Psychosomatika a imunita – vše o zdraví

Kniha Proč (a jak) psychosomatika funguje? nemoc začíná v hlavě? populárně naučnou formou vysvětluje pojem… Knihy Proč (a jak) psychosomatika funguje? nemoc začíná v hlavě? (MUDr. Jarmila Klímová, Mgr. Michaela Fialová) —

Tato kniha vám nabízí určité impulzy k zamyšlení. V knize najdete v kapitolách „Krev, lymfa, slezina“, „Trávicí… Knihy Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí (Ing. Miroslav Hrabica) —

Kniha Nespěchejte do rakve přináší utajované informace o tom, jak z nás vyrábějí pacienty, abychom se (ne)dobrovolně… Knihy Nespěchejte do rakve (Tomáš Kašpar) —

Na své nemoci si zaděláváme velmi dlouho, stejně tak dlouho pak usilujeme o své zdraví. Tato filozofie je průvodním… Knihy Cesta ke zdraví (Prof. Michail Tombak, PhDr.) —

Kniha Dobrý zrak bez brýlí se věnuje poruchám a nápravě naší schopnosti vidět úplně odlišným způsobem, než na jaký… Knihy Dobrý zrak bez brýlí (Jacob Liberman) —

Kniha Hra o zdraví přináší nový, revoluční pohled na otázky našeho zdraví. Odhaluje mýty, kterými jsme obklopeni,… Knihy Krutá hra o tvé zdraví (Tomáš Kašpar) —

Tato kniha se snaží vidět nemoci z jiného úhlu pohledu, ve kterém můžeme najít příčinu onemocnění. Lidské tělo k nám… Knihy Symbolika nemocí (Marcel Vanek) —

Kniha Umíráme na objednávku je určena lidem, kteří nejsou spokojeni se současným životem, se současnou politikou, se… Knihy Umíráme na objednávku (Tomáš Kašpar) —

Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora knihy Co s doktorem -… Knihy Co s doktorem – cesta etikoterapie I. díl (Vladimír Vogeltanz) —

Dohoda s nemocí I. díl je výsledkem mnoholetých výzkumů, s kterými V. Sinelnikov začal ještě za studia na lékařské… Knihy Dohoda s nemocí I. díl (Valerij Sinelnikov) —

„Každý člověk má pro svou nemoc vlastní příčinu. Nicméně, jisté zákonitosti ve vzniku neduhů přesto existují. Souvisí… Knihy Dohoda s nemocí II. díl (Valerij Sinelnikov) —

Kniha Je možné žít do 150 let? umožňuje samostatnou a nezávislou léčbu doma, s využitím přírodních, lehce dostupných… Knihy Je možné žít 150 let? (Prof. Michail Tombak, PhDr.) —

Poklad tvého zdraví leží ukrytý ve třech komnatách. Kniha Dar zdraví popisuje, co v jednotlivých komnatách najdeš, a… Knihy Dar zdraví (Ing. Miroslav Hrabica) —

Vítězná imunita

Je tady začátek dalšího školního a školkového roku a s ním se pomalu blíží podzimní plískanice, i když to počasí na to teda venku nevypadá. 🙂 Proto tady pro vás mám pár tipů a vhledů, jak sobě a dětem posílit imunitu, abyste to letos zvládli bez rýmiček a kašlíků. 🙂

Začnu ze široka. Víte, co to vlastně imunita je? Imunita v imunologii označuje schopnost organismu bránit se proti antigenům pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z prostředí z pohledu organismu vnitřního. V užším slova smyslu znamená termín „imunita“ naprostou odolnost organismu proti chorobě („imunní jedinec“).[1]

Dobrá imunita je tedy takový stav, kdy se umíme bránit vnějším i vnitřním negativním vlivům. A protože jsme Tvůrci, ne oběti, tak víme, že když změníme vnitřní podmínky, tak se změní i ty vnější, protože jak uvnitř, tak navenek, souhlasíte? 🙂

Dobrou imunitu v chladných měsících obvykle potřebujeme, abychom byli zdraví a netrápily nás takové neduhy, jako rýma, nachlazení, kašel, chřipka, angína… Pokud se chceme vyvarovat takovýchto vnějších důsledků, je prima vědět, jaké vnitřní příčiny jsou obvyklými spouštěči takovýchto nemocí. A k tomu nám pomůže psychosomatika. Tak si pojďme ty nejčastější neduhy rozebrat.

RÝMA

Akutní i chronická rýma, zánět nosní sliznice, je v podstatě pláčem naší Duše. Obvykle se nám spustí do 1 až 2 dnů poté, když zažijeme v Životě něco, co cítíme jako křivdu vůči své osobě, nějakou nepravost vůči nám či zmar.

Rýma se nám spustí tehdy, když viníme lidi kolem sebe či Život jako takový z něčeho, co nás potkalo, když jsme rozčarovaní z toho, co nás potkalo, nemáme sílu se zdravě bránit a Život se nám zdá beznadějný a neradostný. A tak pláčeme vnitřně, skrytě a rýma tyto naše slzy vyplaví.

Chceme-li se vyhnout rýmě, pak se naučme radovat ze Života jaký je, naučme se i své děti vyjadřovat své city a pocity a uvědomme si, že Život je přesně takový, jaký má být a že je v něm dost Lásky a radosti pro všechny.

KAŠEL

Kašel nás postihne, pokud prostě máme chuť se na svou současnou situaci vykašlat. Chcete-li zůstat zdraví, naučte se pravdivě sdělovat své city a pocity, obzvlášť, jste-li ženy.

Nehromaďte v sobě agresi a pocity křivdy, nebuďte obětmi, ale buďte Tvůrci vašeho Života.

Nebojte se odmítnutí a nepovažujte svou snahu o žití v pravdě za zbytečné, nekašlete na to, co je pro vás důležité, a kašel se vám pak vyhne.

DÝCHACÍ OBTÍŽE

Obzvlášť u dětí jsou tyto obtíže spojeny s pocitem nedostatku Lásky, bezpodmínečného přijetí a pochopení. Všichni do jednoho toužíme v Životě po tom, abychom byli dostatečně milovaní a přijatí takoví, jací jsme.

Dýchací obtíže se u nás neobjeví, pokud naplníme své Domovy radostí a Láskou, v nichž se budeme moci svobodně nadechnout a vyjádřit sami sebe. Pokud se přeci jen stane, že vás někdo zraní… odpuste mu to a vnímejte to jako projev jeho bolesti a nezralosti a ne jako jeho projev ublížit vám.

Komu v hrudi radostně tluče srdce a kdo se dívá na svět optimisticky, ten se může i radostně nadechnout k Životu a tomu se i dýchací obtíže vyhnou.

CHŘIPKA

Je virové onemocnění, které se šíří vzduchem. Na podzim jsme s ní konfrontováni všichni: někteří lehnou, jiní zůstanou zdraví. Pokud chcete letos zůstat zdraví, buďte prostě člověkem.

Milujícím, chybujícím, odpouštějícím. Mějte Lásku sami k sobě, nesnažte se plnit očekávání druhých a místo zášti, zloby a hněvu šiřte kolem sebe laskavé slova, vlídnost a pochopení.

Budete-li jednat s Láskou a zdravými hranicemi, nemáte se čeho bát.

ZÁNĚTY HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH

Veškeré záněty v Těle jsou odrazem našeho vnitřního odrazu boje se světem. Ukazuje na naši nespokojenost s okolním světem a s tím, co nám do Života vchází a přichází. Pokud vás postihne zánět horních cest dýchacích, zastavte se a vnímejte krásu světa okolo sebe.

Přijměte dar nemoci na chvíli spočinout v ústraní od okolního světa, sami se sebou, bez honěním se za cíli, termíny a představami. Pokud se chcete této nemoci vyvarovat, naučte se odpočívat a dívat se na svět i lidi kolem sebe laskavýma očima.

Dbejte na kvalitní spánek, zdravou a pestrou stravu, dostatek pohybu a nesnažte se na svou hruď přebírat povinnosti a práci druhých lidí. Není potřeba spasit svět a vše stihnout. Stačí prostě být.

Psychosomatické poruchy zdraví

Psychosomatické potíže jsou funkční poruchou, kdy se psychické problémy (třeba i nenápadné či zdánlivě zcela skryté) projeví navenek jako tělesné nemoci.  Jinak řečeno to znamená, že duševní neklid a napětí mozku se intenzivně promítá do orgánů, které s naší Duší zdánlivě nemají žádnou souvislost.

Klient se pak neustále dožaduje různých vyšetření srdce, žaludku, střev, štítné žlázy, plic, páteře ….a oficiální medicína mu v tom často a ráda vyhoví.

Pro běžného lékaře je daleko jednodušší donekonečna předepisovat nějaké tablety proti bolestem žaludku, proti zrychlené či zpomalené funkci střev, proti různým trávicím dyspepsiím (včetně gastroezofageálního refluxu), proti srdečním palpitacím, proti svalovým blokádám různých úseků páteře či jiným tělesným potížím.

Takto postižení klienti se často doslova prostůňou celým svým životem. Kupodivu i v oficiální medicíně se najde obor, který je ochoten řešit skutečnou příčinu – je jím tzv.

psychosomatická medicína a každý, kdo se jí věnuje, mi může potvrdit, jak obtížné a často i nemožné je přesvědčit pacienta (kupříkladu s „nemocným žaludkem“) že není primárně nemocná ta část těla, která má potíže, ale že nemoc má svůj původ v pacientově neklidné psychice.

Jak řešit pestré projevy neurovegetativní neurózy z hlediska přírodní medicíny?

To vyžaduje poměrně individuální přístup, takže v tomto článku se zmíním jen o obecně platných podmínkách umožňujících skutečné uzdravení takto postiženého klienta.

A) Ideální je samozřejmě natrvalo odstranit ty chybné myšlenky a životní postoje, které klienta k psychickým problémům přivedly –  a nikoliv jen dočasně potlačovat příznaky.

Jenže lidé většinou nemají zájem o práci na změně své osobnosti a raději dají přednost užívání nějakých tablet, které nepříjemný příznak alespoň na nějaký čas potlačí – což dělají nejen všechny chemické léky,  ale i přírodní produkty – jenže ty mají  velkou výhodu, že  místo negativních vedlejších důsledků naopak pomáhají zdraví upevňovat – zpravidla dosti komplexním harmonizačním, detoxikačním nebo nutričním účinkem.

Znovu však upozorňuji, že ani tyto produkty neodstraní skutečnou vyvolávající příčinu. Jsou však velmi účinnou první pomocí, která má dvojí smysl. Především přináší klientovi rychlou úlevu.

Neméně důležité je to, že alespoň dočasným snížením negativního vlivu špatného řízení funkce chrání postižený orgán před jeho daleko větším poškozením, k němuž může dojít, pokud funkční porucha trvá příliš dlouho.

Typické je to například u žaludku – v první fázi funkční poruchy žaludek bolí, ale ani podrobným vyšetřením se nenajde vůbec nic, nebo jen překrvená sliznice.

Pokud necháme neklid mozku působit příliš dlouho, oslabenou žaludeční sliznici napadne bakterie helicobacter pylori – a tuto infekci oficiální medicína léčí pomocí antibiotik. To je samozřejmě chytání hada za ocas, protože se neřeší příčina potíží, ale až její následek.

Protože oficiální medicína vydává tuto bakterii za  příčinu žaludečních onemocnění, ani při tomto způsobu léčby se skutečná příčina neřeší, klientovy potíže se pravidelně vracejí, stejně jako se do imunitně oslabeného žaludku může opakovaně vracet i helicobacter.

Další častou tělesnou komplikací původně jen psychosomatických potíží žaludku jsou žaludeční vředy. Ani u nich není helicobacter jejich primární příčinou, ale jen komplikací.

Pokud mozková regulační porucha napadne ženské pohlavní orgány, je kromě jiného častým následkem i funkční neplodnost – stav, kdy se vyšetřením nenajde žádné zřetelné onemocnění a přesto žena nemůže otěhotnět. Zahraniční materiály uvádí, že tímto typem neplodnosti je postižena již každá pátá mladá žena.

Štítná žláza, tenké a tlusté střevo nebo močové ústrojí jsou dalšími citlivými orgány, k jejichž poškození vede všeobecně podceňovaný duševní neklid a napětí.

B) Takže jaký by měl být ideální přístup k psychosomatickým poruchám? Znovu opakuji – jedinou skutečnou cestou zpět ke zdraví je odstranit ty chybné myšlenky a životní postoje, které klienta k psychickým problémům přivedly.

 A to za Vás neudělá žádná pilulka, žádný lékař, psychoterapeut či léčitel. Jen klient sám, trpělivým opakováním musí nahradit své chybné duševní návyky novými, zdravějšími duševními reakcemi na vnější podněty.

Mozek je geniálně stvořený biologický počítač a jeho původní programové (duševní) vybavení se dá přeprogramovat.

Na samotném začátku té dlouhé, ale krásné a dobrodružné cesty je důležité mít dostatek správných informací. Dnes je na trhu dostatek kvalitní literatury, kde čtenář najde všechny potřebné informace, jak sám sobě určit v čem dělá chybu i jak se jí zbavit. Pokud budete potřebovat i nějaké další rady, rádi Vám je poskytneme v naší internetové poradně.

2005/42 Psychosomatika a imunita

reklama

Jakkoli se nám dnes může zdát, že souvislost mezi stresem, psychickou nepohodou, imunitními poruchami a tělesnými obtížemi je zjevná, nebylo tomu tak vždy.

První souvislosti imunitních reakcí a psychiky byly pozorovány již za dob Galénových. Galén formuloval hypotézu, že veselé ženy jsou méně náchylné k onemocnění rakovinou prsu než ženy smutné. Častější rakovinné onemocnění smutných žen nazýval „melancholickou diatézou“, protože předpokládal, že původem onemocnění je zvýšené množství černé žluči a nerovnováha tělních tekutin. Vzájemný pozitivní vztah mezi tělesným a duševním zdravím potom zůstával několik století opomíjeným a nevyřčeným předpokladem pro dobrou pohodu, zejména v lidovém léčitelství. Tak se nám do dnešních dnů zachovala rčení jako „Ve zdravém těle zdravý duch“ a „Veselá mysl půl zdraví“. Vědecká medicína, mající své kořeny v době osvícenství, tělo považovala za více či méně fungující stroj a o propojení s psychikou nemohlo být ani řeči, protože duše patřila pod správu církve. Můžeme tedy sice předpokládat, že stres s lidmi v dřívějších dobách dělal totéž, co v době naší, ale nikdo se tímto tématem nezabýval. Navíc bylo více důvodů pro reálné existenční ohrožení (války, podvýživa, infekční choroby, vyčerpávající práce), případná nemoc tak měla téměř vždy na první pohled více evidentních biologických příčin.V 50. letech 20. století si všimli úředníci zdravotních pojišťoven ve Walesu, že vdovy po hornících zavalených při důlních neštěstích jsou více nemocné, čerpají více z dávek zdravotního pojištění a umírají dříve než stejně staré ženy, které takové neštěstí nepostihlo. Po tomto zjištění se rozběhl klinický výzkum sledující vliv zásadních životních událostí na zdravotní stav. Tento výzkum byl završen sestavením bodové tabulky životních událostí, kterou vypracovali T. H. Holmes a R. H. Rahe. Pokud se nepříznivé životní události kumulují v takovém množství, že součet jejich bodového ohodnocení překročí 350 bodů, ocitá se postižený přímo v kategorii osob ohrožených rozvojem psychické poruchy, psychosomatického onemocnění, ale také nemocemi, které se běžně za psychosomatické nepovažují, například nádorovým nebo autoimunitním onemocněním.Nejobecnější hypotézy staví na tom, že organismus reaguje na ohrožení v rovině psychosociální stejným způsobem jako na ohrožení biologické, a tedy dochází k určitému neefektivnímu „přestřelení“ obranných reakcí, jejichž důsledkem není zlepšení obranyschopnosti, ale poškození řídících mechanismů.Podrobné sledování vzájemných vztahů mezi nervovým, endokrinním a imunitním systémem umožnil rozvoj neurofyziologie a neuroendokrinologie v 80. letech 20. století. Prvními impulzy, které zpochybnily oddělenost funkcí imunitního systému od ostatního organismu, byly od 50. let zejména experimenty s klasickým podmiňováním, které dokázaly pozměnit imunitní odpověď u zvířat i člověka, a dále humánní pokusy s hypnózou. V 60. letech též byly provedeny první studie zaměřené na zkoumání vztahu stresu a imunity, které vedly k závěrům, že stres zhoršuje imunitu organismu pravděpodobně prostřednictvím glukokortikoidů.Všechny teorie bez výjimky ale přisuzují mozku – v přeneseném smyslu slova tomu, jak se člověk cítí a myslí – úlohu řídící systém imunitní i endokrinní. Systémy nervový, imunitní a endokrinní úzce spolupracují, aby zajistily adaptaci organismu na infekci, zánět, tkáňové poškození a stres. Mírný nebo akutní stres může některé imunitní funkce stimulovat, zatímco stres chronický a závažný obvykle potlačuje především buněčné imunitní funkce. Při stresu se zvyšuje počet neutrofilů, zatímco počet lymfocytů se snižuje. Dochází ke změnám v produkci mediátorů imunitního systému, cytokinů. Z nich některé (interleukiny) mají schopnost samy o sobě spustit stresovou reakci. Zvýšená produkce cytokinů vede k prolongované stimulaci stresové osy HPA (hypotalamus-hypofýza-nadledvina), což vede k nadprodukci glukokortikoidů. Ta suprimuje proliferaci lymfocytů a mění sekreci zánětlivých mediátorů, které mimo jiné působí přímo i nepřímo na hypotalamus, odkud znovu spouští stresovou reakci. Glukokortikoidy mohou poškozovat hipokampus také přímo. V důsledku oslabení funkce hipokampu jako zásadního emočního centra dochází k zesílení vnímání negativních podnětů. Přitom mozek rozhoduje o tom, zda stresová reakce bude, nebo nebude spuštěna. Zvýšené vnímání negativních podnětů vede ke snadnějšímu pocitu stresu a ohrožení. Vyhodnocení podnětu jako ohrožujícího je samozřejmě individuální a závisí na mnoha okolnostech. Patří k nim charakteristiky stresoru, osobnostní rysy od genetiky až po psychologickou strukturu osobnosti, míra sociální podpory, adaptivní či maladaptivní chování v zátěžové situaci, interindividuální variabilita, pohlaví a věk. Jednoduché schéma stresor – stres – alterace imunity se pak podstatně komplikuje.Dnes již klasická studie, která dávala stres do souvislosti s imunitní dysfunkcí, byla provedena v roce 1991, lékař Mellon a psycholog Sheldon Cohen ukázali, že lidé, kteří v psychologických testech vykazovali vyšší míru stresu, byli náchylnější k infekci respiračními viry. Tato studie byla opakována o 7 let později a tentokrát došlo k redefinici výsledků: ačkoli jednotlivá závažná stresová událost v uplynulém roce nevede k vyšší šanci onemocnět, tak například chronický stres v podobě pokračujících konfliktů se spolupracovníky nebo členy rodiny zvyšuje šanci onemocnět 3 až 5krát.Samozřejmě, že ne každý člověk přichází do lékařské ordinace se somatickými projevy. Psychosomaticky uvažující lékař sice částečně předpokládá, že každé onemocnění má souvislost s psychikou, pro některé pacienty je však tendence vyjadřovat psychickou nepohodu tělesnými symptomy typická. Přicházejí vyčerpané učitelky, nespokojené manželky, přepracovaní manažeři apod. Všichni si stěžují na sníženou imunitu a domáhají se různých prostředků na posílení imunity (nebo je sami nakupují). To však nejen nemusí pomoci, ale dokonce to může přílišnou aktivací navodit autoimunitní onemocnění.„Somatizéři“ své tělesné pocity přičítají domnělé orgánové poruše. K upevnění tohoto přesvědčení přispívají i další faktory. Jsou to jednak kognitivní faktory, kdy daný jedinec vnímá svůj stav jako zdraví pouze tehdy, jde-li o stav bez tělesných příznaků. Přítomnost tělesného příznaku je pak okamžitě interpretována jako nemoc. Pozornost obrácená k vlastnímu tělu přitom vede k zvýšenému zaznamenávání příznaků. Dále jde o faktory osobnostní. Zde hrají svou roli jak dědičnost, tak psychosociální vlivy. Psychosociální teorie přinášejí vysvětlení v mechanismu potlačení hněvu vůči ostatním s přesunem na sebe. Zejména časté je sebetrestající uspořádání osobnosti se silným superego a nízkým sebehodnocením. U „somatizérů“ lze také ve větší míře zjistit častější stonání v dětství, které bývalo provázeno nedostatečnou, nebo naopak přílišnou rodičovskou péčí. Rovněž lze zjistit častější stonání rodičů, případně duševní poruchy rodičů či vyšší výskyt sexuálního zneužívání a zanedbávání v dětství. Jaké jsou vlastně možnosti terapeutického a preventivního působení v dnešní hektické době, kdy stres zažíváme na každém kroku, na chodníku i na silnici v autě, odkud není úniku a nahromaděné emoce se nemohou vybít fyzickou aktivitou? Lékař jako hasič požáru je obvykle pacientem vyhledán až v době, kdy je už pozdě, onemocnění trvá delší dobu a pacienta obtěžují jeho příznaky. Cílem pacientů je pochopitelně rychle se příznaků zbavit a žít dále svým životním stylem, beze změny. Právě změna životního stylu je ovšem to, co pacient bude muset udělat, pokud má o své zdraví skutečný zájem.Lékař již z forenzních důvodů nemůže opomíjet biologické souvislosti a podezření na tělesná onemocnění. Pacient musí být řádně vyšetřen. Při důkladném vyšetření obvykle dojde alespoň k jednomu nejasnému či hraničnímu nálezu, který může přítomné obtíže vysvětlovat. Přesto je vhodné na psychosomatickou interpretaci upozornit a umět ji nabídnout. V případě, že pacient na psychosomatickou povahu svého onemocnění přistoupí, je napůl vyhráno. Bude v tom případě ochotnější ke spolupráci při úpravě režimu, například zařazení pohybových aktivit či relaxace do svého týdenního rozvrhu, či k návštěvě psychologa. V případě zřejmé deprese jsou ale nutná antidepresiva, a to v plné léčebné dávce. Lékař se pak stává dveřníkem, který umožňuje pacientům, aby sami mohli přemýšlet nad významem skrytých příznaků. Somatizaci, tedy vyjádření emočních obtíží v těle, přitom podporuje celkové nastavení zdravotnického systému, vlastní symbolika psychologického, resp. somatického příznaku a rovněž vlivy kulturní, kdy psychologická a psychiatrická pomoc je stále ještě stigmatizována. Pro lékaře je tedy důležité, aby dokázal vytvářet takovou atmosféru důvěry, aby jej pacienti vyhledali včas a své problémy s ním řešili. Důležité je, aby se uměl dobře zeptat, aby mu pacienti mohli otevřeně popsat své obtíže, případně své obavy či pocity, měli k němu plnou důvěru a nestyděli se mu sdělit, co je nejvíce trápí. Stejně jako o pacienty je ale významná i péče o sebe jako lékaře. Ne málo lékařů žije pro práci, ignoruje své emoce a také „somatizuje“. Pro lékaře pak platí stejná doporučení jako pro jejich pacienty. Měli by si dokázat uspořádat týdenní režim tak, aby zahrnoval jak pasivní, tak aktivní odpočinek, případně kulturní zážitky. Měli by pečovat o svou psychickou pohodu, o své komunikační dovednosti a vnímat své pocity, měli by si umět vzít včas dovolenou a v případě nutnosti též vyhledat psychologa či kolegu psychiatra. Takový lékař je potom daleko důvěryhodnější, pokud totéž doporučuje svým pacientům (přestože to o něm nevědí).Naše zamyšlení nad imunitními změnami u psychosomatických onemocnění tedy můžeme uzavřít tak, že pokud somatické potíže nastanou na základě potlačovaných emocí, dochází k tělesným projevům stresu a k souběžným imunitním změnám, které tělesné prožitky zhoršují a komplikují. Je dokonce možné, že imunitní změny nasedající na stres mohou tělesné obtíže přímo vyvolávat. Někteří pacienti jsou pro tyto obtíže disponováni více než ostatní, a jsou to právě ti nemocní, kteří poté konzumují množství péče i lékařského času i léků. Ne každá zvýšená nemocnost, astma, autoimunitní choroba, je nezbytně primárně vyvolána poruchou imunity, a proto i léčba musí byt komplexní a zahrnovat v případě potřeby i psychologickou intervenci, úpravu denního režimu či antidepresiva.Psychiatrická klinika IPVZ, Ústav Všeobecného lékařství 1. LFUK, Praha

Psychosomatika a vliv na vznik nemocí – jak funguje?

• Za fyzickými příznaky, kterými může být například bolest hlavy či únava, stojí ve velké míře stres a příliš velké pracovní tempo.
• Se stresem je často spojována i lupenka.
• Dlouhodobé napětí a stres může vést také ke vzniku nádorových onemocnění.
• Výsledkem psychické nerovnováhy může být například alergie.
• Psychosomatické nemoci mohou vznikat i u dětí, a to zejména kvůli problémům v rodině či dětském kolektivu.
• K léčbě psychosomatických nemocí přispívá terapie.

Podstoupili jste už nespočet vyšetření, ale lékaři ne a ne najít příčinu vašich zdravotních potíží? Možná bude problém ve vaší hlavě. Mnohé banální i vážné zdravotní komplikace totiž vznikají v důsledku stresu, napjatých vztahů a celkové životní nepohody.

Jak je to možné? Na vině je takzvaná psychosomatika, stav, kdy se psychická nerovnováha promítne do reálných fyzických příznaků.

Stejně jako nejsme šťastní během nemoci, stáváme se nemocnými v době neštěstí. Jednoduše řečeno, naše psychické trápení se často odráží na našem fyzickém stavu, a tak se může stát, že se u nás objeví chronická bolest břicha a bude přetrvávat i přesto, že nás lékaři na základě několika vyšetření opakovaně ujistí, že jsme zdraví. Tedy fyzicky zdraví.

Někteří odborníci se shodují, že ohnisko problémů je občas nutné hledat jinak než pomocí opakovaných rentgenů a odběrů krve. Přesněji jinak a jinde. Fyzické obtíže totiž často pramení z aktuálního psychického stavu.

Co je to psychosomatika a jak funguje?

Pojem pochází z dob starého Řecka a popisuje vazby mezi duší (psyché) a těla (soma).

Odborníci, kteří se psychosomatickou zabývají tvrdí, že se naši psychiku tělo snaží chránit tím, že na problémy upozorňuje fyzickými příznaky.

Na základě těch bychom měli zvolnit a šetřit se po psychické i fyzické stránce, popřípadě vyřešit vztahové problémy, které nás stresují.

Pokud se rozhodneme tato varovní ignorovat, mohou potíže dostat chronickou podobu a náš zdravotní stav postupně zhoršovat. Právě podceňování problémů se stalo fenoménem dnešní uspěchané doby, kdy si člověk problémy buď nepřipouští nebo je upozaďuje, protože zkrátka nemá čas je řešit.

A které faktory stojí za vznikem nemocí? Typicky se jedná o:

• Dlouhodobé psychické vypětí
• Nedostatek spánku a odpočinku
• Komplikované vztahy, které se nedaří vyřešit
• Nemožnost upustit z přemrštěného tempa
• Málo času na relaxaci

Psychosomatika a nemoci

Psychika může být spouštěčem mnoha nemocí. Některé vědecké výzkumy dokonce dokazují, že dlouhodobý stres a psychické vyčerpání předcházeli také vzniku rakoviny. Dlouhodobý špatný psychický stav však nejčastěji předchází:

• Častému nachlazení, rýmě
• Bolestem v krku
• Kožním vyrážkám, akné
• Lupence
• Bolestem zad a hlavy
• Únavovému syndromu
• Poruchám trávicího traktu
• Poruchám pohybového ústrojí
• Gynekologickým problémům
• Alergiím
• Astmatu

Problematiku psychosomatiky a vzniku nemocí ve své knize Proč (a jak) psychosomatika funguje dobře popisuje lékařka Jarmila Klímová, podle které je psychosomatická léčba velmi zásadní metodou například u nádorových onemocnění. Právě ty jsou podle ní velmi častou příčinou špatného psychického stavu.

Psychosomatika u dětí

Nemoci vlivem psychosomatiky mohou někdy vznikat i u dětí. Často vycházejí z konfliktních vztahů v rodině nebo v dětském kolektivu. A přestože se většinou jedná o banality jako časté nachlazení nebo bolest břicha, je důležité tyto problémy nepodceňovat. Dítě by si je mohlo převzít do další fáze svého vývoje.

Diagnostika

Většina lékařů se soustředí jen na léčbu vnějších příznaků, a to i v případě, že se nedaří najít jejich medicínskou příčinu. Někteří mají tendenci psychosomaticky nemocného člověka dokonce považovat za hypochondra. Takový pacient přitom skutečně trpí, je proto nutné zajímat se o to jaké faktory, mohly problémům přecházet.

Lékaři by měli zjistit, jaký je pacientův životní styl, v jaké osobní situaci se momentálně nachází, jestli zažívá psychické vypětí nebo zda ho v minulosti nepotkala nějaká traumata, jejichž důsledky mohou přetrvávat. Pokud se doktor psychosomatikou sám nezabývá, měl by mít pro tyto případy po ruce psychologa.

Psychosomatická léčba

Jak už bylo naznačeno výše, základem léčby je pohovor, během kterého by měl lékař nebo psycholog především naslouchat a následně vyhodnotit, jaké životní momenty mohou stát za zdravotními problémy pacienta. Ten by si je měl uvědomit především sám, aby získal motivaci je řešit.

Následně by měl lékař nemocného motivovat ke změně životního stylu, tedy k optimální vyváženosti fyzického i psychického nasazení a relaxace.

Pokud je zdrojem problémů složité rodinné zázemí, cestou k úspěchu by mohla být rodinná terapie.

Stejně důležitá jako léčba je také prevence, tedy zdravý životní styl, méně stresu, nekonfliktních vztahů a dostatek relaxace.

Psychosomatika – MUDr. Ing. Tereza Hodycová

Imunita člověka je nesmírně propracovaný a přírodou „vymazlený“ systém orgánů, tkání, různých druhů buněk a velkého množství chemických látek a vzájemně na sebe navazujících biochemických dějů.

Imunitní systém je důmyslný nástroj

Bez imunity bychom v běžném světě nepřežili ani den. Náš obdiv k důmyslnosti tohoto nástroje ještě vzroste, když si uvědomíme, že imunitní systém v těle plní i zdánlivě protichůdné funkce a musí přesně rozlišit, o jakou situaci se jedná a podle toho zareagovat.

Těmi zdánlivě protichůdnými funkcemi myslím na jednu stranu reakci proti nepříteli (bakterie, virus, plíseň…), ale na druhou stranu toleranci vůči neškodným cizorodým částicím (prach, pyl, potrava…).

Imunitní systém musí být schopen rozeznat vlastní buňky a tkáně, které nenapadá – ale jen do chvíle, než se buňky poškodí, případně se z nich genovou mutací stanou potenciálně nádorové buňky, v této chvíli již nekompromisně zakročí. Ano, takto geniální nástroj máme k dispozici!

Bohužel se často stává, že svým vlastním přičiněním mu bráníme v jeho zdravé funkci. Na vině stojí „záškodníci“ hmotní i nehmotní. Mluvím o životním stylu v celé jeho šíři. Nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu přímo házíme imunitě klacky pod nohy.

Nedostatkem spánku a stresovým přetížením tento efekt ještě znásobíme a pak není divu, že se začneme potýkat s opakovanými infekčními onemocněními, zvýšenými projevy alergie, v horším případě rozvojem autoimunitního onemocnění nebo nádorovým bujením.

 Když k tomu přidáme ještě potlačování emocí, nezdravé vztahy, nedostatek respektu sami k sobě a pesimistický postoj ke světu a životu, nakládáme imunitě zátěž, kterou unést zákonitě nemůže.

Imunita je propojena s hormonálním i nervovým systémem

Imunitní systém nefunguje izolovaně, ale je v úzké komunikaci se systémem nervovým a hormonálním. Dalo by se říci, že jde o jeden velký řídicí a komunikační systém našeho těla neuro-endokrino-imunitní. Mnohé výzkumy prokazují, že např. mastocyty- žírné buňky, což je jeden druh bílých krvinek, přímo komunikují s nervovými zakončeními i s drobnými cévami v tkáních.

Mastocyty jsou přímo odpovědné za projevy alergií jako je kopřivka či otoky sliznic. Záleží tedy také na stavu našeho nervového systému – jinými slovy na míře stresu, psychické rovnováze – v jaké míře se alergické projevy budou objevovat.

Příkladem propojenosti imunitního systému a hormonů budiž také reakce imunitního systému na zvýšenou koncentraci glukokortikoidů při chronickém stresu. Klesá funkce NK buněk (přirozených zabíječů), je narušená pohyblivost leukocytů, mění se produkce cytokinů – chemických látek imunitního systému.

Dysbalance hormonů štítné žlázy přímo ovlivňuje tvorbu bílých krvinek, nízké koncentrace hormonů štítné žlázy vedou k poruše reaktivity T-lymfocytů a významnému snížení obranyschopnosti. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále…

Strašení už bylo dost, co tedy s tím?

Dostávám se k názvu tohoto článku. Když necháme imunitu přirozeně pracovat, budeme se těšit pevnému zdraví. Znamená to poslouchat svoje tělo, dopřát mu kvalitní stravu, nepřetěžovat ho chemickými aditivy v potravinách, dostatečně (ale ne přehnaně) se hýbat, relaxovat a radovat se z maličkostí, které život přináší.

Pohybová aktivita posiluje imunitu

Bylo prokázáno, že středně intenzivní pohybová aktivita každý den zhruba půl hodiny napomáhá zdraví  – ať už jde o prevenci nemocí infekčních, civilizačních či pohybového aparátu.

Záleží samozřejmě na trénovanosti jedince, ale obecně lze říci, že nižší pohybová aktivita našemu zdraví škodí, ale stejně tak i přemrštěné tréninkové dávky mohou v těle vyvolávat chronickou stresovou reakci. Navíc bylo také zjištěno, že pobyt v přírodě výrazně zvyšuje obranyschopnost.

Je to výsledkem mnoha faktorů – a zase se dostáváme k tomu, že to příroda s námi myslela od počátku dobře – jednak čerstvý vzduch s dodávkou kyslíku tkáním, sluneční svit umožňující dostatečnou tvorbu vitaminu D, zelené barvy harmonizující náš psychický stav lepší tvorbou hormonů štěstí.

Přirozená strava je pro imunitu základ

Vliv stravy na imunitu by si zasluhoval celý zvláštní článek, ale pokud bych měla shrnout základní doporučení, bude se jednat hlavně o to, jíst co nejvíce přirozených potravin, chemicky neupravovaných, s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce.

Je vhodné do jídelníčku zařazovat co nejvíce druhů potravin, nejíst stále to stejné, střídat suroviny ať už vyznáváte spíše rostlinnou stravu nebo preferujete vyšší podíl masa.

Domácí kuchyně bez polotovarů je stejně to nejlepší, co svému tělu můžete nabídnout.

Dopřejte si spánek a tělo vám poděkuje

Spánek je lék jak pro fyzické tak psychické trable. Když můžete, spěte. Samozřejmě, že všeho moc škodí, ale setkávám se opravdu s velkou převahou unavených a nedospalých lidí. Vím, že je obtížné vzdát se času, kdy člověk ještě mohl něco stihnout a jít spát.

Jenže za tento „využitý“ čas pak zaplatíme vlastním zdravím. Dbejte na kvalitu spánku, vyhněte se modrému světlu před usnutím, snažte si navyknout na pravidelný spánek. A pokud máte tu luxusní možnost, krátký šlofíček po obědě může prozářit celou druhou polovinu dne.

A pamatujte, že všechny příjemné aktivity zvyšují imunitu – zvláště ty mezilidské, jako je hlazení, objímání a samozřejmě také ta aktivita začínající na „s“. Dopřejte si masáž, saunu, ale také si od srdce zazpívejte, zatančete a zasmějte. Možná se podivíte, ale vliv všech těchto aktivit se vědecky zkoumal a příznivý vliv na posílení imunity byl potvrzen!

• Nezapomínejte také na svoje vztahy, neboť není silnější imunostimulans než podpora a vyjádření sounáležitosti od vašich blízkých a přátel.
• Přeji vám, ať imunitní systém šlape jako hodinky (nebo spíš celý orloj)!
• Tereza

P.S.:  Kdybyste si o zdraví, imunitě a její provázanosti v těle chtěli přijít popovídat, ráda vás uvidím na některém z mých seminářů!

imunitastrava pro imunitu