Příznaky tasemnice – Vše o zdraví

Příznaky tasemnice - Vše o zdraví

Věděli jste, že dospělá tasemnice může ve střevech narůst až do velikosti patnáct metrů a přežít ve svém hostiteli až třicet let? Při tasemnici často nemusíte ani vědět, že ji máte. Příznaky onemocnění tasemnicí, způsoby nákazy a vše o léčbě naleznete v dnešním článku.

Tasemnice je parazit, kterým se můžete nakazit konzumací jídla nebo vody, které obsahují vajíčka či larvy tasemnice. Častější je nákaza larvami, když se vám z nich ve střevech vylíhne dospělá tasemnice.

Tato střevní nákaza je obvykle mírná a nemusí se projevovat žádnými příznaky.

Nákaza vajíčky je nebezpečnější, protože v tom případě mohou vzniklé larvy migrovat a zakládat infekční ložiska (larvální cysty) i v jiných orgánech, což může způsobit vážné komplikace. To nazýváme invazivní infekcí.

Dospělá tasemnice má hlavu a sérii článků, takzvaných proglotidů. Při střevní nákaze se tasemnice zachytí hlavičkou o stěnu střeva a proglotidy zatím rostou a produkují vajíčka. Tasemnice dokáže ve svém hostiteli přežít až třicet let a narůst do velikosti patnáct metrů.

Jaké jsou příznaky nákazy tasemnicí?

U řady lidí přítomnost tasemnice ve střevech nevyvolává vůbec žádné problémy. Pokud se ale střevní infekce projeví, přihlásí se obvykle následujícími příznaky:

  • Nevolnost
  • Slabost
  • Ztráta chuti k jídlu
  • Bolesti břicha
  • Průjem
  • Hubnutí a nedostatečná absorpce živin

Pokud se larvy tasemnice dostanou ze střev do jiných částí těla (migrace), mohou tam způsobit značné škody. Příznaky onemocnění v tomto případě závisí hlavně na tom, jakým typem tasemnice jste se nakazili a ve kterém orgánu se usídlila. Mezi příznaky může patřit:

  • Horečka
  • Cystické uzly a bulky
  • Alergická reakce na přítomné larvy
  • Bakteriální infekce
  • Neurologické příznaky, včetně epileptických záchvatů

Jak se dá nakazit tasemnicí?

Tasemnicí se nakazíte po konzumaci infikovaných potravin nebo vody, které obsahují vajíčka nebo larvy tasemnice.

Nákaza vajíčky tasemnice. K této nákaze dochází, pokud jsou potraviny kontaminované stolicí osoby nebo zvířete, které jsou infikované tasemnicí. Jejich stolice obsahuje totiž mikroskopická vajíčka tasemnice. Může se to stát například tak, že infikovaný dobytek vylučuje stolicí vajíčka tasemnice do půdy.

Pokud se tato půda dostane do kontaktu s jídlem, případně vodním zdrojům, tak se vajíčky může nakazit i člověk. Vajíčka se v lidských střevech vylíhnou do pohyblivých larev, které se přes stěnu střev dostávají do jiných orgánů, kde zakládají parazitární cysty. Mohou se usadit například v plicích, mozku nebo v játrech.

Nákaza larválním cystami. Zvíře nakažené tasemnicí může mít larvální cysty ve své svalovině. K nákaze člověka proto může velmi snadno dojít při konzumaci syrového či tepelně nedostatečně upraveného masa infikovaného zvířete.

Zkonzumované larvy se v střevě vyvinou do dospělé tasemnice, která může mít až 15 metrů a může ve vašem těle přežít až 30 let! Některé tasemnice se přisají ke stěnám střev, kde mohou vyvolatmírný zánět, zatímco jiné mohou hostitele opustit spolu se stolicí.

Mezi faktory zvyšující riziko infekce tasemnicí patří:

Nedostatečná hygiena. Naše ruce pochytáte každý den leccos. Pokud si je dostatečně často nemyjeme, snadno se může stát, že si do úst nakonec zaneseme něco, co tam nepatří. Například tasemnici.

Kontakt s hospodářskými zvířaty. Riziko nákazy (nejen) tasemnicí se zvyšuje zejména na místech, kde se nesprávně zachází se zvířecími výkaly.

Cestování do rozvojových zemí. Sem patří zejména země a místa s nízkým standardem hygieny.

Obliba syrového či polosyrových masa. Zárodky tasemnice se dají snadno zabít vysokými teplotami, ale potřebných je alespoň 52 ° C.

Život v rizikových zemích. Mezi rizikové oblasti patří hlavně Latinská Amerika, Čína, subsaharská Afrika a jihovýchodní Asie. Na těchto místech se nachází mnoho divoce žijících prasat nakažených tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium).

Je nákaza tasemnicí nebezpečná?

Střevní infekce tasemnicí je obvykle mírná a nepředstavuje vysoké riziko. V některých případech se však mohou objevit následující zdravotní komplikace:

Ucpání zažívacího traktu. Velmi velké tasemnice mohou ucpat žlučové cesty, pankreatický vývod nebo slepé střevo, což se projeví zánětem slepého střeva.

Poškození mozku a centrálního nervového systému. Pokud tasemnice vytvoří v mozku larvální cystu, dojde k závažnému stavu zvanému neurocysticerkóza.

Obvykle je to důsledek konzumace infikovaného vepřového masa.

Neurocysticerkóza způsobuje bolesti hlavy, poruchy zraku, epileptické záchvaty, zánět mozkových blan (meningitidu), hydrocefalus, demenci a v některých případech až úmrtí.

Poškození orgánů. Migrací vytvářejí larvy infekční cysty v různých orgánech. Tyto cysty se postupem času zvětšují, čímž zablokují přívod krve do orgánu nebo útlakem znemožní jeho fungování.

Cysty mohou také prasknout, čímž se uvolní larvy, které mohou podobným způsobem migrovat do dalších a dalších orgánů. Navíc, při prasknutí cysty se do okolí uvolňují různé látky, které mohou způsobit alergickou reakci, včetně svědění, vyrážek, otoků a potíží s dýcháním.

Zasaženými orgány jsou velmi často játra a plíce. V případě těžkého poškození orgánů je nezbytný chirurgický zákrok, případně transplantace.

Jak probíhá vyšetření u lékaře?

Pokud si myslíte, že máte příznaky infekce tasemnicí, navštivte svého obvodního lékaře. Ten vás v případě potřeby může nasměrovat k odborníkovi – buď k infektologovi (specialistovi na infekční onemocnění) nebo gastroenterologovi (specialistovi na onemocnění žaludku a střev = trávicí soustavy).

Vyšetření u lékařů bývají často hektická a stresující a ne vždy si vzpomeneme na všechno, co bychom chtěli svému lékaři sdělit nebo se zeptat. Proto se můžete na vyšetření připravit již v pohodlí domova, a to takto:

  • Napište si seznam příznaků, které se u vás projevují, a to i takových, o kterých si myslíte, že nemají s tasemnicí nic společného.
  • Napište si seznam všech léků, vitamínů a potravinových doplňků, které užíváte.
  • Zkompletujte si cestovatelskou anamnézu – do jakých zemí jste v poslední době cestovali?
  • Zkuste si vzpomenout, zda jste v poslední době někdy jedli syrové nebo nedopečené maso (například steaky).
  • Připravte si seznam otázek, na které se chcete vašeho lékaře zeptat. Jako inspiraci vám nabízíme náš seznam vhodných otázek:
    • Co způsobuje moje příznaky?
    • Existuje kromě tasemnice i jiné možné vysvětlení mých problémů?
    • Jaká vyšetření budu potřebovat? Musím se na ně nějak speciálně připravovat?
    • Dá se tasemnice zbavit? Jak?
    • Musím dodržovat nějakou dietu?
    • Jaké jsou výhody, nevýhody a nežádoucí účinky léčby?
    • Kromě tasemnice trpím také následujícími nemocemi a zdravotními problémy. Jak se to dá všechno najednou zvládnout? Nebude můj zdravotní stav léčbu tasemnice komplikovat?
    • Existuje nějaké lacinější generické léčivo, které má stejné pčinky jako lék, který jste mi předepsal?
    • Máte nějaké letáky či vytištěné materiály o tasemnici, které bych si mohl odnést domů?
Zajímavé:  Černý kašel očkování - vše o zdraví

