové zarudnutí s tumorózním zduřením, které je nebolestivé, může lehce svědit, někdy je barva kůže normální. Diferenciálně diagnosticky nutno odlišit zejména erythema nodosum, tumor jiné etiologie, lymfom, sarkoidózu, nebo i bakteriální zánět jiné etiologie.
Diagnostika je klinická podpořená pozitivní sérologickou odpovědí. V některých případech je nutná i histologie k vyloučení jiného původu tumoru.
V pozdním diseminovaném stadiu je typickým projevem LB na kůži acrodermatitis chronica atrophicans [36]. Inkubační doba se pohybuje v měsících až letech po nákaze, průběh onemocnění bez léčby má podobnou délku. Častěji se vyskytuje ve vyšším věku a u žen [37].
Kultivačně či pomocí PCR byla prokázána jako původce B. afzelii. Projevuje se jako barevné změny na kůži horních nebo dolních končetin s maximem postižení akrálně na extenzorové straně. Změny začínají většinou na jedné straně, později jsou symetrické. Nemoc má dvě fáze.
Nejprve je kůže začervenalá s mírným edémem, později prosvítá cévní kresba a kůže má až lividní charakter. V oblasti kloubů mohou být červené erytémy, někdy i s fibrotickými uzlíky. Později kůže bledne s pigmentacemi a akcentuje se atrofizace.
Vlivem atrofie je kůže náchylná k dalšímu postižení, hlavně k porušení intergrity a dalším sekundárním infekcím. Diferenciálně diagnosticky nutno odlišit změny při vaskulárním postižení, lokální sklerodermii, stavy po omrzlinách, senilní atrofii kůže, lichen sclerosus et atrophicus.
Diagnostika je klinická, podpořená pozitivní protilátkovou odpovědí ve třídě IgG. V některých případech nutno ověřit i bioptickým vyšetřením.
5.2. Neuroborrelióza
Postižení nervového systému se objevuje nejčastěji 4-6 týdnů po infekci (s rozptylem 1-12 měsíců), pouze část pacientů pozoruje přisátí klíštěte (30-50 %), 20-30 % udává EM. Většina pacientů odpovídá časné NB (více než 90 %) s manifestací nervových příznaků do 6 měsíců po infekci. Časná NB je často samoúzdravné onemocnění, pozdní formy choroby mají tendenci přetrvávat déle.
Časná neuroborrelióza postihuje centrální i periferní nervový systém [38].
Postižení periferního NS se nejčastěji manifestuje jako meningoradikuloneuritida (Garinův-Bujadouxův-Bannwarthův syndrom