Často se objevuje tvrzení, že jde o výmysl zpovykané levicové bubliny nebo o zhoubný vliv západního „genderismu“. Nečtu sice diskuse pod články, ale stačí se podívat na sociální sítě.
Když vlivný český duchovní řekne na adresu ženy, bývalé jeptišky, jež se přiznala, že ji v šestnácti letech zneužil farář, že se po „několika letech tvrdého sexu oběť stává spolupachatelkou“, ježí se mi vlasy.
Přečíst článek ›
Nežiju ale vlastně i já sama v zajetí různých stereotypů a předsudků, nepřeceňuji svoji otevřenost, toleranci a respekt? Co napsat za zamyšlení nad tématem zneužívání právě touto optikou – pohledem ženy, která se do naprosto vyhrocené sexuální situace nikdy nedostala a přitom se snaží tyto případy pochopit?
Vztahové otužovátko
Vyrůstala jsem a dospívala na moravské vesnici osmdesátých let, v patriarchálním prostředí, naštěstí v dosti tolerantní rodině.
Moji rodiče byli na škále „otevřenost – prudérnost“ asi někde přesně uprostřed, nahotu vnímali jako běžnou věc a třeba k homosexualitě měli osvícený postoj.
O sexu se se mnou ovšem nebavili, proto jsem základní informace o podobných věcech získávala téměř výhradně od kamarádek a z knih. A také na zábavách.
Venkov byl v době mého dospívání místem častých i časných sexuálních experimentů. Pro pubescenty, kteří sotva vylezli ze základky a neholdovali intelektuálním zájmům či sportu, se tu jiné víkendové vyžití ani nenabízelo.
Nejčastější náplní pátečních a sobotních večerů tak byly taneční zábavy, kde se mládež bavila, seznamovala a zhusta i opíjela. Žili jsme tím všichni – věřící i nevěřící, šprti i lajdáci.
Jakmile skončila jedna zábava, začali jsme plánovat, kam vyrazíme příště, měli jsme své oblíbené kapely, podle jejichž itineráře se náš život řídil.
Tenkrát jsem si to asi příliš neuvědomovala, ale právě taneční zábavy mohly za to, že mnoho mých kamarádek brzy otěhotnělo.
Ne, že by tenkrát nebyla dostupná antikoncepce, ale představa, že o ni půjdete žádat jedinou místní dorostovou gynekoložku a svědky vaší žádosti bude nejen přítomná zdravotní sestra, vyhlášená místní drbna, ale i další uši za tenkými překližkovými dveřmi v čekárně, mnohé odradilo.
A věřící holky i kluci žili navíc v podivné schizofrenní situaci – bylo jim vštěpováno, že sex před svatbou není fajn, ale antikoncepce se označovala za hřích ještě větší.
Na mě tohle prostředí ovšem fungovalo paradoxně jako takové vztahové „otužovátko“ – sex pro mě nikdy nebyl tabu, běžně jsem se o něm bavila, ale dokázala jsem dát poměrně rychle najevo, když mi kontakt druhého pohlaví nebyl milý.
Noční bojovka
Léto po maturitě jsem strávila jako vedoucí na dvou dětských táborech. A na obou jsem zažila stejnou zkušenost – sexuální dotírání o něco staršího, ženatého vedoucího.
Přečíst článek ›
Poprvé se tak stalo při táborové bojové hře, kdy jsem s kolegou čekala na stanovišti v setmělém lese. Když mi začal jezdit rukou po zádech a strkat prsty pod tričko, cítila jsem se tenkrát především trapně.
Bože – nelíbí se mi, je mu třicet (což v mých osmnácti znamenalo věk těsně před důchodem), je ženatý a jeho žena působí na táboře taky! Nemohla jsem ovšem utéct – zkazila bych dětem hru, a on to moc dobře věděl.
Takže jsem jenom opakovaně sundávala jeho ruku ze svého těla a do omrzení, jako nějakou mantru, mu vysvětlovala, že ho fakt nechci a chtít určitě nebudu.
Strach jsem tenkrát neměla, ani když jeho prsty začaly zajíždět výrazně níž.
Představa, že by se něco tak trapného a nepříjemného mohlo při další bojovce opakovat, mě ovšem donutila, abych se další den svěřila hlavnímu vedoucímu, který se mi omluvil a zařídil, že jsem se s kolegou už při žádné osamocené aktivitě nesešla.
Fakt, že až do konce tábora mě kolegova žena propalovala pohledem a přestala se se mnou téměř bavit, jsem přičítala tomu, že kolega jistě popsal úplně jinou verzi příběhu.
Oplzlý učitel
O dva roky později se mi moje kamarádka svěřila, že ji na maturitním večírku chtěl svést třídní učitel. Vylákal ji do lesa na procházku, a když ji začal líbat a strkat jí jazyk do úst, naprosto zdřevěněla. On se prý jen lehce odtáhl a udiveně se zeptal: „Ty to neumíš?“ Když mi to pár dní poté vyprávěla, byla ještě stále v šoku. A já rovněž.
Popsala jsem (s jejím svolením) historku dvěma blízkým osobám, obě tomu nevěřily, padly dokonce hlasy, jestli si něco nevymýšlí, nechce být přede mnou jen „zajímavá“. Už tenkrát jsem podobnému argumentu nerozuměla. Proč by, proboha, někdo něco takové vykládal jen ke zvýšení své prestiže?
Po čase se navíc ukázalo, že pro onoho pedagoga nešlo o ojedinělý exces, že ho mladé studentky lákaly. Občas dokonce některou obtěžoval před zraky ostatních rodičů nebo pedagogů, například na tradičním studentském plese. Všichni to věděli, všichni nad tím kroutili hlavou, někteří se mu to i „kamarádsky“ snažili vymluvit. Marně.
Jeho pedagogická kariéra stoupala a „svedené“ dívky přibývaly. Teprve po letech přišli do školy rodiče jedné z nich a dali učiteli nůž na krk. Buď s obtěžováním přestane, nebo oni vše ohlásí „na vyšších místech“. Pak prý vše utichlo.
Spoluvina? Nesmysl!
Tyhle dvě situace mě utvrdily v tom, že je ošemetné podobné věci paušalizovat. Každý z nás v takových situacích zkrátka reaguje jinak. Já i moje kamarádka jsme byly navíc úplně jiné typy – já „zkušená“ a nenápadná, ona nezkušená a velmi nápadná. Nepříjemný zážitek jsme si ale do života nesly obě.
Přišly další podobné situace i podobné historky. Novinář, který mě týdny pronásledoval, psal po nocích dvojsmyslné zprávy a tvrdil, že sex s ním určitě chci, protože jsem se na něj na tiskovce v divadle usmívala.
Postarší soused, který přede mnou pravidelně dělával oplzlé vtipy, a já mu nedokázala vysvětlit, že mi jeho nabídky fakt nepřipadají roztomilé, ani vtipné.
Výběrové řízení na místo vedoucí kulturního odboru jedné pražské části, kde mi ve finále převážně mužské osazenstvo kladlo trapné dvojsmyslné otázky („vy nevypadáte, že byste trávila noci sama“) a od jednoho z nich mi prostřednictvím MMS přišlo dokonce několik fotografií penisů, nevyžádaných, to zdůrazňuji.
Přečíst článek ›
Jestli mě podobná situace poznamenala? Řekla bych, že ne, možná právě proto, že jsem se vždycky proti nechtěným nabídkám uměla vymezit i odhadnout nebezpečnost situace.
Ale nikdy bych nedokázala argumentovat před svojí kamarádkou, či dokonce před některou z obětí zneužití nebo znásilnění, že si situaci sama zavinila, že byla spolupachatelkou, když hned neodešla, nezareagovala a vše neoznámila.
A hlava mi nebere, jak něco podobného mohou veřejně vyslovit někteří současní činitelé, včetně onoho vlivného českého duchovního.
Kůže
Před pár týdny jsem začala překládat divadelní hru, současný text Kůže, který napsala mladá běloruská dramatička Alena Ivaňušenka.
O čem je? Dvě kamarádky, Maja a Aňa, píšou scénář k filmu o školačce Janě, komentují drobné příběhy své fiktivní hrdinky.
Ale jde skutečně jen o fantazii vytrženou z reality? V určitém okamžiku se totiž jejich vyprávění o Janě rozdvojuje, jako by ústřední postava dostala šanci žít dvojí život a projít dvojím typem zážitků.
Každá ze scenáristek modeluje Janin příběh odlišně, vzájemně si své verze zpochybňují a my postupně zjišťujeme, že Kůže je mnohem více osobní historií Ani a Maji, které se před časem staly oběťmi sexuálního napadení. A tak jsou obě verze scénáře, Anin i Majin – a ve výsledku i samotná hra –, velmi silnou osobní zpovědí a terapií.
Dívky se prostřednictvím Jany i jednotlivých obrazů vracejí zpátky do puberty. Jenže zatímco „Anina“ Jana hledá čistou a upřímnou lásku, „Majina“ Jana touží být naopak muži žádaná a ve všem odlišná od svých spolužaček.
Dva odlišné příběhy
Anina Jana chodí už od patnácti let s Markem a společný partnerský život mají až do detailu naplánovaný. Těší se na první byt i první sex – samozřejmě teprve po svatbě.
Jejich vztah působí navenek idylicky, ale postupem času se čím dál víc vyjevují podivné vzorce Markova chování, jeho snaha dívku neustále kontrolovat, izolovat od přátel, prohlížet jí mobilní telefon či jí ho dokonce občas zcela odejmout (kupříkladu proto, aby se během vaření „nerozptylovala zbytečnou konverzací“ s kamarádkami).
Přečíst článek ›
Po dívčiných osmnáctinách se Marek v opilosti pokusí o sex. Počíná si agresivně, a když se mu záměr nezdaří, nabude přesvědčení, že Jana už není panna.
I proto s ní nakonec vztekle mrští o zeď… Tento zážitek ji ovlivní, celé roky pak přemýšlí, co inkriminovaný večer udělala špatně, dennodenně se obviňuje, přestane raději nosit hezké oblečení a do gynekologické ambulance chodí jako do práce – trauma se zkrátka přetavilo do řady nikdy nekončících ženských nemocí a obtíží.
Naopak Majina Jana ve snaze zapadnout do mužské společnosti udržuje už od puberty vztahy s více muži, ráda flirtuje, a tak ji jednoho dne její kamarádi, otráveni a unuděni „příliš obyčejným a něžným sexem“, společně znásilní. Na balkoně bytu, kde se vše odehrálo, stojí pak dívka smutná a zmatená, dívá se dolů a touží vše skončit.
Teprve na konci hry se vyjeví, proč Aňa a Maja scénář psaly. Obě vypravěčky své traumatické zážitky utlumily a uzavřely, v sobě i před sebou. Přesto se chce Aňa osvobodit a svůj zážitek skrze „Janu“ vykřičet do světa, sebe a svoji kamarádku zachránit.
Poučný závěr
Hra končí jakýmsi Aniným přáním, naivním snem. Jako by se díky němu vracela zase do puberty: „Tehdy jsem nevěděla, jak nesnesitelný je o tom mluvit. Jak každej příběh bude o mně. A jak těžký je vidět příběh toho druhýho… Je mi líto, že jsem neměla čas to říct Maje.“
Přečíst článek ›
Sama autorka o své hře řekla: „Empatie je pro mě velmi důležitá. Nejde o to, že obviňuji druhého a říkám mu svou jedinou pravdu, ale o to, jak a jestli toho druhého slyším.“
V Bělorusku se stala Kůže materiálem pro debaty se studenty, v rámci workshopů se na konkrétních situacích hry učí poznat a definovat tzv. nebezpečné jednání, vždyť obě protagonistky byly sexuálně zneužity blízkými lidmi. A vztahy obou Jan, vztahy, ve kterých se dívky zpočátku cítily v bezpečí, získávají nečekaný charakter jen pomalu a plíživě.
Autorka je dramaturgyní Činohry Národního divadla
Ženy v Česku nahlásily nejvíc případů znásilnění za posledních 10 let. Odvahu jim dodává i MeToo
Když ji znásilnil, bylo jí teprve 14 let. Vídala ho před i potom, byl to její soused. Nikomu ale nic neřekla, protože se zkrátka styděla a dávala si vše za vinu. Se svou hrůznou zkušeností se známá nizozemská spisovatelka a novinářka Saskia Noortová svěřila až o desítky let později.
„Když jsem o tom začala mluvit, jiné ženy z rodné vesnice mi řekly, že jim udělal to samé. To byl druhý okamžik hanby. Kdybych šla na policii, nebo to všem řekla, možná by to ostatním neudělal. Ale všechny jsme mlčely,“ svěřuje se se svým zážitkem Radiožurnálu.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Znásilnění bylo dlouhou dobu tabu. Ticho prolomila kampaň MeToo.
Do Prahy přijela představit svou do češtiny přeloženou knihu Stromboli. V ní se po více jak 35 letech ze znásilnění vypisuje: „Mám ho úplně všude, pod každým milimetrem své kůže. Ale žiju, říkám si. Žiju, ale co cítím, má daleko blíže k smrti.“
Skrytá epidemie
V Nizozemsku s téměř 17 miliony obyvatel se policie minulý rok zabývala 1 900 nahlášenými případy znásilnění. O pět let dříve policie řešila o 650 případů méně, ukazují data z nizozemského statistického úřadu.
I v jiných státech západní Evropy se statistiky zvedají. V roce 2017 přišlo ve Francii na policii nahlásit znásilnění 16 800 lidí. Do roku 2012 se přitom čísla pohybovala okolo 10 tisíc. Pohled do evropských statistik ukazuje, že nárůst je patrný i v jiných státech.
V Česku zatím nejde o zjevný trend. Ročně policie řeší 500 až 600 případů znásilnění. Jak je vidět, mezi roky 2009 a 2011 narost počet případů z 480 až na 675. Tento rok by se mohl počet nahlášených znásilnění zvednout až na 680, jde ale pouze o odhady.
Kam se obrátit?
Obětem znásilnění pomáhá řada neziskových organizací. Nezřídka poskytují konzultace či poradny. Mezi ty například patří Persefona, Bílý kruh bezpečí (telefonní linka 116 006), proFem, nebo např. Konsent.
Odborníci se shodují, že narůstající čísla nejsou negativním jevem. Sexuální násilí bylo dlouhou dobu tabu a o znásilnění se zkrátka nemluvilo. Oběti, zejména ženy, taktéž neměly oporu v dalších službách. Když už se odhodlaly trestný čin nahlásit, setkávaly se s odsudky i posměchem.
V tom se i česká společnost částečně mění. Šéfka České ženské lobby Hana Stelzerová přisuzuje letošní nárůst právě těmto změnám.
„Statistiky uvádí, že v naší společnosti byla až každá desátá žena znásilněna. Můžeme mluvit o epidemii. Ale až nyní získávají ženy odvahu i představy, co vše znásilnění je. Když máte lepší představu i možnost se bránit, tak tu pomoc vyhledáte,“ popisuje Stelzerová Radiožurnálu.
S tím podle ní pomohla i kampaň #MeToo, v rámci které mnoho žen zveřejnilo své zkušenosti se sexuálním násilím. A to dodalo odvahu i dalším obětem.
Pražská policistka Alena Kolářová, která se sexuálním násilím dlouhá léta zabývala, varuje před unáhlenou intepretací statistik. Zároveň dodává, že kromě větší odvahy žen se zlepšila ale také práce policie.
Pražští policisté například uzavřeli smlouvu s Bílým kruhem bezpečí nebo s Ústavem pro péči o matku a dítě v Podolí. Má to zejména dva důvody: snahu zvýšit počet ohlášení a snahu zmírnit utrpení obětí.
Znásilněné ženy se často stávaly a dál stávají oběťmi sekundární viktimizace. Jinými slovy musely trauma prožívat znovu. „Mnohdy se v minulosti stávalo, že oběti byly poškozeny více z průběhu trestního řízení než z aktu, který zažily,“ říká Kolářová Radiožurnálu.
Pomohl také zákon o obětech trestných činů. Ten totiž řadí oběti znásilnění mezi zvlášť zranitelné oběti. „Poskytuje jim vyšší ochranu v rámci trestního řízení. Policisté při těchto případech spolupracují s policejními psychology a interventy, a to od okamžiku oznámení znásilnění,“ popisuje Radiožurnálu ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.
Kromě policie mohou mít vinu na viktimizaci také rodina či blízcí, kteří oběti nevěří a snaží se ji od nahlášení odradit.
Může jít také o neempaticky prováděná gynekologická vyšetření, nebo právníky, kteří útočí na osobu oběti. Roli hrají také média.
Celý tento proces vede k tomu, že oběť znovu prožívá pocity jako při znásilnění, v důsledku tak trpí dvakrát. To samozřejmě nenapomáhá k tomu, aby se ženy nebály a znásilnění nahlašovaly.
Přítel, kamarád, příbuzný..
K tomu, že statistiky nezachycují celý obrázek, přispívá také fakt, že u znásilnění jde hlavně o velmi latentní kriminalitu. Ačkoli média často přináší zprávy o znásilnění, které zahrnuje úplně neznámého sexuálního predátora, jedná se o velmi zkreslený obraz.
Kolem 80 procent případů zahrnuje někoho blízkého. Ať už jde o kamaráda, příbuzného, opakovanou známost, souseda, manžela, přítele, kolegu z práce…
Profesor Kolumbijské univerzity: Každý má mezi blízkými oběť sexuálního násilí, o problému se nemluví
Číst článek
„Většina znásilnění se neděje venku v parku, když jdete pozdě z práce domů. Největší pravděpodobnost znásilnění je, když jste doma v bezpečném prostředí. Tam, kde to znáte s člověkem, ke kterému máte třeba dobrý vztah, kterého máte ráda, kterého znáte dlouho,“ popisuje instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.
I toto je další aspekt, kvůli kterému je počet nahlášených znásilnění extrémně nízký. Často jde o psychicky i sociálně extrémně těžkou situaci. Navíc je v těchto situacích obtížné i dokazování trestného činu.
Nastavené hranice
Jinou možností, jak snížit riziko sexuálního násilí, je sebeobrana. Takový kurz vedou Jasmína a Pavel Houdkovi. Nejde přitom pouze o fyzickou obranu, ale také o pochopení, co sexuální násilí vlastně je. Ženy se tak učí pracovat se silou hlasu, s postojem i s tím, jak rozeznat potenciální konflikt.
„Zásadní element sebeobrany je mít nastavené hranice, znát, kde jsou a umět si je hájit. A je úplně jedno, jestli to je cizí člověk, který k vám přijde v tramvaji a sáhne vám mezi nohy. Nebo jestli to je spolužák, který po pátém pivu na vás začne v restauraci šahat,“ dodává kriminolog, právník a instruktor Pavel Houdek.
Jasmína Houdek, která byla taktéž znásilněna, dodává, že některým ženám kurz pomáhá i po psychické stránce. Právě služeb pro oběti znásilnění je v Česku nedostatek. Pomohla by například specializovaná centra v nemocnici, vyjmenovává Stelzerová. Oběti mají také problém najít odbornou psychologickou pomoc. Buď je příliš nákladná, nebo se na ni čeká dlouhou dobu.
Jinou možností, jak snížit riziko sexuálního násilí, je sebeobrana. Takový kurz vedou Jasmína a Pavel Houdek | Foto: Helena Szmigielová | Zdroj: Archiv Pavla Houdka
Zejména psychologické následky znásilnění přetrvávají u některých obětí i roky. Americké odbornice Ann Burgessová a Lynda Lytle Holmstromová je už v roce 1974 pojmenovaly jako syndrom traumatu znásilnění.
Nezřídka dochází k post-traumatické stresové poruše, depresím, nadužívání drog, nezdravému sexuálnímu chování, poruchám příjmu potravy nebo poruchám spánku.
S následky se potýká po téměř 40 letech i Saskia Noortová: „Už nejsem obětí, necítím se tak. Ale vždy tu je strach a nedůvěra. Vždy jste na pozoru. Pokud o tom nepromluvíte, držíte to v tajemství, tak můžete opravdu onemocnět. Musíte se svým příběhem podělit. To je první věc, jak to přijmout a vyrovnat se s tím.“
Jaká je zákonná definice znásilnění?
Podle trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) Hlavy III § 185 je u znásilnění klíčová bezbrannost oběti.Samotný zákon definuje znásilnění v prvním odstavci takto:
- Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
- Dále pak: Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,b) na dítěti, nebo
- c) se zbraní.
- Ve třetím odstavci se tresty zvyšují na pět až dvanáct let, jestliže pachatel:a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
- c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
V případě smrti oběti je trest v rozmezí deseti až osmnácti let vězení. Příprava je trestná.
ČPZP – Česká průmyslová zdravotní pojišťovna | Impotence
Omlouvám se za dotaz daný do špatné sekce
Dobrý den, rovnou k věci, kolem spodního okraje žaludu mám výrůstky podobné malým bradavičkám, drobné, bílé a téměř podél celého obvodu, jedná se o dlouhodobou záležitost, nijak to neobtěžuje, nerozšiřuje se, ale jedná se mi spíše o kosmetický problém. Při erekci se samozřejmě lehce zvětší a partnerky by to mohly považovat za nemoc. Slyšel jsem, že je to normální, ale rád bych se toho zbavil, existuje nějaká cesta? Děkuji za odpověď
Vážený pane Davide, to co popisujete je skutečně normální záležitost, kdy při nervových zakončeních jsou pod povrchem při okruží žaludu tukové uzlíčky patrné na pohled u určité části mladých mužů. Většinou postupně s věkem přestávají být výrazněji patrné.
Žádné urologické pracoviště tyto papillae coronae glandis, jak se odborně útvary nazývají, nebere jako onemocnění a tudíž je nijak nepomáháme odstraňovat.
Nevěnujte prostě tomu zbytečně pozornost a případné zvědavé partnerce sdělte, že máte potvrzeno, že jde o docela normální stav- případně jí to každý urolog vysvětlí… Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Dobrý den. Rád bych se zeptal na svůj problém s erekcí. Je mi 21, panic nejsem. Jde mi o to, že při pohledu na billboard s hezkou ženskou, nebo při líbání s přítelkyní, nebo na koupališti apod. se dostaví skoro okamžitě erekce.
Při milování mi to nevadí, ba naopak, ale v normálním životě to občas vadí. U ostatních kámošů nic takového nepozoruji. V 16 jsem prodělal obřízku, zdravý, neberu drogy, nekouřím, neužívám žádné léky. Sportuji – plavání, kolo, squash.
Tak nevím, třeba v 60-ti to bude výhoda, ale teď je to dost zničující. Nemáte nějaké řešení?
Vážený pane Snoopy, váš problém není snad ani problém, ale v zásadě normální projev určitého životního období, pejorativně označovaného jako hormonální bouře. Jakmile budete mít pravidelný pohlavní život začne se bouře utišovat.
Přeji vám aby ale nikdy zcela neutichla, takovýchto mladých mužů je dnes víc jak dost. Váš určitý přetlak je odpovídající věkové kategorii zdravého mladého muže.
Je také moc dobře, že žijete zdravě- přece nebudete brát nějaké bromové přípravky, které se kdysi dávaly do kasárenské stravy vojákům?! To už je lépe najít si správný partnerský vztah. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
jsou kapsle bio q 10 vhodné k léčbě zánětu trojklanného nervu? děkuji za odpověd´
Vážená paní Dani, koenzym Q 10 je především proaktivní doplněk stravy, který v době somatického onemocnění může účině podpořit obranné síly organismu. Ubichinon či vitamin Q 10, který si tělo dokáže z potravy samo vytvářet může za jistých okolností i v organismu chybět.
Je tedy vhodným doplňkem při léčení, ale je to lék pomocný, rozhodně není pro léčení zánětu trojklaného nervu lékem suverénním. Předpokládám, že jste v dobré péči neurologické.
Jen snad ještě poznámku- pro výrazněji bolestivé stavy existují dnes samostatné ordinace léčby bolesti, o tom se ale jistě můžete domluvit právě s vaším ošetřujícím neurologem. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
zdravim mam 21 rokov a mam taky trosku trapny problem že vždy ked mam mat pohlavný styk tak sa velmi rychlo spravim.. je jedno či mi robia oral alebo ide o sex proste hned sa spravim.. da sa stym nieco spraviť??
Vážený pane Maroši, váš problém je dosti častý mezi mladými muži, často se odstraní pravidelným stykem se stejnou partnerkou, zvláště tehdy, jsou-li partneři k sobě maximálně ohleduplní a upřimní. Jsou však také případy, kdy zafixovaná předčasná ejakulace potrápí muže až do věku výrazně vyššího než je váš. Vzniká ponejvíce ze dvou důvodů.
Ten první bývá první styk nepoučeného panice s nepoučenou dívkou stejné věkové kategorie. Ano, i sex je možné- a dokonce potřebné se naučit. Druhou příčinou bývá zvýšená dráždivost prostaty po jejím zánětu, případně po zánětu dolních močových cest (močovéhgo měchýře a močové trubice).
K té první příčině: dva mladí lidé přistupují k pohlavnímu styku většinou s velkou vervou a nesměle zároveň, Nedovede se odhadnout míra milostné předehry- vzájemných doteků, líbání, objímání atd. Navíc určitý stud jednoho či obou partnerů nedovolí sdělit pocity blížícího se vrcholu vzrušení, který vlastně často nedovede mnohý ani odhadnout.
Při masturbaci, na niž jsou často oba partneři již navyklí, je situace výrazně odlišná, ale i tam často pod stresujícím vlivem možného odhalení se spíše celý proces urychluje. U ženy může být více orgasmů aniž to jakkoli naruší kvalitu styku, u mužů je tomu naopak, ejakulace znamená většinou již také ztrátu erekce (jistěže jen na přechodnou dobu).
Zvýšená dráždivost po prodělaném zánětu (anebo opakovaných zánětech, případně nedostatečném vyléčení) patří do péče urologické. Cesta k nápravě stavu (nejde o onemocnění, ale jen určitou funkční poruchu) může být jednoduchá, ale i někdy komplikovaná. Do jisté míry je to ona zmíněná otevřenost, spolu se zkrácením milostné předehry. To se lehce napíše, hůře praktikuje.
Snížení psychické zainteresovanosti může způsobit malá dávka předem požitého alkoholu (ale pozor, to není možné takto řešit napořád, navíc ono množství se nesmí přehnat, pak by mohl přibýt nový stresující zážitek, totiž úplné selhání erekce). Pro některé mladé muže ( zdá se, že to může být váš případ) je nejlepší cesta již zkušená žena, jakási učitelka lásky.
Tam je více trpělivosti a zkušeností, více rutiny než zaláskování. A potřebných žen středního věku je až až. Ne každý mladý muž se s podobným řešením dokáže srovnat (otázka věrnosti mladé dívce, do níž je zrovna zamilován) a ne každému se podaří hned podobnou ženu najít. Pak přichází do úvahy léčení.
Využívá se především navozené snížení místní citlivosti a sice potíráním žaludu a oblasti udičky mesokainovým gelem asi 10-15 minut před stykem. Takto se dosáhne znecitlivění žaludu a nejcitlivější souřásti předkožky- aniž se znecitlivující vliv přenese na ženu. Ke snížení citlivosti je také vhodný kondom, dokonce jsou v prodeji kondomy (prezervativy) s obsahem znecitlivující příměsi.
Takovýto gel vám může předepsat i praktický lékař. Pokud neuděláte za určitý časový úsek dobré zkušenosti a problém bude přetrvávat měl byste navštívit andrologickou ambulanci (bývá při větších urologických zařízeních), kde by lékař použil jiné možné metody (medikamentózní ovlivnění preparátem Prozac a pod.). Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda lumbrikancia.
nedavno jsem se lečila s manželem na chlamydiovou inf. po asi 4 měsicich jsem oběvila na konečníku bolestivý výrustek který se stale zvětšoval.V te době manželovi vyrostla v ochlupeni vysaci bradavice,aspoň jsme si to mysleli.
Při navštěvě ženské lékařky mi řekla,že to jsou condylomatta a že manžel by je mohl mít také,protože je to přenosné a poslala nás na chyrurgii.ZAJIMALO by mě jestli se chlamydie a condolomatta daji přenašášet a nakazit i jiným spůsobem ,než pohlavnim stykem.
Ma doktora tvrdi,že je to pohlavní nemoc,a tak mi vrtá hlavou kde jsme k těm nemocem přišli.S manželem jsem 8let a ani jeden z nás jiného partnera neměl.Předem děkuji za odpověď.
Vážená paní Lenko, chlamydie patří do skupiny mikrobů přenášených převážně pohlavním stykem (STD- sexually transmited dissease). Pokud jde tedy o infekci pohlavních orgánů, močové trubice, prostaty, případně močového měchýře, je cesta vzniku skutečně většinová- ze sexu.
Kondylomy jsou projevem napadení jistým druhem viru způsobujícím ony typické drobné bradavičky na kůži, konkrétně v okolí pohlavních orgánů muže i ženy a v okolí řitního otvoru. Přenos se opět skutečně děje převážně pohlavním stykem.
Jinými zdroji může být saunování či pobyt ve společných prostorách šaten a umýváren při sportování, ať už jde o bazény či posilovny, solárka a pod. Tento zdroj je skutečně menšinový, ale existuje. Důležité je nyní abyste se oba zbavili jak chlamydiové infekce, tak kondylomat a také do vyléčení- a snad ještě něco déle- si zvykli užívat při styku kondom.
Zdroj už asi nevypátráte, rozhodně se vyhněte vzájemnému obviňování z nevěry, to je cesta do pekel. V obou případech nejde o klasickou pohlavní nemoc v užším slova smyslu. Vyléčení vás obou nechť potvrdí váš gynekolog a manželův urolog. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Dobrý den chtěl jsem se zeptat, žiji se ženou (35 let)co už má 2 zdravé děti(akorát mají atopický exem) měla je se svým prvním manželem, těhotenství proběhlo v pořádku i porod. Měla mezi něma jeden potrat, tělíčko bylo mrtvé a příčina – nezjišťovali. Ted jsme se na začátku roku snažily o otěhotnění, ale pokaždé (2x) to skončilo potratem do 1 měsíce, odešlo to při menstruaci.
Byla na vyšetření krve a stěru z pochvy. V pochvě byl zjištěn zánět a ten byl přeléčen už je negativní, ale v krvi zjistili boreliozu, byla přelečena antibiotiky a antiprotilatky jsou zvýšene, ale jinak ji už prej nemá, dále ji zjistili zanět štítné žlazy měla zvýšené TSH a bere ted elthyrox 50.
Chtěl jsem se zeptat jestli můžeme znovu zkusit početí nebo máme se nějak ještě připravit, je třeba ještě nějaké vyšetření nebo co máme dělat? Já se taky lečím se štítnou žlázou beru elthyrox 100 a mám i alopecii areata, ale ta je prý způsobena tou štítnou žlazou. A ještě jsem se chtěl zeptat zda-li můžou mít tyto nemoci vliv na plod nebo potom na samotné dítě.
A jestli ano tak jaká tam je pravděpodobnost že bude mít tyto potíže taky. Děkuji za odpověď . Kurečka
Vážený pane Jirko, jste-li oba partneři v péči endokrinologické nebylo by od věci poradit se právě tam, nebot právě endokrinologie má možnosti zjištění hormonálních poměrů vás obou- ne tedy jen týkajících se štítné žlázy.
Právě opakované spontánní potraty budí podezření na takovouto problematiku. I pokud byste se přímo obrátili na poradu do některého z Center asistované reprodukce budou nejspíš endokrinologické vyjádření požadovat.
Rovněž borelióza by měla být zcela jednoznačně zlikvidována. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Děkuji vám za odpověď pane doktore. Jestli bych to měla trochu zkonkretizovat:myslím, že to byl předškolní věk, s orientací žádné problémy nemá, normálně sexuálně žije.
Jen je na můj vkus někdy až moc úzkostlivý, dost špatně se vyrovnává s kritikou dospělých,žije v přesvědčení že ho nikdo nemá rád atd. Doufám, že je to třeba jen pubertou. Na ZŠ byl šikanovaný.
Dobrovolně by k doktorovi asi nešel,nemá je rád a navíc má mnoho lidí o lidech kteří chodí k psychologovi hrozné předsudky. Vím, že musí sám chtít, ale přesvědšit ho by bylo asi nejtežší…
Vážená Miky, nemám hlubší vzdělání v psychologii, jsem člověk praxe. Vím tedy, že některé poněkud zvláštní povahové rysy lze láskyplným vztahem v příznivém věku mladosti změnit, či aspoň jeho „hroty“ jaksi opilovat.
Netuším jak moc znáte jeho rodinné zázemí, nejspíš budete jen jednostranně informována od něho.
Některé povahy mohou být tak silně geneticky fixované, že život s takovým člověkem jenž se na vás upne, může být velmi stresující a slabší povahu může přivést až na pokraj psychické poruchy.
Máte-li vážné úmysly s oním mladým mužem nebylo by snad od věci kdybyste se sama ve vší tichosti s odborníkem na lidskou psychiku poradila- zda ve vztahu setrvat resp.pokračovat, jak příznivě některé jeho zvláštnosti ovlivňovat a podobně. Bylo by to asi lepší než jeho tlačit k takovémuto vyšetření. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Prosím vás o radu ikdyž se to týká spíše psychologie, kterou jsem na těchto stránkách nenašla. Chtěla bych pomoci kamarádovi,který se mi nedávno svěřil, že byl jako malý znásilněn mužem. Podle mě je velice citlivý, lítostivý a říká, že chce svět udělat lepším. Je v mém věku, má malé sebevědomí, moc ráda bych mu pomohla.
Vážená slečno Miky 7, každé znásilnění je traumatizující zážitek- a v dětském věku určitě zvláště silný, často poznamenávající člověka na dlouhá léta, ne-li celoživotně. Jde ovšem o to co si pod jakousi nežádoucí intimností, později nazvanou znásilněním představujeme. Moc konkrétního o vašem příteli však neuvádíte.
U chlapce záleží velmi na tom v které věkové kategorii k onomu zneužítí došlo. (Asi si všímáte, že záměrně měním znásilnění za zneužití, hned zjistíte proč). Děti jsou přirozeně důvěřivé a zvědavé.
V době, kdy ještě nepřichází chlapec do prepubertálního (11-13 let cca) nebo do pubertálního (14-16 velmi nepřesně) věku se aktivita pedofilů soustřeďuje většinou na mazlení s nahým chlapcem, přičemž drtivou většinou se přitom vyžívají braním chlapcova přirození do rukou či do úst. Jen méně často zastrkují do jeho konečníku svůj prst.
Vsouvání svého penisu do chlapcova konečníku je dost technicky nemožné, byť i to se může stát- tehdy se již naplňuje pojem znásilnění, poněvadž se to děje ve většině případů přes odpor chlapce. Snad jen poloprofesionální malí prostituti to berou jako samozřejmost a jsou k tomu připravováni, ale to sem nepatří.
Pedofilové při onom osahávání a pohledech na dětský objekt prožívají erekci, případně k podpoře své ejakulace vyzývají chlapce aby se oni dotýkali jejich penisu. Dítě je z toho zmatené a obyčejně celý zážitek tají. Opakovaně si ho pak vnitřně prožívají a velmi záleží na řadě okolností zda ho dokáží z mysli postupně vytěsnit či nikoli.
Jiná situace bývá u pubertálních hochů, kdy jsou již puzeni hormonálně k jakémusi sexuálnímu vybití (většinou již praktikují masturbace). Tehdy to bývají první sexuální zkušenosti- a takto zneužitý chlapec dokonce velmi často s oním svůdcem docela ochotně postupuje onen náhradní pohlavní styk dobrovolně znovu.
Někdy dokonce dodá další zájemce z řad spolužáků (obyčejně ty s nimiž někdy vzájemně masturboval).
I to může být později jakési trauma, protože v době onoho prudkého dospívání si velmi intenzivně začíná chlapec uvědomovat svoji základní sexuální orientaci, která je většinově heterosexuální, ale přitom ono v podstatě modifikované homosexuální vyžití má takřka na dosah ruky.
Tehdy se někdy zafixuje i získaná bisexualita anebo i získaná pseudohomosexualita (kterou může, ale nemusí změnit poznání intimních styků s ženou). Zvláště více citliví chlapci pak dlouho tápou a mnohdy se i trápí, dokonce otázky sexuality se jim mohou až protivit. Váš kamarád možná právě hledá pevný bod pro svoji sexuální aktivitu případně až i orientaci. Mohla byste jím být i vy, ale možná by vás to stálo řadu obětí a nejistý výsledek v závěru. Jste sama velmi mladá a nejspíše ne příliš zkušená v těchto záležitostech. Přeci jen by bylo asi nejlepší mládence přimět k návštěvě psychologa, případně až sexuologa, kde by se jednak snad zbavil zabudovaného traumatu z dětství a zároveň si bezpečně vyjasnil svoji sexuální orientaci. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Dobrý den, chtěl bych Vás moc poprosit o radu. Je mi 29 let a až dosud jsem byl panic. Asi před měsícem jsem se sblížil s dívkou, se kterou jsem se tento víkend začal milovat.
Bylo to krásné, dlouho jsme se mazlili, byl jsem vzrušený, což se projevilo i tím, že jsem měl úplně vlhký rozkrok. Problém nastal v momentě, když mi navrhla sundat si slipy a začala mi dráždit penis. Zkoušela to ústy, rukou a i chodidlem, ale nic.
Zkoušel jsem to i sám, ale k erekci nedošlo. Vulgárně řečeno se mi vůbec nepostavil. Vůbec nechápu proč. Když se ukájím, tak žádný problém nemám, naopak, ukájím se i několikrát denně. Nikdy jsem si nemyslel, že se to stane zrovna mně.
Četl jsem, že s erekcí má problém hodně mužů, ale já myslel, že jsem normální. Je to tím, že to bylo poprvé ? Nebo kde by mohl být problém, můžete mi prosím poradit ? Děkuji Marek
Vážený pane Marku, zkušená žena by nepodporovala snahu o navození erekce, když samovolně ustala. Ani vy jste už neměl činit žádné zoufalé pokusy a už vůbec z toho nebuďte zkroušený. To co se vám stalo se stává, zvláště při prvních snahách o styk.
Možná jste neměl mít tak dlouhou předehru, neboť ono zvlhnutí naznačuje nedokonalou ejakulaci, spíše asi odchod prostatického sekretu z příliš vydrážděných přídatných pohlavních žláz. V popředí je také psychika, obava se selhání ke skutečnému selhání často vede. Napříště již méně často masturbujte a součástí předehry udělejte vzájemné vysvlékání.
Možná, že na začátek, než získáte trochu praxe – a sebejistoty, by neškodilo před milováním vypít trochu (!) vína či jiného alkoholického nápoje. Měla by s tím partnerka souhlasit. Také si dejte na čas, už při onom láskování před měsícem jste mohli klidně hodinu či dvě počkat a začít klidně znova.
Pokud ještě máte onu tehdejší známost promluvte si o celé věci v klidu, je jasné, že nejste postižený, poruchou erektibility (viz dokonalé masturbace atd.). Jste jen nezkušený. Pokud jste takto onu děvu ztratil, nelitujte. Sex bez lásky není to pravé, rovněž tak láska bez sexu. To je ovšem pravda s omezeními.
Pro začátek si najděte již zralou ženu, není nad učitelku lásky! Sex bez strachu, bez závazků a pro potěšení obou partnerů vám ovšem nesmí vzít ideály pro budoucí pevný vztah, ale již jako ostřílený milenec neodradíte případnou vážnou známost podezřením z vadné potence. Zdraví MUDr.Rudolf Vévoda
Sexuální násilí | proFem
Navzdory mnoha pozitivním změnám, kterých bylo na celosvětové úrovni za posledních 20 let dosaženo, není ve 21. století společnosti, ve které by neexistovalo sexuální násilí. Co přesně tento často medializovaný termín znamená, v jakých formách se projevuje a jaké má implikace pro jeho oběti a pachatele?
Sexuální násilí se odehrává napříč státy a kontinenty. Ačkoliv se výzkumy v této oblasti potýkají s nedostatkem srovnatelných dat, dostupné informace naznačují, že 35% žen na celém světě zažilo v určitém okamžiku svého života fyzické nebo sexuální násilí.
[1] Některé národní studie však ukazují, že až 70% žen v životě zažilo fyzické nebo sexuální násilí, jehož pachatelem byl jejich intimní partner.[2] Průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2015 ukázal, že v České republice zažilo fyzické nebo sexuální násilí 32 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen.
[3] Co se za těmito čísly a pojmy skrývá, co přesně znamenají a co implikují pro oběti a pachatele sexuálního násilí?
Co je to sexuální násilí?
Podle Generálního tajemníka OSN António Guterrese[4] „sexuální násilí představuje porušení práva každého jednotlivce na důstojný život, hrozbu pro kolektivní mír a bezpečnost lidstva.“ Jeho předchůdce Kofi Annan označil sexuální násilí za „urážku naší společné lidskosti“.
Nepřijatelnost sexuálního násilí je dnes ukotvena v široké množině mezinárodních nástrojů.
Mezi nejdůležitější patří Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách (1993), Vídeňská deklarace a akční program (1993), rezoluce rady OSN (S/Res/1325, S/Res/1820, S/Res/1888, S/Res/1960 a S/Res/2106) a reporty generálního tajemníka OSN.
V mezinárodním trestním právu je sexuální násilí během konfliktu považováno za zločin proti lidskosti.[5] Toto se odráží i v českém právním řádu – konkrétně v § 401 trestního zákoníku, který mimo jiné klasifikuje znásilnění, sexuální otroctví, vynucenou prostituci, vynucené těhotenství, vynucenou sterilizaci nebo jiné obdobné formy sexuálního násilí jako útok proti lidskosti.
Navzdory tomuto globálnímu chápání sexuálního násilí jako chování, které hanobí lidskou důstojnost a ve své nejhorší podobě porušuje právo na život, se však jeho konkrétní definice odvíjejí od hodnotového a socio-kulturního rámce jednotlivých společností.
Nedá se proto hovořit o jednotné, univerzálně akceptované právní, společenské či ekonomické definici tohoto termínu.
Hojně se však používá definice Světové zdravotnické organizace, která sexuální násilí formuluje jako „jakékoli sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy směřující k obchodování či jinak namířené proti sexualitě jedince, které využívají nátlak.
Může být prováděno kýmkoli, nezávisle na vztahu mezi obětí a pachatelem, a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce.“[6] Zásadní při kvalifikaci sexuálního násilí je nesouhlas se sexuální aktivitou, neschopnost souhlasu způsobená například postižením, spánkem či vlivem omamných látek a nemožnost odmítnutí způsobená hrozbou fyzického násilí nebo nátlakem.
V posledních letech se místo pojmu sexuální násilí začalo používat termínu „sexualizované násilí“, který jasně vyjadřuje užití sexuality jako nástroje moci s cílem ponížit či degradovat.
[7] Časté záměny terminologie v oblasti sexuálního násilí však mohou vést ke značnému znepřehlednění tohoto tématu. Pojem sexuální násilí je například někdy zaměňován s pojmem „násilí na ženách“.
Ačkoliv výsledky mezinárodních výzkumů jednotně poukazují na fakt, že se sexuálního násilí dopouštějí převážně muži na ženách, je důležité zmínit, že pachateli i obětmi sexuálního násilí mohou být jak chlapci a muži, tak dívky a ženy.
Mohou jimi být také staří lidé, lidé s fyzickým hendikepem a mentálním deficitem. Sexuální násilí bývá také často redukováno na jeho nejzávažnější formy – znásilnění a sexuální zneužívání.
Jaké jsou formy sexuálního násilí?
Sexuální násilí se projevuje v různých formách, jejichž právní postižitelnost či naopak společenská tolerance závisí na konkrétní společnosti.
Český právní řád uvádí jako trestně postižitelné formy sexuálního násilí: Znásilnění, Sexuální nátlak, Pohlavní zneužití, Soulož mezi příbuznými, Kuplířství, Prostituci ohrožující mravní vývoj dětí, Šíření pornografie, Výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií, Zneužití dítěte k výrobě pornografie, Účast na pornografickém představení a Navazování nedovolených kontaktů s dítětem.
[8] Český právní řád však trestně nepostihuje například sexuální poznámky a narážky. Jak naznačuje tento příklad, formy sexuálního násilí jsou mnohem obsáhlejší než definice sexuálního násilí obsažená v rámci právních řádů jednotlivých států.
V médiích, odborných textech i ve veřejném diskurzu je nejčastěji jmenovanou formou sexuálního násilí znásilnění[9], které Světová zdravotnická organizace definuje jako „fyzicky nebo jiným způsobem vynucená penetrace (i nepatrná) vaginy nebo konečníku penisem, jinou částí těla nebo předmětem“[10].
Této pokrokové a komplexní definice však není celosvětově užíváno. Samotný akt znásilnění je neméně heterogenní kategorií než kategorie sexuální násilí. Spadá sem například pokus o znásilnění, znásilnění v manželství či skupinové znásilnění.
Dalšími formami sexuálního násilí jsou pak například sexuální obtěžování a nežádoucí sexuální návrhy, nucené sňatky, včetně sňatků dětí, zabraňování v užití antikoncepce či jiných kontraceptivních metod, nucení k potratu, mrzačení pohlavních orgánů a sexuální vykořisťování.
Míra společenského konsenzu se zařazením těchto forem chování do kategorie sexuální násilí se však liší v závislosti na hodnotách a kultuře konkrétní společnosti.
Jaké jsou následky sexuálního násilí?
Oběti sexuálního násilí často prožívají doživotní následky fyzického, psychického, sociálního a emočního charakteru. Ve fyzické rovině se většinou jedná o různě závažná poranění pohlavních orgánů, nechtěná těhotenství a nákazu sexuálně přenosnými nemocemi.
V psychické a emoční rovině se nejčastěji jedná o stavy deprese, poruchy spánku, odmítání veškerého fyzického kontaktu nebo naopak promiskuitu. Oběti také často trpí posttraumatickou stresovou poruchou, při které opakovaně prožívají traumatickou událost a vyhýbají se místům a situacím, ve kterých k události došlo.
Následky sexuálního násilí jsou často umocněny nepochopením ze strany rodiny i společnosti, sociálním vyloučením a stigmatizací. Oběti sexuálního násilí mohou mít z důvodu prožitého traumatu často zdánlivě paradoxní a matoucí projevy chování a emocí. Tyto reakce na traumatickou zkušenost jsou však zcela normální.
Je proto důležité, aby okolí s obětí násilí jednalo citlivě a s pochopením. Toto téma přibližuje naše video:
Tato společenská reakce je podmíněna mnoha mýty, které sexuální násilí opřádají. Nejklasičtějším z těchto mýtů je, že oběť si o sexuální násilí řekla svým zjevem či chováním.
Odpovědnost za sexuální násilí však nikdy nenese oběť, nýbrž pachatel, jehož motivy jsou častěji moc, pomsta a vztek než pouze sexuální touha. Jak uvádí Čírtková: „Za domácí násilí nese v plném rozsahu zodpovědnost právě agresor, nikoli oběť.
Násilí vůči blízké osobě je totiž nepřípustné a neomluvitelné za jakýchkoli okolností.“[11]
Co dělat v případě sexuálního násilí?
Kvůli sociálnímu stigmatu spojenému se sexuálním násilí oběti často nevyhledají odbornou právní, sociální, psychologickou a lékařskou pomoc. Děje se tak nejen bezprostředně po násilném aktu, ale i v průběhu dalších měsíců a let.
Často se ze strachu z nepochopení či vyloučení ani nesvěří rodinným příslušníkům či blízkým přátelům. I když otevření tohoto tématu a vyhledání odborné pomoci může být stresující a vyžaduje hodně odvahy, je důležité pomoc vyhledat.
V poradnách a intervenčních centrech proFem poskytujeme všem osobám postiženým domácím a sexuálním násilím odbornou právní a sociální pomoc.
Prostřednictvím cíleného poradenství pomáháme našim klientkám a klientům zvládat krizové situace vlastními silami, překonat prožitá traumata a znovu žít důstojný a plnohodnotný život.
Podporu poskytujeme také prostřednictvím telefonní linky právní pomoci, chatového a emailového poradenství. Veškeré naše služby jsou bezplatné a řídí se principy důvěry, nestrannosti, diskrétnosti a nezávislosti.
Práva obětí trestného činu
Obětí trestného činu, kam patří také sexuální násilí (například znásilnění) se může stát kdokoliv. Zároveň může být těžké se v celé situaci, ale i právech a možnostech, vyznat. Zákon přitom na oběti trestných činů pamatuje a oběti mají určitá práva, například na právní poradenství zdarma. Informace o právech obětí trestných činů naleznete v seriálu informačních videí.
Zdroje:
[1] Department of Reproductive Health and Research, World Health Organization. Global and regional estimates of violence against women: prevalence and health effects of intimate partner violence and non-partner sexual violence, 2013, 2.
[2] Department of Economic and Social Affairs, United Nations. The World’s Women 2015, Trends and Statistics, Chapter 6, Violence against Women, 2015, 139-160.
[3] European Union Agency for Fundamental rights. Violence against women: an EU-wide survey Main results, Luxembourg: Publications office of the European Union, 2014, 28-50.
[4]https://peacekeeping.un.org/en/sexual-violence-is-threat-to-every-individuals-right-to-life-of-dignity-un-chief
[5] Rome Statute of the International Criminal Court, A/CONF.183/9
[6] Krug EG et al., eds. World report on violence and health. Geneva, World Health Organization, 2002, 147 – 174
[7] KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 20
[8] Trestní zákoník, 40/2009 Sb. Část druhá, Hlava III Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
[9] KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 2 KUTÁLKOVÁ, Petra; KOBOVÁ, Ľubica, eds. Sexuální násilí: Proč se nikdo neptá?, Příbram: PBtisk a.s., Příbram, 2014, 20
[10] Krug EG et al., eds. World report on violence and health. Geneva, World Health Organization, 2002, 147 – 174.
[11] Čírtková, Ludmila. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí, Policiesta – měsíčník Ministerstva vnitra, 7/22, 11