Od ledna 2018 vešel novelou očkovací vyhlášky v platnost nový očkovací kalendář. Pro hexavakcínu bylo zavedeno plošně očkovací schéma 2+1 (celkem tři dávky očkování). Původní schéma 3+1 zůstalo doporučeno pouze pro předčasně narozené děti. U očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám vakcínou MMR (Priorix) došlo k přesunutí druhé dávky až na 5. – 6. rok života a v batolecím věku (podle vyhlášky mezi 13. – 18. měsícem věku) stačí nyní podání pouze jedné dávky.
V tabulce (níže ke stažení) naleznete očkovací kalendář daný vyhláškou a dvě možnosti odloženého očkování. Jak se vyvíjel a měnil očkovací kalendář za posledních 80 let najdete v článku Vývoj očkovacího kalendáře aneb „My jsme byli taky očkovaní!“
- Stáhněte si naši e-knihu PRŮVODCE OČKOVÁNÍM a mějte očkování svého dítěte pod kontrolou
- Dozvíte se:
- která očkování jsou povinná,
- jak očkování odložit,
- může pediatr hlásit odklad očkování na “sociálku”,
- jak je to s pokutami,
- školky, školy v přírodě, tábory a příměstské tábory,
- kam hlásit nežádoucí účinky
- a mnoho dalšího.
- Navíc hlavní argumenty, proč nebrat očkování na lehkou váhu a předem se informovat o rizicích.
- Zákon a vyhlášku upravující očkování najdete v článku Právní úprava očkování v České republice.
! UPOZORNĚNÍ: Vyhláškou vymezený očkovací kalendář pro povinné očkování nijak neovlivňuje právo rodičů na odložení očkování do pozdějšího věku dítěte. K jakémukoli očkování, i povinnému, je třeba informovaný souhlas. Pokud chcete očkování odložit, máte na to plné právo.
Podle zákona a vyhlášky se pro provedení pravidelného povinného očkování kojenců a batolat aplikuje hexavalentní (šestisložková) vakcína proti tetanu, záškrtu, černému kašli, obrně, hemofilu b a žloutence typu B (6 vakcín v 1) ve schématu 2+1, tedy celkem 3 dávky očkování.
První dvě dávky se podají s minimálním rozestupem dvou měsíců, třetí dávka se podá nejdříve 6 měsíců po dávce druhé. Očkování hexavakcínou má být podle vyhlášky a příbalového letáku (SPC) k vakcíně zahájeno nejdříve v 9 týdnech věku. Podle vyhlášky má být provedeno nejpozději do 13. měsíce věku dítěte.
Horní hranici, kdy nejpozději může být toto očkování provedeno, výrobce v SPC neuvádí. Obecně se ale za horní hranici považuje údaj, do jakého věku byly u vakcíny provedeny testy účinnosti a bezpečnosti. U Hexacimy proběhly testy u dětí pouze do 24 měsíců, u Infanrixu hexa do 36 měsíců věku.
Podle stanoviska České vakcinologické společnosti ale může být vakcína podána i dětem starším až do 6 let věku (viz dále Horní věková hranice).
Povinné očkování proti těmto šesti nemocem v hexavakcíně je sice možno rozložit a aplikovat vakcíny zvlášť dle jejich dostupnosti, ta je ale bohužel velmi omezená.
Od ledna 2018 je v ČR pro plošné očkování kojenců a batolat k dispozici už pouze vakcína Hexacima, vakcína Infanrix hexa je od tohoto data dostupná pouze pro doočkování a pro předčasně narozené děti. Více v článku Od nového roku se budou kojenci očkovat pouze vakcínou Hexacima.
Podle vyhlášky je třeba v souladu s údaji v SPC provést očkování hexavalentními vakcínami takto:
- 1. dávka: 2. – 3. měsíc věku dítěte
- 2. dávka: 4. – 5. měsíc věku dítěte
- 3. dávka: 11. – 13. měsíc věku dítěte
Vakcína MMR
Dále mají děti podstoupit očkování trojsložkovou vakcínou MMR (tzv. “živá vakcína”, obchodní název Priorix) proti spalničkám, příušnícím a zarděnkám (3 vakcíny v 1, jednosložkové vakcíny nejsou na českém trhu v současnosti k dispozici).
Očkování vakcínou MMR může být podle vyhlášky zahájeno od prvního dne 13. měsíce věku dítěte a provedeno má být nejpozději do 18 měsíců věku. Dříve, tedy před novelou vyhlášky platné od ledna 2018, nebyla horní hranice tohoto očkování stanovena.
Podle SPC nemá vakcína MMR uvedenou horní hranici, toto očkování se může podat v dětství i v dospělosti.
Očkování vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám vakcínou MMR je dle vyhlášky třeba provést takto:
- 1. dávka: 13. – 18. měsíc věku dítěte
- 2. dávka: 5. – 6. rok věku dítěte (původně očkováno mezi 21. – 25. měsícem věku dítěte, tj. 6 – 9 měsíců po dávce první)
Podle přechodného ustanovení vyhlášky, které se týká dětí rozočkovaných vakcínou MMR v roce 2017, se zatím ještě nepodaná druhá dávka této vakcíny odsouvá od začátku r. 2018 na 5. – 6. rok věku dítěte.
Přeočkování
Podle očkovacího kalendáře má být provedeno přeočkování ve věku 5 – 6 let dvěma vakcínami. Trojsložkovou vakcínou proti záškrtu, tetanu a černému kašli a vakcínou MMR.
Ve věku 10 – 11 let mají být děti přeočkovány vakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské přenosné obrně.
Přeočkování bylo do očkovacího kalendáře postupně zaváděno z toho důvodu, aby se vyprchávající ochrana navozená očkováním znovu obnovila.
Očkovací schéma 2+1
Od roku 2018 plošně platí pro hexavakcínu očkovací schéma 2+1. Porovnání starého a nového očkovacího kalendáře daného vyhláškou najdete v článku Od ledna 2018 platí nový očkovací kalendář.
Do roku 2017 platilo podle vyhlášky pouze očkovací schéma 3+1 (celkem 4 dávky očkování, 3 dávky základního očkování a 1 dávka přeočkování) pro očkování hexavakcínou nebo jinými vakcínami se složkami proti tetanu, záškrtu a černému kašli.
Odborníci i rodiče dlouho volali po změně na kratší a šetrnější schéma 2+1 (celkem pouze 3 dávky), které se běžně používá v různých zemích Evropy. Toto kratší schéma pro základní očkování se historicky používalo i u nás.
Od roku 2015 mohly být s tímto kratším očkovacím schématem přijímány děti do mateřských škol a od roku 2018 toto schéma platí plošně pro všechny děti, kromě dětí předčasně narozených, pro které zůstává podle vyhlášky doporučené původní schéma 3+1.
Více o očkování nedonošených dětí i o změně dostupnosti hexavalentních vakcín se dozvíte v článku Od nového roku se budou kojenci očkovat pouze vakcínou Hexacima.
Kompletní příbalové letáky, resp. souhrnné informace o přípravcích (SPC) k povinným vakcínám naleznete zde: Infanrix hexa, Hexacima, Priorix (vakcína MMR), Adacel, Boostrix polio.
Odklad očkování
Přestože je v ČR zavedeno povinné očkování, musí k němu rodič nebo zákonný zástupce dát informovaný souhlas.
Přes pokuty (v posledních letech se příliš neudělují) i nepřímé sankce v podobě zákazu vstupu nekompletně očkovaným dětem do mateřských škol (poslední předškolní rok je povinný i pro neočkované děti), na tábory a školy v přírodě, není očkování vynutitelné.
Sám Ústavní soud již potvrdil rodičům výjimku z očkovací povinnosti jak na základě náboženského vyznání, tak i světskou výjimku z důvodu výhrady svědomí. Rozpor povinného očkování v ČR s Ústavou i evropskými právními úmluvami brilantně vykresluje soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková.
Očkování tedy můžete z jakéhokoli důvodu odložit do pozdějšího věku dítěte. Jak postupovat se dozvíte v článku Jak odložit očkování.
Alternativní (odložený) očkovací kalendář
Většina rodičů děti očkovat chce, mnoho z nich však nechce začít očkovat tak brzy, jak udává oficiální očkovací kalendář stanovený vyhláškou o očkování, a zajímá se o to, jak lze očkování odložit.
Následující tabulka ukazuje dvě z možných alternativ pro očkování zdravých dětí, a to v nejzazších termínech daných vyhláškou a SPC vakcín.
V případě očkování vakcínou Infanrix hexa je možné očkování provést v souladu s příbalovou informací až do 3 let věku dítěte (viz SPC k této vakcíně).
- Obrázek tabulky ke stažení:
- Alternativy dětského povinného očkovacího kalendáře (staženo 927× )
Maximální intervaly očkování
Především v případě nežádoucích reakcí na očkování je v zájmu zdraví dítěte další dávky očkování odložit a počkat, až se zdravotní stav a nežádoucí projevy upraví. V případě závažnějších reakcí je třeba vyhledat odbornou pomoc.
Souhrnnou tabulku doporučených a dle Odborného spolku pro očkování přípustných maximálních intervalů očkování mezi jednotlivými dávkami naleznete zde. Maximální přípustné intervaly přesto nejsou nepřekročitelné.
V případě, že dítě mělo závažnější nežádoucí reakce, je v zájmu jeho bezpečnosti vyčkat, dokud se zdravotní stav dostatečně neupraví, nebo raději požádat o kontraindikaci.
Pro schéma 2+1 jsou dle dr. Petráše a jeho spolku přípustné maximální intervaly (neznamená to však, že nemohou být překročeny, jde opět o doporučení a ve výsledku záleží na lékaři aplikujícím vakcíny) následující:
- 1.-2. dávka – 6 měsíců
- 2.-3. dávka – 1 – 3 roky
Pro schéma 3+1:
- 1.-2. dávka – 6 měsíců
- 2.-3. dávka – 6 – 36 měsíců
- 3.-4. dávka – 1 – 3 roky
Výrobcem doporučené intervaly jsou nižší, nicméně dr. Petráš uvádí, že “výrobci nikdy nestanovili maximální interval mezi dávkami, a proto ho nemohou ve svém doporučení jakkoli specifikovat.”
! Lékař nesmí dítě naočkovat bez souhlasu rodičů. Očkování není na rodičích vynutitelné. Povinné očkování vyžaduje informovaný souhlas.
Horní věková hranice pro povinná očkování
Vyhláška stanovuje, do kdy má být očkování proti jednotlivým nemocem provedeno a při nesplnění stanovené hranice hrozí jak lékaři, tak rodičům pokuta. Proto při odkladu očkování lékaři vyžadují od rodičů tzv.
negativní reverz, aby nebyli popotahováni za neposkytnutí povinného očkování, za jehož neprovedení jim hrozí několikamiliónová pokuta. Rodičům může být udělena pokuta až 10 tisíc korun každému zvlášť, nicméně finanční pokuty se v posledních letech udělují jen velmi zřídka.
O negativním reverzu se více dočtete v článku Jak odložit očkování.
Horní věková hranice pro provedení očkování se zpravidla určuje podle údajů výrobce vakcíny uvedené v jejím příbalovém letáku (SPC). Věková hranice, do kdy je možno vakcínu dítěti aplikovat, se v zásadě odvíjí od toho, do jakého věku výrobce vakcínu testoval z hlediska účinnosti (imunogenicity) a bezpečnosti.
Ale ani tato hranice nemusí být omezením, protože po uvedení vakcíny na trh dochází k jejímu dalšímu testování a tato hranice se může změnit.
V současnosti již jediná hexavakcína pro většinu dětí v ČR sice uvádí hranici, do jakého věku byla testována, 24 měsíců věku, nicméně podle doporučení České vakcinologické společnosti i informací z Rakouska je možné tuto hranici překročit až do věku 6 let.
(Aktualizace květen 2018)
Související:
Chcete s námi zůstat ve spojení? Přihlašte se k odběru novinek.
Doporučení k provádění očkování v průběhu pandemie ..
Kategorie: COVID-19 – více z kategorie Autor: Klinická skupina COVID MZ
Očkování je nejlepší a nejúčinnější prostředek v prevenci přenosu a výskytu infekčních onemocnění u jednotlivce i v populaci. Bez očkování nelze kontrolovat výskyt vybraných přenosných onemocnění. Ani nový virus SARS-CoV-2 a onemocnění COVID-19 nebudou pravděpodobně z lidské populace eliminovány bez očkování.
Ani v době pandemie nelze opomíjet ostatní očkování, která mohou ochránit před takovými infekcemi, jako je černý kašel, spalničky, tetanus, záškrt apod. (viz kategorie Infekční nemoci).
Tyto infekce se vyskytují i v době současné pandemie a mohou neočkovaného ohrozit na zdraví nebo životě, podobně jako koronavirus. Očkování se nedoporučuje odkládat na dobu po pandemii, je možné v něm pokračovat i během této doby.
Osobám bez zjevných akutních zdravotních obtíží nemůže očkování v souvislosti s koronavirem ublížit. Odkládání očkování však prodlouží období vnímavosti k danému infekčnímu onemocnění.
Při dodržování režimových opatření je riziko nákazy infekcí, které lze předcházet očkováním, vyšší než riziko nákazy očkovaného onemocněním COVID-19 (například od ostatních pacientů, kteří jsou přítomni v čekárně lékaře). Očkování nepoškozuje imunitní systém ani nezvyšuje riziko vzniku onemocnění COVID-19.
Cílem doporučení je ochrana lidského zdraví a životů spolu s prevencí vzniku a šíření jiných infekčních onemocnění a jiných epidemií. Klinická skupina COVID MZ podporuje stanoviska České vakcinologické společnosti ČLS JEP k provádění očkování v době probíhající pandemie onemocnění COVID-19, vydaná 11. 3. 2020 a 31. 3. 2020 [1, 2].
Klinická skupina COVID MZ doporučuje:
- provádět očkování bez omezení i během epidemie,
- očkování neodkládat,
- pokračovat v řádném očkování s důrazem na děti mladší 3 let,
- k očkování využívat běžně doporučené očkovací látky a doporučená vakcinační schémata,
- provádět očkování také u rozočkovaných osob k dokončení schématu ve standardním režimu,
- očkování plánovat v jiných ordinačních hodinách, než probíhá péče o akutně nemocné, aby nedocházelo ke kontaktu zdravých a nemocných,
- očkování neprovádět u osob, které jsou v karanténě pro onemocnění COVID-19 nebo mají zvýšenou tělesnou teplotu a příznaky akutního onemocnění,
- respektovat doporučení registrujícího lékaře a dodržovat individuální přístup k rizikovým pacientům.
Související odkazy
Odborník na vakcinaci: Bojíme se zrušit povinné očkování
Prof. Roman Chlíbek hned na úvod upozorňuje na svůj možný střet zájmů, což je jedna z častých výhrad vůči odborníkům na očkování, kteří se k tématu veřejně vyjadřují.
Epidemiolog přednáší i pro farmaceutické firmy (Pfizer, Sanofi Pasteur) a účastní se klinických studií zaměřených na výzkum očkovacích látek (PPD, GSK).
Společně se nyní podíváme na další časté výhrady, pochyby rodičů či nejasnosti kolem vakcinace a povinného očkování v ČR. Tématu byl věnován kulatý stůl Zdraví a nemoc na miskách vah.
Kvalitní informace o očkování pro veřejnost a lékaře. Máme je?
Pediatr má nově čas hrazený pojišťovnou na to, aby vysvětlil rodičům vše potřebné ohledně očkování dítěte, jde o 30 minut na každý druh vakcinace. Mají k tomu lékaři potřebné informace?
Od letošního roku mají pediatři hrazený výkon – edukační pohovor. Je dobře, že se rodiče mohou ptát a že to pediatři mají ohodnoceno, protože je to stojí čas a úsilí. Mají pravidelné každoroční série seminářů zaměřených jenom na očkování a další vzdělávací akce, materiály a doporučení. Lékař, který se chce v očkování vzdělávat, podklady určitě má.
Jak jsme na tom s odborně garantovanými, přitom veřejnosti srozumitelnými informacemi? Co by v tomto směru podle vás pomohlo? Mluví se o oficiálním edukačním portálu, připravuje se něco takového?
Cítím, že takových informací je tu málo. Jsou země, které mají dobrovolné očkování a vydávají různé laicky srozumitelné letáky a další materiály, kde vysvětlují, proč a v čem je dané očkování přínosné, jaké reakce po očkování mohou nastat. V tomhle máme velkou mezeru.
Snad to zlepší Národní zdravotnický informační portál, který připravuje ministerstvo, ale uvidíme, jak to dopadne. Určitě je co vylepšovat. Je jasné, že tuto „díru na trhu“ vždy zastoupí někdo, kdo ví, že je to čtivé a že to lidé hledají. To by se mělo určitě zlepšit.
Ministerstvo zdravotnictví již delší dobu slibuje komplexní stránky k problematice očkování. Podle informací serveru Vitalia.cz MZ nyní dokončuje práce na Národním zdravotnickém informačním portálu (NZIP), kde by veřejnost měla tyto informace najít. Podle tiskového oddělení ministerstva je spuštění NZIP pro veřejnost plánováno do poloviny tohoto roku.
Problém s komunikací je tu ještě z doby, kdy jsme byli zvyklí, že se o ničem nediskutuje. Dnes rodiče chtějí víc než jen odpověď, že to tak stanoví vyhláška. Lékař musí mít argumenty a měl by je umět vysvětlit.
Lidé, kteří se ptají, dostávají nálepku „antivax“, oni však třeba nejsou odpůrci očkování, ale chtějí o tom hodně vědět. Ne každý pediatr to umí, také má třeba plnou čekárnu a hodinu se snaží jedné matce něco vysvětlit. Ale je třeba s rodiči hovořit.
Já dávám zájemcům například příbalové letáky, ať si to v klidu doma prostudují. Užitečné by bylo, kdyby třeba ministerstvo pro rodiče zřídilo poradnu. My jako vakcionologická společnost máme poradnu pro lékaře, protože i oni mají tisíce dotazů, je to kolem třiceti dotazů denně.
Ale něco podobného pro veřejnost už nejsme schopni zvládnout. V informování veřejnosti jsme v ČR zaspali dobu, když se podíváte na stránky jiných zemí, tak tam pacient najde srozumitelné a státem garantované informace.
Lékaři a očkování
Jak je to s benefity lékařů za provedená očkování? Je pro ně finančně výhodné očkovat?
Je řada lékařů, kteří řekli, že už žádná další očkování nechtějí dělat, protože je to pro ně komplikované a finančně náročné. Musí očkovací látku objednat, nakoupit, skladovat a čekat, až jim to zdravotní pojišťovna uhradí.
Musí do toho vložit svoje peníze a dobře vše naplánovat, aby jim nic nezbylo ani nepropadlo… Na skladování vakcín musí mít kvalitní lednici, musí mít zálohu, kdyby vypadl proud, musí čtyřiadvacet hodin denně monitorovat teplotu. A nějaká drobná marže za aplikace státem nehrazených vakcín pokrývá sotva náklady na logistiku, skladování a podobně.
Rozhodně si tedy nemyslím, že by z očkování lékaři měli nějaké velké výdělky, naopak to mají značně komplikované, proto se do toho praktikům ani moc nechce.
Jedině ve snaze zvýšit proočkovanost někdy pojišťovna benefituje lékaře na některých výkonech, když má více očkovaných pacientů, protože to ukazuje, že lékař jde preventivní cestou, přesvědčuje své pacienty k prevenci, například v případě chřipky. Ale nemyslím si, že by lékaři očkovali proto, že je to pro ně finančně strašně výhodné. Výhodné to pro ně není.
A naopak, jaké sankce hrozí lékařům v případě neočkování (u povinných očkování)? Dochází skutečně k nějakým postihům?
Sankce tam jsou, ale to nenastává. Lékaře, kteří odmítají očkovat, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Lékař má zákonem danou povinnost a musí očkovat, jinak porušuje zákon.
Povinné očkování a očkovací kalendář
Časté pochyby ze strany rodičů panují ohledně načasování vakcinace a kombinovaných vakcín, tedy očkování proti několika onemocněním najednou. Ptají se, zda je to v zájmu zdraví dítěte, nebo tlak výrobců vakcín. Je v pořádku, že se očkují již velmi malé děti?
Některé vakcíny jsou vyvinuty speciálně pro tyto malé děti, protože mají nezralý imunitní systém a neumí si poradit s celou řadou infekcí. Očkovací látka cílí na to, co je v imunitním systému již zralé, díky tomu se vytvoří protilátky a dítě ochrání na tu dobu, než jeho imunitní systém dozraje.
Jsem skutečně přesvědčený o tom, že platný očkovací kalendář je v zájmu dítěte, nikoli v zájmu farmaceutických firem. Samozřejmě, tlak výrobců tu vždycky je. Když vyvinou vakcínu, chtějí ji prodávat, a proto ji nějakým způsobem prezentují.
Na druhou stranu, oni nevyrábí vakcínu proto, že by se zrovna teď rozhodli, že budou vyrábět tento typ vakcíny, ale sledují celosvětovou epidemiologickou situaci, a jestliže se někde objeví onemocnění, které je nekontrolované, neumíme mu zatím předcházet, tak dají milióny na výzkum. Když mají vakcínu, chtějí ji zaregistrovat a chtějí, aby se používala.
Když se tu objeví Zika, SARS nebo nový koronavirus a farmaprůmysl má vědce a schopnosti k tomu vyvinout proti nim vakcínu, bylo by zbytečné vyvíjet a registrovat vakcínu a pak ji neprodávat. Nemyslím si, že by farmaceutický průmysl vyvíjel vakcínu na nemoc, kterou společnost nevnímá jako závažnou, nebo vakcínu, která vede k poškození. Že pak účinnou vakcínu chtějí prodat, je logické.
Zkoumat vakcíny je dnes tak drahé, že je na světě jen pár firem, které jsou schopné to ufinancovat, a Česká republika bohužel dávno přišla o postavení výrobce vakcín, již si neumíme vyrobit českou vakcínu.
A k otázce, jestli je například kombinovaná hexavakcína vhodná pro všechny, nebo ji rozdělit na postupné dávky… WHO preferuje – když jsou vyzkoušené, tedy bezpečné samostatné i kombinované látky – použít ty kombinované. K hexavakcíně (proti šesti onemocněním) potřebujete schéma dva plus jedna. Kdybychom rozdělili těch šest nemocí úplně samostatně, tak je to minimálně devět až dvanáct vpichů, tedy nejméně devět versus tři.
Je pravda, že hexavakcína není vhodná pro všechny. Jsou skupiny dětí, které ji nemohou dostat, například při neujasněném neurologickém onemocnění, po reakci na první dávku a podobně. Pak se očkování zastaví nebo se nahradí třeba některá složka, která může působit potíže.
Bohužel pediatři se někdy dostávají do situace, kdy nemají co použít, vhodná vakcína pro dané dítě tu není a není v silách lékaře ji zajistit. Proč? My ji neumíme vyzkoumat ani vyrobit, můžeme jen vyvíjet tlak na výrobce, aby vyvíjel monovakcíny. To je ale složité v době, kdy WHO tlačí na kombinované vakcíny.
Infekce jsou totiž problémem i v rozvojových zemích a tam je nemyslitelné, aby dítě chodilo několikrát do roka na očkování.
Hlavní je, aby dostalo alespoň tu jednu vakcínu a bylo už zaočkované… V této situaci donutit firmu, aby vyráběla vakcínu například jenom proti spalničkám, protože zrovna u nás je hodně spalniček, je celkem problematické.
Jaký je váš pohled na možnost nepovinného očkování v ČR? Část rodičů či spolků by jej přivítala, argumentují například situací v zahraničí, kde je i při nepovinném očkování podobná proočkovanost jako u nás. Co je důvodem povinného očkování a represivního přístupu v ČR?
Jsem přesvědčený, že co není povinné, je vždycky lepší.
Je otázka, nakolik zodpovědně by se k tomu v případě očkování postavila většina populace, jestli by si to někdo nevyložil tak, že když to není povinné, očkovat se nenechá… Asi se trochu bojíme toho, že zrušením povinnosti by proočkovanost klesla.
Dnes je situace taková, že ministerstvo všechna nová očkování dává raději jako dobrovolná, ať už je to pneumokok nebo HPV. Jsou hrazená, jsou v kalendáři, ale jako dobrovolná. A kvůli tomu máme v těchto případech proočkovanost nízkou.
Nikdo asi neodpoví, jestli když zrušíme povinnost očkovat, zda by proočkovanost významně neklesla. Když jsme o tom začali uvažovat, viděli jsme, jak se k tomu staví Francie, Itálie, Němci, Řekové, kteří zavádějí povinnost. Zjistili, že říct lidem „očkujte se proti spalničkám“ nestačí. Mají epidemie, tak jim nezbylo nic jiného než říct: Je to povinné.
Vezměte si, že u nás řešíme nízkou proočkovanost zdravotnických pracovníků, to je velká bolístka České republiky. Něco říkáme pacientům, rodičům, a zdravotníci by přitom měli být první, kteří by měli jít příkladem a měli by se očkovat.
Pořád mají pocit, že jim se to vyhne. „Já neonemocním.“ Takže jejich proočkovanost je nízká. V Americe je to v některých nemocnicích povinné; kdo není očkovaný proti chřipce, nemůže tam pracovat.
Tato povinnost tam vede k tomu, že devadesát devět procent zdravotníků je očkováno proti chřipce.
Přidám zkušenost našich kolegů nefrologů. Odtransplantují ledvinu, ale pacient se navzdory doporučení nenechá za tři sta korun naočkovat proti chřipce. Jeden pacient jim před pár dny na chřipku zemřel, u druhého došlo kvůli chřipce k odhojení, tedy ztrátě transplantované ledviny.
Nejsem tedy zatím přesvědčený o tom, že jsme na zrušení povinného očkování nastaveni. Ale určitě stojí za to o tom diskutovat.
Sněmovna aktuálně schválila novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. Tento návrh zavádí povinnost přijmout pouze očkované děti nejen pro školky, ale i další předškolní zařízení a dětské skupiny. Naopak očkování již nebude podmínkou pro účast dítěte na škole v přírodě. Je to represe, je to riziko?
Podobná opatření, zavedení přijímání pouze očkovaných dětí do školek a podobně, jsou jistě jedním z kroků, jak přimět rodiče k očkování. Vidíme, že je řada rodičů, kteří čekají s očkováním, dokud děti nejdou do školky, očkovat je nechají až pak, když musí.
Je také jasné, že pokud bude v dětském kolektivu, kde jsou děti dlouhodobě v těsném kontaktu, řada neočkovaných dětí, tak to riziko určitě představuje. Na druhou stranu, aby kvůli pár dnům školy v přírodě bylo exkomunikováno z kolektivu několik neočkovaných dětí, to považuji za nesmyslné.
I když zase víme, že jsou infekce, kde stačí pár hodin kontaktu, takže to není úplně jednoduché.
S doočkováváním dětí v pozdějším věku nastává jiný problém. Matka se rozhodne u tříapůlletého dítěte, že teprve teď se začne očkovat. V tu chvíli ale pediatr vůbec neví čím a jak. Protože očkovací látky, které používá k vakcinaci u dětí do tří let podle SPC (souhrn údajů o léčivém přípravku), nejsou schváleny pro starší děti.
Lékař si přečte doporučení vakcionologické společnosti, které však není právně závazné, že hexavakcínu lze používat do šesti let. Dotáže se na Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), jestli mu dá nějakou právní záruku, že je to v pořádku. SÚKL mu ji samozřejmě nedá, protože SPC registrace přípravku je jen do tří let.
Pediatr v tu chvíli řeší, co tedy očkovat. Když se bude držet práva, SÚKLu a ministerstva, kteří mu písemně nedají, že u dítěte nad tři roky může použít hexavakcínu, tak ji nemůže použít. Nebo jen na své vlastní riziko. Pak má jedinou vakcínu Infanrix, kterou lze používat u starších dětí.
Ta je ovšem dostupná jen v desetidávkovém balení a ani ji nemůže koupit, protože je určena pro děti, které mají odklad očkování ze zdravotních důvodů – a ne z důvodů, že matka nechtěla.
A čím má tedy očkovat? Rodiče si řeknou: A proč nejsou data pro čtyřleté, pětileté děti? Protože se vyvíjela vakcína pro děti do tří let, protože v tomto věku se očkuje a v tomto věku to má své opodstatnění; a nikoho tehdy nenapadlo, že by ji mohl někdo chtít třeba v pěti letech. Neuvažovalo se, že by někdo takto očkoval.
A proč se tedy studie nezačnou dělat teď? Zájemců zase není tolik, aby se kvůli tomu dělaly studie. A firmy by tím vlastně jakoby řekly, že je to jedno, kdy se začne očkovat. Jenže ono to jedno není, je potřeba začít včas.
Co byste poradil rodičům, kteří nejsou a priori proti očkování, ale mají již například špatnou zkušenost s reakcí staršího dítěte a nyní je čeká očkování sourozence? Nebo je jejich dítě nějakým způsobem hendikepováno, v rizikové skupině, ale nesetkají se u lékaře s pochopením pro například individuální plán?
Chápu, že rodiče mají někdy obavy, chtějí někoho, kdo jim řekne: Stoprocentně to tak není, vakcína toto nezpůsobuje… Ale nikdy se nedá odpovědět se stoprocentní jistotou.
Chápu, že když je v rodině sourozenec, který měl zdravotní obtíže, špatně reagoval na vakcínu, mají strach. Ale opravdu se nedá jednoduše říct, že takhle budou reagovat všechny děti.
Jenom to, že se něco takového v rodině vyskytlo, nemůže být kontraindikací a vést k tomu, aby se děti neočkovaly. Samozřejmě je v odůvodněných případech možné mít individuální plán.
Dnes jsou založena vakcinační centra při všech infekčních klinikách a fakultních nemocnicích, je dobře se na ně obrátit. Tam je možné u dětí, které to potřebují, očkování rozložit nebo hledat jiné verze vakcín. Očkování pro rizikové skupiny umí i někteří pediatři.
Na druhou stranu je třeba říct, že není možné, aby každé dítě mělo individuální plán, protože vakcín a možností je tak málo, že se nelze přizpůsobit každému dítěti. Nelze mít pro deset dětí deset různých schémat a deset zcela různých vakcín.
Jednak tolik vakcín není a řada individuálních schémat ani není ověřená robustními studiemi. Proto se to má volit jen v situaci, kdy opravdu jiná cesta není; a ne jenom proto, že si třeba myslím, že je to šetrnější pro moje dítě.
To je opravdu slabý důvod a je to paradoxně méně šetrné.
Jak často a jakým způsobem se vyhodnocuje, ev. přehodnocuje platný očkovací kalendář v ČR?
Spektrum nemocí, proti kterým se očkuje, je v souladu s Evropou i celým světem. Státní zdravotní ústav každý rok předkládá data výskytu infekčních chorob, jejich dynamiku, sleduje, zda dochází k poklesu či nárůstu.
To vše se pravidelně vyhodnocuje, stejně jako proočkovanost, sérologické přehledy, data z pojišťoven a data výskytu infekčních nemocí. Samozřejmě se díváme na to, jak očkuje zbytek světa, který má podobnou epidemiologickou situaci, a jaké má spektrum nemocí.
To všechno se vyhodnocuje a podle toho se posuzuje i očkovací kalendář. Uvedu příklad: byl u nás zaznamenán vzestup černého kašle v určité věkové kategorii dětí a dospívajících. Trvalo to několik let po sobě, tak se rozhodlo, že se přidá jedno přeočkování proti černému kašli v deseti letech.
Nebo očkování proti HPV pro dívky bylo původně třídávkové. Udělaly se studie, které mimochodem financoval farmaceutický průmysl, které prokázaly, že dostatečné je dvoudávkové schéma. A očkování se tedy snížilo jen na dvě dávky.
Takže si můžeme říct, že farmafirmy platily výzkum, díky kterému se vakcinace proti HPV snížila o jednu dávku. Řeknete si, nemusely dělat nic a dál prodávat tři dávky… Takže to není jen honba za penězi. Farmafirmy určitě vydělávají, to jistě, ale bez nich vakcíny nevyrobíme.
Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Vedoucí katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, vědecký sekretář České vakcionologické společnosti ČLS JEP.
Nový rok s novými pravidly: mění se očkování miminek
Změny se týkají především povinného očkování kojenců hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, haemophillus influenze b, žloutence B a dětské obrně, o němž se hlavně mezi matkami často diskutuje kvůli obavám z vedlejších účinků: alergických reakcí, vysokých teplot – a dokonce i křečí. Na miminkovsko-maminkovských serverech lze narazit i na časté debaty o tom, ve kterém věku je nejvhodnější s očkováním začít.
Přečíst článek ›
Zásadní změnou je, že se základní očkování hexavalentní očkovací látkou změnilo ze schématu 3+1 na 2+1, upozornila ředitelka Rumlová.
Míněny jsou dvě dávky průběhu prvního roku života dítěte, podané v intervalu dvou měsíců mezi první a druhou dávkou, a třetí dávka podaná mezi jedenáctým a třináctým měsícem věku. Pokud ovšem zdravotní stav dítěte podání očkovací látky vylučuje, je možné i očkování v pozdějším věku.
„Obdobně se postupuje i v případě dětí cizinců pobývajících na území České republiky nebo dětí, jejichž očkování bylo zahájeno v zahraničí,“ poznamenala Rumlová.
U nedonošených dětí platí pro základní očkování hexavalentní látkou jiná pravidla: uplatní se schéma 3+1. Očkuje se třemi dávkami podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce – a čtvrtá následuje nejméně šest měsíců po podání třetí dávky. Ve všech případech také existuje možnost záměny hexavakcíny za alternativní očkovací látku, pokud je k tomu závažný důvod.
Přečíst článek ›
Odklad z pěti na šest let
Dětem na pomezí kojeneckého a batolecího věku je určeno očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. To lze zahájit již od 13. měsíce věku – nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce. Druhá dávka se nově podává později: posouvá se od dovršení pátého roku věku dítěte do dovršení šestého roku.
Do nové práce s odolností
Dospělých – ale jen omezeného okruhu – se týkají změny v takzvaném zvláštním očkování. Novinkou je očkování proti spalničkám u osob, které jsou nově přijímány do pracovního nebo služebního poměru na pracovišti infekčním nebo dermatovenerologickém (tedy s výskytem kožních a pohlavních chorob).
Přečíst článek ›
- Změny se dotknou také penězRozsah preventivní péče ve formě očkování určuje zákon o veřejném zdravotním pojištění. I zde dochází od roku 2018 ke změnám týkajícím se úhrad:- očkování proti lidskému papilomaviru je rozšířeno – nově je hrazeno i chlapcům, je-li očkování zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku;- mění se hrazení očkování u osob s poruchou imunity u pacientů po transplantaci kmenových hemopoetických buněk i u dalších skupin včetně lidí, kteří prodělali invazivní meningokokovou nebo pneumokokovou infekci;
- – v rámci očkování seniorů nad 65 let věku proti pneumokokovým infekcím schvaluje hrazené očkovací látky ministerstvo zdravotnictví; zveřejňuje je formou sdělení ve Sbírce zákonů.
- Očkování se zdaleka netýká jen dětíVyhláška o očkování proti infekčním nemocem člení vakcinaci na několik typů:a) pravidelné očkování, v jehož rámci jsou děti v České republice očkovány proti tuberkulóze (děti z rizikových skupin), proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B;b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B a proti vzteklině;c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k prevenci infekcí v mimořádných situacích;d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině;e) očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k dispozici očkovací látka.
- Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že vedle očkování proti vzteklině, tetanu a tuberkulóze jsou hrazena ještě následující očkování:
- Zdroj: Krajská hygienická stanice Středočeského kraje
– proti chřipce u pojištěnců nad 65 let věku, u pojištěnců po splenektomii nebo po transplantaci krvetvorných buněk, u pojištěnců, kteří trpí závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce a cév, dýchacích cest nebo ledvin či diabetem a u pojištěnců umístěných ve zdravotnických zařízeních poskytovatele dlouhodobé lůžkové péče nebo v domovech pro seniory (a také v domovech pro osoby se zdravotním postižením či v domovech se zvláštním režimem);- proti pneumokokovým infekcím, pokud byly všechny dávky očkovací látky aplikovány do sedmého měsíce věku pojištěnce; hrazenou službou je dále i očkování provedené po uplynutí lhůt stanovených v tomto ustanovení, pokud došlo k odložení aplikace jedné nebo více dávek očkovacích látek z důvodu zdravotního stavu pojištěnce;- proti lidskému papilomaviru, je-li očkování zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku;- proti invazivním meningokokovým infekcím, pneumokokovým infekcím, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typ b a proti chřipce, a to u pojištěnců s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny (hyposplenismus nebo asplenie), pojištěnců po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových hemopoetických buněk, pojištěnců se závažnými primárními nebo sekundárními imunodeficity, které vyžadují dispenzarizaci na specializovaném pracovišti nebo u pojištěnců po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní pneumokokové infekci;- očkování pojištěnců nad 65 let věku proti pneumokokovým infekcím (hrazené očkovací látky a přípravky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise). Přečíst článek ›
PŘEHLEDNĚ: Vše o očkování proti koronaviru. První vakcíny by mohly dorazit na konci prosince
Země po celém světě se připravují na očkování proti koronaviru, které má pomoci dostat nemoc pod kontrolu. Například Velká Británie s vakcínou Pfizer začala už před týdnem, do konce roku by mělo první fázi zahájit také Německo nebo Izrael.
Kampaň na očkování už měla běžet, říká Válek. ‚Je třeba cílit v pravý čas,‘ oponuje Janulík
Číst článek
V Česku je ale termín pro očkování stále zahalený mlhou. „Je to jedna z nejnáročnějších logistických operací v dějinách českého a možná i československého zdravotnictví,“ řekl v pátek na tiskové konferenci koordinátor očkování a exšéf Státního ústavu pro kontrolu léčiv Zdeněk Blahuta.
Že má ale Česko s „přípravou vakcinace zpoždění”, připustil i bývalý ministr zdravotnictví a premiérův poradce Roman Prymula (za ANO). Hotová ještě není ani analýza od poradenské firmy Ernst & Young, která má říct, jak se má země na „největší projekt této vlády” připravit.
O očkování by se nicméně podle premiéra Andreje Babiše (ANO) měl v budoucnu starat nový vládní zmocněnec. Kdo se jím stane, zatím neupřesnil.
„Oznámím to v nejbližších dnech,” řekl na pondělní tiskové konferenci. Právě jemu by měl předseda vlády předložit „velice podrobný plán”, který má vyjasnit, jak to s očkováním proti covidu-19 bude.
Babiš ale neuvedl, kdy ohlásí jméno úředníka ani kdy mu dokument předá.
Co tedy víme o očkování, které je podle webu ministerstva zdravotnictví „nejefektivnějším způsobem, jak zastavit šíření pandemie”?
Pro koho je vakcína určená?
Očkování by mělo být postupně dostupné všem, kteří o něj budou mít zájem. Bude tedy dobrovolné. Vhodné nebude jen pro děti a těhotné ženy.
Začala nejrozsáhlejší očkovací kampaň v historii Ameriky. Kamiony rozváží vakcínu proti koronaviru
Číst článek
Podle vládní strategie by se v první řadě měla vakcína dostat k seniorům nad 65 let a také k chronicky nemocným lidem, kteří trpí třeba vážným onemocněním ledvin a jater, závažným typem cukrovky nebo těžkou obezitou.
Poté by se očkování mělo postupně dostat ke zdravotníkům, k pracovníkům v sociálních službách, ke krizovým složkám státu, jako je armáda, vláda nebo učitelé, a k zaměstnancům nejrůznějších státních inspekcí. Až poté se vakcinace dočká zbytek Čechů.
Očkovat by se měli nechat i lidé, kteří už koronavirus prodělali. K získání kolektivní imunity musí být proočkovaných 65 až 70 procent populace.
Jaká očkování budou dostupná?
Česko zatím objednalo 12 milionů dávek pro 6,9 milionu lidí a to od společností Pfizer, Moderna, AstraZeneca, Johnson& Johnson a CureVac. Většina vakcín se bude podávat ve dvou dávkách, jedna bude stačit pouze u té od firmy Johnson& Johnson. „Předpokládá se aplikace dvou dávek s odstupem 28 až 30 dnů,” píše se ve strategii ministerstva zdravotnictví.
Podobně jako například u očkování proti tuberkulóze lékař vstříkne látku do těla injekční stříkačkou, nejlépe do oblasti ramene. „Délka ochrany po vakcinaci není dosud známa. Potřeba přeočkování nebyla dosud stanovena,” uvádí se ve strategii očkování.
Přehled kandidátních vakcín proti nemoci covid-19 a současného stavu jejich vývoje (stav k 30.11. 2020) | Zdroj: Reprofoto www.koronavirus.mzcr.cz/
Kdy se budou moct lidé nechat očkovat?
„Kdy očkování začne, bude záviset na schválení vakcín Evropskou unií,” řekl v pátek na tiskové konferenci koordinátor očkování v Česku a exšéf Státního ústavu pro kontrolu léčiv Zdeněk Blahuta. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) by podle vedoucího pracovní epidemiologické skupiny ministerstva zdravotnictví Romana Chlíbka mohla vakcíny schválit už 21. prosince.
Očkovat by se podle dřívějších vyjádření ministra Blatného v Česku mohlo začít do šesti až osmi týdnů od tohoto data. Na pondělní tiskové konferenci datum neupřesnil, ale naznačil, že očkovat by se mohlo v lednu. „Určitě bude pro naše občany všechno připraveno tak, aby první vzorky dávek mohly být očkovány,” prohlásil.
Blahuta pak v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že nevidí důvod, „proč by se očkování nedalo stihnout do 250 až 270 dnů“.
Centrální rezervační systém · Covid Portál
Níže najdete popis Centrálního rezervačního systému, návod jak se registrovat, nebo rezervovat najdete jinde.
Co je centrální rezervační systém?
Jde o systém, který propojí občany, co se chtějí naočkovat s očkovacími místy. Občani se skrz něj budou registrovat a bude jim přidělen termín očkování. CRS svými komponentami plní zejména roli registrace a rezervace osob pro očkování a plně tak eviduje průchod osoby očkovacím procesem.
Systém je navržen pro podporu prioritizace. Je navržen tak, aby registraci a rezervaci seniorů, kteří neovládají práci s internetem, mohli asistenčně provádět rodinní příslušníci, sociální pracovníci, praktičtí lékaři i pracovníci linky podpory 1221.
Systém je navázán na Informační systém infekčních nemocní (ISIN) a jeho modul Očkování (ISIN-OČKO).
Co všechno Centrální rezervační systém (CRS) umí?
CRS není jen standardní rezervační systém, k použití pro očkování. Bude zabezpečovat i nestandardní průběhy rezervací (dva termíny v různých intervalech dle typu vakcíny), nutno zajistit „vždy volný druhý termín“. Obsahuje také parametrizovatelný kalkulátor prioritizace.
Předkládá se průběžná úprava parametrů prioritizace na základě stavu dodávek vakcín, zájmu občanů o očkování a vytížení očkovacích míst. CRS bude stejný pro celou ČR. Napojení na ISIN je pak důležité např.
k vystavování a ověření potvrzení o provedeném očkování, včetně podpory mobilních zařízení a kompatibility se standardy EU a WHO, nebo k vedení elektronického očkovacího průkazu občana.
Všechny druhy očkovacích míst musí používat CRS (jedinou výjimku mají praktičtí lékaři). CRS zpracovává osobní údaje zájemců o očkování na základě čl. 6 odst. 1 písm. e) a čl. 9 odst. 2 písm.
i) GDPR jako nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu, kterým je jako správce pověřeno Ministerstvo zdravotnictví v oblasti veřejného zdraví, při ochraně před vážným zdravotními hrozbami.
Zájemci o očkování budou informování o zpracování jejich osobních údajů v rámci vyplňovaného formuláře. Zpracování osobních údajů bude prováděno v souladu s nařízením GDPR.
Z hlediska charakteru procesu a nutnosti řízení kapacit ve vazbě na dodávky očkovacích látek musí být systém koncipován na principech centrální registrace a prioritizace, stejně jako centrální správy rezervací termínů.
Nelze tedy využít existující rezervační systémy poskytovatelů zdravotních služeb, protože není mechanismus, jak do nich předat detailní informace o aktuálně prioritní skupině osob. Formulář je počáteční bod pro vstup do procesu očkování. Poskytuje přístup k registraci na očkování z jednoho místa (formulář/web MZ).
Vyplněním formuláře vyjadřuje osoba svůj zájem o provedení očkování a poskytuje o své osobě údaje, které jsou pro provedení nezbytné.
Očkování – VZP ČR
Očkovací program začíná pro všechny děti hexavakcínou, která je chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, hemofilovým infekcím, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.
Hexavakcínou se od 1. 1. 2018 očkuje ve schématu 2+1: základní očkování se provede v době od započatého 9.
týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou podanou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.
U nedonošených dětí se očkování provede třemi dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky.
Děti ohrožené, splňující stanovená indikační kritéria, jsou navíc očkovány už v prvním měsíci života proti tuberkulóze. U nich se pak základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého 13. týdne po narození, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Dále jsou děti povinně očkovány proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Základní očkování se provede nejdříve první den 13. měsíce po narození, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte. Druhá dávka očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se podá od dovršení 5. roku do dovršení 6. roku věku dítěte.
Tato očkování malých dětí je důležitou složkou preventivní péče a ochrání dítě před nemocemi, které by mohly ohrozit i jeho život.
V dalších letech bude dítě ještě v souladu s očkovacím kalendářem přeočkováno.
Očkovací kalendář i s dalšími potřebnými informacemi najdete na stránkách České vakcinologické společnosti. Od 1. ledna 2018 došlo v očkovacím kalendáři ke změnám, mj. je snížen dávek u očkování hexavakcínou ze čtyř na tři a u očkování proti dětské obrně z pěti na čtyři.
Všechna povinná očkování stanovenými vakcínami zdravotní pojišťovna plně hradí. Pokud rodiče požadují povinné očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny. Povinná očkování určuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.
Dítě může absolvovat i očkování nepovinná, nehrazená z veřejného zdravotního pojištění.
Některá nepovinná očkování – v případě dětí očkování proti pneumokokům a proti papilomavirům – však pojišťovny vymezeným skupinám osob hradí.
Hrazena je jak vakcína (v provedení nejméně ekonomicky náročném), tak její aplikace. Pokud si klient vybere vakcínu jinou než ekonomicky nejméně náročnou, musí si uhradit rozdíl v ceně.