Mykoplasmata – Vše o zdraví

Zápal plic je závažné onemocnění, které může zanechat i dlouhodobé následky. Jde vlastně o souhrnný název pro široké spektrum zánětů plicní tkáně. Jeho příznaky jsou velmi úporné a při komplikacích nebezpečné.

Je vám mizerně, dráždí vás kašel, trápí vás horečka a jste velmi vyčerpaní. Výjimkou není ani bolest kloubů, zvracení a v nejhorších případech dušnost.

To vše vám dokáže způsobit vleklý zánět způsobený bakteriemi, viry i houbami, ale i chemikáliemi či neléčenou alergií.

Mnoho lidí se domnívá, že zápal plic jej postihne jen při nezaléčení chřipky či nachlazení. Většina z nich ale netuší, že původcem pneumonie může být vše, co ohrožuje citlivou sliznici plic, která zrovna neoplývá silnou obranyschopností.

Od bakterií, virů, plísní až po vdechnuté chemikálie, či žaludeční kyselinu, která se nedopatřením dostane vdechnutím do plic při zvracení.

Pneumonie se tedy šíří infekčně, ale každý z nás si ji i nedůsledností či nedopatřením může přivodit i sám.

• Pneumonie je nejčastěji způsobena bakteriální infekcí, kde hlavními záškodníky bývají zpravidla Sterptococcus pneumoniae (streptokoky), Haemophilus influenzae (hemofily), Moraxella catarrhalis (moraxelly), Klebsiella pneumoniae (klebsielly). Dále méně časté, které se i obtížněji při diagnostice kultivují – chlamydie, mykoplazmata a legionelly. Záněty s těmito původci vznikají při oslabení organismu, kdy se bakterie zvládají šířit i do nejskrytějších částí plicní tkáně a dokáží způsobit invazivní akutní i chronický a vleklý zápal plic.
• Až čtvrtina diagnostikovaných pneumonií je způsobena virovým původcem. Nejčastěji jsou to adenoviry, rhinoviry, koronaviry, virus influenzy i parainfluenzy, ale i známý Virus Herpes simplex.
• Nejméně často za vznik zápalu plic mohou paraziti a plísně. U obou takto způsobených zápalů dvojnásob platí, že se organismus nezvládá bránit napadení při snížené imunitě. Tato onemocnění jsou většinou spojena s častým cestováním, s nižšími existenčními podmínkami nemocného, znečištěným životním prostředím a další zdravotní komplikací, která zápalu plic předcházela.
• Mezi neinfekční pneumonie patří ty, které jsou primárně způsobeny vnějším faktorem. Ať už jde o alergeny, které dráždí sliznici a sekundárně podporují vznik zánětu, chemikálie, vysokou expozici cigaretovému kouři či znečištěným prostředím, vždy takové faktory mohou způsobit nehezký zánět. Podpoří je i dlouhodobý pobyt ve velké koncentraci lidí a nízké hygienické a sociální poměry nemocného.

Jak poznám zápal plic a jeho příznaky?

• Typický zápal plic poznáme podle neustupující horečky, vlhkého kašle, při kterém vykašláváme hnisavý sekret. Při vážném průběhu zápalu slyšíme při běžném dýchání nemocného i sípání a pískot. Pro vážné formy je běžná dušnost a zrychlené dýchání, kdy nemocného zmáhají i běžné každodenní činnosti a trápí jej bolest a tlak na hrudi.
• U atypických forem pneumonie je běžná spíše zvýšená teplota a neustávající, hřmotný a suchý kašel. U poslechového vyšetření plic si často lékař není diagnózou jistý kvůli chybějícím charakteristickým abnormálním zvukům při hodnocení obou laloků plic. Ale přitom se u RTG vyšetření pneumonie projeví jako rozsáhlý nález zánětu v celém objemu plic. 

Všem druhům zápalů plic často předchází velké fyzické a psychické vyčerpání. Takové oslabení jde ruku v ruce s vyčerpáním energetických zásob a ztráty schopnosti imunity dostatečně čelit patogenům.

Vzniklé komplikace vedou k celkovému vyčerpání, bolesti kloubů, bolestem hlavy a malátnosti, které si i můžete splést s klasickými příznaky chřipky. Neváhejte se proto při hořečnatých a vleklých stavech obrátit na odbornou diagnostiku lékaře. Váš obvodní lékař pomocí RTG vyšetření, poslechu dechu a vyšetření krve či vykašlávaného hlenu, zvládne včas zabránit životu ohrožujícím komplikacím zápalu plic správnou diagnózou.

Nepodceňujte prevenci zápalu plic

• Prevence zápalu plic se skrývá v jednoduchosti. V dobré fyzické kondici, zdravém stravování, psychické vyrovnanosti a pravidelné kompenzaci stresu a v neposlední řadě v dostatku spánku. Pokud je někdo fyzicky či psychicky oslabený, měl by dbát na dostatečný odpočinek, teplé oblékání v chladných měsících i na zbytečné nevystavování se velkým koncentracím lidí. 
• Proti některým typům pneumonie je možné se nechat očkovat. Původci mohou totiž být viry i bakterie na které je v dnešní době vyvinuta vakcína. Patří mezi ně spalničky, některé druhy chřipky, pneumokoky, černý kašel, ale i už zmíněný Haemophilus influenzae typu b. Pokud patříte vy, nebo vaši blízcí do rizikové skupiny, která je ohrožena zvýšenou pravděpodobností nákazy, obraťte se o radu na svého obvodního lékaře, který s vámi daná rizika vyhodnotí a doporučí vakcinaci či vyvrátí vaše obavy. Nejčastěji se očkují malé děti a senioři nad 60 let, kteří jsou zápalem plic kvůli oslabené imunitě a celkově slabé vitalitě nejvíce ohroženi.
• Do prevence dále spadá správná hygiena domácnosti, ale i ústní dutiny. Pokud totiž napadne bakterie dásně, které jsou zanícené, je pro ně velmi jednoduché se dále šířit do krve, a tedy i do tkání a orgánů.

Rizikové skupiny a faktory pro vznik zápalu plic

Do rizikové skupiny, u které je pneumonie nejčastěji diagnostikována, patří:

• senioři starší 65 let,
• malé děti,
• kuřáci,
• pacienti s chronickým onemocněním.

Faktory, které ovlivňují vznik zápalu plic u kojenců a malých dětí

V dětském věku se zápal plic vyskytuje velmi často. U dětí, které provází i další závažné komplikace, oslabení organismu či onemocnění může mít pneumonie i fatální následky.

S diagnostikou nejmenších už při prvních příznacích proto nikdy neotálejte.

Mezi rizikové faktory řadíme nedonošenost, podvýživu, poruchu obranyschopnosti a nemoci, které mohou pneumonii proměnit v nemoc s těžkým průběhem jako je vrozená srdeční vada a chronické neurologické nebo plicní onemocnění.

Pacienti, kteří jsou ve zvýšeném nebezpečí pro vznik a komplikace zápalu plic

Jde o pacienty, kterým ovlivňuje přirozenou obranyschopnost a vitalitu organismu nějaké chronické onemocnění, či velký zásah do běžných funkcí organismu po operaci či zranění.

Patří mezi ně pacienti s AIDS, chronickou obstrukční plicní nemocí, cukrovkou, astmatem, srpkovitou anémií, chronickým onemocněním srdce, ale i nemocní po transplantaci či zranění s velkým rozsahem popálenin, kteří užívají specifické léky pro transformaci přehnané imunitní reakce.

Striktní léčba pneumonie je základ

Vzhledem k tomu, že v akutních stavech pneumonie je třeba jednat, ze zkušenosti a dle pozitivního CRP testu se nasazují antibiotika. Tato širokospektrální antibiotická léčba zabrání dalšímu množení bakterií a komplikacím zánětu.

Ty lékař nasazuje podle věku pacienta, klinického stavu a dalších nemocí, které mohou pneumonii provázet.

Pokud se pacientův stav do 48 hodin nejlepší, většinou se zvažuje změna druhu antibiotik a po hotových biologických a fyzikálních testech a zjištění původce nemoci se případně nasazují antivirotika (virový zápal plic) nebo antimykotika (pneumonie způsobená plísní či houbami). 

U lehčích průběhů onemocnění, lze pacienta léčit ambulantně. Léčba se skládá z již zmíněných léků, které bojují s původcem pneumonie a dále lékař často nasadí i léky, které potlačují další symptomy onemocnění.

Typické jsou léky s obsahem ibuprofenu a paracetamolu pro snížení horečky, expektorancia na vlhký a produktivní kašel, nebo antitussika proti dráždivému a suchému kašli. Léčba lehkého průběhu nemoci trvá 2-3 týdny.

Další postupné zotavování a budování obranyschopnosti trvá 1-2 měsíce. 

U těžkých forem pneumonie se za dohledu lékaře v nemocnici podávají nitrožilně antibiotika, aminopenicilin, nebo penicilin G. V podpůrné léčbě se zde postup oproti lehké formě nemoci neliší. U neinfekční formy pneumonie se nasazují pacientovi kortikoidy. U komplikovaného průběhu zápalu plic může léčba trvat více než 2 měsíce.

Jak podpořit léčbu předepsanou lékařem

V případě, kdy se léčíte se zápalem plic doma, je třeba dodržovat kromě indikace lékaře i správnou hygienu, klid na lůžku a dostatečný pitný režim. Stravujte se tak, jak vám velí váš stav – dostatečně pestře a zdravě, aby tělo získalo v době boje s nemocí dostatek vitamínů a minerálů.

Pitný režim doplňte o minerální vody a bylinné čaje, které zmírní podráždění v dýchacích cestách. Vhodné jsou čaje z lípy,jako je čaj Megafyt Lipový léčivý čaj divizny, jitrocele,  proskurníku, slézu a podbělu.

Pro snadné vykašlávání a lepší průchodnost dýchacích cest zvlhčujte vzduch a podložte si hlavu větším polštářem. Vyhněte se velkým obloukem cigaretám a alkoholu. Kromě bylin, vitamínů a minerálů se nebojte alespoň na prvních 30 dní léčby využít i léčbu pomocí speciální směsi enzymů v podobě Wobenzymu.

Ten podporuje hojení, působí protizánětlivě a podporuje správnou funkci krevního oběhu a lymfatického systému.

První pomoc s Priessnitzovými zábaly

Pro uvolnění tlaku a bolesti na hrudi nebo snížení horečky je vhodné provádět studené a mokré (nejlépe při 22 °C) zábaly hrudníku. Důsledně dodržte postup s 2 vrstvami, kdy je první na těle mokrá a na ní suchá a silou ji přesahuje až dvojnásobně.

Ta má být z froté či vlněného materiálu. Pro maximální účinek můžete použít mezi tyto 2 vrstvy igelit. Je důležité, aby vrstvy doléhaly těsně na tělo a nikde nevznikaly bubliny, které by zahřátí mokré vrstvy znemožnily.

Po zahřátí první mokré vrstvy se v organismu rozšiřují cévy a usnadňuje průtok krve v bolestivém a zaníceném místě. Většinou se aplikuje Priessnitzův zábal na 45 minut až hodinu.

Pokud chceme srazit i teplotu – opakujeme zábaly 1 až 4krát v krátkých intervalech a při posledním intervalu nemocného opláchneme studenou vodou a vysušíme do sucha. Poté měříme teplotu a v případě nutnosti cyklus opakujeme.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
INZERCE

Povzbuďte imunitní systém

Podpořte léčbu i doplńky stravy, které pracují se střevní mikroflórou a podporují regeneraci organismu. Nebojte se sáhnout po doplňku stravy GS Echinacea Forte. Echinacea se postará se o přirozenou funkci imunitního systému a přirozenou obranyschopnost. Pomůže i k normální funkci dýchacího systému.

Vše pro dýchací soustavu Nepodceňte chřipku a nachlazení

• Odhlenění při astma

  dobrý den,
  moje přítelkyně je astmatik a posledně se ji těžko dýcha v noci jak říká má jako kdyby závaží na hrudní kosti, co je těží při dýchaní a v noci ani nespí. chci se zeptat jestli existuje sprej co by ji ty hleny na plících rozpustil a mohla je pohodlně vykašlat?
  děkuji,

  šipka Na dotaz odpověděla , Praha 10, K Pérovně zobrazit odpověď skrýt odpověď

• Lze Wobenzmy kombinovat s antibiotiky?

  Dobrý den prosim mam dotaz nyní se lecim se zápalem plic a beru antibiotika Doxyhexal 200 mg kvůli výpotku na plici .Chtela bych si koupit Wobenzym a nevim jestli nebude problem s téma antibiotikama jist dohromady.Dekuji za odpoved a radu.

• Plícní očista

  Dobrý den, byl mi doporučen CHlanydyl Extra na podporu a očistu dýchacích cest. Mělo by se jednat o produkt z ryze přírodních produktů, tedy nezávadný pro lidské zdraví. Pomáhá tento přípravek i proti nákaze Covid 19? Nebo odstraňuje z plic jenom biologické parazity jako jsou streptokoci, chlamydie apod.?
  Je možno ho brát podpůrně, delší dobu? Děkuji moc za Vaši odpověď.

Všechny dotazy

5.0 5.0 z 5 (Hodnotil 1 zákazník)

• Roman V. 09. 7. 2020 5 Je smutné, v kolika případech je zápal plic konečnou pro seniory. Přitom to je na první pohled tak banální onemocnění.

Ureaplazmata a mykoplazmata. MUDr. Denisa Doubková

• Ureaplazmová infekce
• Mykoplazmová infekce

Obrázek: ureoplazmata, mycoplazmata, autor fotografie: MUDr. Petra Kubáčková

Ureaplazmová  infekce

Původce: Ureaplasma urealyticum

Příznaky ureaplazmové infekce

Ureaplazmata jsou běžnou součástí genitální flory žen i mužů. Nacházejí se u 80 % sexuálně aktivních lidí. Přenášejí se hlavně nechráněným pohlavním stykem, ale k nákaze může dojít i v bazénu či na veřejných toaletách.

Někdy můžou  ureaplazmata způsobit infekci. Není jasné, zda zánět způsobují tyto bakterie samotné nebo ve spojitosti s jinými bakteriemi.

Většinou infekce probíhá bezpříznakově, případně si pacientky stěžují na chronický bílý výtok. Ureaplazmata bývají příčinou i zánětu močové trubice.

Ten se projevuje častým močením, nutkáním na močení, pocitem neúplně vyprázdněného močového měchýře, případně bolestí, pálením a řezáním při močení.

Diagnóza ureaplazmové infekce

Diagnóza je potvrzena z poševního stěru či stěru z močové trubice. 

U ureaplazmové infekce se podávají antibiotika. Je nutno přeléčit i partnera. Pokud výskyt těchto bakterií v pochvě přetrvává, volí se dlouhodobá antibiotická léčba (3 týdny).

Následky ureaplazmové infekce

• Nejsou žádné.
• Výskyt ureaplazmat  v těhotenství je popisován v souvislosti s rizikem zánětu plodových obalů a potratem, předčasným porodem či porodem mrtvého plodu, po narození pak s rizikem zápalu plic novorozence.
• Ale vzhledem k relativně nízké patogenitě ureaplazmat  je jejich role v některých z těchto onemocnění diskutabilní.
• Původce: Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium

Příznaky mykoplazmové infekce

Mykoplazmata jsou pohlavně přenosné bakterie, přenášejí se nechráněným pohlavním stykem a to i orálním. U mužů způsobují zánět močové trubice, u žen zánět děložního čípku a případně i následný zánět pohlavních orgánů v malé pánvi, což může vést k pozdější neplodnosti. Část mužů a žen jsou pouze přenašeči těchto bakterií a nemají žádné potíže.

Při zánětu děložního hrdla mohou ženy uvádět hnisavý nažloutlý výtok, svědění, bolest při pohlavním styku.  Zánět močové trubice trubice se projevuje častým močením, nutkáním na močení, pocitem neúplně vyprázdněného močového měchýře či bolestí, pálením a řezáním při močení.

Je potvrzena ze stěru z pochvy, hrdla děložního či močové trubice 

U mykoplazmové infekce se podávají antibiotika. Je nutno přeléčit i partnera. 

Neléčená infekce se může šířit na vejcovody a jiné struktury v malé pánvi, co může vést k neplodnosti v důsledku vzniku srůstů.

V těhotenství může dojít k infekci plodové vody, která ohrožuje plod a novorozence zápalem plic či zánětem mozkových blan.

Autor: MUDr. Denisa Doubková

Diskuze » Poradna »

Chronická respirační nemoc – infekční sinusitida

Chronická respirační nemoc kura domácího je celosvětově rozšířené, nakažlivé onemocnění hrabavé drůbeže, způsobené bakteriemi mykoplasmaty. Proto se označuje také jako mykoplasmóza. U krůt způsobuje stejný původce nemoc, která se nazývá infekční sinusitida krůt.

Nemoc dlouhodobě přetrvává v nakažené drůbeži, která je doživotním nosičem a šiřitelem nákazy. Nemocnost v zamořených hejnech je vysoká, ale úhyny jsou vzácností. Je-li taková drůbež vystavena jakémukoliv stresu, objeví se klinické příznaky nemoci: Záněty spojivek, otoky hlavy či okolí očí, rýma a kašel.

Významnější než rýma je ale fakt, že taková drůbež i po léčbě antibiotiky zůstane bacilonosičem s trvale nižší užitkovostí. Snáška je redukovaná o 20–30 % a zhoršená je také konverze krmiv.

Chronická respirační nemoc proto patří na seznam nákaz, které jsou považovány za nebezpečné. Na jiná zvířata než na ptáky se ale nepřenáší a člověku nic nehrozí.

Původce chronické respirační nemoci

Původcem nemoci je velmi malá bakterie zvaná Mycoplasma gallisepticum, též MG. Má tvar koku, dle Grama se barví slaboučce negativně  a nemá žádnou buněčnou stěnu. Je to organismus, který vlastně s ostatními bakteriemi nemá příliš společného.

Dokáže se množit i bez hostitele, ale dlouhodobě ve vnějším prostředí nepřežívá, maximálně několik dní. Je možná její kultivace v laboratoři, kde ale vyžaduje půdy s obsahem krevního séra a na agaru tvoří drobné kolonie až po 2–5 dnech.

Proto se do půdy přidává také penicilín, ten mykoplasmatům vůbec nevadí, ale tlumí růst dalších mikrobů, které by jinak mykoplasmata prostě „přerostli“.

V prostředí ho ničí všechny dezinfekční prostředky.

Vnímaví živočichové

Mycoplasma gallisepticum je parazit ptáků, především kura a krůt, ale nakazit se mohou také pávi, perličky, japonské křepelky, bažanti, koroptve nebo orebice. Původce byl nalezen také u kachny a husy domácí, u bernešky velké a u vrabce domácího. Experimentálně je možná infekce papouška vlnkovaného.

Přenos

Je to typická kapénková infekce. Šíří se přímým kontaktem nemocného a zdravého jedince. Nakažlivost touto cestou je poměrně malá, je potřeba těsný kontakt nebo velká hustota chovu. Zdrojem infekce jsou i latentně nakažení ptáci, kteří nevypadají nemocně. Možný je i přenos krmivem a vodou, pokud má nakažený a zdravý pták společné krmítko nebo napáječku.

Mykoplasmata pronikají až do vzdušných vaků, odkud mohou snadno přestoupit na vaječník. V těle se šíří také krví.

Nemoc proto přenáší i kohouti semenem a co je hodně důležité, chronická respirační nemoc se přenáší i vejci.

U plemenných nosnic, které nejsou viditelně nemocné, je nakaženo maximálně 1 % vajec, ale to stačí k tomu, aby kuřata vylíhlá z těchto vajec nakazila ostatní kuřata v líhni či v odchovnách.

Průběh nemoci

Inkubační doba chronické respirační nemoci u kura je 6–21 dní, u krůty má infekční sinusitida inkubační dobu dlouhou 7–10 dní.

Mykoplasmata napadají sliznice dýchací a pohlavní soustavy. Žijí přichycené na buňkách sliznic hostitele, skrytá před imunitním systémem, protilátková odpověď na její přítomnost je slabá. Patogenita různých kmenů MG je různá.

Některé jsou prakticky nepatogenní, další poškozují už nějak narušené sliznice a primárně patogenní odrůdy dokáží poškodit i sliznice zdravé.

Výsledná nemoc ale kromě mykoplasmat závisí především na hostiteli, tedy na samotné slepici či krůtě.

Vznik a průběh totiž ovlivňuje konstituce drůbeže a její vrozená a dědičná schopnost vypořádat se s choroboplodnými zárodky, také její věk, mladší drůbež je vnímavější než dospělá.

Obrovský význam mají predispoziční faktory, které jsou dané prostředím. V podstatě jakýkoliv stres otevírá dveře propuknutí zjevné mykoplasmózy.

Vliv má velká hustota chované drůbeže, nedostatky ve výživě, provedení vakcinace, nástup snášky, transport nebo změna prostředí i nepříznivé podmínky chovu, hlavně ty, které poškozují sliznice, jako je přílišné množství čpavku ve vzduchu, prochladnutí nebo naopak horko.

Klinicky zjevná mykoplasmóza také s oblibou komplikuje ostatní respirační onemocnění nebo se objevuje v jejich závěsu.

Latentní infekce

Latentní infekce se projevuje sníženým příjmem krmiva, sníženými hmotnostními přírůstky, zhoršenou konverzí krmiv a nižší snáškou. Násadová vejce mají nižší líhnivost.

Zjevná infekce

Otok okolo oka nebo očí je příznakem zánětu dutin a takto se může projevovat právě chronická respirační nemoc drůbežeZdroj: Wikimedia commons

Ke vzplanutí nákazy dochází působením predispozičních vlivů na latentně infikovanou drůbež.  Hejnem se nemoc síří pomalu, ale nemocnost je vysoká. Úmrtnost je naopak nízká a pokud se vyskytne, je způsobená souběžně probíhající nebo druhotnou infekcí, která chronickou respirační nemoc komplikuje.

U brojlerů se chronická respirační nemoc objevuje hlavně mezi 4.–10. týdnem života. U nosnic v malochovech je možný výskyt v jakémkoliv věku. Průběh může být nenápadný. Dosti typickým příznakem je zánět spojivek doprovázený slzením jednoho nebo obou očí.

Pokročilejší nemoc je doprovázená otokem očních víček s výtokem z očí, který tvoří v očním koutku pěnu. Zánět vedlejších nosních dutin se projevuje zduřením v okolí očí, které může přejít do celkového otoku hlavy.

Proces může být i jednostranný a postihuje nejprve jen jedno oko či jednu stranu hlavy.

Objevuje se také rýma s hlenovitým nebo hnisavým výtokem z nozder, který nijak nezapáchá. Ptáci frkají, prskají, mohou trpět i zánětem průdušnice s kašlem a chrapoty.

Nejzávažnějším projevem je zánět vzdušných vaků, který je doprovázený dušností při námaze nebo zápal plic. Pokud se mykoplasmóza zkomplikuje nákazou bakterií E.

coli, vzniklé záněty vzdušných vaků šířící se na osrdečník a játra jsou příčinou úhynu.

U krůt je mykoplasmóza nápadná zánětem vedlejších nosních dutin, neboli sinusitidou. Proto se nazývá infekční sinusitida krůt. Postihuje krůty nejčastěji ve věku 3–5 měsíců. Příznaky jsou víceméně podobné průběhu u kura, ale vždy bývá provázeno zduřením okolo očí a otoky hlavy. Krůty také mohou trpět zánětem mozku a příznaky postižení CNS.

Podobné nemoci

Chronická respirační nemoc je jen jedna z mnoha nemocí, které způsobují rýmu nebo kašel u kura domácího. Nejvíce se podobá hemofilové rýmě, která se ale šíří mnohem rychleji a má také mnohem kratší inkubační dobu. U kuřat podobně vypadá také infekční bronchitida, obecně může mykoplasmóza připomínat infekce méně patogenními paramyxoviry nebo reovirózu.

Slzení očí způsobuje i prašnost, průvan nebo nedostatek vitamínu A. Tyto různé nemoci a predispoziční faktory navíc na drůbež mohou působit současně a mykoplasmóza je může doprovázet.

Diagnostika

Při pitvě je patrný zánět sliznic horních cest dýchacích, plic, vzdušných vaků a ojediněle i kloubů a šlachových pochev.

Nosní a vedlejší nosní dutiny bývají jednostranně vyplněné hlenovitým a později fibrinózním výpotkem. U krůt (a kachen) je výpotek gelovitý nebo sýrovitý a rozšiřuje a deformuje dutinu, ve které se nachází.

Histologicky je nápadné zmnožení hlenovitých žlázek ve sliznici, ztluštění sliznice a ztráta řasinek.

Definitivní diagnóza se určuje průkazem mykoplasmat. Vzorky ke kultivaci lze pořídit i výtěrem z dýchacích cest u živého ptáka, nebo stěrem z plic a vzdušných vaků u ptáků úhynulých. Mykoplasmata jsou citlivé organismy, potřebují speciální transportní medium s penicilínem a vybavenou laboratoř. Je jednodušší, i když dražší, hledat DNA mykoplasmat metodou PCR.

Latentně infikované ptáky je možné vyhledávat testem na protilátky, bohužel je to zatížené množstvím falešně pozitivních i falešně negativních výsledků.

Léčba

Antibiotika urychlují vyhojení a zabraňují úhynům. Nejsou ale schopná zbavit zvíře nosičství mykoplasmat. Používá se tylosin, tilmykosin, erytromycin, spektinomycin, linkomycin, v omezené míře chinolony. Tetracykliny asi taky fungují. Penicilíny, cefalosporiny a sulfonamidy naproti tomu nefungují vůbec.

Podávání tylosinu také omezuje vylučování mykoplasmat do vajec a umožňuje ozdravení chovu nalíhnutím zdravých potomků.

Prevence

Eradikace nákazy je drahá, zdlouhavá, ale možná. Hejna prostá mykoplasmózy existují, ale v malochovech se zootechnická opatření potřebná k udržení zdravého hejna obtížně dodržují. Každý nákup nové drůbeže představuje riziko zavlečení, stejně jako výstavy drůbeže.

Průkaz biochemické aktivity urogenitálních mykoplazmat U.urealyticum a M.hominis MYCOPLASMA IST 2

Datum: 30. 5. 2010

Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Centrum klinických laboratoří, odd.bakteriologie a mykologie (lab.bakteriologie Ostrava – lab.fluorů a STI)

Test Mycoplasma IST 2 – informace pro lékaře Test slouží k průkazu biochemické aktivity a citlivosti k antibiotikům urogenitálních mykoplasmat Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis.

Klinický význam diagnostiky: mykoplasmata jsou komenzální organismy kolonizující sliznici urogenitálního traktu a za jistých okolností působí patogenně: Ureaplasma urealyticum (UU) způsobuje u mužů hl.

uretritidu ( druhá nejčastější příčina negonokokové uretritidy), příležitostně prostatitidu a epididymitidu. U gravidních žen způsobuje chorioamnionitidu a předčasnou rupturu obalů, což nese riziko neonatální infekce. Podílí se na poruchách reprodukce.

Mycoplasma hominis (MH) zapříčiňuje endometritidu a salpingitidu a je spojována s nespecifickou vaginitidou. Oba druhy mohou způsobovat:

• Neonatální infekce (meningitida, infekce respiračního traktu, septikémie).
• Poporodní septikémie.
• Artritidu.

Pro interpretaci nálezu (komensál či patogen) u dospělých musí být použita kvantitativní kritéria, volba terapie závisí na titru mykoplasmat, identifikaci, stanovení citlivosti k antibiotikům a klinických příznacích. Pro U.urealyticum jsou pozitivní kritéria při negonokokové uretritídě v případě výtěrů z  uretry 104 CFU/ml (jednotky tvořící kolonie) a pro první proud moči 103 CFU/ml.

Odběr vzorků:

Odebírat vzorky před léčbou antibiotiky. Vzorky z uretry a pochvy – mykoplasmata mají vysokou afinitu k membráně slizničních buněk, je proto nutno důkladně seškrábnout sliznici a odebrat co nejvíce buněk (cytobrush či Bactopick).

• Vzorky poševní: Odstranit hlen z exocervixu (bez použití lokálních antiseptik) a tampónem odebrat vzorek z endocervixu ( u těhotných odebrat exocervix).
• Vzorky uretrální: Očistit ústí a odebrat vzorek výtěrem či seškrabem sliznice ( nejméně tři hodiny po posledním močení).

Podebrání vzorku okamžitě vytřepat tampón do transportního roztoku R1.

Maximální doba transportu vzorku do laboratoře závisí na teplotě:

Teplota	18-25o C	2-8o C
Max.doba transportu vzorku v  R1	5 hodin	48 hodin

Výsledky (za 2 dny):

• Stanovení přítomnosti Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis ve vzorku.
• Přibližné stanovení titru kmene ve vzorku, vyjádřené v počtu CFU na vzorek se zaměření na hraniční hodnotu 104 CFU.
• Stanovení citlivosti k těmto antibiotikům: doxycyklin, josamycin, ofloxacin, erytromycin, tetracyklin, ciprofloxacin, azitromycin, klaritromycin a pristinamycin. Původní spektrum bylo tedy rozšířeno o další tři antibiotika pro pozorovaný nárůst rezistence.

Další pokyny:

Transportní soupravy R1 pro transport vzorků na vyšetření Mycoplasma IST 2 je možno je žádat na 596 200 322 a jsou zdarma. Zásobu  transportních souprav nutno uchovávat do expirace při 2-8o C. Jelikož jsou součástí nákladného setu, sledujeme jejich adekvátní využití.

Další informace rád poskytne RNDr V.Holec z ostravské laboratoře fluorů a STI, tel.: 724 083 762, 596 200 237, [email protected]. Transportní soupravy R1 žádejte na laboratoři tel. 596 200 322 (p.Matušíková nebo sl.Chroboková, vedoucí laborantka p.Topínková).

Klinická indikace

• akutní respirační infekce,
• pontiacká horečka (mírnější projev infekce, projevy podobné chřipce)
• atypická pneumonie
• imunosuprimovaní jedinci (zvýšená mortalita)

• Interpretace výsledků, konzultační činnosti a hlášení
• Test prokazuje viabilní i neviabilní baktérie, proto pozitivní nález nemusí vždy znamenat přítomnost viabilního patogenu, protože prokázaná DNA může pocházet z již rozpadlých mikrobiálních agens vlivem předchozí ATB terapie.
• Bordetellyjsou krátké nepohyblivé nepohyblivý, striktně aerobní gramnegativní kokobacily.

Jsou citlivé na zevní podmínky a mimo lidský organismus rychle hynou. Rod Bordetella obsahuje dalších 9 druhů, z nichž pouze některé jsou spojovány s respiračními infekcemi lidí a savců: B. bronchioseptica, B. holmesii a B. parapertussis. B.

parapertussis je mikroskopicky a biochemicky velmi podobná B. pertussis, liší se však svými antigenními vlastnostmi, není tak náročná na laboratorní podmínky a vyvolává mírnější průběh onemocnění. B.

pertussis obsahuje v buněčné stěně a pouzdře řadu biologicky aktivních látek – adhezinů, fimbriálních faktorů a toxinů.

Jsou spojené s adhezí a kolonizací v respiračním ústrojí hostitele (filamentózní hemaglutinin, pertaktin, pertusový toxin) a zároveň se podílejí na rozvoji klinického onemocnění (pertusový toxin, adenylátcyklázový toxin, dermatonekrotický toxin, tracheální cytotoxin).

Bakterie adherují na slizniční povrch trachey a bronchů, kde se rychle namnoží a zablokují funkci řasinek. Bakteriální toxiny dráždí sliznice, navozují lymfocytózu a vyvolává katarální zánět až nekrózu epitelu sliznic. Vzniká peribronchitida a vzhledem k zablokování mukociliárního transportu i dráždivý kašel. Bordetella pertusis jepůvodcem černého kašle.

Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění s tendencí rychle se šířit ve vnímavé populaci, především v kolektivech s úzkým kontaktem, např. mezi dětmi ve školkách, školních třídách, mezi adolescenty na ubytovnách apod. Infekciozita pro vnímavé domácí kontakty je až 90 %, pro ostatní populaci asi 50 až 80 %.

Nákaza se přenáší kapénkami (při kašlání, smrkání, kýchání) a vzácně také nepřímo kontaminovanými předměty, ale pro malou odolnost rodu Bordetella je tento druh přenosu minimální. Inkubační doba onemocnění je 1 – 3 týdny, nejčastěji 7 – 10 dní.

U osob, které bydlí ve společné domácnosti s nemocným, může být inkubační doba prodloužena až na 28 dní, vzácně i déle. V rozvoji onemocnění je možno určit dvě fáze – kolonizaci a toxémii.

Kolonizace začíná vstupem baktérií do vnímavého hostitelského organismu, vstupní branou jsou dýchací cesty, baktérie se zde přichytí – adherují k řasinkovému epitelu a dochází k jejich pomnožení a kolonizaci.

Po uplynutí inkubační doby se tato fáze onemocnění projevuje u nemocného jako běžný zánět horních cest dýchacích s teplotou, nevolností a kašlem, jehož intenzita se zvyšuje asi 10. den po začátku onemocnění (katarální stadium). Baktérie B. pertussis se vyskytují hojně v nazofaryngu a laryngu, ale pouze na povrchu epiteliálních buněk; nepenetrují do buněk ani nevstupují do krevního oběhu.

Laboratorní vyšetření dávivého kašle se opírá o přímý průkaz etiologického agens – kultivaci a izolaci B. pertussis a o PCR detekci (polymerázová řetězová reakce) a o nepřímý průkaz – sérologické vyšetření.

„Zlatým“ standardním testem pro diagnózu dávivého kašle stále zůstává kultivační průkaz. Metoda stanovení PCR je vysoce citlivá a dává pozitivní výsledky i při terapii antibiotiky. Její citlivost se však snižuje s délkou trvání symptomů.

PCR test je vhodný pro rychlé stanovení diagnózy; ta by však nikdy neměla být stanovena pouze na základě „pozitivního“ PCR, ale vždy současně s klinickými projevy dávivého kašle u pacienta.

Pozitivní výsledek PCR u osoby s mírnými nebo žádnými symptomy by měl být interpretován opatrně a – pokud je to možné – doplněn sérologickým vyšetřením a epidemiologickým šetřením.

U dětí mladších dvou let lze v rané fázi onemocnění podávat hyperimunní imunoglobulin.

Antibiotická léčba snižuje akutní toxicitu a zabraňuje vzniku plicních komplikací.

Lékem první volby jsou makrolidová antibiotika: erytromycin, klaritromycin, v běžných dávkách (je třeba myslet na možný vedlejší efekt léčby erytromycinem u malých dětí – hypertrofickou pylorickou stenózu), dále se doporučuje zvážit profylaktické podání erytromycinu osob v úzkém rodinném kontaktu (zvláště rizikových neočkovaných jedinců).

Očkování v ČR od roku 1958. Od roku 2007 jako součást hexavakcíny.

Chlamydie jsou obligátní intracelulární bakteriální patogeny s unikátním dvojfázovým životním cyklem.

Chlamydia pneumoniae je gramnegativní druh bakterie z rodu Chlamydophila, která infikuje lidi a je hlavním původcem zánětu hltanu, zánětu průdušek a zápalu, především u starších a oslabených pacientů, avšak i u jinak zdravých dospělých osob. Ch.

pneumoniae se přenáší kapénkovou infekcí a promořenost populace se uvádí kolem 60 – 80 %. K primoinfekci dochází obvykle mezi 5. až 18. rokem života(10 % primoinfekcí u mladých probíhá pod obrazem atypické pneumonie), reinfekce se obvykle objevují několik let po počáteční expozici.

Makrofágy, v kterých chlamydií může dlouhodobě perzistovat, mohou být vektorem šíření patogenu v organismu i zdrojem persistentních infekcí.

Onemocnění může mít často asymptomatický průběh (asymptomatické nosičství bez sérologického průkazu infekce je možné), ale pokud k manifestaci dojde, je nejčastěji představována akutní infekcí horních či dolních cest dýchacích, a to především u mladých lidí. Kromě své role v zápalu plic může být Ch.

pneumoniae vzácně původcem akutního zánětu srdečního svalu (bakteriální myokarditida) či chlamydiové konjunktivitidy, a taky je zkoumán její vztah k dalším onemocněním: asthma bronchiale, chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), bronchopulmonální karcinom, chlamydiová a postchlamydiová reaktivní artritida, arterioskleróza, onemocnění CNS atd. Jednotné léčebné schéma pro léčbu neexistuje. Antibiotická léčba je převážně empirická a je indikována u těžších forem infekcí. Léky volby jsou makrolidová antibiotika, tetracykliny nebo fluorochnolóny II. a III. generace.

Legionella je rod patogenních gramnegativních bakterií. Bakterie se běžně vyskytuje v různých prostředích (půda, voda atd.), bylo identifikováno nejméně 50 druhů a 70 sérotypů. Legionely se přenáší klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi, ale i vodotrysky apod. K nákaze dochází především inhalací kontaminovaného aerosolu.

Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán. Legionelóza neboli legionářská nemoc je akutní horečnaté onemocnění nejčastěji bakterií Legionella pneumophila, které postihuje především dýchací cesty. Nejzávažnějším a zároveň nejčastějším projevem je zápal plic („legionářská nemoc“).

Dalšími projevy infekce může být lehké chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů bez postižení plic („pontiacká horečka“).

Diagnostika L. pneumophila je založena na průkazu antigenu L. pneumophila v moči, kultivaci materiálu z bronchoalveolární laváže či tracheálního aspirátu na BCYE agaru nebo PCR.

Při léčbě pontiatické horečky je využívána pouze symptomatická léčba. Pří léčbě legionářské nemoci je využívána ATB terapie; nejčastěji parenterálně makrolidy (clarithromycin, azithromycin) nebo fluorochinolony (ofloxacin, ciprofloxacin).

Rod Mycoplasma je druhově velmi početný rod bakterií. Vyznačují se tím, že jim chybí buněčná stěna a jejich tvar tak udržuje pouze třívrstevná cytoplasmatická membrána. Jsou takzvaně pleomorfní, mohou tak nabývat různé tvary v závislosti na podmínkách pro růst a podle stadia jejich růstového cyklu. Tj.

mohou se vyskytovat v kulatých, kokobacilárních, prstencových, činkovitých i vláknitých formách. Mykoplasmata mají výrazně parazitický způsob života. Do nitra buněk však nepronikají, ale extracelulárně parazitují na povrchu membrán napadených buněk.

Díky neschopnosti Mykoplasmat vytvořit buněčnou stěnu jako ostatní bakterie, nejsou totiž schopny syntézy peptidoglykanu, jsou Mykoplasmata naprosto rezistentní vůči antibiotikům blokujícím syntézu bakteriální stěny, včetně penicilinu. Řada druhů mykoplasmat jsou běžnými komenzály sliznic dýchacího, urogenitálního či trávicího traktu zvířat a lidí.

Pouze některé druhy jsou významnými patogeny zvířat a lidí. Dosud bylo izolováno 11 lidských druhů Mycoplasmat, z toho ovšem pouze tři, Mycoplasma pneumoniae, Mycoplasma hominis a pravděpodobně Mycoplasma genitalium, prokazatelně způsobují onemocnění.

Mycoplasma pneumoniae je nejvýznamnějším patogenem lidského respiračního systému. Je to hlavní původce velkého počtu respiračních infekcí (faryngitis, tracheobronchitis, bronchitis, bronchiolitis, pneumoniae, pneumonitis, otitis acuta, bulózní hemorrhagická myringitis). Nákaza M.

pneumoniae se šíří kontaminovaným aerosolem vzdušnou cestou, výhradně mezilidským kontaktem.Délka inkubační doby je v rozmezí 2 až 3 týdnů. U komunitních pneumonií je udávána icidence M. pneumoniae 30 až 40 %. Charakteristická je predispozice osob s deficitem humorální imunity, u kterých infekce mívá velmi těžký průběh s komplikacemi.

U mykoplasmatických infekcí s těžším průběhem jsou popisovány mimoplicní komplikace, postihující více systémů. Mezi čaštější přidružené komplikace infekcí vyvolaných M. pneumoniae patří: kožní exantém, pleuritis, trombocytopénie, meningitis – encefalitis, anémie, nebo astma.

Kultivace M. pneumoniae z výtěrů z nosohltanu a ze sputa se na speciálních půdách rutinně neprovádějí, poněvadž jsou technicky náročné s maximálně dosaženým záchytem v 60 %.

Nejvíce se využívá nepřímá diagnostika – sérologický průkaz infekce. Význam jednotlivých složek imunitního systému není u mykoplasmatických infekcí však dosud plně objasněn.

Polymerázová řetězová reakce (PCR) je výhledově nejperspektivnější laboratorní metodou pro včasnou diagnostiku onemocnění.

Jednotné léčebné schéma pro léčbu neexistuje. Antibiotická léčba je převážně empirická a je indikována u těžších forem infekcí. Léky volby jsou tetracykliny, erytromycin, semisyntetické makrolidy včetně azitromycinu a nově zaváděné chinolony.

Mycoplasma

Mykoplazmata se řadí mezi prokaryotické organismy. Přirozeně se vyskytují ve zvířatech, rostlinách, hmyzu, půdě i u lidí. Poprvé byla pozorována na konci 19. století, kdy byla izolovaná z dobytčat, která onemocněla pleuropneumonií.

Morfologie[upravit | editovat zdroj]

Mycoplasma může mít různé tvary v závislosti na podmínkách pro růst a podle stadia jejich růstového cyklu. Jsou takzvaně pleomorfní, mohou nabývat kulatých, kokobacilárních, prstencových, činkovitých i vláknitých forem.

Buňku ohraničuje membrána, přičemž některé druhy mají na vnější straně membrány navíc vrstvu podobnou hutnému pouzdru, jiné naopak povrchové ostré výběžky, pravděpodobně důležité pro adhezi bakterie na eukaryotní buňku.

Přilnutí těsně k eukaryotní buňce (případně k erytrocytu) je nutné pro vpravení nukleáz a dalších enzymů do nitra napadené buňky a tedy pro získání produktů enzymatického štěpení, např. nukleotidů. Mykoplazmata nemají vytvořenu buněčnou stěnu jako ostatní bakterie, nejsou totiž schopny syntézy peptidoglykanu.

Tomu také odpovídá fakt, že jsou naprosto rezistentní vůči antibiotikům blokujícím syntézu bakteriální stěny, včetně penicilinu.

V cytoplazmě mycoplasmy, stejně jako u ostatních bakterií, nenacházíme endoplazmatické retikulum. Vyskytují se zde pouze ribozomy a jaderná substance, která může být rozptýlená, nebo umístěná v centru buňky.

Kolonie[upravit | editovat zdroj]

Mycoplasma vyrůstá, při kultivaci v agaru, v koloniích připomínajících sázená vejce. Tyto kolonie mají na svém povrchu průsvitnou zónu, jejich střed je zakalený a do kultivační půdy se vnořuje.

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Dosud bylo izolováno 11 lidských druhů mycoplasmy, z toho ovšem pouze tři, Mycoplasma pneumoniae, Mycoplasma hominis a pravděpodobně Mycoplasma genitalium, prokazatelně způsobují onemocnění.

Mycoplasma pneumoniae[upravit | editovat zdroj]

Mycoplasma pneumoniae je nejvýznamnějším patogenem lidského respiračního systému. Je to hlavní původce velkého počtu respiračních infekcí (faryngitis, tracheobronchitis, bronchitis, bronchiolitis, pneumoniae, pneumonitis, otitis acuta, bulózní hemorrhagická myringitis), které se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Jako průkaz M. pneumoniae v průběhu infekce slouží sérologické vyšetření protilátek.

Léčba antibiotiky je vhodná při těžších formách infekce. M. pneumoniae je citlivé na tetracykliny, erytromycin, semisyntetické makrolidy a azitromycin. Antibiotika ovšem tuto bakterii neusmrcují, pouze zastavují její množení. Aby byla léčba antibiotiky účinná, je nutné jejich užívání po dobu 2–3 týdnů.

Mycoplasma hominis[upravit | editovat zdroj]

Mycoplasma hominis je běžně nacházený patogen převážně v urogenitálním systému u žen a sexuálně aktivních mužů.

Způsobuje větší množství různých infekcí, které mohou vyústit v hluboký pánevní zánět (pelvic inflammatory disease, PID), poporodní nebo popotratovou horečku nebo extragenitální infekce u imunosuprimovaných jedinců.

Může být také původcem meningitidy, pneumonie nebo abscesu u novorozenců. V případě léčby je významná vzrůstající rezistence M. hominis vůči antibiotikům, včetně erytromycinu.

Mycoplasma genitalium[upravit | editovat zdroj]

Mycoplasma genitalium je parazitující bakterie, která má nejkratší genom ze všech známých volně žijících bakterií. S největší pravděpodobností se vyvinula z grampozitivních bakterií.

M. genitalium je samostatně pohyblivá. Používá speciální koncovou adhezní organelu pro přichycení na hostitelskou buňku a pohybu po jejím povrchu.

Patří mezi jednu z patnácti mykoplazem, které se nacházejí u lidí, a je velmi často dávána do souvislostí s mnohými urogenitálními infekcemi u mužů i u žen, i když ještě nebyla stoprocentně potvrzena jako jejich hlavní původce. Mezi primárně infikované tkáně patří urogenitální trakt, avšak M. genitalium byla izolována i z dýchacího ústrojí.

Napadené tkáně poškozuje jednak svými toxiny a produkty metabolismu (H2O2, superoxidové metabolity), ale větší mírou se na poškození podílí vlastní imunitní systém hostitelského organismu.

V případě mužů je M. genitalium zodpovědná za negonokokovou uretritidu, u žen způsobuje cervicitidu a hluboký pánevní zánět. Její spojitost s neplodností a potraty nebyla uspokojivě prokázána.

Video Mycoplasma pneumoniae[upravit | editovat zdroj]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Mykoplazmatové infekce genitálu
• Atypické pneumonie

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

• MicrobeWiki – Mycoplasma hominis
• MicrobeWiki – Mycoplasma genitalium

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

• GREENWOOD, David a John F PEUTHERER, et al. Lékařská mikrobiologie :  přehled infekčních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. ISBN 80-7169-365-0.

• TORŠOVÁ, Věra a Zuzana MEDKOVÁ. MYCOPLASMA PNEUMONIAE A CHLAMYDIA PNEUMONIAE: PŮVODCI RESPIRAČNÍCH INFEKCÍ A JEJICH VZTAH K NĚKTERÝM CHRONICKÝM ONEMOCNĚNÍM. Interní medicína pro praxi [online]. 2001, roč. 3, vol. 1, s. 13-18, dostupné také z . ISSN 1803-5256.