Jak se přenáší lymská borelióza?
LB přenášejí klíšťata (v České republice je to zejména druh Ixodes ricinus). V podezření z možného přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky.
Při sání klíště vypouští do krve hostitele látky proti srážení krve, proti svědění a také látky snižující imunitní odezvu. Ty umožňují snazší průnik infekcí – nejen borelií, ale i dalších patogenů přenášených klíšťaty.
Borelie přežívají ve střevě nenasátého klíštěte a v průběhu sání krve klíštětem přecházejí do jeho slinných žlaz a poté i do těla hostitele. K přenosu je tedy potřeba určitý čas, čím déle je klíště přisáté, tím větší je riziko infekce.
Z člověka na člověka je přenos možný jen z matky na dítě během nitroděložního vývoje. V placentě byly spirochety nalezeny ve velkém množství, ale pokud je infekce u těhotné ženy důkladně léčená, dítě bývá většinou zdravé. Ve výjimečných případech je možný i přenos krevní tranfuzí.
Pokud máte doma psa je možné, že se taky mohl nakazit boreliózou. Psy je možno proti borelióze vakcinovat. V poslední době onemocnění boreliózou přibývá. Připisuje se to globálnímu oteplování, protože jsou mírnější zimy a tak přežije více nakažených hlodavců a klíšťat.
Klíště
Klíšťata patří mezi členovce. To je všelijaká ta havěť, co má víc jak šest nohou. Klíšťata sají krev, aby se mohla vyvíjet, samice pak proto, aby mohla naklást vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy. Ty jako jediné stadium klíštěte mají šest nohou.
Jsou velmi malé – 0,5 mm a mají světlou barvu, sají jen krátce a brzy se pustí. Můžete je velice docela snadno přehlédnout. Nasátá larva se pak vyvíjí v nymfu. Nymfy jsou pro přenos nemocí na člověka nejhorší. Nasáté nymfy se nakonec vyvinou v dospělého jedince tzv. imago.
Samec pak už krev nesaje, samice však saje dlouho a důkladně, aby mohla naklást vajíčka.
Klíšťata v přírodě sají hlavně na drobných hlodavcích, kteří jsou přirozenými hostiteli borelií. Hlodavcům borelie nijak nevadí. V ohniscích nákazy je infikováno přibližně každé třetí klíště, jinde pak každé dvacáté.
Klíšťata se nejvíce vyskytují v trávě na vlhkých místech, na březích vodních toků, na trávou a křovím zarostlém okraji lesa, na zastíněné mýtině atp. Jsou náchylná k vyschnutí, takže na suchých prosluněných pasekách narazíte spíš na zmiji než na klíště.
Proto jsou také klíšťata nejaktivnější na jaře a na podzim, v horkých letních dnech se schovávají ve svrchní vrstvě půdy.
Klíšťata nepadají ze stromů do hlavy, jak si někdo myslí. Proč by lezla tak vysoko, když kořist je dole.
Klíště většinou číhá na konci stébla trávy s roztaženým prvním párem nohou, na kterých má záchytné háčky. Ty mu slouží k zachycení v srsti hostitele.
Potom si na hostiteli najde nějaké více prokrvené místo s tenkou kůží a zavrtá do něj své sací ústrojí. Sosták (hypostom) má tvar harpuny se zpětnými háčky, proto klíště drží v kůži tak pevně.
Odstranění přisátého klíštěte se má provést co nejdříve, snižuje se tím riziko nákazy.
Provede se uchopením klíštěte u hlavičky nikoli u zadečku (vymáčkli byste obsah jeho žaludku do ranky i s borreliemi) pinzetou a kýváním do stran jej uvolněte, nebo jej v nouzi seškrábněte nehtem nebo nožem. V tomto případě může zůstat sací ústrojí klíštěte v rance.
Není třeba panikařit. Ranku vždy desinfikujte, nejvíce se doporučuje jodová desinfekce. Případný zbytek sacího ústrojí vyschne a kůže jej časem vyloučí. V případě zánětlivých procesů, dlouhodobějšího svědění, rozšiřující se červené skvrny určitě vyhledejte lékaře.
Lékař by měl rozeznat, jestli se jedná o nespecifický zánět, alergickou reakci nebo infekci boreliózou, případně jinými nákazami z klíšťat.
Svědění a skvrna ihned po vytažení klíštěte nebo poštípání hmyzem je pravděpodobně alergická reakce, ale pokud se skvrna větší než 3 – 5 cm vytvoří teprve až po delší době, několik dní až týdnů po vytažení klíštěte, je pravděpodobné, že jde o boreliózu. Nestyďte se a klidně buďte ‚hypochondři‘. Výskyt erythema migrans vyžaduje okamžitou léčbu antibiotiky a není k ní třeba žádných dalších vyšetření.
Přenos boreliózy krev sajícím hmyzem V současnosti nebyl bezpečně prokázaný, ale pravděpodobná možnost přenosu je mechanická – tj. rozdrcení sajícího komára, muchničky, ováda přimo do ranky, čímž se smísí krev z hmyzu, který předtím jinde sál krev s boreliemi, dohromady s krví napadeného člověka a mohlo by tak dojít i k přenosu infekce. V komárech i jiných druzích hmyzu byly borelie nalezeny, a to dokonce i v přezimujících komárech a v jejich larvách.
Lymeská borelióza, SZÚ
Epidemiologie
Lymeská borelióza (LB) je zoonóza s přírodní ohniskovostí, rezervoáry jsou středně velcí a malí savci, plazy a ptáci. Člověk je pouze náhodným hostitelem. Vektorem je v mírném pásu klíště obecné Ixodes ricinus, které má tři stádia (larva, nymfa, dospělec).
Zdrojem infekce může být stádium nymfy a dospělce (samice) – transstadiální přenos patogena. Transovariální přenos nebyl u borrelie prokázán, takže larva je po vylíhnutí z vajíčka bez borrelií. O možnosti přenosu nákazy komáry, roztoči, blechami nebo ovády se diskutuje, nebyl však doposud dokázán.
Vhodným biotopem pro klíšťata jsou vlhké lesy a louky s nízkými křovisky. Vlivem oteplování se v současné době mohou klíšťata pohybovat ve výškách až okolo 1200 m.n.m. Optimální je teplota okolo 17-20 °C a vlhkost 80%. Aktivní klíšťata však můžeme pozorovat i při teplotách 5-8°C.
V přírodě se předpokládá vývoj jedné generace za 2 až 6 let. Vhodným prostorem pro život klíšťat jsou i městské parky a lesoparky.
Počet obyvatel České republiky, kteří onemocněli LB v jakékoliv formě, bylo v letech 2017, 2018 a 2019 hlášeno 3939, 4724 a 4105 případů. Incidence má v posledních letech setrvalý trend s lehkými meziročními výkyvy. Největší počet hlášených případů připadá na 26.
až 31. týden v roce, což je způsobeno dlouhou inkubační dobou. Infekcí jsou nejvíce ohroženy děti ve věku 5 až 9 let a dospělí nad 55 let věku. Nejvyšší počet infekcí bývá hlášen v kraji Vysočina, dále pak v kraji Jihočeském, Libereckém, Olomouckém a Zlínském.
Etiologie
Původcem LB je gramnegativní mikroaerofilní spirálovitá bakterie s nepravidelnými závity patřící do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Jednotlivé druhy borrelií se liší svou antigenní výbavou, afinitou k různým tkáním a vazbou na rezervoárového hostitele.
Každý druh však může vyvolat kteroukoliv orgánovou manifestaci. V České republice byla diagnostikována onemocnění způsobená B. afzelii (častěji kožní manifestace), B. garinii a B. bavariensis (častěji neurologické projevy), B.
burgdorferi sensu stricto (kožní, kloubní a nervové projevy), B. spielmanii (kožní a kloubní projevy). Ojediněle byly od pacientů izolovány i jiné druhy borrelií, v Evropě: B. lusitaniae, B. bissetii, a B. valaisiana.
Borrelie jsou díky svým vlastnostem značně pohyblivé, jsou během několika dnů schopny diseminovat v organismu a dosáhnout cílových orgánů.
Klinické projevy lymeské borreliózy
Klinické projevy LB se dělí do tří stádií. Časné lokalizované a diseminované stádium pozorujeme v prvních týdnech a měsících po nákaze, pozdní stádium probíhá měsíce až roky po infekci. Bakterie mají afinitu k tkáním a poškozují hlavně centrální a periferní nervový systém, klouby, myokard, kosterní svalstvo, některé struktury oka a kůži.
Pro kožní projevy je charakteristické, že se mohou vyskytovat ve všech třech stádiích nemoci, v časném lokalizovaném jde o migrující erytém, v časném diseminovaném o mnohočetný migrující erytém a borreliový lymfocytom a ve stadium pozdním o chronickou atrofickou akrodermatitidu. Tyto formy mohou být dále komplikovány mimokožními manifestacemi – neuroborreliózou, myokarditidou, artritidou, myalgií, dysrytmiemi, keratitidou atd.
Kožní formy LB
Erythema migrans (EM) je nejtypičtější kožní příznak vznikající 3. až 30. den (max. do 90 dnů) po nákaze a bývá diagnostikován zhruba u poloviny infikovaných pacientů. Obvykle začíná jako červená skvrna, jež se zvětšuje a šíří do okolí.
Její průměr je minimálně 5 cm a může být až desítky centimetrů. Centrální výbled s periferním lemem nemusí být vždy přítomen. EM nesvědí, nebolí a odezní spontánně v průběhu týdnů až měsíců, antibiotická léčba trvání příznaků zkracuje.
Diferenciálně diagnosticky je nutné zvážit reakci na bodnutí hmyzem, erysipel, povrchovou dermatomykozu, erytrazma, lékový exantem či ekzém.
Borreliový lymfocytom (BL) je papula temně červené až fialové barvy, může dosahovat velikosti až 5 cm.
Vyskytuje se častěji u mužů a dětí, obvykle bývá lokalizována na boltci ucha, špičce nosu, méně často pak na dvorci prsní bradavky nebo skrotu.
Kožní projev BL může být doprovázen regionální lymfadenitidou a bez léčby přetrvá i více než rok. V diferenciální diagnostice zvažujeme maligní lymfom, hemangiom nebo jiné kožní nádory.
Acrodermatitis chronica atrophicans (ACA) je projevem pozdního stádia LB a bez léčby přetrvá desetiletí. Obvyklá lokalizace ACA je na akrálních částech končetin, kůže je zbarvena do mordočervena. Postupně dochází k progresy trofických změn, kůže připomíná cigaretový papír, často dochází k afekci kloubů a periferních nervů.
Neuroborrelióza (NB)
Neuroborrelióza se projevuje postižením nervového systému, periferního i centrálního. Rozeznáváme časnou a pozdní formu.
Garinův-Bujadouxův-Bannwarthův syndrom jepostižení periferního nervového systému, klinicky jde o asymetrické postižení s kořenovými bolestmi, parézami a bolestí hlavy. Postižení centrálního nervového systému je v časné fázi dost vzácné.
Pozdní neuroborrelióza má projevy centrální i periferní oblasti nervového systému a nervové příznaky se objevují až 6 měsíců po infekci.. Pozdní NB se projevuje nejčastěji radikulopatiemi, mononeuropatiemi a polyneuropatiemi.
Lymeská artritida (LA)
Lymeská artritida je pozdní stadium LB, jedná se o kloubní postižení. Začíná jako bolest velkých kloubů následované jejich otokem. Nejčastěji je postižen kloub kolenní.
Toto onemocnění v akutní fázi dobře reaguje na antibiotickou terapii, i přesto že bolest může přetrvávat několik týdnů po léčbě.
U některých pacientů může po jedné či více atakách LA dojít k chronické formě neinfekčního kloubního zánětu, který přetrvává měsíce i roky a nereaguje na další antibiotickou léčbu.
Lymeská karditidaje velmi vzácné a závažné onemocnění. Klinicky se projevuje bolestí na prsou, dušností a nepravidelným srdečním rytmem.
Oční manifestace jsou rovněž vzácné, objevují se ve všech stadiích onemocnění jak konjunktivitidy, uveitidy, keratitidy nebo episkleritidy.
Postborreliový syndrom(Post-Lyme Disease Syndrome) se projevuje jako obtíže přetrvávající déle než 6 měsíců. Klinicky může jít o únavu, bolest hlavy, parestezie, myalgie, artralgie, poruchy spánku a horší pracovní výkonnost.
Není k dispozici žádný laboratorní test, který by tento syndrom jednoznačně diagnostikoval. Na základě dosud provedených studií bylo prokázáno, že ani standardní, ani dlouhodobá antibiotická léčba nepřináší pozitivní efekt jiný než placebový.
Prevence a terapie
V současné době není vakcína pro humánní účely k dispozici. Jedinou účinnou prevencí je používání repelentů, vhodného oděvu a obuvi při pobytu v přírodě. Důležitá je i prohlídka těla, rychlé odstranění klíštěte (nejlépe do 24 hod.) a následná dezinfekce místa zákusu.
V případě projevu klinických příznaků je nutná antibiotická (ATB) terapie. Podávání ATB léčby spojené s příznaky LB více než třikrát není účelné. Antibiotická terapie jakékoliv formy LB trvající déle než 4 týdny není vhodná.
Pozitivita odstraněného klíštěte není indikací k ATB terapii, léčba probíhá pouze při projevení klinických příznaků. ATB terapie viz https://www.infekce.cz/DPLB18.htm.
Odstranění přisátého klíštěte:
- po každém pobytu v přírodě se důkladně prohlédněte, riziková místa jsou: podkolenní jamka, třísla, podpaží, za ušima, u dětí také ve vlasaté části hlavy
- mějte na paměti, že každé klíště je potenciálně infekční a tak s ním i zacházejte
- odstranění klíštěte zbytečně neoddalujte, s dobou přisátí se zvyšuje možnost infekce
- pomůcky pro vytažení klíštěte: pinzeta, kleště, háček, speciální karta
- klíště na pokožce nedezinfikujeme a pomocí pinzety klíště uchopíme co neblíže pokožky
- kývavými pohyby klíště odstraníme, nevytáčíme
- místo přisátí důkladně vydezinfikujeme a další měsíc sledujeme (v případě, že se vytvoří červená zvětšující se skvrna, vyhledáme lékařskou pomoc – praktický lékař, dermatolog)
- pokud klíště nechceme vyšetřovat na případné bakteriální a virové infekce zlikvidujeme ho
- klíště nemačkáme mezi prsty, nedrtíme, nezapalujeme
- 10. klíště zabalíme do papíru a spláchneme do záchodu
Odstranit klíště zvládne každý sám, případně s pomocí rodinných příslušníků. Není nutné vyhledávat lékařskou pomoc a nechávat si odstraňovat klíště na pohotovosti!
Literatura:
Doporučený postup Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně
Bartůněk P. Lymeská borrelióza. 3. vydání, Praha, Grada Publishing 2006.
Beneš J. Infekční lékařství, Lymeská borrelióza. 1. vydání, Praha, Galén 2009: 289–292.
Votava M. Lékařská mikrobiologie speciální. 2. vydání, Brno, Neptun 2006.
Státní zdravotní ústav ČR, www. szu.cz (Kříž B., 2017).
Boštíková V, Salavec M, Špliňo M, et al. Lymeská borrelióza – významný problém nejen v České republice. Vakciniologie 2014; 8(1): 11–19.
Dlouhý P, Honegr K, Krbková L, et al. Lymeská borrelióza doporučený postup v diagnostice, léčbě a prevenci. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství 2011; 17(4): 144-149.
Krbková L, Náterová Z, Erythema migrans. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství 2012; 18(6): 172–179.
Krbková, L., KybicováÁ, K., Pícha, D., Roháčová, H., Smíšková, D. Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. 2018, 24(3), 88-99.
Prokeš Z. Lymeská borrelióza, Dermatol. praxi 2015; 9(1): 36-39.
Valešová M. Lymeská artritida, Praha, Grada Publishing 1999.
Samuels DS and Radolf JD. Borrelia: Molecular Biology, Host Interaction and Pathogenesis. The University of Montana, Missoula, USA and University of Connecticut Health Center, Farmington, USA, Caister Academic Press 2010.
Auwaeter PG. Lyme disease and other infections transmitted by Ixodes scapularis. Philadelphia, USA, Elsevier 2015.
Gray J. Lyme borreliosis: biology, epidemiology and control. Wallingford, UK, CABI Publishing 2002.
Barbour AG. Lyme disease. Baltimore, USA, Johns Hopkins University Press 2015, p.315.RuzÏić-Sabljić E, Maraspin V, Stupica D, Rojko T, Bogovič P, Strle F, Čedar T. Comparison of MKP and BSK-H media for the cultivation and isolation of Borrelia burgdorferi sensu lato. PLOS ONE February 7, 2017, p.1-11. 2.
RuzÏić-Sabljić E, Maraspin V, Cimperman J, Strle F, Lotrič-Furian S, Stupica D and Cerar T. Comparison of isolation rate of Borrelia burgdorferi sensu lato in two different culture media, MKP and BSK-H. Clinical Mikrobiology and Infection, Volume 20 Number 7, July 2014, p.636 – 641.
Borelióza a hra o čas: kontrola je základ. Ochrnul mi i obličej, líčil pacient
„Klíšťata mají v roce několik období aktivity. Vylézají v dubnu a květnu, kdy se oteplí a je vlhko. Na vlhku jsou obzvlášť závislá a potřebují ho. Jedním z mála faktorů, který jim škodí, je sucho. V dubnu a květnu je vždycky klíšťat nejvíce. To je první vrchol. V červnu to slábne a v červenci a srpnu, kdy je sucho, je klíšťat málo a s jejich počtem klesá i jejich aktivita.
Teď je venku asi jen třetina klíšťat z počtu, kterého dosáhla na jaře. Jestli jsou agresivnější nebo ne, to nedovedu posoudit. Záleží také na tom, kam člověk chodí. Druhá vlna přichází na podzim. V září a říjnu počet klíšťat opět stoupá,“ vysvětluje Ondřej Hajdušek, vedoucí laboratoře klíšťaty přenášených onemocnění z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR.
Přečíst článek ›
Klíšťata jsou přenašeči různých nemocí, pro člověka jsou nejnebezpečnější borelióza a encefalitida. Borelie je bakterie, encefalitidu způsobuje virus.
„Proti klíšťové encefalitidě máme vakcínu, která funguje dobře. Proočkovanost je ovšem malá, když to srovnáme třeba se sousedním Rakouskem. Promořenost klíšťaty s encefalitidou v porovnání s boreliózou je menší, asi do šesti procent.
Případů encefalitidy je také méně než případů boreliózy, ale její průběh je velice závažný. Není na to žádná účinná léčba.
Pacient se nechává v klidu a dost často si z onemocnění nese nějaké následky,“ popisuje Ondřej Hajdušek s tím, že na boreliózu žádná vakcína není.
Ale dá se léčit antibiotiky, když se rozpozná včas. „Existuje více druhů borélií, některé mají rády kůži, jiné lezou do srdce, do kloubů, do mozku a tak dále. Podle toho jsou potom také příznaky nemoci,“ říká odborník.
Přečíst článek ›
Borelióza s encefalitidou jsou tedy nejběžnější u lidí. Potom jsou tu i další choroby, které přenášejí klíšťata – ehrlichióza, babezióza a další nemoci, které se týkají spíše zvířat. Vzácně se objevují třeba u psů.
Do 24 hodin se nemoc nerozšíří
Vědci z Parazitologického ústavu přicházejí s klíšťaty do styku každý den, mohlo by se zdát, že je to tedy velmi rizikové povolání, ale opak je pravdou.
„Protože s klíšťaty pracujeme, sbíráme je, jsme všichni povinně očkováni proti encefalitidě. Každý rok chodíme na lékařské prohlídky a na odběry krve, aby nám zjistili hladinu protilátek proti encefalitidě.
Když klesnou pod určitou mez, jdeme se přeočkovat,“ vysvětluje Hajdušek.
„Proti borelióze se moc dělat nedá, protože do terénu chodíme. Pomáhá večer se prohlédnout a odstranit klíště co nejdříve. Naše pokusy na přenos borélií z nakažených klíšťat na myši prokázaly, že do 24 hodin se nemoc nerozšíří.
Když se klíště odstraní do 24 hodin, měl by být člověk v pořádku, 48 hodin je na hraně a po této době je už přenos borélií dost jistý. To znamená, že když jdete do přírody a večer se prohlédnete, mělo by být všechno v pořádku.
Žádný pracovní úraz jsme tu ještě neměli,“ směje se.
Přečíst článek ›
Jsou tři stadia klíštěte – larva, nymfa a dospělec. Prostřední stadium nymfy je nejnebezpečnější z hlediska boreliózy. U dospělých se většinou objevují nymfy a dospělci, u dětí se navíc občas vyskytnou i larvy, ale ty by teoreticky neměly představovat nebezpečí přenosu nějaké nemoci.
V Parazitologickém ústavu pracují hned na několika typech vakcín. „Jednak jsou to vakcíny proti samotnému sání klíštěte. Teoreticky, když už klíště saje, mělo by hůře přenášet patogeny. A potom se soustředíme přímo na patogeny.
Tam studujeme, jak klíšťata interagují s patogeny, jak se jim klíště přizpůsobuje, jak ho patogeny nutí změnit se tak, aby se lépe přenášely.
My se snažíme tyto mechanismy přerušit a zabránit tomu, aby se nakažené patogeny dostaly z klíštěte do hostitele, tedy do člověka,“ líčí Ondřej Hajdušek.
V Americe už byla vakcína proti borelióze schválená, a dokonce se i prodávala, ale po několika letech byla stažena z trhu.
Přečíst článek ›
„Nevím, jestli to bylo z komerčních důvodů, nebo jestli si pacienti stěžovali, že měli nějaké vedlejší příznaky, ale byla to vakcína, která částečně fungovala, takže se pracuje na jejím zdokonalení.
My hledáme ještě jiné molekuly, kterými by se tato vakcína mohla nahradit nebo zdokonalit. Nějaké kandidáty máme, ale v Akademii věd děláme pouze základní výzkum, nedostaneme se až do konečné fáze. To už potom není v našich rukách.
Vývoj vakcíny je na nějaké farmaceutické firmě, která si musí spočítat, jestli se jí to vyplatí,“ říká parazitolog.
Mohou nám být i užitečná
Ačkoli je klíště líčeno jako démon a přenašeč zhoubných onemocnění, má i své klady. Při sání totiž vylučuje molekuly, které nám mohou být v budoucnu velmi prospěšné. „Když klíšťata sají několik dní, produkují sliny, kterými si sání řídí.
Jsou v nich molekuly, které brání srážení krve nebo mění imunitu hostitele.
A my tyto bílkoviny ze slin také částečně analyzujeme a zkoumáme, jestli by mohly být použity jako účinné látky proti srážení krve nebo v nějakých imunomodulačních procesech,“ říká Ondřej Hajdušek, který má možná jako jeden z mála ke klíšťatům velmi dobrý vztah.
„Jednak nás živí, ale jsou také strašně zajímavá. Klíšťata nejsou hmyz, ale roztoči, jedná se o příbuzné pavouků, a každý den nás něčím překvapí. Například používáme klíštěcí genom, známe všechny geny klíštěte, takže analyzujeme různé biochemické dráhy a sledujeme, jak se liší od lidí. Jsou to opravdu zajímavé organismy,“ uzavírá.
Kde najít informace o riziku přisátí klíštěteInformace o aktuální aktivitě klíšťat zveřejňuje každoročně během sezony Český hydrometeorologický ústav, stejné údaje najdete například na portálu Ministerstva zdravotnictví ČR. Pojem aktivita klíšťat neříká, kolik klíšťat se právě nachází na území České republiky (množství klíšťat v jednotlivých regionech se může lišit), ale kolik procent klíšťat z celkového počtu je právě aktivních.
Ochrnula mi horní část těla včetně obličeje
Příběh pacienta, který se nakazil encefalitidou i boreliózou zároveň.
Petr Dio z Klatov ví, jak zákeřná může být klíšťová encefalitida. Poté, co ho kouslo infikované klíště, ochrnul a strávil dlouhé měsíce v nemocnici a poté v rehabilitačním ústavu.
„Vše začalo v létě 2002, kdy jsem působil jako vedoucí na skautském táboře nedaleko Hnačova. Všem dětem jsme doporučovali, aby se nechaly očkovat, já jsem na to ale v tom shonu zapomněl.
Když mě kouslo klíště, vyndal jsem ho a nepřikládal tomu žádnou vážnost,“ vzpomínal na osudové okamžiky.
Přečíst článek ›
„Asi po sedmi dnech po návratu z tábora se u mě objevily chřipkové příznaky. Navštívil jsem lékaře, ale ten právě odjížděl na dovolenou, a tak neměl příliš času se mi věnovat. Předepsal mi proto prášky na chřipku. Asi po týdnu nemoc odezněla a já jsem začal chodit do práce. Pak se ale příznaky vrátily, ovšem mnohem těžší.
Měl jsem třeba čtyřicítky horečky, přestával jsem hýbat rukama. To jsem ještě pořád netušil, co mi je. Jeli jsme do nemocnice v Klatovech, tam jsem zkolaboval, a tak mě převezli na infekční do Plzně. Probral jsem se tam asi po týdnu, v němž jsem byl úplně mimo, vůbec na nic si nepamatuji.
Až pak jsem zjistil, že mám encefalitidu,“ svěřil se muž, který v té době pracoval jako stavební dělník.
„Byl jsem ochrnutý na horní část těla. Nemohl jsem hýbat končetinami, nemohl jsem se najíst.
Tam jsem byl asi čtrnáct dní, pak mě převezli do Klatov na neurologii, kde zjistili, že klíště kromě encefalitidy mělo i lymeskou boreliózu. Ochrnul mi celý obličej, takže mi nefungovaly ani mimické svaly.
Hledali, kam by mě umístili, abych se vyléčil. Nakonec jsem skončil na vojenské klinice v Plzni, kde mi začali léčit obličej,“ vypráví.
„Asi po třech týdnech po nahřívání, masážích a dalších aktivitách dosáhli toho, že ochrnutí ustoupilo, ale horní část trupu zůstávala nezměněna.
Na neurologii jsem strávil asi měsíc, pak se podařilo zajistit přijetí do vyhlášeného rehabilitačního ústavu v Kladrubech.
Každý den s výjimkou neděle od sedmi ráno do pěti hodin odpoledne jsem po půl- a čtvrthodinách podstupoval elektroterapie, vodní masáže a další terapie,“ pokračuje.
Přečíst článek ›
„To jsem byl stále ochrnutý, ale začalo se to pomalu zlepšovat. Lékaři mi řekli, že než nerv doroste o jediný milimetr, trvá to týden i dva.
V Kladrubech jsem byl déle než půl roku a asi po roce jsem se tam vrátil na dva měsíce na doléčení. Léčba šla poměrně dobře, i když po půl roce se mi síla vrátila tak zhruba ze čtyřiceti, maximálně padesáti procent.
Při ukončení léčby jsem už měl sílu tak z pětasedmdesáti procent,“ říká.
A co bylo na celém onemocnění nejhorší? „Vůbec nejhorší byla psychická stránka, kdy člověk neví, co s ním bude a zda vůbec bude schopen fungovat. Naštěstí mě podržela moje rodina i vedení firmy, ve které jsem pracoval. Navštěvovali mě a dali mi najevo, že se mnou počítají. A skutečně jsem se tam po roce vrátil,“ popsal drama se šťastným koncem Petr Dio.
Příběh zaznamenal Milan Kilián, šéfredaktor Klatovského Deníku.
Přečíst článek ›