Ing. Ladislav Friedrich, CSc., (64 let) pracoval jako informatik, analytik a projektant informačních systémů.
Od roku 1993 působil na pozici ředitele Odboru informatiky Oborové zdravotní pojišťovny a od roku 1997 do konce roku 2015 na pozici generálního ředitele Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví.
V současné době zastává funkci prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR, která sdružuje všech šest zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, působících v ČR.
Zdravotní a sociální systémy jsou v různých státech natolik odlišné, že přesné srovnání celkových výdajů na zdravotnictví není možné, provést ho lze pouze orientačně. Za nesporné však považuji to, že významnou rezervou pro rozvoj zdravotnictví je platba ze strany občanů ať už přímo, nebo prostřednictvím smluvního – komerčního pojištění.
V současné době narůstají zdroje pro veřejné zdravotní pojištění ročně o 4 až 5 %, to je o 10 až 12 mld. Kč. Ačkoli výhledově by bylo zapotřebí překročit toto stávající tempo nárůstu, vývoj mezd a rozpočtových omezení státu v následujících letech to nedovoluje.
Rozvoj medicíny a stárnutí populace však vytváří takový tlak na veřejné zdravotní pojištění, že bude nezbytné hledat další finanční zdroje a současně zvyšovat efektivitu již stávajících kapacit a způsobů poskytování péče. Obě tyto cesty spolu souvisejí a mohou se dobře doplňovat.
Prostor pro částečné spolufinancování zdravotní péče nesporně v České republice existuje. Realizaci brání pouze krátkozraké a populistické postoje politických stran, které se na rozumném postupu v této oblasti dosud nebyly schopny alespoň minimálně shodnout. Poplatky a doplatky nelze zavádět a rušit podle toho, kdo zrovna vládne.
Parametrické změny samozřejmě vlády podle své orientace vždy dělají, ale tak extrémní změny v postoji, jaké jsme zažili za uplynulých osm let, škodí všem.
Zdravotnictví v ČR je dlouhodobě podinvestováno. S ohledem na tento fakt a obtížnou personální situaci jste spíše optimista nebo pesimista, pokud jde o udržení kvality zdravotní péče?
V nákladové struktuře zdravotnictví v ČR převažují především výdaje do investičně náročné akutní lůžkové péče. Máme zbytečně mnoho nemocnic, zbytečně mnoho akutních lůžek a zbytečně dlouhé doby hospitalizace. Tak že celkové investice do zdravotnictví jsou podle mého názoru i s ohledem na čerpání evropských fondů adekvátní možnostem.
Problém vzniká zbytečným rozmělňováním investic do mnoha různých akcí a na zbytečně mnoho míst. Vyšší koncentrace specializované a nákladné péče by přitom nejen umožnila lépe investovat, ale významně by zvýšila kvalitu a efektivitu péče o pa cienty. Poslední seriózní pokus zdravotních pojišťoven o restrukturalizaci sítě nemocnic však skončil v roce 2013.
Bohužel jsme nedokázali o prospěšnosti našeho záměru přesvědčit veřejnost, získat podporu a být dostatečně odvážní. Stát místo nepopulárních kroků raději od roku 2014 zvolil navyšování zdrojů. Část investic od té doby směřovala i do těchto fakticky nadbytečných kapacit.
Úhradové vyhlášky nás pak bohužel nutí tyto provozy financovat, často i zbytečně vysokými částkami. Samy pojišťovny potřebné změny v síti nemocnic nezvládnou. Můžeme dát doporučení, ale redukce sítě musí mít alespoň minimální podporu ministerstva zdravotnictví a krajů, a to po celou dobu realizace, která by byla na několik let.
Na základě dosavadních zkušeností se obávám, že ohledně financí a kvality péče se bude muset situace ještě více zhoršit, abychom nalezli odvahu něco změnit.
Z plateb za zdravotní péči nelze zajistit v nemocnicích větší investice. Chystáte nějaký nástroj pro koncepční a dlouhodobé řešení?
V žádném případě není pravda, že z plateb zdravotních pojišťoven nelze zajistit větší investice. V řadě nemocnic to jde docela dobře. Příkladem může být třeba Jihočeský kraj. V investicích však často převažuje chaos, na kterém se podílí také boje o dotační peníze. Efektivní a účelná struktura kapacit zdravotnického systému tak bohužel někdy nehraje rozhodující roli.
Zdravotní pojišťovny by však neměly prioritně řešit jednotlivé vlastní investice v nemocnicích. Měly by samostatně nakupovat zdravotní péči, a to v závislosti na její efektivitě, zájmu pacientů a kvalitě. Česká republika by také měla vytvořit jasný plán, jak budeme v budoucnu zajišťovat náhradu za investice, které dnes čerpáme z rozvojových fondů.
Tyto zdroje přestanou existovat, ale zařízení i přístroje se opotřebí a bude třeba je obnovit. Každou investici by tak již dnes měla provázet věrohodná kalkulace, zda si zakoupený přístroj vydělá provozem na své obnovení v plné ceně. Pokud ne, pak by se pořizovat neměl.
Souhlasím však s tím, že u účelné a potřebné investice si nemocnice zaslouží i dostatečně dlouhý garantovaný kontrakt od pojišťovny.
Méně nemocničních zařízení a soustředění péče do větších center – není to cesta, jak vyřešit personální nouzi a zvýšit kvalitu péče? Jinak řečeno, mohla by jak v oblasti financování, tak i při řešení personálních otázek pomoci optimalizace sítě zdravotnických zařízení?
Ing. Ladislav Friedrich, CSc.
Jak vyplývá z předchozích odpovědí, já tuto cestu vidím jako nezbytně nutnou. Pro Českou republiku by nepochybně z hlediska státních garancí stačila špičková specializovaná pracoviště v Praze, Brně a Ostravě a síť plně vybavených krajských nemocnic.
Na úrovni okresů by měl být kladen důraz spíše na dostatečnou dostupnost péče základní, specializované především v ambulantní podobě, lůžkové v základních oborech a následné, rehabilitační a sociálně zdravotní. Z akutní lůžkové péče by zřejmě postačovaly pouze kapacity pro zvládnutelné urgentní stavy v rámci několika základních oborů.
Když v roce 2013 připravovaly pojišťovny spolu s kraji a ministerstvem zdravotnictví úpravu sítě nemocnic, byly organizovány protesty proti rušení některých vybavených, přesto nedostatečně vytížených kapacit.
V následujících letech se občas stalo, že sami organizátoři protestů po nějakém čase hledali pomoc pro sebe a své rodinné příslušníky na jakýchkoliv vzdálenějších špičkových pracovištích, jen ne v té „své“ nemocnici. Takže ano, koncentrace by mohla pomoci jak s investicemi, tak s personálním zabezpečením a také s kvalifikačním růstem lékařů a kvalitou, ale musí mít širší podporu.
Lze podle vás, pane inženýre, měřit kvalitu zdravotní péče a existují nástroje, jak porovnávat v tomto parametru jednotlivá zdravotnická zařízení?
Kvalitu zdravotní péče samozřejmě lze měřit. Měření má však evidentně více aspektů a není nijak normováno. Obecně jsou používány tři základní pohledy na kvalitu. Prvním a určitě důležitým je subjektivní názor a hodnocení ze strany pacienta. Druhý pohled vychází ze systémů hodnocení kvality, tedy nezávislé hodnocení a akreditace kvality procesů ve zdravotnických zařízeních.
Ty by měly garantovat bezpečnost, kvalitu řízení a kontrol i ochranu práv pacientů. Třetím a možná nejdůležitějším, ale i nejobtížnějším aspektem hodnocení kvality by pak mělo být hodnocení výsledků léčby na dostatečně velkém počtu případů a při použití ustálené a objektivní metodiky hodnocení. To je však mimořádně obtížný úkol.
Objektivizovat metodiku hodnocení je mezi různými zdravotnickými zařízeními, obory a diagnózami samo o sobě obtížné, a navíc čím hůř se příslušné zařízení v pořadí hodnocených umístí, tím větší energii věnuje zpochybnění výsledků.
O tuto třetí část hodnocení se pokoušelo Národní referenční centrum společně zřízené zdravotními pojišťovnami, zástupci poskytovatelů a ministerstvem zdravotnictví. Asi také proto bylo v roce 2014 zrušeno.
Existuje nějaký systém, na jehož základě hodnotíte kvalitu zdravotní péče v přímo řízených nemocnicích a jaké z tohoto hodnocení vyvozujete důsledky?
Současný systém úhrad zdravotní péče je mimořádně demotivující pro nějakou diferenciaci podle kvality. Pojišťovna sice může mít a obvykle má ke kvalitě péče nějaké ukazatele ze svých informačních systémů a z hodnocení pacientů, ale fakticky to na její úhradu nemá žádný významný dopad.
Úhrada je stanovena vyhláškou plošně a tak vysoko, že na další bonifikace obvykle nezbývá. Revizní lékaři samozřejmě mohou a také provádějí kontroly jednotlivých případů. Tyto jejich kontroly však nutně podchytí jen část výkonů.
Naopak obecná hodnocení kvality se zohledňují v centrálním řízení úhrad jen velmi obtížně.
V poslední fázi schvalování je zákon o univerzitních nemocnicích. Jaké výhody realizace tohoto zákona přinese?
Zdravotní pojišťovny nemají ambice detailně hodnotit správné právní postavení těchto, dnes převážně fakultních nemocnic. Z našeho pohledu by mělo mít vedení těchto nemocnic co největší pravomoci, ale také zodpovědnost za řízení a kvalitu služeb.
Považuji za velmi nešťastné, aby vláda rozhodovala o plošné výši platů a příslušný ředitel jen propočítal finanční dopady a uplatnil přes ministerstvo zdravotnictví nárůst úhrad od zdravotních pojišťoven. V takovém systému vlastně nikdo za nic nenese plnou odpovědnost a občan, který to všechno platí, může jen doufat, že za své peníze také něco získá.
Navrhovaná právní úprava mírně samostatnost řízení nemocnic posiluje, ale k ideálu má stále daleko.
Do voleb zbývá již jen několik málo měsíců. Jaké jsou vaše priority na toto období a co byste ještě rád nastartoval nebo případně dokončil?
Svaz zdravotních pojišťoven zohlednil všechny naše zkušenosti s fungováním systému veřejného zdravotního pojištění i poznatky, které máme o vývoji v zahraničí, především v Evropské unii.
Formulovali jsme čtyři základní doporučení pro politické strany k jejich programům pro zdravotnictví.
Pokoušíme se tato svá doporučení popularizovat, zdůvodňovat i rozpracovávat do konkrétních opatření a věříme, že se nám pro ně podaří získat co největší podporu.
Jedná se o tyto priority:
- nalezení férových cen za zdravotní péči prostřednictvím konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče,
- motivaci pacientů a jejich lékařů k efektivní spolupráci při realizaci programů komplexní péče, zejména u chronických onemocnění,
- zavedení dvousložkového pojistného na zdravotní pojištění s přímou vazbou na zdravotní pojišťovny a jejich hospodaření,
- zvýšení reálné dostupnosti kvalitní bezplatné péče pro každého pacienta, díky jasné definici standardu a stanovením pravidel pro ceny za nadstandardní služby.
Děkujeme Vám za rozhovor.
Redakce We Make Media, s. r. o.
v předchozím čísle jsme Vám nabídli editorial jiný, než bývalo zvykem, a to rozhovor s panem profesorem MUDr. Pavlem Pafkem, CSc. Jelikož tato forma vzbudila velký zájem, rozhodli jsme se pokračovat a oslovit další významné osobnosti z oblastí, která mají co do činění s problematikou zdravotnictví.
V tomto čísle Vám přinášíme rozhovor s panem Ing. Petrem Landou, ekonomickým náměstkem Ministerstva zdravotnictví České republiky.
Přejeme Vám příjemné čtení.
Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., (* 3. července 1940, Bratislava) je přední český břišní a hrudní chirurg. V letech 1992–2010 působil jako přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol.
Roku 1990 byl jmenován profesorem chirurgie Univerzity Karlovy.
V prosinci 1997 provedl se svým týmem první transplantaci plic na území České republiky. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
V roce 2016 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu.
V říjnu v Praze proběhl první ročník konference Ekonomie ve zdravotnictví a health technology assessment, úzce spojené s časopisem Ekonomie ve zdravotnictví.
Konference se zabývala třemi okruhy aktuálních otázek – budoucností HTA v ČR, omezením a výzvám ve stanovování cen a úhrad léčiv a přicházejícím změnám v oblasti zdravotnických prostředků.
Toto číslo časopisu je věnováno příspěvkům z uvedené konference.
Česká republika prožívá nebývalý ekonomický růst. V této souvislosti dochází k nárůstu výdajů do zdravotnictví ze státních zdrojů.
Zdravotní pojišťovny v roce 2016 plánují nárůst příjmů a výdajů v rozsahu 4 %, přičemž do výdajů se promítají priority vlády, mezi kterými je hlavní nárůst platů zdravotnických pracovníků.
Nárůst lze očekávat i ve výdajích za léčivé přípravky, kdy po několika letech stagnace přichází období jejich zvýšení. V mezinárodním srovnání však Česká republika vynakládá téměř nejmenší podíl z HDP ze všech zemí OECD, zejména díky malému podílu soukromého financování.
V budoucnu je tak jediným možným řešením reforma celého způsobu financování zdravotní péče s cílem diverzifikovat toto financování i na jiné zdroje, než jsou peníze z veřejného zdravotního pojištění a státní subvence.
Léčba generalizovaných malignit molekulami cílené léčby se stala nedílnou součástí standardní onkologické péče.
Ač je její přínos někdy dosti zamlžený (bevacizumab u metastatického kolorektálního karcinomu), jindy znamená krátký záblesk naděje (erlotinib u nemalobuněčného plicního karcinomu) a v některých případech je její nasazení spojeno se silným, byť přechodným zázrakem (B-Raf inhibitory u BRAF 600 mutovaného maligního melanomu). Léčíme však i nemocné s diagnózami, u nichž cílená léčba zcela změnila jejich osud. U solidních malignit je důkazem tohoto tvrzení generalizovaný světlobuněčný karcinom ledviny. Dříve takto postižení umírali do roka, dnes drží onemocnění na první molekule cílené léčby do první progrese i několik let, a to máme v zásobě i linie druhou a třetí.
dostává se vám do rukou úvodní číslo časopisu Ekonomie ve zdravotnictví, který vzniká jako nové periodikum s tematikou, která je a stále bude aktuální.
Iniciativa k založení tohoto časopisu vzešla zejména od členů nově ustanovené redakční rady a je reakcí na nedostatek podobných médií, která by se pravidelně a neotřele věnovala diskusi nad příčinami problemů, či naopak úspěchů v organizaci, efektivitě a financování zdravotnického sektoru v České republice.
Český systém zdravotního pojištění není připraven na krizi. Některé pojišťovny nemají rezervu ani na jeden měsíc, tvrdí analýza
Český systém zdravotního pojištění není připraven na zhoršení ekonomické situace a případnou další hospodářskou krizi. Nemá dostatečné rezervy. I když bude letos zřejmě v mírném přebytku, výdaje rostou výrazně rychleji než příjmy.
Vyplývá to z analýzy Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické o zdravotních pojišťovnách, jejíž výsledky v úterý v Praze představili autoři Štěpán Křeček a Karina Kubelková. V Česku funguje sedm zdravotních pojišťoven.
Autoři analýzy vycházeli z odhadovaných ukazatelů pro letošní rok. Příjmy systému zdravotního pojištění by letos měly činit 297,2 miliardy korun. Proti loňsku by tak měly být o 5,6 procenta vyšší. Výdaje by měly dosáhnout 295,4 miliardy, meziročně by se tak měly zvednout o 7,3 procenta. Péče o jednoho pojištěného by měla vyjít v průměru na 28 190 korun.
„Systém nebyl schopen za dobu ekonomického růstu vytvořit rezervy a je naprosto nepřipravený v případě, že se ekonomická situace v ČR začne zhoršovat,“ uvedl Křeček. Podle něj řada zdravotních pojišťoven nemá rezervu ani na jeden měsíc.
Největší plánovanou finanční zásobu má Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, na konci roku by jí měla vydržet na 37 dní. Za ní je Revírní bratrská pokladna se 33 dny.
Na 30 dní by měla rezerva stačit Oborové zdravotní pojišťovně, na 20 dní České průmyslové zdravotní pojišťovně, na 15 dní Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra, na 12 dní Všeobecné zdravotní pojišťovně a na devět dní Vojenské zdravotní pojišťovně.
Autoři poukazují na to, že rozdělení 10,5 milionu klientů mezi zdravotní pojišťovny není rovnoměrné. U VZP je 57 procent pojištěnců, u Zaměstnanecké pojišťovny Škoda asi procento. Výdaje se řídí úhradovou vyhláškou ministerstva zdravotnictví.
Podle odhadů ministerstva financí by ekonomika měla letos růst o 3,2 procenta. Česko má rekordně nízkou nezaměstnanost. Mzdy by se měly zvednout v průměru o 8,6 procenta a s nimi i odvody.
Do zdravotnictví putuje asi 7,3 procenta HDP. V Německu je to 11,3 procenta, ve Švédsku a Francii 11 procent. Nejméně vydává Lotyšsko, a to 5,7 procenta.
„České zdravotnictví je v porovnání se zeměmi EU a jinými vyspělými státy špičkové. Má skvělé výsledky s poměrně malým objemem nákladů. To neznamená, že to tak zůstane do budoucna,“ řekla Kubelková.
Ke stinným stránkám českého systému podle ní patří nadužívaní služeb, podceňování prevence, chybějící ukazatele kvality pro srovnávání pracovišť, malý prostor pro konkurenci pojišťoven a nedostatečná elektronizace.
Kolem roku 2060 by se mohl podíl zdravotnických výdajů v ČR dostat na 20 procent HDP. Jedním z důvodů je stárnutí společnosti. Česko tak bude patřit mezi deset zemí EU, kde se výdaje budou zvyšovat nejrychleji, podotkla Kubelková.
Poukázala na to, že české zdravotnictví je „výrazně závislé“ na veřejných financích. Celkem 12 procent prostředků pochází z rozpočtů, 70 procent z odvodů do veřejného systému a zbytek ze soukromých peněz.
„Země, které jsou závislé na veřejném financování, jsou víc ohroženy v případě ekonomických otřesů a stárnutí populace,“ řekla Kubelková.
Cestou k udržitelnosti je podle ní zvýšení efektivity uvnitř zdravotního systému. Větší by měla být prevence a ubýt by mělo nadužívání péče.
Česko má vysoký počet lůžek či velký počet návštěv na lékaře, dodala Kubelková. Zdůraznila, že nutné bude i zapojení dalších zdrojů. „Není to tak, že by to mělo být pouhé zvýšení spoluúčasti pacientů.
To samo o sobě udržitelnost nevyřeší, je potřeba komplexní řešení,“ uvedla autorka analýzy.
Podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha je prozíravé připravovat se na budoucí problémy a jedinou cestou k zajištění stability je zvýšení efektivity.
„Nikoliv ve smyslu pouze peněz, ale právě uvnitř systému a s využitím tržních principů,“ komentoval výsledky Friedrich. Narážel tak na malé možnosti konkurence pojišťoven. Podotkl, že zdravotní péči má zhruba pětina pojištěnců, 80 procent lidí ze systému nečerpá.
Podle experta na zdravotní právo Ondřeje Dostála by mělo být zřejmé, co za své odvedené peníze dostávají všichni pojištěnci.
Odolnost systému veřejného zdravotního pojištění v Česku je ve střednědobém výhledu v případě negativního vývoje ekonomiky nedostatečná, nicméně v hodnocení zdravotně pojistných plánů na rok 2019 vycházejí zátěžové testy lépe než v minulých letech, a to díky navýšení rezerv pojišťoven v posledních dvou letech, uvedlo v reakci na studii ministerstvo financí.
Podle ministerstva se míra rezerv nyní blíží žádoucímu stavu, i když ještě není optimální.
„MF tedy aktuálně konstatuje, že střednědobá odolnost systému veřejného zdravotního pojištění se zvýšila a systém by některé typy recesí byl schopen ustát bez snižování kvality a dostupnosti péče a bez vzniku závazků po lhůtě splatnosti. Záleželo by však na hloubce a délce případného hospodářského propadu,“ uvedlo MF.
Ministerstvo financí analýzu veřejného zdravotního pojištění zpracovává několik let a zpravidla bývá součástí vládního materiálu týkajícího se hodnocení výročních zpráv zdravotních pojišťoven a hodnocení jejich zdravotně pojistných plánů.
6 Zdravotní péče
Problémem českého zdravotnictví je zásadní rozpor mezi objemem finančních zdrojů a rozsahem a kvalitou poskytované péče. Je zřejmé, že pokud nedojde k rozsáhlé rekonstrukci systému zdravotního pojištění, nebude možné v budoucnu udržet současnou kvalitu zdravotní péče dosažitelnou pro všechny.
Neřešení tohoto rozporu vyvolává velkou nervozitu zdravotníků a každým dnem se zvyšuje riziko propadu úrovně zdravotní péče.
6.1.1 Objem finančních zdrojů
Objem finančních zdrojů se standardně posuzuje pomocí podílu financí z HDP, které jsou spotřebované ve zdravotnictví. V ČR plynule od r. 2009 jeho hodnota klesá a po ztrátě 0,6 % dosahuje nyní 7,0 %.
Oproti vyspělým evropským zemím, kde se pohybuje okolo 9-11 %, jsme pozadu, a naše hodnota stále ještě odpovídá chudším zemím, které si nemohou dovolit z veřejných zdrojů utrácet více. Snižování tohoto parametru u nás je však naprosto raritním jevem, zvláště při současné hospodářské konjunktuře.
Částečnou příčinou bylo i zrušení regulačních poplatků, které snížilo přímou spoluúčast pacientů na 14 %, tedy na jednu z nejnižších v Evropě. Rostoucí náklady našeho zdravotnictví jsou z dlouhodobého pohledu zatím kompenzovány zvýšeným výběrem pojistného a zvyšováním plateb za státní pojištěnce.
V dobách hospodářských krizí se však projevuje velmi nepříznivě fakt, že hlavní příspěvek do systému veřejného zdravotního pojištění (v. z. p.) je vytvářen převážně ekonomicky aktivními občany, zatímco stát, hradící pojistné za cca 60 % obyvatelstva, přispívá na hlavu pojištěnce podstatně méně. To vyvolává v bilanci zdravotních pojišťoven cyklické propady.
6.1.2 Efektivita zdravotnického systému
Potřeba finančních zdrojů výrazně souvisí s efektivitou jejich využívání. Naše zdravotnictví je v tomto ohledu trvale kritizováno a neefektivity skutečně existují.
Je jich mnoho, mění se v čase a jejich odstraňování je předmětem vážných politických diskusí, protože mají různé dopady na pacienty, poskytovatele zdravotní péče, obce a kraje, podnikatele ve zdravotnictví aj. Příčin neefektivit je mnoho,mj. např.
nedostatečná podpora segmentu primární péče, špatná struktura lůžkového fondu, vysoký počet kontaktů s lékařem, nízké kompetence svěřované zdravotním sestrám aj. Řešení jednotlivých problémů má bohužel negativní dopad na některé zájmové skupiny a změny jsou často politicky obtížně průchodné.
Je také známo, že efektivitu systému může zvýšit odolnost populace vůči nemocem, avšak bez zainteresování pacienta na zdravém způsobu života se i tato změna těžko prosazuje.
6.1.3 Rozsah poskytované zdravotní péče
Nedostatek financí pro poskytování zdravotní péče vyvolává velké napětí mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče. U lékařů vzniká pocit ohrožení, protože nesou odpovědnost za péči v situaci, kdy má pacient neomezený nárok na nejlepší možnou péči, ale finance na ní nejsou.
Narůstání nákladů je tak však paradoxně vyvoláváno právě lékaři, kteří mají dobrou vůli poskytovat pacientovi co nejvíce péče, a to jak s ohledem na jeho dobro, tak na svoji profesní pověst.Vše se odehrává v legislativním rámci, kdy ani není povinné hodnocení efektivity nových technologií, ani neexistuje zákonem podložený systém rozhodování o základním standardu, tj.
o hrazení toho, na co má pacient zákonné právo, takže zde občas panuje zákon džungle.
6.1.4 Nespokojenost zdravotníků
Naše zdravotnictví je na vysoké úrovni, protože je technologicky a odborně vyspělé, dostupnost péče je vyšší než v řadě bohatších zemí a výsledky poskytované péče jsou vynikající. To ovšem nic nemění na faktu, že nespokojenost mezi zdravotníky trvá a jejich mzdy nerostou tak, jak by si zasloužili.
V letech 2009-2011 semanifestovala akcí „Děkujeme, odcházíme“ a nepokoje hrozí čas od času znovu vzplanout, a to i přes několikaletou ekonomickou prosperitu země. Obavy z dlouhodobé finanční neudržitelnosti zdravotnictví jsou proto oprávněné a značný problém je jasně vidět již nyní.
Základní příčiny růstu nákladů ve zdravotnictví jsou přitom tři: vysoké očekávaní občanů, stárnutí populace a technologický pokrok.
6.1.5 Očekávání občanů
Růst očekávání občanů je pochopitelný, protože zdraví patří k nejvyšším prioritám lidí. Proto ohrožení zdraví či života vyvolává pokusy nemocných vyhledávat i cestou šedé ekonomiky tu nejlepší léčbu, ke které nemají vždy přístup cestou standardní.
Na druhou stranu jsou práva pacientů v našem ústavním pořádku právně zajištěna dostatečně, ale bez rozumných povinností pojištěnce starat se o své zdraví a racionálně čerpat zdravotní služby nemohou lékaři ani zdravotní pojišťovny efektivně odolávat nadužívaní péče ani nedodržování léčebného režimu u nezodpovědných jedinců.
Nezdravý způsob života tak solidárně pokryjí pojištěnci, kteří se chovají ke svému zdraví odpovědně.
6.1.6 Stárnutí populace
Stárnutí populace je způsobeno demografickými faktory.Ty spolu s aktuálním zvyšovánímvěku rodičů narozených dětí vedou k relativnímu snižování počtumladších obyvatel, který není kompenzován imigrací.
V roce 2030 stoupne počet seniorů nad 65 let, kteří tvoří nejdražší skupinu pojištěnců, ze současných 2mil. na 2,5mil.
Významným důvodem a faktorem prodlužování věku a zvyšování nákladů je dobře fungující zdravotnictví, které prodlužuje život u závažných onemocnění, např. v onkologii.
6.1.7 Technologický rozvoj
Jako příklad je možno uvést vývoj v oblasti léčiv. V současnosti je registrována mimořádná expanze tzv.
centrových, vysoce inovativních léčiv, používaných jako biologická léčba v oblasti onkologie, neurologie, revmatologie aj., která zlepšila výsledky k nepoznání.
Dnes je možno léčit i vzácná vrozená metabolická onemocnění, kde se roční léčba pacienta pohybuje v cenách až desítek milionů Kč, přičemž musí být poskytována celoživotně.
Bylo by možno uvádět podrobnosti mnoha dalších oblastí pokroku jako např. molekulární biologie, genetika, využití kmenových buněk, protetika, rehabilitace, speciální pedagogika, e-health, telemedicína apod. Předpovídat vývoj technologií však má své limity. Jedno však zůstává naprosto jisté. Medicína jako věda kráčí neobyčejně rychle kupředu, ale za cenu výrazného zdražování.
6.1.8 Bod zlomu
Nedostatek politické odvahy přistoupit k systémovému řešení neodvratně povede ke snížení dostupnosti kvalitní péče pro všechny.
Tato skutečnost postihne zejména sociálně slabší část společnosti, ti bohatší si vždy svoji individuální cestu za potřebnou péčí vždy najdou. Odmítání reformy zdravotního pojištění z tzv.
sociálních důvodů tak paradoxně povede k dramaticky asociálním dopadům, k postižení těch nejslabších, a ve svém důsledku hrozí sociálním rozvratem společnosti.
6.2 Vize: Zdravotnictví 2030
Primárním cílem systémových změn je zlepšení zdraví populace, zvýšení spokojenosti pacienta a plná stabilizace zdravotnických pracovníků. Systém nebylo potřeba násilně měnit a cílový stav byl vybudován postupnými kroky. Zdravotnictví zůstává postaveno na
- základních evropských hodnotách (solidarita, ekvita a práva pacienta),
- státem garantované kvalitní, dostupné a medicínsky potřebné zdravotní péči včetně prevence,
- na veřejném zdravotním pojištění, pluralitě zdravotních pojišťoven
- a na mixu veřejnoprávních i soukromých poskytovatelů zdravotní péče.
Ve vybudovaném systému bylo dosaženo dlouhodobé finanční a sociální udržitelnosti. Pacienti jsou spokojení, protože byla zachována dobrá kvalita služeb a protože jsou přímé poplatky nastaveny sociálně ohleduplně. Základní standard pro všechny je vysoký.
Spoluúčast je převážně dobrovolná, ale většina zdravých lidí si komerčním připojištěním předplácí alespoň nějaký nadstandard, což zřetelně zvyšuje zdroje pro zdravotnictví. Lékaři a sestry se vzdělávají a pracují v klidu a v pohodě. Výdělky odpovídají jejich pracovnímu nasazení, takže se se zkušenostmi z častých zahraničních angažmá vrací rádi zpět domů.
Díky zodpovědně upravené legislativě pokrývají úhrady veřejného pojištění náklady na péči a neplýtvá se zdroji na řádně neověřené medicínské postupy.
Byla zvýšena efektivita celého zdravotnictví a potlačeny vnitřní spory a nespravedlnosti. Byly implementovány změny, na kterých byla širší politická shoda, a systém se upravuje průběžně. Problémy, které přináší život a vývoj medicíny se proto řeší bez překvapivých změn. Všeho toho bylo dosaženo respektováním následujících pravidel.
6.2.1 Financování
Je zachován solidární systém veřejného zdravotního pojištění, který dále nenavyšuje stávající cenu práce. Výše pojistného, kterou hradí stát i pojištěnec, odpovídá reálným nákladům zdravotnictví, zejména hrazené péče, na kterou mají pojištěnci nárok. Stát průběžně zajišťuje, aby finanční zdroje a rozsah nároku byly v souladu.
6.2.2 Definování nároku pacienta
Rozsah péče hrazené z povinného pojištění, neboli nárok pacienta, je definován zákonem. Nepoužívají se neefektivní a zastaralé postupy, nedochází ke snižování úrovně péče.
Kalkulace úhrad z povinného pojištění odpovídají reálným nákladům. Rozhodování o nároku pacienta je vždy podloženo objektivním stanovením účinnosti jednotlivých postupů (HTA – Health Technology Assessment).
Přímo v zákoně jsou definovány i nadstandardní služby.
6.2.3 Spoluúčast pojištěnců
Obnovené regulační poplatky slouží k potlačení nadužívaní zdravotní péče a v návaznosti na dřívější negativní zkušenosti jsou důsledně sociálně limitované.
Jsou jen okrajovým prostředkem pro navýšení zdrojů zdravotnictví, které zajišťuje komerční připojištění na hotelový a organizační nadstandard a na zdravotní péči, jejíž cena přesahuje úhradový nárok.
Cílem zavedení nadstandardů je mimo jiné i potlačování šedé ekonomiky.
6.2.4 Postavení zdravotních pojišťoven (ZP)
Zdravotní pojišťovny pomáhají pacientům vyhledávat poskytovatele péče, kterou potřebují, pokud to nejsou schopni zajistit praktičtí lékaři v primární péči.
Konkurence mezi zdravotními pojišťovnami je posílena nástroji jako nominální pojištění, odstupňované v rámci principu solidarity, možností zdravotních pojišťoven bonifikovat zdravé chování a dodržování dobrovolného léčebného plánu.
Případné sankce za zneužívání zdrojů povinného pojištění či za rizikové chování jsou definovány v zákoně. Prostřednictvím vlastní smluvní politiky garantují zdravotní pojišťovny místní a časovou dostupnost nároků pacienta.
Úhradové mechanismy jsou postupně modifikovány tak, aby bylo oceňováno nejen poskytnutí péče, ale také její výsledek. Jsou posilovány dlouhodobě stabilní úhrady, při kterých peníze „jdou za pacientem“, což zvýhodňuje kvalitní a žádané poskytovatele péče a umožňuje jejich dlouhodobé plánování. Úhrady za poskytování péče zajišťují důstojné finanční ohodnocení všech pracovníků.
6.2.5 Funkce garantované státem
Stát prosazuje zdravý způsob života a bezpečí na úrovni všech rezortů, čímž napomáhá prodlužování délky života ve zdraví. Kontroluje dostupnost péče pro pacienty. Zajišťuje hygienický dohled, dostupnost nezbytných léků a zdrav. prostředků, vzdělávání zdravotnických pracovníků v potřebném rozsahu.
Podporuje výzkum a rozvoj medicíny i zdravotnického systému jako celku. V případě nedostatečné dostupnosti péče, kterou zdravotní pojišťovny nemohou řešit v rámci svých prostředků, posiluje ve spolupráci s kraji síť zdravotnických zařízení zejména v investiční oblasti.
Vykonává dohled nad zdravotními pojišťovnami a pro všechny zajišťuje stejná zákonná pravidla. Vytváří standardy pro e-health a pro elektronickou zdravotní dokumentaci a její sdílení a garantuje systém sběru, zpracování a ochrany dat pro optimální řízení zdravotnictví.
Vytváří podmínky pro zapojení veřejnosti do rozhodování o nároku pacienta a pro existenci pacientských organizací, zejména v oblasti vzácných onemocnění.
6.2.6 Vybrané zdravotní služby
Primární péče je rozsahem kompetencí postavena na roveň dobře a efektivně fungujících zahraničních systémů. V oblasti nezbytné nepřetržité dostupnosti akutní péče doplňuje činnost záchranné služby a nemocničních oddělení urgentní péče.
Vzdělávání a odborná činnost zdravotních sester je diferencovaná tak, aby bylo možno efektivně zajistit jejich úkoly u různých typů poskytovatelů a aby byla plně využita jejich odbornost. Pro každou úroveň ošetřovatelské péče jsou vytvořeny potřebné kompetence a jsou rozšiřovány podle nejlepších zkušeností ze zahraničí.
Totéž platí i pro další nelékařské profese. Lůžková péče je rezervovaná pro nezbytné situace a jsou posilovány kompetence a odpovědnosti ambulantních poskytovatelů. V akutní péči pokračuje centralizace nejdražších a odborně nejobtížnějších pacientů.
Následná péče v sobě spojuje péči sociální a zdravotní, kdy prostředky ze zdravotního pojištění jsou doplňovány zdroji ze sociálních fondů a ze soukromých prostředků. Týká se to péče doléčovací, dlouhodobě rehabilitační, paliativní včetně hospicové, ale i péče domácí a péče v centrech duševního zdraví.
Tyto formy služeb jsou kapacitně i finančně posilovány tak, aby svoji odbornou vyspělostí a úrovní prostředí získávaly pro zdravotníky stejnou atraktivitu jako péče akutní. Úhrady lékárenské a stomatologické péče jsou nastaveny s ohledem na zajištění základní péče v těchto segmentech i v neatraktivních lokalitách.