Stačí se chytit madla v autobuse, sníst nemyté ovoce nebo si v restauraci sednout na nečisté prkénko. Můžete si být jistí, že vám žloutenka nehrozí? Čtěte dál a dozvíte se, jak se chránit.
Jak se žloutenka přenáší
Přezdívku „nemoc špinavých rukou“ si hepatitida typu A nevysloužila jen tak. Nejčastějším způsobem přenosu je totiž dotek rukou nakaženého člověka. Naopak krví se tento typ žloutenky přenáší jen výjimečně.
- Do těla se infekce dostává zažívacím traktem – prostřednictvím nemytých potravin nebo jídla, které infikovala moucha.
- Nepřímo žloutenku schytá i ten, kdo se napije kontaminované vody nebo špinavého předmětu.
- Virus žloutenky se vylučuje stolicí. Proto je důležité, abyste si dávali pozor na toaletě, u které nevíte, kdo ji před vámi použil.
Příznaky: zpočátku jako chřipka
- První příznaky žloutenky typu A se neliší od obyčejné chřipky – je vám nevolno, trpíte nechutenstvím, jste neustále unavení a zvracíte.
- Dále se může dostavit bolest pod žebry (na pravé straně), bolí vás záda a břicho.
- Zežloutnutí očí a kůže.
- Všímejte si zbarvení moči, u akutní žloutenky totiž bývá výrazně tmavá (připomíná černé pivo).
- Stolice nakažených bývá nápadně světlé barvy.
Inkubační doba žloutenky
- 15-50 dnů, ale průměrně 28 dnů: to je doba, kdy se u vás nemoc po kontaktu s infikovaným člověkem/předmětem může projevit a zároveň můžete nakazit své okolí.
- Rekonvalescence pacientů trvá až několik měsíců, léčit se navíc musíte v uzavřeném infekčním oddělení.
Znáte zásady prevence?
- Důkladně si myjte ruce pokaždé, když přijdete z venku a před jídlem.
- Do kabelky si přibalte vlhčené ubrousky a dezinfekci, hodí se, když není koupelna po ruce.
- Nesedejte si na sedátko WC mimo vlastní domov.
- Mytí rukou po použití toalety je samozřejmostí, ruce ale nestačí jen nedbale opláchnout!
- Pořádně umývejte všechno ovoce a zeleninu.
- Jako rodiče byste měli dohlédnout, aby si vaše dítě nestrkalo do úst špinavé kamínky a jiné předměty (např. dudlík, který upadl na zem). Nenechte je ani jíst ovoce v autobuse – madla a sedadla mohou být kontaminovaná.
- Nechte sebe i své nejbližší očkovat.
- Virus hepatitidy přežije v pokojové teplotě v suchu či ve vodě po dobu jednoho měsíce. Převařením ho zničíte během pěti minut.
- Aktivní chlor zničí virus ve vodě za 15 minut.
Pokrevní sestry žloutenky A
Žloutenka typu B se přenáší především infikovanou krví, stačí její kapka na injekční jehle nebo při nesterilním tetování. Nakazit se můžete i pohlavním stykem (používejte proto vždy kondom), nebo pokud s nakaženým sdílíte kartáček či holicí strojek.
- Jde o velmi odolný virus (i v zaschlé krvi přežívá několik týdnů, nezničíte ho zmražením).
- Příznaky jsou podobné jako u žloutenky typu A, doprovází je potíže s klouby, kožní a nervové problémy.
- Inkubační doba je až půl roku!
Žloutenka typu C se přenáší krví a jde v současnosti o nejobávanější typ hepatitidy. Častými pacienty jsou uživatelé drog, a proto je velice těžké stanovit přesný odhad počtu infikovaných. V méně vyspělých zemích se můžete nakazit třeba při pobytu v nemocnici (kontaminované zdravotnické zařízení).
- Největší nebezpečí tohoto typu hepatitidy spočívá v tom, že se nemusí projevit i po několik let a pak náhle projít v chronickou fázi s trvalými následky (cirhóza, rakovina, selhání jater).
- Vakcína na žloutenku typu C zatím neexistuje. Spoléhat můžeme jen na její prevenci (např. kontaktní centra nabízí uživatelům drog výměny jehel).
Šiřte informace, ne nákazu
Nejlépe se zapojíte šířením osvěty mezi svými přáteli a známými.
Počet klientů VZP nemocných se žloutenkou se v meziročním srovnání snížil o 10 procent – VZP ČR
Hepatitidou, která je často označována jako nemoc špinavých rukou, se lze nakazit prakticky kdekoliv a velmi dobře se šíří v kolektivech.
Ročně tak onemocní stovky lidí a někteří o tom ani nevědí. V roce 2020 se léčilo s hepatitidou o 1 209 klientů VZP méně než v roce předchozím.
Celkově se s různými formami žloutenky léčilo 11 562 nemocných a náklady na péči o ně činily 846,1 milionu Kč.
Nejvíce pacientů trápí chronická virová hepatitida, kterou mělo 9 438 nemocných. Jejich léčba stála pojišťovnu 830,8 milionu Kč. VZP zveřejňuje tyto údaje při příležitosti Světového dne hepatitidy, který připadá na středu 28. července.
Vývoj počtu nemocných s různými typy hepatitidy a náklady na jejich léčbu*
| Akutní hepatitida A | 912 | 4 837 | 508 | 3 743 |
| Akutní hepatitida B | 279 | 3 322 | 213 | 2 821 |
| Jiná akutní virová hepatitida | 750 | 8 396 | 634 | 5 538 |
| – z toho akutní hepatitida C | 257 | 4 779 | 220 | 2 254 |
| – z toho akutní hepatitida E | 284 | 2 973 | 248 | 2 682 |
| Chronická virová hepatitida | 10 386 | 909 639 | 9 438 | 830 835 |
| Neurčená virová hepatitida | 1 041 | 2 802 | 769 | 3 180 |
| Celkem ** | 12 771 | 928 997 | 11 562 | 846 118 |
*Nejedná se jen o nemocné, u nichž byla zjištěna choroba v příslušném roce, ale o všechny pacienty, kteří se v daném období léčili.
**Součet pacientů ve všech uvedených skupinách neodpovídá celkovému počtu pacientů s libovolnou diagnózou – u některých nemocných lékaři zjistili více typů hepatitidy.
V následující tabulce jsou uvedeny počty pacientů, klientů VZP, kteří se léčili v loňském roce se žloutenkou v jednotlivých krajích. Nejvíce jich bylo v Praze, přes 2,5 tisíce, a v Ústeckém kraji, bezmála 2 tisíce. Naopak nejlépe na tom byly kraje Olomoucký a Zlínský s 215 a 321 nemocnými.
Počet klientů VZP nemocných hepatitidou a náklady na jejich léčbu v jednotlivých krajích za loňský rok*
| Hlavní město Praha | 2 549 | 194 272 |
| Středočeský | 1 245 | 103 078 |
| Jihočeský | 826 | 53 581 |
| Plzeňský | 506 | 33 129 |
| Karlovarský | 481 | 35 238 |
| Ústecký | 1 938 | 167 477 |
| Liberecký | 632 | 36 936 |
| Královéhradecký | 446 | 32 874 |
| Pardubický | 384 | 26 918 |
| Vysočina | 365 | 14 557 |
| Jihomoravský | 967 | 59 518 |
| Olomoucký | 215 | 15 907 |
| Moravskoslezský | 687 | 54 911 |
| Zlínský | 321 | 17 722 |
| Celkem ** | 11 562 | 846 118 |
*Nejedná se jen o nemocné, u nichž byla zjištěna choroba v příslušném roce, ale o všechny pacienty, kteří se v daném období léčili.
**Součet pacientů ve všech uvedených skupinách neodpovídá celkovému počtu pacientů s libovolnou diagnózou – u některých nemocných lékaři zjistili více typů hepatitidy.
Hepatitida, též známá jako žloutenka, protože se často projevuje zežloutnutím kůže či bělma, je závažné onemocnění jater, které může skončit i smrtí.
Nejčastější příčinou onemocnění je virová infekce, dále může být způsobena chemickými látkami (i léky), alkoholem, vrozenými vadami nebo imunitním systémem pacienta.
Medicína rozlišuje několik forem žloutenky, které se označují písmeny abecedy v pořadí, jak byly objeveny: viry hepatitidy A, B, C, D, a E. K nejnebezpečnějším typům patří hepatitidy B a C. U obou rozlišujeme formu akutní a chronickou.
Akutní infekce hepatitidy B i C může trvat až 6 měsíců. Během této fáze jsou nakažení jedinci schopni přenést virus i na další osoby. Kromě zežloutnutí očního bělma a kůže, které se ne vždy objeví, bývají příznaky akutní infekce značně nespecifické a lze je snadno zaměnit s příznaky celé řady odlišných chorob.
Pokud je osoba pozitivní na virus hepatitidy déle než 6 měsíců, trpí chronickou infekcí. S tím souvisí také nutnost provést transplantaci jater, která při jejich selhávání představuje život zachraňující lékařský zákrok. Problémem zůstává trvalý nedostatek dárců.
Většina lidí s chronickou hepatitidou nemá příznaky žádné nebo obdobně jako u akutní formy pouze nespecifické. Nakažení mohou šířit virus na ostatní.
I proto je nutná prevence, k níž patří mimo jiné důkladné mytí rukou, oplachování ovoce a zeleniny před konzumací anebo očkování.
Lékaři doporučují očkování u hepatitid typu A a B. Svým klientům VZP přispívá na tato očkování z fondu prevence – dětem do 18 let na typ A (proti typu B jsou chráněné povinnou hexavakcínou) a dospělým na oba typy včetně jejich kombinace. Proti hepatitidě typu C není možné očkování, ale moderní medicína umí tuto nákazu úspěšně léčit.
Vlastimil Sršeňtiskový mluvčí
Hepatitidy "Žloutenky" :: ZDRAV.cz :: Zdraví a zdravotnictví
Virové hepatitidy tvoří samostatnou skupinu infekcí, vyvolanou několika původci. Znamená to, že se jedná o různá onemocnění, i když s podobným klinickým obrazem (tj. s podobnými příznaky). Vžitý název „žloutenka“ (ikterus) vychází z častého průvodního příznaku, tj. žlutého zbarvení kůže a sliznic, způsobeného žlučovým barvivem bilirubinem.
Příčiny žloutenky jsou různé, ale v případě virových hepatitid se jedná o důsledek zánětlivého a degenerativního poškození jaterní tkáně hepatitickými viry.
Podle viru, který onemocnění vyvolává rozlišujeme virové hepatitidy typu A, B, C, D a E. Onemocnění jedním typem nechrání proti onemocnění typem jiným.
Výjimečně tak může dojít k současnému onemocnění dvěma až třemi typy virových hepatitid.
Virová hepatitida typu A, dříve nazývaná infekční žloutenka, je vyvolána virem hepatitidy A. Tento virus je velmi odolný vůči vlivům zevního prostředí, přežívá týdny při pokojové teplotě, léta ve zmraženém stavu. Zničen je např. po pětiminutovém varu, po deseti hodinách při teplotě 60 °C, po působení dezinfekčních prostředků (chlorových preparátů, kyseliny peroctové aj.).
Inkubační doba, tedy doba od nákazy člověka do rozvinutí příznaků onemocnění, je 14 – 50 dní, nejčastěji 30 dní. Již koncem inkubační doby bývají přítomny necharakteristické příznaky. Nejčastěji se jedná o projevy chřipkové (tj.
zvýšená teplota, bolesti hlavy, bolesti svalů, únava, rýma, kašel, zánět spojivek), žaludeční a střevní (nechutenství, nevolnost, zvracení, průjem, jindy naopak zácpa, říhání, nadýmání, tlak v pravém podžebří). Vzácněji dochází k projevům kloubním (bolestem, otokům), kožním (svědění, někdy i vyrážce), nervovým (bolestem hlavy, zánětlivým postižením jednoho i více nervů).
Po této fázi ohlašující příchod nemoci nastupuje vlastní fáze onemocnění, kdy dochází ke zhoršení potíží a často se objevuje „žloutenka“. Současně s ní má pacient tmavší moč, světlou stolici a svědění kůže. Někdy výše uvedené necharakteristické příznaky chřipkové, žaludeční a střevní nemusí být přítomny vůbec a nemocného přivádí k lékaři žluté zbarvení kůže a bělma oka.
Jindy se naopak „žloutenka“ nevyvine, mluvíme o formě anikterické, která je obzvláště závažná pro šíření onemocnění do okolí. Pacienti s touto formou infekce bývají často aktivně vyhledáni při vyšetřování kontaktních osob onemocnělých.
Téměř u všech nemocných v akutní fázi (ve stadiu s rozvinutými příznaky onemocnění) jsou zvětšená játra, citlivá na pohmat, někdy i zvětšená slezina či mízní uzliny. Nekomplikovaná hepatitida typu A trvá 2 – 4 týdny, rekonvalescence několik týdnů. Izolace na infekčním oddělení je povinná a její délka závisí na závažnosti klinického průběhu.
Všeobecně platí, že onemocnění dětí probíhají lehčeji než onemocnění dospělých. Důležité je, že virová hepatitida typu A nepřechází do chronicity (nemá trvalé následky). Asi u 10 % pacientů však dochází ke komplikovaným průběhům, onemocnění i rekonvalescence pak trvají několik měsíců. Zcela výjimečně dojde k tzv.
fulminantnímu průběhu, velmi prudce probíhajícímu, vedoucímu k jaternímu selhání a smrti. Pro léčbu je důležitý klid na lůžku v akutní fázi onemocnění a zvláště pak dieta nejen v akutní fázi, ale i rekonvalescenci. Zpočátku je doporučována dieta glycidová (čaj, glukóza, suchary, starší pečivo, kompoty, kaše), po několika dnech lze podávat bílkoviny (mléko, tvaroh, drůbež, vařené hovězí maso).
Je nutno se vyvarovat přepalovanému tuku, koření, alkoholu a uzeninám. Pacientovi se podávají vitamíny B a C. Po onemocnění dochází k celoživotní imunitě, tj. ochraně před opakovaným onemocněním. Zdrojem onemocnění je infikovaný (nakažený) člověk, u něhož je virus přítomen ve stolici již ve druhé polovině inkubační doby a 1 – 3 týdny po začátku klinického onemocnění.
V krvi infikovaného je virus přítomen krátce, jen několik dní před začátkem a vzácně několik dní po začátku klinického onemocnění. Z toho vyplývají i nejčastější cesty přenosu virové hepatitidy typu A. Přenos stolicí infikovaného člověka hraje nejzávažnější roli, ať už se jedná o přenos přímý od osoby k osobě, např.
špinavýma rukama, ale i nepřímý, znečištěnou (kontaminovanou) vodou nebo potravinami a znečištěnými předměty. V případě vody se nejedná pouze o její pití, ale nebezpečné jsou např. i saláty, ovoce nebo jiné tepelně nezpracované potraviny, které byly znečištěnou vodou před jídlem omyty. Nebezpečné jsou např. i kostky ledu, připravené ze závadné vody. Přenos krví je vzácný.
Virová hepatitida typu A se vyskytuje na celém světě, více v zemích s nízkým hygienickým standardem. Postihuje především děti a mladé dospělé. Česká republika patří mezi země s relativně nízkým výskytem. V posledních letech je ročně hlášeno okolo jednoho tisíce onemocnění. Ještě před deseti lety byl výskyt 3x vyšší.
Klesající nemocnost v populaci má za následek narůstající procento osob bez ochranných protilátek. Obdobně jako v jiných vyspělých státech vznikla i u nás populace vysoce vnímavá k nákaze hepatitidou typu A. Jedná se především o děti a mladé dospělé.
Tradičně nejvyšší nemocnost u předškolních a školních dětí byla v roce 1997 vystřídána nejvyšší nemocností ve věkových skupinách 15 – 19 a 20 – 24letých. Přispěl k tomu jistě vzrůstající počet dospívajících a mladých dospělých s rizikovým chováním, a to především závislých na drogách, kteří si drogy vpravují injekčně do žíly (tj. intravenózních narkomanů).
K přenosu nákazy u nich dochází hlavně v důsledku špatných hygienických podmínek. Vzrostl také počet onemocnění, která si cestovatelé přivážejí ze zahraničí, zvláště z exotických zemí s nižším hygienickým standardem. Zajímavý je poznatek, že ani pobyt v prvotřídních hotelích v zemích s vysokým výskytem virové hepatitidy typu A není zárukou ochrany před touto infekcí.
V prevenci chorob způsobených požitím znečištěné vody a potravy je doporučováno se vyvarovat konzumaci syrových salátů a zeleniny, ovoce, které si sami neoloupete, zmrzliny, mořských plodů v syrovém nebo polosyrovém stavu (nebezpečné jsou obzvláště ústřice), všeobecně pokrmům nedostatečně tepelně upraveným. Nedoporučuje se používat vodu z veřejného vodovodu, a to ani k čištění zubů.
Je dobré se řídit základním pravidlem Světové zdravotnické organizace pro přípravu potravy v exotických zemích: „převařit, upéct, oloupat, nebo nechat být“. Protože vnímavost k této infekci je všeobecná a specifická léčba neexistuje, jsou preventivní opatření obzvláště důležitá.
Zahrnují zvyšování osobní hygieny, zdravotní výchovu, zásobování nezávadnou pitnou vodou a potravinami, výběr a kontrolu dárců krve a vytváření odolnosti organismu proti nákaze (tj. imunizaci). Donedávna byla možná pouze imunizace pasivní, spočívající v podávání lidského normálního imunoglobulinu. Tato ochrana byla opakovaně prokázána, trvá však pouze 2 – 4 měsíce.
Její výhodou je okamžitý nástup. Byla a je dosud používána při cestách do oblastí s vysokým výskytem virové hepatitidy typu A, též pro ochranu osob, které jsou v kontaktu s nemocným touto infekcí. V posledních několika letech je možná i aktivní imunizace, očkování. V České republice jsou k dispozici bezpečné a účinné očkovací látky (vakcíny) pro děti i dospělé.
Pro základní očkování stačí podání jedné dávky, přeočkování jednou dávkou se provádí za 6 – 18 měsíců podle použité vakcíny. Vakcíny se aplikují do ramenního svalu. Délka ochrany je u jednotlivých očkovacích látek 5 – 10 let, teoreticky je udáváno 20 i více let. Očkování proti virové hepatitidě typu A nepatří mezi očkování vyhláškami stanovená jako pravidelná, obsažená v očkovacím kalendáři, hrazená státem, je však zahrnuto mezi očkování na vyžádání, placená tím, kdo o ně požádá. Za mimořádné epidemiologické situace může být vyhlášeno očkování jako mimořádné, státem hrazené. Informace o očkování dostane každý u svého praktického lékaře nebo na epidemiologických odděleních hygienických stanic. Očkování je doporučováno osobám cestujícím do oblastí s vysokým výskytem této infekce, pracovníkům, kteří přicházejí do styku s lidským biologickým materiálem, zvl. fekáliemi (např. zaměstnanci kanalizací), osobám s chronickým onemocněním jater, s vrozenou poruchou krevní srážlivosti (hemofilikům), narkomanům, homosexuálům, osobám v kontaktu s nakaženým jedincem, národnostním skupinám s nižší hygienickou úrovní aj.
V případě, že ošetřující lékař zjistil nebo má podezření na onemocnění virovým zánětem jater, nařizuje izolaci pacienta na infekčním oddělení a podává hlášení epidemiologickému oddělení příslušné hygienické stanice, se kterým pak spolupracuje.
Osoby podezřelé z nákazy se podrobují karanténním opatřením (nezaměňovat s karanténou). U virové hepatitidy typu A jsou lékařsky vyšetřeny do 3 dnů po izolaci pacienta, dále minimálně za 30 a 50 dnů po posledním styku s nemocným.
Určeným osobám je aplikován normální lidský imunoglobulin, případně očkovací látka.
Virová hepatitida typu B, dříve nazývaná sérová žloutenka, je vyvolána virem hepatitidy B. Jedná se opět o vysoce odolný virus. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Zničen je např. po pětiminutovém varu nebo vhodnými dezinfekčními prostředky. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS.
Inkubační doba je dlouhá, 50 – 180 dní, nejčastěji 3 měsíce. Onemocnění bývá těžší a delší než hepatitida typu A, také k úmrtí dochází častěji. Kromě uvedených necharakteristických příznaků chřipkových, žaludečních a střevních bývají často přítomny příznaky kloubní, kožní a nervové.
Na rozdíl od hepatitidy A přechází onemocnění hepatitidou B u 5 – 10 % pacientů do chronicity. Poškození jater může končit „ztvrdnutím jater“ (cirhózou) nebo rakovinou. Také u tohoto typu infekce může, ale nemusí dojít k zežloutnutí kůže a sliznic. K lékaři pacient přichází často s netypickými příznaky.
Pro určení diagnózy jsou důležité nejen příznaky, ale i výsledky biochemického a sérologického vyšetření a dalších. Léčba lehkých forem hepatitidy B je obdobná jako u typu A, u těžkých forem se používá speciálních preparátů, ale jen s částečným úspěchem.
Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk, a to několik týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění a po dobu akutního onemocnění. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus byl nalezen téměř ve všech tělních tekutinách, ale pro přenos infekce má největší význam krev, dále sperma a poševní výměšek (sekret). Krevní přenos se uplatňuje např.
ve zdravotnických zařízeních, a to buď jako profesionální onemocnění u zdravotníků, nebo jako nemocniční (tzv. nozokomiální) nákaza u pacientů. Častá jsou onemocnění intravenózních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky.
Nebezpečí představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo módních aktivitách – tetování nebo propichování různých částí těla (piercingu). V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve.
Významný je přenos pohlavním stykem, který ve vyspělých zemích v současnosti představuje nejzávažnější způsob přenosu. Přenos z nemocné matky na novorozence je další významný způsob přenosu, který se uplatňuje nejvíce v některých zemích Asie a Afriky. Virová hepatitida B se vyskytuje na celém světě. Je odhadováno, že ročně je příčinou úmrtí 1,5 milionů lidí.
V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích dospívající a dospělí. V České republice je v posledních letech hlášeno průměrně 700 případů onemocnění ročně. Došlo k poklesu nemocnosti u dětí a starších osob, naopak vzrostl počet onemocnění u osob 15 – 24letých.
Kromě sexuálního přenosu se v této skupině populace uplatňují rizikové faktory, zvláště intravenózní narkománie. Prevence onemocnění spočívá především v ochraně před kontaktem s krví a tělesnými sekrety nemocných.
Rizikem je nejen intimní kontakt s nakaženou osobou, nechráněný pohlavní styk, společné používání jehel, stříkaček a roztoků u drogově závislých, ale i společné používání hygienických potřeb.
Existuje možnost imunizace, a to jednak pasivní, podáním specifického imunoglobulinu (výhodou je okamžitý nástup ochrany, nevýhodou krátkodobé působení, 2 – 4 měsíce), jednak aktivní. Pro aktivní imunizaci lze použít bezpečné a účinné očkovací látky. Během šesti měsíců se aplikují tři injekce, ochrana trvá 5 let, pak je doporučováno přeočkování.
Strategie očkování v našem státě spočívá v očkování rizikových skupin (zdravotníků, pacientů s „umělou ledvinou“, tj. hemodialyzovaných pacientů, dále novorozenců matek infikovaných virem hepatitidy B). Tato očkování jsou hrazena státem. Očkování za úhradu si může vyžádat každý občan. Informace lze získat u praktického lékaře nebo na epidemiologických odděleních hygienických stanic. Očkování je zvláště doporučováno osobám cestujícím do oblastí s vysokým výskytem této infekce, osobám s rizikovým chováním (osobám střídajícím sexuální partnery, intravenózním narkomanům), hemofilikům, diabetikům, rodinným příslušníkům infikovaných. Světová zdravotnická organizace doporučuje plošné očkování. V našich podmínkách by bylo optimální očkování 12letých, v dnešní době ho však lze rodičům pouze doporučit. Výhodou je i možnost současné vakcinace proti hepatitidě typu A i B speciální kombinovanou očkovací látkou.
Také v případě onemocnění virovou hepatitidou B je pacient hospitalizován na infekčním oddělení. Osoby, které s ním byly v kontaktu se podrobují lékařskému vyšetření, a to poprvé do 3 dnů po izolaci pacienta a dále minimálně za 90 a 150 dní po posledním styku s nemocným.
Virová hepatitida typu C je vyvolána virem hepatitidy C. Většinou probíhá jako mírné onemocnění, často je diagnostikována náhodně, např. při preventivních prohlídkách. Inkubační doba je 2 týdny až 6 měsíců, nejčastěji 6 – 9 týdnů.
Pokud dojde výjimečně k akutnímu průběhu se žlutým zbarvením kůže a sliznic, bývá provázeno nechutenstvím, příznaky žaludečními a střevními. Nemocný často pociťuje pouze zvýšenou únavu. Závažná je skutečnost, že u 70 – 90 % případů přechází infekce do chronicity.
Chronicky nemocný je ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí. Onemocnění se přenáší obdobně jako virová hepatitida B nejčastěji krví, sexuálním stykem a z matky na dítě je možný, ale daleko vzácnější.
Před objevením příslušného viru v roce 1989 a následným zavedením speciálních vyšetření dárců krve byl tento virus nejčastější příčinou potransfuzních hepatitid. Onemocnění se vyskytuje na celém světě. V České republice je ročně hlášeno 200 – 300 případů onemocnění.
U intravenózních uživatelů drog je hepatitida C velmi rozšířená, více než ostatní typy hepatitid. Pacienti s akutní hepatitidou C jsou hospitalizováni na infekčních odděleních, s chronickou hepatitidou C jsou trvale sledováni na speciálních pracovištích zabývajících se jaterními nemocemi, v hepatologických poradnách.
Osoby, které měly kontakty s nemocnými, se podrobují lékařskému vyšetření do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 30 a 90 dnů od posledního styku s nemocným. V léčbě hepatitid C je u určitého procenta pacientů užíváno s úspěchem speciálních přípravků (interferonu, virostatik).
Preventivní opatření jsou stejná jako u hepatitidy B – kromě možnosti imunizace, protože očkovací látka proti této infekci dosud neexistuje.
Virová hepatitida typu D nepředstavuje v našich podmínkách zdravotnický problém. Protože je vázána na přítomnost viru hepatitidy B, léčba i prevence obou onemocnění se shoduje.
Virová hepatitida typu E je onemocnění s podobnými příznaky i způsobem přenosu (virus je přítomen ve stolici) jako hepatitida A. Vyskytuje se nejvíce v oblastech s nízkou hygienickou úrovní, epidemie byly hlášeny např. z Asie a Afriky.
U nás jsou hlášeny ojedinělé případy onemocnění, a to převážně zavlečené z cizích zemí. Tento typ hepatitidy nepřechází do chronicity, končívá vyléčením, nebezpečný je však pro těhotné, u kterých dochází často k úmrtí.
Léčba i prevence je obdobná jako u hepatitidy A – kromě možnosti imunizace.
Autorka: MUDr. Jitka Částková, CSc. Recenze: MUDr. Jana Dáňová
© Státní zdravotní ústav 1999
Přenos žloutenky C: Jehly, sex a tetování
Hepatitida je infekční onemocnění, u kterého dochází k zánětu jater. Nemoci se říká také žloutenka, protože tímto symptomem bývá někdy, ale ne vždy, provázena.
Virová hepatitida má více variant, které bývají zaměňovány, přitom je mezi nimi řada rozdílů. Jak v průběhu nemoci, způsobu léčby, možnosti očkování, tak ve způsobu přenosu. S tím souvisejí i odlišné rizikové skupiny.
Hepatitida A
Tzv. nemoc špinavých rukou. Virus je vylučován ve stolici, a k jeho šíření tak přispívá zejména nedostatečná hygiena. Příznaky jsou podobné klasické chřipce, má pouze akutní fázi. Na žloutenku typu A existuje očkování, nikoliv však léky. Léčba tak probíhá pouze pomocí režimových opatření, která vytvářejí imunitnímu systému ideální podmínky pro boj s nemocí.
Hepatitida B
Šíří se především krví a jinými tělesnými tekutinami (zejména spermatem a poševním sekretem). Je závažnější než žloutenka typu A. Po relativně krátké době často přechází do chronické fáze. Pacientům jsou podávány léky. I proti žloutence typu B existuje očkování.
Hepatitida C
Závažná forma žloutenky, která ve většině případů nebývá včas rozpoznána a přechází do chronické fáze. Přenos probíhá především krví, někdy také prostřednictvím tělních tekutin. Na tento typ neexistuje očkování, vznikají ale nové účinné metody léčby.
Vzácně se vyskytující typ žloutenky. Objevuje se pouze v kombinaci s hepatitidou B, jejíž průběh může výrazně zkomplikovat. Přenáší se také podobnými cestami jako typ B a stejná je i léčba. Tomuto typu žloutenky je možné se bránit prostřednictvím očkování pro typ B.
Hepatitida E
Vyskytuje se především v rozvojových zemích, má pouze akutní fázi s příznaky podobnými typu A. K přenosu dochází nejčastěji prostřednictvím kontaminované vody a potravin. Typ E je nebezpečný zejména pro těhotné ženy. Vědci pracují na vyvinutí vakcíny.
Zdroj: Hepatest.cz
Zřejmě nejčastěji se s termínem žloutenka pojí představa „nemoci špinavých rukou“. V případě hepatitidy C je však mylná. Žloutenka C není ani nemoc špinavých rukou, ani jen nemoc narkomanů.
Komu skutečně hrozí hepatitida C
Skutečnou „nemocí špinavých rukou“ je žloutenka typu A. U typu A je virus vylučován ve stolici, a k jeho šíření tak přispívá zejména nedostatečná hygiena. U typu C je tomu jinak: „Hepatitida C se přenáší především krví, může se ale šířit i prostřednictvím tělních tekutin nebo z nakažené matky na dítě,“ vysvětlují odborníci ze serveru Hepatest.cz, kde se nemoci podrobně věnují.
Dle údajů Státního zdravotnického ústavu je v regionech sledovaných WHO celosvětově hepatitidou C infikováno 71 milionů lidí. Ročně je zaznamenáno 1,75 milionu nových infekcí.
V zemích EU je odhadován počet onemocnění hepatitidou C 1,1 % z celkové populace (3,9 milionu infikovaných).
V ČR v posledních letech množství nakažených stoupá, aktuálně se jejich počet pohybuje kolem tisícovky, v roce 2017 byla hepatitida C diagnostikována 992 lidem.
Hepatitida C bývá také – kvůli přenosu krví – často spojována s narkomany. „Ti ale zdaleka nejsou jediní, koho se typ C může týkat. Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo osoby s tetováním či piercingem, zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících hygienických podmínkách,“ vysvětlují lékaři.
Zvláštní skupinu tvoří lidé, kterým byla podána krevní transfúze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost viru žloutenky typu C. Rovněž u pacientů na dialýze je častější výskyt žloutenky C, který je spojován s transfúzí krve či předchozí transplantací.
V ojedinělých případech se pak žloutenka typu C může přenést i při porodu z matky na dítě.
Do rizikové skupiny spadají i lidé, kterým byly opakovaně zjištěny zvýšené hodnoty jaterních testů. „Žloutenka typu C poškozuje játra. Postižený člověk o nákaze dlouho nemusí vědět, příznaky žloutenky typu C se totiž u velké části nemocných vůbec neprojeví, nebo jsou jen velmi mírné,“ uvádějí odborníci.
- užívání drog – injekčních či inhalačních
- tetování či piercing – zejména provedené v nevyhovujících hygienických podmínkách
- žloutenka C v rodině či blízkém okolí
- transfúze krve či krevní deriváty před rokem 1992
- zvýšené hodnoty jaterních testů
Jak se nenakazit
Odborníci z Hepatest.cz vysvětlují, na co si dát pozor v případě infekcí, které se přenášejí primárně krví. A je pravda, že nejvíce riskují uživatelé drog. I při jednorázovém užití drogy může snadno dojít k přenosu nemoci.
Nejen sdílením jehel, ale i trubičkou určenou ke šňupání se nakažená krev snadno dostane z jednoho organismu do druhého.
Rizikovou skupinu tak představují i rekreační uživatelé drog nebo například teenageři, kteří pouze jednou v životě experimentovali.
Pozor také na tetování či piercing prováděné v pochybných podmínkách. Častou cestu v případě infekčních onemocnění přenášených krví představují špatně dezinfikované jehly.
„Tetování i piercing si proto nechte dělat jedině v profesionálních salónech a nebojte se předem zjistit, jak se zde staví k hygieně. Každý klient by měl být tetovaný novou jehlou i inkoustem. Velmi dobře si rozmyslete, zda se chcete nechat tetovat v zahraničí, zejména v méně rozvinutých zemích.
Spontánní tetování na dovolené nás totiž může na celý život poznamenat i jinak než jen obrázkem či nápisem na kůži,“ upozorňují lékaři.
Další doporučení se týká zejména sester, lékařů, ošetřovatelů a dalších pracovníků ve zdravotnictví, kteří by měli dávat dobrý pozor při manipulaci se zdravotnickými prostředky. Musejí důkladně dbát na bezpečnostní předpisy, jejichž dodržování by mělo zamezit nákaze infekčními onemocněními. Každé drobné poranění, zejména pokud k němu došlo o infikovaný předmět, může být velmi nebezpečné.
Riziko poranění o infikovanou věc je také pádným důvodem pro to, nepůjčovat si hygienické pomůcky, zejména ne od rizikových osob. Vyhněte se sdílení žiletek, zubních kartáčků, nůžek nebo například kleštiček na nehty. I velmi malé množství krve z drobného poranění, například v ústech nebo při holení, může způsobit přenos infekce.
Ujasněte si, zda nepatříte do rizikové skupiny
Přestože nebereme drogy a „máme čisté ruce“, můžeme se nakazit žloutenkou typu C (i B), například z krve někoho, kdo má za sebou drogovou minulost. Nemocní se o chorobě nezřídka dozvídají až ve chvíli, kdy mají nevratně poškozená játra. Čím dříve je však nemoc odhalena, tím lépe.
Odborníci na Hepatest.cz připravili rychlý orientační test, který vyhodnotí nebezpečí na základě toho, zda patříte do rizikové skupiny. Pokud ano, poskytne vám přehled specializovaných pracovišť, která se zabývají léčbou virových hepatitid. Obrátit se můžete i na svého praktického lékaře.
Specifické testy používané k diagnostice viru hepatitidy C (HCV) v krvi:
- test na přítomnost protilátek proti HCV a HCV antigen, který zjišťuje, zda jste byli viru vystaveni
- test na přímý průkaz HCV polymerázovou reakcí (PCR), který odhalí genetický typ viru (existují různé genotypy s různou dobou léčení)
Mezi nespecifické testy patří jaterní testy.
Každopádně platí, že kdo je v kterékoli rizikové skupině, měl by podstoupit speciální test na hepatitidu C.
„Žloutenka C je nemoc těžko rozpoznatelná bez speciálních krevních testů,“ potvrzují Anabela Čížková a Libor Staněk z laboratoře Synlab s tím, že nejsou nutné přehnané obavy z výskytu hepatitidy C mimo rizikové skupiny: „Člověk se může nakazit jen kontaktem s rizikovou skupinou a přenos je možný pouze krví a pohlavním stykem,“ připomínají.
K provedení krevních testů na diagnostiku žloutenky C se můžete dostavit i bez žádanky a doporučení praktického lékaře, tedy jako samoplátce. „Test na protilátky proti HCV stojí 347 Kč, test ke zjištění HCV antigenu 225 Kč a test HCV PCR a stanovení genotypu viru 2472 Kč,“ uvádějí specialisté laboratoře Synlab.
Pacient se v případě testu na HCV protilátky či HCV antigen dozví výsledky do druhého dne. Pozitivní test na protilátky ještě nemusí znamenat infekci hepatitidou C. Nelze totiž podle něj určit, zda je infekce nová (akutní), chronická (dlouhodobá), nebo již není přítomná. K upřesnění pak slouží další diagnostické metody.
„V případě pozitivního nálezu doporučujeme kontaktovat svého lékaře s možností dalších testů ke zjištění přítomnosti viru HCV a jeho množství pomocí tzv. real time PCR a případně určení genotypu viru, které pomáhá ke stanovení následné léčby,“ říkají odborníci.
Tyto výsledky obdrží pacient do týdne, v případě genotypu do tří týdnů.
Žloutenka typu C je jako časovaná bomba, která pomalu ničí játra. V těle ji dlouhé roky mají desítky tisíc z nás
Infikovaní často nemají žádné zjevné příznaky a neví o své nemoci desítky let – proto se epidemie hepatitidy typu C často označuje jako „skrytá“. Nákaza neznamená nebezpečí jen pro svého nositele, ale i pro okolí.
„Hlavní cestou nákazy infekce virové hepatitidy tohoto typu je přenos krví, a to zejména při sdílení společného náčiní mezi lidmi, kteří užívají injekčně drogy. K nákaze ale dochází i sexuálním stykem.
Stále se mohou objevit také lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na hepatitidu C netestovala,“ říká doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D.
, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Často bývá pozdě
Nemoc postupně ničí životně důležitý orgán a až se projeví v plné síle, bývá mnohdy pozdě. Podle lékařů je včasné odhalení virové hepatitidy nezbytné pro úspěšnou léčbu a ochranu společnosti.
„Analýza nákladové efektivity prokázala, že okamžitá léčba pacientů s chronickou hepatitidou C je účinnější a méně̌ nákladná než péče o pokročilejší stadia onemocnění.
Čím později nemoc odhalíme, tím horší má dopady nejen na jedince, ale i na jeho okolí,“ doplňuje doc. Mravčík.
Právě včasné odhalení nemoci je největším oříškem. Nejčastěji – zhruba ze 60 % – jsou totiž mezi nakaženými injekční uživatelé drog. Odborníci odhadují, že v Česku se pohybuje 9–12 tisíc aktivních uživatelů drog, kteří je berou injekčně.
Cílené programy na postižené
Na nemoc se tak přichází právě v nízkoprahových programech, které s drogově závislými pracují, poskytují možnost testování, výměnu jehel a stříkaček za čisté, informace a pomoc při zprostředkování další léčby.
Podle Sdružení pacientů s diagnózou závislosti Recovery však stát v poslední době činnost těchto organizací finančně omezuje. V České republice máme odlišnou drogovou scénu než v ostatních zemích. Žije zde přibližně 40 000 uživatelů pervitinu, z nichž podstatná část užívá drogu nitrožilně.
Přesto je výskyt nakažených hepatitidou typu C a virem HIV poměrně nízký.
Zásluhu na tom mají neziskové organizace, které do značné míry suplují činnost státu a s drogově závislými pracují. Jejich terénní pracovníci například nabízejí nové jehly a eliminují riziko nákazy, a chrání tak celou populaci. „Provádějí i programy zacílené na detekci nemoci.
Bohužel ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí i kraje neustále krátí peníze potřebné pro jejich práci, a činnost těchto organizací tak omezují. Hrozí zhoršení stavu a růst počtu nakažených,“ vysvětluje František Trantina, předseda pacientského sdružení Recovery.
„Pokud tyto preventivní a kontaktní programy nebudou dobře dostupné, nemocné včas nikdo nevyhledá a nezaléčí, lze očekávat v následujících dvou dekádách významný dopad epidemie žloutenky C na nemocnost a úmrtnost.“
Nakažena až třetina vězňů
Přesnou představu o tom, kolik lidí je nakaženo žloutenkou typu C, mají v českých věznicích, nastupující totiž bez výjimky procházejí testem. Infekcí je podle údajů Vězeňské služby ČR nakažena až třetina odsouzených.
Z nich je většina drogově závislá. Výhodou koncentrace do jednoho místa je, že jsou zachyceni včas, nevýhodou, že nemoc předávají dál. Například aplikací drogy infikovanou jehlou nebo při tetování.
Tím, že jsou na jednom místě a z léčby neodejdou, je umíme v podstatě všechny vyléčit.
„Většinou jde o mladé lidi ve věku od 20 do 40 let a léčbu téměř nikdo z nich neodmítá. Narážíme ale na finanční strop pojišťoven. Všeobecná zdravotní pojišťovna pokryje léčbu zhruba u čtvrtiny těch, kteří ji potřebují, a nemocní pak končí „na čekačce“.
Problém je, že se vracejí do vězení, kde mohou znovu nakazit ty, co jsme předtím vyléčili,“ uvádí MUDr. Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis. Podle něj se počet vězňů pohybuje mezi 22 000 a 25 000.
Každý rok se se žloutenkou typu C ve věznicích léčí přibližně 600 vězňů. Podle MUDr. Řeháka to zdaleka nestačí, přitom právě vězení je ideálním místem pro záchyt a léčbu všech infikovaných.
„Hlavní prevencí hepatitidy typu C je v dnešní době léčba zdroje infekce,“ dodává MUDr. Řehák.
Během deseti let může být po všem
Přestože zachycenou nemoc lze dobře léčit, Česká republika nemá národní strategii eliminace virové hepatitidy typu C. Zavedení strategie doporučila členským státům, mezi něž Česká republika patří, Světová zdravotnická organizace (WHO). Ta zároveň stanovila odstranění viru hepatitidy C do roku 2030 jako významný cíl veřejného zdravotnictví.
„Při současných léčebných možnostech by bylo možné nemoc v České republice téměř zcela vymýtit během 10 let. Nyní jednáme s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami o schválení akčního plánu na období 2019–2021.
Plán se zaměřuje na eliminaci této nemoci v epidemiologicky nejvýznamnější skupině v České republice – u uživatelů drog.
Nenahrazuje národní strategii eliminace žloutenky C pro všechny cílové skupiny podle dokumentů WHO, ale může být její významnou součástí,“ dodává doc. Mravčík.
KAM DÁL: Grapefruity a jablka jsou dnes sladší než dříve. Hořkost je přitom žádoucí, reguluje chuť na jídlo.