Alzheimerova nemoc je onemocnění mozku, při kterém ubývají mozkové buňky a ztrácí svou funkci. Na vině je bílkovina – amyloid beta, ktera se shlukuje do amyloidních plaků a nervové buňky poškozuje.
Důvody, proč se tyto procesy začnou dít a co je spouští, jsou zatím neznáme a stali se předmětem výzkumu vědců po celém světě. Říkáme, že onemocnění je neurodegenerativní a považuje se za nejčastější formu demence. To jednoduše znamená úbytek intelektu.
Abychom však nepaušalizovali, musíme dodat, že ne každý, u koho pozorujete úbytek intelektu a mozkové síly trpí Alzheimerovou nemocí.
Jaké má Alzheimer příznaky?
Jaké má Alzheimer příznaky?Příznaky Alzheimerovi nemoci dělíme do několika skupin podle stádia, ve kterém se nemocný nachází. Charakteristické je, že se postupem času mění k horšímu, až nakonec pacient ztratí samostatnost a je odkázaný na pomoc druhého. Včasným testováním se však dá mnohé ovlivnit. Navštivte naše Alzheimer konzultační centrum.
První příznaky přicházejí plíživě a ze začátku jim okolí nepřipisuje žádný význam. Říká se, že pro staršího člověka je normální, když něco zapomene, neumí ovládat nové spotřebiče nebo si plete jména. Opak je ale pravdou, a proto každou změnu chování pečlivě vnímejte. V raném prvním stádiu se soustřeďte na tyto první příznaky:
Zapomínání
Každý z nás na něco někdy zapomene. Konec konců, jde o přirozený obranný mechanismus mozku proti přepracování. Zdravý člověk si vzpomene později, protože má dobrou paměť, člověk s Alzheimerovou nemocí si nevzpomene už vůbec.
Odkládání věcí na jiné místo
Opět ruku na srdce, taky někdy nevíme, kde máme mobil nebo klíče. Člověk s Alzheimerovou nemocí odkládá věcí na místa, kam vůbec nepatří, ukládá třeba jídlo do pračky, klíče do mikrovlnné trouby nebo šperky do ledničky.
Obtížné dorozumívání a problémy s řečí
Nemocný člověk si nevzpomene ani na jednoduchá slova nebo je nahradí jinými, takže věta pak ani nedává smysl. Opět si říkáte to se mi stává, že nemohu najít to správné slovo. Pokud se pak umíte plynule vyjádřit i bez onoho slova a nahradit ho jiným, máte paměť v pořádku.
Místní dezorientace aneb bloudění na známých místech
Člověk s Alzheimerovu nemocí se ztratí na místech, které dříve dobře znal. Ztratí se třeba ve vlastní ulici. Neví, kterým směrem se vydat domů a může zabloudit ještě víc.
Časová dezorientace
Pacient s diagnozou Alzheimer se v čase těžko orientuje. Kouká na hodiny, ale nevybavuje si, co daná čísla nebo poloha ručiček znamenají. Nefunguje to ani opačně.
Když ho požádáte, aby nakreslil hodinový ciferník a naznačil čas deset hodin a deset minut, může to dopadnout všelijak.
Nepamatuje si, jaký je zrovna den, měsíc nebo rok, zato si do detailu pamatuje příhody, které se staly před 20 lety.
Změny v náladě
Takové změny jsou opět něčím, co o čem si pomyslíte, že určitě máte. Dobrá nebo špatná nálada se u zdravého člověka váže na emoce a události kolem něj. U člověka s Alzheimerovou nemocí přichází tato změna náhle, bez podnětů a bezdůvodně propadnou úzkosti, strachu nebo depresi.
Změny osobnosti
Osobnost se taky časem mění. Postoje a názory, které máte dnes, jste možná před časem neměli o pár let mohu být zase jiné. U člověka s Alzheimerovou nemocí se objeví několik vlastností jako jsou zmatenost, podezíravost, vztahovačnost, sobeckost.
Ztráta iniciativy a zájmu o koníčky
Každý máme občas nechuť do práce, nic se nám nechce a potřebujeme si odpočinout. Rychle to ale přejde a vy opět s chutí pracujete.
Člověk s Alzheimerovou nemocí se už nevěnuje koníčkům, které ho předtím bavily, do všeho ho musíte pobízet a potřebuje mít kolem sebe podněty. Pokud tomu tak není, může upadnout do pasivity.
Pacient strádá i společensky a vyhýbá se lidem. Má strach, že se bude cítit nepříjemně a že si okolí všimne jeho potíže.
Zhoršené abstraktní myšlení
Pod tím si například představte situaci, kdy pacient vidí čísla na svém účtu, ale neví, co znamenají a co s nimi má dělat. Placení účtů tak představuje problém. Problematické může být i vaření a příprava jídla, protože si nevybaví postup.
Zhoršené vykonávání každodenních činností
Člověk s Alzheimerovou nemocí se například komicky oblékne a dá si několik vrstev svetrů, čepici v létě nebo pyžamo v zimě. Potíže mu může dělat i osobní hygiena, nákupy, používání spotřebičů a jiné každodenní činnosti.
Druhé stádium Alzheimera
V druhém, středním stádiu se prohlubují potíže, které se již projevují v prvním stádiu. Pacient v tomto stádiu nemoci potřebuje pomoc při osobní hygieně a oblékání, pomoc s nákupem, při jídle a na procházce.
Nemůže zůstat dlouho bez dozoru, protože může zapomenout zavřít vodovodní kohoutek, vypnout sporák nebo žehličku.
Práce s takovým člověkem může být někdy i vyčerpávající, protože se prohlubují i změny osobnosti, zmatenost, je podezíravý a špatně se s ním komunikuje. Má myšlenky, ale nenapadají ho slova, kterými by je vyjádřit.
Třetí stádium Alzheimera
Třetí, pozdní stádium je pro okolí hodně náročné protože takový pacient vyžaduje neustálou péči. Nepoznává své blízké a nerozumí, co se kolem něj děje.
Není schopen souvisle komunikovat a neumí vyjádřit své potřeby. Má potíže při chůzi, s příjmem potravy a tekutin, a proto tělesně chřadne.
Často tento stav doprovází i inkontinence moči a stolice, hubnutí, poruchy spánku, připoutání na vozík nebo lůžko.
Tip BENU: Porovnejte současný stav paměti se stavem v minulosti pomocí rychlého testu Změněných schopností seniora
Dědičnost
DědičnostAby vědci definitivně odhalili, do jaké míry je Alzheimerova nemoc dědičná, budou potřebovat ještě řadu let. Existuje souvislost mezi genetickou výbavou získanou od rodičů a rozvojem nemoci.
To ale neznamená, že pokud měl tuto nemoc někdo z vašich předků, rozvine se také u vás.
Na rozvoj mají velký vliv i vnější podmínky jako jsou výživa, pohybové aktivity, společenský život, vzdělávání a duševní aktivity.
Léčba Alzheimerovy nemoci
V průměru žijí pacienti s Alzheimerovou nemocí 8 let od diagnostiky. Často se stává, že diagnoza se stanoví až ve středním nebo pozdním stádiu, kdy léčba nezlepšuje stav paměti, pouze ji udržuje na momentální úrovni.
Nemocný pak v pozdním věku strádá a je ohrožen nedostatkem živin, dehydratací, podchlazením když se zatoulá, nebo také nechtěným úrazem. Klíčem k úspěšné léčbě je včasná diagnostika a nasazení léků, které podporují činnost mozku.
Alzheimerovou nemoc nelze úplně vyléčit, podobně jako i ostatní degenerativní onemocnění, ale je možné pomocí léků zlepšit příznaky nemoci.
K léčbě se používá extrakt z ginkgo biloby, který pomáhá zlepšit prokrvení mozku a využití glukózy pro mozkovou činnost. Nejlepší je začít s užíváním tohoto léku již v raném stádiu a podpořit tím činnost mozku. Z léků vázaných na lékařský předpis jsou to kognitiva (inhibitory acetylcholinesterázy).
Blokují činnost enzymu, který acetylcholin rozkládá a zvyšují množství acetylcholinu a tím i fungování mozku. Tyto léky v počátečním a středním stádiu nemoci předepisuje neurolog, geriatr nebo psychiatr.
Dalším lékem při středním a pozdním stádiu Alzheimerovi nemoci je jediný zástupce ze skupiny NMDA antagonistů – memantin.
Alzheimer konzultační centrum
Agresivita i trapné scény: Alzheimer mění naše blízké, poradíte si v různých fázích nemoci?
Je zmatený, lže nebo se vzteká. Schovává věci, které zdánlivě nemají žádnou hodnotu, třeba starý chleba v šuplíku. Toto všechno jsou projevy člověka trpícího demencí, nejčastěji Alzheimerovou chorobou.
Proč se to děje a co cítí člověk, který touto nemocí trpí? A můžeme pomáhat blízkým v poslední fázi nemoci, kdy už nemohou komunikovat? V článku se dozvíte, jak nemoc ovlivňuje chování a jak si poradit v různých nepříjemných situacích.
Zdroj: Pixabay/České důchody
Alzheimer mění naše blízké k nepoznání. (ilustrační foto)
Tereza Rošíková, MSc 26.8.2020
Paní Anně byl diagnostikován Alzheimer v 62 letech. Už tehdy si byla vědoma toho, že je něco špatně. Svět se zdál jiný, zmatenější. Musela opustit práci sociální pracovnice, protože ji už nedokázala odvádět tak dobře, jak bylo potřeba. A v okamžiku, kdy zapomněla, že s ní byl na dovolené její manžel, bylo všem jasné, že je zle. Hlavně však paní Anně.
Postupně si musela zvyknout na to, že už nezvládá běžné denní úkoly a že s většinou věcí potřebuje pomoc ostatních. A tehdy přestala chápat sebe samu i svět kolem ní.
,,Když mám špatný den, mám pocit, že je celý svět zahalen mlhou a zmatenost mě ovládla od první minuty od probuzení.” Wendy, 62 let
Zdroj: Pixabay
Začátek nemoci: Frustrace
Frustrace. To je nejčastější slovo, kterým lidé trpící Azheimerem popisují, jak se cítí. Frustraci pociťují hlavně v raných fázích choroby, kdy si jsou vědomi, co se jim děje, všímají si vlastních „přešlapů“ a cítí, že s nimi nemůžou nic dělat.
Najednou se stávají nesamostatnými. Ztrácejí se na známých místech, nezvládají platit účty. Jejich koordinace je horší, takže narážejí do věcí a padají. Frustrace se pak projevuje jako neovladatelný vztek pramenící z bezbrannosti a pocitu ztracenosti. Jak si s tím pak má poradit pečující člověk?
Průběh nemoci: Poraďte si v různých situacích
Mezi nejčastější problémy chování spojenými s Alzheimerovou chorobou patří agresivita. Nemocný může být agresivní verbálně i fyzicky. V tuto chvíli je potřeba si uvědomit, že zdrojem problémů chování bývá převážně frustrace nemocného. Ale také problémy s pamětí. Proto se často objevuje zdánlivě nepochopitelné chování.
Nemocní si schovávají jídlo, třeba ze strachu, že žádné další nedostanou. Děsí se také ztráty svého životního příběhu, proto mají tendenci schovávat si věci, na kterých jim záleží. A nebo prostě jen zapomenou, kam předměty uložili.
My ostatní nesmíme nikdy zapomenout na to, že jednáme s nemocným, který pravděpodobně cítí, jak se mu svět kolem ztrácí před očima. Proto je třeba jednat s láskou a trpělivostí.
Problematické chování bývá intenzivnější v zimních měsících, kdy je méně světla. Člověk postižený Alzheimerem bývá rozrušenější a zvyšuje se jeho dezorientace. Navíc se mohou objevit i halucinace či křik.
Tyto projevy souvisí s biologickými hodinami, které jsou ukryté v mozku. Souhra chemikálií ovlivňující cyklus spánku a bdění je totiž narušena chorobou a neprobíhá tak, jako u zdravého člověka.
Zvládněte nepříjemné situace na veřejnosti
Také sexuální projevy jsou znakem fyzické nepohody a bolesti. V případě, že se nemocný začne chovat nepatřičně (například si svleče oblečení a začne masturbovat na veřejnosti či se nepatřičně dotýkat ostatních), mějme na paměti, že se ve většině případů nejedná o chování způsobené sexuální touhou. Nemocný se tím s velkou pravděpodobností jen snaží dát najevo nepohodu.
Jak v takové situaci jednat? Můžete mu pomoct s oblečením, rozptýlit ho nebo mu dát svačinku. V každém případě jednejte klidně a trpělivě, aby nedošlo k posílení frustrace a agresivity.
Poslední fáze: Vyjádřete lásku
Alzheimerova choroba je osamělá nemoc. Zřejmě se nikdy nedozvíme, co všechno člověk na sklonku života vnímá a prožívá. Jeho mozek je několikanásobně menší než mozek zdravého člověka. Jak se člověk v pokročilé fázi choroby cítí, tak můžeme pouze odvodit z toho, které oblasti mozku jsou zachovalé.
Mezi centra, které Alzheimer napadá jako poslední, patří ta nejniternější, tedy ta, která slouží k prožívání emocí a k zachování funkčního těla. Je proto možné, že nemocný Alzheimerem, který je již upoután na lůžku, pocity prožívá, ale neumí je pojmenovat, kontrolovat a vyjádřit. Řečová centra jsou touto dobou již víceméně nefunkční.
Nezbývá tedy než udělat to nejlepší, co můžeme. Vyjádřit lásku a to, že jsme tady pro ně.
Jak lépe zvládat situace pramenící z frustrace a vzteku:
- Dodržujte pravidelný režim nemocného – stejní lidé, stejné prostředí, dodržování denních zvyklostí.
- Během večerních hodin podávejte pouze lehká jídla, žádný kofein ani alkohol.
- Podávejte nemocnému předepsané léky.
- Zařaďte do denního režimu aktivitu – procházky, drobná práce na zahradě, cokoli je možné.
- Hlídejte si, jaké faktory vyvolávají negativní reakce a snažte se jim vyhnout, stresové faktory snižte na minimum.
Témata: alzheimerAlzheimerova nemocdemencepéčestářízdraví
Více k tématu
Jak pečovat o nemocného v pokročilém stadiu demence
U každého člověka, který trpí Alzheimerovou nemocí (AN) nebo podobným postižením, se tato nemoc projevuje jedinečným způsobem. To znamená, že se nedá dopředu určit, které příznaky nemoci se u nemocného projeví, a jak rychle bude nemoc postupovat.
Někdy se i ty nejběžnější příznaky projeví méně často a naopak vzácnější příznaky se u našeho nemocného objevují více. Některé i často popisované příznaky se nemusí projevit vůbec.
Co musíme očekávat s postupem nemoci
Je těžké poznat, kdy nemoc vstoupila do posledního stádia, a jak dlouho bude tato obtížná část trvat. Konečné stádium může trvat několik týdnů ale i let.
I když už nemocný člověk ztratil schopnost vykonávat mnohé z činností, stále vnímá okolí a je schopen se z něčeho těšit. Proto bychom se měli zaměřit na to, aby jeho fyzické, psychické i duchovní potřeby byly uspokojeny.
Člověk s touto nemocí, která je spojená s demencí a zhoršujícími se fyzickými obtížemi, většinou potřebuje celodenní péči.
Nemocný má málo energie, často spí, špatně jí a ztrácí na váze, stává se inkontinentním (neudrží moč a posléze ani stolici), má problémy s komunikací, chůzí a někdy i s polykáním.
Je také náchylnější k různým nemocem. Mezi ty hlavní patří zánět močových cest a zápal plic, je také ohrožen proleženinami.
Zajištění budoucnosti
Pokud je to možné, jak pečovatelé, tak rodinní příslušníci by se měli pokusit o to, aby i nemocný mohl rozhodovat o své budoucí péči. Tato rozhodnutí je lepší učinit udělat již v začátku samotné nemoci.
Je-li tedy nemocný schopen se ještě zodpovědně chovat, měl by se sám rozhodnout o záležitostech týkajících se umělé výživy a resuscitace.
U nás to bohužel není ještě zvykem, ale tyto jednoduché principy by se jistě měly stát součástí dobré praxe a naplnění práv člověka, tedy i těžce nemocného pacienta.
Je obvyklé, že v rodině nebo mezi pečovateli se najde vždy někdo, kdo v konečné fázi nemoci nejvíce ovlivňuje způsob péče o nemocného.
Naštěstí ve spolehlivých rodinách je tento člověk určen již v začátku nemoci s ohledem na přání a požadavky nemocného.
Žije-li nemocný v instituci – domově důchodců nebo v ošetřovatelském zařízení, měla by se celá jeho rodina spolupodílet na organizování péče.
Péče o nemocného v posledním stádiu nemoci záleží na rozhodnutí nemocného, pečovatele a lékaře a vyžaduje pečlivé rozmyšlení a zejména respektování přání pacienta. Pečovatelé se často dostanou do situací, kdy je nutno udělat závažná rozhodnutí.
Mám dát maminku do nějaké instituce? Když ano, tak do jaké? Když už tatínek nemůže polykat, má být vyživován sondou? Přál by si to, kdyby se sám mohl rozhodnout? V jakém případě má tatínek podstoupit operaci? Má být resuscitován, pokud se dostane do situace, kdy bude ohrožen jeho život, třeba při infarktu?
Je těžké tyto otázky zodpovědět a správně se rozhodnout. Pečovatelé by je mohli konzultovat s ostatními členy rodiny a zdravotníky, ale zásadní váhu by mělo mít přání pacienta samotného či tlumočené člověkem, který se o něj dlouhodobě staral.
Hospic
Hospic je místo, kde je zajišťována péče hlavně o nemocné trpící onkologickými onemocněními a poslední dobou (ale zatím spíše v zahraničí) také o nemocné v posledním stádiu demence. V hospicu je péče (které říkáme péče paliativní) zaměřena především na zmírnění bolesti a zajištění pohodlí. Péče o nemocného v hospicu velice pomůže rodině pečující o tohoto člověka.
Jak zvládnout péči
Poslední stádium demence vyžaduje detailní naplánování péče o nemocného. S tím, jak nemoc probíhá u každého různě, budou i nároky na péči různé. Je však dobré vědět, jak tato fáze nemoci probíhá obvykle. Tak se lépe budete moci připravit na situace, ke kterým může dojít.
Následující tipy jak zvládnout péči by Vám měly pomoci vyrovnat se s některými problémy, které mohou nastat. Pro získání dalších informací kontaktujte lékaře nebo jiného profesionálního zdravotníka. Informace také získáte na kterémkoli kontaktním místě České alzheimerovské společnosti (ČALS).
Zhoršení hybnosti
S postupem nemoci si nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen naplánovat svou činnost a ani s některou aktivitou sám začít.
Pečovatel by proto měl vytvořit denní plán, nemocného laskavě přimět k určité jednoduché činnosti a tím zajistit, aby byl nemocný pokud možno co nejvíce aktivní.
Nemocnému by se mohlo líbit pohybování se do rytmu hudby, avšak často pouze tehdy, pokud mu budete pomáhat a podporovat ho. Tato jednoduchá aktivizace by mohla zabránit ztrátě svalové hmoty stejně účinně jako cvičení, na které již pacient nestačí.
Pokud se nemocný stane nepohyblivým natolik, že zůstane upoután na lůžko, mohou u něj vzniknout proleženiny. Tato poškození pokožky, podkoží i hlubších tkáňových struktur vznikají tlakem v situaci celkového oslabení organismu.
Většině proleženin, ne však všem, můžeme předejít tím, že uvolníme tlak na pokožku.
To můžete zajistit polohováním nemocného každé dvě hodiny, zvedáním nohou z postele, používáním polštářů, podložek, nafukovacích matrací a podobně a také je nutné, aby prostěradlo bylo stále suché a pevné, bez záhybů.
Další rady, jak předcházet proleženinám jsou: udržovat prostěradlo čisté, suché, bez drobků od jídla; udržovat nemocného v suchu a čistotě, používat jemné mýdlo k mytí pokožky a vždy ji řádně vysušit ale nedřít; promazat pokožku krémem, ošetřit zejména místa, kde působí tlak (všechna místa, kde je pod pokožkou patrná kost). Tyto metody nelze dost dobře a přesně popsat. Zdravotní sestry jsou v tomto ohledu skutečně velkými odborníky a rády Vám poradí, jak zajistit prevenci proleženin.
Nedostatek pohybu může také vést ke ztuhnutí končetin. Pokud nejsou paže a nohy pravidelně natahovány, zůstanou trvale pokrčené. Pravidelné jemné cvičení pomůže tento problém vyřešit.
Fyzioterapeut (rehabilitační pracovník) Vám může poskytnout velmi cenné rady.
Je užitečné jej konzultovat, posoudí stav pacienta a doporučí Vám jednoduchá cvičení, která budete moci s pacientem provádět a zabráníte ztuhnutí a tzv. kontrakturám (zkrácení svalů a šlach).
Jídlo a polykání
Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají (z příčin, které dosud neznáme) vyšší energetickou potřebu než zdraví lidé stejného věku. Je nutné zvážit mnoho věcí týkajících se stravování nemocného v pokročilém stádiu demence.
Je toho hodně, co může nemocného při jídle rušit anebo ho dokonce od jídla odradit (zvuky, pachy, rozhovory). Stravovací režim by měl být přizpůsoben potřebám nemocného. Například některý nemocný bude raději jist vícekrát denně a jinému zase vyhovují větší porce pouze třikrát denně.
Často potřebuje nemocný pouze nepatrnou pomoc či správné uspořádání talíře a jídla na něm, aby začal jíst sám.
Pokud má nemocný větší problémy s polykáním tekutin než soust anebo naopak, je dobré zkusit mu připravit stravu takové konzistence, aby mu co nejvíce vyhovovala. Může pomoci, když se jídlo rozmíchá nebo když se střídá snědení malého kousku jídla a zapití nápojem. Důležitou zásadou je také nemíchat tekutiny a tuhá sousta a jídla (mléko a cereálie atd.).
Nechte nemocnému dost času na to, aby mohl vše v klidu sníst. Nenabízejte mu další sousto, dokud to předešlé nespolkl.
Nemocný by měl pří jídle sedět pokud možno vzpřímeně a po jídle by si neměl hned lehat, protože polknuté jídlo by se mohlo dostat zpět do jícnu. Problémy s polykáním mohou vést ke vdechnutí sousta a k dušení.
Proto je dobré v případě těchto obtíží konzultovat lékaře či zdravotní sestru a poučit se i o první pomoci v případě vdechnutí sousta.
Výživa a úbytek na váze
Pro všechny nemocné s Alzheimerovou chorobou je potřebná taková strava, která zajišťuje přiměřenou a dostatečnou výživu. Pečovatelé musí být v tomto ohledu trochu tvůrčí a vynalézaví. Možná by bylo dobré promluvit si o tom s profesionálem (dietní sestrou, zdravotní sestrou anebo s lékařem), který rozumí tomuto problému a je schopen Vám pomoci.
Je důležité všímat si, zda nedochází u nemocného k úbytku na váze. Mohlo by to totiž znamenat přítomnost nějaké další nemoci, kterou by bylo potřeba léčit. Deprese je jedna z nemocí často doprovázející demenci, která může způsobit ztrátu chuti k jídlu.
Chuť k jídlu také ovlivňují některé léky, a proto by se při úbytku na váze měl lékař zaměřit i na ně. Jak jsme již výše uvedli, i sama Alzheimerova nemoc přináší vyšší energetickou spotřebu, pacienti hubnou i při normální stravě.
Proto je potřeba dbát na vydatnou stravu a je vhodné ji doplňovat ještě komerčně připravenými dietními doplňky. Jsou to malé krabičky s nápojem, který má chuť ovocného mléčného koktejlu, ale obsahuje úplnou výživu. Pro pokrytí celodenní potřeby postačují obvykle tři tyto krabičky.
Na doplňkovou výživu (formou tzv. popíjení – sippingu) se můžete informovat také v lékárnách.
Žízeň a dehydratace
Nemocný trpící Alzheimerovou nemocí si nemusí vždy uvědomit, že má žízeň. Zapomene se napít vody nebo jiného nápoje.
Pokud má nemocný problémy s polykáním tekutiny, zahustěte ovocný džus, čaj či jiný nápoj želatinovým přípravkem (který je opět za tímto účelem vyráběn některými firmami), podávejte krémové polévky, ovocné pyré a podobně.
Snažte se, aby každodenní příjem tekutin byl alespoň dva litry. Nezapomeňte, že káva a silný čaj působí močopudně a tím zvyšují výdej tekutin.
Hygiena a kontinence
Je pravděpodobné, že nemocný, který je v posledním stádiu Alzheimerovy nemoci bude potřebovat pomoci s osobní hygienou i s úkony na toaletě. Pokud je inkontinentní, ujistěte se, že to není způsobeno infekcí či jinou chorobnou příčinou. Pokud myslíte, že ano, poraďte se s lékařem o možné léčbě.
Vytvořte si jednoduchý záznam, kde budou všechny zvyky nemocného týkající se koupání, doby močení, příjmu tekutin (čas i množství), hlavního jídla a užívání léků. Tento zápis Vám pomůže odhadnout, pro které úkony je vhodný čas. Pokud toto zjistíte, můžete dopředu naplánovat, kdy je například třeba jít s nemocným na toaletu.
Všímejte si i neverbálních projevů (neklid, pohrávání si s oblečením). Opět Vám to pomůže předejít nežádoucím situacím.
Vytvořte plán, kdy má nemocný chodit na toaletu. Nejprve ihned po ránu, po jídlech a před spaním. Mezi návštěvami toalety ponechte alespoň dvě hodiny pauzu, aby se močový měchýř mohl naplnit, a tak se udrželo svalové napětí. Nemocnému podávejte po celý den dostatek tekutin – nejpozději však alespoň dvě hodiny před spánkem. Omezte příjem kávy, silného čaje a uměle slazených nápojů.
Pokud nemocný není schopen udržet stolici, obraťte se na lékaře, jestli to není projev jiné nemoci. Jestliže lékař nemůže najít jinou příčinu, pokuste se pozměnit stravu nemocného. Vyvarujte se projímavě působících jídel (u každého pacienta to může být jiné jídlo či nápoj) a přidejte potraviny obsahující vlákninu.
Komunikace
S postupem nemoci nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen se vyjadřovat slovy. Místo toho zjistíte, že jen mumlá nebo používá řeč tak, že nemá žádný význam. Dále ale můžete komunikovat pomocí gest, dotyku a společně vykonávaných drobných činností. Mějte na vědomí, že mimoslovní (nonverbální) komunikace má pro pacienta stejný význam jako rozhovor pro člověka zdravého.
Největší starost, kterou mají pečovatelé starající se o nemocného v poslední fázi demence je, zda nemocný nemá nějaké obtíže nebo bolesti, které jim není schopen sdělit.
Pozorný pečovatel ale většinu potíží pacienta umí velmi citlivě vypozorovat.
Přesto je nutné pravidelně kontrolovat jednotlivé funkce, jejichž porucha by pacientovi byla nepříjemná (pravidelné vyprazdňování, stav kůže, správná a pohodlná poloha a podobně).
A co ještě
S postupem nemoci se mohou objevit další změny chování či další potřeby nemocného, péče může být složitější. Může to být nevhodné dotýkání se ostatních nebo jiné náhlé a nepředvídatelné chování. Pokud má nemocný jakékoli záchvaty, požádejte lékaře o radu, jak je máte zvládat.
Pečovatel také musí často pomáhat nemocnému se zubní či ústní hygienou. Pokud potřebujete poradit, jak cokoli z toho zvládnout, můžete se také obrátit na nebližší pobočku České alzheimerovské společnosti nebo na linku pomoci 283 880 346. Tam Vám buď poradí, nebo doporučí odbornou pomoc.
Péče o sebe
To nejdůležitější, pokud pečujete o nemocného Alzheimerovou chorobou, je, abyste Vy sami byli k sobě upřímní. Abyste si uvědomili, kde je hranice toho, kdy péči zvládáte a kdy už ne. Pokud vaše vlastní zdraví není v pořádku nebo pokud se cítíte unaveni, přemýšlejte o dalším způsobu péče o nemocného a vyhledejte pomoc.
Obraťte se na své nejbližší – rodinu a přátele – kteří Vám podají pomocnou ruku a také Vám budou naslouchat.
Kontaktujte ČALS, kde Vás budou informovat o svépomocných skupinách pečovatelů, respitní péči a dalších možnostech, které Vám jistě pomohou. Váš lékař Vám také může poradit a pomoci.
Zjistěte si, kde najdete pomoc a hlavně dobře pečujte sami o sebe. Je to důležité nejen pro Vás ale zejména pro Vašeho blízkého, který Vás stále potřebuje.
S využitím podkladů ADI připravily MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. a Eva Studnická
Alzheimerova choroba – Mojezdraví.cz
V prvotních stádiích této nemoci začíná degenerovat část mozku zvaná hipokampus, část mozku, která zpracovává vzpomínky. Hipokampus se u nemocných zmenšuje a ztenčuje se navíc spojení mezi ním a prefrontální kůrou. Mozek pak přestává zpracovávat krátkodobé vzpomínky.
Dlouhodobé vzpomínky, uložené v jiných částech mozku, zůstávají nedotčené, tedy alespoň na začátku. Nemocní lidé si nedokážou vzpomenout, co dělali před pár minutami, ale jasně si vybavují události staré několik desítek let.
Nemoc se spouští tvorbou T-proteinu, která vede k urychlení amyloidu beta, gumovité, lepkavé látky, která ucpává mozek. Tyto nánosy lze jen velmi obtížně zacílit léky.
Onemocnění postihuje především starší lidi. Ve věkové skupině 65letých je výskyt 2 až 3 procenta a ve věkové skupině 80letých se udává, že až polovina obyvatelstva má nějaký stupeň Alzheimerovy nemoci. Ale občas se také vyskytuje vzácnější forma onemocnění postihující mladší lidi kolem 40. až 50. roku života.
Příznaky Alzheimerovy nemoci
Průběh nemoci je pomalý, příznaky se objevují postupně. Nejprve to jsou poruchy paměti a ztráta schopnosti učit se.
Postupně dochází ke zhoršené orientace v čase a prostoru, ke změnám osobnosti, nálady a chování. Nemocní ztrácejí věci a zapomínají, kde zrovna jsou.
V dalších stádiích nemoci dochází k naprosté ztrátě soběstačnosti a plné závislosti na okolí. Nemocní jsou také vztahovační a vše berou jako útok na svou osobu.
Pravděpodobnost výskytu se zvyšuje s věkem, snižuje naopak s vyšším vzděláním. Rizikovým faktorem jsou otřesy mozku, jistou roli hraje také dědičnost.
Léčba Alzheimerovy nemoci
Nemoc nelze zcela vyléčit, ale včasným rozpoznáním a léčbou můžeme zpomalit její vývoj a zlepšit pacientův stav natolik, aby byl soběstačnější. V raných stádiích nemoci se podávají kognitiva – což jsou látky, které brání odbourávání acetylcholinu, který je nezbytný pro přenos nervových signálů.
Dalšími léky odstraňujícími agresivitu a neklid jsou neuroleptika, antidepresiva, hypnotika, která pomáhají nemocným spát, a anxiolytika na tlumení úzkosti.
Nejdůležitější je však rodinné zázemí a péče okolí. Jedná se nejen o fyzickou poruchu, ale nemoc se rozvíjí také při opomíjené psychické podpoře. Jedinou prevencí je proto rozvíjení mozkové aktivity především ve vyšším věku.
Nemocný musí pravidelně docházet k lékaři, s některými příznaky provázejícími tuto chorobu si můžete pomoci i doma.
Léky
K léčbě se používají kognitiva, neuroleptika, antidepresiva, hyponotika a anxiolytika.
Bylinky
Proti úzkostem a depresím lze nasadit například výtažek z třezalky nebo kombinaci této byliny ve směsi s lípou a vrbkou úzkolistou, která navíc působí proti nespavosti. Dobré účinky při Alzheimerově chorobě jsou pozorovány u jinanu dvoulaločného. Ten pomáhá zmírnit pomatenost, zapomnětlivost a úzkosti.
Domácí léčba a babské rady
Čaje z jinanu dvoulaločného (ginkgo biloby) pomáhají zvýšit prokrvení tkání i mozku. Důležité je pravidelné procvičování mozku a nerezignování na nemoc i ze strany blízkých nemocného.
Vyšetření
Lékař obvykle diagnostikuje nemoc pomocí klinických příznaků. Následovat pak může magnetická rezonance mozku, SPECT (scintigrafická tomografie zjišťuje pomocí přístroje prokrvení mozku) nebo vyšetření mozkomíšního moku (punkcí z prostoru mezi obratli). Někdy se provádí také neuropsychologické vyšetření.
DoživotníNemoc neleze vyléčit, jen tlumit příznaky
Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal?
Trvalé následky
Může nastat postupná smrt v důsledku odumření mozku.
Zdravotní cviky
Posilování mozku učením, hrou, luštěním sudoku, křížovek.
Prevence
Prevencí je zdravý životní styl a průběžné posilování mozku učením a zkoumáním nových věcí.
Kdy jít k lékaři
Pokud si nevzpomínáte na nedávné události, máte výpadky paměti, jste často zmatení, ztrácíte se v prostoru i v čase.
NutriPece.cz
Je nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka. Alzheimerovu nemoc poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.
Nemoc nastupuje pozvolna a u každého má různě rychlý průběh. Nemocný má často potíže s pamětí, rozhodováním a komunikací. Zhoršuje se mu krátkodobá paměť. Celkově působí zmateně.
Rychlost, kterou Alzheimerova nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Později se už není schopen vyjadřovat a ani nedokáže porozumět tomu, co ostatní říkají. Nemoc provázejí i poruchy hybnosti. Mění se celá jeho osobnost.
V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.
Alzheimerova choroba a výživa
Lékaři zatím nemoc neumějí zcela vyléčit, mohou ale díky lékům proces degenerace výrazně zpomalit. A pomoci může i výživa.
Mozek starších lidí trpících Alzheimerovou nemocí, jejichž strava obsahuje vysoké množství určitých živin, je v lepší kondici než u ostatních pacientů. Dokazuje to i lepší dosažené skóre v testech mentálních dovedností.
Tyto výsledky přinesl výzkum publikovaný v lednovém vydání prestižního odborného časopisu Neurology.
- Staří lidé konzumující pestrou paletu vitaminů a omega3-nenasycených mastných kyselin měli menší mentální potíže, které se obvykle pojí s Alzheimerovou chorobou, než ti, jejichž jídelníček obsahoval méně těchto živin.
- Pacienti, kteří do jídelníčku zařadili potraviny bohaté na omega3-mastné kyseliny a vitaminy C, D, E a vitaminy skupiny B, častěji lépe skórovali v testech mentálních schopností oproti lidem se stravou chudší na tyto výživové prvky.
- Senioři, kteří konzumovali transmastné kyseliny, měli větší mentální potíže pojící se s Alzheimerovou nemocí a horší výsledky v testech prověřujících paměť než ti, kdo je do jídelníčku příliš nezařazovali.
Kde hledat potřebné vitaminy
Omega3 – nenasycené mastné kyseliny – jsou nezbytné pro zdraví člověka, tělo je však samo neumí vyrobit. Je tedy nezbytné dodávat je organismu zvenčí. Potraviny bohaté na omega3-nenasycené mastné kyseliny: ryby (jsou také zdrojem vitaminu D), ořechy.
Vitaminy B, C a E – jsou obsaženy v ovoci (i sušeném), zelenině, v rýži, rybách, bramborách, … Vitamin B12 – hraje důležitou roli pro správné fungování nervové soustavy. Obsahují jej živočišné produkty, jako jsou mléko, maso, vejce, hovězí a telecí játra.
Na co raději v jídelníčku zapomenout – jsou transmastné kyseliny – přirozeně se vyskytují v malém množství v hovězím a skopovém tuku (najdete je tedy i v mléce a ve výrobcích z těchto druhů masa).
Tyto kyseliny vznikají i synteticky, při výrobě ztužených tuků z rostlinných olejů při hydrogenaci.
Následně se vyskytují tam, kde se ztužené tuky používají: v krémových náplních do sušenek, trvanlivém pečivu, čokoládě.
Co mám udělat, když mám podezření, že trpím Alzheimerovou chorobou?
Neexistuje žádný test, který by přinesl jasný a stoprocentně jednoznačný výsledek. Je potřeba vyvrátit všechny ostatní možnosti, které by ukazovaly na jinou nemoc způsobující demenci.
Diagnózu Alzheimerovy choroby může učinit lékař, který je s touto problematikou obeznámen a má s ní zkušenosti. Nejdříve je vhodné navštívit praktického lékaře, který udělá základní testy, a podle výsledků rozhodne o doporučení návštěvy specialisty, který provede komplexnější vyšetření.
Další informace naleznete na webu České Alzheimerovské společnosti: http://www.alzheimer.cz.