Lékař vám může také položit několik otázek. Velmi pravděpodobně se zeptá na následující věci:

  • Kdy se u vás příznaky onemocnění poprvé objevily?
  • Pokuste se popsat vaše příznaky.
  • Objevují se vaše příznaky jen někdy a na krátkou dobu nebo se u vás vyskytují nepřetržitě?
  • Kdy se vaše příznaky zlepšují nebo zhoršují?
  • Do kterých zemí jste v poslední době cestoval?

Vyšetření na přítomnost tasemnice

Běžná vyšetření na přítomnost tasemnice zahrnují:

Vyšetření stolice. Lékař bude od vás potřebovat vzorek stolice, kterou pošle na vyhodnocení do laboratoře. V laboratoři se mikroskopickými metodami zjišťuje přítomnost vajíček nebo článků tasemnice.

Jelikož se tyto elementy nevyskytují v každé stolici, možná budete muset odevzdat více vzorků během několika dnů.

Vajíčka se někdy nacházejí i na okraji řitního otvoru, proto se lékař může pokusit je odebrat speciální lepicí páskou.

Vyšetření krve.

Pokud se tasemnice dostala mimo střeva do jiných částí těla, prozradí ji přítomnost protilátek v krvi.

Zobrazovací metody.

Na identifikaci parazitárních cyst v orgánech se využívá počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), rentgen a ultrazvuk.

Léčba tasemnice

Důležitou zásadou při infekci tasemnicí je pít dostatek tekutin, abyste zabránili dehydrataci – to platí zejména tehdy, pokud ještě čekáte na vyšetření u lékaře a máte průjmy.

Někteří šťastlivci žádnou specifickou léčbu nepotřebují, protože jejich tasemnice se přirozeně vyloučí z těla se stolicí. Dále existuje nemalé procento lidí, kteří ani nevědí, že jsou tasemnicí nakaženi.

Pokud se však u vás infekce tasemnicí prokázala, bude nutné ji z vašeho těla vypudit specifickými léky.

K léčbě střevní nákazy tasemnicí se u nás používají léčiva mebendazol (Vermox) a albendazol (Zenta). Ty jsou toxické pro dospělou tasemnici, ale ne pro vajíčka, které vylučuje do stolice.

Proto je velmi důležité, abyste během léčby znovu neinfikoval vlastníma rukama po nedostatečném umytí. Pro jistotu si během tohoto období myjte ruce ještě častěji a pečlivěji než dříve, a to hlavně před jídlem.

Účinnost léčby se zjišťuje opětovným odběrem a analýzou stolice.

Léčba invazivní infekce bývá komplexnější. Používají se následující léky:

  • Antiparazitika: léčiva proti parazitům. Albendazol může v některých případech zmenšit larvální cysty, jejichž stav se monitoruje ultrazvukem či rentgenem.
  • Protizánětlivá léčba. Jelikož odumírající larvální cysty mohou vyvolat zánětlivou reakci a otoky, tak se při léčbě invazivní infekce podávají kortikosteroidy na potlačení zánětu. Takovými léčivy jsou například prednison nebo dexamethason.
  • Antiepileptika.  Antilepileptika se podávají tehdy, pokud invazivní infekce tasemnicí vyvolává epileptické záchvaty.
  • Léčba hydrocefalu – zavedení shuntu. Neurocysticerkóza může způsobit hydrocefalus, což je nahromadění tekutiny v mozku. Pro odsátí této tekutiny se používá takzvaný shunt (spojka), což je malá tenká trubička, která odvádí tekutinu z mozku do jiných částí těla.
  • Chirurgický zákrok. K chirurgickému zákroku se přistupuje, pokud se dají cysty odstranit, což závisí hlavně na jejich velikosti a závažnosti příznaků, které způsobují. Cysty se odstraňují hlavně z jater, plic az očí, protože na těchto místech vědí napáchat nejvíce škody. Někdy se namísto chirurgického odstranění využívá drenážní systém, kdy se do cysty zavede hadička s agresivním antiparazitární roztokem.

Prevence nákazy tasemnicí

Následujících několik opatření může značně snížit riziko infekce tasemnicí:Myjte si ruce mýdlem a vodou před jídlem, před manipulací s jídlem (například když jdete vařit) a po každém použití toalety.

Pokud cestujete do zemí, kde je tasemnice poměrně rozšířená, nezapomeňte mýt a vařit ovoce i zeleninu ve vodě z bezpečného zdroje (bezpečná voda může být například kupovaná balená voda).Hospodářská zvířata můžete ochránit před infekcí vajíčky tasemnice tak, že budete bezpečně a pravidelně odstraňovat jejich výkaly.Na vaření masa používejte alespoň teploty 52 ° C.

Vajíčka a larvy tasemnice úspěšně zahubí i když zamrazíte maso na 12 hodin a ryby alespoň na 24 hodin do mrazničky.Nejezte syrové či nedovařené maso, hlavně ne vepřové, hovězí a ryby.

Pokud má váš pes tasemnici, okamžitě začněte s jeho léčbou.

Nebezpečná tasemnice: Jakou paseku dokáže udělat ve vašem těle?

Tasemnice je parazit, kterým se můžete nakazit konzumací jídla nebo pitím vody, které obsahují vajíčka či larvy tasemnice. Častější je ovšem nákaza larvami, když se vám z nich ve střevech vylíhne dospělá tasemnice. 

Tato střevní nákaza má obvykle mírnější charakter a nemusí se projevovat vůbec žádnými příznaky. Nákaza vajíčky je nebezpečnější, jelikož v tomto případě mohou vzniklé larvy migrovat a zakládat infekční ložiska i v jiných orgánech, což může způsobit rozsáhlé komplikace, které nazýváme invazní infekcí. 

Klíšťová sezona startuje: Přisát se na vás může i ve městě

Onemocnění ve většině případů způsobují tasemnice hovězí, respektive bezbranná a vepřová. Tasemnice hovězí je schopna dorůst do délky až devíti metrů. Její tělo je tvořeno asi dvoumilimetrovou hlavičkou, která je opatřena přísavkami a až tisíci jednotlivých segmentů (článků).

Tento druh tasemnice se nejčastěji vyskytuje v Africe, východní Evropě a Střední Americe. Její příbuzná, tasemnice vepřová, dorůstá nejčastější délky 2-3 metry. Její hlavička je vybavena háčky, díky nimž se parazit velmi snadno uchytí na střevní stěně. Tasemnice vepřová je nejčastější obyvatelkou Asie, Ruska, východní Evropy a také Latinské Ameriky. 

Jak tasemnice vzniká a projevuje se?

Tento druh parazita v průběhu svého životního cyklu využívá tzv. mezihostitele, přičemž tím nejčastějším je hovězí skot a také prasata. Z kontaminované vody, půdy nebo pícnin pronikají vajíčka tasemnice do organismu mezihostitele. 

Co škodí? Přehřátý a poškozený teflon, a také svalovec stočený!

Hlavní prevencí je bezesporu dostatečná úprava masa. Mezi nejvíce rizikové pokrmy patří  tatarský biftek nebo obecně cokoliv ze syrového masa. V České republice podobné onemocnění není tak obvyklé, a to díky plošné veterinární kontrole při zpracování masa. 

Následně se z nich vyvíjejí larvy, které se usazují ve svalech, opouzdřují se a dospívají v tzv. boubele. Ve svalech hospodářských zvířat přežívají tasemnice i po jejich porážce. 

Nákaza člověka vzniká při požití syrového nebo nedovařeného nakaženého masa, jelikož boubele nesnášejí vysoké teploty. Při nedostatečné tepelné úpravě masa však přežívají a dostávají se až do lidského střeva. Následně se zbavují ochranného obalu a prostřednictvím své hlavičky se uchycují na stěně tenkého střeva. 

Začíná tak růstové období, během kterého se vytváří nové články a tasemnice nabírá na délce, což znamená, že je na pobyt ve střevě velmi dobře vybavena. Sice je proti účinkům žaludečních šťáv chráněna obalem, ovšem i tak dokáže svým celým tělem vstřebávat živiny z okolní tráveniny. 

Zajímavé:  Pigmentové skvrny - Vše o zdraví

Chraňte své mazlíčky i sebe. Klíšťata totiž nespí ani v zimě

V článcích se tvoří vajíčka a každý úsek má kompletní sadu pohlavních organů, což znamená, že jsou schopna samooplození. Zralé články úseků tasemnice se uvolňují a odcházejí se stolicí. Pokud ale podceníme hygienu nebo hnojení pastvin odpadními produkty vajíčka, může se klidně koloběh vzhledem ke kontaminaci půdy opakovat. 

Jak se tasemnice projevuje a léčí?

Nákaza, růst nebo přítomnost tohoto parazita většinou vůbec nepoznáme. Nemocní někdy mohou pociťovat bolesti v nadbřišku, trpět průjmem nebo rychleji hubnout. Velmi výjimečně se může objevit nedostatečná chuť k jídlu. Jediným prokazatelným příznakem tak je přítomnost odloučených článků ve stolici. 

Tasemnice může dorůstat do ohromné délky a její rekordní délka byla 30 metrů, přičemž byla nalezena v těle velryb? V lidském těle pak tento parazit nedorůstá do takové délky, ovšem i 18 metrů, což je rekord, je bezesporu hodně, ne?

„Přítomnost části ve stolici nemusí ale znamenat jen onemocnění tasemnicí. Může jít i o jiné parazitární choroby, ale třeba také o nějakou nestrávenou část potravy. Nejlepší je v tomto případě vyšetření stolice na parazity,“ tvrdí MUDr. Renata Lažanská. 

Podobné vyšetření funguje tak, že se odevzdají vzorky tří různých druhů stolic, které mají vždy velikost vlašského ořechu. „Stolici můžete k lékaři buď donést ve vlastní nádobě, nebo vám lékař dá přímo odpovídající zkumavku. Jelikož sběr trvá několik dnů, je třeba je skladovat v ledničce. Lékař následně posoudí, jestli je potřebné i nějaké další vyšetření,“ dodala Lažanská. 

Ušní svrab může postihnout nejen kočku, ale i psa a člověka

Léčba tasemnice funguje prostřednictvím léků, které obsahují praziquantel nebo niklosamid. Preparáty obvykle usmrtí parazita, poruší jeho ochranné mechanismy a vystaví ho působení trávicích šťáv. 

Postupně pak dojde k rozložení tasemnice nebo jejího vyloučení z těla. Úspěšnost léčby je vhodné zkontrolovat mikrobiologickým vyšetřením stolice, a to v odstupu několika měsíců. 

Tasemnice: příznaky, léčba (infekce tasemnicí)

K přesnému popisu nemocí, které jsou způsobeny tasemnicemi, si musíme
uvědomit několik faktů.

Prvý fakt je ten, že pojem tasemnice skrývá
obrovské množství organizmů, vytvářejících celou
třídu.

Druhý fakt je ten, že pro popis nemocí se musíme
seznámit s biologií těchto organizmů, zejména s jejich stavbou a
životními cykly. Životní cykly tasemnic bývají velmi složité, ale pro
čtenáře velmi zajímavé.

Z velmi úzkého pohledu zaměřeného pouze na interakci
tasemnice-člověk, můžeme říci, že některé druhy či lépe rody tasemnic
škodí člověku spíše v dospělosti ( míněno
v dospělosti tasemnice, nikoliv člověka) – jako nejlepší příklad
poslouží tasemnice rodu Diphyllobothrium, jiné pak napadají
člověka ve svém stadiu larválním: čeleď Taeniidae a
její dva rody: rod Taenia a rod Echinoccocus.

V tomto textu se pokusím čtenáře seznámit jednak se základní
biologií tasemnic, dále s druhy napadajícími člověka a nemocemi, které
mohou tasemnice vyvolat.

Tasemnice je celá třída organismů. Tato třída se označuje odborně
jako Cestoda, a patří mezi ploštěnce ( Plathelminthes).
Cestoda obsahují přes 5000 druhů tasemnic, ale to je počet zatím známých
druhů, a existuje předpoklad, že se toto číslo bude dále zvyšovat.

Stavba těla tasemnice

Typická tasemnice se skládá z hlavičky, které se
říká skolex, a z článkovaného čili segmentovaného
těla
-strobily.

Na skolexu jsou umístěny různé
přichycovací orgány ( každý druh má morfologicky
odlišné, ale několik základních typů přichycovacích orgánů lze na nich
popsat).

Přichycovací orgány jsou přizpůsobeny životní strategii
konkrétní tasemnice, tedy tasemnice žijící ve střevě bude mít tyto
orgány uzpůsobeny tak, aby se mohla co nejlépe zachytit a udržet na stěně
střeva apod.

Mezi základní typy přichycovacích orgánů patří přísavné
rýhy ( botrie) či kruhové přísavky.
Část tasemnic ( konkrétně rod Cyclophyllidea) má na skolexu jakýsi
zasunovatelný chobotek (rostellum), který je navíc opatřen háčky pro
optimální přichycení tasemnice.

Tělo tasemnice čili strobila je složena z jednotlivých
článků, které se nazývají proglotidy.

Každý proglotid
představuje samostatnou reprodukční jednotku, obsahuje jak samčí , tak
samičí pohlavní žlázy, proto tasemnice může produkovat vajíčka,
i když je v těle pouze jedna jediná.

Tasemnice jsou tedy
hermafrodité, jedinci disponující jak samčím, tak
samičím pohlavním systémem, a mohou se rozmnožovat ( cestou produkce
vajíček, ze kterých se líhne larva) samostatně, bez přítomnosti dalšího
jedince.

Články mohou být řazeny jednoduše za sebou ( akraspedotní
články) nebo jeden článek svým koncem přechází jako část článku
následujícího ( kraspedotní články). Nutno dodat, že existují tasemnice,
které jsou nečlánkované – monozoické. Článkované tasemnice pak
označujeme jako polyzoické.

Z hlediska biologie i medicíny je důležitý povrch
těla
tasemnice. Tento povrch má zásadní důležitost v příjmu
živin, neboť tasemnice nedisponují trávicím systémem jako např. lidé,
protože tasemnice nemají střevo.

Veškerý přísun živin
se tak odehrává transportem přes tento povrch těla, který se označuje jako
tegmentum ( neodermis). Neodermis má specifickou strukturu, která je tvořena
povrchovým syncytiem ( soubuním – společenstvem buněk), kde jsou těla
těchto buněk umístěna pod vrstvu podpovrchové svaloviny.

Na povrchu
neodermis jsou mikrotrichy ( mikroskopické chloupky obalené vrstvou
cukernatých makromolekul – glykokalyxem).

Pod tímto povrchem se nachází podpovrchová svalovina, která je tvořena
cirkulární a longitudiální svalovinou ( šikmá svalová vlákna chybí).
Svalovina bývá velmi dobře vyvinuta v oblastech přichycovacích
orgánů.

Nervová soustava tasemnice má své centrum v podobě
párových hlavových gangliích, ze kterých vybíhají nervová vlákna,
která prostupují celou strobilou. Exkreční a osmoregulační systém je
tvořen protonefridiemi.

Zajímavé:  Očkování a cestovní medicína – vše o zdraví

Proces nákazy tasemnicemi

Člověk může být definitivním hostitelem některých
druhů tasemnic, dále může být mezihostitelem druhů
jiných, a ve vzácných případech také mezihostitelem a definitivním
hostitelem tasemnice jednoho druhu.

Z uvedeného vyplývá, že tasemnice mají
obvykle dva hostitele ( jednoho mezihostitele, a jednoho definitivního
hostitele: ovšem nutno brát jako stádia, protože mezihostitelem a častěji
i definitivním hostitelem může být více druhů organismů u jednoho druhu
tasemnice).

U člověka také parazituje škulovec široký (Diphyllobothrium
latum), který má vývoj tříhostitelský (viz dále).

Celý proces lze popsat na modelovém příkladu obecné tasemnice: tasemnice
žije ve střevě člověka, a uvolňuje velké množství
vajíček, které odcházejí spolu se stolicí hostitele ven
z organismu.

Vajíčka mohou opouštět článek izolovaně tzv. uterinním
pórem( proces se nazývá anapolýza) či po rozpadu celého článku( proces
apolýzy). To, že se tasemnice rozmnožují pomocí produkce vajíček dává
tasemnicím název oviparní organismy.

Z vajíčka se líhne první larva: u skupiny
Gyrocotylidea a skupiny Amphilinidea se první larva označuje jako
lykofora (syn.: dekakant, název je odvozen od skutečnosti, že
lykofora má deset embryonálních háčků.

U skupiny Eucestoda se první
larva označuje jako onkosféra (neboli hexakant, analogicky podle
přítomnosti šesti embryonálních háčků).

Onkosféra, která je obklopena
ciliárním obalem, který ji umožní pohyb ve vodě, se označuje jako
koracidium.

První larva napadne svého mezihostitele , ve kterém z ní vzniká
larva druhého či třetího stupně ( u tasemnic se dvěma
mezihostiteli) zvaná metacestod.

Metacestod je pak podle své morfologie dělen
na typy: procerkoid, plerocerkoid, cysticerkoid a cysticerkus.. Metacestod pak
různou cestou nakazí svého definitivního hostitele.

A celý kruh se
uzavírá, protože tasemnice uvnitř svého definitivního hostitele dospívá
a začíná produkovat vajíčka.

Rizikové faktory tasemnicové infekce

konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa či
dokonce konzumace masa syrového, špatná úroveň hygieny
zejména před jídlem, po toaletě apod.

Prevence nemoci tasemnicové infekce

Přenos neboli infekce člověka se děje především perorální cestou,
zejména konzumací mezihostitelů, jejichž maso není dostatečně dobře
tepelně upraveno, proto je základním preventivním opatřením
dostatečná tepelná úprava masa prasat, krav, ryb
a krabů.

Další preventivní opatření je zejména v tom, aby rodiče dbali na
přiměřenou úroveň hygieny svých dětí.

Popis jendotlivých druhů tasemnic

Tasemnic, které napadají člověka, je více. Mezi ty nejčastější, a
proto i podrobněji popsané, patří: tasemnice bezbranná (Taenia saginata),
tasemnice dlouhočlenná ( Taenia solium), tasemnice dětská ( Hymenolepis
nana) a škulovec široký (Diphyllobothrium latum)

Taenióza

Taenióza ( taeniasis) je onemocnění, které je způsobeno
tasemnicemi Taenia saginata a Taenia solium. U infekce Taenia
solium se ještě užívá označení cysticerkóza čili
cysticercosis.

Obě tyto tasemnice žijí v tenkém střevě člověka,
přičemž T.saginata dosahuje délky 3-10 metrů a T. solium délky
2-3 metry. Klasickým mezihostitelem je u T.saginata skot a
u T.solium prase či jiný člověk.

Ve svalech mezihostitele, tedy v mase prasete či krávy, nebo i člověka
se vytváří metacestod ( larva druhého stádia) zvaný cysticerkus.
U T.saginata se cysticerkus nazývá Cysticerkus bovis a u T.

solium se
nazývá stejný metacestod jako Cysticerkus cellulosae.

Pokud se jedná
o případ, že se tasemnice druhu Taenia solium chová v těle člověka jako
ve svém mezihostiteli, může být její metacestod umístěn kromě svaloviny
také v mozku, míše, v plicích, srdci či pod kůží.

Výskyt této nemoci je kosmopolitní, přičemž v České
republice jsou hlášeny ojedinělé případy infekce T.saginata, u T.solium
jsou to případy importované k nám z ciziny. Dospělé tasemnice se
vyvíjejí z metacestoda, který je obsažen v nedostatečně tepelně
upraveném mase
krav či prasat nebo může dojít ke kontaminaci
potravy vajíčky tasemnice.

Příznaky a projevy teniózy

Většina těchto onemocnění probíhá asymptomaticky ( nijak se
neprojevují), někdy se však mohou vyskytnout mírné
gastrointestinální potíže
( nechutenství, nevolnost, průjem).

Závažná je varianta, kdy se cysticerkus dostává do
mozku
, pak hovoříme o mozkové cysticerkóze, která se projevuje
křečemi, intrakraniální hypertenzí ( zvýšený tlak
v dutině lební), bolestí hlavy, poruchami
vidění
a psychickými poruchami. Z 50% případů
je tato varianta smrtelná.

Diagnostika teniózy

Provádí se jednak mikroskopicky, tzn. nález vajíček ve
stolici pod mikroskopem. U infekcí T.solium se používá
sérologické vyšetření, dále RTG, sonografie a CT.

Léčba teniózy

Užívají se látky niklosamid či
praziquantel. U infekce T. solium je to léčba těmito
preparáty v kombinaci se steroidy, které tlumí zánětlivé
reakce po smrti parazita

Difylobotrioza

Difylobotrioza je onemocnění, které je způsobeno
škulovcem širokým ( Diphyllobothrium latum ).Toto onemocní
se vyskytuje především v povodích velkých řek ( např. delta Nilu) nebo
oblasti jezer a řek mírného pásma.

Škulovec široký je poměrně dlouhá tasemnice, jejíž délka často
přesahuje 10 metrů a některé zdroje uvádějí délku až 17 metrů.
Dospělé tasemnice produkují vajíčka s víčkem ( s tzv.
operculem), které se musí dostat do vody.

Z vajíčka se líhne koracidium, které napadne svého prvního
mezihostitele ( to jsou buchanky z čeledí Cyclopidae a Diaptomidae).

V buchance vznikne procerkoid, který je infekčním stádiem pro mezihostitele
číslo dva: rybu. Když ryba pozře buchanku, tak se
z procerkoidu vyvíjí plerocerkoid, který se usadí ve svalovině ryby.

Člověk, ale i jiní masožraví savci se nakazí pozřením ryby (
nejčastěji okoun, štika, mník apod.)

Příznaky a projevy difylobotriozy

Základní postižení, které škulovec způsobuje je to, že absorbuje
velké množství vitaminu B12, který je velmi důležitým vitamínem pro
krvetvorbu. Vzniká tzv.zhoubná ( perniciózní) anémie.

Diagnostika difylobotriozy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a
článku škulovce

Léčba difylobotriozy

Niklosamid, dále praziquantel. Podpůrná
léčba je podávání vitaminu B12.

Hymenolepióza

Hymenolepióza (hymenolepiasis) je onemocnění, které je
způsobeno tasemnicí dětskou ( Hymenolepis nana), což je tasemnice
velká jen 7-40 mm, která se vyskytuje především v dětských
kolektivech.

Probíhá tak, že obě fáze tasemnice jsou ve střevě.
Nemoc se projevuje bolestmi břicha, špatným dýcháním,
bolestmi hlavy. Vyskytuje se svědění, závratě a
nechutenství.

Diagnostika hemolepiózy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku
tasemnice.

Léčba hemolepiózy

Niklosamid a praziquantel.

Jak si mohu pomocí sám

klíčová je prevence, při nemoci je důležitý klid na lůžku,
zavodňovat organismus

Komplikace tasemnicové infekce

Jsou dány konkrétně u každé tasemnice. Je to především
mozková cysticerkóza a perniciózní
anémie
.

Diskuse

Další názvy: infekce tasemnicí, parazitóza způsobená tasemnicemi, tenióza, taeniasis, cysticerkóza, cysticercosis, difylobotrioza

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *