Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Náklady na zdravotní péči v ČR rostou a jejich růst nabírá na obrátkách už třetí rok v řadě. Náklady na zdravotnictví v roce 2018 dosáhly výše 430,9 miliardy korun. Meziročně tak vzrostly o jedenáct procent. Vyplývá to z analýzy zdravotnických účtů v letech 2010 až 2018 Českého statistického úřadu [ČSÚ].

V roce 2018 výdaje na zdraví rostly rychleji než hrubý domácí produkt [HDP]. Jejich podíl vůči HDP se tak zvýšil na 8,1 procenta. To znamená na hodnotu z roku 2014.

Celkové výdaje na zdravotní péči v ČR [podíl na HDP, mld. Kč]

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdravíZdroj: ČSÚ

„Výdaje na zdravotní péči v České republice ve vztahu k jejímu HDP patří v rámci zemí EU dlouhodobě k těm nižším. V roce 2017 dosáhl průměr za země EU28 u tohoto ukazatele hodnoty 9,8 % HDP a Česká republika se umístila na pomyslném žebříčku zemí na 17. místě za Bulharskem a Řeckem,“ vysvětluje předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček.

Největší podíl na nárůstu mají výdaje zdravotních pojišťoven a výdaje ze státního rozpočtu. Dominantní ale i nadále zůstává financování z odvodů na zdravotní pojištění zaměstnanců, zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných [OSVČ].

Výdaje na zdravotní péči v ČR dle zdrojů financování 2010, 2014 až 2018 [mil. Kč]

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví[Zdroj: ČSÚ]

Výdaje zdravotních pojišťoven

V roce 2018 zdravotní pojišťovny financovaly podle ČSÚ dvě třetiny veškeré zdravotní péče v Česku. Meziročně jejich výdaje vzrostly o 32 miliard korun na rekordních 284 miliard.

„Na tomto nárůstu se nejvíce podílely výdaje za ambulantní léčebnou péči, které se zvýšily o 23 procent,“ říká vedoucí oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení ČSÚ Helena Chodounská.

Dodává, že jen za ambulantní péči u specialistů zaplatily v roce 2018 zdravotní pojišťovny částku o třetinu vyšší než v roce 2017. Celkem to bylo 55,2 miliardy korun.

Potvrzuje tak trend ve zdravotnictví, kdy stále větší výdaje na zdravotní péči míří k ambulantním specialistům, kteří zároveň chybí například v nemocnicích, které se potýkají s nedostatkem lékařů.

Důvod je podle Heleny Chodounské zřejmý.

„Rostoucí výdaje pojišťoven byly významně ovlivněny změnami úhrad právě v oblasti specializované ambulantní péče,“ vysvětluje.

Výdaje na zdravotnictví v Česku podle druhu péče, 2010 a 2014 až 2018 [mil. Kč]

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví[Zdroj: ČSÚ]

Náklady na zdravotnictví v roce 2018 u domácností

Soukromé zdroje financování zdravotní péče reprezentují v českém prostředí hlavně domácnosti. Ty podle ČSÚ v roce 2018 ze svých zdrojů zaplatily 58 miliard korun, tedy 13 procent celkových výdajů na zdravotní péči.

„Polovina výdajů na zdraví z kapes domácností padne na léky. Za doplatky na léky na recept zaplatili lidé v roce 2018 přes dvanáct miliard a za volně prodejné léky skoro šestnáct miliard korun,“ říká Vladimíra Kalnická z oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení ČSÚ.

Podle ní tak výdaje českých domácností za léky meziročně stouply o 8,4 procenta a každý obyvatel tak v průměru za léky zaplatil 2 611 korun. Skoro třetinu výdajů na zdraví, celkem 18 miliard korun, podle ČSÚ pak lidé zaplatili v ambulancích. A to především u zubařů.

Přímé platby domácností na zdravotní péči ve vybraných zemích EU v roce 2017

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví[Zdroj: ČSÚ]

Poznámka ke grafu výdajů domácností: Polsko, Portugalsko a Rakousko jsou státy s významným [cca 5%] podílem financování zdravotní péče prostřednictvím dobrovolného zdravotního pojištění. V Německu je pak sedm procent ze zdravotní péče financováno ze soukromého povinného zdravotního pojištění.

Náklady na zdravotnictví v roce 2018 u státu

Stát se na financování zdravotní péče v ČR v roce 2018 podílel 18 procenty, to znamená 78 miliardami korun. Většina pocházela ze státního rozpočtu a jen malá část z rozpočtů krajů nebo obcí.

Ze státního rozpočtu jsou hrazeny hlavně takzvané platby za státní pojištěnce. To jsou děti, senioři či matky na mateřské dovolené, kterých je nejvíce a spotřebovávají nevíce zdravotní péče.

Podle ČSÚ ze státního rozpočtu je hrazena hlavně dlouhodobá péče ve formě lůžkové péče či peněžitých dávek.

–RED–

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Zpomalí covid-19 transformaci zdravotní péče od platby za objem k ocenění kvality péče?

Odhadovaný čas čtení: 8-10 minut

Jaký vliv má pandemie covid-19 na transformaci zdravotnických systémů ve světě? Může být větší používání virtuální péče a platforem pro sdílení dat a pro standardizované měření výsledků péče právě tím akcelerátorem, který nás dovede k péči směřující k hodnotám (Value Based Care – VBC)? Nebo donutí finanční dopad pandemie nemocnice a zdravotnický personál vrátit se zpět ke generování krátkodobých zisků na základě tradičního modelu platby za výkon?

Autory tohoto textu jsou společně Jan Kimpen, ředitel pro zdravotní péči a Ruben Osnabrugge, ředitel pro strategickou péči založenou na hodnotách společnosti Philips. 

Náklady na zdravotní péči kontinuálně rostou všude na světě a ohrožují ostatní součásti národních ekonomik.

I bez krize se ročně vynaloží jenom v USA téměř jeden bilion dolarů, přičemž 25 % celkových výdajů na zdravotní péči jde na vrub výkonů, které do zdravotnictví nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu a lze je považovat za zbytečné plýtvání finančními prostředky [1].

To jsou obrovská čísla – dovedete si představit, čeho bychom mohli dosáhnout, kdyby takové prostředky nebyly vyplýtvány, ale naopak investovány do lepších výsledků léčby pacientů?

Modely péče založené na hodnotách byly vyvinuty právě pro zamezení takovému plýtvání. Poskytovatelé zdravotní péče jsou placeni na základě měřítek kvality (nebo hodnoty), nikoliv kvantity (nebo množství) poskytnutých služeb.

Poskytovatelé zdravotní péče pracují společně s plátci na vývoji nových modelů poskytování a úhrady zdravotní péče, které se soustředí na pacienta a redukují fragmentaci a discontinuitu, a naopak podporují plynulou a integrovanou péči o pacienta po celou dobu léčby.

Důraz se klade na snížení nákladů a zlepšení výsledků péče o pacienta. Průmysl musí být s touto transformací zdravotnictví synchronizován.

Ve společnosti Philips přispíváme k zavádění péče založené na hodnotách tím, že pomáháme našim zákazníkům a partnerům z oblasti zdravotnictví dosáhnout tzv. čtyřnásobného cíle: lepší výsledky péče, nižší náklady, lepší zkušenosti pacientů se zdravotnictvím a lepší pracovní podmínky pro personál.

Philips má řešení pro zdravotní péči v celém jejím spektru: od prevence až po následnou péči; od produktů pro osobní péči a přípravu zdravé a hodnotné stravy, přes telemedicínu, přesnou diagnostiku až po léčbu řízenou obrazem. Proto dokáže docílit lepších výsledků a zlepšit zkušenosti pacientů i zdravotníků při současném snížení nákladů na péči.

Cesta k péči založené na hodnotách je dlouhá. Dalšímu zavádění brání složité a protichůdné zájmy a struktury v tomto odvětví, jakož i náročná IT infrastruktura a stále složitější administrativa.

Větší pozornost a více času bychom měli věnovat také školení a vzdělávání o VBC – více než tři čtvrtiny mladších zdravotnických pracovníků mají o péči založené na hodnotách velmi nízké povědomí, jak ukázaly výsledky nejnovějšího průzkumu v rámci Future Health Index 2020 [2].

Koronavirus ohrožuje životy mnoha lidí po celém světě, jeho ekonomické důsledky jsou také obrovské. Ještě před pandemií COVID-19 jsme očekávali, že výdaje na zdravotní péči v USA porostou o 5,4 % ročně a tímto tempem by do roku 2028 dosáhly 6,2 bilionu dolarů [3]. To odpovídá téměř 20 % hrubého domácího produktu (HDP). Jakmile se vrátíme ve zdravotnictví k novému normálu, plátci zdravotní péče (vláda, soukromí plátci a zaměstnavatelé) se znovu pokusí agresivně snížit výdaje na zdravotní péči a zaměří se na inovativní platební modely. Očekáváme krátkodobý i dlouhodobý dopad současné krize COVID-19 na péči založenou na hodnotách.

Všechny typy VBC platebních uspořádání, včetně sdružených plateb, kapitačních modelů nebo plateb za výkon, vyžadují určitý kapitál k překonání inherentních rizik těchto platebních modelů.

Mnoho poskytovatelů zdravotní péče však bojuje v rámci krize COVID-19 s příjmy a Americká asociace nemocnic odhaduje, že celkový čtyřměsíční finanční dopad na americké nemocnice bude více než 200 miliard dolarů [4].

S tímto významným dopadem na už tak problematickou finanční rozvahu není jisté, zda poskytovatelé zdravotní péče budou pokračovat v plnění risk-based smluv s plátci.

Poskytovatelé, kteří se snaží vypořádat se ztrátami utrpěnými během nákazy, mohou být v krátkodobém horizontu ještě méně ochotní přijmout počáteční finanční riziko. Mohou se více soustředit na krátkodobé příjmy a mohou odmítnout přijmout riziko. Průzkum mezi 226 pečovatelskými organizacemi skutečně ukazuje, že téměř 60 % z nich pravděpodobně ukončí své smlouvy o poskytování péče založené na hodnotách [5].

Jsme ale také svědky toho, že americká vláda usiluje o udržení zavádění modelů VBC do praxe. Centra CMS (Centers for Medicare and Medicaid Services) poskytují poskytovatelům zdravotní péče úlevu udělením dočasných výjimek při vykazování kvality a nákupů VBC programů [6].

Tím se sníží administrativní zátěž a zmírní se znevýhodnění sdílení rizik.

CMS navíc odložilo zavedení nového modelu organizace zdravotní péče ACO (Accountable Care Organization), čímž dokazuje, že chce být pro poskytovatele při zavádění péče založené na hodnotách dobrým partnerem [7].

Navzdory krátkodobým obavám vzniklým v důsledku krize jsou modely péče založené na hodnotách při dosahování čtyřnásobného cíle pro zdravotnictví i nadále rozhodující. Podpora iniciativ pro zavedení VBC centrem CMS je uklidňující. Navíc pandemie ve skutečnosti znovu zdůraznila význam implementace modelů péče založené na hodnotách.

COVID-19 má nejtěžší průběh u jedinců se špatně zvládnutými chronickými stavy, včetně CHOPN, kardiovaskulárních chorob, obezity a diabetu. Tyto choroby úzce souvisejí se sociálními determinantami zdraví (tj. s podmínkami, ve kterých lidé rostou, žijí, pracují a s jejich věkem) [8].

Velmi mnoho chronicky nemocných lidí patří k zranitelné populaci a je více než zřejmé, že je nutné péči o ně manažovat. Zvládání léčby takto nemocných je extrémně závislé na dobré primární péči, telemedicíně, vzdáleném sledování pacientů a dostupnosti online zdravotní výchovy a informací.

To všechno jsou aspekty, které je třeba urychlit, aby se péče založená na hodnotách stala skutečností [9].

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Proto se společnost Philips nedávno spojila s Americkou asociací telemedicíny (ATA), aby pomohla s další implementací telemedicíny napříč odvětvím a abychom společně docílili propojení péče v akutním, následném a domácím ošetřování [10].

Současná krize urychlila přijetí telemedicíny a virtuální péče, což jsou pro transformaci zdravotnictví klíčové technologie [11], a budoucnost péče založené na hodnotách tak dnes vypadá nadějněji než před krizí.

Navíc pokud budou zavedeny účinné programy pro řízení zdravotní péče o populaci založené na hodnotách, poskytovatelé budou odolnější a flexibilnější v případě dalších potencionálních krizí.

To dobře ilustruje příklad Oak Street Health, sítě středisek primární péče v USA, která poskytují pacientům Medicare péči vysoký standard péče založené na hodnotách [12]. Tato síť, která slouží 80 000 dospělých z různých prostředí osmi států, měla zaveden fungující model vzdálené péče již před krizí.

Jejich platformy se rychle přizpůsobily situaci COVID-19 a berou v potaz rovněž sociální determinanty. Nejenže poskytovali dostatečnou domácí kontrolu zdravotního stavu srovnatelnou se službou poskytovanou v nemocnici, nabízeli navíc například dovážku potravin. Zřetelná byla i snaha oslovit jednotlivce s omezeným internetovým připojením.

Síť Oak Street Health nečekala, až se dozví, jaká péče je hrazená, zaměřila se rychle na to, co pro své pacienty dělala už dřív: na poskytování dlouhodobé primární péče, snadno dostupné z bezpečí jejich domovů.

Existují i další příklady, například v Nizozemsku, kde jsme v reakci na okamžitou potřebu plynulého a bezpečného sdílení lékařských informací při zachování soukromí pacienta spustili národní online portál, který nizozemským nemocnicím umožňuje bezproblémové sdílení údajů o pacientech s COVID-19. Od jeho uvedení do provozu 28. března tento portál používá 95 % nizozemských nemocnic [13].

Ve společnosti Philips jsme zavázáni podporovat transformaci směrem k péči založené na hodnotách.

Zajímavé:  Salmonela U Psa Příznaky?

Poskytujeme nejen plicní ventilátory, ale také telemedicínská řešení a inteligentní biosenzorické technologie pro podporu poskytovatelů péče a pacientů napříč všemi segmenty zdravotní péče, to vše založené na interoperabilních digitálních platformách [14, 15].

Pokud tyto strategie zavedeme do řízení péče o zdraví obyvatel na celém světě, zdravotnické systémy budou lépe připravené na poskytování optimální péče založené na hodnotách v každodenní praxi, a to i v době krize.

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Jan Kimpen, ředitel pro oblast lékařství, Royal Philips

Než nastoupil v roce 2016 do společnosti Philips, byl Jan Kimpen, profesor pediatrie, generálním ředitelem Univerzitního zdravotního centra v Utrechtu. Vede globální klinický tým společnosti Philips, zaměřující se partnerství se zákazníky, klinický výzkum a lékařské poradenství, a odpovídá za každoroční zveřejňování Philips Future Health Index.

Je poradcem pro obchodní a klinickou strategii, systém úhrad zdravotní péče, pro partnerství v oblasti výzkumu a vývoje a pro fúze a akvizice. Je názorovým vůdcem v klinických a lékařských oblastech.

Jan je členem Světového ekonomického fóra Světové rady pro budoucí vývoj ve zdravotnictví, aliance American Heart Association a Rady Sanara Ventures v Izraeli.

Jan je prezidentem COCIR, Evropské odborové unie pro zobrazovací, zdravotnickou informatiku a radioterapii.

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Ruben Osnabrugge, ředitel strategického programu VBC

Ruben Osnabrugge je v současné době ve společnosti Philips vedoucím strategického programu péče založené na hodnotách.

Před nástupem do této funkce kardiochirugem se zvláštním zájmem o intervenční kardiologii v Erasmus Medical Center v Rotterdamu.

Jeho doktorská práce nesla název „Náklady, kvalita a hodnota kardiovaskulárních intervencí: implikace pro klinické rozhodování“, a na její realizaci získal Fullbrightovo stipendium na ​​Mid-America Heart Institutu v Kansas City.

Prováděl studie nákladové efektivity a kvality života u zásadních klinických studií z oblasti intervenční kardiologie, je spoluautorem více než 45 recenzovaných lékařských článků v nejlepších recenzovaných lékařských časopisech, podílel se na tvorbě evropských klinických směrnic a byl lékařským zástupcem organizace kardiovaskulárních profesionálů EuroPCR a Evropské asociace kardiotorakální chirurgie (EACTS).

Kromě lékařských titulů je držitelem magisterského titulu v oboru klinická epidemiologie na Nizozemském institutu zdravotních věd (NIHES) a na Harvard School of Public Health, Boston MA.

Kolik nás ročně stojí zdravotní péče?

MAKRODATA A EU

České zdravotnictví na jedné straně v mnoha ohledech obstojí srovnání se západní Evropou, zatímco na druhé je zmítáno korupčními kauzami. Jak je zdravotnictví financováno? Jakou část tvoří zdravotní pojištění? Kolik a kde Češi průměrně ročně doplácí?

Zdravotnický systém v ČR již několikrát čelil kritice veřejnosti i politiků, protože v něm mizely peníze (VZP a OmniLab, okresní nemocnice apod.). Ve zdravotnictví jsou černé díry na peníze, ale opravdu se jedná o tak zkorumpovaný systém? Jak je na tom finančně naše zdravotnictví ve srovnání s Evropou?

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Zdroj: Pixabay 

Financování zdravotnictví 

Největší část financí přiteče ze zdravotního pojištění, které tvoří cca 80 % příjmů systému zdravotnictví. Dále cca 15 % příjmů pochází ze soukromého sektoru a 5 % tvoří příjmy od státu, krajů a okresů (údaje za rok 2014). Vývoj výdajů na zdravotnictví si můžete prohlédnout z grafu, z něhož je patrné, že výdaje na zdravotnictví pomalu rostou. 

Vývoj výdajů na české zdravotnictví v milionech Kč

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Zdroj: ÚZIS 

Dle OECD v celoevropském  srovnání nejvíce finančních prostředků vynakládaly v roce 2014 Německo, Francie, Švédsko a Nizozemsko, jejichž výdaje na zdravotnictví činily přibližně 11 % HDP.

Česká republika vydávala na zdravotnictví přibližně 7,5 % HDP.

Nejméně finančních prostředků vydávaných na zdravotnictví ku poměru k HDP vydávaly v Rumunsku (5,1 %), Lotyšsku, Estonsku, Lucembursku a Polsku (6,5 %).  

Ve většině členských zemí Evropské unie se v roce 2014 více než polovina financí vyčleněných na zdravotnictví utratila za léčbu a rehabilitaci. Nejvíce za léčbu a rehabilitaci vydávaly Portugalsko (66 %) a Kypr (65 %), na chvostu tohoto žebříčku se nacházela Česká republika (47 %).

Další velkou výdajovou položkou byly výdaje na zdravotní zboží, které se průměrně pohybovaly přibližně kolem čtvrtiny z celkových výdajů na zdravotnictví. Nicméně i v těchto výdajích byly velké rozdíly mezi zeměmi, ČR kupříkladu vynakládala na lékařské zboží méně než 20 %.

V ČR byla jedna z největších položek blíže nespecifikované ostatní výdaje, které tvořily přibližně třetinu celkových výdajů na zdravotnictví.

Pokud vztáhneme výdaje na zdravotnictví (či zdraví) na 1 obyvatele dané země, tak dle Eurostatu na tom bylo v roce 2014 nejlépe Lucembursko s 151 tis. Kč, a Švédsko s 135 tis. Kč.

Česká republika v roce 2014 vydávala na zdraví 1 občana 30,4 tis. Kč (dle našich výpočtů 28,5 tis. Kč). Celkem v 9 státech EU byly výdaje na zdraví 1 občana pod hranicí 1 000 EUR (27 tis. Kč).

Na chvostu tohoto žebříčku se umístilo Bulharsko s 13,6 tis. Kč, a Rumunsko s 10,5 tis. Kč na občana.

Financování zdravotníků 

Nedostatkem finančních prostředků ve zdravotnictví trpí také zdravotníci, kteří mají mnoho přesčasů a nízké mzdy. Jedná se o jedny z faktorů kvůli kterému zdravotníci odchází.

Přední český kardiochirurg pan profesor Jan Pirk dodává: „Situace je taková, že vysokoškolačka, která rozhoduje o životě pacienta, o jeho zdraví, slouží svátky, soboty a neděle, je nabízen nástupní plat o 2 000 Kč menší, než prodavačce v samoobsluze, tak je něco nezdravého ve státě dánském.“ Za pravdu mu dává také břišní a hrudní chirurg pan profesor Pavel Pafko: „Naše zdravotnictví je srovnatelné s Rakouskem a Německem. Finance, které jdou do zdravotnictví jsou ale mnohem menší. Navíc materiální vstupy (sanitka, rentgen) jsou stejně nákladné jako v těchto zemích. Takže jedině, kde mohou manažeři nemocnic ušetřit jsou personální náklady.“

  • Čtěte také:
  • Kam odchází čeští lékaři?
  • Evropané se jezdí léčit do ČR, kam jezdí Češi?
  • Naše lékaře nahrazují cizinci
  • Rozdíl mezi zdravotních a sociálním pojištěním

Rostoucí spoluúčast pacientů

I přes levicovou vládu rostou výdaje pacientů na zdravotní péči. Zatímco v roce 2010 vydala ročně průměrná osoba za zdravotní péči 4 100 Kč, v roce 2015 to bylo již 4 700 Kč.

Čtvrtina z toho byla na stomatologickou péči. V České republice se v roce 2015 domácnosti podílely na zdravotní péči 14 %.

ČR v roce 2014 patřila v podílu domácností na zdravotní péči pod průměr EU.

Jakou částí výdajů na zdravotní péči se podílejí domácnosti v evropských zemích?

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Převzato z ČSÚ, zdroj: OECD

Je život lékaře Ordinace v růžové zahradě, nebo MASH? 

Život lékaře (natož doktorů z počátků své kariéry) není med, ani ordinace v růžové zahradě. Někdy připomíná spíše přelet nad kukaččím hnízdem. Navíc při zvuku sanitky už je automaticky v pozoru, ať je doma nebo v nemocnici na kraji města. Chirurgové, gynekologové, doktůrci z pohotovosti nebo plastičtí chirurgové s. r. o.

od jezera hrochů mají nesmírně náročné povolání a v přepočtu na hodinu mnohdy mrzký peníz. A ať už je váš doktor z hor, z nemocnice Chicago Hope či nemocnice 4077, tak si jej važte, ať už jsou empatičtí jako doktor House, nebo jako doktorka Quinnová. Někdy mají za sebou více než 24 hodin tvrdé práce.

Neptejte se, co je Vám doktore, ale buďte milý a snažte se přesně říci, co vás trápí.

České zdravotnictví již dlouho přešlapuje na místě a neví, jakou cestou se vydat. Nedostatek financí se projevuje hlavně v personální rovině a je jen otázkou času, kdy se citelně dotkne pacientů. Nebo se to již pacientů dotýká? Jak dostat peníze do zdravotnictví? Na to se podíváme v příštím článku. Co si myslíte vy o českém zdravotnictví? Diskutujte pod článkem.

V dnešním článku jsme si nastínili, jak je financováno české zdravotnictví, a v úterním článku vás čekají tipy na zlepšení situace. 

Zdroje: ČT/ČTK/ČSÚ/OECD/EUROSTAT/ÚZIS 

Statistici: Od 40 let věku výdaje na zdravotní péči rychle rostou

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Od 40 let věku rostou výdaje na zdravotní péči rychleji. Za čtyřicetiletého platí zdravotní pojišťovny v průměru asi 13.500 Kč ročně, v 65 letech více než dvojnásobek. Vyplývá to z informací Českého statistického úřadu. Průměrné výdaje jsou asi o tisíc korun vyšší za ženy, souvisí to s porodem i vyšším dožitím. Rostou také náklady na dlouhodobou péči, předloni byly téměř 70 miliard Kč.

V roce 2010 byly průměrné roční výdaje na zdravotní péči o nemocné ve věku 65 až 69 let 23.224 korun, o sedm let později 28.914 korun. Lidé mezi 70 a 74 roky potřebovali průměrně 18.832 korun v roce 2010 a 28.

453 korun v roce 2017. Výdaje řádově o tisíce rostly i u starších.

„Ve věkových skupinách od 65 let výše došlo jak k nárůstu počtu osob, tak průměrných výdajů na jejich léčbu,“ uvedla Helena Chodounská z odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ.

Průměrné náklady jsou vyšší u žen od 20 do 40 let, kdy čerpají také zdravotní péči v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím. „Od 50 let výše se tento poměr obrátí. Až v nejstarších věkových skupinách se průměrné částky srovnají,“ dodala. U žen jsou vyšší i proto, že se jich více dožívá seniorského věku.

S věkem a vyšším dožitím souvisí také nemoci, na jejichž léčbu se spotřebuje nejvíc peněz. Nemoci oběhové soustavy a nádorová onemocnění zároveň postihují velké množství pacientů. Předloni téměř 29 miliard korun vydaly zdravotní pojišťovny na choroby srdce, cévní onemocnění mozku a další nemoci krevního oběhu, které jsou nejčastější příčinou hospitalizací i úmrtí v Česku.

„Náklady na léčbu nádorů rychle dohánějí výdaje na léčbu oběhové soustavy. Od roku 2010 stouply o 37 procent,“ doplnila. Zatímco před devíti lety stála léčba 19,2 miliardy korun, předloni to bylo 26,3 miliardy korun. Podle Chodounské to je dáno rozvojem stále nových nákladných léků a metod onkologické léčby, ale i rostoucím počtem nových případů.

Nejvíc za sedm let rostly výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu nemocí pohybového ústrojí včetně svalů a kloubů. V roce 2010 byly až pátou nejnákladnější skupinou nemocí za trávicím a močovým ústrojím, v roce 2017 s náklady 18 miliard korun třetí nejdražší. Nárůst byl o více než dvě třetiny.

„Nemoci pohybové soustavy mají na svědomí největší počet dní v pracovní neschopnosti, ale jejich četnost i výdaje na jejich léčbu jsou významné a vysoké hlavně u osob ve starším věku,“ uvedla. U nemocí pohybového aparátu jsou také kvůli tomu největší rozdíly mezi náklady pojišťoven na léčbu žen a mužů. Průměr na jednu ženu je o 57 procent vyšší než na muže.

Vyšší náklady na léčbu žen jsou také u nemocí močové a pohlavní soustavy, nervové soustavy, nemocí endokrinních a metabolických, jako je například cukrovka nebo poruchy štítné žlázy nebo onemocnění oka či ucha. V ostatních skupinách nemocí je dražší léčba mužů, u chodob oběhové soustavy o třetinu a u nádorů o 12 procent.

Zajímavé:  Kolonoskopie - Vše o zdraví

Se stárnutím populace souvisí také rostoucí náklady na dlouhodobou péči, která kombinuje zdravotní a sociální služby o lidi, kteří kvůli nemoci či vysokému věku nejsou schopní se o sebe starat sami. V roce 2017 tvořily 70 miliard korun, tedy 18,6 procenta celkových výdajů na zdravotní péči. Od roku 2010 náklady rostly u zdravotní i sociální složky o třetinu.

Přes 50 miliard předloni šlo na zajištění lůžkové péče, kam patří léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice následné péče, hospice a domovy pro seniory a se zvláštním režimem, jejichž klienty jsou nejčastěji pacienti s Alzheimerovou demencí.

„Nejvíce peněz z veřejných rozpočtů na lůžkovou dlouhodobou péči bylo vydáno na provoz domovů pro seniory, ale velmi rychle narůstá zejména suma výdajů, které putují na domovy se zvláštním režimem,“ uvedla Chodounská. V sociální oblasti bylo téměř devět desetin výdajů, tedy asi 22 miliard korun, vynaloženo formou příspěvku na péči.

Zdravotní péče v Unii není zadarmo

Úroveň zdravotnictví je ve velké míře ovlivněna množstvím peněžních prostředků, které do něj proudí. Přístroje, chod nemocnic či zřizování speciálních ordinací je velice nákladné.

Zdravotní péče ve všech členských zemích Evropské unie je na vysoké úrovni a na rozdíl od ostatních vyspělých států leží odpovědnost za financování především na státu.

Kolik peněz vynakládáme na zdravotnictví u nás? Jak jsme na tom v porovnání s ostatními státy?

Důraz je kladen na prevenci a zdravý životní styl

V současnosti se lidský věk ve všech členských zemích Evropské unie prodlužuje, ale kvalita života s tím úměrně nestoupá. Evropská unie má tento demografický vývoj na zřeteli a vychovává občany k vlastní zodpovědnosti za své zdraví. Každý z nás žije svůj vlastní život a záleží jenom na něm, jak ho prožije.

Péče o zdraví začíná již od ranného dětství, je nedílnou součástí výchovy v rodině a dále pokračuje naší školní docházkou a vlastně nikdy nekončí. Evropská unie posiluje zájem občanů o zdraví druhých, ohleduplnost a znalost úkonů zachraňujících život.

V životě lidském nastávají události, které nemůže jednotlivec ani při sebelepší vůli ovlivnit. Zde je sociální solidárnost na místě a je důležité poskytnout každému kvalitní lékařskou službu.

Pacient není chápán jen jako pasivní prvek zdravotní péče, ale naopak všechna zdravotnická zařízení usilují o jeho aktivní spoluúčast při nemoci. Klade se důraz na prevenci a zdravý životní styl.

Vzdělání lékařů je vysoké, stejně tak se zvyšuje lékařské povědomí veřejnosti. Lékařská profese je vysoce ceněna a vážena. Na dobré zdravotní péči vydělávají samotní občané zlepšující se kvalitou zdraví a života.

A kolik lékařů působí v Evropské unii? V roce 2002 byl průměr v Evropské unii 3,6 lékařů připadajících na 1000 obyvatel.

Výdaje na zdravotnictví v „mezinárodních“ dolarech

„Mezinárodní“ dolary (kurzy národních měn převedené paritou kupní síly) umožňují srovnávat výdaje v jednotlivých státech, neboť zohledňují rozdíly v cenových hladinách jednotlivých států.

Nejvíce peněz do zdravotnictví proudí v Lucembursku a Německu, kde je to více než 2000 dolarů na občana za rok. Z původních patnácti zemí je na tom nejhůře Řecko, které je v uvedené tabulce až za Českou republikou.

Z nových deseti členských zemí Evropské unie je na tom nejlépe Slovinsko, hned za ním následuje Česko.

Rozdíl mezi Slovinskem, Španělskem, Portugalskem a Českem není výrazný a můžeme říci, že finanční prostředky proudící do zdravotnictví jsou v těchto zemích srovnatelné.

Rozdílná úroveň zdravotnictví je tedy ovlivněna jinými faktory. Nejméně peněz ve zdravotnictví je v Pobaltských zemích – Lotyšsku a Litvě.

Podíl výdajů na zdravotnictví na HDP

V Německu tvoří výdaje na zdravotnictví více než 10 % k HDP (jako v jediné zemi v Evropské unii). V Lucembursku je to sice pouze 5,8 %, avšak Lucembursko dosahuje nejvyšší HDP ze všech členských zemích.

V původních patnácti členských zemích se výdaje pohybují okolo 8 % k HDP, kdežto v nových členských státech pouze okolo 6 %, což je jeden z důvodů horší zdravotní péče v těchto zemích. Lze předpokládat, že výdaje do zdravotnictví v nejbližších letech ještě porostou – především však soukromé výdaje občanů.

Podíl vládních výdajů na celkových výdajích do zdravotnictví

V následující tabulce je uvedeno, z kolika procent jsou výdaje na zdravotnictví kryty ze státních prostředků. Dopočet do 100 % představují soukromé výdaje občanů.

V Lucembursku a v Česku jsou výdaje na zdravotnictví z více než 91 % kryty ze státních prostředků. V Česku je dokonce bezplatně ošetřen i ten, kdo si neplatí zdravotní pojištění, které je ze zákona povinné. Doplatky za léky nebo ošetření jsou u nás a v Lucembursku minimální.

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Občané ve všech zemích si platí zdravotní pojištění, a přesto musí za mnohé lékařské úkony doplácet a platit mnohdy až 40% spoluúčast. Pobyt a stravování v nemocnicích není rozhodně zadarmo.

Vládní výdaje na zdravotnictví na jednoho obyvatelerok 2001

Země Výdaje v mezinárodních dolarech Podíl výdajů na HDP (v %) Podíl vládních výdajů na celkových výdajích (v %) Lucembursko

Německo

Dánsko

Francie

Švédsko

Belgie

Nizozemí

Rakousko

Itálie

Irsko

Velká Británie

Finsko

Slovinsko

Španělsko

Portugalsko

ČR

Řecko

Kypr

Maďarsko

Slovensko

Malta

Estonsko

Polsko

Litva

Lotyšsko

2518 5,8 91,9
2067 10,6 75,1
1992 8,3 82,1
1775 9,5 76,0
1622 8,4 77,3
1616 8,7 71,2
1523 8,1 67,5
1513 8,0 69,7
1503 8,1 73,7
1474 6,7 75,8
1437 7,3 81,0
1252 6,6 75,1
1154 8,6 78,9
1076 7,7 69,9
1045 8,2 71,2
942 7,2 91,4
772 8,3 55,5
762 7,9 53,8
640 6,8 75,7
618 5,9 89,6
550 8,8 68,5
426 6,1 76,7
403 6,0 69,7
304 6,0 72,4
239 5,9

Zdroj: http://www.who.int/whosis

MEDICAL TRIBUNE CZ > Co zvedá náklady na zdravotní péči?

Představy naznačující, že medicínské technologie jako takové jsou rozhodující pro růst nákladů na zdravotní péči, je široce rozšířený mýtus. I my sami, lidé z odvětví výrobců zdravotnických prostředků, máme někdy sklon operovat s tímto paradigmatem jako faktem.

Cítíme se zahnáni do kouta a uchylujeme se k výzkumu v naději, že se nám podaří prokázat hodnoty technologií, což je opravdu nelehký úděl.

Avšak je takový postup vůbec nutný? Je skutečně nezvratně prokázáno, že technologie ženou vzhůru náklady na zdravotní péči? Myslím, že ne.

Pravda se ráda skrývá
Jak lze ze statistik vcelku snadno zjistit, celkové výdaje na zdravotní péči rostou o 2 % rychleji než HDP; ve Spojených státech je to dokonce o 2,5 % (N. Maniadakis, OECD data). Zdá se, že v zemích OECD jde o obecný jev.

Zdravotnické technologie v těchto zemích spotřebují zhruba 6 až 8 % veškerých výdajů na zdravotní péči; tato procenta jsou funkcí ročních výdajů na zdravotní péči per capita vyjádřených v paritě kupní síly v USD (M. Palát, EUCOMED data).

Existují však důkazy, že čím vyšší je částka vynaložená per capita na zdravotní péči, tím nižší je procento vynaložené na zdravotnické technologie.

Jedním z možných vysvětlení je fakt, že ceny zdravotnických technologií jsou dobře srovnatelné napříč mezinárodními trhy, zatímco v nákladech na práci ve zdravotnické péči jsou významné rozdíly. Jak to vypadá, čím více peněz se vloží do zdravotní péče, tím více se jich utratí v osobních nákladech místo toho, aby se alokovaly do nákladů na technologie.

Ve skutečnosti zmíněný šesti- až osmiprocentní podíl z celkových výdajů na zdravotnické technologie kopíruje průběh křivky růstu ostatních výdajů na zdravotní péči. Proč tedy vinit zdravotnické technologie z významného zvyšování nákladů na zdravotnictví? Podle mého mínění za tím stojí obecná lidská nechuť hledat pod povrchním zdáním hlubší příčiny.

Zdravotnické technologie jsou snadným cílem pro varovně zdvižený prst ukazující na příliš vysoké náklady.

Výdaje na zdravotnické technologie se snadno identifikují, protože přístrojové vybavení se obvykle dodává v krabicích označených cenou, čímž takové výdaje od osobních a jiných nákladů spojených se zdravotní péčí odliší i uklízečka.

Medicínské technologie se velmi často dostanou do světel reflektorů, když se uvádí na trh významná inovace, zejména tehdy, znamená-li úplně nový přístup k určité diagnóze nebo léčebnému postupu. Invazivní kardiologie představuje jeden takový markantní příklad.

Je jisté, že při zavádění nové technologie jako standardní praxe v jakémkoli novém odvětví či pododvětví medicíny uvidíme dvouciferný růst výdajů za tuto technologii v následujících letech a někdy i dekádách. Způsobují to však čistě „rostoucí náklady na technologii“, nebo jde o přirozený proces pokroku v lékařské praxi? K této otázce se vrátíme o kousek dále.

  • Není snadné identifikovat významnější faktory, které řídí výdaje ve zdravotní péči; existuje mnoho černých děr v evropském i americkém systému zdravotní péče a jen velmi málo se ví, za co se ve skutečnosti utrácí rozpočet na zdravotní péči. Mnoho z oněch černých děr způsobuje absence tržního prostředí; na fungujícím trhu totiž působí některé základní mechanismy:
  • * zákazník ví, jak by měl vypadat výsledný stav, a má přiměřenou představu o tom, jak bude „vnímán“ koncový produkt;
    * v případě potřeby má přístup k informacím o produktu;
    * je suverénním pánem vydávání svých peněz k získání určitého produktu nebo služby a má také možnost odstoupit od smlouvy a obrátit se jinam;
  • * zákazník má k dispozici jiné alternativy.
  • Ve zdravotní péči však platí následující:
  • * konečný uživatel/příjemce/pacient je izolovaný od plátce;
    * proto má konečný uživatel/příjemce/pacient velmi malou možnost ovlivnit vynaložení peněz na „jeho“ zdravotní péči;
    * přestože jsou veřejnosti známy údaje o účinnosti a bezpečnosti poskytovatelů služeb, jsou velice nesnadné k pochopení;

* pacient často neví, jak má vypadat dobrá medicína. Pacient chápe prostředí, může posoudit slušné vystupování, dobré chování, kvalitu poskytované stravy, avšak nedokáže posoudit, zda směr, jímž se ubírá jeho léčebný proces, je ten nejlepší možný.

Jinými slovy – schizma mezi plátcem služby a jejím příjemcem zcela znemožňuje fungování normálních tržních principů.

Kromě toho je propastný rozdíl mezi těmi, kdo by rádi zavedli více tržních mechanismů do zdravotní péče, a těmi, kteří se dívají na zdravotní péči jako na veřejnou službu, v níž hraje klíčovou roli stát a jeho předpisy, a to i v oblasti nabídky a poptávky. Takže kde ve skutečnosti hledat ony pověstné „černé díry“ ve zdravotní péči?

Výdaje na zdrav. péči stále rostou – vše o zdraví

Pachatel neznámý?
Mezi pacienty panuje představa „práva na zdravotní péči“. Ještě před nějakým jedním a půl stoletím byly zdravotní služby jen pro ty, kdo si je mohli dovolit. Pak se objevila koncepce „zaveďme zdravotní pojištění tak, aby si více lidí mohlo dovolit zdravotní péči“. V průběhu 20.

století došlo v Evropě k vytváření systémů všeobecného zdravotního pojištění, jehož cílem bylo právě toto. Pacientské vnímání zdravotní péče se od „sofistikované služby, kterou si mohu dovolit díky systému pojištění“ posunulo k postoji „zdravotní péče je něco, na co mám nárok, a stát je tady od toho, aby mi to zařídil“.

Zajímavé:  Ztráta Hlasu Při Nachlazení Léčba?

Dodejme, že tato představa se nijak neohlíží na formu, jakou bude systém mít – všeobecné, zdravotní, sociální pojištění, národní zdravotní služba atd. Vlády se tak staly rukojmími tohoto vnímání práva na univerzální péči. Naznačená skutečnost odrazuje od diskusí o základních balíčcích péče.

Takové diskuse se o zmíněné vnímání tříští jako mořský příboj o skály, třebaže by jejich výsledek mohl přinést racionálnější rozhodování oproti dnešní situaci, jež vede k eskalaci rozpočtů na zdravotní péči způsobem, který prostě není udržitelný.

V minulosti byl léčen ten, kdo onemocněl. Dnes jsou často léčeni lidé kvůli „anomáliím“ na místo kvůli nemocem. V průběhu preventivních prohlídek nebo v průběhu léčení nějakého onemocnění se objeví některé anomálie, které vyžadují další pozornost – a další výdaje. Nechovám nejmenších pochyb o výhodách prevence.

Někteří lidé však naznačují, že nadměrný tlak na snižování cholesterolu či krevního cukru tak, aby se jejich hodnoty vešly do „přípustných hranic“, může způsobit více škod než užitku a kromě toho stojí ohromnou spoustu peněz. Demonstruje to článek G.

Welche nazvaný To Overhaul the System, „Health“ Needs Redefining (Systém se musí předělat – a proto je nutné pojem „zdraví“ nově definovat), uveřejněný v The New York Times 28. července 2009.

Jiný článek, nazvaný Inefficiencies of health care systems (Neefektivita systémů zdravotní péče) autorů J. Camma a spol.

, uveřejněný v časopisu European Heart Journal, 2007 (28,392-397), porovnává „drahé“ technologie v kardiologii (ICD, kardiostimulátory, CABG, PTCA) s náklady na zdravotnickou administrativu, neefektivností nemocničních provozů a s náklady na nevhodnou péči i s nepříznivými účinky užívání léků. Otištěný graf, převzatý z citovaných článků, výrazně ukazuje, j ak málo se vydá za drahé technologie.

Takže kdo jsou hlavní strůjci explozivního růstu nákladů na zdravotní péči? Pochyby stále přetrvávají. Jeden z nich, pravidelně citovaný, je stárnutí populace.

Avšak my všichni spotřebováváme většinu zdravotní péče v posledních dvou letech života bez ohledu na to, zda nás „efekty“ stáří zaskočí po šedesátce, sedmdesátce či osmdesátce.

Je poctivé připustit, že prodloužení doby života rovněž znamená, že se lidé dožijí rozvoje chronických onemocnění, na něž budou léčeni. A je také nutné si uvědomit, že požadavky stárnoucí populace na kvalitu života stále stoupají.

Avšak do jaké míry je a bude stárnoucí populace hlavním motorem růstu nákladů? Rozhodování o stylu života – diety, tělesná aktivita, nezneužívání škodlivých látek – na tom má a bude mít stále větší podíl než vlastní zdravotní péče jako taková.

Obviňování pouhého faktu, že lidé žijí déle, ze zvyšování nákladů na zdravotní péči znamená snadné nalezení obětního beránka.
Co je tedy tou příčinou? Je to přijímání nových medicínských technologií? Kdo řídí enormní rozsah a počet lékařských intervencí?

Zavádění nových technologií jako strůjce růstu nákladů je klasický příklad otázky, co bylo dřív – slepice, nebo vejce? Je na vině snaha doktorů neustále zlepšovat poskytované léčebné postupy bez ohledu na náklady, protože nakonec se jim vždycky podaří přesvědčit plátce, aby platili? Je to průmysl zdravotnické techniky, který láká lékaře na inovace, protože je známo, že nakonec plátci za inovace zaplatí a zisk je – řekněme – přiměřený? Jsou to bobtnajícímu účtu za zdravotní služby čelící vlády, které však nikdy nepředstoupí před veřejnost, aby přiznaly, že jsou určité hranice systému „zaplaťte si pojištění a využijte všeho, co můžete“? Byť připustíme, že lékařské technologie hrají určitou roli v rozšiřující se nabídce „menu zdravotních služeb“ z důvodů uvedených výše, ukázat prstem na technologie a obvinit toto odvětví za růst nákladů na zdravotní péči opravdu neodráží reálná fakta, která způsobují růst výdajů na zdravotnictví.

Závěrem tedy lze konstatovat, že pouze tehdy, když se uváží širší kontext okolností způsobujících nárůst nákladů na zdravotní péči, má smysl vrátit se k racionální diskusi o roli medicínských technologií, kterou hrají v těchto nákladech.

A až se taková diskuse skutečně zaměří na proporcionální náklady zdravotnických technologií, musí se též zabývat skutečnou monetární hodnotou lékařské technologie.
Medicínské technologie lze analyzovat nejen v nákladových termínech, ale též v termínech kvality života vztažené na dosažený věk (quality adjusted life years -QUALYs).

Relativní hodnota těchto technologií by se neměla soudit jen podle jejich cenové visačky, ale mnohem důležitější je hodnocení v kontextu poskytování úlevy, zvyšování kvality života, rychlejšího návratu do pracovního procesu a umožnění pacientům stát se zase plně fungujícími členy nejen jejich vlastních rodin, ale celé společnosti.

Graf – Celkové roční náklady na indikované terapie v porovnání se zdravotnickou administrativou, neefektivností, nevhodnou péčí a nepříznivými účinky užívání léků.“Nevhodná péče a nepříznivé účinky užívání léků“zahrnuje případy nerespektování klinických směrnic/postupů, dvojitou dignostiku, málo překladů na správná oddělení atd.

„Nepříznivé účinky užívání léků“zahrnují případy nadbytečného předepisování léků atd.“Neefektivnost nemocničních provozů“ byla převzata z článku Mc Kinsey, který pojednával lepší plánování/časové rozvržení pracovního zatížení, zlepšení využití informačních technologií a organizační restrukturalizaci v nemocnici.

ICD 0,49
Kardiostimulátory 1,07
CABG 2,12
PTCA 2,70
administrativa zdravotní péče 46,00
neefektivní nemocniční provozy 67,00
náklady na nevhodnou péči a nepříznivé účinky užívání léků 150,00

Výdaje na zdravotní péči se celosvětově zvýší o 5,2 procenta za rok

ilustrační foto

• 

ZDROJ: ctk

Výdaje na zdravotní péči celosvětově v příštích několika letech porostou ročně v průměru o 5,2 procenta. Nárůst souvisí s oživením ekonomiky po letech recese, je ale stále menší než v minulé dekádě, kdy dosahoval v průměru sedmi procent ročně.

Česko s očekávaným letošním růstem o 4,3 procent zůstává za průměrem světa, i tak je to víc, než plánují země západní Evropy, kde to mají být ročně 2,4 procenta.

Uvádí to nový výhled pro rok 2015 společnosti Deloitte 2015 Global health care sector outlook.

Podle odhadů stouply celosvětově v roce 2013 výdaje na zdravotní péči o 2,8 procenta, což je oproti dvěma procentům v roce 2012 jen mírný nárůst. Celkové výdaje na zdravotnictví na celém světě dosahují 7,2 bilionu amerických dolarů (179 bilionu korun) či 10,6 procenta celosvětového HDP. Česko dává na zdravotnictví 7,5 procenta HDP. 

„Největší nárůst výdajů na zdravotní péči se očekává v zemích Středního východu, Afriky a Číny, do konce roku 2018 ročně o více než osm procent. Nejmenší nárůst je naopak očekáván v zemích západní Evropy, v průměru kolem 2,4 procent,“ upřesnil Jaroslav Škvrna ze společnosti Deloitte. 

V Řecku, Portugalsku a Španělsku, které v eurozóně zasáhla krize nejvíc, jsou rozpočty napjatější a místní vlády usilují o prosazení reforem, které nahradí stávající dvoustupňový systém veřejný a soukromý jediným univerzálním fondem zdravotní péče, dodal. 

Kde se čeká největší nárůst výdajů na zdravotní péči
oblast procento nárůstu
Blízký východ a Afrika 8,7
Asie 8,1
Severní Amerika 4,9
Latinská Amerika 4,6
západní Evropa 2,4

Česko očekává letos nárůst příjmů veřejného zdravotního pojištění, celkem by pojišťovny měly mít na úhradu péče 239,1 miliardy korun, o deset miliard korun víc než loni, z toho čtyři miliardy půjdou na náhradu zrušených poplatků a tři miliardy na růst tabulkových platů v nemocnicích. 

Analýza dalšího vývoje ve světě očekává nárůst výdajů zejména na rozvíjejících se trzích v Asii a na Blízkém východě, kde to bude souviset s rozvojem veřejných a soukromých systémů zdravotnictví.

Výrazný nárůst se očekává na trzích v severní Evropě, včetně Británie, Německa a Švédska, přičemž nadále tam budou pokračovat reformy zaměřené na regulaci růstu a zvýšení konkurence mezi poskytovateli péče. 

Pokles výdajů se očekává v Rusku, ze 7,5 na 6,4 procenta, což je podle autorů studie odrazem politického napětí mezi Ruskem a Ukrajinou a souvisejícího nepříznivého dopadu na ruskou měnu a ekonomiku. 

Se zpomalením růstu na rozvinutých trzích budou biomedicínské společnosti hledat uplatnění na nových trzích.

Už teď hledají příležitosti vedle tradičně se rozvíjejících trhů, jako jsou Rusko, Čína, Indie a Brazílie, také na trzích východní Evropy, a to hlavně v Polsku, kde se počítá s ročním nárůstem 9,9 procenta, dále pak ve Venezuele s očekávaným růstem 12,5 procenta, na Filipínách s 10,2 procenty a v Mexiku s očekávaným růstem 8,6 procenta ročně.

Štěpán Svačina: Zdravotnictví, v němž je některý pacient ztrátový, je špatné

Autor: ČTK

Zdraví stálo předloni přes 430 miliard. Většinu zaplatily pojišťovny, přímo ze svých kapes uhradili lidé 13 procent

video

UDÁLOSTI: Češi dali za léky skoro osmadvacet miliard

Množství peněz, které musí lidé vydat kvůli svému zdraví, rychle stoupá. Mezi lety 2010 a 2018 vzrostly výdaje domácností na zdraví o třetinu. V roce 2018 zaplatily domácnosti 58 miliard korun.

Vladimíra Kalnická z Českého statistického úřadu upřesňuje, že asi polovina výdajů byla za léky. Za ty na předpis Češi utratili dvanáct miliard, tedy asi čtvrtinu jejich ceny.

Ve volném prodeji pořídili medikamenty za dalších šestnáct miliard. V obou případech je to asi o miliardu víc než rok předtím, a průměrný Čech tak za léky zaplatil 2611 Kč.

Za veškerou zdravotnickou péči pak jde o víc než pět tisíc. 

Fakta

  • léky a léčiva: 27,7 miliardy korun
  • ambulantní péče (včetně stomatologické): 17,9 miliardy korun
  • terapeutické pomůcky: 6,9 miliardy korun
  • rehabilitační péče: 4,1 miliardy korun
  • lůžková péče: 1 miliarda korun

Podobným tempem jako výdaje domácností rostou i celkové náklady na zdravotní péči. Mezi lety 2013 a 2018 se zvýšily o 22 procent, předloni dosáhly podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu necelých 431 miliard korun, což je 8,1 procenta hrubého domácího produktu.

Většinu těchto peněz zaplatily pojišťovny, i jim ale náklady prudce rostou. „Financovaly dvě třetiny zdravotní péče. Meziročně jejich výdaje vzrostly o 32 miliard korun. Na nárůstu se nejvíc podílely náklady na ambulantní péči, které se zvýšily o 23 procent,“ uvedla vedoucí oddělení Helena Chodounská z ČSÚ. V přepočtu zaplatily pojišťovny v roce 2018 v průměru 27 365 korun na občana.

Nejnákladnější jsou infarkty a mrtvice

Pro pojišťovny byly nejnákladnější léčby nemocí oběhové soustavy, jako jsou infarkty nebo mrtvice (28,5 miliardy korun), rakoviny (27,9 miliardy) a nemoci svalové, kosterní a pojivové tkáně (18,2 miliardy). Průměrné náklady jsou vyšší u žen, podle statistiků je za tím jejich delší dožití a také vyšší náklady v souvislosti s těhotenstvím a porodem.

Z údajů ČSÚ vyplývá, že si lidé ze svého hradí asi 13 procent celkového objemu nákladů na zdravotní péči. Podle některých odborníků je to málo.

„Na rozdíl od aut či mobilních telefonů nejsou Češi ještě většinově zvyklí si zdravotní péči přímo kupovat.

Nejsou ani zvyklí se na péči soukromě připojišťovat, berou to, co si předplácí cestou zdravotního pojištění,“ podotkl specialista na zdravotnické právo Ondřej Dostál.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector