Příušnice v těhotenství – Vše o zdraví

Zjistěte více o očkování

Před početím by každá žena měla zhodnotit svůj zdravotní stav. Důležitá je pak také kontrola povinných očkování. Některá očkování je vhodné provést ještě před plánovaným těhotenstvím, ovšem ani v jiném stavu není nutné se případné prevenci vyhýbat.

Před plánovaným těhotenstvím je rozumné projít si očkovací průkaz a ujistit se, že máte všechna základní očkování. Na co se zaměřit?

• Tetanus je vhodné přeočkovat každých 10 let.
• Černý kašel se u dospělých povinně nepřeočkovává, ale vzhledem k narůstajícímu výskytu onemocnění se to důrazně doporučuje. Zejména pak rodinám, které očekávají dítě.
• Tetanus a černý kašel je vhodné doplnit přeočkováním proti záškrtu.
• Zarděnky, spalničky a příušnice – proti těm by měly být nastávající maminky chráněny. Pokud tomu tak není, je velmi důležité očkování doplnit. Jde totiž o infekce, které jsou nebezpečné pro ženu i dítě.

Zvažte dobrovolnou prevenci

Velmi přínosná jsou pro budoucí matky i některá nepovinná očkování.

• Plané neštovice nejsou součástí povinného očkování. Ženám, které tuto nemoc neprodělaly, se však očkování doporučuje. Infekce v těhotenství je velmi nebezpečná pro plod.
• Ochrana před chřipkou se v České republice stále podceňuje. Přitom infekce některými kmeny je pro gravidní ženy značně nebezpečná. Pandemická „prasečí“ chřipka měla velkou část obětí právě mezi těhotnými.
• Očkování proti pneumokokům ochrání matku i miminko. Děti do pěti let jsou invazivními infekcemi nejohroženější. Potomka můžete nechat očkovat od dvou měsíců, do té doby jej mohou chránit protilátky od vás. Totéž platí i o meningokokové infekci.

Očkování v těhotenství

Pokud nastane situace, že je očkování nutné nebo velmi žádoucí během těhotenství, je potřeba zvážit poměr přínosu a rizika.

1. Živé očkovací látky se během těhotenství zpravidla nepodávají, pokud není vysoké riziko nákazy nebezpečnou infekcí.
2. Neživé očkovací látky jsou v naprosté většině považovány za vysoce bezpečné. V případě potřeby se aplikují i v těhotenství.

Nejsou důkazy o tom, že by vakcíny poškozovaly nastávající matku nebo plod. Odborníci se však preventivně snaží u žen v období gravidity vyhýbat se všem hypotetickým rizikům, včetně podávání jakýchkoli léčiv, která nejsou nutná. Pokud se žena nechala očkovat a až potom zjistila, že je těhotná, je lepší v případě pochybností vše prodiskutovat s lékařem.

(pez)

Příušnice

Příušnice jsou virové onemocnění způsobené virem
příušnic. Onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými
předměty.

Příušnice se vyskytují celosvětově, v oblastech mírného pásma hlavně v zimě a na jaře. Epidemie
se objevují obvykle v 2–5letých intervalech. Onemocnění postihuje převážně děti, výjimečně dospělé. V letech 2006 až 2015 bylo v zemích EU/EAA hlášeno asi 200 000 případů příušnic s nejvyšší incidencí
u malých dětí a dospívajících.

V roce 1986, před zahájením očkování, bylo v ČR hlášeno 24 507 případů. V období 2008–2018 se počet hlášených onemocnění pohyboval mezi 357 případy v roce 2009 onemocnění až po 5734 případy v roce 2016. V roce 2018 bylo hlášeno 537 případů onemocnění.

Obrázek 1: Trend onemocnění příušnicemi v letech 1955–2018 (Československo a ČR). (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Prevence

Očkováním
, které bylo v ČR zahájeno v roce 1987, bylo dosaženo stonásobného snížení nemocnosti
. Parotitická složka vakcíny vyvolává tvorbu protilátek
asi u 90% vakcinovaných.

Očkování dětí se v současnosti provádí kombinovanou živou očkovací látkou proti spalničkám
, příušnicím a zarděnkám (MMR):

• první dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce dítěte
• druhá dávka očkovací látky
  se aplikuje od dovršení pátého roku dítěte do dovršení šestého roku dítěte.

Očkování dospělých je možné přeočkováním jednou dávkou MMR (na základě epidemiologické
situace, možném kontaktu s rizikovou populací, cestování).

Aplikace očkovací látky proti příušnicím (MMR) nemá v postexpoziční
profylaxi
osob vystavených tomuto infekčnímu onemocnění
význam, protože jak ukázaly klinické studie
, očkování v inkubační době
příušnic očkované osoby neochránilo.

Příznaky onemocnění

Příušnicím mohou předcházet nespecifické prodromální symptomy
trvající 3–5 dní, jako je malátnost, horečka
, bolest hlavy, svalů a kloubů
.

Počáteční příznaky a symptomy často zahrnují horečku, bolest svalů, bolesti hlavy
, špatnou chuť k jídlu a celkový pocit nemoci, obvykle následuje bolestivý otok
jedné nebo obou příušních slinných žláz
, charakteristickým klinickým projevem je bolestivé měkké zduření, obvykle příušních, někdy také podčelistních nebo podjazykových slinných žláz.

Infekce
v dětském věku většinou proběhne bez dalších komplikací, ve vyšším věku se častěji objevují komplikace
: zánět slinivky břišní
, zánět
pohlavních žláz (vaječníky
, varlata) nebo velmi vzácně zánět centrální nervové soustavy (encefalitida
, meningitida) s možnými trvalými neurologickými
následky. Asi třetina lidí má mírné nebo žádné příznaky.

Častou komplikací bývá jednostranný zánět varlat
u dospívajících chlapců (20–40 %), meningitida
(10 %), zánět slinivky břišní
(pankreatitida) (4 %) a zánět srdečního svalu
(myokarditida).

Nejobávanější komplikací bývá zánět mužských pohlavních žláz, který může vést k neplodnosti. Následkem onemocnění může být i trvalá, většinou jednostranná, hluchota.

Infekce těhotné ženy může vést k potracení plodu.

Další důležité informace

• Inkubační doba: 14 až 25 dní, obvykle 16 až 18 dní.
• Původce: virus
  příušnic.
• Zdroj: nemocný člověk nebo člověk s bezpříznakovou nákazou.

Přenos: onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými
předměty.

Virus se vylučuje slinami a močí
.

Období nakažlivosti, vnímavost
a imunita
: období nakažlivosti začíná 7 dní před a trvá 9 dní po začátku onemocnění. Lidé v kontaktu by měli být považováni za infekční od 12 do 25 dnů po setkání s nákazou (expozici
onemocnění). Lidé s bezpříznakovou infekcí mohou být rovněž zdrojem nákazy. Po prodělání nemoci si organizmus vytváří dlouhodobou, někdy i doživotní imunitu.

Informace o těhotenství

Milé maminky, možná že jste právě ve fázi, kdy se vaše radostné očekávání chýlí ke šťastnému konci. Kontroly u gynekologa jsou stále častější, taktéž měření krevního tlaku, sledování všemožných otoků, zda vás něco nebolí, jestli jste OBA v pořádku.

I když jde na první pohled o běžnou rutinu, málokterá z vás ví, co tím lékaři vlastně sledují? Zvýšený (resp. vysoký) krevní tlak spolu s otokem končetin mohou být předzvěstí vážného onemocnění – preeklampsie.

O co přesně jde, jak se tato výsostně těhotenská záležitost léčí a proč je pro vás a vašeho drobečka tolik nebezpečná, se dozvíte v našem „mini- mimi“ seriálu z Centra fetální medicíny FETMED.

Preeklampsie

Se může objevit kdykoliv během těhotenství, porodu a do šesti týdnů po něm. Nejčastěji se však vyskytuje v posledním trimestru a odezní v průběhu osmačtyřiceti hodin po porodu. Přichází nenápadně, kdy příznaky mohou trvat, bez povšimnutí, celé měsíce nebo naopak náhle, bez varování.

Vzniká v důsledku nedostatečného prokrvení placenty. Děťátku se nedostává kyslíku a  dostatečného množství živin, maminka trpí vysokým krevním tlakem, zvýšený odpad bílkoviny  v moči, otoky a dalšími nepříjemnými komplikacemi.

Pokud se tento stav včas neléčí, může dojít k závažným, život ohrožujícím komplikacím – akutní selhání ledvin, jater (eklampsie, DIC nebo tzv. HELLP syndrom).

Díky včasné diagnostice a prekoncepční péči většina maminek s preeklampsií porodí zdravé miminko a jen u malého počtu se vyskytne životu nebezpečné stádium této nemoci. Přesto je informovanost, včasná diagnostika a prevence velmi důležitá.

Příznaky

Obvykle začíná:

• zvýšením krevního tlaku (tlak v klidu při opakovaném měření vyšší než 140/90)
• nálezem bílkoviny v moči (tzv. proteinurie)
• otoky obličeje, horních a dolních končetin

Na tyto příznaky mohou navázat další obtíže: bolesti hlavy, únava, nevolnost, nucení na zvracení, zvracení, bolesti v nadbřišku, neklid či zaujatost, poruchy vidění (chvilková ztráta zraku, citlivost na světlo, rozostřené vidění), bolesti a křeče. Takový stav je již velmi závažný a vyžaduje okamžitou hospitalizaci!

Rizikové faktory

Příčiny preeklampsie nejsou přesně známy, existuje však řada rizikových faktorů, díky nimž jsou některé maminky ohroženy více než jiné:

• věk maminky (zvláště pokud je prvorodičkou)
• vysoký krevní tlak (před těhotenstvím)
• obezita (nebo naopak podváha)
• kouření
• stres (neurózy, konfliktní situace atd.)
• celkový zdravotní stav budoucí maminky (např. pokud trpí cukrovkou, sníženou funkcí ledvin, jater atd.)
• vícečetné těhotenství (dvojčata, trojčata apod.)
• preeklampsie v osobní nebo rodinné anamnéze (pokud jí trpěla matka či sestra těhotné)

Léčba a prevence

Důležité je léčit ty nastávající maminky, které mají dlouhodobé problémy, především s vysokým krevním tlakem. Při počínající preeklampsii často nepociťují žádné příznaky a onemocnění je tak obvykle diagnostikováno při preventivní prohlídce, která by měla vždy zahrnovat měření tlaku a testování moči na bílkoviny.

Jedinou léčbou preeklampsie je porod. Pokud je děťátko ještě nezralé, užívá maminka léky na snížení tlaku a kortikosteroidy pro urychlení vývoje plic miminka. Tyto maminky jsou obvykle hospitalizovány a jejich stav je stále sledován.

Miminko je monitorováno ultrazvukem, kdy se kontroluje průtok krve pupečníkem, biometrie (zda má odpovídající velikost), množství plodové vody a ozvy srdíčka. Miminko obvykle přichází na svět dříve než v termínu porodu vyvoláním (tzv.

indukcí), při jeho špatném zdravotním stavu (nebo maminky) je porod proveden císařským řezem.

Naše země patří cel

perinatální péči se tento problém včas zachytí a vyřeší. Novinkou, kterou dnes můžeme těhotným ženám nabídnout, je predikce tohoto onemocnění už v prvním trimestru.

Je možno kombinovat více markerů (krevní – PAPP-A, PlGF, sFlt…, ultrazvukové – dopplerovské zobrazení a průtok uterinních arterií, hodnocení anamnestických rizikových faktorů a biofyzikální – jako střední arteriální tlak) a vypočítat riziko.

Dnes též při včasném záchytu vyššího rizika je možno doporučit preventivně užívat Acylpyrin v dávce 100-160 mg večer. Nesmí se však zapomenout, že některé těhotné jsou na tento lék rezistentní nebo může způsobit nežádoucí účinky, jako například krvácení do zažívacího traktu.

Náš tým je přesvědčen, že v tuto chvíli markery jsou tím víc významné při sledování rizikové pacientky a pacientky, která už preeklampsii má diagnostikovanou.

Tyto markery nám pomůžou upřesnit závažnost tohoto onemocnění, sledování a možnost včas zasáhnout a ukončit těhotenství.

A všeobecně jde snížit riziko vzniku tohoto onemocnění optimalizováním hmotnosti, omezením stresu, vhodným pohybem a informováním ošetřujícího lékaře o všech minulých komplikacích během těhotenství.

OČKOVÁNÍ během TĚHOTENSTVÍ a LAKTACE

Obsah:

Spalničky, příušnice a zarděnkyZáškrt, tetanus a dávivý kašel

Normální těhotenství představuje zcela ojedinělý vysoce ucelený a stále se vyvíjející imunologický stav, ve kterém dochází souhrou imunitního, hormonálního a centrálně nervového systému k rozvoji harmonických imunitních reakcí.

Složitými vzájemně působícími regulačními mechanismy dochází k rozvoji a dozrávání plodu.

Imunologický mechanismus ve zcela zdravém jedinci bdí nad rozpoznáváním vlastních a cizích tkání, organismů, buněk a navíc to, co organismu škodí a nepatří do něho, zpracovává, zneškodňuje a vylučuje.

Plod v matčině těle přežívá přesto, že oplozená mateřská buňka je z poloviny otcova původu, což pro matku představuje cizorodé látky. K ochraně plodu proti útokům matčiny imunity slouží nesmírně složitá soustava řídících mechanizmů uvnitř dělohy, a pokud vše probíhá správně, matka donosí plod bez komplikací a porodí zdravé dítě.

Žena by před otěhotněním měla znát svoji imunitu vůči rizikovým infekčním onemocněním.

To znamená vyšetření indikátorů virové hepatitidy typu B, sérologii syfilis (tato vyšetření se v České republice standardně provádějí), zarděnek, toxoplasmózy, cytomegalovirové infekce, ale také případně planým neštovicím, spalniček a příušnic. Některým nákazám lze předejít preventivně očkováním, zejména proti zarděnkám, planým neštovicím a proti virové hepatitidě typu B.

Lékař očkující těhotnou ženu by měl zvážit tato hlediska:

1. Těhotenství posouzené gynekologem musí být fyziologické, při sebemenším náznaku rizikového těhotenství je vhodnější od očkování ustoupit, nebo velmi pečlivě zvážit prospěch očkování.
2. Před očkováním těhotné ženy by se mělo dbát na zvážení možného rizika imunizace vzhledem k riziku způsobeného případným infekčním onemocněním.
3. V době očkování nesmí existovat pro těhotnou ženu žádná kontraindikace pro podání příslušné vakcíny.
4. O tom, zda očkovat nebo neočkovat těhotnou ženu před cestou do exotické krajiny napomáhá rozhodnout známá dlouhodobá epidemiologická situace cílové oblasti a charakter pobytu těhotné ženy.
5. K očkování těhotné ženy je vždy nutné přistupovat individuálně.
6. Rozhodujícím faktorem pro očkování je charakter vakcíny. Živé oslabené vakcíny nejsou považovány za vhodné k očkování těhotných žen.
7. Dojde-li k náhodnému očkování těhotné ženy, není nutné přerušit těhotenství. Inaktivované, subjednotkové vakcíny virové, bakteriální a anatoxiny se mohou těhotným ženám podávat po individuálním zvážení lékařem.

Výrobci vakcín obecně nedoporučují očkování těhotných žen, což ve svých informacích uvádí, buď že klinická studie sledující bezpečnost a účinnost očkování příslušnou vakcínou nebyla u těhotných žen prováděna, ale že z dosažených zkušeností není znám vliv očkování na plod, nebo že všeobecně je riziko poškození plodu po podání inaktivované vakcíny považováno za zanedbatelné.

Cílené klinické studie u těhotných žen jsou velmi přísné, a nejsou-li opodstatněné (jako v případě očkování v těhotenství), pak obvykle nejsou regulačními úřady povoleny. Proto pak zbývá jen terénní pozorování v podobě specifické studie nebo dokumentování náhodného očkování v těhotenství. Výsledky těchto pozorování napomáhají lépe zhodnotit případnou rizikovost daného očkování.

Těhotná žena, která se rozhodne pro dané očkování, si musí být vědoma že i přes příznivý dopad takového očkování na ní nebo jejího novorozence, očkování nesnižuje riziko spontánního potratu nebo malformace novorozence. V případě, že by došlo k takové události, může pak očkování vnímat jako viníka.

Živé virové vakcíny obsah  

Spalničky, příušnice a zarděnky obsah Těhotenství obecně představuje kontraindikaci pro očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Výrobci těchto vakcín ženám doporučují neotěhotnět minimálně tři měsíce po očkování, i když obecným aktuálním doporučením ACIP je neotěhotnět minimálně jeden měsíc po očkování, neboť není žádné teoretické riziko pro plod či těhotenství, otěhotní-li žena ne dříve než jeden měsíc po očkování. Dojde-li k náhodnému očkování těhotné ženy, není to důvod pro ukončení těhotenství…

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Plané neštovice obsah Proti planým neštovicím se těhotné ženy nedoporučuje očkovat, protože schází potvrzení či vyloučení rizika vakcinačního viru na vývoj plodu.

Proto i ženy, které byly očkovány, by neměly otěhotnět minimálně po dobu jednoho měsíce, nebo podle doporučení výrobců dokonce až tři měsíce.

Očkování proti planým neštovicím sice není jednoznačně kontraindikováno osobám žijícím ve společné domácnosti s těhotnou ženou, ale někteří výrobci doporučují minimalizovat kontakt s těhotnou ženou po dobu 6 týdnů…

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Žlutá zimnice obsah Přestože vliv očkování proti žluté zimnici na vývoj plodu není znám, v době těhotenství se očkuje jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko postvakcinačních nežádoucích účinků. Těhotenství bývá považováno za relativní kontraindikaci tohoto očkování.

Sledování celkem 81 dětí narozených matkám očkovaných během těhotenství potvrdilo pouze v jednom případě přenos vakcinačního viru na plod, bez zjištění jakékoli malformace novorozence.

Studie případů a kontrol žen očkovaných na počátku těhotenství ukázala, že relativní riziko spontánního potratu (hodnocené 2,3) není o nic vyšší než v běžné neočkované populaci.

Omezené údaje afrických a evropských studií jednoznačně naznačují převažující prospěch očkování těhotných žen vůči žluté zimnici tehdy, je-li riziko jejího výskytu vysoké. Uvedené závěry dokumentuje sledování náhodného očkování 480 těhotných brazilských žen během plošné kampaně v roce 2000.

Průměrně se očkovaly mezi pátým a šestým týdnem těhotenství a jejich dětí se sledovaly 12 měsíců po narození. Očkování ženy snášely obdobně jako ostatní. Mírné nežádoucí účinky, nejčastěji lokálního charakteru, zaznamenalo necelých 20 % těhotných žen…

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Inaktivované vakcíny obsah

Záškrt, tetanus a dávivý kašel obsah Očkování těhotných žen proti záškrtu se studovalo ve 40. letech minulého století. Transplacentárně přenesené mateřské protilátky indukované očkováním jsou účinné v ochraně novorozenců vůči záškrtu. Bezpečnost očkování těhotných žen se prověřovala v 70. letech.

Očkovaly se ženy během prvních čtyřech měsíců těhotenství a jejich potomci byli sledováni po dobu sedmi let. I když velikost studijního souboru byla malá, riziko vzniku malformací dětí narozených matkám, které byly očkovány během těhotenství, se ukázalo významně nižší než dětí neočkovaných matek.

Mateřské mléko matek vysoce imunních vůči difterii nezvyšuje sérové hladiny takto specifických protilátek u kojených dětí…

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Hepatitidy typu A a B obsah Podle dosavadních poznatků se předpokládá, že teoretické riziko negativního vlivu očkování těhotných žen proti hepatitidě typu B a A je téměř zanedbatelné, neboť používané vakcíny jsou výhradně buď subjednotkové nebo inaktivované, tj. bez obsahu živé potenciálně rizikové látky. Zpravidla vždy existuje pro těhotnou ženu větší prospěch tohoto očkování než jeho případné riziko, a to zejména tehdy, lze-li expozici hepatitidy očekávat (např. profese, bacilonosič v rodině, cesta do endemických oblastí apod.)…

• Další informace najdete v prémiovém obsahu
• Chřipka obsah
• Další informace najdete v prémiovém obsahu
• Klíšťová encefalitida obsah
• Další informace najdete v prémiovém obsahu
• Lidské papilomaviry obsah
• Další informace najdete v prémiovém obsahu
• Meningokokové nákaz obsah
• Další informace najdete v prémiovém obsahu
• Pneumokokové nákazy obsah
• Další informace najdete v prémiovém obsahu

Očkování těhotných žen proti chřipce vyvolává odpovídající imunitní odpověď. Postvakcinační protilátky se pasivně přenášejí z očkované matky na novorozence, což přispívá k jeho ochraně vůči chřipce. Retrospektivní studie provedená v letech 1998-2003 dokumentovala sice nevýznamný, ale přesto o něco nižší počet lékařských návštěv očkovaných těhotných žen z důvodu akutního respiračního onemocnění během chřipkové sezóny ve srovnání s neočkovanými. Počet těchto návštěv významně klesl v období vrcholu chřipkové sezóny. Bohužel se tento výsledek nepotvrdil v jiných retrospektivních studiích, kde se hodnotily změny v počtu chřipce podobných onemocnění očkovaných těhotných žen a jejich novorozenců nebo změny v počtu návštěv z důvodu respiračního onemocnění novorozenců očkovaných matek. Důvodem těchto výsledků mohla být pravděpodobně absence laboratorně prokázaných onemocnění chřipkou… Přestože vliv očkování proti klíšťové encefalitidě na vývoj plodu nebo těhotenství není znám, provádí se toto očkování v době těhotenství jen tehdy, je-li riziko nákazy větší než riziko očkování. V Rakousku bylo během posledních let zaznamenáno několik případů náhodného očkování žen zejména během prvního trimestru těhotenství. Celkem se nahlásilo 16 případů očkování těhotných žen. Dosledováním 13 z nich se nezjistila odlišnost průběhu těhotenství ani porodu a očkování neovlivnilo ani vývoj plodu, tj. nepozorovala se žádná vrozená vada novorozence… Experimentální studie na zvířatech nenaznačují přímé ani nepřímé škodlivé účinky HPV očkování na průběh těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj. I když zatím není jednoznačný důvod pro odložení očkování během těhotenství, neexistuje dostatek klinických údajů pro to, aby očkování proti HPV nákazám mohlo být během těhotenství jednoznačně doporučováno. Během klinických studií se podařilo náhodně očkovat 2 266 žen, z nichž polovina byla očkována vakcínou Silgard. Nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v četnosti výskytu a intenzitě nežádoucích účinků mezi oběma skupinami. Mezi ženami očkovanými během počátečních 30 dní těhotenství se objevilo pět případů vrozených vad novorozence ve srovnání s žádným případem ve skupině neočkovaných těhotných žen. Pozorováno bylo 10 případů malformací novorozenců, jejichž matky byly očkované později, tj. déle než jeden měsíc těhotenství, oproti 16 případům malformací novorozenců matek očkovaných placebem. Vrozené vady svým charakterem odpovídaly obvyklým malformacím novorozenců matek ve věku 16-26 let. Spontánní potrat byl pozorován o něco častěji po očkování minimálně jeden měsíc těhotných žen, tj. 34,2 % případů ve srovnání s 31,9 % v placebové skupině… Několik klinických studií potvrdilo přenos minimálně 40-50 % mateřských protilátek získaných po očkování bivalentní případně čtyřvalentní polysacharidovou vakcínou během těhotenství z matky na novorozence. Bylo zjištěno, že očkované těhotné ženy mívají vyšší hladiny protilátek specifických vůči séroskupině A než C. Bezpečnost a imunogenita očkování polysacharidovou vakcínou byla nezávislá na délce doby těhotenství. Očkování neovlivnilo průběh těhotenství, ani vývoj plodu či porod. Mateřské protilátky se objevily u většiny novorozenců ve významně vyšších hladinách než u novorozenců neočkovaných matek. Jejich perzistence však není dlouhá a přetrvávají maximálně po dobu 3-6 měsíců. Přesto vzniká alespoň částečná krátkodobá ochrana dětí očkovaných matek, aniž by u nich vznikla imunotolerance. Tyto děti očkované v šesti měsících polysacharidovou vakcínou měly podobnou odpověď jako děti v těhotenství neočkovaných matek, tj. zůstala slabá… Nedostatek klinických údajů nebo jejich omezená výpověď neumožňují hodnotit bezpečnost očkování polysacharidovou vakcínou v době těhotenství, přestože neexistuje žádný důkaz o tom, že by mohlo nepříznivě ovlivnit vývoj plodu nebo těhotenství…

Literatura obsah  

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš

Vydáno / Aktualizováno: 03.09.2012

Autor: M.Petráš

Příušnice

Jedná se o akutní horečnaté virové onemocnění charakterizované jednostranným nebo oboustranným zduřením příušních žláz, méně často podčelistních nebo podjazykových žláz doprovázeným jejich bolestivostí. Vyskytuje se na celém světě.

Před zahájením očkování v roce 1987 bylo v ČR hlášeno každoročně několik desítek tisíc případů. V současné době se objevuje v epidemiích v přibližně pětiletých cyklech. V roce 2016 bylo hlášeno 5734 případů, v roce 2019 onemocnělo 191 osob.

Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.

Onemocnění je velmi nakažlivé a šíří se z osoby na osobu prostřednictvím kapének při mluvení, kašlání a kýchání, případně kontaktem s předměty potřísněnými slinami.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo člověk, u kterého onemocnění probíhá bezpříznakově.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Inkubační doba činí 12–25 dnů.

Příznaky

Onemocnění může probíhat až u čtvrtiny osob bezpříznakově.

U ostatních se projevuje únavou, horečkou, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, pak následuje zduření jedné nebo obou příušních žláz, případně slinných, podjazykových či podčelistních žláz doprovázené jejich bolestivostí.

Nejčastější komplikací příušnic je jednostranný nebo oboustranný zánět varlat nebo vaječníků, meningitida a zánět slinivky břišní. Obávaná sterilita mužů po zánětu varlat je relativně vzácná, ale možná. Onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Vzhledem k vysoké nakažlivosti je nejúčinnější ochranou proti onemocnění specifická prevence, tedy očkování. Očkování proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám formou kombinované vakcíny je zařazeno do pravidelného očkování dětí. Od roku 2018 se první dávka podává mezi 13. a 18.

měsícem věku, druhá dávka mezi 5. a 6. rokem života. S ohledem na skutečnost, že v současné době bývají v epidemiích postiženi nejčastěji adolescenti a mladí dospělí, kteří byli očkováni před více než 15 lety, je možné zvážit očkování v indikovaných případech i pro dospělou populaci.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Příušnice – příznaky, léčba a prevence

Příušnice (parotitis epidemica, parotitida) jsou akutní virové onemocnění typické pro děti a adolescenty. Objevují se ale také u dospělých a mohou být doprovázené nepříjemnými komplikacemi. Mezi nejtypičtější projevy této nemoci patří bolestivé otoky příušních slinných žláz.

Příušnice jsou vysoce nakažlivá nemoc. Jde o virové onemocnění s otokem slinných žláz a možným postižením centrálního nervového systému (meningitida), slinivky břišní, varlat, případně vaječníků. Původcem příušnic je RNA virus za skupiny paramyxovirů, který se šíří vzduchem (kapénková infekce).

Infikovaný jedinec je nakažlivý cca 3 dny před propuknutím nemoci a maximálně 9 dní po jejím začátku. Virus se množí v nosohltanu, odkud se šíří lymfou do uzlin, dále se pak rozvíjí viremie. Inkubační doba příušnic je 14 až 21 dní a prodělání nemoci zajišťuje celoživotní imunitu.

Dítě s příušnicemi (otok příušních slinných žláz). Foto: CDC/NIP/Barbara Rice, Wikimedia Commons

Průběh a příznaky příušnic

Prvními příznaky příušnic jsou obvykle malátnost, zvýšená teplota (subfebrilie) a pocit napětí v oblasti příušních slinných žláz (parotid), které se asymetricky zvětšují.

Posléze se přidávají bolesti při otevírání úst, případně i v oblasti podčelistní a podjazykové, jelikož mohou být postižené také podčelistní a podjazykové slinné žlázy.

Mezi příznaky tedy mohou patřit:

• malátnost a zvýšená teplota nebo horečka,
• bolesti svalů a kloubů,
• bolestivé otoky v oblasti příušních slinných žláz,
• odstávající ušní lalůčky,
• bolesti při kousání,
• zarudnutí vývodu slinné žlázy.

Otok obvykle trvá 3 až 7 dní, ovšem zhruba u třetiny nemocných se infekce nemusí nijak projevit (bezpříznakový průběh). Příušnice mohou být také zkomplikované např. zánětem varlat, slinivky nebo mozkomíšních blan (více níže).

Porovnání fotografií před a po nákaze příušnicemi. Foto: Yeanold Viskersenn, Wikimedia Commons

Možné komplikace příušnic

• Septická meningitida – je nejčastější komplikací u dětí. Průběh je většinou mírný, až v 70 % případů probíhá nepozorovaně. Mezi hlavní příznaky patří zvýšená teplota, bolest hlavy, nauzea (pocit na zvracení), zvracení, %ADznaky“meningeální příznaky, velmi vzácně se může rozvinout porucha sluchu. Pozor, postižení CNS se může objevit i před zduřením příušních slinných žláz.
• Meningoencefalitida – jde o zánět mozkové tkáně a přilehlých struktur. Mezi příznaky zde řadíme malátnost, zvracení a další neurologické poruchy.
• Pankreatitida – čili zánět pankreatu (slinivky břišní), který se může šířit do okolních tkání a dalších orgánů. Projevuje se často nespecificky, a to zejména bolestmi břicha, zvracením, někdy průjmem.
• Orchitida (zánět varlat) – zde může jít o jednostranný nebo oboustranný zánět. Také se může objevit epididymitida, což je zánětlivé postižení nadvarlete. Tyto komplikace nejčastěji postihují mladé muže a adolescenty, vzácněji se objevují u dětí do 15 let. Příznakem bývá bolest, otok a zarudnutí kůže šourku nad zvětšeným varletem a stoupající teplota. Zhruba u 13 % případů mohou takové komplikace vést ke snížení plodnosti, vzácně pak až ke sterilitě (neplodnost).
• Další komplikace – poruchy sluchu, dále různé oční komplikace, paréza neboli obrna lícního nervu, nefritida (zánět ledvin), záněty štítné žlázy, myokarditida (zánět srdečního svalu) nebo artritida (zánět kloubů).

Léčba příušnic

Aplikuje se léčba symptomatická, tedy cílící na zmírnění otoku příušních slinných žláz. Pomáhají zde vlažné obklady, přísun chuťově neutrálních tekutin a klid na lůžku. Z léků se podávají antipyretika (ibuprofen, paracetamol a jiné). Lék určený specificky proti viru parotitidy není k dispozici.

V případě komplikace nemoci ve formě zánětu slinivky břišní (pankreatitida) je nutné dodržovat dietu (obvykle shodná s tzv. žlučníkovou dietou). Při zánětu varlat (orchitida) se aplikují chladné obklady a podávají se glukokortikoidy (léky tlumící zánětlivou reakci). Léčba běžně trvá 5 až 14 dní.

TIP: Od bolesti v krku může ulevit kloktání heřmánku, na teplotu pomáhá čaj z květů černého bezu nebo lípy. Po nezbytné konzultaci s lékařem mohou pomoci i specifická homeopatika.

Na bolesti krku pomáhá odvar z květů lípy. Foto: Jenő Szabó, Pixabay

Očkování jako prevence příušnic

Vzhledem k vysoké nakažlivosti příušnic je nejúčinnější ochranou očkování. To je u nás zařazené do pravidelného očkování dětí, formou kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Od roku 2018 se první dávka podává mezi 13. a 18. měsícem věku, druhá dávka pak mezi 5. a 6. rokem života.

Očkování nechrání stoprocentně, ale případný průběh nemoci u očkovaných je lehčí. S ohledem na fakt, že v současných epidemiích bývají nejčastěji zasaženi adolescenti a mladí dospělí, kteří byli očkovaní před více než 15 lety, je možné v určitých případech zvážit i očkování dospělého jedince.

Příušnice v těhotenství

Pokud příušnicemi onemocní těhotná žena, nepovažuje se takové onemocnění za kritické. Je však nezbytné informovat o něm svého gynekologa a řídit se doporučeným postupem. Z toho vyplývá, že není nutné podstoupit před těhotenstvím očkování.

Pokud žena příušnice už dříve prodělala, nehrozí jí žádné nebezpečí. Pokud je dosud neprodělala, měla by se pochopitelně vyvarovat styku s nakaženou osobou.

Příušnice v kostce

„Příušnice jsou vysoce nakažlivý zánět slinných žláz, který může být zkomplikovaný podrážděním slinivky, zánětem varlat nebo např. meningitidou. Mezi nejvýraznější příznaky příušnic patří bolestivé otoky parotid (příušních slinných žláz), ovšem někdy může být průběh nemoci bezpříznakový.

Nejúčinnější prevencí příušnic je očkování, které proti nemoci sice nechrání zcela, ale zmírňuje její případný průběh. Buďte ostražití a při podezření na příušnice u sebe nebo svých dětí neváhejte vyhledat lékaře,“ upozorňuje MUDr.

Marek Dvořák, praktický lékař pro dospělé, který působí také ve službě Lékař online 24/7. 

Máte příznaky příušnic? Můžete se obrátit na některého z odborníků ze sítě EUC:

Praktičtí lékaři EUC