Cukrovka se týká nás všech – vše o zdraví

Zdroj: Test For Diabetes z Shutterstock

Cukrovka má více typů, podle mechanismu vzniku.

diabetes mellitus 1. typu

DM 1 typu vzniká na podkladě autoimunitní reakce, kdy tělo vytváří protilátky proti buňkám produkujícím inzulín.

Organismus ztrácí zcela schopnost vyrábět inzulín a člověk je odkázaný na jeho podávání ve formě injekcí.

Strava a celkově životní styl zde sehrávají samozřejmě velkou úlohu, ale nejdůležitější je počítat množství přijímaných sacharidů a podle toho si nastavovat dávky inzulínu.

diabetes mellitus 2. typu

DM 2 typu představuje až 90 % všech případů cukrovky a jeho výskyt stále stoupá. Vzniká na podkladě obezity, která má za následek sníženou účinnost inzulínu. Mluvíme o tzv. inzulínové rezistenci, kterou se slinivka snaží překonat zvýšenou tvorbou inzulínu.

Postupně ale již není tělo schopno vyrobit tolik inzulínu, kolik ho je potřeba k udržení normální hladiny glykémie a objevuje se cukrovka. Léčba spočívá především v redukci tělesné hmotnosti, součástí jsou i léky, které jednak zvyšují citlivost tkání vůči inzulínu a jednak podporují tvorbu vlastního inzulínu.

Pokud dieta a léky selhávají, přistupuje se i k léčbě inzulínem.

gestační diabetes

Jak napovídá název, těhotenská cukrovka vzniká v těhotenství vlivem přirozených hormonálních změn. Po porodu ve většině případů ustupuje, ale zvýšené riziko vzniku cukrovky 2. typu v budoucnu zůstává.

diabetes mellitus při chronickém onemocnění slinivky břišní

Při závažných onemocněních slinivky se může objevit i cukrovka, příčina tedy tkví přímo ve slinivce.

MODY diabetes

MODY diabetes vzniká na podkladě genetické odchylky a může se v jedné rodině vyskytovat třeba po několik generací.

Jak má vypadat strava diabetika?

Cílem léčby je dosáhnout a udržet hodnoty glykémií co nejvíce v normě (3,5-5,6 mmol/l) a zabránit vzniku komplikací spojených s cukrovkou. Energetický příjem by tedy měl být v rovnováze s výdejem, aby nedocházelo k nežádoucímu vzestupu hmotnosti, u obézních diabetiků je hlavním léčebným krokem redukční dieta.

Především diabetici 1 typu si musí pečlivě hlídat příjem sacharidů, protože podle toho si nastavují i množství podávaného inzulínu. Velmi důležité je zajistit dostatečný příjem všech potřebných vitaminů, minerálních látek a antioxidantů, protože všechny uvedené nutriční faktory pomáhají chránit cévy před toxickým působením vysokých hladin krevního cukru.

U diabetiků 2. typu je stěžejní snížit energetický příjem. Vzhledem k tomu, že v jídelníčku diabetiků mnohdy převažují tuky, je jejich snížení krokem čísla jedna.

V praxi to znamená významně omezit/vyřadit uzeniny, paštiky, méně používat tuk na mazání, šetřit i s tukem při tepelné úpravě.

Důležité je i změnit složení přijímaných tuků, omezit nasycené tuky a zvýšit příjem nenasycených tuků z ryb a olejů.

Hlídat si sacharidy a zvýšit příjem bílkovin

Jistá omezení se týkají i sacharidů.

Diabetik by měl vyřadit ze svého jídelníčku rychle vstřebatelné cukry, tedy slazené nápoje, sladkosti, na škodu je i přemíra ovoce, džusů, fresh džusů nebo mléka. Chybou je ale vzdávat se tzv.

komplexních sacharidů, které se nachází v celozrnném pečivu, vločkách, bramborách, těstovinách nebo rýži. Vláknina dobře sytí a napomáhá i upravit hladinu krevního cukru.

Žádoucí je zvýšit příjem bílkovin, především z libového masa, méně tučných sýrů, ryb a zakysaných mléčných výrobků.

Pravidelná strava a pitný režim

Strava diabetika by měla být pravidelná, nejlepší je mít 3 hlavní jídla a 2 svačiny. Obézní diabetik nepotřebuje druhou večeři!

Pitný režim je také důležitý, přednost mají neochucené nápoje, obyčejná voda a čaje. Pozor na náhražky kávy, bývají z obilovin a tím pádem jsou i zdrojem energie v podobě sacharidů.

Šťastné nejsou ani nápoje s náhradními sladidly, protože člověka neodnaučí tomu hlavnímu – chuti na sladké. Pozor na alkohol, je sám o sobě dost energetický a přispívá k obezitě.

Často je v pozadí neúspěchu při hubnutí.

Tichý nepřítel

Diabetická dieta je v podstatě vyváženou stravou, žádné zvláštní záludnosti zde nenajdeme.

Proč tedy tolik lidí selhává a víceméně vědomě si zhoršuje kvalitu života a v průměru o 15 let si život zkracuje? Odpověď je jednoduchá – cukrovka dlouho nebolí, nějaký vysoký cukr člověka přece nerozhází.

Člověk se „vzpamatuje“ zpravidla až v době, kdy komplikace cukrovky značně pokročí a změny jsou již víceméně nevratné.

Nepodceňujte tedy svůj diabetes, změňte svůj životní styl a začněte se o sebe starat nejen před plánovanou kontrolou u lékaře. Cukrovka je zrádná, ale pokud zatnete zuby, můžete se jí i zbavit.

Takže pro zopakování – strava diabetika 2. typu má být pestrá, pravidelná a má splňovat zásady správné výživy. Důležitou součástí je pravidelný, přiměřený pohyb, samozřejmostí by mělo být nekouření a přiměřená konzumace alkoholu.

Choďte na kontroly ke svému lékaři, buďte k sobě poctiví a berte nemoc vážně. Hodně dělá také péče o duši, přemíra stresu diabetes zhoršuje. Přehodnoťte své priority, honba za kariérou a penězi vám zdraví nevynahradí.

Cukrovka 2.typu se dá lépe zvládat pomocí metod přírodní medicíny

Proč může být přírodní medicína úspěšnější při léčbě cukrovky? 

V tomto článku se dozvíte, že cukrovka nemusí vždy končit jen dietou a trvalým užíváním léků nebo inzulínu, jak většina pacientů s cukrovkou končí. Lidský organismus má obrovský regenerační potenciál a průběh cukrovky se dá dokonce zvrátit a cukrovky se za určitých podmínek můžete i zbavit.

  Není to sice hned, ozdravování trvá pár měsíců, ale postup není složitý. Podle lékařů západní přírodní medicíny je třeba SYSTEMATICKY A DELŠÍ DOBU PŮSOBIT NA HLAVNÍ PŘÍČINY CUKROVKY, které jsou v podstatě známy. Organismus na tyto SYSTEMATICKÉ ZMĚNY zareaguje, dochází ke zlepšení zdraví.

Zdravotní problém proto postupně odchází. 

Lékaři západní přírodní medicíny mají vysokoškolské medicínské vzdělání. Dobře znají funkce lidského organismu.

Objevili různé regenerační metody, které obnovují narušené funkce organismu i bez léků (např. plnohodnotnou výživu). Pomocí těchto regeneračních metod se odstraňují příčiny zdravotních problémů.

Regenerační metody jsou GARANTOVÁNY  lékařskými společnostmi lékařů západní přírodní medicíny.

A proč věřit mně? Své celoživotní vzdělávání v oblasti zdraví a výživy jsem završil v Německu a jsem certifikován Německou lékařskou společností pro léčebné půsty a výživu (ÄGHE). Tato lékařská společnost garantuje velice účinné regenerační metody – léčebný půst a plnohodnotnou výživu, které pomáhají při řadě zdravotních problémů.  

Klasický přístup k léčbě cukrovky 2.typu

Pokud je někomu diagnostikována cukrovka 2. typu, zpravidla je upozorněn, že ho tato diagnóza bude provázet celý život. Dostane léky a pokyny, jak se stravovat. V případě potřeby i návod, jak zacházet s inzulinem a jak si měřit glykémii. Prostě umět udržet svůj cukr pod kontrolou.

To je víceméně standardní postup. Vzhledem k tomu, že v ČR žije skoro milión diabetiků, lidé tento postup znají a většinou ho vnímají jako jediné možné řešení. Toto řešení ovšem neléčí, jen reaguje na zdravotní stav organismu.

Tento přístup vede k tomu, že se většinou dávky inzulinu zvyšují a často vznikají i další zdravotní problémy. Obvykle se zvyšují i dávky dalších léků (tlak, cholesterol), protože tyto zdravotní problémy mají podobné příčiny (inzulinová rezistence se prohlubuje a proto se např. musí zvyšovat dávky inzulínu).

To vede k dalším zdravotním problémům – např. k neuropatii a často i k amputacím nohou. Neradostná vyhlídka…

Lékaři západní přírodní medicíny se zaměřují na hlavní příčiny cukrovky

Chtěli bychom zde ukázat i trochu jiný přístup, který k cukrovce 2. typu zaujímají lékaři tzv. západní přírodní medicíny. To jsou např. lékaři tzv. funkční medicíny nebo integrativní medicíny.

Jedná se vlastně o nové lékařské směry, které jsou zaměřeny spíše preventivně na celkové zdraví člověka. Oproti klasické medicíně se např. více zabývají výživou a životním stylem, které celkové zdraví také ovlivňují. Řeší tedy skutečné příčiny cukrovky.

S jejich metodami se ztotožňujeme i v Centru řízené regenerace s.r.o. a používáme je v našich regeneračních programech.

Hlavní příčiny cukrovky 2.typu podle lékařů přírodní medicíny

Nejprve se podíváme na hlavní příčiny příčiny cukrovky, které se západní přírodní medicína pomocí regeneračních metod snaží odstranit. Proto jsou úspěšní.   

Prvním příčinou je snížená produkce inzulinu, který vytvářejí beta buňky Langerhansových ostrůvků.  Druhou hlavní příčinou cukrovky, je špatná reakce buněk na inzulin. Tím špatně přijímají glukózu, která je důležitým energetickým zdrojem. Tento stav buněk se jmenuje inzulinová rezistence.  

Pokud se týká snížené produkce inzulínu, existují dvě základní příčiny. Na prvním místě  je nedostatečná výživa – jednoduše řečeno beta buňky Langerhansových ostrůvků nemají dostatek živin pro to, aby došlo ke všem biochemickým reakcím, nutných pro produkci inzulinu.

  Další příčinou je špatný stav mezibuněčného prostoru – mezi buňkami slinivky břišní, které také brání dobré funkci beta buněk Langerhansových ostrůvků.

  Tyto příčiny se však pomocí regeneračních metod dají odstranit a tím se obnoví schopnost buněk Langerhansových ostrůvků produkovat inzulin.

Pokud se týká inzulinové rezistence, lékaři přírodní medicíny znají několik příčin, které ji způsobují. Patří k nim špatná frekvence denních jídel, špatná skladba potravy, nedostatek pohybu, nedostatek spánku a řada dalších příčin. Každá z nich se ale dá odstranit a tím se dá výrazně zlepšit reakce buněk na inzulin.  

Nedostatečná výživa – hlavní příčina cukrovky 

Cukrovka 2. typu je zcela jednoznačně zdravotním problémem způsobený životním a stravovacím stylem. Dokonce se dá říci, že cukrovka je často způsobena blahobytem a přejídáním.

  Většina lidí má stravu dostatečně kaloricky bohatou a nechápe, že i když od stolu pravidelně odchází maximálně zasycena, může i tak ve výživě chybět některá ze 46 esenciálních živin.

Protože lidé se stravují víceméně nahodile, podle chuti a nálady, stává se to často.  Více se dozvíte dále v rámečku.  

K zamyšlení: Může výživa pomáhat řešit zdravotní problémy? Jím zdravě?

Lidé často žijí v přesvědčení, že něco tak obyčejného, jako je výživa, nemůže přeci pomáhat řešit zdravotní problémy. Často k nám  přicházejí s přesvědčením, že jí zdravě a že jim zdravá výživa stejně nepomohla. Říkají např.:

• Mám zdravou výživu ze zahrádky… 
• Jím hodně ovoce a zeleniny…
• Jím Bio potraviny a nakupuji ve zdravé výživě…
• Nejím konzervy a uzeniny
• Stravuji se rozmanitě…

Všechno to jsou dobré kroky ke zdravé výživě, které schvalujeme. 

  Zapamatujte si: Nepomáhá jakákoliv výživa, ale jde hlavně o obsah 46 nenahraditelných živin!!! 

1. Potraviny nestačí mít jen Bio nebo z vlastní zahrádky, to je jen jedna – méně důležitá stránka. Vědci zjistili, že výživa musí nutně obsahovat všech 46 životně nenahraditelných (tzv. esenciálních) živin v dostatečném množství. Jedná se o aminokyseliny (např. leucin, valin, tryptofan, fenylalanin apod.), esenciální mastné kyseliny (kyselina linolová, kyselina alfa linolenová), minerály (např. hořčík, vápník, mangan a řada dalších) a vitaminy (A, celá skupina vitaminů B, C,D, K). Každá z těchto živin se v lidském organismu účastní mnoha biochemických reakcí. A to je pravá podstata výživy. Kvůli těmto esenciálním živinám 3x až 5x denně jíme. Dá se říci, že všechny pochody v lidském těle, imunitní látky, hormony, enzymy, všechny kosti a tkáně jako výchozí “stavební ” materiál potřebují právě tyto esenciální živiny.  Organismus tyto živiny neumí vyrobit, MUSÍ být dodány potravou. Pokud výživa obsahuje v dostatečném množství všech 46 esenciálních živin, jedná se o tzv. plnohodnotnou výživu.
2. Pokud jakákoliv živina v potravě chybí nebo je obsažena v malém množství nastávají závažné zdravotní problémy. Např. nedostatek železa vyvolává anémii, nedostatek vitaminu C nemoc kurděje, na kterou v minulosti umíralo mnoho námořníků. Nedostatek aminokyselin např. způsobuje psychické poruchy, poruchy funkce jater apod. Mnohostranný význam všech těchto živin pro organismus je potvrzen mnoha Nobelovými cenami
3. Základním problémem všech tzv. zdravých výživ, je to, že i když má obsaženy “zdravé” suroviny, většina lidí se stravuje podle chuti a nálady. Teď mám chuť na banán, večer si dám řízek s bramborem. Zítra na snídani jogurt s ovesnými vločkami. Tento víceméně nahodilý systém stravování, který má 95% obyvatelstva, však nezajišťuje SYSTEMATICKÝ příjem všech 46 esenciálních živin. Proto tato nahodilá strava je častou příčina zdravotních problémů a narušeného metabolismu
4. Lidé s chronickými zdravotními problémy mají většinou snížené zásoby některých živin. K jejich doplnění nestačí obvykle jen běžná nahodilá výživa. Proto lidem jejich „zdravá výživa“, i když používají relativně zdravé suroviny, při řešení zdravotních problémů většinou nefunguje
5. Naopak systematicky dodržovaný plán plnohodnotné výživy, který je odborně propočítán na obsah všech 46 esenciálních živin, je významná regenerační metoda. V Německu ji jako léčebnou metodu ve své praxi používají lékaři sdruženi v Německé lékařské společnost pro léčebné půsty a výživu. A mají s ní velice dobré dlouhodobé zkušenosti
6. My jsme systém plnohodnotné výživy vystudovali v Německu a máme certifikát této lékařské společnosti, že můžeme systém plnohodnotné výživy školit  
7. Zde si můžete položit základní otázku: Je můj systém výživy, který používám, skutečně dobře propočítán na obsah všech 46 živin? Schválně se podívejte na zdroj, ze kterého čerpáte. Ani to, že se např. stravujete podle zásad ajurvédy, jógy, tradiční čínské medicíny, vašeho lékaře,  či podle nějakého léčitele předem nezaručuje obsah všech 46 živin!!! Toto je naše odpověď pro ty, kteří nevědí, proč si vybrat právě náš systém: Naše plnohodnotné stravovací plány v regeneračních programech se výrazně odlišují od různých dalších stravovacích systémů či zásad právě tím, že jsou odborně propočítány na obsah všech 46 esenciálních živin. S námi tedy skutečně můžete mít plán “zdravé výživy”, který v podstatě jinde nenajdete.  A bez důkladných odborných propočtů plnohodnotnou zdravou výživu mít nelze
8. Velkou výhodou našeho systému plnohodnotné výživy je to, že nepoužívá žádné přesné jídelníčky (které beztak nikdo není schopen dodržet). Je snadný na užívání a nepřijdete o vaše oblíbená jídla.
9. V našich regeneračních programech jsou i další regenerační metody, které zlepšují zdraví. 

 

Překyselení mezibuněčného prostoru a vliv na cukrovku

Podle lékařů západní přírodní medicíny má významný vliv na cukrovku tzv. překyselení mezibuněčného prostoru. To je prostor mezi buňkami, ve kterém se odehrává celá řada biochemických reakcí. Zde probíhají vlásečnice, které dodávají do buněk živiny (v krvi) a také se odvádí zplodiny buněčného metabolismu. Zde také fungují nervy, které spouštějí některé biochemické reakce.

V membránách buněk jsou tzv. receptory, které reagují na hormony a enzymy. Pokud je toto mezibuněčné prostředí narušeno např. vysokou koncentrací zplodin buněčného metabolismu, neprobíhají biochemické reakce správně.

Takto nějak zjednodušeně se dá vysvětlit, jak překyselení přispívá ke špatné funkcí jak beta buněk Langerhansových ostrůvků, tak i ke špatné reakce buněk při inzulinové rezistenci.

Další příčiny cukrovky – je nutno vyřešit všechny a to SOUČASNĚ

Lékaři přírodní medicíny znají ještě celou řadu dalších příčin, které souvisí se vznikem cukrovky. To jsou například častá konzumace alkoholu, špatná frekvence denních jídel, vysoká konzumace sacharidů,  časté stresy, nedostatek pohybu a další.

Cílem tohoto článku není rozebírat podrobně všechny tyto příčiny a jak je lékaři přírodní medicíny odstraňují. Důležité je, že na špatném zdravotním stavu se obvykle podílí více příčin. Proto správnou cestou, jak cukrovku 2. typu řeší přírodní medicína, je tudíž odstranit všechny známé příčiny zdravotního problému, a to SOUČASNĚ.

A pak samozřejmě tento stav udržet. Tyto podrobné informace zájemci získají v Regeneračním programu při cukrovce, kde jsou typizovaně vyřešeny všechny hlavní příčiny cukrovky. Samozřejmě u každého člověka mohou být trochu jiné. Proto naši klienti podle Regeneračního programu vždy řeší jen ty problémy, které se jich týkají.

Např. pokud někdo má nadváhu, program řeší, jak ji snížit. Pokud někdo nadváhu nemá, metodu na snížení váhy používat nebude.    

Důležitá poznámka: Výhodou regeneračních metod lékařů přírodní medicíny je to, že nemusíte nijak přerušovat vaši léčbu u lékařů.

Naopak, protože se jedná o změny ve stravování a životním stylu, podpoříte tím svou léčbu. Váš lékař obvykle nemá čas se vaším stravováním a životním stylem zabývat.

Postupně, jak se zlepší váš zdravotní stav, dochází k tomu, že už nepotřebujete tolik léků. Často se jich úplně zbavíte.    

Pro řešení cukrovky máme speciální Regenerační program při cukrovce podle lékařů přírodní medicíny. Pokud máte jen tento hlavní problém, můžete se s programem seznámit (je tam i video) a případně i zakoupit v našem eshopu po kliknutí na odkaz níže. 

Regenerační program při cukrovce podle lékařů přírodní medicíny (pokud nepoužíváte inzulin) (po kliknutí najdete více informací)

Regenerační program při cukrovce a případné neuropatii podle lékařů přírodní medicíny – pokud používáte inzulin (po kliknutí najdete více informací)

Upozornění: Pokud máte více zdravotních problémů současně, raději nám popište v emailu své zdravotní problémy (použijte kontaktní formulář na této stránce). Uveďte také svůj orientační věk, výšku, váhu. Budeme vás zpětně kontaktovat a vybereme pro vás nejvhodnější regenerační program. Pomoc s výběrem programu je samozřejmě ZDARMA. 

Autor článku: Ing. Vladimír POPOV, Copyright, 2018. revize 2020

Poznámka o autorovi: Autor je lékařsky certifikovaným specialistou na oblast plnohodnotné výživy a lékařsky řízených půstů (Německo 2013). Oblastí zdraví a výživy se zabývá celý život, od roku 1992 profesionálně.

Řídí Centrum řízené regenerace s.r.o. Publikuje především na internetu.

K datu copyrightu zveřejnil více než 80 odborných článků o souvislostech mezi plnohodnotnou výživou, překyselením organismu a pravou příčinou nejrůznějších zdravotních problémů. 

Cukrovka 1. typu: co to je a jak se léčí?

Cukrovka 1. typu je závažné onemocnění, při kterém si pacient po celý svůj život musí píchat injekčně inzulin. Může vzniknout v jakémkoli věku – u novorozence i devadesátiletého. Nejčastěji vzniká v dospívání a u mladých dospělých.

V dnešní době zaznamenala léčba diabetu 1. typu významné úspěchy:

• Při úspěšné léčbě může být životní prognóza stejná jako u zdravého člověka.
• Při léčbě moderními dlouhodobě i krátkodobými inzuliny je minimální riziko vyvolávání hypoglykemie (výrazné snížení hadiny cukru s rizikem bezvědomí).
• Životospráva pacienta může být dnes volnější, pokud je vyškolen, může se stravovat i nepravidelně a upravovat si dávky inzulinu i jídla podle potřeby.
• Výrazným pokrokem jsou tzv. senzory, které měří hladinu cukru kontinuálně a pacient třeba na mobilu vidí svou hladinu cukru. Je to pohodlnější než sledování glykemie papírkem.
• Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu půjde možná do 10 až 20 let rozvoj této formy cukrovky zastavit. Rozsáhlý je totiž výzkum nových léků.

V článku Prevence cukrovky 1. typu se dozvíte bližší informace o riziku tohoto typu cukrovky, o její prevenci a léčbě dietou a fyzickou aktivitou.

To, že existují dvě hlavní formy cukrovky, je známo od 30. let 20. století. Tehdy byly tyto formy označovány jako inzulin-senzitivní (později inzulin-dependentní a ještě později tzv. 1. typ) a inzulin-nesenzitivní diabetes (později non-inzulin-dependentní a ještě později tzv. 2. typ).

Základní patofyziologické rozdíly mezi těmito dvěma hlavními formami diabetu pomohla odhalit teprve možnost stanovit inzulin v krvi v 50. letech. Pacientům s inzulin-senzitivním diabetem chyběl vlastní inzulin v důsledku zničení všech Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Pacienti s diabetem 2.

typu byli inzulin-rezistentní a měli inzulinu jen relativní nedostatek.

Cukrovka 1. typu je typicky provázena tzv. autoimunitním zánětem, tedy zánětem a tvorbou protilátek a bílých krvinek zaměřených proti ostrůvkům slinivky břišní. Tento zánět probíhá řadu měsíců a někdy i let před vznikem projevů nemoci, tedy před vznikem vysoké hladiny krevního cukru. Jako cukrovku 1.

typu tedy označujeme onemocnění, které typicky začíná vysokou glykemií a ketoacidózou (z pacienta je cítit aceton). Onemocnění patří mezi tzv. autoimunitní endokrinopatie: osoby postižené tímto typem poruchy jsou náchylné k vytváření autoprotilátek proti vlastním endokrinním žlázám. Ne každý s touto výbavou však onemocnění dostane.

Autoimunitní poškození beta-buněk pankreatu nastartuje obvykle viróza. Na tomto procesu se může podílet téměř 20 velmi proměnlivých virů a vakcinace proti nim by neměla žádný význam. Vzestup glykemie vzniká v době, kdy autoimunitní zánět probíhal již delší dobu a kapacita beta-buněk klesla asi na 20 %.

Po zahájení léčby inzulinem se zvýší citlivost na inzulin a pacient může být léčen řádově po dobu měsíců (vzácně až let) velmi malou dávkou inzulinu a teoreticky i bez inzulinu, což však není vhodné. Tomuto období se obvykle říká remise diabetu či honeymoon perioda. Riziko diabetu 1. typu pro příbuzné diabetika 1.

typu je malé (jen několik procent), riziko v celé populaci je kolem 0,5 %. V průběhu onemocnění pak dochází obvykle k postupnému zániku sekrece inzulinu. U onemocnění jsou prokazatelné autoprotilátky. Na stejném genetickém základě mohou vznikat i další autoimunitní onemocnění, například tzv. polyglandulární autoimunitní syndrom.

Do okruhu těchto onemocnění ale patří i autoimunitní záněty štítné žlázy, snížení funkce nadledvin, časný přechod, anémie z nedostatku vitaminu B12 a celiakie.

Některé protilátky se vyskytují pouze přechodně, jiné přetrvávají většinou celoživotně. To umožnilo prokázat, že i ve vyšším věku je běžný výskyt autoimunitního diabetu.

Tento typ diabetu byl označen jako latentní autoimunitní diabetes dospělých neboli LADA (zkratka pochází z anglického názvu latent autoimmune diabetes in adults). Jinými slovy, tuto variantu diabetu 1.

typu dostane starší člověk, u kterého se projevy rozvíjí pomalu a dlouho se zdá, že by mohlo jít o cukrovku 2. typu.

Diabetes 1. typu léčíme dietou a pravidelnou fyzickou aktivitou (viz článek Prevence cukrovky 1. typu). Vždy je třeba léčit inzulinem. V poslední době se zdá, že by k inzulinu mohla být přidávána i některé antidiabetika, není to však zatím doporučeno.

Riziko hypoglykemie se zvyšuje s délkou trvání cukrovky. Nově zjištěný diabetik vnímá nižší hladinu cukru jako slabost, pocení, bušení srdce a včas se nají. Při delším trvání diabetu se rozvíjí diabetické postižení nervů, tzv. diabetická neuropatie, při které hrozí, že nemocný může upadnout do bezvědomí bez jakéhokoli varování.

Prevencí hypoglykemie je časté vyšetřování glykemie z prstu na tzv. glukometru, kterým jsou pacienti vybaveni. Nověji měří glykemii trvale tzv. senzory; ty zajišťují, že pacient jednak zná trvale svoji glykemii, jednak jej včas varuje alarm. Pro případ hypoglykemie by měl být diabetik 1.

typu trvale vybaven jídlem a může mít připravenou i injekci s hormonem glukagonem, který rychle zvýší hladinu cukru.

Diabetikovi 1. typu hrozí při špatné kompenzaci (vysokých hladinách cukru) další vážné komplikace, jako je zejm. postižení ledvin až k potřebě dialýzy, postižení očí až po slepotu a dále cévní postižení (např.

srdeční infarkt, mozkové příhody či amputace končetiny).

Jak již ale bylo uvedeno výše, u dobře vyškoleného a v léčbě spolupracujícího pacienta je riziko komplikací minimální a jeho délka života je v průměru stejná jako u nediabetika.

V léčbě diabetu 1. typu používáme různé inzuliny. Původně se využívaly inzuliny připravené ze slinivky zvířat, později lidský (humánní) inzulin vyrobený upravenými bakteriemi a nelišící se od molekuly lidského inzulinu.

Později se začaly využívat inzulinová analoga, tedy upravené inzuliny, které se nevyskytují v přírodě a mají výhodnější vlastnosti. Tzv.

krátkodobá inzulinová analoga působí rychleji než lidský inzulin a mohou být aplikována až těsně před jídlem nebo i těsně po jídle. Naopak dlouhodobá inzulinová analoga působí vyrovnaně celý den i několik dnů a rovněž po nich nevznikají hypoglykemie.

Jaký inzulin je pro kterého pacienta vhodný, musí vždy posoudit lékař. Je však výhodou, když si jednotlivé dávky upravuje sám vyškolený pacient podle zjištěné glykemie, fyzické aktivity a podle jídla.

U diabetiků 1. typu je používána tzv.

intenzifikovaná terapie, tedy aplikace krátkodobého inzulinu obvykle 3× denně před jídlem a dlouhodobě působícího inzulinu, který udržuje hladinu v krvi vyrovnaně po celý den a noc.

Pacienti mohou být léčeni i tzv. inzulinovou pumpou, tedy zařízením zavěšeným např. na opasku, které podává inzulin kontinuálně a před jídlem si pacient zmáčkne tzv bolus – dávku navíc k jídlu.

Diabetik by měl dosahovat cílové hodnoty glykovaného hemoglobinu (ukazatel úrovně glykemie v posledních třech měsících), který je měřen při každé kontrole, glykemie by neměly kolísat. Podle vyšetření glykemií se hodnotí tzv. variabilita glykemií. Dále by měly být dosahovány lékařem stanovené hladiny krevních tuků, hmotnosti a krevního tlaku.

Diabetes mellitus (cukrovka)

1. Průvodce pacienta
2. Diagnózy
3. Diabetes mellitus (cukrovka)

Cukrovka je onemocnění, při kterém organismus není schopen dodávat dostatečné množství inzulínu.

Většina jídla, které zkonzumujeme, je v těle rozložena na jednoduchý cukr – glukózu. Lidské tělo glukózu využívá jako zdroj energie. Glukóza je v těle transportována krví. Aby buňky mohly glukózu z krve využít, potřebují k tomu hormon inzulín. Bez inzulínu tedy buňky nemohou získat energii z potravy.

Lidé s cukrovkou tak nemohou využívat svou krevní glukózu. To vede k vzestupu hladiny cukru v krvi (hyperglykémii) a dalším závažným důsledkům.

Inzulín produkuje velká žláza – slinivka, umístěná za žaludkem.

Existují dva hlavní typy cukrovky:

Cukrovka (diabetes mellitus) 1. typu

neboli na inzulínu závislá – může se vyskytnout v každém věku, ale většinou postihuje děti nebo mladé dospělé. Léčba spočívá v injekční aplikaci inzulínu, bez kterého by diabetici 1. typu nepřežili. Podle IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 15 000 000 lidí s diabetem 1. typu, což je něco málo přes 7 % z celkového počtu diabetiků.

Cukrovka (diabetes mellitus) 2. typu

neboli na inzulínu nezávislá – se nejčastěji vyskytuje u lidí starších 45 let. Asi 80 – 90 % pacientů s cukrovkou 2. typu trpí nadváhou či obezitou.

Podle závažnosti onemocnění se liší i léčba: u někoho stačí dieta a zvýšení pohybové aktivity, dalším stupněm jsou tablety (perorální antidiabetika) a u špatně kompenzovaných pacientů je lékař nucen sáhnout k inzulínu.

V důsledku složitých mechanismů tohoto metabolického onemocnění se diabetikům hubne mnohem hůře než zdravým lidem (také v souvislosti s léčbou cukrovky, ať již perorálními antidiabetiky – prášky, nebo inzulínem). Obezita se stává problémem stále mladších lidí, čili i dětí, cukrovka 2.

typu se bohužel stále častěji vyskytuje i v mladším věku, než bylo obvyklé. Podle odhadu IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 140 000 000 diabetiků 2. typu, což je přibližně 92 % ze všech lidí s cukrovkou.

Statistiky jsou odstrašující:

• v roce 1985 bylo na světě asi 30 miliónů diabetiků. V roce 2000 se jejich počet odhadoval na minimálně 151 miliónů, což je pětkrát více! Rok 2001 již přináší strašné číslo: 177 miliónů diabetiků na světě. Pokud se tato epidemie ničím nezpomalí, v průběhu 25 let se toto číslo vyšplhá až na 300 miliónů diabetiků! V České republice je celkem 654 164 diabetiků, což je přes 6 % obyvatel (k roku 2000), dnes je toto číslo již pravděpodobně vyšší. Česká republika je v porovnání s Evropou v počtu diabetiků na 100 000 obyvatel na průměrných hodnotách (narozdíl od obezity, kde je na prvním místě). Co je ale opravdu závažné, ČR má v Evropě další smutné prvenství – je na prvním místě v počtu nových případů cukrovky (v roce 2000 to bylo přes 500 nových pacientů na 100 000 obyvatel, kdežto např. ve Francii je to něco přes 200).

• Finanční náklady na zdravotní péči jsou enormní:
• Odhaduje se, že náklady na komplikace spojené s cukrovkou se pohybují mezi 5 – 10 % celkových nákladů na zdravotní péči.
• A komplikace cukrovky bohužel mohou vyústit až v předčasné ukončení života:

• Cukrovka je hlavní příčinou slepoty u lidí po dokončení 20. roku života
• Cukrovka je hlavní příčinou amputací končetin, které nejsou důsledkem úrazů
• U diabetiků je mnohem větší pravděpodobnost vzniku infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice
• U řady diabetiků se vyvine závažné onemocnění ledvin

Jaké jsou příznaky cukrovky?

Příznaky mohou mít různý charakter a někdy mohou úplně chybět, ale jako charakteristické lze označit tyto:

Diabetes mellitus 1. typu:

Nástup tohoto onemocnění bývá náhlý a poměrně dramatický a většinou se projevuje:

• Abnormální žízní a suchostí v ústech
• Časté močení
• Značná únava / nedostatek energie
• Neustálý hlad
• Náhlý úbytek hmotnosti
• Pomalé hojení ran
• Opakující se infekce

Diabetes mellitus 2. typu:

Mohou nastat stejné příznaky jako u 1. typu, ale většinou jsou méně výrazné. Nástup diabetu 2. typu probíhá postupně a proto se špatně rozpoznává. U některých pacientů se z počátku neobjevují žádné příznaky. Správná diagnóza je však bohužel často rozpoznána až po několika letech, kdy už se vyskytují různé komplikace.

Pokud máte i jen malé podezření na cukrovku, okamžitě navštivte lékaře.

Jaké jsou komplikace cukrovky?

Cukrovka je celoživotní onemocnění, které vyžaduje plnou kontrolu. Bez dobré kompenzace může vést k závažným komplikacím, jako jsou srdečně cévní onemocnění, selhání ledvin, slepota nebo amputace dolních končetin.

Krátkodobé komplikace

Nízká hladina cukru (hypoglykémie)

Lidé, kteří si píchají inzulín, se musí naučit řešit problémy s hypoglykémií a také rozpoznávat varovné příznaky (důvodem je buď příliš velká dávka inzulínu, nepředpokládaná větší pohybová aktivita nebo nedostatek jídla). Hypoglykémie se dá rychle vyřešit podáním kostky cukru. Pokud přetrvává, vede zpravidla ke ztrátě vědomí.

Ketoacidóza

Pokud nemá organismus k dispozici dostatek glukózy (tělo ji nemůže využít kvůli chybění inzulínu nebo snížené citlivosti buněk na inzulín, nebo např. při hladovění), využívá pro tvorbu energie tuky. V tom případě jsou produkovány odpadní látky – ketolátky.

Organismus se ketolátek snaží zbavit zvýšeným vylučováním močí. Není ale schopen se zbavit všech ketolátek a ty se začnou hromadit v organismu a způsobovat tzv. ketoacidózu (nadměrnou kyselost vnitřního prostředí – poměrně závažný stav).

Ketoacidóza se vyskytuje většinou u diabetiků 1. typu.

Bakteriální či plísňové infekce

Diabetici jsou náchylnější k bakteriálním či plísňovým infekcím. Bakteriální infekce zahrnují např. ječné zrno a furunkl (vřídek). Plísňové infekce zahrnují plísně nohou, lišeje, vaginální infekce.

Dlouhodobé komplikace

Oční komplikace

Retinopatie nebo jiné oční komplikace jsou nejčastější příčinou slepoty v dospělém věku v rozvinutých zemích. Asi 2 % diabetiků s nemocí déle než 15 let oslepnou a asi u 10 % se rozvine závažné poškození zraku.

Ledvinné komplikace

Diabetes je hlavní příčinou onemocnění ledvin (nefropatie). Onemocnění ledvin je pro diabetiky největší hrozbou. Asi u 40 % diabetiků se do 50 let věku vyvine onemocnění ledvin.

Postižení nervů

Diabetická neuropatie postihuje více než polovinu všech diabetiků. Existují různé typy poškození nervů, které mohou vyústit ve ztrátu citlivosti na nohách, případně na rukou; bolesti nohou a problémy se správnou funkcí různých částí těla – jako např.

srdce, oči, žaludek, močový měchýř a penis. Nedostatek citlivosti v nohách často vede k různým poraněním, zpočátku často bez uvědomění postiženým. Tyto úrazy mohou postupně vyvolávat špatně se hojící afekty na dolních končetinách a nakonec vést až k amputaci.

Postižení oběhového systému

Postižení oběhového systému nebo srdečně cévní onemocnění jsou u diabetiků v Evropě nejčastější příčinou úmrtí (75 %).

Amputace

Cukrovka je nejčastější příčinou amputací, které nejsou způsobeny úrazem.

Jaké jsou normální hladiny krevního cukru?

Parametr	Normální hodnoty	Zvýšené hodnoty
Glukóza na lačno	4,2 -6 mmol/l	nad 6 mmol/l
Glykovaný hemoglobin	do 4 %	nad 4 %

Lékař Vám pravděpodobně udělá ještě tzv. orální glukózový toleranční test. Při něm dostanete vypít glukózu a potom se v určitých časových intervalech hodnotí hladina cukru v krvi.

Prevence

Prevenci cukrovky můžeme rozdělit do dvou kategorií: primární a sekundární.

Primární prevence cukrovky:

Spočívá v identifikaci a ochraně lidí se zvýšeným rizikem vzniku cukrovky – to znamená že chceme zabránit vzniku nebo jej oddálit (např. obézní lidé, výskyt cukrovky v rodině atd.).

Neexistuje zatím přesvědčivý důkaz, že je možná primární prevence diabetu 1. typu, ale je jisté, že lze zabránit, nebo alespoň oddálit, vznik cukrovky 2. typu.

Změna životního stylu zahrnující snížení tělesné hmotnosti vhodným stravováním a zvýšením fyzické aktivity se výrazně podílí v prevenci cukrovky 2. typu. Kontrola tělesné hmotnosti se podílí také na snížení rizika srdečních onemocnění, snížení krevního tlaku atd.

Sekundární prevence:

Zahrnuje včasné odhalení nemoci a prevenci komplikací. Takže také redukuje potřebu léčby komplikací.

Dobrá kompenzace cukrovky spočívající v dostatečné kontrole hladin krevního cukru snižuje riziko rozvoje komplikací a zpomaluje jejich progresi u všech typů cukrovky. Kontrola vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny tuků je stejně důležitá.

Diabetes (cukrovka)

Diabetes mellitus neboli cukrovka je nemoc, která se projevuje poruchou metabolismu krevního cukru (glukózy). Glukóza je životně důležitá pro lidské zdraví, protože je zdrojem energie pro buňky. Pokud máte cukrovku, znamená to, že máte v krvi příliš mnoho glukózy, což je stav, který vám může způsobit vážné zdravotní problémy.

Co se týká druhů cukrovky, existuje diabetes 1. a 2. typu, těhotenská cukrovka a tzv. prediabetes, tedy stav, který předchází cukrovku druhého typu a vyznačuje se vyššími hladinami cukru v krvi. Na rozdíl od skutečné cukrovky je ale potenciálně vratný.

Symptomy cukrovky závisí na tom, jak moc je hladina glukózy v krvi zvýšená.

Prediabetes a diabetes druhého typu se na počátku mohou vyvíjet zcela bez symptomů, u diabetu prvního typu nastupují obvykle příznaky rychle a jsou zřetelné.

Diabetes prvního typu se může sice vyvinout u člověka v každém věku, ale typicky se objevuje v dětství nebo dospívání. Diabetes druhého typu je běžnější typ cukrovky a nejčastěji postihuje pacienty až po čtyřicítce.

Symptomy cukrovky

Mezi typické příznaky cukrovky patří:

• Zvýšená žízeň
• Časté močení
• Extrémní hlad
• Nevysvětlitelná ztráta váhy
• Přítomnost ketonů v moči (ketony jsou látky vznikající při odbourávání svalů a tuku v těle, proces je způsoben nedostatkem inzulinu v krvi)
• Únava
• Podrážděnost
• Rozmazané vidění
• Pomalé hojení ran
• Časté infekce

Příčiny cukrovky

K pochopení cukrovky je dobré rozumět tomu, jak normálně funguje metabolismus glukózy v těle.

Jak funguje inzulin

• Inzulin je hormon produkovaný slinivkou břišní.
• Slinivka vylučuje inzulin do krve.
• Inzulin v krvi umožňuje glukóze, aby se dostala do buněk.
• Inzulin tak snižuje množství glukózy v krvi.
• Klesá-li hladina cukru v krvi, klesá i hladina inzulinu.

Role glukózy

• Glukóza – cukr – je zdrojem energie pro buňky lidského těla.
• Zdrojem glukózy je jednak strava a jednak se vytváří v játrech.
• Cukr je uvolňován do krevního oběhu a za pomocí inzulinu se dostává do buněk.
• Játra vytvářejí glukózu a udržují její zásoby.
• Sníží-li se hladina glukózy v krvi, třeba když máte delší pauzu mezi jídly, játra přemění uložený glykogen na glukózu, aby udržela uglukózy v krvi v normě.

Diabetes prvního typu

Přesná příčina cukrovky prvního typu není známá. Ví se ale, že imunitní systém, který normálně bojuje proti škodlivým bakteriím a virům, začne napadat slinivkové buňky produkující inzulin.

Produkce inzulinu se tak radikální sníží nebo úplně zastaví a cukr, místo aby se dostával do buněk, zůstává v krvi.

Tento druh cukrovky má pravděpodobně původ v kombinaci genetických a environmentálních příčin, ale přesné faktory vzniku tohoto onemocnění jsou stále nejasné.

Diabetes druhého typu a prediabetes

Pokud buňky začnou být rezistentní na účinek inzulinu a slinivka není schopná vytvářet dostatek inzulinu, aby tuto rezistenci překonala, cukr se pak hromadí v krvi, jedná se o cukrovku druhého typu.

S touto formou cukrovky souvisí prediabetes, což je stav, který diabetu druhého typu předchází. Hlavním indikátorem onemocnění jsou výsledky krevních testů.

Cukrovka druhého typu je spojována s životním stylem, genetickými predispozicemi a s obezitou, ale ne každý pacient s diabetem má nadváhu.

Těhotenská cukrovka

Během těhotenství placenta produkuje hormony, které pomáhají udržet těhotenství, ale zároveň činí buňky odolnější vůči inzulinu. Za normálních okolností slinivka reaguje vyšší produkcí inzulinu, aby tento rozpor překonala. Pokud to ale nezvládne, dostává se do buněk glukózy málo a hodně jí zůstává v krvi, což má za následek těhotenskou cukrovku.

Rizikové faktory cukrovky

Rizikové faktory se u jednotlivých typů cukrovky liší.

U cukrovky prvního typu nejsou sice přesné příčiny vzniku známy, jsou ale určité faktory, které signalizují zvýšené riziko onemocnění:

• Rodinná historie: Riziko se zvyšuje u osob, jejichž otec, matka nebo sourozenec mají cukrovku prvního typu.
• Vliv prostředí: Okolnosti jako virální infekce pravděpodobně hrají roli. 
• Přítomnost autoprotilátek: Autoprotilátky jsou imunitní buňky namířené do vlastního organismu. Pokud se ve vašem těle vyskytují, je riziko rozvinutí cukrovky druhého typu větší.
• Strava: Mezi tyto faktory patří nízký příjem vitaminu D, konzumace kravského či umělého mléka nebo cereálií před čtvrtým měsícem života. Žádný z těchto faktorů se ale neukázal jako přímá příčina diabetu druhého typu.
• Geografické faktory: Některé země jako Švédsko či Finsko mají více nemocných diabetem prvního typu.

Rizikové faktory u cukrovky druhého typu a prediabetu

Ani u cukrovky druhého typu vědci přesně nerozumějí příčinám jejího vzniku. Některé rizikové faktory jsou ale známy:

• Váha: Čím více tukových tkání pacient má, tím více je rezistentní na inzulin.
• Málo pohybu: Čím méně aktivity máte, tím větší je riziko. Pohyb pomáhá kontrolovat váhu, využívat glukózu a zvyšuje citlivost buněk na inzulin.
• Rodinná anamnéza: Pokud vaši rodiče měli cukrovku druhého typu, je i u vás větší riziko, že se onemocnění rozvine.
• Rasa: Ačkoliv není jasné proč, u černochů, Hispánců, Asijců a indiánů je riziko vyšší.
• Věk: Riziko je větší, čím jste starší, k čemuž přispívá i to, že starší lidé méně sportují, mají menší podíl svalové hmoty a s věkem nabírají váhu. Bohužel, diabetes druhého typu se stále častěji objevuje i u dětí a dospívajících.
• Těhotenská cukrovka: Pokud se u vás rozvine těhotenská cukrovka, je u vás i větší riziko diabetu 2. typu. Také váha dítěte nad 4 kilogramy je indikátorem zvýšeného rizika u matky.
• Polycystické vaječníky: Syndrom polycystických vaječníků, který se projevuje nepravidelnou menstruací, zvýšeným ochlupením a obezitou, zvyšuje riziko rozvoje cukrovky 2. typu
• Vysoký krevní tlak: Tlak nad 140/90 je spojován se zvýšeným rizikem diabetu 2. typu.
• Hladiny cholesterolu: Nízká hladina HDL cholesterolu a vysoká hladina triglyceridů jsou dalším indikátorem zvýšeného rizika. 

Rizikové faktory pro těhotenskou cukrovku

Těhotenská cukrovka se může vyvinout u každé ženy, ale některé rizikové faktory pravděpodobnost rozvoje onemocnění zvyšují:

• Věk: Od 25 let se riziko zvyšuje.
• Osobní a rodinná historie: Diabetes 2. typu u někoho blízkého v rodině, stejně jako těhotenská cukrovka v předešlém těhotenství, dítě s vysokou porodní váhou v minulých těhotenstvích či samovolné potraty jsou indikátorem vyššího rizika.
• Váha: Nadváha v těhotenství riziko zvyšuje.
• Rasa: Ačkoliv není jasné proč, u černošek, Hispánek, Asijek a indiánek je riziko vyšší.

Komplikace spojené s cukrovkou

Dlouhodobé komplikace cukrovky se rozvíjejí pomalu. Čím déle máte cukrovku a čím méně kontrolujete krevní cukr, tím větší je riziko, že se k diabetu přidají další zdravotní komplikace, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, poškození nervů, ledvin, zraku, problémy s končetinami končící amputací, kožní infekce, zhoršení sluchu či Alzheimerova nemoc.

Většině žen s těhotenskou cukrovkou se narodí zdravé dítě, ale neléčená vysoká hladina cukru v krvi může způsobit problémy jak matce, tak dítěti. Mezi komplikace těhotenské cukrovky patří nadměrný růst plodu, nízká hladina glukózy miminka po porodu, větší riziko diabetu druhého typu u dítěte i matky, preeklampsie, a bohužel ve výjimečných případech i úmrtí dítěte.

Prevence cukrovky

Pro diabetes 1. typu zatím odpovídající prevence neexistuje, u diabetu 2. typu patří mezi základní preventivní opatření zdravá výživa, bohatá na vitaminy, vlákninu, s minimem tuku a nižší energetickou hodnotou, v případě nadváhy její redukce, třicet minut fyzické aktivity denně a v neposlední řadě pravidelné kontroly krve k zachycení počátečních stadií onemocnění.

Pravidelné testování krve

Symptomy cukrovky 1. typu se objevují náhle a často jsou důvodem ke krevním testům. Příznaky prediabetu a cukrovky 2. typu přicházejí pozvolna, proto je namístě u rizikových skupin provádět kontroly krve. Každý, kdo má BMI vyšší než 25 či mu již bylo 45 let, by měl chodit na pravidelné krevní testy.

Léčba cukrovky

Kontrola hladiny krevního cukru, aplikace inzulinu či jiné medikace, zdravá strava, rozumná váha a pravidelný pohyb jsou základními prvky léčby diabetu.

• Zdravá strava: Více zeleniny, ovoce, polysacharidů, méně tuku, nižší kalorické hodnoty jídla, méně živočišných produktů, zásadní omezení rafinovaných cukrů a průmyslově zpracovaných potravin. Lékař vám zcela určitě poskytne základní informace nebo se můžete poradit s nutričním terapeutem či dietní sestrou.
• Fyzická aktivita: Pohyb potřebuje každý a lidé s cukrovkou nejsou výjimkou. Cvičení pomáhá spalovat glukózu a zvyšovat citlivost na inzulin, který pomáhá glukózu transportovat do buněk. Vaším cílem by mělo být alespoň 30 minut aerobní aktivity denně.
• Měření krevního cukru: Monitoring krevního cukru je jediným způsobem, jak mít jeho hladinu pod kontrolou a udržet ho v určitých mezích.
• Inzulin: Lidé s diabetem 1. typu potřebují inzulin, aby přežili, ale i lidé s cukrovkou 2. typu či s těhotenskou cukrovkou ho mohou potřebovat.
• Léky: Některé léky stimulují slinivku k vylučování většího množství inzulinu, jiné potlačují uvolňování glukózy z jater, některé blokují trávení sacharidů nebo zvyšují citlivost buněk na inzulin.

Akutní stavy při cukrovce

Vysoký krevní cukr (hyperglykemie)Krevní cukr se může zvýšit z různých důvodů. Například když toho hodně sníte, když onemocníte nebo si zapomenete vzít léky. Objevit se může časté močení, žízeň, rozmazané vidění, únava, nevolnost. Pokud máte vysoký krevní cukr, budete muset upravit stravu či medikaci nebo obojí.

Zvýšené ketony v močiPokud buňky nemají dostatek energie z glukózy, tělo začne odbourávat tuk a tento proces produkuje kyseliny, tzv. ketony. Objevuje se ztráta chuti k jídlu, slabost, zvracení, horečka, bolest v žaludku a těžký dech. Obsah ketonů v moči se dá kontrolovat domácími testy. Pokud máte ketony v moči, kontaktujte ihned lékaře.

Hyperosmolární hyperglykemický syndromJedná se o život ohrožující stav, který zhruba v 50 procentech případů končí fatálně.

Krevní cukr je mimořádně vysoký, pacient dehydratovaný, metabolismus radikálně narušený. Syndrom se projevuje suchem v ústech, extrémní žízní, horečkou, zmateností, ztrátou vidění, halucinacemi.

Pokud máte podezření na hyperosmolární hyperglykemický syndrom, volejte záchranku.

Nízký krevní cukr (hypoglycemia)Krevní cukr může klesnout nízko, pokud vynecháte jídlo nebo hodně sportujete. Častěji se tento stav rozvine u pacientů, kteří si píchají inzulin nebo berou léky na podporu jeho tvorby. Nízký krevní cukr je možné rychle upravit podáním něčeho sladkého, např. džusu, ovoce nebo glukózové tablety.

Na co si dát při cukrovce pozor

• Přemýšlejte o vakcinaci: Cukrovka oslabuje imunitu. Poraďte se s lékařem o možnostech vakcinace.
• Věnujte pozornost nohám: Pečujte o ně a v případě jakýchkoliv komplikací kontaktujte lékaře.
• Udržujte si cholesterol a krevní tlak pod kontrolou
• Pečujte o zuby a dásně: Diabetes může vést k vážným infekcím dásní.
• Nekuřte a alkohol pijte s rozumem
• Nestresujte se: Relaxujte a hodně spěte.