NARKOTIKA
Do této skupiny se řadí látky odvozené od morfia, tj. opioidy. Do této skupiny patří opium, morfin, heroin, methadon, kodein. Dále sem také patří léky, používané v lékařství jako léky zklidňující a léky s hypnotickým účinkem, např. diazepam.
OPIÁTY
Skupina těchto látek se odvozuje od opia – zaschlé šťávy nezralých makovic. Jako opiáty se označují látky, které mají chemickou strukturu blízkou morfinu. Morfin je hlavní alkaloid opia.
Opium
Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Na Krétě se například našly hliněné postavy makové či opiové bohyně pocházející ze 13. století př. n. l. Výraznou roli sehrálo opium v antickém Řecku, kde makovice byly atributem Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich matky Nyx.
Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého:
– mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy a vymlácené makovice se někdy zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Rozhodující využití tohoto typu je tedy v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu.
– mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium.
V roce 1803 se podařilo izolovat dominantní složku opia – alkaloid morfin, kterého může být v surovém opiu 2.7 až 20 procent.
Postupně v něm byla objevena řada dalších alkaloidů, kterých je v současnosti známo kolem šedesáti. Z hlediska užívání toxikomany má však význam ještě kodein, kterého bývá v opiu 0.3 až 4 procenta.
Mezi nejvíce nebezpečné omamné drogy však patří z morfinu synteticky připravovaný diacetylmorfin, známý jako heroin.
Na získání 1kg surového opia je zapotřebí šťáva z 20 000 nezralých makovic (továrně se zpracovává celá rostlina Papaver somniferum, Mák setý). Mák se seje v prosinci, v červnu je sklízen, zelené makovice jsou pak naříznuty škrabkou se sedmi čepelemi a přes noc z nich pomalu vytéká šťáva. Vysušený latex je pak stlačován do kostek. Při celém procesu je třeba zamezit přístupu světla.
Aplikace
U opia se připravuje takzvané kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod.
- Účinky
- – útlum centrálního nervového systému.
- – útlum dechového centra, může být až příčinou smrti.
- – tlumí aktivitu hladkého svalstva.
Morfin
Morfin se v přírodě vyskytuje v makovicích Papaver somniferum (Mák setý). Čistý morfin se získává z opia a poprvé byl ze surového opia izolován na počátku 19. století.
Díky svému působení v páteřním kanále, narušuje přenos signálu bolesti. Jeho možnosti účinně tlumit bolest se hojně využívaly už za americké občanské války. V období 1.
světové války se k témuž účelu užíval téměř masově.
Morfin má po heroinu druhou nejvyšší návykovost mezi používanými narkotickými analgetiky. Díky snadné dostupnosti v medicínském prostředí je známo mnoho případů zneužívání lidmi z medicínského oboru. Jako pouliční droga není morfin příliš rozšířen.
Aplikace
V medicíně se proti bolesti používá dávka 10 mg na 70kg tělesné váhy každé čtyři hodiny. Dávka může kolísat od 5 do 20mg v závislosti na intenzitě bolesti. Perorálně se používá dávkování 8 až 20 mg.
Aplikovat se dá různě (injekčně, kouření, šňupání, perorálně), ale pro vyvolání intenzivní euforie a uvolněnosti je nejvýhodnější intravenosní aplikace.
Nitrožilní injekce se využívá spíše při silných pooperačních bolestech, nebo v ohrožení života. Pak je dávkování 4 až 10 mg a analgetický efekt je okamžitý. „Neoficiální“ uživatelé začínají na stejném dávkování jako v nemocnicích. Tedy do 20 mg. Diky rychle se vyvíjející toleranci to můžou dotáhnout až na 5 gramů! denně.
Při perorálním užití má morfin až desetkrát menší analgetický účinek (méně potlačuje bolest). Je to proto, že je rychle rozložen při průchodu játry.
Smrtelná dávka pro člověka, který nemá vypěstovánu toleranci je asi 100 mg. Účinek nastává po 20ti minutách a trvá dvě až tři hodiny.
Účinky
Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí. Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.
V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.
Heroin
heroin, herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash
Heroin byl poprvé synteticky připraven acetylací morfinu v roce 1874. Avšak teprve roku 1898 uvedla německá firma Bayer na trh tento analog morfinu – diacetylmorfin. Lék se používal především proti kašli a byl označován jako hrdinský preparát (heroic), odtud název heroin. Jeho návykovost byla zjištěna až poté, co si získal celosvětovou popularitu.
Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný „high“.
Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislým.
Aplikace
Jedna normální dávka bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg.
Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje injekčně. Prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a aplikuje.
- Účinky
- Bezprostřední účinky:
- – duševní i tělesný útlum.
- – stav tichého opojení, zklidnění, uvolnění.
- – vzdálení se realitě.
- – snížení či odstranění pocitů bolesti.
- Viditelné příznaky:
- – zúžené zornice (špendlíkové hlavičky).
- – zpomalené reakce.
- – poruchy koordinace.
- Po dlouhodobějším braní:
- – vodnaté oči.
- – bledá kůže.
- – zanícené vpichy.
- – ztráta vůle až deprese.
- – změna osobnosti – prolhanost, nedůvěřivost, narušení až ztráta vztahu k nejbližším.
- Nejčastější poškození organismu při dlouhodobém užívání:
- – onemocnění jater a ledvin.
- – oslabení činnosti srdce a pokles krevního tlaku.
- – oslabení imunitního systému.
- – trvalá zácpa a poruchy zažívání.
- – poruchy potence u mužů.
- – poruchy menstruace u žen.
- – poruchy spánku.
- – únava.
- – podrážděnost střídající se s apatií.
- Hlavní rizika:
- – poměrně rychlý vznik fyzické (částečně i psychické) závislosti.
- – předávkování (vědomé – zlatá dávka jako východisko z drogového bludného kruhu × nevědomé – požití drogy výrazně čistší než obvykle)
- – projevuje se nevolnost, hučení v uších, svědění po celém těle, povrchní dýchání až obrna dýchacího centra a následná smrt.
- – otravy příměsemi, kterými se droga nastavuje.
- – infekce při používání nesterilních jehel a stříkaček (žloutenka, HIV).
- – asociální jednání (za účelem získání financí na další dávku krádeže, prostituce nebo prodej drog).
- – celková fyzická i psychická zchátralost.
- – pocity bezvýchodnosti a viny mohou vést k sebevraždě
- Při nedostatku drogy se projevují abstinenční příznaky:
– bolesti svalů a kloubů, průjem, svalové křeče, pocení, zimnice, neklid, nespavost… (trvá nejvýše 4 dny, odezní do 2 týdnů).
– droga sama již nemá příjemné účinky, ale je nutná k dosažení původního normálního stavu. Život se začíná měnit v drogový stereotyp. Vše se začíná točit kolem drogy (sehnat peníze, dobře nakoupit), ostatní je druhořadé.
– člověk má problémy ve škole, v práci (záhy zpravidla odchází), zcela opouští původní zájmy a záliby, rozprodává hodnotnější věci, krade, popř. získává peníze prostitucí nebo výrobou či distribucí drog.
Kodein
Kodein se v malých koncentracích (0.7 – 2.5%) v přírodě vyskytuje v opiu, poprvé byl izolován v r. 1832, dnes se vyrábí synteticky metylací morfinu. Používá se proti bolesti a proti kašli.
Po jeho izolaci ze surového opia v 1. polovině 19. století se stal součástí řady léků, aniž by byl zneužíván. V 70. letech minulého století byl objeven způsob, jak poměrně snadno dostupný kodein upravit na účinnější derivát braun.
Kodein má podobu bílých tablet, kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární aplikace.
Orální použití je výhodou kodeinu, protože se rychle vstřebává z trávícího traktu a není tak snadno odbouráván játry jako morfin.
Kodein způsobuje euforii, v některých případech značně intenzivní, pocit tepla a spokojenosti. Účinky jsou vlastně podobné jako u jiných opiátů, většinou však mnohem slabší. Lehké bolesti hlavy, sucho v ústech, potíže při močení, nauzea.
Methadon
Methadon je syntetický opiát, při jehož výrobě se nevychází z opiátů přírodních. Jeho molekula se vůbec nepodobá molekulám morfinu či heroinu, má odlišnou chemickou strukturu.
Za 1. světové války trpěla německá armáda nedostatkem morfinu, který byl podáván zraněným vojákům. Proto byl německým vědcům přidělen prioritní úkol syntetizovat nová, vysoce účinná analgetika. S výsledky experimentů se odborná veřejnost mohla seznámit již v roce 1929.
Při injekčním podání vyvolává methadon reakce typické pro opiáty, včetně euforie. „Flash“, tj. euforický pocit vyvolaný injekčním podáním methadonu, bývá srovnáván s „flashem“ po podání morfinu, ale bez „bodavého“ pocitu.
Nejpodstatnější rozdíl mezi účinkem methadonu a ostatních opiátů je doba působnosti: u methadonu 13 až 47 hodin (individuálně odlišné), v průměru 25 hodin. U heroinu je to 4 až 6 hodin. Na methadon vzniká stejně snadno závislost jako na přírodní či polosyntetické opiáty.
Methadon má několik praktických výhod:
Lékařské konopí zabraňuje užívání opiátů – konopne-lekarny.cz
Léky ze skupiny opiátů jsou vážným problémem, zejména potom v rozvojových zemích. Jenom v Americe denně umírá průměrně 200 lidí na předávkování těchto farmaceutik, která bývají předepisována pro tlumení chronické bolesti.
Již dříve se objevily informace, že užívání lékařského konopí může potenciálně nahradit opiáty, jelikož pacientům přináší na jedné straně úlevu od bolesti, na straně druhé je spojováno s menším množstvím vedlejších účinků.
Pojďme si shrnout dosavadní výzkum a objektivně posoudit, zda by mohly kanabinoidy představovat řešení.
Lékařské konopí a opiáty: Základní charakteristika
Medicínské čili lékařské konopí obsahuje plné spektrum kanabinoidů – tedy kromě nepsychoaktivního CBD (kanabidiolu) také psychoaktivní THC (tetrahydrokanabinol).
Přestože se jednotlivé země staví k této formě konopí častokrát odlišně, v České republice jej můžete legálně získat pouze na předpis, který vám poskytne licencovaný lékař.
Ten ovšem musí spadat do jednoho ze specializovaných oborů, jako jsou neurologie, psychiatrie, onkologie nebo léčba bolesti. A právě pro účely zmírnění bolesti, hlavně potom chronické, bývají využívány opiáty, kterým se v dnešní době říká spíše opioidy.
Zajímavostí je, že lidské tělo si dokáže vytvořit endogenní opioidy – jmenovitě například endorfiny. Největší nevýhodou léků z řad opiátů je vznik tolerance a velmi vysoké riziko závislosti. Dlouhý seznam vedlejších účinků navíc zahrnuje:
- deprese a úzkost
- útlum dýchání (hrozí udušení)
- závratě a nevolnost
- svědění
- nízký tlak (hypotenze)
- problémy s vyprazdňováním atd.
Podle vědců má konopí potenciál
První studie, o níž se budeme zmiňovat, pochází z prosince roku 2020. Vědci si dali za cíl prozkoumat vliv užívání lékařského konopí na užívání opioidních léků na předpis. Celkem se zúčastnilo 525 pacientů, kteří nepřetržitě po dobu 3 měsíců užívali uvedené léky z důvodu chronické bolesti a zároveň medicínské konopí.
Již dřívější výzkumy poukazovaly na to, že kombinace kanabinoidů s opiáty vede ke snížení spotřeby farmaceutik, přestože pacienti nadále pociťovali úlevu. Výsledky této konkrétní studie jsou doslova fascinující, protože téměř polovina účastníků (40,4 %) úplně vysadila užívání opioidů a 45,2 % hlásilo pokles.
Prakticky každý druhý pacient pociťoval zmírnění bolesti, u většiny dokonce došlo k celkovému zlepšení kvality života.
Po skončení výzkumu se zúčastnění nechali slyšet, že v budoucnu hodlají upřednostňovat konopí před opioidy, jelikož představuje menší riziko vedlejších účinků a má pozitivní vliv na jejich zdravotní stav i pocit pohodlí.
Další výzkumy potvrzují účinnost konopí
O něco objektivněji byl potvrzen výše popisovaný efekt v přehledu studií z července minulého roku, který sestává z devíti studií zahrnujících celkem 7222 účastníků. Při kombinování předepsaných opioidů s lékařským konopím došlo v průměru k 64–75% snížení dávek léčiv.
Zhruba polovina všech zúčastněných hlásila, že užívají konopí jako doplňkovou léčbu chronické bolesti. U těchto pacientů byl pozorován pokles hospitalizací a návštěv pohotovostního oddělení.
Tato zjištění by mohla v budoucnu usnadnit život mnoha lidem trpícím chronickou bolestí, ovšem konopí stále nemá v mnoha zemích „zelenou”, což je do jisté míry způsobené stigmatem z minulosti. Autoři přehledové studie se k experimentu vyjádřili následovně:
„Věříme, že naše výsledky poskytují podporu tvrzení, že lékařské konopí může vést ke zmírnění bolesti a omezení užívání opioidů, zlepšení funkce a kvality života či dokonce k úplnému ukončení užívání opioidů u pacientů s chronickou bolestí.”
Mohlo by pomoci CBD?
Konopí sloužilo jako tlumící prostředek pro zmírnění bolesti kulturám starým tisíce let, ale můžeme podobný účinek sledovat také u CBD (kanabidiolu), které je v posledních letech na vzestupu? Výsledky experimentů naznačují, že ačkoliv se nejvíce efektivní zdá být kombinace CBD a THC, samotný kanabidiol má rovněž některé analgetické schopnosti. Za tímto jevem stojí pravděpodobně zvýšení hladiny anandamidu – tj. látky, jež si lidské tělo dokáže samo vyprodukovat. Ta totiž funguje na stejném principu jako léky na tišení bolesti, proto se nemůžete divit, že jí bývá přezdíváno „molekula blaženosti”. Ve skutečnosti zde hraje roli mnohem více mechanismů a vědci stále pátrají po tom, co přesně se odehrává v těle člověka, když uživatelé CBD potvrzují zmírnění bolesti. Jistým způsobem mohou být nápomocné některé další schopnosti tohoto kanabinoidu, jako je stabilizace nálady, uvolnění svalů, potlačení deprese a úzkosti, zvýšení odolnosti vůči stresu nebo protizánětlivý účinek.
Chcete si pořídit CBD? Klikněte zde: https://konopne-lekarny.cz/produkt/hemp-oil-cbdcbda-3-hempin/
Foto: Adobe Stock
Analgetika – anodyna
Obecná charakteristika analgetik – jsou to látky symptomatické, neřeší příčinu, a slouží nám k potlačení bolesti – bolest má význam jak negativní jako např.vyčerpanost, nemožnost spánku, tak i pozitivní např. jako
diagnostické vodítko
Mechanismus účinku analgetik: – zasahují do tzv.dráhy bolesti, která se skládá ze tří neuronů a vede z periferie do CNS 1.neuron – Periferní – vede od receptorů bolesti (nocireceptorů) do zadních rohů míšních – receptorem je volné nervové zakončení(konec neuronu) a podrážděním – například mechanicky nebo tepelně – těchto receptorů dochází k uvolňování mediátorů bolesti, což jsou prostaglandiny, serotonin, histamin, dras.ionty.. 2.neuron – Spinothalamický – vede z míchy do thalamu 3.neuron – Thalamokortikální – vede z thalamu do mozkové kůry
- Podle mechanismu je tedy dělíme:
- Analgetika anodyna
- – jsou to velmi silná analgetika, vedou k lékové závislosti a útlumu
– analgetika antipyretika – analgetika anodyna – jsou to tzv.narkotická analgetika, nebo morfiového typu – mechan.účinku je, že zasahují přímo do dráhy bolesti v mozkové kůře – tlumí veškeré typy bolesti, i tzv.viscerální-ty vycházejí z vnitřních orgánů
MORFIN
– alkaloid opia – získává se z nezralých makovic – působí podstatně silněji analgeticky než antipyretická analgetika – látky, které mají podobný analgetický efekt jako morfin (jeho polosyntet.deriváty, syntet.analoga) se nazývají opiáty nebo opioidy – silný analget.účinek opioidů spočívá v afinitě k receptorům (tzv.opioidním rec.), které jsou k dispozici pro látky tělu vlastní tzv.endogenní opioidy ( to jsou enkefaliny, endorfiny). Opioidní receptory se nachází na povrchu nerv.buněk v CNS a míše, ve sliznici tráv.ústrojí a močového měchýře
– účinky morfinu:
1) účinky na CNS – analgetický – euforizující – zejména při i.v.podání-dojde k rychlému zaplavení organismu látkou, ale touha znovu vyvolat efekt vede k závislosti. Při chronickém užití klesá reaktivita organismu a je potřeba užití vyšší dávky. Při pokusu ukončení užívání nastávají abstinenční příznaky jak fyzické-oběhové selhání, tak i psychické tj. neklid, deprese, takže opioidy vyvolávají lékovou závislost
– antiemetický (proti zvracení) – v nižších dávkách může působit emeticky, až ve vyšších antiemeticky,
emetick efekt se vytrácí při pravidelném užívání
– antitusický – tlumí centrum pro kašel
– útlum na dechové centrum při předávkování
- 2) účinky na hladkou svalovinu
- 3) účinek na oční zorničku
- 4) účinek na genitální systém
- Použití opioidů:
- Zástupci:
- Morfin
- Léčiva používaná hlavně při abstinenčních příznacích:
– zvyšuje napětí hl.svaloviny střev a močového měchýře, takže tlumí peristaltiku, takže vzniká zácpa, a způsobuje i retenci-zadržování moči – vyvolává miózu (zúžení) – tlumí pohyb řasinkového epitelu vejcovodu, takže brání posunu vajíčka a vzniká neplodnost Používají se hlavně pro svůj analgetický efekt, antitusický efekt, k neuroleptanalgézi, nebo jako substituční léčba při abstinenčních příznacích. Jsou zde uvedeny vždy účinné látky a k nim velkými písmeny odpovídající názvy léků s obsahem těchto látek. – perorálně -ale je méně účinný – podléhá presystémové eliminaci – častěji se užívá intravenózní aplikace – morfin i jiné podobné opioidy se rychle eliminuje, účinek trvá asi 4 hod-nutno časté užívání – takže výhodné jsou retardované morfinové přípravky pro p.o. podání, nebo podání metabolitu morfinu – metadon – nepodléhá presyst.eliminaci-déle účinný naloxon – antagonista morfinu – u zdravých lidí nevyvolá žádný účinek – používá se jako antidotum při předávkování opioidy ke zrušení inhibice (útlumu) dech.centra
buprenorfin
SUBUTEX – přípravek užívaný při závislostech na opioidech
- TRANSTEC náplast
- metadon
- Nežádoucí účinky morfinu a opioidních analgetik:
- Deriváty morfinu:
– silné opioidní analgetikum působící na CNS – velmi silné analgetikum, slouží hlavně k léčbě abstinenčních příznaků při závislosti na heroinu – nevolnost, zvracení, zácpa, zadržování moči, ospalost, útlum dechového centra pentazocin FORTRAL – pro úlevu mírných až silných bolestí, lze i před operací jako doplněk anestéze
- fentanyl FENTANYL inj.
- tramadol TRAMAL TRALGIT TRAMABENE
- kodein CODEIN
- etylmorfin DIOLAN
- dihydrocodein DHC CONTINUUS
- – výrazně utlumuje i kašel
– silně účinný lék používaný v nemocnici, vyvolává silnou krátkodobou analgezii – ve formě injekcí, tablet, čípků, kapek – ke zmírnění středně silné až silné bolesti akutní i chronické, při chirurg.zákrocích – léčba středně silné bolesti, i jako antitusikum – k léčbě mírné bolesti, jako antitusika (léky tlumící kašel) – velmi silné analgetikum, středně silné až silné chron.bolesti, i po operační bolest
Opiáty
Opiáty
jsou návykové látky
s převážně tlumivým účinkem, které se získávají ze surového opia nezralých makovic opiového máku. Mezi typické zástupce patří morfin
, heroin, kodein
, braun.
Mák olejný, lékařský, se pěstuje v celé řadě evropských zemí převážně pro potravinářský a olejářský průmysl, pouze vymlácené makovice se zpracovávají pro farmaceutický průmysl.
Opiový mák se pěstuje především v zemích Zlatého trojúhelníku (Barma, Laos, Thajsko) a v zemích Zlatého půlměsíce (Afghánistán, Pákistán, Írán) kde se rostlina pěstuje pro jeho nelegální zpracování pro výrobu návykových látek
.
Surové opium se získá naříznutím stěn makovic a následným sběrem zaschlé mléčné šťávy v podobě gumovité hmoty sbírané do nádob či šátků. Tato hnědá suchá drolivá hmota se formuje do tvarů tyčinek
, homolí atd.
Surové opium slouží jako základní surovina pro výrobu dalších zhruba 25 omamných látek (morfin, braun, kodein
, heroin, methadon, fentanyl a další).
| Název drogy: | opium, braun („béčko“, směs derivátů kodeinu), heroin („háčko“, „herák“), kodein („káčko“), morfin. |
| Vzhled, forma: | prášek (=heroin, barva od bílé po hnědou), tablety (léky s obsahem opiátů, kodein), ampule (různé preparáty s obsahem opiátů), tekutina (=braun, hnědě zbarvená). |
| Způsob užití: | dle typu návykové látky – kouřením, šňupáním, nitrožilní aplikace, perorálně (ústy) |
Příznaky
Po užití drogy: stav omámení, poruchy koordinace, zpomalené reakce, zúžení zornic („špendlíková hlavička“), uživatel často zvrací bez příznaků nevolnosti (uživatelé mají podrážděné centrum pro zvracení), u injekčně užívaných drog jsou typické vpichy po těle a nález pomůcek: jehly, stříkačky, opálený staniol či lžička.
Účinky
Opiáty způsobují celkový duševní a tělesný útlum, navozují stavy blažené apatie
, až euforie, celkové zklidnění, uvolnění, snížení či odstranění fyzické bolesti, odcházejí nepříjemné psychické stavy, ale i starosti.
Celkově zpomalují činnost centrální nervové soustavy, metabolismus
i ostatní tělesné funkce. Pro uživatelky opia je typická neplodnost, protože v důsledku útlumu útrobního (hladkého) svalstva je porušen transport vajíčka vejcovodem
.
Nebezpečný je zejména útlum dechového centra
, které může skončit smrtí. Opiáty způsobují zejména těžkou fyzickou závislost
, výjimkou není ani kombinace s psychickou závislostí (u morfinu
a heroinu a jeho derivátů).
Po odeznění účinku drogy nastávají stavy společné pro všechny typy opiátů a to zácpa
, pocení, zpomalené dýchání a těžký abstinenční syndrom
.
Rizika
Nejvážnějším rizikem je možnost předávkování, která může skončit úmrtím.
Zejména u morfinu, heroinu a jeho derivátů je velice rychlý nástup a vznik psychické a fyzické závislosti s těžkými odvykacími (abstinenčními) příznaky (bolesti svalů, kloubů
, pocení zvracení, průjmy
, svědění kůže, zimnice, svalové křeče
, kolísání teplot, následujícími krátce (někdy již za několik hodin) po odeznění účinku drogy.
Dále dochází k poruchám potence u mužů, u žen k poruchám menstruace
, k vážnému poškození organismu (mozku
, jater
, záněty
žil), u injekčních uživatelů jsou rizikem infekce
(hepatitida
typu A, typu B, typu C, HIV/AIDS) v důsledku používání nesterilních jehel a stříkaček. Pro uživatele je zejména u heroinu typický tzv.
drogový stereotyp, kde se svět uživatele točí pouze okolo drogy. Uživatel ve velice krátké době ztrácí původní zájmy, své přátelé (nahrazuje je nový typ známých z oblasti drogových dealerů a uživatelů), objevují se problémy ve škole, v zaměstnání, uživatel často prodává veškerý svůj majetek, dopouští se kriminálního a škodlivého jednání (krádeže, agresivita, prostituce),
Léčba
Hlavní příznaky odvykacího stavu jsou zrcadlové k účinku opiátů. V lehčích případech se projevují především příznaky stran trávícího traktu, jako jsou bolest břicha
, průjmy, dále neklid a nespavost.
V těžších případech je reakce bouřlivá – pocení, zvýšení teploty, slzení, mydriáza (rozšíření oční zornice), pokles krevního tlaku
, úporná nespavost, poruchy řeči, třesy, nechutenství
a dehydratace
.
Může dojít i ke kolapsu a úmrtí.
Při dlouhodobém užívání se jako léčebná metoda uplatňuje substituční léčba metadonem nebo buprenorphinem, která vede ke stabilizaci dlouhodobých uživatelů.
Léčba odvykacího stavu může být při vysokých dávkách komplikovaná a je vhodné ji svěřit specializovanému pracovišti. Léčebným modelem často používaným i u nás je převedení závislého na jiný opiát
(ethylmorfin, metadon, buprenorfin), který se postupně vysazuje snižováním dávek.
Nástup odvykacího stavu záleží na užívané droze (poločas eliminace – doba, za kterou se vyloučí polovina množství látky přítomné v organismu), výši dávky a stavu organismu. U většiny nelegálně užívaných opiátů (např. heroinu) se první příznaky objeví během prvního dne (eliminační poločas je řádově v hodinách) a vrcholí 3.–4. den.
Po týdnu bývá z větší části odeznělý. Poruchy spánku přetrvávají ještě asi měsíc po ukončení užívání.
Po celou dobu odvykání (resp. po vysazení opiátů) je nejvhodnější ponechat pacienta zcela bez medikace
(léků), případně se pokusit ovlivnit např. poruchy spánku režimovým opatřením a bylinnými preparáty (např. meduňkový čaj).
Pochopitelně pokud dojde k rozvoji např.
depresivního stavu (deprese
může být důvodem užívání opiátů a po zahájení abstinence často dochází k rozvoji onemocnění), či poruchy spánku jsou velmi vážné, je nezbytné přistoupit k medikaci bez otálení.
Související odkazy
- Jiří Presl: Drogy: poznej svého nepřítele. Praha, 2012. (PDF soubor ke stažení, 1.8 MB)
- Kamil Kalina a kol.: Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup. Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6. (odkaz vede na web drogy-info.cz)
- Manuál a podklady pro moderátory interaktivní hry „Jak se (ne)stát závislákem“ (odkaz vede na web zkola.cz)
- Opiáty (odkaz vede na web drogovaporadna.cz)
- Karel Nešpor, Marie Millerová: Jak přestat brát drogy – svépomocná příručka. Páté rozšířené vydání vydalo sdružení FIT IN, nám. Svatopluka Čecha 11, 100 00 Praha 10 pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha, 2006. (odkaz vede na PDF soubor na webu drnespor.eu, 1.2 MB)
- Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost: Evropská zpráva o drogách 2019: Trendy a vývoj. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019. ISBN 978-92-9497-409-9 (odkaz vede na PDF soubor na webu emcdda.europa.eu, 7.8 MB)
Další psychické poruchy – novinky
„Když berete heroin, žádný důvod nepotřebujete.“ Trenton, hrdina filmu Trainspotting
Drogy ze skupiny opiátů jsou odvozeny od látek, které jsou v mozku schopny navázat se na opioidní receptory. V medicíně bývají takové látky užívány k tlumení bolesti, třeba při anestezii. Jde o látky získávané ze surového opia – šťávy z nezralých makovic. V opiu jsou obsaženy alkaloidy morfin a kodein, zodpovědné za protibolestivé a psychotropní účinky.
Opiátová závislost provází lidstvo již velmi dlouho. První zprávy o užívání makové šťávy se objevují už 5–8 tisíc let před Kristem. Morfeus, podle kterého je morfin – účinná látka heroinu – nazván, byl řeckým bohem snění.
Závislost na morfinu byla dříve rozšířena zejména u profesionálních zdravotníků, kteří se k droze mohli snadno dostat.
Za první světové války bylo morfium často podáváno k tišení bolesti a již z této doby jsou zmínky o rozvoji fyzické závislosti a abstinenčního syndromu při vysazení drogy.
V sedmdesátých letech byl z kodeinu vyráběn u nás velmi oblíbený braun (hnědý heroin), který má oproti heroinu slabší tlumivé účinky a výraznější účinky euforizující.
Jak opiáty působí
Opiáty umožňují prožívat příjemné uvolnění, zklidnění, dotyčný je „nad věcí“, všechny problémy jako by ustoupily do pozadí. Předávkování vede k ospalosti až kómatu, v nejtěžších případech dochází k zástavě dechu a oběhu.
Nebezpečí opiátů spočívá především v rychlém rozvoji fyzické závislosti, ve způsobu aplikace (převážně injekčně) a v možném předávkování. Na látky této skupiny se také rychle vyvíjí tolerance – k dosažení stejných účinků je zapotřebí čím dál větší dávky. Tím rostou i finanční náklady, které závislého později často přinutí k drobné kriminalitě (krádeže, prostituce).
Prokletí nitrožilní aplikace
U některých narkomanů existuje návyk nejen na drogu, ale i na injekční aplikaci samotnou. Účinky látky jsou s určitým rituálem, který užití provází, pro uživatele drog nerozlučně spojeny.
Je to podobné, jako když se kuřák těší, jak si zapálí – ne tedy na nikotin, ale na samotný akt, kdy si vytáhne cigaretu z krabičky, uchopí ji mezi prsty, jemně ji mezi prsty promne, přivoní k tabáku, vloží do úst a zapálí si.
Podobně si ani nitrožilní uživatel drog nedokáže představit situaci bez přípravy drogy, nasátí a aplikace do žíly injekční stříkačkou.
Lákavé je nejen užití látky, ale i prostředí, které uživatele obklopuje, a všechny aktivity, které s užíváním souvisejí.
Injekční aplikace je velmi riziková – nejen z hlediska šíření infekčních onemocnění (především AIDS a virové hepatitidy C), ale i pro snadnou možnost předávkování.
Substituční léčba je vysvobozením pro celou řadu narkomanů
Substituční léčba by měla snížit užívání drogy nebo omezit nebezpečný způsob její aplikace. V našich podmínkách mluvíme o substituční léčbě nejčastěji v souvislosti s opiáty.
Při substituční léčbě je droga nahrazena jinou látkou s podobnými účinky, která sníží rizika spojená s užíváním drogy. Také může jít o rozdílnou aplikaci – je vhodné změnit injekční aplikaci, která je bohužel v České republice na rozdíl od ostatních zemí stále velmi častá, za méně škodlivou.
Touha po injekční aplikaci a možnost zneužití byly po dlouhou dobu jedním z úskalí, která substituční léčba měla.
Injekčně podávané látky užívané v substituční léčbě („legální opiáty“) se dostávaly na černý trh a byly předmětem obchodu, podobně jako nelegálně vyrobené návykové látky.
Po jejich podání také hrozí riziko předávkování, neboť účinky nastupují při nitrožilní aplikaci velmi rychle.
Substituční léčbu musí předepsat lékař, specialista na léčbu závislosti. Lékař nemocného zanese do národního registru osob léčených substituční léčbou. O léčbě je možné se informovat v kontaktních a nízkoprahových centrech.
Substituční léčba se může podávat v domácím prostředí (klient nemusí být hospitalizován), v počáteční fázi je třeba, aby k lékaři docházel denně.
Pokud vše probíhá hladce, je možné, aby lékař předepsal dávku, která vystačí na několikadenní podávání.
Substituční léčbu je možné postupně snižovat a omezovat, až je zcela vysazena, nebo zvolit udržovací léčbu, kdy je látka podávána po neomezenou dobu.
Pro koho je substituční léčba vhodná?
Substituční léčba může ovlivnit odvykací stav a snížit touhu po droze (craving). Je určena pouze osobám závislým na opiátech.
Léčba je doporučena zejména v případě, že:
- jde o dlouhodobou závislost na opiátech,
- dotyčný se již v minulosti neúspěšně pokoušel abstinovat,
- jde o osobu starší 18 let,
- kromě drogové závislosti se vyskytuje i závažné onemocnění (HIV, infekční hepatitida C),
- jde o těhotnou ženu (v případě, že není možné dosáhnout abstinence jiným způsobem).
Substituční léčba naopak není vhodná, když:
- je možné dosáhnout abstinence jiným způsobem,
- primární droga, na kterou vznikla závislost, je jiná než opiáty,
- chybí fyzická závislost,
- uživateli je méně než 18 let.
DL-PA – jediné účinné přírodní analgetikum
V letech 1968-71 Dr.Solomon Snyder a Dr.Candace Pertová z biochemické laboratoře Johns Hopkins University v Baltimore učinili významné objevy, jimiž se zapsali do historie lékařství.
Objevili totiž, že si lidské tělo, jmenovitě mozkový kmen, dokáže z běžných živin vyrábět celou řadu omamných látek, z nichž některé jsou mnohem silnější než laboratorně vyráběný morfin či heroin. Tyto tělu vlastní opiáty nazvali endogenní morfiny – endorfiny.
Tisíciletá zkušenost lidstva, že opiáty získané z rostlin spolehlivě potlačující bolest, tlumí hlad, vyvolávají euforické pocity a podporují spánek byla náhle konfrontována s účelem, jemuž slouží endorfiny v těle.
Všechny tyto úkoly spontánně plní rovněž, avšak u různých lidí a za různých okolností ne vždy zcela spolehlivě a ne podle potřeby.
Mnoho dalších let se pátralo, které okolnosti a biologické procesy mají vliv na to, aby endorfiny optimálně plnily svou přirozenou roli.
Mezitím badatelé začali endorfiny a následně objevené další druhy tělesných opiátů rozlišovat na různé kategorie, a to podle diferencované úlohy, jíž v těle slouží*.
Již byly také objeveny enzymy, které endorfiny i další opiáty biologicky degradují, čímž ukončují jejich působnost v místě nasazení. Biolog Dr.
Brian Meyers z Univerzity v Delaware začal intenzivně testovat různé živiny, aby zjistil, zda některé z nich dokáže činnost enzymů rozkládavajících endorfiny a enkefaliny utlumit a tím jejich účinnost zesílit a časově prodloužit. V roce 1973 objevil, že takovou schopnost vykazuje vzácná forma aminokyseliny fenylalaninu D-fenylalanin, výlučně produkovaný námelem parazitujícím na obilních klasech.
Jakmile se podařilo izolovaný D-fenylalanin zpracovat v dostatečném množství, začaly probíhat pokusy s jeho aplikací u zvířat i lidí.
Výsledkem ale bylo zklamání, protože se D-fenyalanin v živém organismu přeměnil na obyčejný L-fenylalanin, který je sice jednou z nejdůležitějších živin vůbec, na činnost enzymů však vliv nemá.
V pokračujících pokusech vědce napadlo podat spolu s D-fenylalaninem i L-fenylalanin, aby obelstili nenasytnou potřebu těla po této látce, a záměr byl úspěšný. Nový přípravek dostal jméno DL-PA (anglicky D,L-Phenyl Alanin).
Na řadě univerzitních klinik v USA a Kanadě lékaři začali zkoumat různé účinky proti bolesti.Na konci 70.let se v lékařské literatuře začaly hojně objevovat zásadní studie o nebezpečných vedlejších účincích léků proti bolesti.
Chronická toxicita těchto léků při jejich prodlouženém podávání vyvolává těžké neléčitelné poškození jater a někdy i ledvin, u acetylsalycilátů a jejich odvozenin zase závažné poškození trávícího traktu, devastaci střevní mikroflóry a poruchy vstřebávání některých vitaminů.
V důsledku těchto nových poznatků se pozornost mnoha lékařů upřela k DL-PA jako k prostředku, který potlačuje bolest, aniž by mohl zdraví pacienta jakkoli jinak ohrozit.
Obzvláště velký zájem DL-PA vyvolal u gastroenterologů a kardiologů, kteří se ve své praxi nejčastěji setkávali s trvalými následky dlouhodobého užívání tradičních analgetik. Prezident kardiologické sekce Americké lékařské asociace, prof.
Arnold Fox, na základě své dlouholeté zkušenosti s léčbou bolesti pomocí DL-PA vydal v roce 1985 obšírnou monografii o aplikacích této látky, která DL-PA představila široké mezinárodní odborné i laické veřejnosti.
V souvislosti s unikátními vlastnostmi DL-PA a dlouhodobou zkušeností s jejím užíváním člověka napadá mnoho otázek. Potlačuje DL-PA každou bolest, i tu nejsilnější? Jaký jiný prospěch zdraví člověku přináší? Je jeho užívání skutečně zcela bezpečné? Funguje u každého člověka? Proč už se DL-PA nestal regulérním lékem proti bolesti?
DL-PA působí pouze proti tzv. bolesti chronické. To je bolest, která přetrvává nejméně 10 dnů, zpravidla však déle. Může být pociťována nepřetržitě nebo s přestávkami.
Typickým příkladem je bolest kloubů nebo páteře zapříčiněná revmaticko artritickými změnami, nebo bolest vyvolaná zhoubně nádorovým onemocněním. DL-PA má schopnost potlačit přetrvávající bolest jakékoli intenzity.
Nelze však DL-PA nasadit při bolesti pocházející z vnitřních orgánů, pokud není příčina takové bolesti zcela objasněna. Řízneme-li se však do prstu, nebo si během užívání DL-PA vymkneme kotník, signální bolest, která nám hlásí tuto nehodu, utlumena nebude.
K typickým účinkům DL-PA patří vedle potlačení bolesti i potlačení různých depresivních stavů, dodání pocitu větší energie a snížení otoků v oblasti kloubů.
Užívání DL-PA je naprosto bezpečné a vysoce účinné za předpokladu dodržování několika jednoduchých zásad.
Musíme mít vždy na paměti, že DL-PA nepůsobí proti bolesti přímo jako analgetika, která blokují přenos substance P, tedy látky jež informaci o bolesti přináší do mozku.
DL-PA musí nejdříve utlumit činnost enzymů, aby se opiáty dostaly v plné síle do akce proti bolesti. K tomu dochází až po 12 a více hodinách od podání první dávky přípravku.
Utlumovat činnost enzymů nelze do nekonečna a není to z praktického hlediska ani zapotřebí. DL-PA je tedy nutné po 8-11 dnech soustavného užívání na čas vysadit, přičemž zvýšená činnost endorfinů se všemi důsledky přetrvává po vysazení řadu dní a někdy i týdnů.
Podobně jako kterýkoli jiný přípravek, ani DL-PA nepůsobí na každého uživatele stejně. Na zhruba 50 % uživatelů působí velice efektivně a poměrně rychle, u dalších 40% je účinek proti bolesti pociťován jako ne vždy dostačující. Na zbývajících 10% nepůsobí téměř vůbec.
Vysvětlení je možné hledat v individuálním metabolickém ustrojení každého člověka. U lidí s nejvyšší potřebou L-fenylalaninu často dojde k přeměně D-fenylalaninu na tuto formu aminokyseliny a efekt užívání přípravku se pak oslabí.** Denní dávku DL-PA je nutné rozdělit na podání po třech hlavních jídlech.
Užití do 5 minut po konzumaci hlavního jídla totiž podstatně zvyšuje pravděpodobnost, že tělo vstřebá a využije D-fenylalanin tak, jak se očekává.
Standardizovaná dávka DL-PA je 375 miligramů směsi D a L-fenylalaninu v poměru 1:1. Většina lidí dobře reaguje na 4 dávky (kapsle) za den, které se obvykle užívají v dělení 2+1+1. Při silných bolestech a slabší reakci na přípravek lze užívat až 6 kapslí za den v dělení 2+2+2.
Je důležité upozornit, že se DL-PA velmi dobře snáší se všemi typy analgetik a že zvyšuje jejich účinek, proto je možné při značných bolestech účinek samotného DL-PA analgetikem posílit, přičemž potřebné dávkování analgetika bude mnohem nižší než pokud by bylo použito samo o sobě.
Jeho vedlejší účinek proto také bude mnohem méně významný.
Existuje několik důvodů, proč se DL-PA nemůže stát regulérním léčivem bolesti. Především se jedná o překážku právní a obchodní. Jako autentický přírodní produkt nemůže být přípravek patentován a registrován jako lék.
Nevíc je více než čtvrt století vyráběn a distribuován jako doplněk stravy, přičemž patent na technologii výroby hlavní složky přípravku, D-fenylalaninu, drží jediný výrobce na světě.
Připočteme-li okolnosti, že režim užívání DL-PA je o dost náročnější než užívání běžných analgetik a že náklady na výrobu běžných analgetik jsou nepoměrně nižší a zisky z jejich prodeje o mnoho řádů vyšší než u DL-PA, je bezpředmětnost kandidatury DL-PA na oficiální léčivo zřejmá.
Jak již bylo řečeno, DL-PA zvládne i bolesti, které provázejí terminální stádium rakoviny. Přesto se v těchto případech užívá spíše výjimečně. Je tomu tak proto, že je v těchto případech užití morfinu spolehlivější a že se již při jeho užití nebere ohled na nežádoucí vedlejší účinky.
Kromě toho vysoké procento onkologických pacientů má primárním nádorem nebo metastázemi tak poškozený mechanismus vstřebávání a látkové přeměny, že jejich organismus nemusí DL-PA optimálně zpracovat a využít. Optimální analgetický efekt DL-PA lze proto plně využít zejména jen u osob postižených revmatoidní artrózou a poúrazovými stavy pohybové soustavy.
* Vedle dnes popsaných 22 typů endorfinů k tělesných opiátům patří dynorfin, enkefaliny a anandamidy. Enkefaliny, které jsou složením endorfinům velmi blízké, jsou i často pod ně zařazovány.
Z hlediska účinku proti bolesti jsou enkefaliny nejefektivnější ze dvou důvodů – jejich množství v těle je nejvyšší a mohou působit v celé nervové soustavě, zatímco ostatní opiáty pouze v mozku.
** Rovněž lidé, kteří dlouhodobě užívali běžná analgetika, reagují na DL-PA zpravidla méně výrazně.
Online prodej BRAINWAY DL-PA