Prave nestovice – Vše o zdraví

Druhým typem jsou plané neštovice, které jsou typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster, který patří mezi herpetické viry. Virus se přenáší kontaktem s nemocným, protože se nachází v sekretu puchýřků. Virus je také přenosný kapénkami ve vzduchu.

Pokud jste v místnosti s nemocným máte tedy velkou pravděpodobnost, že neštovicemi onemocníte. Člověk je nakažlivý jeden nebo dva dny před tím, než se vysejí vyrážky na kůži a po propuknutí příznaků ještě další týden. Nejčastěji se nemocí nakazí děti v předškolním a školním věku, ale není výjimkou nákaza neštovicemi v dospělosti.

Neštovice jsou nebezpečné především pro těhotné ženy, protože vir přestupuje do plodové vody a může vážně poškodit zdraví dítěte.

Nechat se očkovat proti planým neštovicím?

Tak jako u dalších vysoce nakažlivých virových onemocněních se můžete i proti planým neštovicím nechat očkovat. Očkování patří mezi nepovinné, ale doporučené.

Provádí se v ordinacích dětského nebo praktického lékaře, případně v očkovacích centrech vakcínou Varilrix. Očkovat je možné děti od 9 měsíců a do 12 let, které dostanou 1 vakcínu. Starší děti a dospělí se očkují dvěma dávkami s odstupem nejméně 6 týdnů.

Vakcína na plané neštovice snižuje také riziko vzniku pásového oparu i v pozdějším věku.

Jak se plané neštovice projevují?

Jejich inkubační doba je 2-3 týdny. To znamená, že po tuto dobu je virus už v těle hostitele, ale neprojevují se příznaky nemoci. Po vniknutí viru do těla se množí ve sliznici dýchacích cest, dále putuje krevním oběhem a v lymfatických drahách.

Už v této fázi se dítě může cítit unavené a většinou má i zvýšenou teplotu. Průvodním příznakem je často bolest hlavy, rýma a celkové nechutenství. Na těle se objevují červené skvrnky.

Místo, kde se chystá puchýřek projevit může nejdříve 1-2 dny svědit, a pak se objeví výsev v podobě puchýřků naplněných tekutinou. Na začátku je tekutina čirá, později se mění na zakalenou. Nejvíc puchýřů najdete na trupu a hrudníku, nevynechají ale ani tvář, oční víčka a vlasovou část.

Na končetinách je jich méně. Nebezpečnější je výsev na sliznici úst nebo genitálií. Postupně se objevují ve vlnách v rozmezí 2-6 dní, proto na těle můžeme ve stejnou chvíli pozorovat nové pupínky a již zasychající stroupky. 

Drobné puchýře – které teprve vznikají a strupovité, velké, které zanikají.

Jak léčit neštovice?

Puchýřky silně svědí a je důležité aby se nemocný škrábal co nejméně. Nejen že se tím horší hojení puchýřků a trvá delší dobu, ale také se zvyšuje riziko bakteriální nákazy v rozškrábaném místě a tedy i vzniku jizev. Jelikož jde u neštovic o virové onemocnění, podávání antibiotik nemá smysl.

Léčí se pouze symptomaticky a to tak, že se ošetřují puchýřky. Ty by měly co nejrychleji zaschnout a vysušit se. Proto je ideální je natírat tekutým pudrem. Existuje i varianta s mentolem, který místo lokálně znecitliví a pomáhá proti svědění. Podobně působí i přípravek Tanno Hermal lotio.

Proti svědění je možné podat i antihistaminika – pro děti kapky Fenistil nebo Claritine pro dospělé. Tyto léky mají sedativní účinek a pomohou lépe usnout a puchýřky si v noci neškrábat. Zvýšenou teplotu je možné tlumit běžně užívanými léky proti bolesti, jako jsou Panadol nebo Nurofen.

Vhodnou alternativou pro zmírnění svědění a k vysušení puchýřků je i 100% tea tree oil, který se nanáší stejně jako tekutý pudr na každý puchýř zvlášť. Při ošetření citlivých částí sliznic jej nařeďte 1:5 s vodou.

Jak zvládnout období neštovic 

• Koupání a máčení puchýřů neštovic není vhodné. Nemocného je lepší krátce a rychle osprchovat a následně opatrné osušit přikládáním ručníku, aby se puchýřky neporušily. 
• Noste pohodlné oblečení a zvláště dětem dávejte bavlněné kojenecké oblečení, které nebude pokožku dráždit.
• Až do zaschnutí všech puchýřků nechte nemocného doma. To trvá přibližně 14 dní. Nejenže tím zamezíte šíření viru neštovic, ale také dítě chráníte před další infekcí. V tomto období je totiž imunita oslabená a může dojít k nákaze další nemocí.
• Pokud nemá nemocný další zdravotní komplikace, není nutná akutní návštěva lékařské ordinace. Alternativou může být telefonická konzultace a upovědomení lékaře. Zabráníte tak dalšímu šíření viru, obzvlášť v dětském kolektivu.
• Dbejte na čistotu rukou a krátce ostříhané nehty. To má největší vliv na další zanícení škrábaných puchýřů.
• Nevystavujte zbytečně dítě přímému slunci. Pot, horko a sluneční záření zhoršují průběh onemocnění.

Ten, kdo překonal neštovice jednou, má už celoživotní imunitu a při dalším setkání imunitního systému s virem s ním dokáže sám bojovat.

Po překonání nemoci se ale virus ukládá v gangliích nervových buněk, kde přecházení do latentního stádia. V pozdějším věku a při oslabené imunitě se nákaza projevuje i jako pásový opar.

Vše pro problémy s kůží Vše na opary

Neštovice: z nebezpečného zabijáka běžnou nemocí

Tělo obsypané nespočtem puchýřků, které při každém pohybu vystřelují příšernou bolest. Taková byla realita těch, kteří onemocněli pravými neštovicemi. Jak se neštovice přenášely, kdo je zodpovědný za jejich vymýcení a v čem se liší od planých neštovic? To vše se dočtete níže v článku.

Jednu z prvních zmínek o neštovicích můžeme datovat až do 7. století našeho letopočtu. Od té doby byly pravé nebo také černé neštovice brány jako jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, kterému každoročně podlehly statisíce lidí. Jsou zodpovědné za zdecimování Indiánů, ke kterým je dovlekli bílí kolonizátoři. Indiáni, kteří nebyli na takové nemoci zvyklí a už vůbec ne připravení, rychle umírali. V roce 1763 je dokonce britský kolonizátor Fort Pitt využil jako biologickou zbraň, kdy původní obyvatele obdarovával infikovanými dekami. Variola, jak se pravým neštovicím odborně říká, byla ještě ve 20. století zodpovědná za smrt 300 až 500 miliónů lidí. Ti, kteří pravé neštovice překonali, byli navždy znetvoření. Z puchýřků, kterými se variola projevovala, se totiž stávaly nemizící jizvy. Virus se přenášel vzduchem takzvanými kapénkami. Inkubační doba trvala zhruba dva týdny, poté se u nemocného objevila vysoká teplota přecházející v horečky a doplněná slabostí, bolestí svalů a hlavy. Následovala jednodenní úleva, kdy pacienti doufali, že mají nemoc za sebou.

Zlepšení však bylo pouze přechodné. Zanedlouho na celém těle vyskákaly nemocným červené skvrny, které se brzy proměnily v puchýře naplněné vysoce infekčním hnisem. Puchýřky se za nějakou dobu zapouzdřily, ztvrdly a vytvořily si krustu.

V této chvíli byl na tom pacient nejhůř, horečka dosahovala vrcholu a průběh byl tak bolestivý, že nemocní často leželi v jedné pozici, aby se vůbec nemuseli hýbat. Po měsíci umíralo až 30 procent nakažených. Těm, kteří přežili, začala horečka ustupovat a puchýře se měnily ve strupy, jež se po zhruba třech týdnech odloučily.

Uzdraveným však přesto zůstávaly nevzhledné jizvy, protože hnisání se dostalo až do podkožního vaziva.

Už ve starověké Číně se pokoušeli proti neštovicím bojovat způsobem, který je zčásti podobný vakcinaci. Zdraví lidé vdechovali vysušené a namleté strupy nemocných, jež obsahovaly neaktivní viriony. Této metodě se říká variolizace. Mohla být prováděna více způsoby, jedním z nich bylo také vpravení hnisu z puchýře do řezné rány zdravého člověka. Problémem bylo, že u takto očkovaných jedinců nemoc většinou propukla v plné formě, nikoliv jen v žádoucí omezené. Často se tímto způsobem také přenesly jiné choroby, kterými nemocný mohl trpět. S bezpečnější a účinnější metodou přišel venkovský lékař Edward Jenner v roce 1796. Jenner si totiž všiml, že děvečky a pasáci krav se často nakazili kravskými neštovicemi. Nejen, že kravské neštovice měly lehčí průběh, ale především ti, kteří nákazou prošli, byli chráněni před pravými. Proto se Jenner rozhodl vykonat experiment na osmiletém Jamesi Phippsovi, kterému vpravil hnis získaný z puchýřků dojičky krav Sarah Nelmesové. Malý James sice onemocněl, ale zanedlouho se uzdravil a co víc, když mu později Jenner píchl dávku pravých neštovic, již neonemocněl. Svou metodu nazval Jenner vakcinace od latinského slova pro krávu: vacca. Královská společnost, jíž Jenner poslal svá zjištění, se mu zprvu vysmála a odmítla jeho výsledky publikovat. Lékař tak musel na vlastní náklady vydat publikaci, která mu později nejen zajistila místo v již zmíněné Královské společnosti, ale především jméno ve světě medicíny. Očkování se brzy dostalo z Britských ostrovů do dalších zemí Evropy. V Čechách byla k očkování zprvu nedůvěra, ale jakmile bylo v roce 1812 zavedeno jako povinné a čísla úmrtnosti začala rapidně klesat, veřejné i lékařské mínění rychle přehodnotilo svůj názor.

Nakonec to byl právě Čech, kdo byl zodpovědný za eradikaci, tedy vymýcení pravých neštovic. Československý epidemiolog Karel Raška stál v čele eradikačního programu, který v roce 1959 vyhlásila WHO.

Díky jeho plánu se vakcinace zaměřila na ohniska nákazy namísto plošného očkování. O dvacet let později, 8. května 1980, potvrdila WHO vymýcení pravých neštovic, které sužovaly lidstvo po několik staletí.

V současnosti se virus nachází pouze ve dvou laboratořích na světě, v Atlantě v USA a v Novosibirsku v Rusku. Očkování proto již není povinné.

Na rozdíl od pravých neštovic, plané nejsou smrtelné. Jsou typické pro dětský věk, během nějž se jimi nakazí většina lidí. Stejně jako ty pravé se přenáší z člověka na člověka prostřednictvím kapének a inkubační doba je přibližně 9 až 20 dní. U starších dětí a dospělých, kteří neštovice v dětství neprodělali, se projevují takzvané prodromy, nespecifické příznaky ohlašující příchod choroby. Může jít o bolest hlavy, horečku, nevolnost a další. Zhruba za den a půl se dostaví i vyrážka v podobě svědivých puchýřků naplněných zprvu čirou, poté mléčnou tekutinou. Během 6 až 8 hodin na nich vznikají krusty. Zpravidla se puchýřky vyskytují na hlavě, odkud se šíří k trupu a končetinám, ale mohou postihnout i sliznice. Akutní fáze trvá zhruba týden, do 20 dnů od onemocnění se puchýře začínají hojit. Nebezpečné jsou neštovice pro těhotné ženy a jejich plody, protože virus prostupuje skrz placentu. V takovém případě je nutné konzultovat stav nemoci s lékařem.

Plané neštovice se zhojí i bez léčby, zpravidla se používají přípravky ke zmírnění projevů nemoci. Podávají se antipyretika (léky na snížení horečky), proti svědění zase antihistaminika (léky proti alergii).

Na puchýřky nejsou vhodné pudry, a to ani tekuté, protože po vytvoření krusty se pokožka po ní špatně hojí. Očkování proti planým neštovicím existuje, ale není povinné.

Zvážit by ho měli především dospělí, kteří nemoc neprodělali a jsou v častém kontaktu s dětmi (učitelé, zdravotníci, vedoucí kroužků, …)

Autor: lan

Planými neštovicemi si projde skoro každý, jako dítě. Hlavním projevem neštovic jsou malé puchýřky, které jsou naplněny nejdříve čirou a později mléčnou tekutinou. Příšerně svědí. Zdravá výživa

Pravé neštovice, jeden z největších zabijáků lidstva

V roce 1959 zahájila Světová zdravotnická organizace (WHO) boj s touto nebezpečnou chorobou a před třiceti lety, 17. dubna 1978, organizace oznámila, že byl v Somálsku vyléčen poslední člověk na světě, který neštovicemi onemocněl. Oficiálně byly neštovice prohlášeny za vymýcené v roce 1980.

Nemoc faraonů Pravé či černé neštovice (variola) jsou bolestivé virové onemocnění, které se zpočátku projevuje jako chřipka. Ve druhé fázi se objevují typické kožní projevy s hnisajícími vředy, které mohou zasáhnout i sliznice.

Část pacientů umírá na otravu krve, oběhové či dechové selhání. Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk; přenáší se kapénkovou infekcí a vzduchem, inhalací kontaminovaného prachu, ale i nepřímo čerstvě znečištěnými předměty.

Kdo přežil, byl většinou navždy poznamenán zjizvenou tváří nebo například slepotou.

Nemoc se vyskytovala ve dvou variantách – variola major, u které úmrtnost dosahovala v průměru kolem třiceti procent, a lehčí forma variola minor s úmrtností kolem jednoho procenta. Existují různé typy neštovic, nejznámější formy jsou kromě pravých neštovic plané a kravské neštovice.

Pravé neštovice patřily v minulosti k největším „zabijákům“ a podle odhadů si vyžádaly stovky milionů obětí. Srovnatelně devastující účinky měly v dějinách snad jen dýmějový mor, cholera nebo chřipkové epidemie.

Pravé neštovice často ovlivnily chod dějin, podílely se například na pádu celých říší a zdevastovaly indiánské obyvatelstvo Ameriky. Oběťmi neštovic se stala řada významných osobností dějin, jako například francouzský král Ludvík XV., španělský král Ludvík I. nebo anglická královna Marie II. Stuartovna.

Známky neštovic nese také mumifikovaná tvář egyptského faraona Ramesse V., který zemřel kolem roku 1140 před naším letopočtem.

Pokusné očkování První pokusy o očkování proti neštovicím jsou staré přes tisíc let. Metod bylo několik, od vdechování zaschlých neštovičných strupů až po píchání jehlou smočenou v neštovičném hnisu.

První typ očkování přivezla do Evropy manželka britského vyslance v Istanbulu lady Mary Montaguová poté, co se v roce 1715 sama utkala s touto nemocí. Přemluvila krále Jiřího I.

, aby očkování vyzkoušel na vězních a posléze jim udělil milost.

Později si anglický venkovský lékař Edward Jenner všiml, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi, byly odolné i vůči pravým neštovicím.

Vyrobil účinné očkování a v květnu 1796 úspěšně provedl na malém chlapci první aplikaci. Jeho metoda byla nazvána vakcinací (vacca je latinský výraz pro krávu) a rychle se z Anglie šířila do okolního světa.

V řadě zemí bylo zavedeno povinné očkování a během první poloviny uplynulého století neštovice téměř vymizely z Evropy. V roce 1949 byl zaznamenán poslední výskyt v USA.

Ve světě však dál umíraly desetitisíce lidí a WHO proto připravila největší zdravotnickou akci všech dob – pokus o totální vymýcení neštovic.

Boj s nemocí Zpočátku ne příliš úspěšný boj s nemocí byl zahájen v roce 1959. V roce 1967 proto WHO oznámila plán na úplné vymýcení pravých neštovic.

Ještě v tomto roce neštovicemi onemocnělo deset milionů lidí a dva miliony z nich zemřely. Koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška, který byl šéfem oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě.

Místo plošného očkování celého světa navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam maximálně zasáhnout.

Poslední výskyt varioly major byl zaznamenán v roce 1975 v Bangladéši a pozornost odborníků se nakonec zúžila jen na Somálsko a Etiopii, kde virus přetrvával.

V polovině roku 1977 to již vypadalo na úspěch, ale v říjnu onemocněl jistý kuchař nemocnice v somálském městě Merca.

V dubnu 1978 ale WHO oznámila, že Ali Maow Maalin byl vyléčen a po zkušební lhůtě organizace v roce 1980 slavnostně oznámila, že s pravými neštovicemi je konec. Na tomto bezprecedentním úspěchu se podílela kromě Rašky i řada dalších českých odborníků.

Poslední obětí pravých neštovic se stala v roce 1978 jedna laborantka z Birminghamu, která se nakazila při neopatrné manipulaci s kulturou neštovic. Od té doby mají původce varioly pouze dvě laboratoře, v USA a v Rusku. Stále ale panují obavy ze zneužití viru teroristy.

WHO vyhlásila programy na vymýcení i dalších chorob. V roce 1988 byla zahájena kampaň proti dětské obrně, která se vyskytuje již jen v několika zemích. V současné době se úspěšně daří potlačovat také například rozšíření lepry nebo parazitujícího červa vlasovce medinského.

iDNES.cz, ČTK

Vše co byste měli vědět o neštovicích

Plané neštovice, odborně varicela, jsou vysoce infekční virové onemocnění, typické pro dětský věk. Původcem onemocnění je virus Varicella – zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae. Výhradním hostitelem, tedy tím, kdo může onemocnět, je člověk.

Pravé neštovice, dříve nazývané černé neštovice, odborně variola, byla prudce nakažlivá akutní choroba, způsobená virem z čeledi Poxviridae. Jednalo se o jedno z nejnebezpečnějších život ohrožujících onemocnění s vysokou úmrtností.

Ještě ve 20. století, kdy se část dnešní populace ještě narodila, byly neštovice příčinou úmrtí 300-50 milionů lidí. Ještě koncem šedesátých let 20. století onemocnělo 15 milionů lidí a 2 miliony zemřely.

Díky předchozímu soustředěnému programu očkování byly pravé neštovice 8. 5. 1980 prohlášeny Světovou zdravotnickou organizací (WHO) za eradikované, tedy zcela vymýcené.

Po ukončení vakcinačního programu ovšem již nová generace není vůči chorobě imunní a virus sám pravděpodobně stále existuje v některých laboratořích.

Na tato fakta je zapotřebí velmi upozorňovat a hovořit o nich, zejména s přihlédnutí k současné antivakcinační hysterii části populace.

Jak onemocnění probíhá?

Virus planých neštovic se přenáší kapénkovou cestou při přímém kontaktu s nemocným. K nákaze virem planých neštovic dochází nejčastěji mezi 4 a 8 lety věku. Inkubační doba je 10-21 dnů. Poté se mohou objevit první, nespecifické příznaky, tzv. prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nebývají.

Výraznější jsou u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Příznaky zahrnují horečku, bolesti hlavy, žaludeční potíže, někdy svědění pokožky. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí příchod neštovic zhruba 24 až 36 hodin před výskytem první neštovičky – a v této chvíli začíná být pacient infekční.

Tyto prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3-4 dny. 

Výsev puchýřků

Pro plané neštovice je typická vyrážka, svědivé puchýřky vznikající z 2 až 3 mm velkých skvrnek, z nichž se po několika dnech stávají puchýřky vyplněné čirou tekutinou, která později přechází do mléčné. Puchýřky jsou 3 až 6 mm velké, během 6-8 hodin z nich vznikají krusty.

Vyrážka typicky začíná na hlavě, odkud se postupně šíří přes trup na končetiny, ale může se vyskytnout také na sliznici nosohltanu, na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, v pochvě nebo na očních víčkách a na spojivkách.

Výsevy puchýřků se objevují ve vlnách v intervalu 3-5 dní, proto je typický současný výskyt různých stádií vyrážky, kdy mohou být některé puchýřky už téměř zhojené a jiné se teprve vytváří.

 Akutní fáze onemocnění trvá obvykle 4 až 7 dní, do 20 dní se pak zahojí kožní projevy. Teprve po vytvoření krust na všech neštovičkách přestává být pacient infekční.

Virus prostupuje také placentou, kdy je možná infekce plodu, která může vést k těžkým vrozeným defektům. U novorozenců se mohou plané neštovice rozvinout v progresivní varicelu s postižením různých orgánů včetně centrálního nervového systému. 

Jak onemocnění léčit? 

Plané neštovice se zhojí i bez léčby, proto stačí tlumit projevy onemocnění. Protože je toto onemocnění způsobené virem, není léčitelné antibiotiky.

U běžných případů se nepoužívá ani antivirová terapie, jen u pacientů s komplikacemi, anebo u pacientů, kteří trpí nějakou základní závažnou diagnózou, kterou by plané neštovice zkomplikovaly.

Osobám s velmi špatnou obranyschopností je možné podat hotové protilátky proti varicele, tzv. lidský varicella zoster imunoglobulin, nebo lék proti herpetickým virům. 

Tekutý pudr ano, či ne?

Léčba planých neštovic je léčba je symptomatická. U léků proti horečce, u dětí nepoužíváme salicyláty pro riziko rozvoje Reyova syndromu.

Proti svědění podáváme perorální antihistaminika (léky proti projevům alergie).

Samotné puchýřky se neošetřují, po jejich prasknutí, ke kterému dojde během krátké doby, řádově den dva, se eroze ošetřují vysušujícími a dezinfekčními lotii a krémpastami.

Pudry, ani tekuté, nejsou pro léčbu vhodné. Po jejich použití vzniknou krusty, pod nimiž se pokožka špatně hojí. Pokud dojde k sekundární infekci poškozené pokožky, jsou na místě antibiotické masti. Kůže v místě výsevu se nechává volně dýchat, hojící proces se tím urychlí. 

Existuje vakcína proti planým neštovicím? 

Proti nemoci existuje účinná vakcína, která však není součástí pravidelného očkování. Vhodná je pro děti, které do dorosteneckého věku, které varicelu neprodělaly a děti, které trpí nějakou základní závažnou diagnózou, kterou by plané neštovice zkomplikovaly. 

A jak je to u dospělých, má u nich smysl se nechat očkovat?Očkování dospělých, kteří v dětství plané neštovice neprodělali, je zvláště vhodné. Zejména u zdravotníků nebo učitelů, kteří mají vysokou pravděpodobnost nákazy.

V České republice je vakcinace proti varicele dobrovolná, některé zdravotní pojišťovny na ni přispívají ze svých preventivních balíčků. Očkování mohou podstoupit děti od jednoho roku i dospělí, aplikují se dvě dávky v rozmezí šesti týdnů.

U zdravých dětí do 13 let je ochrana očkováním před onemocněním planých neštovic téměř 100 %. U dospělých činí jistota ochrany asi 90 %.

Vznikají při neštovicích komplikace?

Nejčastější komplikací planých neštovic je sekundární bakteriální infekce způsobená zejména stafylokoky a streptokoky. Infekci si pacient sám často zanáší do rány škrabáním svědivých míst.

Vzácně se může objevit postižení centrální nervové soustavy – zánět mozečku (cerebellitis), který vznikne do týdne od výsevu vyrážky, nebo generalizovaná encefalitida či aseptická meningitida – zánět mozkových blan.

U osob s narušenou imunitou se mohou objevit závažné komplikace – varicelový zápal plic, meningoencefalitida anebo hepatitida. Onemocnění planými neštovicemi během prvních pěti měsíců těhotenství může vést k poškození plodu. 

Existuje souvislost mezi planými neštovicemi a pásovým oparem?

Po prvotní nákaze přetrvávají původci choroby v některých nervových buňkách v němé, latentní formě a infekce může být po letech či desetiletích znovu aktivována. U dospělých může vyvolat nepříjemné onemocnění – pásový opar – herpes zooster.

Je dobré si zapamatovat, že…

• Plané neštovice jsou vysoce infekční onemocnění, kterým onemocnění prakticky celá dětská populace a část dospělé populace. 
• Většinou se jedná o lehké až středně těžké onemocnění, které probíhá tím hůře, čím je věk pacienta vyšší anebo trpí nějakou komorbiditou – tedy jiným závažným základním onemocněním. 
• Jako virózu je plané neštovice zapotřebí léčit klidovým  režimem, léky na snižování teploty, tlumení svědění, léky na ošetření pokožky. V období rekonvalescence je zapotřebí dostatek vitaminů a v případě zbytkových jizviček po vyloupaných stroupkách je nutná ochrana proti UV záření tak, aby nevznikly nežádoucí pigmentace. 
• Po dobu onemocnění je nutno dodržovat hygienicko – epidemický režim a děti neposílat do kolektivu. 
• Jedinci, kteří do období dospívání neprodělali neštovice, by si měli nechat nabrat protilátky proti varicele a v případě negativního výsledku, tedy nepřítomnosti protilátek po prodělané nemoci se nechat naočkovat.   

Plané neštovice, varicella

Většina populace neštovice prodělá pouze jednou za život. Virus však zůstává v těle přítomen i po vyléčení první infekce v nervových buňkách vedle míchy (tzv. spinálních gangliích) a zadních kořenech míšních. Asi u jednoho z pěti nositelů viru dojde po několika desítkách let k takzvané reaktivaci a způsobí pásový opar.  

Příznaky

Mezi první příznaky planých neštovic patří:

Průběh neštovic

Jak poznat neštovice? U většiny nakažených se do 36 hodin objeví zčervenání pokožky v převážné většině ve vlasové části hlavy, na krku, za ušima, obličeji a trupu, později i po celém těle.

Červené skvrnky se mění na pupínky, ze kterých se poměrně rychle stávají svědící puchýřky naplněné čirou tekutinou. Ta se v průběhu 1-3 dnů zakalí a je vysoce infekční. Během několika dnů puchýřky začnou zasychat a na jejich místě se objeví stroupky tzv.

krusty, které se postupně začnou odlupovat. Drobné vřídky se mohou vyskytnout i na sliznici dutiny ústní nebo na genitáliích.

Během prvních dnů se puchýřky objevují v několika výsevových vlnách, proto jeden pacient má v jeden čas projevy v různých stádiích nemoci, a to červené plošky, puchýřky i krusty. Tak vypadají neštovice v průběhu nemoci a tento stav je pro ně naprosto typický.

Jak dlouho trvají neštovice

Akutní stadium nemoci obvykle odeznívá asi šestý až desátý den společně s posledním vyloupnutým stroupkem. V tomto období také pacient přestává být nakažlivý. Po posledním výsevu začne teplota klesat a nemoc ustupuje. Trvání planých neštovic je u každého jedince individuální, zpravidla však dva týdny.

Neštovice u dětí

Příznaky a průběh nemoci planých neštovic je u dětí stejný jako u dospělých, zpravidla však nemoc probíhá u zdravého dítěte bez větších komplikací a pokud si pupínky nerozškrábe, zahojí se pokožka bez jizev. Komplikovanější průběh infekce mohou mít děti s oslabenou imunitou nebo s vážnějším chronickým onemocněním.

Máme nechat malé dítě nakazit?

Někteří rodiče zastávají názor, že je lepší nechat dítě nakazit u nemocného s planými neštovicemi ve svém okolí, aby si nemoc prodělalo v dětském věku a získalo tak imunitu. Většina pediatrů je však proti takovému jednání. I když u dětí bývá mírnější průběh nemoci, nikdo nemůže rodičům zaručit, že právě jejich dítě nebude mít závažnější komplikace.

O neštovicích v dětském kolektivu čtěte zde.

Neštovice u dospělých V případě onemocnění u dospělého člověka bývá častější těžší průběh onemocnění často se závažnějšími komplikacemi a také pravděpodobnější možnost, že se v dalších letech vlivem stresových situací nebo při jiném oslabení organismu virus vrátí (tzv. reaktivace) v podobě jiné nemoci, zejména pásového oparu nebo v horším případě i nádorové onemocnění infikovaných buněk. Lékaři uvádějí jednoho z pěti nositelů viru.

Inkubační doba

Infekce planými neštovicemi je vysoce nakažlivá záležitost a po kontaktu s nakaženým onemocní až 90% lidí bez protilátek (neočkovaných nebo těch, kteří nemoc ještě neprodělali).

Herpesvirus se šíří dotykem nebo vzdušnou cestou kapénkami, jelikož se vyskytuje i v nosním sekretu. Vysoce infekční je tekutina v puchýřcích, ale nemoc je už infekční 1-2 týdny před výsevem prvního pupínku, a to až do zaschnutí posledního. Nejvíce infekční jsou však první dny nemoci.

Obvykle je inkubační doba u planých neštovic 2-3 týdny.

Léčba

Při diagnostice planých neštovic je důležité, aby lékař vyloučil jinou nemoc, např. meningokokovou nákazu nebo bakteriální septický šok, které mají v počáteční fázi podobné příznaky a kde by včasné podání antibiotik člověku zachránilo život.

Plané neštovice se antibiotiky neléčí, pouze symptomaticky. Pacient musí dodržovat klidový režim v domácí izolaci, nesmí se vystavovat nadměrné zátěži a slunečním paprskům. Pouze u případů s velmi těžkým průběhem nebo komplikacích je pacient hospitalizován.

Jsou podávány léky s paracetamolem nebo ibuprofenem na snížení horečky. Na nepříjemné svědění zabírají antihistaminika např. Dithiaden. U komplikovanějších případů nebo u jedinců se sníženou imunitou je vhodné užívání antivirotik nejpozději do tří dnů po styku s nakaženým. Velmi důležitý je dostatek tekutin a hygiena rukou.

Jak na svědění a čím mazat

Úporné a obtěžující svědění mohou potlačit už zmíněná antihistaminika. Dříve bylo doporučováno mazat puchýřky pouze tekutým pudrem, dnes je doporučován spíše pudr suchý nebo s mentolem, který puchýřky vysuší a sníží riziko infekce.

Lékaři však dávají přednost spíše tomu bez mentolové složky, která u některých pacientů může vyvolat alergickou reakci nebo jinak negativně působit na poraněnou pokožku. Tekutý pudr sice vřídky dobře vysušuje a vytváří na nich krusty, ale občas pod nimi může docházet k hnisání.

V lékárně je možno koupit i další chladivé gely nebo mléka na neštovice popř. antiseptickou mast.

Babské rady a domácí léčba

Dříve se radilo nemocného vůbec nemýt vodou, aby se neštovice lépe hojily.

V dnešní době se naopak doporučuje rychlá sprcha vlažnou vodou nebo v pozdější fázi pro lepší hojení stroupků nepříliš dlouhá a horká koupel, do které se může přidat trochu hypermanganu (jen lehce nafialovělá lázeň) nebo heřmánek.

Pro pacienta a zejména dětského je důležité zůstávat v čistotě. Nemocný by se měl oblékat do bavlněného prádla, měl by mít krátce ostříhané a čisté nehty, aby si při škrabání nezanesl do puchýřků infekci. Důležité je také časté mytí rukou, a to nejlépe dezinfekčním mýdlem.

V neposlední řadě je také pro nemocného důležitá strava, která by se měla skládat z lehce stravitelných potravin.

Léky

• Antihistaminika (léky proti svědění) – např. Fenistil peronální kapky nebo Dithiaden
• Antipyretika (léky na horečku) – Paralen, Panadol nebo Ibuprofen, pro děti nejlépe Panadol Baby čípky
• Pudr nebo gel na potírání neštovic (v první fázi nemoci při výsevu neštovic) Antiseptická mast např. Bepanthem nebo Sudocrem (v pozdější fázi nemoci na strupy)
• Hydratační krém např. Linola nebo Klorane Bebe na doléčení

Bylinky

• Vzhledem k tomu, že jsou plané neštovice onemocnění virového původu, můžeme proti němu bojovat také přírodními antivirotiky jako je česnek a cibule, z bylinek pak bezový květ, měsíček lékařský, bezinka nebo extrakt z pupenů lichořeřišnice.
• Při horečce pomůže nemocnému čaj z černého bezu nebo lípy srdčité.

Homeopatika

Rhus toxicodendron 15 CH Pomáhá proti puchýřkům naplněným čirou průsvitnou tekutinou. Dávkování: 4x denně 5 granulí.

Antimonium tartaricum 9 CH Je to lék té fáze nemoci, kdy dochází k hojení puchýřků a nové puchýřky se již netvoří. Lék pomůže proti jizvám, které mohou vznikat po zanícených puchýřcích. Dávkování: 2x denně 5 granulí.

(Zdroj: Zdroj: MUDr. Kateřina Formánková, MUDr. Miriam Kabelková, MUDr. Ilona Ludvíková: Poznáváme homeopatii, Grada 2008)

U dětí bývá komplikací rozškrábání puchýřků, do kterých se pak snadno dostane jakákoliv bakteriální infekce, která může způsobit absces.  Ten si pak vyžádá delší dobu léčby a nežádoucí průběh planých neštovic.

U dospělých nebo pacientů se sníženou imunitou a chronickým onemocněním mohou vzniknout závažnější komplikace, jako je zánět mozečku tzv. cerebelitida, (jejím projevem je problém s rovnováhou a „motáním“ hlavy), zánět mozku (encefalitida), zápal plic (pneumonie), zánět jater (hepatitida) nebo porucha krevní srážlivosti.

Dalšími komplikacemi u těchto osob mohou být také zánět mozkových blan (meningitida), zánět mozku způsobující křeče a bezvědomí nebo těžké bakteriální infekce způsobené streptokoky, stafylokoky nebo zánět podkožních tkání. V ojedinělých případech mohou plané neštovice způsobit také zánět kloubů, srdce, ledvin, varlat, jater nebo struktur oční duhovky.

1. Varicella je obzvláště nebezpečná pro novorozence, u kterých může dojít až k postižení orgánů včetně centrální nervové soustavy.
2. Komplikace může signalizovat déletrvající horečka, únava a celková vyčerpanost.

V těhotenství

Pro těhotnou ženu je virus planých neštovic velkou hrozbou a závažnou komplikací. Zejména pokud v dětství neštovice neprodělala nebo není očkována.

Během prvního trimestru nebo posledních dnů kolem porodu může infekce vést k těžkému poškození plodu, způsobit potrat či závažné onemocnění novorozence.

V tomto případě není radno nemoc podceňovat a co nejdříve se poradit s gynekologem o možném podání protilátek-tedy provést tzv. pasivní imunizaci, což je způsob léčby, který zpravidla může čerstvě narozené miminko ochránit před neonatální formou nemoci.

V těhotenství je tedy nutné se striktně vyvarovat styku s nakaženými osobami což platí i pro kojící ženy.

Očkování

V současné době existuje proti planým neštovicím očkování, které chrání i proti pásovému oparu. Jedná se o vakcínu s živými oslabenými viry nemoci. Nezaručuje však stoprocentní účinnost, takže se někdy může nakazit i očkovaný člověk. Tento má však ale téměř vždy mírnější průběh nemoci. Vakcína je aplikována injekčně do horní části paže.

Pro děti od 9. do 12. měsíce věku je určená vakcína proti planým neštovicím Varilrix opakovaná druhou dávkou ideálně od 4 do 6 týdnů po té první. Pro děti od 11. měsíce do 12 let věku dítěte, pokud to epidemiologická situace vyžaduje, je určena vakcína Priorix-Tetra. Očkování se provádí dvěma dávkami v rozmezí 6-10 měsíců.

Očkování je nutné odložit v případě horečnatého onemocnění, u pacientů s imunodeficitními stavy nebo pokud je známá alergie na některou složku vakcíny.

Důležitým upozorněním je, že po očkování těmito vakcínami by nějaký čas neměly být užívány léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou například Aspirin, Acylpyrin apod. Je třeba se o tomto informovat u ošetřujícího lékaře.

Zda děti očkovat záleží na každém rodiči a je vhodná konzultace s pediatrem. Očkování má smysl například ve chvíli, kdy dítě neprodělalo plané neštovice v dětském období do puberty nebo u mladictvích, kteří se léčí s těžkou formou atopického ekzému nebo některou z chronických nemocí.

Prevence

Pokud přijde do styku s nakaženým pacientem neočkovaný člověk nebo ten, kdo ještě plané neštovice neprodělal, patří mezi preventivní zásady především pravidelné mytí a dezinfekce rukou, při ošetřování nemocného používat ochranné rukavice a roušky. Dále pak je nutné dávat pozor při manipulaci s oblečením, nádobím a dalšími pomůckami nemocného.

Pravé neštovice

Pravé neboli černé neštovice (variola) byly stovky let příčinou velmi vysoké smrtnosti lidstva. Jednalo se o virové onemocnění přenášené kapénkami, vzduchem a nepřímo i znečištěnými předměty. Zdrojem nákazy byl vždy nemocný člověk.

Onemocnění provázely vysoké horečky s velmi těžkými stavy, nemocní měli po celém těle nejprve zanícené skvrny, potom hnisavé puchýře a v této fázi nemoci většina pacientů umírala ve velkých bolestech.

Pokud někdo tuhle fázi přežil, na pokožce mu většinou zůstaly trvalé jizvy.

Díky očkování byly pravé neštovice v padesátých letech minulého století vymýceny. Zásluhu na tom měl i český epidemiolog Karel Raška.

Hnisavé puchýře a vysoká smrtnost pravých neštovic trápily lidstvo po tisíciletí. Před 40 lety byla nemoc vymýcena

Pravé či černé neštovice byly po tisíciletí jednou z největších hrozeb lidské společnosti.

Bolestivé virové onemocnění se zpočátku projevovalo jako chřipka a přenášelo se kapénkovou infekcí, její těžší varianta ale měla smrtnost až třicet procent a uzdravení pacienti končili se zjizveným obličejem, nebo dokonce oslepli. Při lehčí variantě onemocnění umíralo jen asi procento nakažených.

Jen ve 20. století zabily pravé neštovice až 500 milionů lidí, což je více než čtyřnásovek počtu obětí druhé světové války. Ještě začátkem 50. let onemocnělo pravými neštovicemi ročně 50 milionů osob po celém světě. 

Fakta

• Zdrojem nákazy byl pouze nemocný člověk. Přenášela se kapénkovou infekcí a vzduchem, inhalací kontaminovaného prachu, ale i nepřímo, třeba čerstvě znečištěnými předměty.
• Nemoc se vyskytovala ve dvou variantách: variola major, u které smrtnost dosahovala v průměru kolem 30 procent, a lehčí forma variola minor se smrtností kolem jednoho procenta.
• Inkubační doba trvala většinou dvanáct dní. Jako první se u nemocného projevily vysoké horečky, bolesti hlavy, svalů, kloubů a jiné necharakteristické příznaky. Po dvou až třech dnech horečky poklesly a nemocnému se ulevilo, takže se zdálo, že onemocnění skončilo. Zlepšení však bylo zpravidla jen přechodné.
• Vysoké horečky se totiž po jednodenní úlevě vrátily. Následoval výsev typické vyrážky: nejprve skvrn, které se rychle měnily v puchýře naplněné čirou tekutinou, jež se rychle hnisavě zkalila. Puchýře hnisaly obvykle šestý až sedmý den nemoci, horečka v tomto období dosahovala vrcholu a celkový stav pacienta byl velmi těžký. Právě v těchto dnech pacienti nejčastěji v bolestech umírali.
• Pokud pacient tuto fázi přežil, jeho stav se začal zlepšovat, horečka klesala, puchýře zasychaly a měnily se ve strupy. Odlučování strupů trvalo tři až čtyři týdny. Po zhojení ale pacientovi zůstaly často trvalé jizvy, protože hnisání pronikalo až do podkožního vaziva. 
• Zdroj: Vesmir.cz

V roce 1959 proto vytáhla Světová zdravotnická organizace do boje. Neštovice bylo možné vymýtit proto, že virus postihuje pouze člověka a nešíří se mezi zvířaty, je antigenně stálý a po uzdravení nezůstává v lidském těle, navíc mimo lidský organismus přežije jen velmi omezenou dobu.

V druhé polovině 20. století se virus šířil už jen mimo Evropu: v Latinské Americe se neobjevil od roku 1971, v Afghánistánu a Pákistánu byl vymýcen roku 1974, v Indii, Nepálu a Bangladéši roku 1975.

Koncepci plánu na úplnou eliminaci pravých neštovic vypracoval pro WHO český epidemiolog Karel Raška, který byl šéfem oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě. Rodák ze Strašína na Klatovsku navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam intenzivně očkovat, namísto plošného očkování všude.

Rodák ze Strašína na Klatovsku se už jako mladý lékař stal odpovědným za zdravotní situaci českých uprchlíků ze Sudet. V roce 1945 pak organizoval likvidaci velké epidemie skvrnitého tyfu v terezínském ghettu. Pomáhali mu tehdy dobrovolníci i manželka Helena. V komplikované době jeho razantní přístup zabránil rozšíření nemoci do Evropy.

Nemenší odvahu Raška prokázal také například při studiu ohnisek moru v oblastech bývalého Sovětského svazu, Indie nebo Číny.

Prosadil také revoluční léčbu spály pomocí penicilinu, zavedl metodiku pro diagnostikování střevních onemocnění či eliminoval epidemie virových hepatitid. Podařilo se mu výrazně omezit výskyt černého kašle, záškrtu nebo dětské obrny.

Věhlas mu přinesl boj za vymýcení pravých neštovic, do něhož se zapojil jako ředitel sekce infekčních nemocí Světové zdravotnické organizace. To se mu podařilo, v roce 1980 bylo onemocnění prohlášeno za zastavené. 

V Československu narážel jeden z nejvlivnějších tuzemských vědců 20. století na normalizační režim. Už v roce 1970 jej odvolali z vedení Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, který vedl už od počátku 50. let, a nakonec musel své působiště opustit, navíc mu úřady odepřely penzi. 

V roce 1984 mu Královská lékařská společnost v Londýně udělila prestižní Jennerovu medaili.

„Raška věděl, že nakažlivost neštovic v kolektivu je vysoká. Kromě samotného očkování proto navrhl i program důsledné izolace nakažených a vyhledávání dalších kontaktů.

Epidemiologové chodili od domu k domu, často od chatrče k chatrči, ukazovali lidem obrázek nakažených a ptali se jich, jestli už to viděli a jestli ví, co mají dělat.

Vypisovala se odměna, nejdřív to bylo pro Indii několik rupií, ale když nakažených ubývalo, bylo to tisíc rupií, to byla pro místní astronomická částka,“ popsala Pavla Křížová z Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu.

Zpočátku se Raškovi plán dařil, v 70. letech ale počet nakažených začal znovu růst. Šlo ale „pouze“ o statisíce lidí v Indii, Pákistánu, Bangladéši a Etiopii. A i tam se postupně podařilo dostat nákazu pod kontrolu.

Jako poslední člověk na světě se přirozenou cestou nakazil v říjnu 1977 somálský kuchař Ali Maow Maalin. Několik týdnů poté ale ředitel WHO Halfdan Mahler prohlásil: „Podepsali jsme úmrtní list neštovicím v Asii, a tedy i poslednímu případu neštovic na světě. Je reálné zrušit očkování proti neštovicím již roku 1980, a ušetřit tím pro lidskou společnost ročně dvě miliardy dolarů.“

O dva a půl roku později, 8. května 1980, WHO potvrdila konec pravých neštovic. Celkové náklady vymýcení nemoci odhadla WHO na 300 milionů dolarů, v přepočtu by to dnes byly miliardy korun. Do kampaně se zapojilo přes 200 tisíc lidí ve více než 70 zemích světa. Mezi nimi byl i český epidemiolog Zdeněk Ježek nebo virolog Dmitrij Slonin, který se podílel na vývoji nového typu vakcíny.

Spolu s vymýcením varioly tak rovněž skončilo plošné očkování proti němu. Vakcinace totiž způsobovala u několika procent očkovaných vážné komplikace, jejichž následky byly v porovnání s šířením pravých neštovic přijatelné. Teď už ale nebyl důvod nic riskovat, pravé neštovice se po třech tisíciletích přestaly šířit.

video

Vymýcení pravých neštovic

Virus uložený v laboratořích

Virus byl ale nadále uchováván pro vědecké účely v řadě laboratoří. V srpnu 1978 se tak pravými neštovice nakazila fotografka Janet Parkerová, která pracovala na lékařské fakultě v britském Birminghamu a jejíž pracoviště sousedilo s virologickou laboratoří. Parkerová na nákazu zemřela a život si vzal i vědec Henry Bedson, z jehož laboratoře virus zřejmě unikl.

Debata o tom, zda uchovávat viry pravých neštovic, propukla znovu až po skončení studené války. Dodnes jsou viry uloženy oficiálně jen v laboratoři v americké Atlantě a v ruském Novosibirsku; oba státy ale dlouhodobě odmítají zbavit se virů nadobro. Tvrdí, že vir uchovávají pro vědecké účely, vývoj nových léků a vakcín a také pro výzkum související s bojem proti terorismu.

Odpůrci uchovávání těchto vzorků ale tvrdí, že genetický kód pravých neštovic je možné vytvořit i synteticky. Varují navíc, že jde virus využít jako biologickou zbraň.