Tisková zpráva, 10. 4. 2017, Brno
Svět si 11. 4. připomíná Den Parkinsonovy nemoci. To je choroba, která patří k nejzávažnějším nevyléčitelným poruchám nervové soustavy. Jen v Česku jí trpí přes dvacet tisíc lidí. Dle údajů VZP se v loňském roce v Jihomoravském kraji s Parkinsonovou chorobou léčilo 2509 pacientů. Náklady této léčby byly vyčísleny na zhruba 52,5 mil. Kč.
Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance). Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami (neurony).
Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. Parkinsonova choroba je dosud nevyléčitelným onemocněním, lékaři však dokáží cílenou léčbou potlačit příznaky nemoci a pomocí rehabilitačního cvičení i zpomalit její rozvoj. Parkinsonovou chorobou trpěli například papež Jan Pavel II.
, malíř Salvador Dalí nebo boxer Muhammad Ali.
Léčbou Parkinsonovy choroby se zabývá doc. MUDr. Marek Baláž, Ph.D., z I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU, který k nemoci sdělil:
Parkinsonova nemoc má desítky příznaků, které nejsou všechny vyjádřeny u každého pacienta. Diagnóza je stanovena obvykle na základě tzv. motorických příznaků – hlavními jsou klidový třes, zpomalenost pohybů a svalová zatuhlost.
Jejich projevy jsou například snížení mimiky, zmenšování písma, úbytek spontánních pohybů, zhoršení držení těla – předklon, pokles souhybů na horních končetinách při chůzi. Mezi nemotorické příznaky patří změny nálady, poruchy úsudku a paměti, zácpa, časté močení, bolesti kloubů a další.
Onemocnění má progresivní charakter, v pozdním stádiu dominují poruchy stability, chůze a poruchy paměti a úsudku, příznaky, které je těžké ovlivnit.
Onemocnění se nejčastěji objevuje ve věku 65 let, ale jsou diagnostikováni i pacienti v mladším věku, asi 5 až 10 % je diagnostikovaných ve věku pod 50 let. Muži mají o něco vyšší riziko rozvoje onemocnění než ženy.
V Centru pro abnormní pohyby a parkinsonismus ve FNUSA sledujeme asi 2000 pacientů každý rok, počet pacientů se postupně zvyšuje. Na našem pracovišti jsou konzultováni také pacienti ze zahraničí, provádíme vzdělávání lékařů z České republiky i ze zahraničí v problematice Parkinsonovy nemoci.
Terapie je velmi individualizována, je zaměřena na příznaky onemocnění. Základním kamenem farmakologické léčby jsou léky zvyšující hladinu dopaminu v mozku. Ve střední fázi Parkinsonovy nemoci je efekt medikace méně stabilní a objevuje se kolísání kvality pohybu, medikaci je nutno upravovat, měnit schéma dávkování.
Tedy stav pacienta se mění, po užití léků je hybnost dobrá, během několika hodin se podstatně zhoršuje.
U části pacientů je možné hybný stav a hlavní příznaky jako je třes a zpomalenost výrazně zlepšit pomocí operačního řešení (hluboká mozková stimulace), nebo s použitím pumpy, která vpravuje účinný lék přímo do oblasti střeva, kde se přímo vstřebává (Duodopa). Dále po celou dobu nemoci léčíme příznaky, které pacienta trápí – bolesti, změny nálady a podobně.
Z nefarmakologických způsobů terapie má velký význam fyzioterapie/rehabilitace, logopedie, pravidelná pohybová aktivita, ve fázi nemoci, kdy se zhoršuje stabilita i mechanické pomůcky – hůlky, chodítko. Protože nedokážeme ovlivnit postup onemocnění, je hlavním cílem zlepšení kvality života.
Na naší klinice (I. neurologická klinika FNUSA) máme k dispozici všechny nejmodernější terapie (hluboká mozková stimulace, Duodopa, apomorfinová pumpa), probíhají také klinické studie nových léků a výzkumné projekty FN u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.
V posledních letech stoupá počet pacientů indikovaných ke komplexním, pokročilým terapeutickým postupům – především operace (hluboká mozková stimulace) a intraduodenální podání léků (Duodopa) či apomorfinová pumpa podáváná injekčně. Indikují se pacienti v časnějším stádiu Parkinsonovy nemoci s cílem prodloužit pozitivní vliv léčby na kvalitu života.
Parkinsonova choroba byla diagnostikována Liborovi Jášovi ve 40 letech. Po 10 letech léčbou medikamentů bylo přistoupeno k operaci, tedy k hluboké mozkové stimulaci. „Těžko někomu vysvětlíte, že se má pohnout noha, ale nejde jí povel dát.
Prostě se zastavíte a nemůžete se pohnout,“ popsal svoje problémy před zavedením neurostimulátoru Libor Jáša. Při operaci mu byly do mozku zavedeny dvě malé elektrody a pod kůži u klíční kosti neurostimulátor. Pomocí kapesního ovladače si kontroluje frekvenci pulsů, které může v určitém rozsahu korigovat.
Do nemocnice dochází na pravidelné kontroly. Stimulátor nemoc nevyléčí, ale mírní příznaky nemoci a pacienti s ním mohou žít relativně normálně. Libor Jáša je i přes svoje onemocnění velmi aktivní sportovec. Hraje stolní tenis, bowling, cvičí.
„Pan Jáša je nejlepším sportovcem našeho centra, takže vždy očekávám, že přinese nějaký pohár, jen posledně žádný nedonesl a to jsem byl nespokojený,“ dodává s přátelským úsměvem jeho ošetřující lékař Marek Baláž.
Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo v r. 1993 založeno jako první centrum svého druhu v ČR a v roce 2002 mu byl ministrem zdravotnictví přidělen statut centra.
Jako jedno ze tří center v České republice poskytuje komplexní terapii extrapyramidových onemocnění včetně chirurgické terapie (hluboká mozková stimulace – DBS) a dalších invazivních postupů (intraduodenální levodopa, apomorfin), specializované neuropsychologie atd.
Ambulantně je v centru ročně vyšetřeno cca 2000 pacientů. Centrum poskytuje konzultace a pomoc pacientům z velké části Moravy a přilehlých oblastí Čech. K dispozici jsou dále lůžka kliniky a celé zázemí, kde je ročně hospitalizováno cca 200 nemocných s onemocněními extrapyramidového systému.
Centrum využívá neuropsychologů na klinice k řešení specifických otázek spojených s náplní jeho práce. Dále využívá služeb neurorehabilitačního oddělení a klinického logopeda.
Parkinsonova choroba se nedá léčit nikde ve světě, jelikož se neznají její příčiny. Pojmenována je po britském lékaři Jamesi Parkinsonovi, který ji v 19. století jako první popsal. James Parkinson nazval onemocnění „obrna třaslavá.“ Tento název vystihuje základní příznaky nemoci – svalovou ztuhlost a třes.
Doc. Marek Baláž se svým pacientem Liborem Jášou
Neurostimulátor
Kontakt: Ing. Petra Veselá, tisková mluvčí FNUSA, tel. +420 604 121 122, [email protected]
Parkinsonova nemoc – Wikipedie
Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance).
Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami (neurony).
Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb.
Parkinsonova choroba je známá již od starověku. Poprvé však byla popsána roku 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem.
Větší riziko výskytu Parkinsonovy choroby se objevuje u lidí nad 50 let. Zhruba u 15 % pacientů se ale nemoc může objevit už před čtyřicítkou a ve výjimečných případech ještě dříve (např. u herce Michaela J.
Foxe, zakladatele nadace pro výzkum Parkinsonovy nemoci). Budoucí výskyt Parkinsonovy choroby však nelze předpovědět. Dosud neexistují důkazy, které by vysvětlovaly výskyt tohoto onemocnění.
Vědci se však kloní k teorii, že nemoc může být důsledkem genetických predispozic a vlivu vnějšího prostředí.
Pacientům v ČR pomáhá např. sdružení Parkinson-help,[1] lékařská centra ve fakultních nemocnicích v Praze, Brně a Olomouci či specializovaná neuropsychiatrická klinika Institut neuropsychiatrické péče (INEP).[2][3]
Příznaky Parkinsonovy choroby
Ilustrace Parkinsonovy choroby z knihy „A Manual of Diseases of the Nervous System“ z roku 1886 od Sira Williama Richarda Gowerse.
Parkinsonova choroba je zapříčiněna nadměrnou ztrátou nervových buněk produkujících v mozku neurotransmiter dopamin, látku, která reguluje činnost určité části mozku zvané bazální ganglia. Bazální ganglia se podílí především na regulaci hybnosti, a nedostatek dopaminu způsobí tedy poruchy hybnosti: parkinsonské projevy a obtíže. Touto nemocí dnes (v roce 2020) [kdy?] v Česku trpí přibližně 10–15 tisíc lidí. Dopamin lze různými způsoby nahradit, přesto se v pokročilých fázích nemoci vyskytují vážné pohybové potíže, stav se během dne střídá. Pacienti mohou několikrát denně budit dojem téměř zdravých lidí a na druhé straně s vypětím sil jenom ztuhle sedět či naopak trpět mimovolními pohyby. Častým projevem jsou třes či pocity únavy a ztuhlosti v končetinách a zádech, křeče, častější zácpa a problémy se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Jedním z prvních varovných signálů může být klidový třes rukou, zhoršení čichu a chuti. Zpočátku může třes postihnout jen jednu končetinu a teprve postupem času postihuje obě strany. Často třesem trpí horní a dolní končetiny křížem, tedy například pravá ruka a zároveň levá noha. Parkinsonický třes může zachvátit taky jazyk, rty a krk. V pozdější fázi onemocnění často doprovází samovolné pohyby a postiženému se špatně artikuluje.
Stavy pomalosti a ztuhlosti či samovolné pohyby některým pacientům značně ztěžují běžné životní situace, např.
neobratnost u pokladny v samoobsluze, stavy OFF, při kterých se nelze rozejít, situace v restauraci, kině, divadle apod. Pacienti často mají problémy s komunikací, obtížnou artikulací, špatným psaním.
Často bezvýrazný obličej a podivné pohyby budí zvláštní dojem, za „maskou“ se však skrývá inteligentní člověk.
Pacientovým souputníkem může být deprese, ve stáří se přidávají další psychické potíže. Choroba zásadním způsobem ovlivňuje nejenom život postiženého, nýbrž i celé jeho rodiny, přátel, kolegů atd.
Chcete-li se vcítit do pocitů parkinsonika, lze uvést příměr s procházkou po písčitém pobřeží. Zatímco vy kráčíte po pevném mokrém písku, parkinsonik se brodí po pás vodou. Nejprve vám tedy v tempu stačí, jeho únava ale samozřejmě rychle vzrůstá, brodění je čím dál obtížnější a namáhavější.
Příčiny
Uvedené příčiny Parkinsonovy choroby jsou většinou zatím spíše jen hypotetické.
Vlivy prostředí a toxických látek
- Zkoumá se možný vliv různých rozpouštědel (ředidel), těkavých látek (včetně některých látek obsažených zejména v nekvalitním alkoholu) a látek používaných při výrobě plastů. Hypotézu hovořící o tom, že spouštěcím mechanizmem Parkinsonovy choroby je zatím blíže neurčený toxin zasahující nervová zakončení dlouho před propuknutím choroby, podporují výsledky výzkumu italských lékařů z Parkinsonského centra Istituti Clinici di Perfezionamento v Miláně. (Neurology 2000;55:667-673)
- Souvislost mezi pesticidy a Parkinsonovou chorobou ukázala studie izraelských vědců.[4] Metaanalýza z roku 2012 však pomocí Eggerova testu ukázala na publikační zkreslení ohledně pesticidů (byť ukázala na negativní vliv pesticidů, hlavními příčinami se spíše jeví příbuznost, jejich tremor, zácpa či nekouření).[5]
Genetické předpoklady
- Zkoumá se možný vliv genetických předpokladů.[zdroj?] Mutace genů (SNCA) zapojených v produkci proteinu α-synucleinu způsobují jisté formy Parkinsonovy choroby.[6]
Střevní mikroflóra
- Změny střevní mikroflóry (ovlivnění proteinu α-synucleinu) mohou způsobovat zhoršení motoriky člověka.[7]
Vápník
- Velká koncentrace vápníku (a α-synucleinu) v mozku také může být příčinou onemocnění.[8][9] Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají řidší kosti (například poruchou metabolizmu vápníku) jako při osteoporóze.[10]
Léčba
Léčba Parkinsonovy choroby není možná ani v současné době. Existují pouze prostředky, které umožňují mírnit průběh nemoci.
První lék pro léčbu Parkinsonovy choroby se nazývá levodopa (L-dihydroxy-fenylalanin) a byl vyvinut v roce 1970. Jedná se o jedno z nejfrekventovanějších a nejúčinnějších léčiv. Je to aminokyselina podobná základním stavebním jednotkám bílkovin.
Ta se vstřebává z tenkého střeva do krevního oběhu a pak přestupuje rozhraním mezi krevním oběhem a mozkovou tkání. Až v mozku je tato aminokyselina přeměněna na dopamin.
Při léčbě levodopou dochází ke stabilizaci dopaminu v černé substanci a bazálních gangliích přibližně na normální hodnoty, a tím dochází ke zmírnění projevů nemoci. Na léčbu reaguje většina (asi 75 % pacientů) příznivě. Následuje opětovné snížení pohyblivosti, ztuhlosti a třesu.
Upravují se také poruchy výrazu, řeči a písma. Po psychické stránce dochází ke zlepšení a pacient má větší zájem o okolí. Čím déle však léčba trvá, tím se snižuje účinnost léku.
Nejčastějším vedlejším účinkem při dlouhodobém užívání je zvracení. To je způsobeno dopaminem ve střevech a krvi, který zde vzniká z levodopy. Se snižujícími účinky musí být podávány stále vyšší dávky. Mezi další vedlejší příznaky patří dyskinéze (nedobrovolné pohyby a tiky) a halucinace.
Zvýšené množství dopaminu v periferní krevní cirkulaci také vede k řadě kardiovaskulárních poruch (např. i vzniku vysokého krevního tlaku a různých typů arytmií). Objevují se také psychické poruchy (euforie, neklid, deprese, hypersexualita, halucinace atd.
), nechutenství, zvracení a u většiny pacientů zácpa.
Používají se i další látky k prodloužení účinku levodopy (např. carbidopa, benserazid, entacapon). Jiná léčiva působí jiným způsobem. Například tzv. dopaminergní agonisté jako je bromocriptin, ropinirol a pergolid působí přímo na cílové buňky v černé substanci, které produkují dopamin. Někteří lidé používají tzv.
muskarinové antagonisty, jako je trihexyfenidyl a benztropin. Tyto látky potlačují třes. V ČR se dále používá selegilin. Ten ovlivňuje jeden z enzymů, monoaminooxidázu B, které se účastní odbourávání dopaminu. Někteří pacienti při aplikaci tohoto léku mají jako vedlejší účinky poruchy spánku.
Z toho důvodu se tento lék podává ráno a v poledne.
Všechny léky pro léčbu Parkinsonovy choroby mají i vedlejší účinky. Ty jsou samozřejmě u pacientů individuální. Některé téměř nepostihují, jiní však reagují velmi citlivě.
Chirurgický zákrok
Chirurgický zákrok se doporučuje pouze pacientům se závažným nebo rychle se zhoršujícím vývojem této choroby, u nichž již nezabírá klasická léčba. Chirurgický zákrok přichází na řadu až ve chvíli, kdy jsou vyčerpány všechny neinvazivní možnosti léčby.
Tento zákrok může mít velké důsledky vzhledem k tomu, že poškození či zničení nervových buněk je trvalé. Principem tohoto zákroku je buď zničení nebo stimulace oblasti mozku, které se dosáhne zavedením tenké jehly do mozkové tkáně.
Směr a hloubka zavedení jehly jsou předem vypočteny na základě počítačových zobrazovacích metod (výpočetní tomografie).
Zničení části mozkové tkáně
Mezi tento druh chirurgického zákroku patří pallidotomie. Používá se pouze u pacientů s agresivním průběhem onemocnění nebo u pacientů, kde již léky nezabírají.
Při tomto zákroku se do lebky provede malý otvor, jímž se dovnitř dostane elektrická sonda.
Pomocí této sondy se zničí malá část nervové tkáně nazývané bledé jádro (globus pallidus), o němž se většina odborníků domnívá, že při Parkinsonově chorobě je nadměrně aktivní.
Stimulace mozku
Jedním z druhů chirurgického zákroku je stimulace mozku (DBS = deep brain stimulation). Provedení zákroku spočívá v implantaci velmi tenké elektrody do části mozku zvané globus pallidus nebo do subthalamického jádra.
Tato elektroda vysílá slabé elektrické impulsy (obdoba kardiostimulátoru), které stimulují mozek a blokují nervové signály způsobující příznaky této choroby, a tím zlepšují motorické funkce.
Tato metoda je relativně nová, nicméně zaznamenává slibné výsledky.
Výzkum kmenových buněk
Jednou z nejnovějších metod léčby je implantace kmenových buněk neboli buněčná terapie. Ta přináší zcela nové možnosti v léčbě. Tento způsob léčby je však v současné době ve fázi výzkumu a i samotný výzkum je v mnohých zemích problematický.
Velká diskuse v současné době probíhá ve Spojených státech amerických. Kongres v roce 2006 schválil zákon povolující výzkum kmenových buněk, ten však byl vetován prezidentem Georgem W. Bushem, který prohlásil: „Ten zákon překračuje morální hranici, kterou naše slušná společnost musí respektovat, tak jsem ho vetoval.
“ Nicméně veřejné mínění v USA je výzkumu nakloněno. Stoupenci výzkumu poukazují zejména na to, že výzkum kmenových buněk nabízí naději lidem, kteří trpí degenerativními chorobami, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, a cukrovkou. Jednou z hlavních postav stoupenců výzkumu je známý kanadský herec Michael J.
Fox (narozen 1961), který sám touto chorobou trpí.
Známé osobnosti a Parkinsonova choroba
Mezi známé osobnosti trpící Parkinsonovou chorobou patřil například papež Jan Pavel II., dramatik Eugene O'Neill, umělec Salvador Dalí, evangelista Billy Graham, boxer Muhammad Ali, Francisco Franco, Teng Siao-pching a Mao Ce-tung, nacistický vůdce Adolf Hitler, Richard Harison, herci Michael J. Fox a Ottfried Fischer nebo kytarista Glenn Tipton či zpěvák Ozzy Osbourne.
Specifické případy Parkinsonovy nemoci
Juvenilní PN s počátkem před 20. rokem života má téměř vždy genetický podklad s autozomálně-recesivní dědičností a výskytem tohoto onemocnění v rodině. Z genů je nejčastější a jediný rutinně stanovovaný je Parkin (PARK 2). V diferenciální diagnóze připadá v úvahu tzv.
Westphalova varianta Huntingtonovy nemoci, kdy však je téměř vždy pozitivní RA a přítomnost kognitivní dysfunkce. Diagnostické je genetické vyšetření.
Juvenilní PN se projevuje i dystonií a má tendenci k diurnální fluktuaci (menší obtíže jsou ráno po probuzení), je na místě tedy odlišit dopa-responsivní dystonii (DYT 5) genetickým vyšetřením nebo sledováním dalšího průběhu (u DYT 5 je odpovídavost na levodopu celoživotní a nedochází k rozvoji fluktuací hybnosti).
Young-onset PN s počátkem před 40. rokem života má často genetický podklad AR (gen Parkin) nebo AD (gen LRKK) typu. Oproti klasické formě PN je nižší riziko rozvoje demence a psychotických komplikací. Odpověď na dopaminergní terapii je výborná, časně však dochází k rozvoji fluktuací hybnosti.
Pozdní forma PN s počátkem po 75.–80. roku se vyznačuje častější komorbiditou s vaskulárními lézemi mozku, a je proto často mylně diagnostikována jako „vaskulární PS“. Pozdní forma PN má větší tendenci k rozvoji demence a psychotických komplikací, ale menší riziko rozvoje fluktuací hybnosti.
Tremor dominantní forma PN se projevuje především třesem, který je maximálně klidový, v pokročilejších stádiích ale i posturální a akční, který obtěžuje více než akineza a rigidita.
Tito pacienti mají rovněž nižší riziko rozvoje demence a psychotických komplikací. V diferenciální diagnóze připadá v úvahu esenciální tremor, kde ale chybí odpověď na dopaminergní terapii.
DaT Scan je u esenciálního třesu normální.
Odkazy
Reference
- V tomto článku je použit text článku Parkinsonova nemoc/PGS/diagnostika ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
- ↑ Česká televize. Výstava Doživotí upozorňuje na nespravedlivý úděl „parkinsoniků“. Česká televize [online]. 2014-08-18. Dostupné online. (česky)
- ↑ Česká televize. První neuropsychiatrická klinika v ČR. Česká televize [online]. 2014-05-03. Dostupné online. (česky)
- ↑ LINC, Ondřej. Chtěli léčit jinak, tak založili ordinaci. Lidové noviny. Listopad 2014, čís. XXVII/268, s. 9. Dostupné online. (česky)
- ↑ Pesticidy mohou za vyšší výskyt Parkinsonovy choroby [online]. 16.02.2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupné online. (čeština)
- ↑ NOYCE, Alastair J.; BESTWICK, Jonathan P.; SILVEIRA‐MORIYAMA, Laura; HAWKES, Christopher H.; GIOVANNONI, Gavin; LEES, Andrew J.; SCHRAG, Anette. Meta‐analysis of early nonmotor features and risk factors for Parkinson disease. S. 893–901. Annals of Neurology
Parkinsonici často neznají možnosti léčby, propásnou tak čas na zpomalení nemoci
Hlavní obsahTřes rukou je jeden z příznaků Parkinsonovy nemoci.
Foto: Profimedia.cz
Parkinsonova nemoc se většinou ohlašuje u lidí po padesátce, není to však železné pravidlo, někdy člověka postihne dříve. Projevuje se například strnulostí tváře, ztuhlostí svalů, zpomalenými pohyby, třesem prstů či víček, čelisti, jazyka nebo naopak vůlí neovlivnitelným pohybovým neklidem.
Pro nemoc je typická únava, ztížená mluva, deprese a závratě. „Nemoc způsobuje odumírání mozkových buněk, které produkují dopamin. Člověk tak postupně ztrácí kontrolu nad svými pohyby. Současná medicína neumí Parkinsonovu nemoc vyléčit, ale zásadně mírní příznaky,“ vysvětluje vedoucí Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN profesor Robert Jech.
Prvotní příznaky, které mohou upozornit na Parkinsonovu chorobuZdraví
Nemocní mají k dispozici léčbu léky a operativní řešení hlubokou mozkovou stimulací nebo tzv. pumpovými systémy, kterými se účinný lék zavádí přímo do tenkého střeva nebo pod kůži.
Většině nemocných je přitom doporučena léková terapie – až v případě, že nefunguje, je jim doporučena operace. Mnozí lékaři jsou totiž k operačním metodám skeptičtí a místo toho, aby nemocného odkázali včas do speciálního tzv. extrapyramidového centra, kde by nemocným nabídli komplexní léčbu, léčí je sami.
„Z odpovědí našich pacientů vyplynulo, že přibližně pětina jejich lékařů je k operačním metodám skeptická a vzhledem k tomu, že svým lékařům důvěřují, spoléhají jen na jejich doporučení. Do speciálního tzv .extrapyramidového centra se tak až třetina ze všech nemocných dostává až na vlastní žádost,” upozorňuje Romana Skála-Rosenbaum, předsedkyně pacientské organizace Parkinson-Help z. s.
Měl návaly vzteku a křeče, vše zmírnila elektroda v hlavěZdraví
Podle specialistů tak hlubokou mozkovou stimulaci podstupuje pouze kolem jednoho procenta nemocných, přestože by tato metoda mohla pomoci 15-20 % parkinsoniků.
Problém je navíc také v tom, že ideální načasování pro tento zákrok je 4-7 let od stanovení diagnózy, přičemž mnozí nemocní se do centra dostávají později. Vše navíc zpožďují i dlouhé čekací lhůty na samotnou operaci, které trvaly i rok již před koronavirovou epidemií. Nyní se tyto lhůty i kvůli epidemii prohlubují.
„Všechny neakutní operace a zákroky se odkládají a bohužel jsou mezi nimi i ty, na které pacienti s Parkinsonovou nemocí čekají obvykle přes rok, a to po dalším několikaměsíčním vyhodnocování, zda jsou vůbec k takovému zákroku vhodní,“ potvrzuje Robert Jech.
Hlavní zprávy
Parkinsonova choroba | Prameny zdraví
James Parkinson popsal již v roce 1817 onemocnění, charakterizované třasem a ochrnutím, jež se později stalo známé jako Parkinsonova choroba. Po Alzheimerově chorobě se dnes jedná o druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění, které postihuje přibližně 1 % populace ve věku nad 65 let.
Rubrika: Nemoci nervového systému | Typ článku: Články
Lidé, kteří jsou vážně postiženi Parkinsonovou chorobou, trpí třesem rukou i hlavy v klidu, ztuhlostí a slabostí. Jejich pohyby jsou pomalé a ztrácejí rovnováhu. Přemisťují se malými krůčky a projevuje se u nich porucha řeči a polykání. Nemoc časem ústí do ztráty duševních funkcí – demence.
Parkinsonova choroba je výsledkem poškození oné části mozku, které se říká substantia nigra. Tato vrstva produkuje velká množství neurotransmiteru dopaminu. Nedostatek dopaminu je charakteristickým znakem Parkinsonovy choroby.
Nedostatečná tvorba tohoto neurotransmiteru negativně působí na nervy a svaly, jež mají na starosti kontrolu pohybů a koordinaci, což má za následek hlavní příznaky Parkinsonovy choroby.
Asi nejznámějším pacientem s Parkinsonovou chorobou je v současné době bývalý boxer Mohammad Ali.
Parkinsonovu chorobu způsobuje strava, kterou se živíme
Nejužší kontakt, který máme s okolním prostředím, je prostřednictvím stravy. Pozorování rozdílů ve výskytu nemocí u různých populací by tak mělo vědce okamžitě vést k soustředění se na stravu, kterou se lidé živí.
Výskyt Parkinsonovy choroby je relativně vysoký v Evropě a v severní Americe; naopak Afričané, Číňané a Japonci, jejichž strava je převážně nebo zcela rostlinná, vykazují podstatně nižší výskyt tohoto onemocnění.
To, že neexistují rozdíly ve výskytu nemoci mezi černými a bílými Američany, kteří se živí stejnou, západní stravou, dále naznačuje, že v pozadí tohoto onemocnění nestojí geny, ale životní styl, případně prostředí.
Vědci se zabývali konkrétními potravinami. Zjistili například, že spotřeba mléka ve středním věku souvisí s následným rozvojem tohoto onemocnění.
Muži, kteří konzumují denně více než dvě sklenice mléka, mají dvojnásobné riziko Parkinsonovy choroby oproti těm mužům, kteří mléko vůbec nepijí.
Podobně studie Americké společnosti pro rakovinu zjistila skoro dvakrát vyšší výskyt Parkinsonovy choroby u těch, kteří nejvíce konzumovali mléko.
Pesticidy se kumulují v mase zvířat
Studie ukazují, že vystavení pesticidům a insekticidům způsobuje u člověka Parkinsonovou chorobu, a to tím, že u genetických náchylných lidí dochází k poškození mozkových buněk. Mezi nejpravděpodobnější viníky patří insekticid dieldrin.
Pacienti s Parkinsonovou chorobou mají sníženou schopnost detoxifikace těchto jedovatých látek. Zjistila se u nich významně vyšší koncentraci složek dieldrinu ve tkáních substantia nigra.
Nejvyšší hladiny pesticidů se nacházejí u potravin, které jsou vysoko v potravinovém řetězci – což jsou živočišné potraviny. Odhaduje se, že 89-99 % chemikálií, které vstupují do našeho těla, pochází z potravy.
Většina z nich pochází z potravin vysoce postavených v potravinovém řetězci – z tmavého masa, drůbeže, vajec, ryb a mléčných výrobků.
Ryby a mořští živočichové jsou významnými zdroji polychlorovaných bifenylů a metylrtuti, chemikálií, jež způsobují poškození mozku.
Scénář je následující. V mořské vodě a rostlinách jsou obsaženy chemikálie v nízkých koncentracích.
Ryby je koncentrují ve své tukové tkáni, krávy dostávají rybí moučku a koncentrují tyto škodlivé látky ještě více.
Kuřata jsou následně krmena masokostní moučkou (z krav) – a toxiny se tak dostanou do jejich masa. Člověku se nakonec dostane nejvyšší dávky – neboť je na vrcholu potravinového řetězce.
Relativně nejvyšší koncentrace škodlivých látek se dostane kojenci, jehož kojí matka přetížená toxiny. Jedná se o problém, který může mít celoživotní důsledky – porodní defekty u jeho vlastních dětí, rakovinu nebo poškození mozku. Konzumování čistě rostlinné stravy naopak chrání před expozicí a umožňuje vyloučení chemikálií z těla.
Strava založená na škrobovinách pacientům pomáhá
Dá se očekávat, že odstranění dietních příčin zabrání dalšímu postupu onemocnění. Jakmile však dojde ke zničení mozkové tkáně, nemůžeme očekávat její regeneraci. Klíčem je prevence.
Tvorba dopaminu v mozku se snižuje, pokud je strava nevhodná, a zvyšuje, obsahuje-li jídelníček hodně sacharidů a málo živočišných bílkovin.
Sacharidy zvyšují tvorbu dopaminu v mozku tím, že umožňují snazší průchod tyrosinu, jenž je předchůdcem dopaminu, přes bariéru mozkomíšních tekutin do mozku.
Tmavé maso, drůbež, vejce a mléčné výrobky obsahují velká množství těžkých neutrálních aminokyselin, jež blokují vstup tyrosinu do mozku.
Jedna studie ukázala, že strava s nízkým obsahem živočišných potravin prospívá lidem, u kterých se již rozvinula Parkinsonova choroba.
Pětasedmdesátiletý muž, jenž trpěl tímto onemocněním již osm let, se dva roky stravoval prakticky vegansky.
Během této doby se nemoc nezhoršila, pacient nemusel zvyšovat dávky léků a jeho kvalita života se zlepšila – to vše je jinak pro průběh nemoci zcela atypické.
Dá se rovněž očekávat, že zdravý jídelníček přinese redukci tělesného tuku, což umožní zlepšenou pohyblivost pacienta. Lidé s Parkinsonovou chorobou často trpí zácpou – úlevu přináší rostlinná vláknina a vyloučení mléčných bílkovin, které paralyzují střeva.
Zamysleme se nad celkovým obrázkem: Člověk s Parkinsonovou chorobou by se měl snažit být tak zdravý, jak je jen možné; zejména se vyhnout problémům, jako je obezita, cukrovka 2.
typu, vaskulární nedostatečnost, artritida a střevní dysfunkce, o nichž je známo, že je způsobuje západní strava. Nedá se očekávat, že ztracené mozkové tkáně či funkce se obnoví.
Realistickým cílem je zpomalení nebo zastavení postupu nemoci.
The McDougall Newsletter
Počet přečtení: 4 512 Datum: 10. 6. 2014
Parkinsonova choroba
Parkinsonova choroba je úzce spjata s osobami vyššího věku. Je sice pravda, že nemoc obvykle zaútočí až po šedesátém roce, současně je ale smutnou skutečností, že každý desátý pacient s Parkinsonovou nemocí je dnes již mladší čtyřiceti let. V dnešní běžné populaci postihuje Parkinsonova nemoc každého dvoustého člověka.
Mezi lidmi staršími 65 let je její výskyt mnohem častější, a sice průměrně u každého padesátého. Asi pět procent pacientů je ve věku do čtyřiceti let.
V mládí a dětství je relativně vzácná. Toto onemocnění více postihuje muže než ženy. Z důvodů, které nejsou zatím známé, postihuje více nekuřáky než kuřáky.
Nemocných trpících Parkinsonovou chorobou bude stále přibývat zejména v důsledku pozitivního jevu – neustálého prodlužování lidského života.
Příčiny nemoci
Poprvé byla tato nemoc popsána na počátku 19. století anglickým lékařem Jamesem Parkinsonem.
V tehdejší době byla považována za velmi vzácnou, dnes však patří k vůbec nejčastějším onemocněním nervového systému postihujícím miliony lidí na celém světě.
Parkinsonova nemoc je onemocnění centrální nervové soustavy, jehož prapůvodní příčinu se doposud nepodařilo objasnit. V některých případech se může jednat o následek užívání určitých léků či prodělané infekce.
Je známo, že příčinou Parkinsonovy nemoci je nedostatek dopaminu v mozku. Dopamin je chemická látka podílející se na přenášení nervových signálů z jedné nervové buňky do druhé. Produkuje ho oblast velkých buněk uprostřed mozku zvaná substantia nigra.
U lidí s Parkinsonovou nemocí je tato oblast poškozena a nakonec odumírá. Chybí-li dopamin, naruší se rovnováha mezi dalšími tzv. neurotransmitery (látkami přenášejícími nervové vzruchy) a dochází k rozvoji Parkinsonovy choroby.
Pokud začnou buňky odumírat a přestanou produkovat dopamin zodpovědný za přenos vzruchů mezi jednotlivými nervy, dochází k nenapravitelným a nevratným škodám.
Tragédií ovšem je, že nemoc, u které základním předpokladem úspěšné léčby je včasná diagnóza, nelze v raném stadiu odhalit. Neexistuje totiž žádné vyšetření, jímž by bylo možné vznik této choroby spolehlivě, a především včas podchytit.
Příznaky této nemoci se projevují v případě, kdy dojde k poškození 60-80 procent buněk, jež produkují dopamin v subsatantia nigra, a to je již pozdě. Nemoc však může mít i genetické předpoklady.
Asi 15 až 20 procent pacientů má mezi blízkými příbuznými člověka postiženého stejnou nemocí.
Viditelné příznaky
V dřívější době byla Parkinsonova nemoc často označována jako třesová obrna, což samo o sobě do značné míry objasňuje její podstatu. Choroba se obvykle vyvíjí velmi plíživě a její příznaky se mohou pokládat za normální projevy stárnutí.
Příznaky této nemoci bývají různé a liší se u jednotlivých pacientů, ale projevují se různě i u jednoho pacienta v průběhu času.
Mnohdy se ukáže, že prvním varovným příznakem byla bolest v ramenním kloubu, ztížené paní, změna rukopisu nebo deprese.
U většiny pacientů je prvním příznakem třes ruky. Jedná se téměř vždy o rytmický, pravidelný pohyb, který má příznačný charakter: vypadá, jako by nemocný otáčel mezi prsty a palcem drobným předmětem.
Zvláštní je, že tento třes se projevuje pouze v klidu. Jakmile člověk začne končetinou cíleně pohybovat, třes ustává.
Jak nemoc pokračuje, třes se zhoršuje a v mnoha případech nakonec znemožňuje pacientovi vést normální život, protože se například nemůže bez problémů najíst.
Druhý hlavní příznak, který se objevuje v nějaké podobě u všech případů a je nakonec pro pacienta daleko horší, je vliv na vědomé pohyby. Svaly pacienta bývají nápadně ztuhlé.
To zpočátku působí bolest v oblasti ramen a problémy hlavně po ranním vstávání, kdy jsou končetiny delší dobu v klidu. Postižení se nakonec ohnou, chůze bývá šouravá, s krátkými krůčky, s pažemi pokrčenými v loktech a přitisknutými k tělu.
Dostavují se potíže s rovnováhou a stabilitou. Nemocným často hrozí pád vpřed i vzad.
Svalová hmota neubývá, ale nemocný ji neumí využít k účelnému koordinovanému pohybu až do té míry, že přestává zvládat běžné denní aktivity.
Nemoc se podepíše i na obličeji
Běžné a spontánní činnosti, jakými je polykání či mrkání očí, se zpomalí a často úplně vymizejí. Obličej nabývá charakteristického strnulého výrazu s pootevřenými ústy. Obličej je jakoby bez výrazu a nabývá podoby masky. Řeč nemocného bývá monotónní, mohou být potíže s výslovností.
Myšlení a intelekt
Parkinsonova nemoc neovlivňuje myšlení a pacient si je zcela vědom všeho, co se s ním děje. Není jasné, zda klinická deprese, jež bývá u pacientů pozorována, je přímým následkem poškození mozku nebo důsledkem toho, že si pacient uvědomuje svůj stav a svoji bezmocnost. Intelekt není zpočátku nijak zvlášť narušen.
V průběhu nemoci se ale téměř vždy začnou přidružovat psychické problémy. Pacienti bývají často nervově labilní a přecitlivělí. Především jsou však zpomaleny psychické projevy. Člověk se musí k myšlení poněkud nutit.
Ztrácí schopnost řešit úlohy vyžadující složitější myšlení a rovněž paměť, zvláště schopnost zapamatovat si verbální a obrazové informace je snížena.
Léčba pomáhá zmírnit příznaky
Zcela vyléčit Parkinsonovu chorobu neumíme, umíme jen mírnit příznaky a doplňovat chybějící dopamin v podobě levodopy, tedy „zdroje“, který tělo umí přeměnit v chybějící látku. Tuto léčbu použil poprvé v roce 1967 George Cotzias a z krátkodobého pohledu byl mimořádně úspěšný. Nicméně levodopa má rozličné vedlejší účinky.
K těm slabším účinkům patří ztráta chuti k jídlu, nevolnost a zvracení. Mezi závažné vedlejší účinky patří nezvladatelné pohyby a mluvení, agresivita, neklid a úzkost. Dokonce se mohou vyskytnout i halucinace podobné stavům, jaké zažívají schizofrenici.
U některých pacientů se levodopa projevovala efektem spínače „zapnout-vypnout“, což znamená, že lék v jednu chvíli zapůsobí a pacient reaguje normálním způsobem, ale vzápětí se znovu objeví původní syndrom.
Vedlejší účinky levodopy se s pokračující léčbou zhoršují, po mnohaletém podávání léků se může ztrácet původní skvělý efekt, a proto odborníci doporučují podávat jiné „mírnější“ léky, které jsou v počátcích dostatečně účinné k potlačení příznaků, a oddálit tak podání levodopy.
V poslední době se zkouší transplantace embryonálních mozkových buněk, naděje se vkládá do transplantace kmenových buněk, které mají tu vlastnost, že se z nich může vyvinout jakákoliv tkáň. K progresivním metodám patří též hloubková mozková stimulace pomocí trvale zavedených sond. Nadějnou se však zdá metoda implantace buněk, které umějí vyrábět dopamin, přímo do mozku.
Správná životospráva pomáhá
I když degenerativní změny mozkových buněk nelze zvrátit, podáváním léků, vhodnou výživou a pravidelným cvičením může pacient vést celkem normální život nejméně deset let od začátku onemocnění.
Je důležité věnovat se denně alespoň chůzi a napínat svaly, aby se zachovala jejich pružnost a síla. Také mozek je nutno udržet v činnosti novými zájmy a úkoly.
Výběr stravy je důležitý
Lidé postižení touto nemocí mohou mít obtíže s kousáním a polykáním, protože léky užívané na tuto nemoc mohou mít často za důsledek ztížené pohyby jazyka a úst. Dalším obvyklým problémem u takových pacientů je častá zácpa. Proto by lidé takto postižení měli konzumovat co nejvíce vlákniny (ovoce, zelenina, obilniny).
Obzvláště vhodné je ovoce jako fíky, sušené švestky, papája a ananas. Je důležité vypít denně alespoň 1,5 l tekutin.
Multivitaminové preparáty užívejte vždy po dohodě s lékařem. Vitamin B6 může například reagovat nepříznivě s klasickými léky. Tento vitamin je pro činnost mozku velmi vhodný, neboť způsobuje zvyšování produkce dopaminu.
Mezi jeho přírodní zdroje patří avokádo, brambory, banány, ryby a drůbež.
Parkinsonova choroba si nevybírá. Mění život, zvyky a bere práci
Spouštěče Parkinsonovy nemoci neznáme. Příčina vzniku navíc tkví ve spojení genetických předpokladů a prostředí, v němž žijeme.
Víme ale, že riziko vzniku onemocnění stoupá po padesátém roku života, ale u zhruba patnácti procent pacientů se může vyskytnout již před čtyřicátými narozeninami a výjimečně ještě dříve.
Nemoc tak může člověku v produktivním věku vymezit limity jeho života jednou provždy.
Lidé si s parkinsonským onemocněním spojuje především třes horních a dolních končetin. Mezi hlavní symptomy ale patří rovněž celková ztuhlost, špatná rovnováha a koordinace pohybů. „Typickým úkazem špatné koordinace a rovnováhy jsou ‚cupitavé‘ krůčky na několika metrech chůze, než se pacient rozejde běžnými kroky.
Přečíst článek ›
Mezi další klasické symptomy patří špatný rukopis, může se vyskytnout ztráta čichu, problémy se spánkem, potíže s přesouváním věcí, tichý hlas typický pro parkinsoniky a voskový až nepřítomný výraz ve tváři. Připojují se poruchy emocí i rozhodování,“ uvádí příznaky nemoci Tomáš Hlaváček, všeobecný praktický lékař a vedoucí lékař Alzheimer home.
Výsledky studií a výzkumů dokládají, že u pacientů s diagnostikovanou Parkinsonovou chorobou v nižším věku převládají faktory genetické, zatímco u starších jsou v popředí spíše vlivy prostředí. Lidem s onemocněním odumírají buňky ve středním mozku, kde se tvoří dopamin.
„Je to látka nutná ke správnému přenosu vzruchu. Pokud se buňky v jádře vyčerpávají, látky je produkováno méně, což je dříve nebo později spouštěčem Parkinsonova onemocnění,“ uvádí Hlaváček.
Přečíst článek ›
Vyššímu riziku vzniku nemoci podléhají uživatelé heroinu i lidé vystavení chemikáliím. Data ukazují, že sourozenci pacientů s parkinsonem jsou sedmkrát náchylnější ke vzniku nemoci a že lidé, u nichž má nemoc minimálně jeden z rodičů, mají třikrát vyšší pravděpodobnost vzniku, že budou mít stejný osud.
Vyhýbat se svému životu
Ve svých jednatřiceti letech měla rodinu a před sebou spoustu životních plánů. Náhlé zdravotní potíže ale všechno změnily. „Strašně se mi třásly ruce a při chůzi jsem tahala nohu za sebou.
Když jsem psala, moje písmo začalo být nečitelné.
A pak se mi při vystupování z autobusu stalo, že jsem naprosto ztuhla a nemohla udělat ani krok,“ vzpomíná Romana Skála-Rosenbaum na období, kdy s ní začalo být něco v nepořádku.
Přečíst článek ›
„Rozhodně bych doporučil každému, pokud na sobě pozoruje některé z klasických symptomů, navštívit svého praktického lékaře a osobně s ním problémy probrat,“ dokládá důležitost včasného zachycení nemoci Hlaváček. Praktik by tak měl být první štací a měl by v případě podezření na Parkinsonovu nemoc odeslat pacienta k neurologovi.
Pokud je pacient v produktivním věku, měl by vědět, že může požádat o invalidní důchod, protože nemoc ho může zcela společensky i pracovně paralyzovat.
„Vadí mi, že jsem přišla o soběstačnost, a snažím se alespoň, abych se postarala o sebe, když už to nedokážu u někoho jiného.
Celý život jsem se vlastně starala o druhé, nejdříve o sourozence a potom o děti v nemocnici,“ říká paní Ludmila, bývalá zdravotní sestra.
Život s nemocí ji odnaučil chodit do kaváren, které milovala, protože třesoucí se rukou vylévala kávu a nechtěla na sebe upozorňovat lidi a okolí, i vzdát se oblíbeného vyšívání. „Je mi líto, že nemůžu udělat ještě tu spoustu věcí, které bych v životě ještě chtěla. Začala jsem se vyhýbat svému životu,“ dodává.
Domácí péče bývá nad síly rodiny
Péče o pacienta v pokročilém stadiu může být pro rodinu velmi obtížná a složitá.
„V určité fázi onemocnění totiž nemocný potřebuje již trvalou ošetřovatelskou péči, kterou ne každá rodina doma zvládne, ať již z technických, nebo hygienických důvodů.
Chybí jim bezbariérové prostředí i odpovídající hygienické zázemí. Někdy to mohou být lidsky pochopitelné fyzické či psychické důvody,“ potvrzuje nelehký úkol členů rodiny Hlaváček.
Přečíst článek ›
V takovém případě pomáhají specializovaná zařízení, jako je například síť zařízení Alzheimer home, kde pečují nejen o nemocné s demencí, ale i o řadu parkinsoniků v různých stadiích onemocnění a kde je nemocným poskytována potřebná specializovaná ošetřovatelská a rehabilitační péče.
Zastavit nemoc zatím neumíme
Výzkumu léků na Parkinsonovu chorobu se věnuje velká pozornost. Existují léky, které se u pacientů dávají ke zmírnění příznaků a pro zlepšení kvality života.
Doposud ale neexistuje lék, který by dokázal onemocnění zastavit, natož jej vyléčit. Někteří lékaři tvrdí, že pomoci může marihuana.
Konopí rozhodně není všelékem, prokazatelně však snižuje ztuhlost, bolestivost svalů a zvyšuje apetit i celkovou náladu pacienta.
I když je již 20 let k dispozici neurochirurgický zákrok, tzv. hluboká mozková stimulace, spočívající v zavedení elektrod do mozku, která dokáže významně zmírnit projevy onemocnění, jsou u nás dnes pouze tři specializovaná pracoviště v Praze, Brně a Olomouci
„Jednáme se zdravotními pojišťovnami o navýšení jejich počtu a rovnoměrném rozprostření po republice, aby léčba byla dostupná pacientům, kteří ji potřebují,“ vysvětlil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch záměr rozvoje péče.
Přečíst článek ›