Boreliový lymfocytom – vše o zdraví

Umělé léky nebo ty přírodní?

Dnes se podrobně podíváme na problematiku a celostní léčbu boreliózy, na kterou mi od vás chodí hodně dotazů a která může být jednou z příčin „spuštění“ autoimunitních onemocnění.

Článek připravila Mgr. Eva Hájková MBA, která spolu s MUDr. Janem Vojáčkem CFMP a Žanetou Kremsa FNLP založila Institut funkční medicíny v Praze. 

Co je Lymská borelióza?

Lymská borelióza je onemocnění způsobené baktérií Borrelia burgdorferi, které přenášejí klíšťata, v podezření z přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky. V porovnání s klíšťovou encefalitidou se v Česku vyskytuje v daleko vyšším počtu.

Infekci nepřenáší pouze dospělá klíšťata, ale i jejich mladší vývojová stádia, kterých si mnohdy ani nevšimneme. Životní cyklus klíštěte totiž zahrnuje tři stadia: larvu, nymfu a dospělé klíště. Z vajíček se vylíhne larva, která je velmi malá.

Měří asi 0,7 mm a má jen tři páry nohou. Larvu na těle často objevíme až když je nasátá krví a místo už začíná svědit, což je obvykle dva dny po přisátí. Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek.

Snadno ji seškrábneme nebo oholíme aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte.

Lymskou boreliózu přenášejí klíšťata na člověka i na zvířata. Bakterie borelie přežívají ve střevě infikovaného klíštěte a v okamžiku přisátí klíštěte k postiženému se přemísťují do slinných žláz klíštěte a pak do těla postiženého. Přenos bakterie vyžaduje delší čas, proto je riziko infekce vyšší, čím delší dobu bylo klíště přisáto.

Prevalence× borelií u českých klíšťat

×(podíl počtu jedinců trpících danou nemocí k počtu všech jedinců ve sledované populaci)

V roce 2017 státní zdravotní ústav (SZÚ) provedl analýzu klíšťat z pražských parků a lesů, aby zjistil prevalenci borelií a zjistili, že čtvrtina klíšťat je infikována.1

Projevy nemoci

Po přisátí infikovaného klíštěte je typickým projevem onemocnění lymskou boreliózou zarudnutí v okolí místa, kde bylo klíště přisáto tzv erithema migrans. Toto zarudnutí má většinou přesně ohraničený tvar s bílým bodem ve středu.

Dalšími příznaky je horečka, malátnost, únava a nevolnost. U části postižených se nemoc může vyvinout až do zánětu kloubů, šlach, kožních problémů nebo může lymská borelióza napadnout i nervovou soustavu postiženého.

Stádia se klasifikují do třech fází.

• Erythema Migrans vykazuje cca 25% postižených, v tomto stádiu působí ATB velmi efektivně.
• Bolesti kloubů, svalů, únava, nechutenství, stěhující se artritida a menigitida.
• Těžké neurologické symptomy, silná únava, oslabení paměti, silné bolesti, deprese a psychózy.

Mezi 2. a třetím stádiem mohou proběhnout léta nebo i desetiletí. Proto je těžké spojit původ nemoci s hmyzím kousnutím. Vidíme vždy akutní stresory, které vedou k probuzení infekce do vážného stavu.

V časných fázích se může vytvořit tzv. boreliový lymfocytom, který není až tak známý, což je tuhá papula či uzel, který se nachází zejména na ušním boltci, prsní bradavce, nosním křídle či skrotu. Dalším symptomem je diseminovaná kožní forma lymské boreliózy, která se projevuje mnohočetnými červenými skvrnami. Počet skvrn kolísá od dvou po desítky.

Vzhledově se neliší od lokalizované formy erythema migrans, pouze jejich rozměry bývají většinou menší. Kloubní potíže se mohou objevit již krátce po nákaze. Zpočátku jde jen o subjektivní stesky na migrující artralgie, fyzikální nález na pohybovém aparátu je normální.

Objektivně zjistitelný kloubní zánět – lymská artritida – vzniká za řadu týdnů a měsíců po infekci.

Další možná úskalí spojená s LB

O čem se mluví již méně jsou tzv. koinfekce, což jsou další bakterie nebo paraziti, kteří mohli být přeneseny přisátím klíštěte. Klíšťata jsou do značné míry zatížena spoustou různých patogenů. Existují tedy specifické infekce, na které je třeba nezapomínat (Ehrlichioza, babesioza, bartoneloza, Riketsiosa, Mykoplasma, Toxoplasmoza, tularemie, viry apod).

Jak diagnostikovat?

Zlatým standardem českých laboratoří je tzv. ELISA test (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay), Tato metoda je založena na jednoduchém principu vazby mezi antigenem a příslušnou protilátkou, tedy se měří hladina protilátek proti boreliím.

Bohužel stanovení diagnózy je velmi kontroverzní a to, že nemáte dle ELISA testu zvýšené protilátky ještě neznamená, že borelie nemáte a také množství zvýšených protilátek ještě neznamená, že průběh nemoci je horší než u těch s nízkými hodnotami.

Posuzování změny hladiny protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Dnes je známo přes 300 různých kmenů boreliózy s přes 100 známými imunologicky relevantními antigeny. Borelie neustále tyto antigeny mění.

V prvních šesti až osmi týdnech po infikování neprobíhá v organizmu prakticky žádná tvorba protilátek.

Na tomto místě se doporučuje LTT-Eli-spot test, který může být pozitivní již po 14 dnech po kontaktu. V této době jsou IgM protilátky stále ještě negativní.

Přesnějším testem je tzv. Western blot (také znám jako imunoblot), který se ve většině případů dělá, jen když je ELISA test pozitivní. Oproti metodě ELISA je Western blot sice časově náročnější a dražší, ale citlivější.

Existuje vyhláška upravující diagnostické postupy pro lymskou boreliózu a kterou by lékaři měli respektovat (přece jen se jedná o vyhlášku, ne o zákon). Případně si ji můžete vytisknout zde (strany 4050 – 4052) http://www.szu.cz/uploads/sb103_10_1_novela.pdf a předat vašemu ošetřujícímu lékaři.

Důležitou informací v této vyhlášce je, že pokud jste měli přisáté klíště a jevíte symptomy boreliózy, lékař může nasadit antibiotickou léčbu bez toho, aniž by měl pozitivní laboratorní testy.

 Laboratorní vyšetření se v diagnostice erythema migrans rutinně neprovádí, výjimkou jsou klinicky nejasné stavy. Léčba se zahajuje na základě klinického zhodnocení a bez zbytečného odkladu.

Pak také říká, že v klinicky sporných případech by měl lékař použít právě Western blotu k potvrzení infekce.

Tedy pro vás to znamená, že tento test můžete vyžadovat! Ideálně Sérologické testy nemohou poskytnout informace o délce trvání nákazy, aktivitě a závažnosti infekce, účinku léčby ani o prognóze onemocnění. Jejich opakování po léčbě a při následné dispenzarizaci je většinou neúčelné, posuzování změny titrů protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Další důležitou informací pro vás je, že pokud jste byli, nebo jste infikováni boreliemi, nedoporučuje se darovat krev, ani kostní dřeň po dobu nejméně dvou let!

Jak Lymskou boreliózu řeší klasická medicína?

K léčbě se využívá škála antibiotik a léčba trvá mezi 14-28 dny dle klasifikace fáze nemoci. Problém však nastává, pokud se nemoc neidentifikuje včas a borelióza přechází do tzv.

pozdní fáze, která se může projevovat nejrůznějšími symptomy.

Tím, že je velmi oslaben imunitní systém, vidíme například v testech střevního mikrobiomu přemnožené bakterie, plísně, či parazity, se kterými si zdravý imunitní systém lehce poradí.

Mnohdy antibiotická léčba pomůže ze začátku, symptomy se však vrací a člověk se cítí hůře.

Tzv. Post-Lyme Disease Syndrome (PLDS – post boreliózní syndrom) je mnohými zpochybňován a těmto lidem jsou předepisovány antidepresiva a jsou posíláni k psychologům.

Jak tedy řešit PLDS?

Tohle je velmi dobrá otázka! Co víme je, že v těchto stádiích antibiotická léčba není účinná, a navíc velmi oslabuje již tak oslabenou imunitu.

Zde je třeba se zaměřit na to, jaká je skutečná příčina toho, že infekce přešla do PLDS, která již nelze účinně léčit antibiotiky a trvá déle než šest měsíců. Zdá se, že může souviset s následujícími faktory:

1. Sníženými buněčnými funkcemi a ochranou
2. Oslabenou imunitou
3. Systémovými bakteriálními infekcemi (koinfekcemi)
4. environmentální faktory včetně expozice plísním a parazitům

Může se jednat pouze o jeden z výše uvedených faktorů anebo více. Odpovědí tedy logicky je, posílit imunitní systém natolik, aby si s chronickými formami poradil.

Pro každého budou intervence samozřejmě vypadat jinak.

Zde máte několik několik tipů:

1. Zjistěte, zda máte výše zmíněné přidružené infekce. Pokud například z testů identifikujete candidu, ze střevního mikrobiomu určité parazity, zaměřte se primárně na ně. ZDARMA TEST NA PŘEMNOŽENOU CANDIDU ZDE. Jak na přemnoženou candidu, parazity a těžké kovy v těle najdete ZDE.

2. Zaměřte se na protizánětlivou stravu, plnou antioxidantů a omega 3 nenasycených mastných kyselin (tmavě listová zelenina, kvalitní tuky, fermentované potraviny, vývary z masa a kostí, potraviny bohaté na hořčík!) Omezte obiloviny, veškeré průmyslově zpracované potraviny, sladkosti, pečivo, trans tuky, uzeniny, alkohol, průmyslově zpracované cukry (ovoce je v pořádku, pokud netrpíte kandidózou), fastfood, polotovary – to jsou vše prozánětlivé potraviny. Podívejte se na seznam Přírodních zdrojů minerálních látek, podle kterého si můžete sestavit svůj zdravější jídelníček.
3. Exprese genů (viz článek o nutrigenomice) může také hrát roli při tom, jak daný jedinec bude na lymskou boreliózu reagovat. Jedinci s určitými geny, jako jsou HLA DRB1 15, DQ 6 nebo jiné HLA geny, mohou být mnohem citlivější na neurotoxiny. Mezi tyto neurotoxiny patří plísně, houby, toxiny produkované bakteriálními infekcemi, těžké kovy, látky znečišťující životní prostředí, toxické látky z kosmetiky, hygienických prostředků, z vody apod. Zde doporučuji identifikovat všechny možné toxické látky, které by mohly oslabovat imunitní systém.
4. S bodem 3. pak úzce souvisí podpora detoxikačních mechanismů těla. Samozřejmě, že detoxifikujeme neustále, každopádně problém nastává, pokud máme detoxikační mechanismy přetíženy, což je v dnešní době velmi běžné. Důležitá je tedy podpora detoxikačních systémů těla a to zejména jater, kde rozdělujeme dvě fáze. Pro podporu obou fází mohou být velmi účinné části bylin a jejich extrakty, jakými jsou například semena ostropestřce mariánského, kořen pampelišky, lékořice a dále také N-acetylcystein, podporující tvorbu guatathionu.

Dále detoxikační mechanismy můžete podpořit teplými koupelemi v epsomské soli. Pokud vám nedělají dobře koupele, můžete si v epsom soli namáčet alespoň chodidla.Pokud identifikujete vetší zátěž těžkými kovy, určitě se do detoxifikace nepouštějte sami, je dobré chelatační protokol provést se zkušeným lékařem!

Některé nové výzkumy poukazují na výhody éterických olejů při boji s boreliemi.

 Vědci z Johns Hopkins University zjistili, že mezi 34 esenciálními oleji testovanými při různých koncentracích proti boreliím, tři se projevily s podobnou nebo lepší účinností než antibiotická terapie.

Těmito třemi oleji jsou: oregánový olej (konkrétně karvakrol), dále skořicový olej a  hřebíčkový. I když se jedná o data in vitro (buněčná kultura), výsledky jsou velmi slibné.

Další skvělé oleje na léčbu jsou ty z:

• myrhy
• česneku
• tymiánu
• cuminu (římský kmín)
• eukalyptu

Vždy si vyberte jeden a vyzkoušejte jeden v reálném čase. Pak případně vyměňte.

Jak si doma udělat a jak dále pracovat s oregánovým olejem se dočtete v článku Jak na přírodní úlevu projevů kandidózy – recept na oregánový olej a ptačincovou mast.

Dalšími vhodnými prostředky při eliminaci borelióry mohou být, po důkladné detoxikaci hlavně toxických kovů a glyfosátu:

• pelyněk
• česnek
• vitamíny C a B1
• výtažek z olivových listů (více informací v knize)
• cist šedavý
• kočičí dráp
• zázvor
• křídlatka
• truskavec
• ozonizované oleje podle Dr. Steidla
• stevia
• propolis
• chlorella
• kvalitní rybí olej
• resveratol (tmavé hrozny)
• skvělý prostředek na přírodní léčbu je tento lék, který si vyrobíte doma. Tento lék mi pomohl se uzdravit z recidivy boreliózy bez antibiotik. Užívání je 3x denně.

Další přírodní podpůrná léčba 

Dle studie z roku 2015, která se zabývá alternativními přístupy k léčbě boreliozy je dále doporučováno:

• sauna a pára
• fotonová terapie
• léčba elektromagnetickými frekvencemi (frekvenční terapie)
• magnetoterapie
• urinoterapie
• klystýry

1. Základní prevencí je pak co nejvíce snížit riziko přisátí klíštěte pomocí výběru vhodného oblečení, používáním repelentů a dalších ochranných pomůcek.
2. Pokud jste boreliózu již prodělali, je také důležitá neustálá péče o váš silný imunitní systém k zabránění její opětovně aktivace.
3. Více informací o podpoře imunity najdete na Jak přírodně posilovat imunitu
4. Velmi Vám doporučuji k důkladnému prozkoumání také tento článek plný přírodních antibiotik – Seznam přírodních antibiotik a jejich použití na nejrůznější nemoci – najdete tam také boreliózu.

Vzhledem k tomu, že borelióza může vyvolat také různé záněty, doporučuji Vám se blíže podívat na přírodní prostředky k jejich léčbě. Mnoho cenných receptů a rad najdete v záložce Léčba zánětu, kam pravidelně shrnuji veškeré přírodní prostředky, které Vám pomohou se uzdravit bez uměle vyrobených léků.

Přeji Vám hodně zdraví a pevnou vůli.

Zdroje:

http://www.szu.cz/tema/prevence/ctvrtina-klistat-z-prazskych-lesoparku-je-infikovana, borelioza.cz, Die biologishe Behandlung der Lyme-Borreliose – INK., https://www.medicalnewstoday.com/articles/323881#Garlic,-myrrh,-thyme-kill-B.-burgdorferi

ČPZP – Pozor na klíšťata

Pobyt v přírodě obvykle přináší osvěžení pro tělo i duši. Letní měsíce jsou však obdobím, kdy byste si měli dávat pozor na mimořádně nebezpečné obyvatele trávy – na klíšťata obecná. Potkat je můžete od dubna do října, mohou se ale objevit i dřív. S největší pravděpodobností na ně narazíte ve vlhkých nížinách, ale také v podhorských oblastech do 1200 m n.m., v listnatých a smíšených lesích s nízkým podrostem i v příměstských lesoparcích. Je omyl si myslet, že klíště na vás spadne ze stromu – čeká na vás v trávě, nejvýše do jednoho metru nad zemí. K lidské pokožce nejčastěji proniknou nechráněným prostorem mezi kalhotami a botami. Pak lezou směrem nahoru. Vyhledávají teplá místa. Obvykle je objevíme na krku, podbřišku či břichu, ale není to žádné pravidlo.

Kousnutí klíštětem není žádná malichernost, tato nepříjemná zvířátka jsou často nositeli dvou vážných onemocnění: lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy. Proti té druhé existuje očkování, proti první nikoliv. Tyhle choroby toho mají dost společného, především nenápadné počáteční příznaky a obtížné určení diagnózy. I proto se někdy pletou.

Klíšťová encefalitida

Středoevropská klíšťová encefalitida nepatří mezi onemocnění s vysokým výskytem. Kdysi měla vysokou úmrtnost a i teď ještě existuje riziko následků po prodělaném onemocnění ve formě různých neurologických poruch včetně přetrvávajících obrn.

Výskyt klíšťové encefalitidy v České republice je bohužel na vzestupu. V minulém roce vzrostl počet nakažených až o šedesát procent, na 1028 případů, z toho tři lidé zemřeli. Odborníci to dávají do souvislosti s velmi teplým počasím. Češi se totiž vloni mohli nakazit i v listopadu a v prosinci, které se vyznačovaly nadprůměrnými teplotami.

Vysoký počet onemocnění klíšťovou encefalitidou je hlášen z jižních Čech a Šumavy, z okolí Prahy, Brna a Bruntálu, z Plzeňska a Opavska. Infikovaná klíšťata se hojně vyskytují zejména podél vodních toků a v okolí vodních ploch. U nás hlavně v povodí Vltavy, Sázavy, Berounky, Labe, Dyje a v okolí Vranovské přehrady.

Klíšťová encefalitida je vlastně virové onemocnění. Nakazit se přitom můžeme nejen přisátím klíštěte, ale i požitím tepelně nezpracovaného mléka či jiných mléčných výrobků, hlavně kozích a ovčích. Má obvykle dvoufázový průběh.

První stadium je obdobné jako u boreliózy, mezi 3. a 30. dnem od nakažení se objeví zvýšená teplota, bolesti hlavy a kloubů a „rozlámanost‘. V lepším případě tím vše končí a protilátky, které si organismus vytvořil, ho v nejbližších letech budou částečně chránit.

Na pár dnů, asi na pět až patnáct, se pak postiženému uleví, to ale neznamená, že je vyléčen. U jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a nemoc se projeví druhou fází. Ta má závažnější průběh.

Projevuje se příznaky typickými pro postižení nervové soustavy, vir už totiž pronikl do mozku. Nemocný si stěžuje na prudké bolesti hlavy, zvrací, pak začne tuhnout šíje, objevují se poruchy vidění a spavost. Tato fáze trvá 1-3 týdny.

Onemocnění je v mnoha případech následováno dlouhou rekonvalescencí, která může trvat až dva měsíce.

I když se pacient vyléčí, mohou mu zůstat celoživotní následky, například omezená hybnost. Hlavně lidi nad šedesát let může encefalitida připravit i o život. Na nemoc přitom neexistují léky. U dětí je průběh většinou lehčí než u dospělých. Základem léčby je klid na lůžku, podávání vitaminů a léků tlumících horečku, zánět a zvracení.

Základní očkovací schéma se skládá ze tří dávek

V České republice je dostupná vakcína, která obsahuje usmrcené viry. Očkování se doporučuje zejména osobám, které jednak žijí v rizikových oblastech, jednak v nich budou krátkodobě pobývat, např. na letním táboře.

Vakcinaci provádí na požádání praktický lékař a musíte ji zaplatit. Některé zdravotní pojišťovny poskytují svým klientům příspěvek na očkování.

Očkování lze provést během celého roku, nejen v zimních měsících. Zimní období je dobré z toho důvodu, že vakcína začíná plně působit až po čtrnácti dnech od podání druhé očkovací dávky. Klíšťata nás v zimě obvykle neohrožují, a tak není riziko, že onemocníte, i když jste už očkovaní. V jarních anebo letních měsících se to už ovšem může stát.

1. dávku je tedy vhodné aplikovat v zimních měsících, možná je ale kdykoliv.
2. dávka následuje 1-3 měsíce po 1. dávce.
3. dávka až po 9-12 měsících po 2. dávce.

Před klíšťaty vás pak celé očkování ochrání na dobu tří let, někteří lékaři udávají dokonce až pět let. Podle vědců očkování ochrání osm lidí z deseti. U zbylých dvou je průběh nemoci jen velmi mírný.

V žádném případě neplatí, že očkování chorobu ještě zhorší, nebo dokonce vyvolá, jak si mnoho lidí myslí.

Očkování sice mohou provázet mírné teploty či zarudnutí, to jsou ale běžné vedlejší účinky, ne projev klíšťové encefalitidy.

Je to dost pomalé schéma, takže se alternativně přistupuje ke zrychlenému schématu očkování, kdy je druhá dávka podána po 14 dnech, což u očkovaného dítěte zajistí dostatečnou ochranu. Ty jsou do jednoho měsíce po očkování 2 dávkami chráněny krátkodobě, pro vytvoření dlouhodobé ochrany se pak podává ještě třetí dávka po 9-12 měsících.

Jiné zkrácené schéma je tvořeno třemi dávkami po 7 a 14 dnech. Očkování v tomto zrychleném režimu vydrží 12 až 18 měsíců.

Lymeská borelióza

Získala své jména podle městečka Old Lyme ve státě Connecticut v USA. Původcem nemoci je baktrie borrelia, objevená roku 1982. Původcem v Evropě však není jen Borrelia burgdorferi, ale i nově objevené druhy Borrelia garini a Borrelia afzelii.

Borrelie cirkulují mezi divoce žijícími zvířaty (hlodavci, lesní zvěř). Přírodní ohniska nákazy jsou po celé České republice. V některých lokalitách je infikováno až 25 klíšťat ze sta vyšetřených. Čím déle klíště nebo jeho vývojové stadium saje krev, tím je větší možnost přenosu borrelie.

Nečekejte týdny, než se projeví příznaky nemoci, a nechte si zkontrolovat přímo samotné klíště.

Vyjmuté klíště můžete poslat do specializované laboratoře, kde z něj izolují DNA, která slouží pro odhalení přítomnosti bakterií způsobujících borreliózu, popřípadě viru klíšťové encefalitidy.

Tento způsob odhalení rizika nákazy vás může uchránit před komplikacemi. Do 5 dnů vám přijde poštou výsledek na dobírku.

Lymeská borelióza se až v polovině případů nijak neprojevuje, a proto nemocní přijdou často k lékaři pozdě. Zatím proti ní neexistuje očkování. Lymeská borelióza má nejen časné, ale i pozdní stadium.

Spolehlivým průvodním znakem je erytrém – červená skvrna v místě přisátí klíštěte, která nebolí, ale denně se zvětšuje a mívá ohraničený lem s centrálním vyblednutím, zarudnutí je obvykle větší než 5 cm. Může se vytvořit během pár dnů po přisátí klíštěte, ale také za několik týdnů.

Nejčastější inkubační doba je 7 až 14 dní. V některých případech se ale nemusí vytvořit vůbec, což je zrada. Další příznaky jsou v počátečním stadiu neurčité: zvýšená teplota, únava, bolesti ve svalech. Může tak připomínat obyčejnou chřipku.

Proto  lidé k lékaři nejdou, přestože právě v této fázi je borelióza dobře léčitelná antibiotiky.

U dětí, méně u dospělých, se někdy nalezna na kůži ušního lalůčku modročervený uzlík (1 až 5 mm), který může být provázen zduřením příslušných mízních uzlin.

Po několika týdnech, většinou však ne déle než za tři měsíce, se mohou vyskytnout další potíže. Postižení nervové soustavy se projeví bolestmi hlavy, ztuhlostí šíje, poruchami citlivosti a hybnosti, obrnami.

Pozdní stadium má podobu chronického postižení nervového, srdečně-cévního a kloubního systému. Projeví se po 6 až 12 měsících.

Odstranění klíštěte

Pokud už klíště objevíte, je nutné je co nejrychleji odstranit. Nákaze tak můžete zcela zabránit. Prokázalo se totiž, že klíšťata nemoc na člověka přenesou až po několikahodinovém sání, zhruba po čtyřech hodinách.

• Dezinfekce – postačí přiložit vatový tampon napuštěný alkoholovým nebo jodovým dezinfekčním prostředkem, po nakapání počkejte asi pět minut.
• Odstranění – uchopíte klíště pinzetou co nejtěsněji u kůže (vhodné je použít jednorázové gumové rukavice, ochráníte si tím kůži před případnou infekcí) a za plynulého viklání do stran (je jedno, zda ve směru hodinových ručiček nebo proti němu). Zásadně klíště uchopte u hlavičky, ne u zadečku, jinak hrozí, že do rány vmáčknete obsah jeho střev – i se všemi choroboplodnými zárodky.
• Po skončení celé akce místo opět vydezinfikujete.
• Není rozumné klíště jakkoliv mastit.

Co do přírody?

• Chystáte-li se do smíšených či křovinatých lesů, na louky nebo k vodním plochám, oblékejte si světlý oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi, které si zastrčte do ponožek. V parném létě je to sice nepohodlné, velmi se ale zvyšuje šance, že se na vás klíště nepřisaje.
• Používejte ochranné repelentní prostředky, které klíšťata odpudí. Počítejte ale s tím, že jejich ochrana není zcela stoprocentní.
• Po návratu z vycházky si pečlivě zkontrolujte celé tělo, včetně vlasů. Pravidelně také kontroluje své domácí miláčky, kočky a psy, zda nemají klíště. Pokud ano, postupujte, jako byste odstraňovali klíště sobě.

Spěchejte k lékaři, když:

• najdete skvrnu, která vypadá jako erytrém
• zaznamenáte ztuhlost šíje, obličejových svalů nebo sníženou citlivost končetin
• objevíte červenou bulku v blízkosti ucha, prsních bradavek nebo genitálií, provázenou zvětšením mízních uzlin (jde o boreliový lymfocytom, příznak častý hlavně u dětí) po několik týdnů pozorujete nevysvětlitelné bolesti kloubů nebo zad, píchání u srdce.

Klíšťata a borelióza – Vše pro zdraví

KLÍŠŤATA a Lymeská borelióza

Lymeská borelióza je onemocnění, které je způsobeno bakterií Borrelia burgdorferi. Toto onemocnění se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy a Jižní Ameriky. Rezervoárem této bakterie je více než 200 druhů zvířat. Nejčastěji se jedná o myši, hraboše, zajíce, veverky, krtky, rejsky, jeleny. Můžou jimi být i domácí zvířata jako je pes či kočka, ale i klíště, které je zároveň i přenašečem.

Hlavním přenašečem boreliózy jsou klíšťata. V Evropě se nejčastěji vyskytuje druh Ixodes ricinus. Přenašeči mohou být méně často rovněž komáři, ovádi, blechy a mouchy. Do kůže hostitele se klíště zachytává pomocí svého bodacího orgánu s názvem hypostom. Ten má na sobě drobné zpětně obrácené zoubky a klíště se jím pevně zachytí do kůže zvířete či člověka.

Klíště žije průměrně 2 roky a během svého životního cyklu prodělává tři vývojová stádia a vystřídá tři hostitele. Na jaře se z vajíček vyvinou larvy, které sají krev zejména hlodavců.

Druhý rok se larvy přemění v nymfy, parazitující nejčastěji na veverkách, ježcích či ptácích. Za tři měsíce nymfy dospívají v dospělou formu – imago. Dospělá klíšťata napadají hlavně vysokou zvěř.

Člověk je konečným hostitelem klíštěte, představuje slepou cestu jejich vývoje.

Klíšťata se vyskytují v přírodě od března do listopadu, a to na okrajích listnatých a smíšených lesů. Nachází se hlavně v travnaté nebo křovinaté krajině se stromy a loukami v nadmořské výšce do 800 m. V každém vývojovém stádiu klíště saje pouze jednou, za celý svůj život tudíž saje krev pouze třikrát.

Nejvyšší výskyt hladových klíšťat je zaznamenán v květnu a červnu a dále v září. V naší republice je lymeskou boreliózou promořeno asi 5-10% klíšťat. Přenašečem lymské boreliózy jsou výhradně nymfy a dospělá klíšťata.

Přisátí klíštětem, které je nejčastějším přenašečem lymeské boreliózy, uvádí jen 30-50% infikovaných pacientů. Příznaky a průběh boreliózy se dělí do třech stádií. Toto rozdělení je pouze schematické, neboť se mohou zároveň objevit i příznaky všech stádií, první stádium nemusí být vyjádřeno aj.

Typickým projevem prvního stádia boreliózy je erythema migrans. Jedná se o zarudnutí na kůži, často s centrálním vyblednutím, které může vycházet z místa vpichu. Dalším příznakem může být zvětšení regionálních lymfatických uzlin. Toto zarudnutí vzniká v průměru za 1,5 týdne od přisátí klíštěte.

Druhé stádium začíná většinou za 2 až 12 týdnů po přisátí klíštěte, trvá několik týdnů a vymizí obvykle do tří měsíců po nákaze. Může se projevit jako neuroborelióza. Jejími projevy může být tzv. meningoradikuloneuritida, která se projevuje značně proměnlivými bolestmi, dále periferní obrna nejčastěji lícního nervu,zánětem mozkových blan a mozku.

Dalšími možnými projevy druhého stádia lymeské boreliózy jsou kloubní a svalové projevy (bolesti kloubů a svalů, otoky nejč. kolenních kloubů. Přechodně může vlivem této infekce dojít i k zánětu srdečního svalu.

Na kůži se druhé stádium projevuje jako tzv. boreliový lymfocytom (jedná se o malý modravě červený infiltrát často na ušním boltci či lalůčku, prsní bradavce).

Mezi méně časté projevy patří neproduktivní kašel, bolest v krku, zvětšení jater, zánět varlat.

Třetí stádium boreliózy začíná měsíce až roky po nákaze.

K jeho příznakům patří kožní symptomy (acrodermatitis chronica atroficans – jedná se o zánětlivé a později atrofické postižení kůže nejčastěji na nohou).

Dalším projevům patří pozdní neuroborelióza projevující se encefalitidou (zánět mozku), encefalomyelitidou (zánět mozku a míchy), dále pak zánět kloubů, zejména velkých kloubů (koleno).

• Diagnóza lymeské boreliózy se stanovuje podle přítomnosti klinických příznaků, potvrzuje se serologickým vyšetřením krve, v případě neurologických projevů vyšetřením mozkomíšního moku, při postižení kloubů i vyšetřením kloubního punktátu.
• Základem léčby boreliózy je podávání antibiotik.
• Prevence

V současné době není dostupná očkovací látka proti borelióze, jedinou možnou prevencí je ochrana před klíšťaty. Obyvatelům či návštěvníkům endemických oblastí s vysokým výskytem nakažených klíšťat se doporučuje nosit do přírody dlouhé kalhoty zastrčené do bot, vysoké ponožky, pevné boty, dlouhý rukáv. Vhodné je zejména světlejší oblečení ( klíště je na něm lépe vidět) hladkého povrchu.

Oblečení i kůži je vhodné před procházkou do lesa či na louky ošetřit repelentem odpuzujícím hmyz a klíšťata. Po návratu je třeba tělo podrobně prohlédnout a případné klíště do nejdříve odstranit (riziko nákazy se zvyšuje s délkou doby od přisátí).

Klíště se odstraňuje pomocí tupé pinzety, v žádném případě holýma rukama ( nebezpečí infekce nakaženým klíštětem). Před manipulací s klíštětem místo vydezinfikujeme. Klíště uchopíme do pinzety co možná nejblíže hlavičky a bez velkého tlaku na jeho tělo klíště točením kolem osy jedním směrem uvolníme. Následně ránu opět vydezinfikujeme.

Prognóza

Prognóza lymeské boreliózy zachycené v časných stádiích je dobrá, příznaky onemocnění obvykle vymizí i bez léčby. Mohou někdy přetrvávat obtíže jako únava, bolesti hlavy, kloubů a svalů. U pozdní formy onemocnění je prognóza již horší, v některých případech lze pozorovat i progresi nervového postižení. Úmrtnost lymeské boreliózy je nízká

LYMESKÁ BORELIÓZA – inkubační doba, příznaky a léčba

Lymeská borelióza představuje nebezpečné infekční onemocnění, které na člověka přenášejí klíšťata.

Ačkoliv někdy probíhá zcela bez příznaků, obvykle postihuje kůži a klouby, ale může způsobit také závažné poškození nervové soustavy, srdce i dalších orgánů.

Pokud jste tedy po návratu z přírody na těle objevili svědící tmavočervenou skvrnu, měli byste se mít na pozoru a co nejrychleji vyhledat lékaře. 

Lymeská borelióza, kterou lidé jinak nazývají také lymská borelióza či lymská nemoc, je nejčastější infekční onemocnění přenášené klíšťaty v České republice. Jedná se o zoonózu, což znamená, že primárně postihuje zvířata, jako jsou například hlodavci, psi, kočky nebo ovce a kozy. Člověk je pouze náhodnou obětí a nákaza se od něj už dále nešíří.

Jak se borelióza přenáší?

Ačkoliv původce lymeské boreliózy nebyl až do 80. let minulého století známý, dnes už lékaři vědí, že za vznik tohoto onemocnění jsou zodpovědné bakterie rodu Borrelia. V České republice se jedná převážně o druhy Borrelia burgdorferi sensu stricto, Borrelia afzelii a Borrelia garinii.

Na člověka bakterie přenášejí infikovaná klíšťata, a to jak dospělí jedinci, tak i larvy a nymfy, které může pacient snadno přehlédnout. Stačí tak jediný výlet do přírody, návštěva parku nebo procházka vysokou travou, kde se vám na kůži přisaje drobný parazit, a pokud se pak důkladně neprohlédnete, hrozí vám vznik nepříjemných zdravotních komplikací.

Přenašečem lymeské boreliózy je průměrně každé třetí až čtvrté klíště.

Skutečně se však nakazí méně než 5 % lidí a se zbytkem případů, kdy se na člověka přisaje infikovaný tvor, si poradí jeho imunitní systém. Důležitou roli přitom hraje také doba přisátí klíštěte.

Aby došlo k přenosu infekce, musí totiž být přisáto alespoň 24 hodin. Zároveň platí, že s přibývajícím časem se riziko nákazy zvyšuje.

Bakterie Borrelia žijí ve střevech klíšťat, odkud se prostřednictvím jejich infikovaných slin v průběhu sání krve přenáší do těla hostitele, kde se krevním oběhem následně šíří do jednotlivých orgánů.

Existují však i případy přenosu boreliózy z matky na plod a došlo také k situaci, kdy se člověk nakazil po rozmačkání klíštěte mezi prsty vlivem kontaktu infikovaných tělních tekutin parazita s porušenou kůží či drobnými oděrkami.

Výskyt boreliózy

Lymeská borelióza má v České republice sezónní charakter, což souvisí hlavně se zvýšenou aktivitou klíšťat během jarních a letních měsíců.

Obzvláště v období od května do září se počet nakažených vždy několikanásobně zvyšuje, a právě z toho důvodu je důležité mít se na pozoru a nepodceňovat jednotlivé příznaky.

Nejohroženější skupiny obyvatel přitom představují děti od 5 do 9 let a dospělí starší 55 let.

Jak se projevuje borelióza?

Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění, jehož průběh lékaři rozdělují do tří různých stádií. Jedná se o tyto fáze:

1. Časné lokalizované stádium
2. Časné generalizované stádium
3. Pozdní stádium

Pokud jde o charakteristické příznaky, jejich závažnost se případ od případu liší. Lidé si však toto onemocnění nejčastěji spojují s tím, že u pacientů vyvolává borelióza fleky na kůži. Bez včasné léčby pak může způsobit také závažné postižení nervové soustavy, kloubů, srdce a dalších orgánů.

V mnoha případech probíhá nákaza boreliózou asymptomaticky nebo jsou klinické projevy boreliózy tak mírné, že jim nemocní nepřikládají příliš velký význam. Zatímco někdy se pacienti sami následně uzdraví, jindy může naopak dojít k rozvoji závažných symptomů v důsledku jiného infekčního onemocnění, které způsobilo oslabení imunitního systému.

Spousta pacientů se také ptá, jakou má klíšťová borelióza inkubační dobu. Ta se však stejně jako závažnost jednotlivých příznaků u každého člověka liší. První symptomy se obvykle dostaví v rozmezí 3–30 dnů od napadení organismu bakteriemi, ale není výjimkou, že se nemoc rozvine až několik měsíců po kousnutí infikovaným klíštětem.

Časné lokalizované stádium boreliózy

Pro první stádium lymeské boreliózy je typické zarudnutí kůže, které se nazývá erythema migrans neboli migrující erytém. Tato červená skvrna se objevuje v místě přisátí klíštěte, což lékařům diagnostiku boreliózy obvykle značně usnadní. Pokud se ale klíště přisaje na hlavě nebo na zádech, pacient si zarudnutí zpočátku nemusí vůbec všimnout.

Migrující erytém se může objevit během pár dní, ale často se vybarví až s několikatýdenním odstupem od prvotního kontaktu s parazitem.

Na okrajích bývá ostře červeně ohraničený, zatímco směrem ke středu může postupně blednout. Nebolí, většinou nesvědí a kůže v jeho okolí není horká ani nepálí.

U části postižených se pak mohou dostavit také nespecifické příznaky, kam se řadí:

• bolesti kloubů a svalů,
• únava,
• malátnost,
• zvýšená teplota,
• nevolnost,
• nechutenství.

Časné generalizované stádium boreliózy

Po nástupu druhé fáze se nemoc rychle šíří organismem a zasahuje klouby, stěny cév a obaly nervů. Mezi typické příznaky proto patří například pálení kůže, nepříjemné mravenčení, tiky, závratě a zvláštní necitlivost pokožky, ale také některé projevy neuroboreliózy, jako je třeba obrna lícního nervu, boreliová meningitida či Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom.

Pod kůží na ušním boltci, na nose či na prsním dvorci se může objevit boreliový lymfocytom, což je tuhá, temně červená či fialová bulka.

Mnozí pacienti si již krátce po nákaze stěžují také na přítomnost otoků a kloubní obtíže, které se mohou v řádu týdnů či měsíců rozvinout až v lymeskou artritidu.

Neobvyklé pak nejsou ani problémy s močovým měchýřem a střevy, vysoké horečky, bolesti zad a nepříjemné strnutí šíje.

Aby toho nebylo málo, objevit se mohou také mnohočetné erytémy, které vzhledově připomínají původní zarudlou skvrnu, ale bývají spíše menší. V krajním případě pak nakažené trápí poruchy vidění, pískání v uších, silné bolesti hlavy, poruchy srdečního rytmu nebo různé záněty, které se mohou opakovaně vracet.

Celkově tedy může pacient v druhém stádiu boreliózy pociťovat některé (nebo dokonce většinu) z těchto symptomů:

• bolesti kloubů a vznik otoků,
• pálení a mravenčení pokožky,
• periferní obrnu nervů,
• mnohočetné migrující skvrny na kůži,
• bolesti zad a strnutí šíje,
• boreliový lymfocytom,
• poruchy vidění a sluchu,
• silné bolesti hlavy,
• vysoké horečky,
• srdeční obtíže,
• opakované záněty,
• dlouhodobý pocit vyčerpání,
• problémy s močovým měchýřem a střevy.

Pozdní stádium boreliózy

Jelikož mezi přechodem boreliózy z druhé do třetí fáze mohou uběhnout roky, ale klidně i celá desetiletí, vysledovat původce onemocnění nemusí být snadné.

Tato obávaná chronická forma je nicméně velice vzácná, a pokud pacient včas podstoupí léčbu, nemělo by k ní vůbec dojít.

V opačném případě způsobuje borelióza trvalé následky, s nimiž si lékaři již nedokáží tak snadno poradit.

A jak třetí fázi boreliózy vlastně poznáte? Typické jsou třeba neurologické obtíže, poruchy koncentrace a orientace, problémy s pamětí nebo celkové oslabení obranyschopnosti organismu. Zároveň může dojít k přechodu lymeské artritidy do chronického stádia a pacientům hrozí také zvýšené riziko rozvoje zánětlivých onemocnění mozku.

V rámci onemocnění jménem acrodermatitis chronica athrophicans dále dochází k degeneraci podkoží a ke vzniku zánětlivých ložisek na kůži, která obvykle mají modročervenou barvu a těstovitou konzistenci. Později se mohou tvořit také tuhé uzly, kůže začíná být vrásčitá a svou tenkostí připomíná cigaretový papír. Možné příznaky třetího stádia boreliózy tedy zahrnují:

• poruchy soustředění a orientace,
• problémy s krátkodobou pamětí,
• oslabení imunity,
• vznik zánětlivých ložisek na kůži,
• pozdní lymeskou artritidu,
• rozvoj zánětlivých onemocnění mozku.

Diagnostika

V případě lymeské boreliózy slouží ke stanovení diagnózy sérologické vyšetření protilátek proti bakteriím rodu Borrelia (tzv. metoda ELISA). Tento test na boreliózu se vždy provádí jako první, ale jeho pozitivitu je následně nutné potvrdit přesnějším krevním vyšetřením, které se označuje jako Western blot či imunoblot.

Pozitivní sérologické vyšetření totiž nemusí hned znamenat, že máte boreliózu. Příčinou může být takzvaná paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s nákazou v minulosti již setkal a jeho imunitní systém ji sám zlikvidoval. Také se může jednat o projev nespecifické reakce organismu na jiné onemocnění.

Doplňkovou metodou při diagnostice lymeské boreliózy je polymerázová řetězová reakce, která v odebraném vzorku detekuje přítomnost borreliové DNA. Nejvyšší záchyt přitom bývá v bioptickém vzorku kůže a v synoviální tekutině, zatímco vyšetření krve a moči je pro tuto metodu nevhodné.

Některé laboratoře zároveň provádějí i testování klíšťat na přítomnost borelií a virů, které u člověka vyvolávají encefalitidu. Pokud se nákaza u parazita potvrdí, nemusí to ale nutně znamenat, že se infekce přenesla také na jeho hostitele a není to tedy důvodem pro okamžité zahájení léčby.

Jak léčit boreliózu?

Pokud se u pacienta včas potvrdí lymeská borelióza, léčba je poměrně snadná. Nemocným se po dobu 2–4 týdnů podávají antibiotika, která by měla infekci zlikvidovat.

Volba konkrétního typu antibiotik a způsobu jejich podávání (perorálně či intravenózně) přitom závisí jak na věku pacienta a stádiu onemocnění, tak i na délce trvání jednotlivých klinických projevů a jejich závažnosti.

Nejčastěji podávaná antibiotika jsou:

• doxycyklin,
• amoxycilin,
• ceftriaxon,
• cefotaxim,
• penicilin G.

Ačkoliv v některých případech probíhá nákaza lymeskou boreliózou bez jakýchkoliv výraznějších příznaků, přisátí klíštěte byste rozhodně neměli podceňovat.

Neléčené onemocnění totiž může pacientům způsobit vážné trvalé následky. Když se ovšem podaří nemoc odhalit včas, až sedmdesát procent pacientů se pomocí antibiotik úspěšné vyléčí.

V případě, že se boreliózu nepodaří identifikovat včas a nemoc přejde do pozdní fáze, dochází k výraznému oslabení imunitního systému.

Antibiotická léčba pak již nemusí být natolik účinná jako u infekcí, které se podaří podchytit v časných stádiích, a borelióza po letech často pacientům působí nepříjemné obtíže.

Pokud ale nedojde k relapsu a zhoršení neurologického stavu pacienta, opakované či dlouhodobé podávání antibiotik obvykle nemá žádný přínos.

Protilátky proti bakteriím rodu Borrelia ani po vyléčení nemoci z pacientova těla nemizí. Jsou naopak známkou toho, že se jeho organismus s infekcí setkal a vytvořil si proti ní obranu. To ovšem neznamená, že člověk bude proti borelióze následně chráněný. Boreliózou se totiž můžete nakazit i opakovaně. 

Očkování proti borelióze

Ačkoliv se lékaři a parazitologové již dlouhé roky snaží vyvinout spolehlivou vakcínu proti borelióze, žádné účinné očkování, které by dokázalo nákaze předejít, prozatím neexistuje.

Sledování pacientů po borelióze

Osoby, které lymeskou boreliózu prodělaly, obvykle zůstávají i po ukončení léčby pod dohledem lékařů. Takové sledování trvá zpravidla dva roky, opakovaný sérologický test na lymskou boreliózu ale není nutný.

Přírodní léčba boreliózy

Žádné bylinky ani přírodní prostředky nedokáží nahradit léčbu antibiotiky. Někteří lidé se však přiklání k užívání výtažků z černého bezu, třezalky nebo z byliny jménem štětka, což údajně posiluje obranyschopnost organismu.

Borelióza v těhotenství

Ani nastávající matky, u nichž se objeví některé z příznaků lymeské boreliózy, by neměly odkládat návštěvu lékaře. Bakterie rodu Borrelia jsou totiž schopné proniknout i skrze placentu. Infekci je proto nutné co nejdříve podchytit a vyléčit pomocí vhodných antibiotik, aby nedošlo k přenosu onemocnění na nenarozené dítě.

Těhotné ženy, které na těle objeví přisáté klíště nebo si zaznamenají některé známky probíhající boreliózy, se často bojí, že by tato nemoc mohla jejich dítě ohrozit. Žádné nepříznivé účinky na vývoj plodu se ale dosud neprokázaly a nákaza se nepřenáší ani do mateřského mléka, takže nakažené matky mohou i nadále své děti kojit.

Borelióza u dětí

Příznaky boreliózy u dětí jsou velmi podobné těm, s nimiž se potýkají dospělí pacienti. Ačkoliv migrující erytém většinou dosahuje v průměru alespoň 5 centimetrů, u dětí bývá spíše menší. Zároveň se často objevuje boreliový lymfocytom, a to hlavně na ušním boltci nebo na špičce nosu.

Léčba boreliózy i v tomto případě zahrnuje podávání vhodných antibiotik, jejichž nasazení je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem. Čím dříve se podaří onemocnění odhalit, tím se pravděpodobnost úplného vyléčení zvyšuje.

Postboreliový syndrom

Některé pacienty i po léčbě antibiotiky nadále trápí zdravotní obtíže, které zahrnují například bolesti kloubů a svalů, silné bolesti hlavy, zvýšenou únavu, malátnost nebo poruchy soustředění. Testy na přítomnost bakterií přitom bývají negativní a ani opakovaná antibiotická léčba nepřináší žádné zlepšení.

Tento stav se označuje jako postboreliový syndrom či syndrom po proběhlé lymeské borelióze.

Zatímco někteří odborníci považují dané komplikace za následek prodělané infekce, jiní jejich existenci zpochybňují a jsou přesvědčeni o tom, že souvisí s psychosomatickými faktory či depresemi.

Ať už je však pravda jakákoliv, postboreliový syndrom rozhodně nelze léčit podáváním dalších antibiotik.

Zdroje: infekce.cz, bulovka.cz, ftn.cz, szu.cz, dermatologiepropraxi.cz