Eustachova trubice – vše o zdraví

Eustachova trubice - Vše o zdraví

POKUD CÍTÍTE silné bolesti v uchu, máte horečku, nevolnost či špatně slyšíte, raději vyhledejte lékaře. Infekce v uchu nestojí za to podceňovat. V případě, že se plně rozvinou, mohou poškodit sluch nebo se mohou začít chronicky vracet, zejména pokud není vaše imunita na sto procent v pořádku. Které věci ale podle odborníků nejvíce ovlivňují naše uši v letních měsících? Hlučné koncerty a diskotéky, potápění, ale i obyčejné plavání. Škodí také neléčená rýma (i alergická) a podceňovat bychom neměli ani průvan – i ten je pro ucho je nebezpečný, takže na otevřené okénko v autě nebo blízko umístěný ventilátor raději zapomeňte.

Rýma u dospělého s dobrou obranyschopností, pokud se k ní nepřidají další faktory (průvan nebo voda v uších), i v létě většinou odezní bez následků. Hlavně u dětí ale vzniká velmi často jako komplikace rýmy akutní středoušní zánět. Infekce se šíří sluchovou trubicí z nosní dutiny nosohltanem do středouší.

„Funkce Eustachovy trubice je v dětství snížená, protože elastická chrupavka není dostatečně pevná. Paralelou této diagnózy je u dospělých katar Eustachovy trubice, kdy má nemocný zhoršený sluch a zalehlé ucho, a to na jedné či obou stranách. Jestliže nezahájíme léčbu včas, bakteriální zánět pokračuje, a kdo někdy prodělal zánět dutin, pochopí, jak je to nepříjemné.

Horečka, bolesti hlavy, únava, to vše nás vyřadí z běžného života nejméně na dva týdny,“ vysvětluje ORL specialistka MUDr. Doc. Ludmila Vyhnánková, CSc. Při včasné a správné léčbě rýmy si podle ní většinou vystačíme s lokálními přípravky, jen druhý týden můžeme pomoci regeneraci nosní sliznice například fyziologickým roztokem mořské vody ve spreji.

Pokud trpíme alergickou rýmou, je situace obdobná, jen je potřeba se držet pokynů alergologa a užívat pečlivě léky, které nám předepsal.

Mladí nebo starší, hluk si nevybírá. Ale v létě je mnohem více možností vypravit se na diskotéku, koncert nebo festival pod širým nebem, kde je zpravidla velice silné ozvučení.

Někdo toto letní povyražení absolvuje bez jakýchkoliv následků, jiní mají „jenom“ nějakou dobu zalehlé uši, a další musí vyhledat ORL odborníka.

Že se dá jen těžko odhadnout, jaký hluk škodí? Odborníci pro vás mají jednoduchou odpověď: pokud neslyšíte, co vám říká člověk vedle vás, je hladina hluku již riziková. Co můžete udělat? Pokud můžete, stůjte co nejdál od reproduktorů!

I pro zdravé uši představuje jisté riziko potápění. Proto odborníci doporučují, aby lidé dříve, než se rozhodnou potápět, zvážili nejenom svou „fyzičku“, ale především aby se objednali u specialisty na ORL. Existuje totiž celá řada onemocnění, která potápění znemožňují.

Absolutní kontraindikací je špatná funkce Eustachovy trubice nebo například chronický zánět středouší, závratě, zúžený zvukovod nebo prasklý ušní bubínek. Potápět lékaři raději nedoporučují ani lidem s akutní či chronickou rýmou, nosními polypy, deformitou nosní přepážky, kompletní zubní protézou nebo poruchou sluchu.

Pokud některým z těchto problémů trpíte, a přesto se chcete potápět, poraďte se určitě s lékařem.

Pokračování naleznete v zářijovém Zdraví.

Daniela PIRNEROVÁ

FOTO: Shutterstock a archiv redakce

Ucho

Tento článek je o anatomii. Další významy jsou uvedeny na stránce Ucho (rozcestník). Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Levý ušní boltec člověka

Ucho (latinsky auris) je sluchový párový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho.

Funkce

Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz.[1] Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz.

[1][2] Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz.[3] Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv.

echolokace.

Anatomie lidského ucha

Vnější ucho

Anatomie ucha

Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.

  • Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch.
  • Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
  • Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Střední ucho

Eustachova trubice - Vše o zdravíKladívkoNapínač bubínkuKovadlinkaTřmínkový svalLabyrintTřmínekVnější zvukovodBubínekEustachova trubiceBubínková dutinaČásti středního ucha Podrobnější informace naleznete v článku Střední ucho.

Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.[4]

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

Vnitřní ucho

Zadní kanálekPředníkanálekVejčitý váčekBočníkanálekVestibulumHlemýžďKulovitý váčekVnitřní ucho

Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď.

  • Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.
  • Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

Choroby

K častým chorobám uší patří:[5]

  • Otitis media – zánět středního ucha, častý u dětí, bolestivý.
  • Tinnitus – neustálé zvonění nebo pískání v uchu.
  • Vertigo – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí (závrať).
  • Zalepené ucho – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GUYTON, Arthur C; HALL, John E. Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006. (11). ISBN 978-0-7216-0240-0. S. 657. 
  2. ↑ ROKYTA, Richard; ET AL. Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi [online]. Grada, 2015 [cit. 2016-02-13]. S. 588. Dostupné online.

     

  3. Anatomie, fyziologie a vývoj hlasu [online]. Klinika dětské ORL Lékařské fakulty MU a Fakultní Nemocnice Brno [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ REECE William O., Fyziologie domácích zvířat, 1998. Grada. 417 str. ISBN 80-7169-547-5
  5. ↑ HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4.

    Kapitola Lidské tělo – smyslové orgány, s. 157. 

Související články

  • Náušnice – typická ozdoba uší

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ucho ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ucho ve Wikislovníku
  • Galerie ucho ve Wikimedia Commons

Autoritní data: GND: 4133604-5Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ucho&oldid=18960964“

Sluchátka tolik neškodí, výstřel ano | Zdraví

S různými životními etapami se pojí specifické potíže se sluchem. Opakované záněty vedou k ohluchnutí.

Sundej si sluchátka z uší, budeš hluchý, vyčítají rodiče svým dětem. Odborníci však jejich obavy mírní. „Větší obavu než z poslechu hudby ze sluchátek bych měl z návštěv koncertů hudebních skupin.

Řada z nich totiž používá silné zesilovače hudby, navíc v uzavřeném prostoru.

Nicméně i k takto vzniklým poruchám sluchu je zapotřebí dlouhá časová expozice,“ vysvětluje profesor Rom Kostřica z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Zvláště v oblastech, které jsou zasažené válkou, dochází i k akutnímu poškození sluchu – zejména když v blízkosti člověka zazní hlasitý výstřel nebo výbuch.

Nosní mandle někdy překáží

Poruchy sluchu se mohou určit i chronologicky – jsou totiž typické pro určité životní etapy. U dětí je nejčastějším problémem zánět středního ucha.

„Děti vzhledem k odlišnému anatomickému uspořádání sluchového orgánu a Eustachovy trubice mají větší tendenci trpět na záněty středního ucha. Mívají také větší nosní mandli, která může naléhat na Eustachovu tubu či ji ucpávat,“ podotýká přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku pražské Fakultní nemocnicev Motole Jan Plzák.

Při běžném nachlazení a zánětu nosohltanu oteče ústí Eustachovy trubice, která nemůže řádně vykonávat svou funkci, tedy vyrovnávat tlak zevně působící na bubínek přes zevní zvukovod a tlak ve středouší, tedy na vnitřní straně bubínku. Do středouší se vzduch fyziologicky dostane přes dutinu nosní, nosohltan a Eustachovu trubici, která se na krátkou dobu otevírá například při polknutí či zívnutí.

„Jestliže se tlak nevyrovná, vzniká nejprve ve středouší podtlak jako následek vstřebání vzduchu. Následně se v něm může hromadit zánětlivá tekutina, která je zpočátku spíše čirá a souvisí s virovým zánětem. Později se může infikovat bakteriemi a nastane hnisavý zánět středního ucha,“ doplňuje profesor Plzák.

Osm operací nepomohlo

Opakované záněty středního ucha mohou vést až k hluchotě, což je i případ Ondřeje Frýby z Litvínova. Kvůli zánětům ucha absolvoval v dětství osm operací.

Při posledních z nich se mu lékaři snažili nahradit ušní bubínek, ani jednou se však neujal. „Lékaři mi řekli, že i bez něj uslyším zhruba třicet procent.

Nicméně pak mi v trubici začal růst výrůstek a ucho mám zcela neprůchodné. Od deseti let na něj neslyším vůbec,“ říká mladý vysokoškolák.

Pokud o jeho handicapu někdo neví, vůbec to na Ondřejovi nepozná. „I na to jedno ucho slyším velmi dobře, problém mám v hlučném prostředí, například na hokeji či v hospodě. Když na mě v takové situaci někdo mluví z pravé strany, nemá šanci,“ dodává Frýba s tím, že už reflexivně si ve společnosti sedá do pravého rohu stolu.

Základem je průchodný nos

Aby následky nebyly takto vážné, lékaři zdůrazňují, že je lepší onemocnění předcházet. „Základní prevencí je snaha o udržení dobré nosní průchodnosti nosními kapkami, smrkáním, odsáváním sekretu.

Jestliže dítě trpí opakovanými záněty středouší a má zvětšenou nosní mandli, je vhodné její chirurgické odstranění,“ upozorňuje lékař Plzák.

Při zánětu nosohltanu mohou pociťovat problém se sluchem i dospělí.

Vývoj implantátu pokračuje

Ondřeje Frýbu nyní zaujaly informace o kochleárním implantátu, který umí převést zvukové vlny přímo na elektrické impulsy a předat je do mozkových center.

Odrazují jej však kritéria pro pacienty, kterým je implantát doporučen. Implantáty totiž stojí více než 500 tisíc korun.

Operaci sice plně hradí pojišťovna, nicméně je určena jen pro úzkou skupinu postižených s nejtěžší sluchovou poruchou ve vnitřním uchu.

„Vylučovacích kritérií je řada, například hluchota nesmí trvat příliš dlouho, protože pak není centrumpro sluchové vnímání v mozku schopno tyto nové podněty zpracovat,“ vysvětluje profesor Rom Kostřica.

Vývoj kochleárních implantátů jde však kupředu. Vznikají specializované typy a lékaři se snaží, aby je mohlo získat víc lidí postižených hluchotou. „Brněnské pracoviště v nemocnici u sv. Anny dlouhodobě spolupracuje s profesorem Wolfem-Dieterem Baumgartnerem z vídeňské kliniky, mezinárodně uznávaným chirurgem specializujícím se na tuto problematiku.

Díky spolupráci jsme měli možnost v roce 2015 zavést pacientce jako první vČesku takzvaný aktivní středoušní implantát. Ten využívá zbytky sluchu v méně postižených frekvencích,“ poznamenává Rom Kostřica. Pacientka tehdy přístroj v hodnotě 350 tisíc korun získala od výrobce zdarma.

Po jednání s pojišťovnou se však tento typ smí doposud implantovat pouze v Praze.

Eustachova trubice - Vše o zdraví

Zalehlé ucho: příčiny a možnosti léčby

Eustachova trubice - Vše o zdraví

I když zalehlé ucho nemusí pacientovi způsobovat žádné bolesti či potíže, zhoršení sluchu a pocit ucpaného, zalehlého ucha, patří mezi velmi nepříjemné příznaky. Někdy dojde k samovolnému uvolnění zalehnutého ucha do několika málo hodin nebo dní.

Léčba zalehlého ucha závisí na vyvolávající příčině a spočívá v propláchnutí uší, užívání léků a v některých případech může být nutná i operace.

Příčiny zalehlého ucha

Příčin zalehlých uší je hodně, přičemž mezi ty nejčastější, mimo jiné, patří:

Ucpání (zablokování) Eustachovy trubice

Jednou z nejčastějších příčin zalehlých uší je ucpaná Eustachova trubice, která spojuje střední ucho s hrdlem. Za normálních okolností odtéká tekutina a hleny ze středního ucha Eustachovou trubicí do krku a následně je polykáme.

  • Pokud je Eustachova trubice z nějakého důvodu ucpaná nebo zúžená, nemohou hleny ani přebytečná tekutina ze středního ucha volně odtékat, což vede k jejich hromadění ve středním uchu a pocitu zalehlého ucha.
  • K ucpání Eustachovy trubice často dochází při infekčních onemocněních (nachlazení, chřipka nebo zánět vedlejších dutin nosních – sinusitida) nebo u alergií (například u alergické rinitidy).
  • Kromě zalehlého ucha patří mezi další příznaky ucpání Eustachovy trubice při infekčním onemocnění nebo alergii také například:
  • vodnatá rýma
  • kašel
  • kýchání
  • bolest v krku
  1. Ucpanou Eustachovu trubici je nutné odblokovat, protože pokud hleny a tekutiny nemohou ze středního ucha volně odtékat hrozí riziko bakteriálních či virových infekcí středního ucha.
  2. Další častou příčinou zalehlých uší je zánět zevního zvukovodu neboli plavecké ucho.
  3. Při tomto onemocnění dochází k zanesení mikrobů (baktérií, virů nebo plísní) do zevního zvukovodu z vody (například při koupání nebo sprchování), což může vyvolat zánět.
  4. Mezi další příznaky zánětu zevního zvukovodu, mimo jiné, patří:

Rychlé změny okolního tlaku vzduchu (potápění, pobyt v horách, let letadlem, apod.)

Eustachova trubice je, mimo jiné, odpovědná za vyrovnávání tlaku ve středním uchu. Ve vyšších nadmořských výškách je ale někdy velmi obtížné rychle tlak vyrovnat, což vede k pocitu tlaku v uších až zalehnutí uší.

  • Stává se to zejména při potápění, vysokohorské turistice, při létání letadlem a dalších aktivitách, kdy se pohybujeme v prostředí, kde dochází k rychlým změnám atmosférického tlaku v okolí.
  • Někdy při rychlých změnách nadmořské výšky dochází jen k zalehnutí jednoho ucha, zatímco jindy pacientovi zalehnou obě uši.
  • U vysokohorské nemoci, která vzniká při rychlém výstupu do vysokých nadmořských výšek, se kromě zalehnutí uší mohou objevit i další příznaky, jako jsou bolest hlavy, nevolnost, závrať či motání hlavy a/nebo dušnost.

Ušní maz

  1. Ušní maz pomáhá čistit zvukovod a další části ucha a brání pronikání prachu a dalších cizorodých látek dovnitř ucha.
  2. Za normálních okolností je ušní maz měkký, ale v některých případech může ve zvukovodu zatvrdnout a způsobit jeho zablokování.

  3. V takovém případě se, kromě zalehnutí postiženého ucha, objevují také následující příznaky:
  • bolest ucha
  • zvonění v uších (tinnitus)
  • závrať nebo motání hlavy
  • Jednou z častých příčin zablokování zvukovodu ušním mazemje čištění uší vatovými tyčinkami nebo jinými nevhodnými prostředky, které zatlačí ušní maz hlouběji do ucha, kde dojde k jeho nahromadění a ztvrdnutí.
  • Proto si nikdy nečistěte uši vatovými tyčinkami, ale vždy si raději do ucha jen kápněte několik kapek ušních kapek, borové vody nebo jiné vhodné látky na změkčení a rozpuštění ušního mazu.
  • Vhodné přípravky vám doporučí lékař nebo lékárník.

Neurinom akustiku

Neurinom akustiku (též vestibulární schwannom) je nezhoubný (benigní) nádor 8. hlavového nervu, který vede z vnitřního ucha do mozku (sluchově-rovnovážný nerv, latinsky nervus vestibulocochlearis).

Tyto nádory jsou obvykle malé a pomalu rostoucí.

Nicméně při jejich zvětšování mohou způsobit útlak nervů ve vnitřním uchu, což se může projevit zalehnutím ucha, zhoršením sluchu až úplným ohluchnutím a/nebo zvoněním v uších (tinnitus).

Léčba zalehlých uší

I když jsou zalehlé uši velice nepříjemný problém, ve většině případů přináší úlevu poměrně jednoduchá opatření a není nutné hned běžet k lékaři.

Valsalvův manévr

Tento jednoduchý trik pomáhá otevřít a odblokovat Eustachovu trubici. Provádí se tak, že se zhluboka nadechnete, zadržíte dech, zmáčknete křídla nosu k sobě a se zavřenými ústy pomalu nosem vydechnete. Při Valsalvově manévru vzniká ve středoušní dutině tlak, který odblokuje ucpanou Eustachovu trubice a uvolní zalehlé uši.

Snažte se nevydechovat příliš silně, aby nedošlo k poškození bubínku.

Jakmile se vám s pomocí Valsalvova manévru podaří uvolnit zalehlé ucho, žvýkejte žvýkačku nebo začněte lízat lízátko, abyste Eustachovu trubici udrželi dále otevřenou.

Inhalace páry

V koupelně si napusťte do vany horkou vodu a ve vzniklé páře seďte po dobu 10. – 15. minut. Nelezte do horké vody, ale posaďte se například na kraj vany a inhalujte vodní páru, která pomáhá uvolnit ucpanou Eustachovu trubici.

Můžete také vyzkoušet teplé obklady na zalehlé ucho, které mají stejný účinek.

Odstraňte z uší zachycenou vodu

Zastrčte do zalehlého ucha ukazováček a pomalu jím pohybujte nahoru a dolů. Tato technika pomáhá odstranit vodu zachycenou v uchu. Jiným způsobem jak odstranit vodu z uší je s pomocí vysoušeče vlasů (fénu), který zapněte na střední teplotu a foukejte jím do zalehlého ucha ze vzdálenosti zhruba 10 cm.

Volně prodejné léky

Mezi volně prodejné léky, které pomáhají uvolnit zalehlé ucho, patří, mimo jiné, dekongestiva (léky na uvolnění ucpaného nosu a ucha) nebo antihistaminika (pomáhají zmírnit příznaky alergie a tím uvolnit zalehlé ucho).

Poraďte se se svým lékařem o vhodných lécích na uvolnění zalehlého ucha podle vyvolávající příčiny, nepřekračujte denní doporučené dávky těchto léků a pečlivě čtěte příbalový leták a dodržujte pokyny v něm uvedené.

Ušní kapky

  1. Ušní kapky pomáhají jednak změkčit ušní maz a vypláchnout jeho přebytek z uší a speciální antibiotické ušní kapky rovněž pomáhají v léčbě ušních infekcí, které jsou jednou z častých příčin zalehnutého ucha.

  2. Na změkčení ušního mazu můžete použít speciální ušní kapky, nebo několik kapek dětského oleje či peroxidu vodíku.
  3. Po aplikaci kapek do uší držte hlavu skloněnou na stranu alespoň několik sekund tak, aby rozpuštěný ušní maz mohl z ucha vytéci.

  4. Nejsilnější a nejúčinnější ušní kapky na odstranění přebytečného ušního mazu a odblokování zalehlého ucha, jsou k dispozici na lékařský předpis.

Kdy vyhledat lékaře?

  • Pokud se vám zalehnuté ucho nepodaří vyléčit výše uvedenými postupy nebo pokud máte uši zablokované ušním mazem, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
  • Ušní lékaři mají k dispozici speciální nástroje na proplachování a odstraňování ušního mazu, které fungují na principu podtlaku.
  • V případě zánětů Eustachovy trubice nebo jejího zablokování, mohou lékaři předepsat následující léky:
  • antibiotika (na ušní infekce nebo infekce vedlejších dutin nosních)
  • antimykotika (léky proti plísním, které se používají zejména v léčbě zánětu zvukovodu)
  • antihistaminika (pomáhají zmírnit příznaky alergií)

Vzhledem k tomu, že mezi doprovodné příznaky zalehlého ucha patří i bolest (zejména v případě ušních infekcí), může vám lékař doporučit užívání volně prodejných léků proti bolesti, jako jsou:

Vzhledem k tomu, že neurinom akustiku je benigní nádorová léze, doporučuje se operace pouze v případě, že tento nádor je tak velký, že negativně ovlivňuje sluch pacienta či mu způsobuje takové obtíže, které podstatně zhoršují kvalitu jeho života.

Co si z článku odnést?

Zalehlé ucho je většinou jen dočasným problémem, se kterým se můžeme setkat při ušních infekcích, alergiích, prudkých změnách atmosférického tlaku (například při létání letadlem nebo potápění), ale také u některých nádorových onemocnění, jako je například neurinom akustiku.

Ve většině případů tento problém odezní sám, bez nutnosti jakékoli léčby.

V případě, že se váš stav nelepší a nefungují výše uvedené tipy pro domácí léčbu (Valsalvův manévr, teplé obklady na ucho, odstranění vody z uší, apod.) vyhledejte lékařskou pomoc.

To platí zejména v případě, kdy se, kromě zalehlého ucha, objeví také další příznaky, jako jsou bolesti, zčervenání, výtok, bolest, zvonění v uších nebo náhlé zhoršení či ztráta sluchu.

Eustachova trubice

Lat. tuba pharyngotympanica nebo sluchová trubice (tuba auditiva (eustachii)) je trubice dlouhá asi 3,5 – 4,5 cm, která spojuje nosohltan a dutinu středního ucha a umožňuje tak vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku.

Anatomie[upravit | editovat zdroj]

V dospělosti je dlouhá 3,5 –4,5 cm má přibližně tvar dvou trychtýřů spojených k sobě úzkými konci. Její lumen má přibližně tvar trojúhelníku s průměrnou šířkou 2 až 3 milimetry a svírá s lebeční bazí úhel 45°. V dětském věku je tuba kratší, širší a méně skloněná vzhledem k bazi lební, růstem jedince se tyto poměry mění.

Trubice se skládá z části kostěné a chrupavčité. Kostěná část tvoří laterální třetinu tuby a začíná oválným otvorem nad dnem středoušní dutiny. U zdravého jedince je vždy patentní. Chrupavčitá část tvoří asi ⅔ délky tuby a otvírá se do nosohltanu zhruba 10 mm nad úrovní tvrdého patra.

Bod spojení chrupavčité a kostěné části je nejužším místem celé tuby. Lumen je vystláno cylindrickým řasinkovým epitelem s nahromaděním hlenovitých žlázek v oblasti faryngeálního ústí, po dosažení středoušní dutiny přechází v epitel smíšený. Za aktivní otvírání tuby je zodpovědný jediný sval (m.

tensor veli palatini).

Funkce[upravit | editovat zdroj]

V normálním stavu je tuba uzavřená díky pasivnímu přiblížení tubárních stěn a smrštěním elastických vláken. Udržuje mírně negativní tlak ve středouší. Mezi základní funkce tuby patří ventilace, drenáž a ochrana středouší.

  • Ventilační funkci tuba plní tím, že se krátce otevírá při zívání, žvýkání a kýchání, a umožňuje tak ventilaci a vyrovnání tlaku středoušní dutiny s tlakem atmosférickým.
  • Drenážní funkce spočívá v transportu sekretu ze středouší do nosohltanu. Na tom se podílejí svojí činností řasinky ve sliznici a také m. tensor veli palatini svými kontrakcemi. Tím vzniká v tubě negativní tlak a vytváří jakousi pumpu mezi středouším a nosohltanem.
  • Ochranná funkce je dána oddělením prostoru středoušní dutiny od nosohltanu, tedy ochranou středouší před zvuky a faryngeálními sekrety.

Poruchy[upravit | editovat zdroj]

V dospělosti může být patologie v oblasti sluchové trubice jedním z prvních symptomů maligní expanze v nosohltanu. Poruchy funkce trubice jsou buď obstrukční, nebo jde naopak o poruchy z nadměrné „otevřenosti“.

Obstrukční poruchy mohou být mechanické a funkční.

Mechanické obstrukce mohou být způsobeny jednak faktory vnitřními. Například záněty v důsledku infekce či alergiemi. Nebo zevními, vedoucími k zevnímu útlaku lumen. Sem řadíme adenoidní vegetaci, nádor nosohltanu, ale i polohu vleže na zádech se zatékáním a stagnací sekretu v nosohltanu.

Funkční obstrukce vzniká následkem trvalého kolapsu stěn tuby v důsledku jejich zvýšené poddajnosti nebo patologického mechanismu otvírání, případně obou faktorů.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní zánět středního ucha
  • Sekretorická otitida
  • Ucho

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan. Speciální otorinolaryngologie. – vydání. Galén, 2005. 224 s. ISBN 9788072623464.

Reference[upravit | editovat zdroj]

Akutní zánět středního ucha u dětí

Akutní zánět středního ucha (lat. otitis media acuta) je jednou z častých nemocí u dětí, především u kojenců.

Jedná se o virové či bakteriální onemocnění, které způsobuje bolestivý zánět sliznice středního ucha. V mnoha případech jde původně o rýmu vyvolanou virem, po které následuje bakteriální infekce.

Akutní zánět středního ucha se vyznačuje náhlým a silným nástupem onemocnění, které však rychle ustoupí.

Nejvyšší četnost je ve věkové skupině 6–12 let. Během 1. roku věku až 40 % všech dětí prodělá minimálně jeden zánět středního ucha, ve dvou letech je to již 70 % dětí.

Každé páté dítě prodělá tři nebo více zánětů středního ucha. Nemoc se vyskytuje především v zimě, ojediněle i v létě.

Akutní zánět středního ucha je sice velmi bolestivý, při správné léčbě se však vyléčí většinou rychle a bez komplikací.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout?

Rodiče u dítěte často pozorují neklid, poruchy spánku, silný křik, citlivost na dotek, dále se mohou vyskytnout bolesti hlavy a břicha, nechutenství a zvracení, občas stoupne i teplota. Relativně typickým příznakem je bolest ucha; objevuje se však asi jen u poloviny dětí, které onemocní akutním zánětem středního ucha.

Zřetelným upozorněním na zánět středního ucha je sice náhlá ztráta sluchu zároveň s infekcí dýchacích cest, avšak u malých dětí, které se ještě nedokážou jasně vyjádřit, nelze tento příznak snadno rozpoznat. U kojenců je průvodním příznakem zánětu středního ucha průjem.

Někdy dochází po relativně nenápadných příznacích onemocnění k náhlému výtoku hnisu ze zvukovodu (výtok z ucha).

Na akutní zánět středního ucha lze usuzovat na základě bolesti, začervenání, zahřátí a napuchnutí kůže nebo sliznice.

Nabobtná-li zvukovod (Eustachova trubice) spojující střední ucho s hltanem, nemohou tekutiny a hlen odtékat a nakupí se ve středním uchu.

Je-li tlak v uchu příliš velký, může se vytvořit trhlinka na ušním bubínku a zánětlivá tekutina vytéká ven. Tato trhlinka v ušním bubínku obyčejně bez problémů zaroste.

Jak se stanoví diagnóza?

Akutní zánět středního ucha je většinou provázen typickými obtížemi. Lékař stanoví diagnózu pomocí otoskopie, což je vyšetření ušního bubínku nástrojem zvaným otoskop. Diagnózu lze často potvrdit pouze vyšetřeními pomocí speciálních nástrojů, jako je např. tympanometr.

Jako probíhá léčba?

Při léčbě akutního zánětu středního ucha sleduje lékař následující cíle:

  • zmírnění bolesti v akutní fázi – nasazují se bolest tlumící a protizánětlivé léky (tabletky, sirupy nebo čípky); bolest tlumící ušní kapky nemají zaručený efekt;
  • odeznění obtíží (nahromadění tekutiny ve středním uchu);
  • obnova normální schopnosti slyšet;
  • předejít rozvoji onemocnění do chronického zánětu středního ucha.

Poznámka: Zpravidla není nutné okamžitě zahájit léčbu antibiotiky.

Bolesti po několika hodinách obvykle ustoupí samy od sebe. To ovšem nevylučuje zánět středního ucha. Proto by měl pacienta v každém případě vyšetřit následující den ušní lékař. U mnoha dětí se zánět středního ucha vyléčí během několika dní bez jakékoli léčby. Při silnějších potížích a diagnostikovaném hnisavém zánětu středního ucha je však potřeba nasadit antibiotickou léčbu.

Nosní kapky na uvolnění nosu mohou být aplikovány několik dní, protože usnadňují nádech nosem (má-li dítě zároveň rýmu) a tím mohou zlepšit kvalitu spánku. Pomoci může i vyšší polštář.

Na koho se mohu obrátit?

Vyšetřit bubínek dítěte pomocí otoskopie a stanovit tak diagnózu může většinou dětský lékař. V komplikovanějších nebo nejasných případech by mělo být nemocné dítě odesláno ke specialistovi na ORL, který má k dispozici lepší technické vybavení (jako např. tympanometr, kterým může změřit pohyblivost bubínku).

PHARMA NEWS – odborný časopis

I lidské ucho, ostatně jako prakticky každý orgán, může být postiženo nejrůznějšími zdravotními problémy. Některé z nich jsou méně závažné, jiné mohou naopak vést k rozvoji vážných komplikací. Jakýkoliv diskomfort v oblasti ucha proto není radno podceňovat a je třeba jej adekvátně řešit. Což v prvé řadě samozřejmě zpravidla znamená návštěvu v ordinaci specializované na krční, nosní a ušní zdravotní problémy, neboli ORL.

Pokud začneme hovořit o ušních onemocněních, která se vyskytují již v raném dětském věku, bude na pomyslné první příčce stát s největší pravděpodobností akutní zánět středního ucha – otitida. Toto relativně časté onemocnění je totiž bohužel jakýmsi očistcem řady dětí a potažmo i jejich rodičů. Pro malého pacienta bývá krajně nepříjemné a mívá také v řadě případů sklon k recidivám. 

Otitida

akutní zánět středního ucha

Aby toho nebylo málo, má otitida ještě jednu velmi nepříjemnou vlastnost: rychlost rozvoje. Často jde pouze o několikahodinový úsek, během kterého se původně bezpříznakový dětský pacient ocitá s rodiči na pohotovosti s prudkou bolestí v uchu a vysokou horečkou.

Co se původců onemocnění týče, stojí v první linii viry, zejména pak adenoviry, rynoviry či myxoviry. Následná bakteriální superinfekce ovšem nebývá vzácností.

Do středního ucha se infekce dostává z nosohltanu prostřednictvím Eustachovy trubice, která spojuje středoušní dutinu s nosohltanem a slouží k vyrovnávání tlaku mezi středouším a vnějším prostředím.

U dospělého člověka dosahuje délky asi tři a půl centimetru, v klidovém stavu je uzavřená a k jejímu otevření dochází pouze při zívnutí, polknutí a podobně.

U dětí je tato trubice podstatně kratší, umístěná více horizontálně a je otevřená. Její ústí je však často překryto zbytnělou nosní mandlí. Především tyto skutečnosti způsobují mnohem častější vznik onemocnění u malých dětí.

Z patologického hlediska můžeme akutní otitidu rozdělit do tří stádií:

Prvním z nich je hyperémie – dochází k překrvení středoušní sliznice a také sliznice Eustachovy trubice. Následkem je uzavření Eustachovy trubice a pokles atmosferického tlaku v bubínkové dutině. Příznakově se tyto změny projevují jako pocit plnosti v uchu spojený s lehkou nedoslýchavostí. V této fází již bývá přítomna i mírně zvýšená teplota.

Exsudace je druhým stádiem, charakterizovaným tvorbou tekutiny kapilárního původu, která vyplňuje prostor středního ucha. Tato tekutina obsahuje sérum, fibrin, erytrocyty a polymorfonukleáry.

Ve sliznici rovněž dochází ke zmnožení pohárkových buněk produkujících hlen a dochází k silné nedoslýchavosti.

U pacientů dětského věku můžeme kromě silné bolestivosti, která se stupňuje při poloze vleže, sledovat zpravidla také vysokou horečku.

Supurace, tedy třetí a finální stádium otitidy, se vyznačuje samovolným prasknutím ušního bubínku v podobě drobné tečkovité perforace v pars tensa. Dochází k odtoku nahromaděné tekutiny do zevní části ucha a z něj dále. Tlak se s odchodem tekutiny zmírňuje a s ním klesá bolestivost i zvýšená tělesná teplota. Výtok z ucha po několika dnech ustává a dochází k zacelení perforace.

Léčba akutního zánětu středního ucha má ve své podstatě dva základní pilíře. V případě bakteriální infekce je to léčba antibiotická, která může, ale ne vždy, být spojena s nejčastějším řešením tohoto zdravotního problému – tzv. paracentesou. Jde o zásah do bubínku speciální jehlou, po kterém uvolněný obsah opouští středouší a následně se může ještě odsát odsávačkou.

  • (V tomto bodě je nutno podotknout, že právě tento bolestivý zásah, ačkoliv po něm následuje rychlá úleva, je u většiny dětských pacientů krajně neoblíbený a představa pověstného „píchnutí ouška“ vede často k zatajování bolesti v uchu před rodiči, což situaci rozhodně neulehčuje).
  • Stavba ucha
  • Lidské ucho je tvořeno třemi základními částmi, označovanými jako ucho zevní, střední a vnitřní.

Zevní ucho – Přijímá jako první zvuky z vnějšího prostředí, které jsou za pomoci ušního boltce vedeny do vnějšího zvukovodu a odtud na ušní bubínek (membrana tympanea) v podobě tenké blanky, která odděluje zevní a střední ucho. Bubínek je rozkmitáván zvukovými vlnami a dochází k přenosu zvuku do ucha středního.

Střední ucho – Zde nacházíme v prvé řadě tzv. řetěz kůstek, tvořený třemi kloubně spojenými kůstkami, označovanými jako kladívko, kovadlinka a třmínek.

První z jmenovaných kůstek je přitom pevně připojena k bubínkové blance. Řetěz kůstek přenáší kmitání bubínku a zesiluje jej, přičemž energie zvukových vln je tak zvětšena přibližně dvacetkrát až třicetkrát.

Přenos směřuje na tzv. oválné okénko, představující přechod do ucha vnitřního.

Ve středním uchu nacházíme rovněž Eustachovu trubici, která tento prostor spojuje s nosohltanem, čímž je (mimo jiné) umožněno vyrovnávání tlaku v středoušní dutině s tlakem okolí.

Vnitřní ucho – Představuje nejvýznamnější součást sluchového ústrojí a je vyplněno tekutinami.

Kmitání se zde v kostěném labyrintu (zejména tzv. hlemýžď) mění za přispění zevních a vnitřních vláskových buněk na elektrické potenciály, následně přenášené sluchovým nervem a nervovými drahami do sluchového centra v mozku. Vnitřní ucho je rovněž přímo spojeno s rovnovážným ústrojím.

Subjektivní tinnitus

Latinské slovo „tinnire“, překládané jako „znít“ či „zvonit“, dává tušit, o jakém ušním problému budeme nyní hovořit.

Tinnitus Auris, či zkráceně tinitus, je označení pro symptom (někdy též přímo syndrom), projevující se nejčastěji v podobě ušního šelestu. Ačkoliv hovořit pouze o šelestu by bylo krajně zavádějící.

Obdobně můžeme zmínit hučení, pískání, či zvonění v uchu (příp. uších), dokonce i zvuky připomínající hlasitý řev. Výjimečné však není ani vnímání několika tónu doprovázených navíc různými dalšími zvuky.

Slyšený zvuk se u jednotlivých pacientů totiž často diametrálně liší.

Nosným faktem je, že tento zvuk(y) vnímá pouze samotný pacient a nelze jej zachytit druhou osobou ani přístrojovou technikou.

Proto také označení „subjektivní“ jímž se odlišuje o tinnitu objektivního, kdy mohou obtěžující zvukový symptom teoreticky zaznamenat i jiné osoby, či lze změřit přístrojovou technikou. (pozn. objektivní tinnitus může vycházet například z činnosti srdce, svalů, apod. a nebudeme se jím v této části zabývat).

Zkušenosti se subjektivním tinnitem má přibližně padesát procent populace. Přesněji řečeno s akutním subjektivním tinnitem, který charakterizuje délka trvání kratší než šest měsíců. Obvykle jde však o zkušenost trvající spíše v řádech vteřin či minut, kdy dotyčný vnímal např. pískání v uchu, které neregistroval nikdo jiný.

Zhruba deset procent populace pak trpí chronickým tinnitem, přetrvávajícím déle než půl roku a asi u jednoho procenta pacientů jde o symptom natolik závažný, že výrazně narušuje kvalitu jejich života.    

Příčiny

Odhalit a odstranit příčinu subjektivního tinnitu je mnohdy více než komplikované, ne -li přímo nemožné.

Vyšetřením vnějšího ucha je třeba jako možnou příčinu odhalit vytvořenou mazovou zátku, obdobně může jít o souvislost s probíhající místní bakteriální či plísňovou infekcí. Obdobný problém může být původcem i v uchu středním.

Odpovídající antibiotická léčba, či náležité vyčištění odborným lékařem v případě mazové zátky či přítomnosti cizího tělesa v uchu problém tinnitu v takových případech snadno vyřeší.

Další z možných příčin představuje poměrně vzácné onemocnění nazývané otoskleróza, během kterého dochází k tuhnutí kloubních spojení mezi sluchovými kůstkami (viz. výše) a jejich následné srůstání.

Tímto procesem dochází k postupné ztrátě sluchu z důvodu omezení přenosu zvuku do vnitřního ucha.

Proces probíhá pozvolně a jeho léčba je možná pomocí operačního zákroku, během kterého se sluchové kůstky nahrazují implantáty.

Asi nejobtížněji odhalitelné a také léčitelné jsou příčiny tinnitu vycházející z ucha vnitřního. Mnohdy může jít degenerativní procesy vznikající přirozeně v průběhu stárnutí, například poškození místních jemných buněk, vnímajících zvukové vlny. V tomto směru se v léčbě využívají zejména léčiva obsahující cinnarizin a betahistin, které tlumí nadměrné impulzy z poškozených buněk.

Ménièrova choroba

Toto onemocnění je způsobeno zvýšeným tlakem tekutiny (tzv.endolymfy) v ductus cochlearis (hlemýžďová váčková chodbička). Ta je rovněž spojena s rovnovážným ústrojím.

Svou roli hraje snížené vstřebávání endolymfy a pravděpodobně i její nadměrná produkce.

Zvyšování tlaku vede v protržení váčku v ductus cochlearis a úniku endolymfy, která se smísí s perilymfou obklopující váček.

Následná reakce se projeví prudkou atakou tzv. Ménièrského syndromu.

Ménièrský syndrom je soubor příznaků, zahrnující pocit zalehnutí a hučení v uchu, závratě rotačního charakteru a zhoršený sluch.

Soubor těchto příznaků se však může vyskytnout i u jiných chorob (zánět sluchově-rovnovážného nervu, náhlá nitroušní cévní příhoda), a proto je pro potvrzení diagnózy Ménièrského syndromu nejprve třeba vyloučit všechna tato onemocnění.

Vzhledem k možnosti opakování náhlé ataky onemocnění a faktu, že s opakujícím se záchvaty se zhoršuje sluch na postižené straně, přináší M. syndrom pacientovi řadu omezení v běžném životě a vylučuje zcela i některé činnosti (práce ve výškách, řidič v hromadné osobní přepravě, apod.).

  1. Léčba onemocnění je komplikovaná, ani chirurgické řešení neslibuje bohužel jistotu úspěchu a trvalý efekt.
  2. Pro zajímavost:
  3. Odstávající uši
  4. Za odstávající uši se považuje stav, kdy boltec s lebkou svírá úhel větší než 30 stupňů (běžně 21 – 30 stupňů) a současně platí, že vzdálenost zadního okraje boltce od hlavy je větší než 2 centimetry.
  5. Jde o kosmetický problém, který je oproti jiným deformacím boltce poměrně málo závažný.
  6. Ušní boltec je pozměněn, jeho vyklenutí a specifické prohlubně jsou odlišně nebo nedostatečně vyvinuty.

Díky tomu dochází k napojení boltce na lebku pod jiným úhlem, než je běžné. V tomto ohledu sehrává svou roli ve značné míře i dědičnost.

Poškození sluchu hlukem

V základě je třeba rozlišit pojmy zvuk a hluk, ačkoliv se vzájemně prolínají.

Za zvuk, resp. zvuky považujeme vše slyšitelné. Zvuky jsou pro člověka přirozenou součástí života, tvoří rovněž základ verbální komunikace a mají jednu z nosných rolí v příjmu informací. Hladiny intenzity zvuku se vyjadřují v decibelech.

Stanovit definici hluku není oproti tomu tak snadné, protože tento pojem lze nahlížet z mnoha hledisek. Obecně se hluk ve vztahu k člověku definuje jako zvuk (akustický signál), jehož působení člověka ruší, obtěžuje, či nějakým způsobem poškozuje.

Přijetím této definice se z hluku ovšem stává bezprahová škodlivina, protože vnímání zvuků jako rušivých, obtěžujících (i poškozujících) je individuální a nezávislé na přesně daných hodnotách.  Každý člověk je k úrovni hluku různě vnímavý, přičemž rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být v tomto ohledu i velmi výrazné.

Méně často se setkáváme s tzv. akustickým traumatem – tedy akutním poškozením sluchu, vyvolaným zvukovým rázem (výbuch, výstřel z děla). Při něm dochází zpravidla k poškození bubínku, případně kůstek středního ucha, případně i struktur ucha vnitřního.

Daleko častější je poškozování sluchu, které má postupný, nenápadný charakter. Svůj základ má zejména v dlouhodobé expozici nadměrnému hluku. Je možná překvapivé, že obecně se hladina hluku, pokládaná při dlouhodobé expozici již za poškozující, pohybuje okolo 75dB – 80dB při době trvání 12 hodin.

Příznaky mohou počínat ušním šelestem, „zalehnutím“ uší, pískáním v uších (viz.např. tinnitus výše), může se dostavit snížení sluchové ostrosti a postupně dochází k rozvoji nedoslýchavosti, která může ve vážných případech vést i ke kompletní ztrátě sluchu a to nejen v souběhu s procesem stárnutí.

K nadměrné expozici hluku přitom dochází zejména v řadě pracovních profesí, čímž je dána i její trvalost. Nejinak je tomu však i při pravidelném poslechu hlasité hudby, typicky prostřednictvím sluchátek.

Nádory

Jak nezhoubné tak i zhoubné mohou oblast ucha rovněž postihnout. K nejčastějším zástupcům nezhoubných ušních nádorů se řadí tzv. nerinom sluchového a rovnovážného nervu. Vychází ze Schwannových buněk obalujících jednotlivá nervová vlákna a tvořících myelinovou pochvu.

Může způsobit jak postupnou tak i náhle vznikající jednostrannou nedoslýchavost, závratě a provází jej často šelest v postiženém uchu.

V léčbě se uplatňuje chirurgické odstranění, včetně využití gama nože a následné ozařování.

Ze zhoubných nádorů je nejčastější rozvoj rakoviny kůže ušního boltce. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění.

Filip Rosenbaum

Zdroje:

Prof. MUDr. Anton Kollár, DrSc.: Ušní lékař – odpovídá, radí, informuje, vysvětluje.

CERM®, s.r.o. Brno 2008.

Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka: Záněty středního ucha u dětí, Postgraduální medicína 4/2002.

as. MUDr. Jiří Skřivan, CSc.: Záněty středouší, Causa Subita 5/2002

http://www.cpzp.cz/clanek/1565-0-Caste-onemocneni-usi.html

http://www.i-lekarna.cz/tema/usni-onemocneni-poruchy-sluchy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector