Nukleové kyseliny jsou sloučeniny vzniklé syntézou jednotlivých nukleotidů za vzniku makromolekulárních polynukleotidů. Jednotlivé nukleotidy mají schopnost vytvářet řetězce, jejichž páteř tvoří zbytek kyseliny fosforečné a sacharid. Na tu jsou pak navázány nukleové báze.
Kde se nachazi Nukleove kyseliny?
DNA je dvouřetězcová nukleová kyselina, která je nositelkou dědičnosti u buněčných organismů. Nacházíme ji v jádře eukaryotických buněk, případně v cytoplasmě prokaryot. Je v ní kódována veškerá informace nutná pro růst a přežití organismu. Struktura dvojšroubovice byla popsána roku 1953 pány Jamesem D.
V jaké Organele je uložena DNA?
člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v buněčné jádře. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických organelách, jmenovitě v mitochondriích a v plastidech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný mimojaderná dědičnost).
Co tvori DNA?
Struktura je tvořena třemi složkami – cukr, fosfát, báze. Cukernou složku tvoří pěti uhlíkový cukr 2-deoxy-D-ribosa (oproti normální ribóze u DNA v poloze 2′ chybí kyslík). Jakožto dusíkaté báze jsou v DNA zastoupeny deriváty purinu (Adenin, Guanin) a deriváty pyrimidinu (Cytosin, Thymin).
Jakou vazbou jsou spojený nukleotidy?
Anhydridová vazba
Proto jsou nukleotidy sloučeninami, které umožňují aktivaci reaktantů a průběh endergonických reakcí.
Kde vznika DNA?
Příčinou je ukládání krystalů kyseliny močové (urátů) v kloubu. Dalším místem, kde se můžou uráty ukládat, jsou ledviny a můžou tak dát vzniku tzv. urolithiase, kamenům v močových cestách. Jedinou možností, jak stav upravit, je změnit životní styl a dodržovat velmi důslednou dietu.
Kde dochází k replikaci DNA?
Místa, kde dochází k replikaci, se nazývají replikony. Počet replikonů v buňce není konstantní, u rychle se množících buněk je jich více než u buněk množících se pomalu. Replikace neprobíhá na všech replikonech současně, obecně v replikonech lokalizovaných v heterochromatinu začíná později.
V čem je uložena genetická informace?
Genetická informace není v jádře uložena pouze v jediném řetězci DNA, ale je rozložena hned do několika takových řetězců, které jsou v jádře uspořádány do útvarů nazývaných chromozomy. V jaderných buňkách lidského těla se nachází 46 chromozomů, přičemž polovina z nich pochází od otce, druhá polovina od matky.
Kdy byla objevena DNA?
DNA jako taková byla objevena v roce 1869, její struktura však byla objasněna až v polovině 50. let 20. století.
Kdy objevili DNA?
Historie objevu struktury DNA
Legendární objev dvoušroubovice DNA, který James Watson a Francis Crick navrhli v r. 1953, začal moderní fázi vývoje biologie a biochemie.
Co je to Helikáza?
Helikáza je enzym účastnící se zejména replikace DNA. Je to protein, který se pohybuje přímo podél fosfodiesterových vazeb nukleové kyseliny a rozděluje dvoušroubovici do dvou izolovaných vláken (např. DNA, RNA nebo hybridní DNA-RNA) za použití energie z nukleotidové hydrolýzy.
Co je to Nukleozom?
Nukleozom je základní stavební jednotkou eukaryotického chromozomu, složenou z úseku DNA ovinutého kolem jádra z histonových proteinů. Jedná se o první ze způsobů, jak zmenšit délku jinak enormně dlouhého řetězce DNA, a to asi na třetinu ve srovnání s nesbaleným stavem.
Co je to Chromatida?
Chromatida je jedno ze dvou vláken DNA zreplikovaného chromozomu.
Čím jsou spojený nukleotidy?
Spojení mezi vlákny dvoušroubovice DNA je realizováno vodíkovými vazbami mezi bázemi na základě tzv. komplementarity: cytosin je komplementární s guaninem a naopak. adenin je komplementární s thyminem (u DNA) nebo uracilem (u RNA) a naopak.
Čím jsou spojený dusíkaté báze?
Dusíkaté báze se mohou mezi sebou pomocí vodíkových vazeb párovat. To, které báze se budou mezi sebou párovat, není dáno náhodně. Je to dáno jejich komplementaritou, tj. adenin se páruje buď s thyminem (v DNA) nebo s uracilem (v RNA), guanin s cytosinem a naopak.
Co je Esterova vazba?
Fosfodiesterová vazba je ve vodném roztoku zcela ionizována a to dává molekulám nukleové kyseliny záporný náboj. Tento záporný náboj je přímo úměrný délce řetězce nukleové kyseliny, což umožňuje jeho jednoduchou analýzu pomocí gelové elektroforézy.