Neuróza – Vše o zdraví

Výrazem neurózy se dříve označovaly poruchy se společným jmenovatelem: úzkostí. Nejedná se o nemoc, ale o lehkou formu narušení psychiky, která většinou nevyžaduje hospitalizaci.

Okolí si obyčejně psychických problémů nevšimne, člověk pokračuje v obvyklém způsobu života. Sám si přitom vytváří problémy a někdy je také příčinou různých chorob.

Osoba s neurózou je velmi smutná, chybí jí vůle a motivace, kromě pocitů beznaděje se člověku špatně spí, může mít různé poruchy příjmu potravy.

Neuróza - Vše o zdravíÚzkostné poruchy

Úzkostné poruchy mají několik druhů.

Kromě fobických poruch (nepřiměřený strach z výšek, otevřených prostor, z hadů, hmyzu) sem patří také sociální fobie, obsedantně kompulzivní porucha (opravdu jsem si umyl ruce, zamkl jsem dveře), neuróza úzkosti (obava, že se něco stane), neurastenie (celková únava, patří sem i hypochondrie) nebo panická porucha (silné obavy o život doprovázené rychlým dýcháním), kdy člověk je zdráv a příznaky spouští psychika. Někdy je zapotřebí zapátrat v dětství, protože právě tam mívají vrozené faktory neuróz své kořeny. Často plynou z nejistoty. Významnou roli v rozvoji neuróz hraje způsob výchovy. Neurózy je zapotřebí včas léčit, aby nenarostly do obřích rozměrů a nerozvinuly se do deprese. To ovšem není jediná komplikace, která může nastat. Těmto osobám také hrozí nemoci srdce a vysoký krevní tlak.

Léčba neurózy

Neuróza je vhodná řešit psychoterapií, případně v kombinaci s předepsanými léky. Vždy ale záleží na konkrétním případu. Důležité je především posílení psychické odolnosti, sebevědomí a také zvládání běžných situací.

Prevence neurózy

Při prevenci neurózy je zapotřebí nastavit harmonii do života. Není tím myšlen pouze zdravý životní styl, ale také psychohygiena. Nezbytné jsou pozitivní pracovní podmínky, je vhodné věnovat čas i osobnímu životu.

Člověk by neměl procházet zbytečným emocionálním napětím, měl by umět dobře relaxovat a dopřávat si kvalitní spánek. Neodkládejte úkoly a nepříjemné záležitosti, snažte se je vyřešit co nejdříve. Pomáhá optimistický pohled na svět. Zároveň je třeba nezapomínat na posilování imunity. Zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Neur%C3%B3za http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/neuroticke-poruchy/

Neuróza - Vše o zdravíNeuróza - Vše o zdraví

Neuróza je chůze oklikou

Psychiatr ochotný srozumitelně definovat neurotika v pouhopouhé jediné, byť rozvité větě, by to mohl udělat třeba takto: Každý člověk může udělat chybu, může ji i opakovat, pokud ji ale udělá třicetkrát, pak je neurotik.

Nebo by mohl říct: Neurotik komplikovaně obchází problém, místo aby jej prostě vyřešil.

A to je vlastně také důvod, proč je psychické onemocnění nazvané neuróza pro pacienta i jeho okolí složitou, a tedy vysilující chůzí po podivně klikatých cestičkách.

Špetka historieJestliže je dodnes poměrně obtížné definovat pojem neuróza jednoduše, pak možná i proto, že už samotný název je nesmysl. Latinské slovo neurosis totiž znamená zánět nervu, tedy přesně to, o co se v tomto případě nejedná.

Tento omyl vznikl v hluboké minulosti, kdy se ještě lékaři domnívali, že příznaky tohoto duševního onemocnění má na svědomí organické poškození nervu. Ačkoli už od minulého století je jasné, že potíže způsobuje porucha funkční, název diagnózy zůstal zachován.

Jedno je ale jisté: neurózu neodhalí ani rozbor krve, ani rentgenový snímek, pouze psychiatrické a psychologické vyšetření, k němuž svým objevem nevědomí značně přispěl Sigmund Freud.

Za příčinu neuróz označil nevědomý konflikt, který lidé ukrývají hluboko ve svém nitru. Všichni.

Kolize je třeba řešitNevědomé konflikty, vyplouvající na povrch vlivem nepříznivé vnější situace, tlakem či přetížením, způsobují lidem velkou a nepříjemnou úzkost. Právě proto je jejich řešení nezbytné.

„Například svůj nevědomý konflikt ve vztahu k matce musíme vyřešit už proto, abychom vůbec mohli dozrát.

Nelze být dítětem do padesáti let, vždyť se sami musíme stát rodiči,“ konstatuje Dana Kárová, psychiatrička pražského Denního sanatoria Horní Palata.

Organismus se snaží za pomoci obranných mechanismů s masivní úzkostí vypořádat, vynaloženou energii však naneštěstí promění v příznaky neurózy. Tak se rodí třeba četné fóbie, při nichž může mít člověk strach z kdečeho: z pavouků, stísněných prostor, lidí…

Zrovna tak sem patří chorobná nutkavost, kterou provázejí únavné rituály. Jednu z pacientek doktorky Kárové pronásledoval pocit špíny tak usilovně, že trávila až osm hodin denně ve vaně, což jí samozřejmě znemožňovalo vést normální život.

Stejně obtížná dokáže být ale i neuróza hysterická, k nejobávanějším postižením náleží lehčí či středně těžká forma deprese.

Dobře utajený viníkKdyby existovalo muzeum neurotiků, Tomáš Š. by v něm měl jako jeden z typických pacientů zaručené čestné místo.Zrovna se chystal na oslavu svých padesátin, když se jeho žaludek přihlásil poprvé. Pan Š. si ovšem jeho zlobení vysvětlil jako příznak stárnutí.

S podzimem se však k útrobám připojilo i srdce: chvílemi jako by se splašilo. To už přimělo pana Š., aby se nechal prohlédnout. Praktický lékař však žádnou konkrétní újmu na zdraví pacienta, kterého vídal jednou za rok při chřipkové epidemii, neobjevil. Potíže přesto sílily. Pan Š.

měl však štěstí: na abiturientském večírku se o svých potížích zmínil jinému lékaři, bývalému spolužákovi.

Ten si pohotově spojil minulost věčně ztrémovaného studenta s jeho současnou neskrývanou starostí o to, zda se v podniku, v němž už dvě desítky let pracuje, dočká i důchodu, a poslal ho za kolegou psychiatrem. Správně udělal.

„Nevědomé konflikty vyústí mnohdy v somatické poruchy: někoho bolí žaludek, jiný má srdeční nebo močové potíže,“ konstatuje doktorka Kárová. „Bohužel zdaleka ne vždy lékaři odhalí, že jejich příčina je psychická, a pacienta dlouho, leč zbytečně léčí běžnými medikamenty, mezi nimiž chybějí ty, které by mu alespoň trochu ulevily – totiž léky, zmírňující despresi a úzkost.“

Bez předsudkůJednu z účinných forem pomoci představují krizová i psychoterapeutická centra spolu s ordinacemi psychiatrů a psychologů, kde se lékaři sice věnují i symptomům nemoci, ale hlavně se snaží vyřešit příčinu strastí. Na pomoc si k tomu berou skupinovou i individuální psychoterapii, psychoanalýzu či kognitivně behaviorální psychoterapii. Jejich cíl je jediný: pomoci pacientovi najít cestu k řešení jeho konfliktů.

„Stále ovšem existuje mnoho těch, kteří se děsí reakce okolí v případě, kdyby prasklo, že se léčí na psychiatrii,“ konstatuje doktorka. „Lidí, kteří s psychiatrií a psychoterapií udělali dobrou zkušenost, však neustále přibývá.“

Neurotik je člověk s děravými botami, který vydá spoustu energie na to, aby si nenamočil ponožky, místo toho, aby si šel koupit nové boty

Neuróza - Vše o zdravíLidé, kteří trpí neurózou a odváží se vyhledat ordinaci psychologa či psychiatra, už učinili první krok ke zlepšení svého stavu.

Daniela Kučerová

Neurotik: Tyto příznaky jsou nejčastější. Máte je také?

Termín neurotik se sice běžně používá, v lékařském slovníku už ho ale nenajdete. „Existuje však široké spektrum neurotických poruch, např.

sociální neuróza, obsedantně-kompulzivní neuróza, neurastenie, neboli nervová slabost,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká.

Různých příznaků se dá proto najít opravdu hodně a každý má pochopitelně jen některé z potíží, ne všechny najednou. Mezi ty nejčastější patří nicméně tyto:

Nejčastější příznaky, že jste neurotik

1. Často jste nervózní, plní úzkosti nebo strachu

Co je ještě v pohodě: Když se bojíte zkoušky nebo máte vystoupit před větším množstvím lidí a máte trému, je to naprosto normální. Co už je moc: Pokud vás strach paralyzuje tak, že ani nedojdete na místo nebo ze sebe nevypravíte slovo, máte problém.

2.  Nedokážete se soustředit

Co je ještě v pohodě: Špatně jste se vyspali nebo zrovna v životě něco řešíte? Pak je drobná roztržitost a nesoustředěnost normální.

Když vás zítra čeká pohovor, a do toho vám sousedka začne vykládat, co vyvádí dcera její neteře, je pochopitelné, že přikyvujete spíše automaticky a nepamatujete si z toho téměř nic.

Co už je moc: Jestli se ale ve vašem životě zrovna nic zásadního neděje, a vy opakovaně zjišťujete, že stránku v knize musíte číst potřetí, protože nevíte, co jste četli, v pořádku to není.  

3.  Snadno se unavíte

Co je ještě v pohodě: Jestli za sebou máte dlouhou nebo namáhavou činnost (ať už fyzickou nebo duševní), je únava nutným jevem. Všichni se cítíme unaveni, když dlouho pracujeme, řídíme auto, pečujeme o děti…

Co už je moc: Cítíte se vyčerpaní i po důkladném odpočinku? Nemáte energii ani na to, co vás jinak těší? Musíte se přemlouvat, abyste vstali z postele a došli si na toaletu? Tak takhle by únava určitě vypadat neměla.

4.  Máte vtíravé myšlenky

Co je ještě v pohodě: Každému z nás se stává, že se mu v hlavě usídlí nějaká přitažlivá, nebo naopak odpudivá myšlenka, ačkoli by ji raději neměl. Většinou ji tedy necháme být a ona po chvíli sama zmizí.

Co už je moc: Jestli vás taková myšlenka trápí pořád dál, stává se takzvaně obsedantní a působí těžkosti. Typické je to u představ pojících se s nějakým strachem, třeba z bakterií a virů. Člověku se např. neustále honí hlavou, jestli si umyl dostatečně ruce, neměl použít více mýdla apod.

„Lidé chycení v takovéto pasti se mohou velkou částí dne protrápit,“ podotýká psycholožka Koucká.   

5.  Vaše sebevědomí je na bodu mrazu

Co je ještě v pohodě: Neznepokojujte se, jestli o sobě občas pochybujete, něco si vyčítáte a chtěli byste být lepší. Určitě se kvůli tomu nemusíte obviňovat, že jste neurotik.

Zajímavé:  Metformin a linagliptin – vše o zdraví

Co už je moc: Jestli ale máte pocit, že všichni jsou šikovní, hezcí, chytří a vtipní, zatímco vy jste trapní, oškliví a všechno zkazíte, je něco špatně.

Takové porovnávání s ostatními vám totiž způsobuje velkou bolest a výrazně snižuje kvalitu života.

6. Trpíte nutkavým jednáním

Co je ještě v pohodě: Když odcházíte z domova a zkontrolujete jednou, jestli je dobře zamčeno, nejde o žádnou neurózu. Co už je moc: Když to kontrolujete třikrát, a pak se vracíte, abyste to ještě znova ověřili, je to příliš.

7. Špatně spíte

Co je ještě v pohodě: Je poměrně běžné, že po ulehnutí člověk nemůže třeba dvacet třicet minut usnout nebo se v noci vzbudí. Co už je moc: Potíž nastává, když se dlouhodobě cítíte nevyspalí, podráždění a „rozlámaní“, ačkoli v posteli trávíte dostatečnou dobu (pro většinu lidí je to okolo osmi hodin denně).

Kdy navštívit odborníka?

Jestli jste se poznali v některé ze situací, které už jsou za hranou, určitě byste měli zbystřit.

„V určité malé míře jsme neurotici všichni, problém je to ale ve chvíli, kdy neuróza snižuje kvalitu života vašeho nebo vašich blízkých,“ říká psycholožka Pavla Koucká a přidává jednoduchou radu: „Důležité je, jak se cítíte. Pokud vyhodnotíte, že špatně, vyhledejte psychologa, a pokud hodně špatně, pak zvažte i návštěvu psychiatra.“

Neurózy, jež narušují psychickou rovnováhu

Stres není příliš dobrým pomocníkem v žádné situaci. Foto: Profimedia.cz

Patří sem obavy, strachy, úzkosti, fobie, prostě všechny problémy vyvolané špatně prožívanými emocemi. Typické pro neurózy je, že narušení psychické a emoční rovnováhy nemá většinou vliv na racionální myšlení. Pacient trpí stavy úzkosti a emoční tísně, ale ty obvykle neohrožují jeho duševní činnost.

Majitel počítačové firmy v noci špatně spal, hodně se v posteli potil a ráno se probouzel unavený. Jeho žena mu vyčítala, že čím dál častěji reaguje netrpělivě, vztekle a vybuchuje i kvůli maličkostem.

Neléčená chlamydiová infekce může spustit onemocnění, mezi něž patří i hluboká deprese. Může vést k sebevraždě.

Foto: Profimedia.cz

V posledních měsících měl také intenzívní strach z důležitých jednání. Až nesmyslně se bál, že je zvorá. I když vše vždycky zvládl dobře. A věděl, že to dokáže. Přesto se nedovedl svým pocitům ubránit. Také mu začaly vadit stísněné prostory. Když ho v práci popadla srdeční slabost a špatně se mu dýchalo, odvezli ho na kardiologii. Tady zjistili, že mu srdce funguje výborně.

Měl ovšem štěstí na lékaře. Nespokojil se s tím, že ho vyšetřil. Také podnikatele vyzpovídal. Ten mu popsal své zdravotní problémy, ale i způsob života.

Kardiolog se pacientovi snažil vysvětlit, že je zřejmě vyvolává nasazení v práci, které nekompenzuje odpočinkem. Kvůli tomu žije v nepřetržitém psychickém napětí, které vyvolává i špatné prožívání emocí.

To by podle všeho mohlo být příčinou potíží se spánkem, ale také pocení, únavy, podrážděných reakcí a tak dál.

Muži doporučil, aby navštívil odborníka na psychosomatickou medicínu, případně Denní sanatorium Horní Palata v Praze, kde se zabývají psychoterapií a neurózami. Ale také psychosomatickými chorobami. To jsou takové, kdy se psychické potíže začnou demonstrovat fyzickými, respektive tělesnými problémy nebo chorobami.

Na Palatě, kam začal chodit na psychoterapeutickou skupinu, si uvědomil, jakou měl kliku na osvíceného lékaře. Různé typy psychosomatických chorob a neuróz trápí podle odhadu odborníků téměř třetinu pacientů obvodních lékařů. Samozřejmě v různé míře.

Než se lidé dostanou ke správnému specialistovi na tyto potíže, uplyne obvykle sedm let a pacient vystřídá v průměru 12 lékařů. Ztratí spoustu času a sil.

Lidem s neurózami a psychosomatickými potížemi mohou pomoci v akutní fázi jejich potíží léky. Pak i doplňkové metody jako autogenní trénink, relaxace, vodoléčba atd. Nejdůležitější však bývá psychoterapie. Díky ní pochopí podstatu svých potíží.

Majitel počítačové firmy si během tří měsíců uvědomil, že pocit napětí u něj neplyne jen z velké pracovitosti, ale i z přehnaného pocitu zodpovědnosti a ze snahy neudělat chybu.

Tento postoj je reakcí na výchovu jeho ctižádostivé a úzkostlivé matky, která syna neustále za něco kritizovala. Z jejího pohledu nikdy neměl dost jedniček. Perfektní výkon byl nejlepší obranou proti ní.

Co perfektní, super perfektní! Snažil se o něj vždycky, dokonce i dnes, kdy už je jeho matka nebožkou a on žije vlastní život.

Proto pro něj není snadné se uvolnit, odpočinout si, prostě relaxovat. Ve chvíli, kdy se díky relaxačním cvičením zklidnil a uvolnil, přestal mít potřebu přehnaného perfekcionalismu. Jeho potíže začaly ustupovat, až zmizely úplně.

Neuróz existuje dlouhá řada:
– různé druhy fobií (neodůvodněného strachu)
– úzkostné stavy
– panická ataka, tedy záchvaty panických obav jakoby bez příčiny
– obsedantně kompulzivní porucha (postižení musí například neustále kontrolovat, jestli jsou zavřená okna a dveře)
– posttraumatická stresová porucha (tou řada lidí trpěla po povodních)
– mentální anorexie, kdy dívky odmítají přijmout samy sebe a svou ženskou roli
– hysterie, tedy citová labilita se sklonem k afektům atd.

Mezi neurózy však patří také okusování nehtů, tiky, grimasy, stereotypní pohyby, koktavost, noční pomočování apod.

Příčinou neuróz mohou být silné citové otřesy (úmrtí v rodině, šikana, znásilnění…) nebo dlouhodobé působení traumatických vlivů (špatná výchova, nedostatek citu, přehnané nároky rodičů, nesoulad mezi nimi…).

Víc se dozvíte třeba na www.wikipedie.org/cz. Do vyhledávače napíšete heslo neurózy. Zajímavá a odborně fundovaná je kniha Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie od Jana Poněšického (nakladatelství Triton).

Pokud chce postižený své potíže odstranit, obvykle si je musí uvědomit a postupně se s nimi vyrovnat. Prostě přeprogramovat to, jak prožívá svůj život.

Hlavní zprávy

Neuróza

Jistě vás překvapí, že jste se se svou neurózou dostali na stránky Centra řízené regenerace, které s tím zdánlivě nemůže mít nic společného. Ale opak je pravdou. Uvidíte, že u nás vám můžeme velice účinně pomoci.

Jak se dále v článku dozvíte, úspěšné zvládání neurózy není jen záležitostí klinické psychologie, ale je zapotřebí komplexní přístup. To znamená, že je třeba se současně zabývat i výživou a životním stylem klienta vůbec. I ty totiž výrazně ovlivňují stav nervů a nervové soustavy.

Tento komplexní postup velice úspěšně aplikují na německých klinikách přírodní medicíny, ale používají ho i lékaři přírodní medicíny po celém světě.

Důležité: ozdravovací – regenerační metody lékařů západní přírodní medicíny, které používáme, přinášejí užitek každému, kdo je použije. Celkové ozdravení organismu se dostaví vždy. To neumí žádná tabletka.

V naší společnosti uplatňujeme při řešení neurózy komplexní postup založený jak na metodách klinické psychologie, tak na metodách západní přírodní medicíny.

Z ní využíváme především některé detoxikační metody (půsty a odkyselovací programy) a plnohodnotnou výživu, která lidem se zdravotními problémy často chybí.

  Naše klinická psycholožka je kromě své hlavní profese současně i v Německu lékařskou komisí certifikovanou specialistkou na plnohodnotnou výživu a ozdravné půsty. Specialistů s tímto odborným profilem v ČR moc není, možná je i jediná.

Toto spojení  nám umožňuje nasadit kompletní škálu metod, které vám nejen umožní úspěšně zvládat neurózu, ale zároveň se pod naším vedením celkově ozdravíte. Od nás k tomu dostanete komplexní postup – regenerační program – podle kterého všechny podstatné změny provádíte v pohodlí svého domova.

Neuróza z pohledu psychologů a psychiatrů

Neuróza je psychické onemocnění.  Zabývají se jí především psychologové a psychiatři, kteří ji podrobně studují. Neurózy zahrnují množství příznaků. Jsou poměrně obvyklým duševním onemocněním dnešní doby a hlavně, pojem „neurotický“ dnes používáme vůči kdekomu. Prof. PhDr.

Stanislav Kratochvíl, CSc.

, definuje neurózy následovně: „Diagnózu neurotické poruchy dostane člověk tehdy, když trpí tělesnými nebo duševními obtížemi, pro které při lékařském vyšetření nebyl zjištěn organický podklad, tedy prokazatelné poškození příslušných tělesných orgánů nebo mozku“.

Dané potíže jsou většinou důsledkem často opakovaných nebo dlouhodobých konfliktních situací, souvisejících jak s profesním životem, tak i se vztahy v rodině, okolím apod. Podstatnou roli zde hrají vlastnosti jedince, jeho postoje, cíle, způsob prožívání a zpracovávání emocí, životní styl a celkový stav organismu.

Postižený člověk je v podstatě neproduktivní, neumí se radovat z toho, co má. Mezi neurózy se řadí např. různé obavy, úzkosti a strachy, záchvaty bezdůvodných panických obav, citová labilita, obsedantně kompulzivní porucha nebo stresová porucha po prodělané traumatické události, ale i třeba zvracení, nechutenství a pomočování.

  Typické pro neurózy je, že většinou duševní nerovnováha nemá vliv na racionální uvažování, lidé pokračují ve své každodenní činnosti. Pokud jsme upřímní sami k sobě, musíme připustit, že každý z nás nějakou neurózou ve svém dosavadním životě již prošel. Třeba to byly poruchy spánku nebo žaludeční obtíže.

Pokud je ovšem neuróza dlouhodobá, je zapotřebí poradit se s odborníkem. Jelikož když o problému mluvím, lépe si ho uvědomím. A pokud si svůj problém dobře uvědomím, lépe ho mohu odstranit. Také rozvinutá neuróza jen zřídka pomine sama o sobě. Také může být příčinou vzniku různých tělesných onemocnění.

Neurózy s psychosomatickými potížemi se často léčí pomocí léků. Podstatný vliv zde má psychoterapie.

Neuróza z pohledu výživy a biochemie

Nyní se podívejme na neurózu z jiného pohledu – a sice z pohledu odborníků na výživu a biochemii organismu.

Zajímavé:  Acai - banán BIO latte 30g – vše o zdraví

 Vědecké poznatky z této oblasti ukazují, že nervozita, psychická labilita a sama náchylnost k těmto zdravotním problémům, do značné míry souvisí i s tím, v jaké je člověk v fyzické a psychické kondici.

Kdo je v dobré kondici, je na tom psychicky mnohem lépe, než člověk zesláblý a ve špatném fyzickém stavu. Tato důležitá příčina neurózy se velice často podceňuje, ale ve své podstatě by se vždy měla řešit na prvním místě.

Řada vědců – zejména biochemiků – upozorňuje na to (a existuje na to celá řada studií), že činnost mozku, nervů a celé nervové soustavy je výrazně ovlivňována i tím, zda ve stravě je dostatek esenciálních živin. To jsou živiny, které organismus neumí vyrobit a MUSÍ být dodány potravou. Uvedu známý případ z lékařské praxe. Např.

lékaři znají nemoc, která se jmenuje pelagra. Ta souvisí s nedostatkem vitaminu B3 niacinu. Po stránce psychické nedostatek niacinu – pelagra vyvolává např. demenci, zmatenost i halucinace. Nedostatek stejného vitaminu má i důsledky ve fyzické rovině –  zánětlivost, průjmy, ztráta na váze, dermatitidy.

Sami vidíte, že nedostatek jednoho vitaminu může vyvolat těžké a mnohostranné obtíže. To byl jen příklad důležitosti esenciálních živin. Obdobně významně činnost celé nervové soustavy ovlivňují i jiné důležité esenciální živiny – všechny vitaminy řady B, hořčík, draslík, vitamin C, omega 3 mastné kyseliny a řada dalších.

Pokud tyto esenciální živiny chybí v potravě, VŽDY způsobují nějaké psychické a fyzické problémy. V těchto případech je i psycholog či psychiatr tzv. krátký na to, aby neurózu u klienta vyřešil. A i když s klientem pracuje v psychické rovině, vlastní funkčnost mozku a nervů na buněčné úrovni to pacientovi nespraví.

To lze vyřešit komplexním přístupem, který zahrnuje jak práci klinického psychologa, tak i úpravu stravování tak, aby klient měl dostatek všech esenciálních živin.  Zde je důležité poznamenat, že v praxi se často vyskytují případy, kdy nemusí jít o absolutní nedostatek konkrétní esenciální živiny, ale třeba jen o částečný.

Proto při zvládání neurózy je nutné podívat se vždy i na to, zda klient má v pořádku svou výživu.

Při zvládání neurózy velice dobře pomáhá přechod na vědecky prověřený systém zdravé výživy tzv. plnohodnotnou výživu. Systém plnohodnotné výživy na rozdíl od různých diet či ochuzených „zdravých výživ“ je „plnokrevná“ výživa. Žádné potraviny se nevylučují, nebudete trpět hlady.

Jde hlavně o úpravu proporcí, ve kterých konzumujete jednotlivé skupiny potravin. Snadno se dodržuje. Dá se dokonce říci, že vás dodržování tohoto systému nezatíží více, než běžné stravování.

Co je ale velice důležité,  Plnohodnotná výživa pomáhá zbavit se zdravotních problémů a celkově se ozdravit.

Na neurózu a vůbec celkový stav nervové soustavy má vliv i typ stravování z pohledu tzv. acidobazické rovnováhy. To zatím klasická medicína neřeší, ale na úrovni biochemie se jedná už o prozkoumané jevy. Vše se odehrává na úrovni buněk, včetně buněk mozkových a nervových. Mnoho tzv.

kyselinotvorných potravin – což jsou zejména, maso, ryby, mléčné výrobky, obilné výrobky – organismus tzv. překyselují.  Překyselení organismu negativně působí na celou nervovou soustavu a i z tohoto důvodu lidé jsou často přecitlivělí a neadekvátně reagují. Přitom ani sami neznají příčinu, kolikrát se diví, že reagují podrážděně, nemohou spát a končí na lécích.

V případech překyselení organismu také nestačí psychické problémy řešit jen pomocí metod klinické psychologie. U těchto klientů může pomoci nějaký typ detoxikace (např. půst) a následná zásadotvorná strava, které klienta tzv. odkyselí. Zpravidla se to hned projeví i ve stavu psychiky.

Pokud to shrnu, je třeba si uvědomit, že nervová soustava není něco odtažitého, ale naopak velice úzce souvisí s kvalitou výživy.  Prostě všechno souvisí se vším.

Jak vám pomůžeme?

V našem Centru řízené regenerace s.r.o. uplatňujeme u našich klientů komplexní přístup ke zvládání neurózy.

Jsme s největší pravděpodobností jediné pracoviště v ČR, které uplatňuje tento v zahraničí prověřený postup s využitím metod lékařů přírodní medicíny a klinické psychologie SOUČASNĚ.

  Naši odborníci na plnohodnotnou výživu, detoxikace, regenerační metody a klinickou psychologii pro vás připravili komplexní regenerační program, který vám pomůže. Program zahrnuje jak psychologické metody, tak i metody zaměřené na změnu životního stylu i výživy.

  Program je určen plně pro domácí užití, ale my vám případně pomáháme (konzultace telefon, mail). Tento program současně pomáhá  zlepšit zdravotní stav při mnoha dalších psychických problémech jako je např. trvalá únava, nespavost, deprese apod.

Pokud chcete vyřešit svoji neurózu, jste na správné adrese. U nás máte navíc ještě velkou výhodu – celkově se výrazně ozdravíte. A možná se zbavíte i dalších zdravotních problémů, které vás trápí. Naše regenerační programy vždy ozdravují celkově a působí šířeji.

Více se o Regeneračním programu při chronické únavě a nespavosti, který pomáhá i při neuróze dozvíte na našem e-shopu. 

Pokud máte nějaké dotazy, kontakt  nás v pracovní dny v 10.00 až 17.00 na tel. 777 143 283 nebo 7777 44 247 nebo nám napište e-mail prostřednictvím formuláře na této stránce. 

Trpíte úzkostí? Nejste sami. Naučte se ji ovládat, ať neovládá ona vás | Žena.cz

S psycholožkou Lucií Kolaříkovou jsem si povídala o úzkostech a strachu z mnoha perspektiv. Jak nepropadat panice nebo jak přijímat strach? Jak dýchat při panické atace? Co to je eustres? A jak vůbec z toho všeho vyváznout živí a dokonce posílení?

Jaký je rozdíl mezi úzkostí a neurózou?

Podle dřívější klasifikace patří úzkost (úzkostná porucha) do skupiny neuróz. Dnes se, tuším, klasifikuje úzkostná porucha jinak, ale to asi není pro obyčejného laika, který chce jen vědět, co se svými strachy a úzkostmi dělat, podstatné. I pro mě je to jedna a tatáž věc.

Já jen vnímám, že člověk snažící se zvládat realitu má myšlení, emoční prožívání a pravděpodobně i životní příběh takové, že reaguje na běžné situace úzkostně, není mu v tom dobře a přál by si uvolnění.

Potřebuje tedy navzdory svému příběhu a zvyklostem růst a rozvíjet kvality, které mu pomohou jeho vzorce postupně odložit, přestat reagovat strachem a úzkostí a být více v nadhledu a v důvěře v život.

Úzkosti dnes mívá až polovina populace a hodně jich to všelijak tutlá, možná i sami před sebou. Proč takové množství?

Přikláním se k tomu, že jsme extrémně přetížení a takhle to nejde dál. Do práce se chodí stále stejně často jako dřív, informační věk však vše urychlil, visíme stále na internetu a sociálních sítích, nevypínáme, takže jsou mnohonásobně vyšší nároky na naši hlavu i psychiku.

Kvalita stravy se zhoršila, takže tělo u mnohých strádá podvýživou a zároveň bojuje s extrémním přísunem tuků a cukrů (což je těžká droga).

K tomu má každý člověk pár svých zlozvyků, vnitřní nastavení obsahující sebepoškozující nebo sebe-bojkotující vnitřní programy, obavy o budoucnost, možná nedostatek financí a vše završeno každodenní masírkou médií o krizích a válkách. A na problémy je zaděláno.

Když se toho nakonec chceme zbavit pomocí prášků, aniž bychom ale skutečně měnili sebe, okolí, práci, životní styl a vnitřní postoje, tak se problémy s úzkostí jen prohlubují.

Stávají se snadno chronické a léky je nakonec ještě umocní.

Potřebujeme rozvíjet mnohem zdravější zvyky v zacházení se svým tělem, psychikou, disciplínou v tom, jakými se obklopíme lidmi, jaké informace k sobě necháme proniknout a vůči čemu se jasně vymezíme.

Panická ataka má mnoho fyzických i psychických příznaků. Často člověk, kterého postihne v prvním okamžiku, ani nedokáže dešifrovat, co se mu děje. Jak se zachovat při akutním záchvatu panické úzkosti?

Moje doporučení je především se vzchopit, protože s panickou atakou/úzkostí je spojena i roztříštěnost mysli. Doporučuji prohloubit dýchání do břicha a plně se na ten dech a zvedající se a klesající břicho soustředit. Jako by to byla jediná věc na světě, která se děje.

Dech je pomalý a klidný (ze zrychleného dechu ho důsledně zpomalit a zklidnit), výdech udělat o kousek delší, než je nádech.

Lidé s panickou úzkostí totiž jako by nechtěli vydechnout, drží si dech v sobě a tím tělo v napětí, proto doporučuji vydechnout a pustit se toho kyslíku a uvolnit tělo.

Je dobrý také dech do čtverce – nádech na čtyři až sedm dob, zádrž dechu na čtyři až sedm dob, výdech na čtyři až sedm dob, zádrž na čtyři až sedm dob. Začít na čtyřech dobách, časem prodloužit a zpomalit celé kolečko na sedm. Čím více zpomalíme dech, tím více se zklidní naše psychika.

Je možné také mluvit láskyplně se svým vnitřním dítětem, protože strach vždy cítí dětská část v nás, ta dospělá se nebojí. Například je možné se zeptat sebe, na kolik let se teď cítíme, a človíčka toho věku pak v sobě konejšit.

Doporučuji kombinovat tyto metody, kdy jsme kontaktní a ohleduplní ke svému nitru s těmi zklidňujícími, jako práce s dechem. Kombinovat, ale ne v překotném sledu, spíš při jednom záchvatu zkusit to jedno, při jiném to druhé, více si začít hrát.

A další možností je povídat si s tím strachem, který získal nadvládu. Neodhánět ho, ale rozvinout v sobě vůči němu zvědavost. Ptát se ho, proč tu je, co se snaží říct, za jakých podmínek by odešel…

A brát ho vážně, takže když dá nějaké informace, případně doporučení, následovat je, tak může dojít k výrazným úpravám života.

Pomáhají na panické ataky také uvolňovací cviky?

Zajímavé:  Lze podpořit imunitní systém? – vše o zdraví

Ano, cokoli co je uvolňovací a relaxační. Často ale může pomoct i opak – pořádně se nejdřív vyřvat, vyskákat, vybrečet, vyvztekat, tedy upustit páru, a až pak si dát uvolňovací cviky.

Protože opakované úzkostné ataky a pocit neschopnosti s tím něco dělat vyvolávají také spoustu frustrace, která někudy musí ven, než se změní v rezignaci a vnitřní nalomenost. Rezignace a postoj oběti („Já jsem takový chudák“) je pro úzkostné lidi častá.

Chce to zase chytit svůj „drive“, chtít se se situací poprat a taková pěkná katarze tomu hodně napomůže.

Jak je to se strachem? Jsou lidé, kteří zvládají strach lépe než jiní?

Nevím o žádném výzkumu, nebo že by se tím tématem někdo zabýval. Sice jsou křehčí a robustnější lidé nejen postavou, ale i psychikou, ale znám více takových křehulek na první pohled, které zvládnou nevídané věci.

Takže spíš než o osobnosti je to, dle mého názoru, o vnitřním nastavení a jak o sobě každý člověk smýšlí. Známé pořekadlo říká, že když věříš, že něco zvládneš, máš pravdu. Když věříš, že něco nezvládneš, máš také pravdu.

A lidé trpící strachy a úzkostmi si často myslí, že věci nezvládnou, nemají na to, myslí si, že svět nebo okolí jim nepřeje, a tak dále.

Jednoduše si nevěří, podceňují se a ze strachu se vyhýbají situacím obsahujícím výzvy a z toho vyhýbání si pak také vytvoří nezdravý zvyk. Jejich komfortní zóna se zmenšuje, troufají si na stále méně výzev a svůj strach tím přiživují.

Existuje něco jako „pozitivní stres“, který nám pomáhá podat lepší výkon?

Ano, říká se mu eustres. Je to stres v takové míře, ve které nás nesvazuje, ale stresové hormony nás naopak pohánějí. Je to ten stav vzrušení z neznámého, chuť podat výkon a zvládnout danou věc, radost z dobrodružství. Aby nám tento stav fungoval, je dobré se také mezi svými výkony a osobními vrcholy regenerovat a odpočívat.

Vytvářet i pro ten pozitivní stres protiklad. Úzkosti a problémy se strachem totiž často přicházejí jako důsledky vyčerpání z dlouhodobého stresu, který nekompenzujeme dostatkem klidu, relaxace a uvolnění. Jen se tak náš organismus v reakci na neustálé podněty a lehčí formy napětí nastaví na vyšší pohotovost.

Strach je vlastně především stav zvýšené pohotovosti.

Jak rozeznám opodstatněný strach od domnělého? 

Zaprvé je dobré se v této části práce se strachem učit uvolňovat se do nevědění. Racionální část nás by na tuto otázku chtěla mít jasnou odpověď. Ale právě tuto část sebe potřebujeme učit, že i bez jasné odpovědi se můžeme uvolnit do života. Takže na sto procent jasná odpověď neexistuje.

Naše intuice nám pomůže rozlišit, jestli je teď opravdu namístě mít strach, nebo ne. Zpětně, když se díváme do minulosti, si jistě všimneme, podle jakých vzorců jsme třeba přehnaně vyhodnotili situaci jako ohrožující, i když nebyla.

Při každém dalším rozhodování si toho můžeme být vědomi a to prosté vědomí může podpořit naše dobré rozhodování.

Můžeme mít na paměti, že statisticky se 92 procent strachů nenaplní, že tedy můžeme být z 92 procent v klidu a jen z osmi procent ve stresu. To doslova. Proto je i námitka typu „ale co když se právě teď z těch osmi procent něco naplní a já nebudu dost ve střehu“ zbytečná.

Je to opravdu malá pravděpodobnost. A zároveň jedním ze zákonů života je, že jedinou naší jistotou je nejistota. S tím je třeba se učit žít. Přestat vše zabezpečovat, kontrolovat, mít ošetřené.

Je třeba i v nevědění a nestarání se a přesto důvěře, že to dobře dopadne, rozšiřovat svou komfortní zónu.

Občas se v různých „ezo“ článcích, seminářích a tak podobně poukazuje na to, že se máme naučit přijímat svůj strach… To asi každý nedokáže, leckoho podobný „recept na snadnější život“ možná i popudí.

Myslím, že se to moc netvrdí, ale s mým přístupem ke strachu je to v souladu. Z mého pohledu je strach součást nás, naše výbava pro život a zaslouží si přijetí a respekt jako každá část nás samotných – tělo takové, jaké je, charakter takový, jaký máme. Přijetí je vždy první krok k případné proměně a kultivaci – těla, charakteru i strachu – pokud si to přejeme.

Odháněním a bojováním proti strachu nebo proti sobě samému člověk ještě vítězství nedosáhl. Přijetí a respekt na začátku, v průběhu a na konci jsou základem práce se strachem. A to se potom člověk může naučit opravdu velké věci a vnitřně dozrát víc, než by ho předem napadlo. Strach z nás může udělat velkého člověka s nebývalým vnitřním klidem a obrovským nadhledem a láskou k životu.

Jen tu výzvu musíme přijmout.

Jak překonat obavu z budoucnosti, kterou mnoho lidí až s nutkavou frekvencí stále řeší? 

Ideálně zaměřením na přítomnost, žití tady a teď. Je to hluboká buddhistická myšlenka, že pobývání naší mysli v minulosti a v budoucnosti nám způsobuje utrpení, zatímco pobývání v přítomnosti je zdrojem radosti. Obavy z budoucnosti tedy zmizí nejlépe, když z našeho myšlenkového spektra zmizí i budoucnost samotná – přestaneme se jí přehnaně zabývat, přestaneme se svými „co když“.

Nefandím naivitě, ale doporučuji dívat se do budoucnosti jen tak daleko, kam nás právě současná realita pouští. Například vím, že mám v plánu za dva týdny seminář. Ale protože by se tento seminář měl konat právě teď a já jsem onemocněla, tak vím, jaká je i v budoucnu nejistota.

Přála bych si ten seminář za dva týdny vést, ale nevím, jestli to dopadne, nebo jestli do toho zase něco závažného vstoupí. Takže příliš si plánovat budoucnost a lpět na tom, aby se takhle stala, je tím skutečným zdrojem strachu a obav. Jsme příliš přesvědčeni, že víme, měli bychom vědět, měli bychom to mít v rukách.

A pokud vznikají obavy z budoucnosti proto, že nám naše fantazie plánuje něco nepěkného, tak je to jen možnost pro nás vidět a dívat se, jak naše mysl funguje. Jen se dívat na to její nastavení, dívat se, co se v průběhu života naučila. A nemusíme tomu přičítat žádný význam, když mysl vymýšlí scénáře. Je to jako když malíř maluje na plátno a vytváří tak spontánně obraz.

To, co naše mysl vymyslí, to samo o sobě není problém, ale až to, jak moc se toho chytneme a jdeme kvůli tomu do vnitřní křeče, to nám způsobuje problém. Proto je nestranné pozorování dobrou metodou, jak zůstat v uvolnění.

Co když na člověka žádné výše zmíněné metody, postupy nebo jejich kombinace nefungují?

Není třeba zkusit všechno, ale pobýt s každou metodou na práci se strachem dostatečně dlouho, abychom do ní pronikli, osvojili si ji, procvičili se v jejím používání a hlavně opakováním dali čas svému tělu a psychice, aby si na ni zvykly natolik, že začnou spolupracovat. Takže množství metod není měřítkem, spíš to svědčí o přeskakování od jednoho k druhému bez dostatečného prozkoumání do hloubky. Chybí trpělivost, kterou však každý musí v sobě najít sám. I tam se může odehrát vnitřní boj, když nás mysl nutí zkoušet pořád další a další postupy, ale my se celou svou bytostí stále a stále vracíme k jedné metodě. Například čtvercovému dechu popsanému v úvodu. Může se z něj stát celodenní meditace, která nám změní život. Jedno takové cvičení k tomu stačí. Nové heslo by mělo být „Hlavně nezkoušej všechno!“

Jsou lidé, kteří v sobě mají určitou absenci strachu, jedou nadoraz a nesvazují se obavami. O jaký typ osobnosti jde?

Napadají mě dvě odpovědi. Buď jsou to lidé, kteří už zvládli tolik výzev, že se postupem času stali nebojácnými. Mají za sebou mnohé a především dobře znají situace, do kterých navzdory strachu vstoupili a díky tomu se strach mohl postupně transformovat a mizet.

Nejsem si ale jistá, jestli je možné se strachu zbavit úplně, jak jsem psala, zdá se být naší základní výbavou do života. Ale určitě ho jde popsaným postupem eliminovat na minimum.

A pokud se to nestane naším cílem, ale ta eliminace strachu se děje spíš mimochodem jako vedlejší produkt přijímání výzev, je to jistě v pořádku a prospěšné.

Druhá odpověď je, že lidé odříznutí od své citlivosti necítí strach, mají tedy domnělou absenci strachu. Necítit sebe bývá však důsledkem traumat, a pokud necítění přetrvává, tak ani trauma není uzdravené a ten člověk tedy žije spíš v iluzi.

Mohou nastat i životní období, kdy se přestaneme cítit, a v takových obdobích se to zdá být důležité, náš vnitřní systém bude vědět, proč nás pošle do necitlivosti.

Pokud tomu necháme volný průběh, zase se vrátí a zřejmě pak nastane fáze nějakého léčení.

Lucie Kolaříková vystudovala psychologii na univerzitě v Regensburgu. Absolvovala také výcviky v transakční analýze, životním a business koučinku. Deset let vedla tréninky na rozvoj „soft skills“ pro firmy v Evropě, od 2012 vede semináře pro veřejnost, vytváří online programy a píše k tématům strachu, sebelásky a léčení vnitřního dítěte. Více info na www.luciekolarikova.cz.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Skrytý poklad naproti Národnímu divadlu. Interiér Akademie věd je impozantní | Video: TV Architect

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *