Imunoglobulin proti hepatitidě b – vše o zdraví

Virová hepatitida B je jedno z nejzávažnějších virových onemocnění člověka – u 5 až 10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater. Původcem onemocnění je virus hepatitidy B, přenáší se krví a tělesnými tekutinami (sexuální přenos).

Virová hepatitida B se vyskytuje v akutní i chronické formě na celém světě. V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích dospívající a dospělí. Odhady Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2017 udávají 257 milionů infikovaných lidí na světě, 15 milionů jen v Evropě. V ČR bylo v posledních pěti letech hlášeno průměrně 80 akutních případů onemocnění ročně.

Ještě v 90. letech se jednalo ročně o několik tisíc hlášených případů. Ke klesajícímu trendu nemocnosti přispěla národní vakcinační strategie a režimová opatření ve zdravotnictví. Došlo k radikálnímu snížení zdrojů infekce. I toto onemocnění může probíhat bezpříznakově, bez žloutenky, např. pouze s trávicími obtížemi. Počty lidí s chronickou infekcí virovou hepatitidou B jsou podhlášeny.

Imunoglobulin proti hepatitidě b – vše o zdraví

Obrázek 1: Trend onemocnění virovou hepatitidou B v České republice v letech 1997–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Prevence

Nespecifická prevence

Nespecifická prevence spočívá především v ochraně před kontaktem s krví a tělesnými sekrety infikovaných. Rizikem je nejen intimní kontakt s nakaženou osobou, nechráněný pohlavní styk, společné používání jehel, stříkaček a roztoků u drogově závislých, ale i společné používání hygienických potřeb.

Specifická prevence

V rámci specifické prevence existuje možnost imunizace, a to jednak pasivní, podáním specifického imunoglobulinu, především však aktivní, očkování. Očkování dětí se provádí kombinovanou očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b (schéma 2+1):

  • od 9. týdne věku (2. měsíc),
  • další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
  • přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte.

K zabránění přenosu onemocnění z matky na dítě u novorozenců matek infikovaných virem hepatitidy B se zahajuje pasivně – aktivní imunizace dětí (aplikace specifického globulinu a vakcíny proti virové hepatitidě B) podle platné legislativy.

Podává se jedna dávka očkovací látky proti virové hepatitidě B nejpozději do 24 hodin po narození dítěte spolu s hyperimunním globulinem (HBIG).

V očkování těchto dětí se dále pokračuje od šestého týdne po narození dítěte podle souhrnu údajů o přípravku hexavalentní očkovací látky.

Dále se bezplatně očkují vybrané rizikové skupiny (např. zdravotníci, hemodialyzovaní pacienti, osoby v úzkém kontaktu s infikovaným virem hepatitidy B aj.) podáním tří dávek monovakcíny proti virové hepatitidě B v intervalech 0 – 1 – 6 měsíců.

K pravidelnému očkování proti virové hepatitidě B patří také očkování osob, které mají být zařazeny do dialyzačního programu. Očkování se provede aplikací tří dávek očkovací látky. Pokud byla osoba očkována nebo pokud hladina antiHBs protilátek bude po ověření stavu imunity vyšší než 10 IU/litr, se očkování neprovádí.

Mezi zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se řadí očkování osob, které:

  • pracují na pracovištích s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B, pokud jsou činné při vyšetřování a ošetřování fyzických osob, o něž mají pečovat; mezi pracoviště s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B patří pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony, oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzívní péče, laboratoře pracující s lidským biologickým materiálem, zařízení transfuzní služby, pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné služby a dále domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a azylové domy,
  • jsou činné v nízkoprahových programech pro uživatele drog,
  • jsou v úzkém a pravidelném kontaktu s nemocným s virovou hepatitidou B nebo nosičem HBsAg,
  • jsou dosud neočkovány a nově přijaty do domovů pro osoby se zdravotním postižením nebo domovů se zvláštním režimem,
  • jsou vystaveny rizikové expozici biologického materiálu,
  • studují na lékařské fakultě nebo zdravotnické škole, a u studujících připravovaných na jiných vysokých školách, než jsou lékařské fakulty, pro činnosti ve zdravotnických zařízeních při vyšetřování a ošetřování nemocných, u studujících na středních a vyšších odborných sociálních školách připravovaných pro činnosti v zařízeních sociálních služeb při vyšetřování a ošetřování fyzických osob přijatých do těchto zařízení,
  • poskytují terénní nebo ambulantní sociální služby,
  • jsou nově přijaty jako příslušníci Vězeňské služby České republiky,
  • jsou zařazeny do rekvalifikačních kurzů a zajišťují péči a ošetřování osob v zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních, nebo
  • manipulují ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb s nebezpečným odpadem.

Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se u těchto osob provede aplikací tří dávek očkovací látky. U osob s prokazatelně prožitým onemocněním virovou hepatitidou B, u osob s titrem protilátek proti HBsAg přesahujícím 10 IU/litr a u osob, které byly prokazatelně očkovány proti virové hepatitidě B, se očkování neprovádí.

Dále stát hradí zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a B. Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se provádí u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru.

Pro ostatní nepatří očkování proti virové hepatitidě B mezi očkování hrazená státem, je zahrnuto mezi očkování na vyžádání, placená žadatelem. Očkování proti hepatitidě A i B je doporučeno osobám neočkovaným při cestách do zahraničí.

Očkovat lze také kombinovanou vakcínou proti hepatitidě A a hepatitidě B.

Příznaky onemocnění

Onemocnění bývá těžší a delší než virová hepatitida A, také častěji dochází k úmrtí.

Příznaky se rozvíjejí postupně, a to zejména únava, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráta chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení spolu s přítomností horečky nebo žloutenky nebo se zvýšenou hladinou sérových transamináz.

U 5–10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater.

Další důležité informace

  • Inkubační doba: trvá obvykle 45–180 dní.
  • Původce: virus hepatitidy B.
  • Zdroj: člověk akutně nebo chronicky nemocný.

Přenos: kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami infikovaného jedince.

Krevní přenos se dříve uplatňoval značnou měrou ve zdravotnických zařízeních, u pacientů a zvláště u zdravotníků. Častá jsou onemocnění intravenózních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky.

Nebezpečí představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo módních aktivitách – tetování nebo piercingu. V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Významný je přenos pohlavním stykem.

Přenos z infikované matky na novorozence se nejvíce vyskytuje v některých zemích Asie a Afriky. Vzácně dochází k přenosu aerosolem, nejčastěji jako laboratorní nákaza.

Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: několik týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění a po celou dobu akutního onemocnění. Chronicky nemocní virovou hepatitidou B jsou infekční dlouhodobě, většinou celoživotně. Vnímavost k této infekci je všeobecná. Po akutním onemocnění je imunita celoživotní.

KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE |

  • Jaký je rozdíl mezi hepatitidou A, hepatitidou B a hepatitidou C?
  • Hepatitida A, hepatitida B a hepatitida C jsou infekce jater způsobené třemi rozdílnými typy virů. Přestože každý z nich vyvolává podobné příznaky, mají jiný způsob přenosu a mohou postihnout játra rozdílným způsobem. Hepatitida A je obvykle zpravidla mírnější průběh než hepatitida B či C a nepřechází do chronicity. Hepatitidy B a C však mohou u některých osob přejít do chronického stavu. Existují vakcíny, kterými lze preventivně předejít hepatitidě A a B, nicméně proti hepatitidě C není dostupná žádná účinná vakcína.

  • Domnívám se, že jsem byl vystaven riziku onemocnění hepatitidou A. Co bych měl dělat?
  • V případě jakýchkoliv dotazů ohledně vaší možné expozice (jak velkému riziku hepatitidy A jste byl vystaven), byste měl kontaktovat buď vašeho praktické lékaře, nebo orgán ochrany veřejného zdraví (místně příslušnou Krajskou hygienickou stanici). Pokud jste byl vystaven riziku hepatitidy A v průběhu posledních 2 týdnů a dosud jste nebyl očkován proti tomuto onemocnění, měl byste mít aplikovánu vakcínou proti hepatitidě A. Příslušný zdravotnický pracovník rozhodne co je pro Vás nejvhodnější s ohledem na míru rizika, váš věk a zdravotní stav.

  • Co znamená termín „postexpoziční profylaxe“?
  • „Postexpoziční profylaxe“ znamená, že pokud člověk přijde do styku s infekcí, proti které není očkován či dané onemocnění neprodělal, může mu být aplikována injekce v podobě přímo protilátek (imunoglobulin) nebo vakcíny, ve snaze zabránit rozvoji onemocnění. Očkování je spolehlivé pouze v případě, pokud je vakcína aplikována nejpozději do 7 dnů po expozici.

  • Pokud jsem prožil hepatitidu A v minulosti, mohu se nakazit znovu?
  • Ne, po prožití nákazy si vytváříte protilátky, které vás chrání během vašeho života. Tvorba protilátek je reakcí vašeho těla na přítomnost viru.

  • Jak dlouho přežívá virus hepatitidy A?
  • Virus hepatitidy A je schopen přežívat po dobu několika měsíců. Vysoké teploty po dobu minimálně 1 minuty/850 C likvidují virus, avšak virus dlouhodobě přežívá při teplotách pod bodem mrazu.

  • Jakým způsobem je hepatitida A diagnostikována?
  • Váš lékař určí, zdali se jedná o hepatitidu A posouzením příznaků a zhodnocením výsledků krve příslušného laboratorního vyšetření.

  • Kdo by měl být očkován proti hepatitidě typu A?
  • Doporučuje se očkovat tyto skupiny obyvatel:

    • děti ve věku od 1 roku
    • cestovatelé do zemí, kde se běžně vyskytuje VHA
    • osoby s rizikovým sexuálním chováním
    • uživatelé drog, i rekreačních, ať už se jedná o nitrožilní aplikaci či nikoliv
    • lidé s chronickým či dlouhotrvajícím onemocněním jater, včetně hepatitidy B a C
    • osoby v přímém kontaktu s nemocnými hepatitidou A
    • jakýkoliv člověk, který si přeje získat imunitu (ochranu)
  • Jak se očkuje proti hepatitidě A?
  • Vakcína je bezpečná a účinná, aplikují se 2 dávky (2. dávka v časovém rozestupu 6 – 18 měsíců od první). Na trhu je v současné době k dispozici i kombinovaná vakcína (proti hepatitidě A i B), určená pro dospělé, děti jsou proto VHB očkovány v rámci pravidelného očkování.

  • Je vakcína proti hepatitidě A účinná?
  • Ano, je vysoce účinná, aplikace druhé dávky zaručuje dlouhodobou ochranu.

  • Je vakcína proti hepatitidě A bezpečná?
  • Ano, je bezpečná, nebyly hlášeny žádné závažné vedlejší účinky po vakcinaci. Nejčastěji hlášeným vedlejším účinkem je bolestivost v místě vpichu. Stejně tak jako u jiných léčiv, existuje vždy možnost malého rizika projevu potíží, které se mohou objevit po očkování. Od roku 1995, kdy byla uvedena na trh první vakcína proti hepatitidě A byly podány milióny dávek.

  • Kdo by neměl být očkován proti hepatitidě A?
  • Lidé s vážnou alergickou reakcí na vakcínu hepatitidy A nebo ti, u nichž je známa alergie na jakoukoliv složku přípravku vakcíny proti hepatitidě A. Je potřeba informovat vašeho lékaře o vašich alergických reakcích. Vakcína není rovněž určena pro děti mladší 1 roku.

  • Co je imunoglobulin?
  • Je substancí získanou z lidské krevní plazmy, která obsahuje protilátky chránící proti infekci. Imunoglobulin je přípravek, který poskytuje krátkodobou ochranu proti hepatitidě A až po dobu 2 měsíců (záleží na množství dávky).

  • Bude mne vakcína proti hepatitidě A chránit i před jinými typy hepatitid?
  • Ne, tato vakcína vás ochrání pouze proti hepatitidě typu A. V ČR je dostupná očkovací látka proti hepatitidě B a také kombinovaná vakcína proti VHA a VHB.

  • Může být vakcína proti hepatitidě A podána osobám s poškozeným imunitním systémem, např. hemodialyzovaným pacientům nebo lidem s AIDS?
  • Ano, vakcína je neživá, může tedy být aplikována lidem se sníženou imunitou.

  • Je škodlivé dostat dávku vakcíny proti hepatitidě A navíc, popř. absolvovat celé základní očkování?
  • Ne, aplikace více dávek proti hepatitidě A není nebezpečná.

  • Co bych měl dělat v případě, že promeškám dobu podání druhé dávky vakcíny?
  • Jestliže není druhá dávka aplikována v době plánovaného očkovacího schématu , měla by být podána co nejdříve, kontaktujte tedy prosím svého lékaře v nejbližším možném termínu.

  • Kde je možné se nechat naočkovat?
  • Kontaktujte svého lékaře, nebo očkovací centrum.

  • Kdo by měl být očkován proti hepatitidě A před vycestováním do zahraničí?
  • Každý, kdo není imunní (neočkovaní jedinci, nebo lidé, kteří neprožili VHA) a plánuje cestu do zemí, kde se běžně vyskytuje hepatitida A, by měl být naočkován. I cestovatelé navštěvující městské části, resorty a luxusní hotely v zemích, kde se VHA vyskytuje, jsou v riziku.

    Dokonce i ti cestovatelé, kteří mají dobré hygienické návyky mohou onemocnět. Pro více informací: https://wwwnc.cdc.gov/travel/yellowbook/2018/infectious-diseases-related-to-travel/hepatitis-a https://www.ockovacicentrum.cz/cz/ockovani-na-cesty

  • V jakém časovém úseku před vycestováním bych se měl nechat očkovat?
  • Měl byste dostat první dávku, jakmile plánujete svou cestu do zahraničí, kde se běžně vyskytuje VHA. Dva týdny nebo více před odjezdem je ideální, nicméně podání první dávky v jakékoliv době před vycestováním vám zajistí určitou úroveň ochrany.

    Pro optimální ochranu starších lidí, lidí s poškozeným imunitním systémem a osob s chronickým onemocněním jater či jiným chronickým onemocněním, kteří plánují cestovat a nejsou vůbec očkováni v časovém úseku menším než 2 týdny do odletu, by měli mít aplikovánu první dávku.

  • Odjíždím za několik dnů do zahraničí, můžu být i přesto očkován vakcínou proti hepatitidě A?
  • Experti říkají, že první dávka může být podána v jakoukoliv dobu před odjezdem, poskytne to určitou úroveň ochrany.

Zajímavé:  Deklarace Lidských Práv A Duševního Zdraví?

Hepatitida typu B – v těhotenství je nutné o ní vědět!

V České republice se u žen na počátku gravidity běžně zjišťuje možný výskyt tří infekčních onemocnění. Jedním z nich je i hepatitida typu B.

V České republice se u žen na počátku gravidity běžně zjišťuje možný výskyt tří infekčních onemocnění. Jedním z nich je i hepatitida typu B. Je-li test pozitivní, pro samotné těhotenství to ohrožující není. Problém by však mohl nastat při porodu, kdy hrozí přenos nákazy na dítě.  

Důležitý údaj  

Informace o přítomnosti této infekce je velmi důležitá, neboť neví-li se o ní, může být hepatitida typu B na novorozence přenesena. K tomu dochází nejčastěji v průběhu porodu.

V případě nakažení dítěte a neinformovanosti lékaře nemohou být učiněna patřičná preventivní opatření – miminko má pak až 95% riziko, že se u něho rozvine chronická hepatitida typu B.

 V průběhu těhotenství by naopak tato infekce neměla působit žádné problémy budoucí matce ani jejímu plodu. Ošetřující lékař i přesto může doporučit konzultaci s odborníkem, tedy hepatologem.

Preventivní opatření

V případě, že je rodička nositelkou virové hepatitidy B, je nutné, aby novorozenec dostal v prvních 12 hodinách 2 injekce:

  • první dávku očkování proti hepatitidě typu B,
  • jednu dávku imunoglobulinů – jde o protilátku, která bojuje proti infekci v období, než si miminko vytvoří protilátky vlastní.

Po těchto preventivních opatřeních má novorozenec více než 90% naději, že bude před hepatitidou B ochráněn. Je však důležité neopomenout dvě následující dávky očkování, které se aplikují v prvním a v šestém měsíci věku dítěte.

Mateřské mléko neškodí 

Ptáte se, zda lze s hepatitidou B dítě kojit? Jelikož je riziko přenosu touto cestou minimální, výhody kojení převažují nad možnými riziky, a ženám je proto vřele doporučováno nevzdávat se této mateřské radosti.

Hepatitida typu B by neměla být v žádném případě podceňována a zákaz konzumace alkoholu by v tomto případě měl být obzvláště striktní. Jinak ale není důvod, abyste si své těhotenství neužila jako ostatní ženy. 

Zajímavé:  Ejakulát - vše o zdraví

(boba)

Zdroj: www.hepb.org

Líbí se vám článek? Počet hlasů: 1

Hepatitida B | Lab Tests Online

Jak je vyšetření využíváno? Kdy je vyšetření požadováno? Co výsledek vyšetření znamená? Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno? Existuje několik testů používaných pro detekci přítomnosti protilátek proti hepatitidě B. Protilátky jsou tvořeny organismem k ochraně před antigeny (cizí bílkoviny). K dispozici jsou i testy k detekci přítomnosti virových antigenů.

Nejběžnějším testem je detekce protilátek proti povrchovému antigenu hepatitidy B (anti-HBs). Jejich přítomnost indikuje dřívější infekci hepatitidou B, ale virus již není v organismu přítomen a nemůže dojít k přenosu infekce na jiné osoby.

Zmíněné protilátky také chrání organismus před možnou nákazou hepatitidou B. Dále se protilátky uvedeného typu tvoří po úspěšném očkování proti hepatitidě B.

Vyšetření je tedy prováděno k určení potřeby očkování (anti-HBs není přítomna), po dokončení očkování a po prodělané infekci.

Povrchový antigen hepatitidy B (HBsAg) je bílkovina produkovaná virem hepatitdy B (HBV). Tento antigen je nejčasnějším indikátorem akutní hepatitidy B a často odhalí infikované osoby dříve, než se objevpříznaky onemocnění.

V průběhu léčby přestává být HBsAg v krvi detekovatelné.

U některých osob (osoby po infekci v dětství, osoby s oslabeným imunitním systémem – například s AIDS) se stává infekce hepatitidou B chronická a stanovení HBsAg zůstává pozitivní.

V některých případech se HBV „ukryje“ v jaterních nebo v jiných buňkách, a buď přestane produkovat další viry, nebo produkuje tak malé množství, že ho nelze v krvi detekovat. Takové osoby se nazývají nosiči. V jiných případech se virus dále tvoří, postihuje játra a může dojít k přenosu na jiné osoby. K rozlišení těchto dvou možností slouží dále uvedené vyšetření.

Antigen e hepatitidy B (HBeAg) je virový protein spojený s infekcí HBV. Oproti povrchovému antigenu je antigen e detekován v krvi pouze tehdy, když je přítomen virus. Pokud se virus „ukryje“, antigen e není v krvi přítomen.

Proto je HBeAg často používáno jako marker schopnosti přenášet virus na jiné osoby (infekčnost).

Stanovení antigenu e lze také použít ke sledování účinnosti léčby HBV; úspěšná léčba obvykle vede k eliminaci HBeAg z krve a zároveň ke tvorbě protilátek proti antigenu e (anti – Hbe).

Některé subtypy HBV netvoří antigen e – existují především na Středním východě a v Asii. V těchto oblastech nemátedy příliš význam používat stanovení HBeAg.

Anti – Hbe je protilátka tvořená v reakci na antigen e hepatitidy B. Je přítomna spolu s anti – HBc a anti – HBs u osob po prodělané hepatitidě B. U osob s chronickou hepatitidou B se objeví v krvi anti HBe tehdy, když se virus „ukryje“, nebo když je odstraněn z organismu. U subtypů hepatitidy B, které netvoří antigen e, je anti – Hbe pozitivní.

Anti – HBc je protilátka proti core antigenu hepatitidy B. Vlastní antigen se nalézá uvnitř viru a brzy po infekci mizí. Protilátky se objevují krátce po nástupu infekce a tvoří se během i po infekci hepatitidou B.

Přetrvávají v případech, kdy dojde ke zotavení z infekce, ale i u nosičů viru; obvykle jsou detekovatelné po celý zbytek života.

Stanovení anti – HBc IgM indikuje akutní infekci, zatímco celkové protilátky anti – HBc indikují proběhlou nebo chronickou infekci.

HBV DNA je mnohem citlivější test na přítomnost viru v krvi než HBeAg. Obvykle je používán dohromady se sérologickými vyšetřeními (ne místo nich). Je to vhodný test pro sledování antivirové léčby u pacientů s chronickou hepatitidou B.

Kdy je vyšetření požadováno? Uvedené testy jsou obvykle používány jak k ověření účinnosti očkování, tak k diagnostice a sledování infekčního onemocnění.

Anti – HBc IgM spolu s HBsAg je obvykle ordinováno u pacientů s akutní hepatitidou k jejímu potvrzení. U osob s chronickou hepatitidou, případně se zvýšenými hodnotami ALT nebo AST, vyšetření anti – HBc a HBsAg určí, zda poškození jater bylo způsobeno HBV.

Pokud tomu tak je, nadále je vhodné pravidelně vyšetřovat HBeAg a HBsAg (jednou za 6 měsíců až jeden rok), dokud je přítomna HBeAg (výjimečně mizí HBsAg). Současné studie ukazují, že ti kdo mají přítomné anti –HBc, ale ne HBsAg, mohou mít velmi nízké koncentrace HBV DNA v krvi či v játrech.

Význam této skutečnosti zatím není plně objasněn.Stanovení HBeAg a HBV DNA je vhodné použít pro ověření úspěšnosti léčby chronické hepatitidy B. Anti – HBs je test pro ověření úspěšnosti očkování proti hepatitidě B.

Pokud je hodnota nad 10 IU/mL, člověk je ochráněn před infekcí po celý zbytek života, pokud se neobjeví problémy s imunitním systémem (HIV infekce, selhání ledvin, léčba imunosupresivy).

Všichni dárci krve jsou před odběrem testováni na přítomnost HBsAg.

Co výsledek vyšetření znamená?

  • Anti – HBs: Pozitivní výsledek znamená imunitu k hepatitidě B po očkování nebo vyléčenou infekci.
  • HBsAg: Negativní výsledek znamená, že osoba nepřišla nikdy do styku s virem, nebo se již vyléčila z akutní hepatitidy a zbavila se viru (nebo má, což je častý případ, skrytou infekci). Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená akutní infekci, neprokazuje však její přenositelnost na jiné osoby.
  • Antigen e hepatitidy B (HBeAg): Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená přítomnost viru, který může být přenesen na jiné osoby. Negativní výsledek obvykle znamená nepřenositelnost viru s výjimkou těch částí světa, kde existují jiné typy tohoto proteinu.
  • Protilátka proti core antigenu hepatitidy B (anti – HBc): Přítomnost protilátky spolu s pozitivním výsledkem vyšetření anti – HBs znamená vyléčení se z infekce a dotyčný není nosičem viru ani chronicky nemocný. Při akutní infekci se nejprve vytvoří IgM protilátka proti HBc. Vyšetření této protilátky prokáže, zda jde o čerstvou infekci ( anti – HBc IgM je pozitivní) nebo již dřívější infekci (anti – HBc IgM je negativní).
  • HBV DNA: Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená přítomnost viru a možnost jeho přenosu na jiné osoby. Negativní výsledek pak obvykle znamená nepřenositelnost viru.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením. Zatímco testy výše uvedené jsou specifické pro HBV, pro monitorování vývoje onemocnění lze použít i jiné testy jako například ALT, AST nebo GGT. V některých případech je vhodné ke konfirmaci stavu nemoci provést jaterní biopsii.

Zajímavé:  Lokren - Vše o zdraví

Očkování proti virové hepatitidě typu B

Jaké vakcíny se používají k očkování proti hepatitid typu B?

Dnes jsou k dispozici nejen monovakcíny vůči hepatitidě typu B (např. Engerix-B, Fendrix), ale rovněž kombinované společně s jinými očkovacími látkami, jako jsou kombinované vakcíny proti oběma typům hepatitidy, tj. typ A i B (např.

Twinrix nebo Ambirix) nebo dětské vakcíny (např. Infanrix Hexa, Hexacima, apod.). Většina těchto vakcín se odlišně formuluje pro děti a dospělé, tj.

dětská varianta vakcíny bývá poloviční dávkou dospělé a je zpravidla určena pro děti mladší 15 let, včetně.

Jaké je schéma očkování proti hepatitidě typu B?

Základní schéma očkování proti hepatitidě typu B tvoří celkem 3 dávky podané v 0., 1. a 6. měsíci. Podle tohoto schématu očkování se zpravidla očkuje monovalentními vakcínami nebo bivalentními vůči oběma hepatitidám. Kromě toho vakcína Ambirix (určena k očkování proti oběma hepatitidám) má pouze dvoudávkové schéma očkování a druhá dávka se podává v intervalu 6-12 měsíců.

Naopak očkování proti hepatitidě typu B v rámci dětského s použitím vícevalentních vakcín (jako je např. Infanrix Hexa, Hexacima apod.) se provádí podáním celkem 3 nebo 4 dávek respektující schéma očkování ostatních vakcinačních složek, tj. první tři dávky se podají v intervalu 1-2 měsíců a 4. dávka 6-12 měsíců po předešlé 3. dávce.

 Někdy je třeba získat ochranu vůči hepatitidě typu B rychleji, a proto se využívá tzv. zrychlené schéma očkování, kdy se podávají celkem 3 dávky ve schématu 0., 7. a 21. den a poslední 4. dávka se aplikuje zhruba do 12 měsíců po zahájení tohoto očkování. Ovšem toto schéma prakticky nepřináší nic navíc oproti podání prvních 2 dávek ve schématu 0-1-6 měsíců, tj.

jen asi 60-80 % má do 2 měsíců po zahájení očkování dostatek protilátek.Očkují-li se novorozenci matek pozitivní na hepatitidu typu B (HBsAg), pak se očkování zahajuje časně do 12-24 hodin po narození, podáním jedné dávky monovakcíny vůči hepatitidě typu B a další 4 dávky kombinované dětské vakcíny se složkou proti hepatitidě typu B se podávají podle obvyklého schématu od 6.

týdne věku novorozence. Přitom se využívá EPI schématu: 6-10-14 týden věku s posilující dávkou za 6-12 měsíců.

Kdy vzniká ochrana po očkování proti hepatitidě typu B a kdy nejpozději se nechat očkovat před cestou do oblastí či zemí, kde existuje zvýšené riziko této nákazy?

Spolehlivá ochrana po očkování vůči hepatitidě typu B vzniká u většiny očkovanců 2-4 týdny po kompletní imunizaci třemi dávkami vakcíny. U relativně velkého počtu očkovanců (60-80%) se pozorují dostatečně vysoké hladiny protilátek již asi 14 dní po podání prvních dvou dávek (podané v měsíčním intervalu).

Zhruba stejný počet očkovanců může být dostatečně dobře chráněn i po očkování ve zrychleném schématu (3 dávky 0-7-21 dní). Je-li tedy nezbytně nutné zajistit alespoň nějakou relativně uspokojivou ochranu u cestovatelů během krátké doby (minimálně 6 týdnů před cestou), lze se nechat očkovat 2 dávkami podle konvenčního schématu nebo 3 dávkami ve zrychleném schématu.

V obou těchto případech se doplní ještě jedna dávka o 6 nebo 12 měsíců později.

Jak dlouhý může být interval mezi jednotlivými dávkami vakcíny proti hepatitidě typu B? Došlo-li k promeškání řádného termínu, je nutné očkovat od počátku, tj. opakovat první dávku?

Interval mezi prvními dvěma dávkami může být v rozmezí 1-12 měsíců a interval mezi 2. a 3. dávkou 2-36 měsíců. Pokud nebylo možné z jakéhokoli důvodu uvedené intervaly dodržet, pak lze zvážit přidání jedné dávky navíc, tj. celkový počet dávek nepřesáhne čtyři.

 Opakování očkování nebo rozšíření o další dávky se provádí výhradně jen u non-respondentů na toto očkování.

Bylo klinickými studiemi potvrzeno, že přidáním až 5 dalších dávek podaných v intervalech ne kratších než 4 týdny, může zvýšit imunitní odpověď u těchto specifických jedinců.

Lze toto očkování využít v případě, že došlo k expozici hepatitidy typu B (tj. k pravděpodobnému přenosu od nakažené osoby)?

Očkování proti hepatitidě typu B lze používat nejen k prevenci, ale rovněž i k profylaxi, tj. po expozici hepatitidy typu B. Tento postup se využívá zejména u novorozenců HBsAg pozitivních matek (tj. matek, které jsou nositelkami hepatitidy typu B). Doporučuje se s první dávkou vakcíny současně podávat i specifický imunoglobulin.

Dále se podávají ještě další 3 dávky a očkování se zakončí podáním 4. dávky zhruba 12 měsíců po zahájení tohoto očkování. Rovněž je možné použít i zrychlené schéma očkování. Čím dříve se takové očkování zahájí po pravděpodobné expozici, tím vyšší je pravděpodobnost zabránění případnému rozvoji tohoto onemocnění.

Dojde-li k náhodnému rizikovému kontaktu s nemocným nebo bacilonosičem, případně k poranění rizikovým předmětem, lze s úspěchem očkování zahájit do 7 dní při poranění kontaminovanou injekční jehlou, a nejpozději do 14 dní, jednalo-li se o pohlavní styk s HBsAg pozitivní osobou.

Očkování by se nemělo odkládat, neboť později by nemuselo spolehlivě ochránit.

Je možné se nakazit hepatitidou typu B od očkované osoby nebo očkováním?

Očkovací látka obsahuje neživé tzv. subjednotkové části viru hepatitidy typu B, tj. vakcinační látka nemá schopnost se jakkoli dále množit, a tak očkování příslušné osoby není potenciálním rizikem vzniku tohoto onemocnění pro něj samotného a nepředstavuje případný zdroj přenosu této nákazy pro osoby v jeho okolí. Mimo jiné se i z toho hlediska jedná o bezpečné očkování.

Jaká může být délka doby ochrany po očkování? A může být až celoživotní?

Očkování proti hepatitidě typu B je někdy mylně deklarováno jako celoživotní. Je pravda, že klinické studie potvrdily relativně dlouhodobé přetrvávání protilátek specifických vůči hepatitidě typu B u většiny očkovaných osob po dobu delší než 10 let (až 20 let). Mimo to v ochraně hraje svou neméně významnou roli i tzv.

imunologická paměť, která přispívá v případě ztráty protilátek k jejich rychlé obnově, dojde-li k setkání s touto nákazou. Ovšem stejně jako v životě, vše má svou omezenou dobu života, tj. jak imunologická paměť, tak protilátky. I když řada výrobců uvádí, že potřeba podat posilující (booster) dávku, tj.

přeočkování, nebyla stanovena, klinické studie prokazují, že ochrana s časem skutečně klesá a po více než 15 letech pak může být potřeba jistou část očkovaných (odhaduje se, že až 20 % jedinců ztrácí imunologickou paměť) očkovat od počátku.

Proto jediným vhodným prostředkem zůstává posilující očkování prováděné v intervalu 10-15 let od předešlého očkování, přeje-li si jedinec mít jistotu kontinuální ochrany. Není-li to však jeho přáním, pak povinnost tohoto posilujícího očkování není.

Je očkování proti hepatitidě typu B hrazeno státem nebo zdravotními pojišťovnami?

Očkování proti hepatitidě typu B je státem hrazené v rámci pravidelného dětského očkování (tj. pro novorozence a děti ve věku 12 let).

Kromě toho je toto očkování ze zákona hrazeno i dospělým osobám, které jsou v relativně vysokém riziku ohrožení hepatitidou typu B (zdravotníci, příslušníci záchranného systému, apod.).

Některé zdravotní pojišťovny přispívají ostatním věkovým skupinám v rámci různých preventivních programů, které se v čase upravují.

Vydáno / Aktualizováno: 13.01.2019

Autor: M.Petráš

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector