Kultura má mít podle balíčků představených ministerstvem zdravotnictví jiná pravidla rozvolňování než sport nebo služby. To je nepřijatelné, rozčílil se na tiskové konferenci ČSSD ministr kultury Lubomír Zaorálek. Nelíbí se mu například to, že by se lidé mohli účastnit společenských akcí pouze pod podmínkou negativního PCR testu. Ministr zároveň navrhl vlastní systém, jak uvolňovat opatření v tomto sektoru.
Neobvyklý výjezd zažili policisté, záchranáři i hasiči v Mladé Boleslavi. K silnici se totiž přilepila mladá aktivistka, která tak chtěla upozornit na vážnost klimatické krize. Nejednalo se o její první akci.
Rozvolňování opatření funguje dobře. V minulosti jsme si na horká kamna sedli třikrát a poučili jsme se. V pořadu 360° Pavlíny Wolfové na CNN Prima NEWS to řekl René Levínský z Centra pro modelování biologických a společenských procesů, který je zároveň členem poradní skupiny MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace).
Český zpěvák Petr Janda by rád viděl Jiřinu Bohdalovou, která v pondělí oslavila 90. narozeniny, ještě v nějaké velké filmové roli. „Podle mě ještě Jiřina neřekla poslední slovo,“ řekl frontman skupiny Olympic ve speciálu na CNN Prima NEWS.
Zpravodajská multiplatforma CNN Prima NEWS má za sebou první rok od svého startu 3. května 2020. V letošním roce se jí daří růst ve všech klíčových ukazatelích: v počtu reálných uživatelů zpravodajského webu, TV sledovanosti i celkovém zásahu.
4 fotografie
Policie pátrá po asi padesátiletém muži, který v pondělí odpoledne přepadl banku na pražském Smíchově. Podle kriminalistů z místa utekl poté, co mu pokladní ve strachu o svůj život vydala peníze.
Díky kamerovému systému v pobočce získali kriminalisté podobu pachatele. S prosbou o pomoc se nyní obracejí na veřejnost.
Pokud má někdo informace vedoucí k totožnosti či pohybu lupiče, má volat linku 158.
Udělali jsme všechno pro to, abychom spuštění CNN Prima NEWS měli co nejvíce okořeněné adrenalinem, říká v rozhovoru Marek Singer, generální ředitel skupiny Prima, při vzpomínkách na spuštění zpravodajského kanálu, který 3. května slaví své první narozeniny. „Tu značku jsme postavili jako multiplatformu. Díky televizi a on-line kanálům máme v současnosti zásah až 7,7 milionu lidí,“ uvádí.
4 fotografie
Do března loňského roku vycházelo v Kosovu pět deníků, od začátku pandemie ale začal úpadek. Vše vyústilo až v současnou situaci, kdy se noviny fyzicky už netisknou.
Redakce se tak musely přeorientovat na web, na což negativně reagují zejména starší generace.
Novináři a odborníci se shodují, že hlavním důvodem jsou dlouhotrvající opatření proti šíření koronaviru, která nutí lidi zůstávat doma.
Podle herce Martina Dejdara by se Jiřina Bohdalová, která v pondělí oslavila 90. narozeniny, prosadila i ve Spojených státech. Mezi její přednosti patří charisma i fakt, že vždycky musí být po jejím, řekl Dejdar ve vysílání CNN Prima NEWS.
Do Islandu s Jirkou Kolbabou WORLDFILM 2016
Do Islandu s Jirkou Kolbabou
15. ročník cestovatelského festivalu pořádaného v rámci veletrhu cestovního ruchu HOLIDAY WORLD
Příznivci cestování a milovníci Islandu mají jedinečnou možnost v rámci cestovatelského festivalu WorldFilm při veletrhu Holiday World s Jiřím Kolbabou proniknout do tajů nádherného Islandu.
Jiří Kolbaba, vicepresident Českého klubu cestovatelů, je náruživý cestovatel, jenž viděné dokumentuje na citlivou vrstvu diapozitivních filmů Fuji Velvia 50, 100 a Provia 400 kamerami NIKON F6, NIKON F100 a HASSELBLAD XPan, skvělou digitální kameru NIKON D800 s několika objektivy značky Sigma a kompaktním digitálním aparátem SONY. Ze svých četných cest (navštívil již přes 130 zemí světa na všech kontinentech planety) zpracoval několik emotivních cestovatelských besed a diashow.
Nyní bude cestovatel Jiří Kolbaba na Výstavišti v pražských Holešovicích v rámci WoldFilmu při veletrhu Holiday World od 14h prezentovat svůj nový set fotografií z Islandu.
Opět zde zajímavou formou zaznamenal detaily přírodních struktur a exotické tváře domorodců.
Ačkoli již procestoval téměř celý svět, jeho krédem zůstává: „Mým snem je navštívit, poznat a pochopit další země, vzdálené kultury a přátelské domorodce.“
„Rozlehlost, barevnost, tvarová různorodost a geologické struktury planety mě stále více fascinují. Nemohu se nasytit. Nezávislým pobíháním po pouštích, lesích, horách, či městech matičky Země, si dosytnosti plním klukovské sny. Nerozlučnou partnerkou na cestách se mně stala moje kamera.
Spolu se časně ráno budíme, přes den mrzneme nebo se potíme a pozdě v noci neklidně usínáme. Dojati z toho, co jsme viděli a napjati z toho, co jsme přehlédli. Těch fascinujících míst je tolik, že je ani za celý život nespatříme. Nevadí. Hlavně, že můžeme.
Našli jsme cíl a smysl života,“ říká Jiří Kolbaba.
Jeho mottem je: „Nikdy není nic definitivní a to je dobře. Kdykoli v životě můžeme změnit místo svého působení, prostředí, profesi i vlastní cíle. Jediné, co k tomu potřebujeme, je svoboda, zdraví a troška odvahy zariskovat.“
DOPROVODNÝ PROGRAM:
SOBOTA 20.2.2016
- 09:00 HOD. BOŽENA ŠTOFKOVÁ, ředitelka nakladatelství Jota, JAK PSÁT CESTOPIS
- Workshop pro začínající autory.
- 10:00 HOD. RUDA ŠVAŘÍČEK – Z BHÚTÁNU DO KAZACHSTÁNU
Audience u krále Bhútánu. Nepálské otřesy i radosti. Pandy i obří Buddhové. Největší klášter světa pro 30 000 mnichů a mnišek. Divoké koňské slavnosti, nomádi s puškami, unikátní závody jaků. Nazdobené krasavice celého Tibetu. Pitoreskní cirkus. Šamanské rituály plné krve a emocí. Propichování tváří i těl, upadání do extáze, rituální obětiny. Nejdelší kamenná zeď mani na světě.
Nejposvátenější hory Tibetu. Kláštery půlené zemětřesením. Zásadní místa legendární Hedvábné stezky. Pouštní města i zelené oázy. Čína má hodně největších věcí na světě… Velká zeď i malé duše… Posvátné hory Kazachstánu. Tajemné petroglyfy. Ťan Šan a prý nejkrásnější hora světa – Chan Tengri. Magická Bělucha s centry šamanismu.
Tajemná Šambala, vchod do jiného světa… Ochutnáte odlišné světy…!
– beseda, diashow
11:00 HOD. LUCIE DRBOHLAVOVÁ – Afghánistánem po hedvábné stezce
Afghánistán, to není jen válka a Tálibán, ale hlavně úchvatná příroda, báječní lidé, bohatá kultura a krásné památky. Většina lidí, kteří zemi skutečně poznali, si ji zamilovali na první pohled. Přijďte se podívat na exkluzivní fotografie z afghánských měst i zapadlých vísek v horách a poslechnout si příhody z téměř dvouletého pracovního pobytu Lucie Drbohlavové v této fascinující zemi.
– beseda, diashow, autogramiáda nové knihy
12:00 HOD. LUKÁŠ MATĚJČEK – PŮL ROKU ASIATEM
Jeden z nastupující generace cestovatelů vypráví o svém půlročním putování Asií, na které se vydal tři dny po maturitě. Himálaje, rýžová pole, čajové plantáže, panenské pláže, džungle, pouště,.. Lukáš za svůj asijský půlrok procestoval Nepál, západní a jižní Indii.
– beseda, diashow
13:00 HOD. LÁĎA BEZDĚK A KATKA DVOŘÁKOVÁ – THE BIG TRIP
Skype rozhovor na druhý konec světa. Láďa a Katka se vydali Oktávkou na cestu kolem světa a přes internet nám přiblíží své nejnovější zážitky.
– rozhovor
13:30 HOD. WEBCESTOVATELŮ.CZ – VYHLÁŠENÍ VÝHERCŮ FOTOSOUTĚŽE A PŘEDÁVÁNÍ CEN
Vítěze soutěže o nejlepší fotku na téma Cestovat může každý vybrala odborná porota ve složení fotograf Antonín Kratochvíl (čestný předseda poroty), Lenka Klicperová, Petr Horký, Václav Šilha, Petr Lindner.
14:00 HOD. PETR HORKÝ – VELIKONOČNÍ OSTROV
Můžete si poslechnout zda místní statní muži doma vaří a uklízí, zda miss Velikonočního ostrova nosí nejdelší nehty a jestli si místní princezna oblíbila Prachatice. K tomu si připočtěte vývoj bádáni nad záhadami ostrova a vlastní odhad, zda platí, že obyvatelé Rapa Nui jsou „nejlínější na světě“, jak tvrdí někteří Chilané. A i kdyby….byla by to chyba?
- – beseda, diashow
- 15:00 HOD. MIROSLAV BÁRTA
- Cesta do Jeskyně plavců a zpět
Převratné objevy v egyptské Západní poušti. Miroslav Bárta je vedoucí Českého egyptologického ústavu. Jejich loňské objevy byly podle BBC zařazeny mezi deset nejvýznamnějších archeologických událostí celého světa. Chcete vědět víc?
- – beseda, diashow
- a nebo
- Cesty civilizací
O vzestupu a pádu dávných civilizací a nejen o nich. Cítíte, že svět se mění? Jistěže ano, kdo by nad tím nepřemýšlel. Šéf Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta je přední český odborník na vývoj civilizací a jeden z prvních, kdo nebojácně hovořil již před lety o tom, co se dnes děje. Tehdy mu nevěřili. Chcete vědět, co si myslí teď?
- – beseda, diashow
To byla ale Havaj!
Jiří Kolbaba Zdroj: www.theworld.cz Olomouc – Podívat se do všech koutů světa, to by si přál snad každý z nás! Takový velký sen si celý život plní známý český cestovatel Jiří Kolbaba. Navštívil už více než sto zemí a o své zážitky z cest se rád dělí s veřejností. Nejinak tomu bylo i v Olomouci, kde se rozpovídal o své cestě, která tentokrát směřovala na Havajské ostrovy.
Jirka Kolbaba je český cestovatel a fotograf. Za svůj život procestoval již 130 zemí a podíval se na všechny kontinenty světa. Je tedy právem viceprezident Českého klubu cestovatelů. Kolbaba vyjíždí na expedice každý rok. Na svých cestách nejenže sbírá spousta zážitků, ale také fotí zajímavé fotografie. Právě díky jeho obrazovým matriálům může i veřejnost nahlédnout do krásných zemí světa.
Jednu z jeho populárních diashow přivezl ve čtvrtek 1. 12. do olomouckého kina Metropol. Tentokrát se rozhodl divákům ukázat krásy Havajských ostrovů. Sál praskal ve švech. Na besedu přišlo okolo 300 zvědavců a nadšenců do cestování.
Během dvouhodinové přednášky nechal na plátně promítat fotografie, které vždy doplnil zajímavým komentářem. V průběhu besedy vylíčil zajímavosti o každém z pěti ostrovů, které důkladně procestoval.
K objevování krás přírody mu stačilo auto, které si na ostrově vypůjčil, mnohdy celodenní chůze a jeho touha seznamovat se a komunikovat s tamními obyvateli. Právě oni mu vždy poradili, kudy se má vydat, aby viděl neobyčejná místa, která se na ostrově nachází.
Všechno si na památku vyfotografoval, avšak ani jediná fotka se podle něj nevyrovná skutečnému pocitu být na onom konrétním místě.
Jiří Kolbaba jezdí sdílet své zážitky z cestování s lidmi ze všech malých i velkých měst České republiky. Každý rok pořádá několik přednášek. Má spoustu fanoušků a obdivovatelů. Důkazem toho jsou vždy vyprodané sály.
Není se čemu divit, díky jeho skvělé intonaci hlasu a diashow dokáže člověka vtáhnout do děje. Jeho prosincová návštěva kina Metropol však zdaleka nebyla poslední. Další besedu Kolbaba pořádá již příští týden 7.12.
a také v lednu…
Naposledy upraveno: út., 6. prosinec 2016 10:48
Charismatický Jiří Kolbaba nejen o plnění svých snů
FOTO: Pavel Doležal pro Wikimedia Commons
24. 1. 2016
Leden se přehoupl do své poslední dekády a v našem okresním městě jsme se začali těšit na diashow charismatického cestovatele, fotografa a vypravěče Jiřího Kolbaby. Mnozí jej jistě znáte i z rozhlasového vysílání.
Díky mistrovským fotografiím a poutavému vyprávění jsme se přenesli do horké a nevyzpytatelné Afriky. Tento světadíl, krásu jeho přírody a způsob života domorodých obyvatel Jiří Kolbaba přiblížil putováním nejen po Maroku, ale také po dalších státech černého kontinentu.
Vyprávění nás zavedlo také do Burkina Faso, Nigeru, Senegalu a Mali. Fotografie nádherné přírody a divokých zvířat se střídaly s fotografiemi ze života lidí. Ukázaly bezbřehou bídu, ale také lidskou pohostinnost.
Jiřímu Kolbabovi jsem v krátkém rozhovoru položila několik otázek.
Cestujete po celém světě, máte procestovanou i naši zem? Docela ano, třeba nyní po cestě do Jeseníku jsem si užil krás České republiky. Bylo to takové třídenní turné z Kutné Hory přes Náchod sem k vám. Takže jsem projel i Orlické hory.
Podle navigace jsem to měl vzít přes Polsko, ale já jsem si raději zajel a jel přes Česko. Byl jsem velice rád, že jsem projel oblast, kde jsem byl na podzim – Dolní Morava, Králíky – tam se mi podařilo nafotit krásné barevné scénérie a teď jsem to viděl zase všechno pod sněhem.
Když jsem ještě dělal vrcholový sport, tak jsem závodil v běhu mimo dráhu a dá se říct, že jsem proběhal celou republiku. Můžu říct, že se z Česka vždy těším.
Neumím to tak dobře nafotit jako třeba jiná místa nebo biotopy na světě, ale moc mě to přitahuje a doufám, že jednou nafotím nějaký soubor krásných českých fotek.
Kolika jazyky se domluvíte? Tuto otázku nemám moc rád, protože se stydím za to, že jsem to v mládí flákal. Když jsem začal cestovat, tak jsem uměl rusky a dobře německy. Angličtinu jsem se učil až tak nějak za pochodu.
Dnes se v celém světě domluvíte anglicky, je to jazyk číslo jedna, španělsky to není úplně dokonalé a francouzsky jsem se naučil jen pozdravit. Snažím se učit i jiné jazyky, je to projev úcty k dané kultuře. Takže trochu málo umím malajsky, indonésky. Naučím se třeba pozdravy v domorodém jazyce.
Lituji toho, že neumím dokonale světové jazyky, v tomto nejsem dobrým příkladem pro mladé. Každý, kdo umí dobře cizí jazyk, má svět otevřený. Jen se nesmí bát a jít směle do toho, poznávat svět.
Jak se ve světě stravujete? Nikdy se sebou nevozím žádný vařič, žádné jídlo. Možná tak hodím do zavazadla nějakou fidorku, vitamín C, probiotika, abych si srovnal žaludek, když bych ho měl nějak rozhozený.
Já mám žaludek docela ocelový, konzumuji to, co tam ti lidé připravují, odmítl jsem jenom pečené krysy, zásadně odmítám alkohol, protože ten nepiji. Ochutnal jsem leccos, třeba i různé druhy hmyzu.
Je to fenomén, který je stále více vidět a možná bude potažmo brzy vidět i v naší kultuře.
Kam se chystáte příště, jaké jsou vaše plány? Teď na jaře mám velké turné pořadů, mám radost, že je o to zájem, je úžasné, že jsem dvakrát vyprodal kino v Jeseníku a jsem rád, že to takhle funguje téměř po celé zemi.
V únoru jedu do Itálie do Brixenu si zalyžovat, v březnu mě čeká cesta kolem světa. Pak mám dále nachystáno třikrát Norsko, třikrát Island, jednou Aljaška s Kanadou. Jinak trénuji, běhám po kopcích, protože se chystám na treky do Nepálu, bude to náročnější.
Dvacetpět dní pochodu v extrémních podmínkách se zátěží. A to už vyžaduje dobrou kondici.
Kolik váží vaše fotografická výstroj? To vím úplně přesně, váha se pohybuje mezi patnácti až osmnácti kilo. K tomu ještě nějaké osobní věci. Je to poměrně velká zátěž, ale mě baví chodit přírodou se zátěží.
Když jste pořád na cestách, kam se rád vracíte? No primárně domů, ale ne, že bych byl až tak moc na ten domov fixovaný. Mám oblasti na světě, které jsou oblíbenější než jiné. Třeba Antarktida, Island, Indonésie, ale mám rád i města Sydney, Rio de Janeiro, Kapské Město, stejně tak Prahu a moje milované Brno. Je mi celkem jedno, kde se pohybuji. Baví mě zažívat dobrodružství.
A máte nějakou touhu, nesplněný sen? Já jsem překvapený jak se v životě dají plnit sny. Tužby nás posouvají dál, já to tak celý život mám.
Nedávno jsem si splnil jeden velký sen, byl jsem na Severním pólu, až na 90° severní šířky. Jsem překvapený jak mi vychází jeden sen za druhým.
Chtěl bych lidi inspirovat svými zkušenostmi in natura, aby se světa nebáli a naučili se v něm pohybovat.
P.S.: A protože byl dnes pro mě den, kdy mi svitla naděje a Soňa P. mně napsala, že by to chtělo odměnu, tak jsem si pro radost koupila knížku fotografií Jiřího Kolbaby Země.
Hodnocení: (4.5 b. / 8 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Zpět na homepage
Cestovatel Kolbaba: Časové přesuny či odlišné kuchyně mě neskutečně nabíjejí
Denisa Witoszová
/ROZHOVOR/ Brněnský rodák a český cestovatel Jiří Kolbaba rád vyhledává dobrodružství a svými zážitky chce inspirovat k výpravám všechny Čechy.
Před lety se nebál rozpustit svou firmu a jít si za svým snem – žít svůj život naplno! Jako málokdo procestoval skoro celý svět, ale spíše než noční procházky Kapským Městem se obává populistického politika, zlého souseda nebo agresivity některých řidičů na D1.
Vánoce jste prožil v Barceloně. Proč jste se zatoulal právě tam? To už vás nebaví tradiční české Vánoce?Už několik posledních let se snažím některé ze svátků trávit v zahraničí, abych viděl, jak se slaví v jiných kulturách.
Nepiji alkohol, a proto si raději užívám místních zvyků a tradic. Jakkoliv jsou Vánoce nejlepší doma, tak jsem jich zažil i pár v zahraničí. Letos jsem proto jel do Španělska. Chtěl jsem být někde blízko, kde to mám rád.
A já mám Barcelonu nesmírně rád a navíc jsem dostal pozvání od přátel, kteří tam mají domeček.
Přečíst článek ›
Dále si uvědomuji, že tam ve vánočním období zrají citrusové plody, a mě to hrozně baví vidět stromy obsypané citrony, pomeranči a mandarinkami a užívat si mořských plodů. Navíc je to mimo hlavní sezónu. V létě jsou místa plná turistů a najednou byly domy prázdné, zatažené rolety, poloprázdná města, a přitom se dalo skvěle užit sluníčka a radovat se z poznávání a ochutnávání.
Dnes už jste skoro všechno procestoval a všude byl. Ale co byl pro vás největší cestovní zážitek, když jste byl malé dítě?Vzpomínám si, že jsme neměli nikdy moc peněz, ale zato jsme měli stará auta – tatrovky, potom starou volhu a moskviče.
Táta s maminkou nás vozili do zahraničí nebo alespoň po Česku, jak to nejvíc šlo. Vzpomínám si na dovolenou na Lopeníku, kde jsme se učili lyžovat, nebo jak jsme vyrazili autem přes Tatry do polského Zakopaného.
Strávili jsme také nádhernou dovolenou na Balatonu v Maďarsku, což bylo skoro všechno, co jsme si tenkrát mohli dovolit. A já to mám stále v hlavě. Dokonce jsme kdysi měli i nádhernou červenou aerovku třicítku. A táta nás v tom vozil jako děti.
Můj bratr i já jsme museli mít šátky na hlavách, protože to bylo otevřené auto. Ta doba vypadá na fotkách neuvěřitelně, jako by to bylo tři sta let staré. Vypadám s tím šátkem na hlavě jako holka.
Zůstala rodině nějaká tradice až do dnešního dne?Ano, hráli jsme si třeba na indiány a kovboje. Táta chodil dlouhou dobu do kina, aby okopíroval, jak je Vinnetou oblečený a jaký má toulec na šípy, a pak nám to všechno vyrobil.
Dodnes si na to hrajeme, já jsem indián, můj bratr kovboj. Dodnes rád jezdím do Ameriky a navštěvuji indiánská místa, jako jsou Little Bighorn nebo Poraněné koleno, protože mě zajímá, jak tam indiáni žijí. A mám dokonce i tu čest se tam s nimi potkávat.
Jsem kamarádem náčelníka Holáktna, který mi dokonce nedávno poslal své svatební oznámení.
Přečíst článek ›
Takže už v dětství se zrodila myšlenka cestování?Takové sny jsem v mládi neměl. Na škole jsem říkal, že bych chtěl být egyptologem nebo archeologem. Nakonec jsem se věnoval výtvarným disciplínám a dělal jsem grafický design a marketing. Pak jsem od toho ale odešel. Touha cestovat se rodila postupně až v porevoluční době, kdy jsem občas jezdil ven a zpět vozil jen špatné fotky.
Nastartovalo mě, když mě redaktorka brněnského rádia vyzvala, jestli bych přišel vyprávět o své cestě do Mexika. Tak jsem se začátkem devadesátých let rozhodl, že už nechci dělat kariéru a honit se za penězi, ale že chci raději naplno žít. Rozpustil jsem svou firmu, tenkrát už měla hodně zaměstnanců, a nechal jsem si jednoho asistenta, kterého mám dodnes. Už přes 20 let se mi stará o firmu.
Teď jste se vrátil z výpravy na Islandu, v jakém duchu se tentokrát návštěva nesla?Mám sen, že vydám o Islandu obrazovou knihu. Proto jsem tam byl už poosmnácté a budu tam jezdit ještě mnohokrát.
Letos mám nachystané ještě tři cesty, z nichž bude jedna trvat dokonce devět týdnů. Vydání knihy plánuji už příští rok. Jsem totiž stále nespokojený se snímky, jakkoliv vím, že už jsem měl někdy štěstí na solidní světlo i situaci, ale prostě to není stále perfektní.
My cestovatelé holt nikdy nemůžeme dosáhnout takových snímků jako lidé žijící v daném regionu. Jsou na místě v ten pravý čas, když třeba vybuchne sopka, a já jsem v té chvíli – bohužel nebo bohudíky – v Argentině či na Antarktidě. Ani nemám správné záběry polární záře.
A to už jsem tam kvůli ní jel osmkrát, ale jen jednou se mi ji podařilo zachytit.
Přečíst článek ›
Tak na polární záři přece kvalita knihy nestojí, ne?Urputně naháním solidní záběry, abych se za ni nemusel stydět. Někdy se zadaří a mám štěstí na počasí, někdy je mlha, že není nic vidět. Island je ale zajímavý, i když není slunce v ponurých barvách a světlech.
Podle mě patří mezi nejfotogeničtější místa na světě. A každé místo, jež je ovlivněno geotermální, vulkanickou a seizmickou energií, je naprosto dokonalé a fotogenické.
Proto taky jezdím opakovaně na Havaj, na severní ostrov Nového Zélandu, na pacifické i karibské ostrovy a místa, jako jsou například Svatá Lucie, Svatý Vincent či Yellowstonský národní park.
Letos jste byl už i na Dakaru, není to pro vás šok skákat z písku do ledu?Mě to naopak hrozně baví. Já to asi vlastně potřebuji. Jsem produkt doby, užívám si obecné i osobní svobody.
Časové přesuny, jiná kulturní pásma či odlišné kuchyně mě neskutečně nabíjejí, pomáhají a přímo je vyhledávám. Bydlet v Evropě je pro mě příliš pohodlné a jednotvárné. Měli bychom si uvědomit, že žijeme na úžasné, klidné a bezpečné rovnoběžce. I ekonomicky si vedeme navýsost dobře.
Jakkoliv kolem sebe často slýchám příliš negativních odsudků a hodnocení, tak Česko je skvělá a úspěšná země. Až na pár nedobrých skutků ve společnosti je celý starý kontinent v pohodě – ekonomicky úspěšný a bezpečný. Evropa je pro mě příliš jednotvárná, chybí mi adrenalin i dobrodružství.
Cestování jsem si našel proto, že po dvaceti letech sportování jsem hledal něco, co je plné výzev a kde budu zase vyplavovat adrenalin.
Přečíst článek ›
Setkal jste se během slavné rallye i s Martinem Kolomým?Ano, byl jsem tam s týmem Buggyra Racing. Obdivoval jsem závodní um Martina Kolomého a Martina Šoltyse. Bylo úžasné pozorovat, jakým významným hráčem jsme my Češi na Dakaru. Česko tam mělo hodně přes sto lidí.
Ocenil jsem každého, kdo ujel jednu jedinou etapu, a všichni, kteří dojeli, jsou pro mě hrdinové. Přál bych všem internetovým kritikům, aby si to zkusili. Pravděpodobně by většina z nich neurazila ani kilometr.
Mám zkušenosti s jízdou terénními vozy po celé planetě včetně Antarktidy, ale to, co jsem tam viděl, bylo úplně mimo rámec mého chápání. Smekám před každým, kdo Dakar projel. Byl to pro mě další splněný sen! Můj život se skládá ze samých splněných snů.
A je úplně jedno, jestli fotím na Pradědu, v Kanadě, na Sibiři či na Bali, hlavně, že tam jsem a můžu to vidět na vlastní oči. Když chci inspirovat Čechy světem, musím to sám prožít.
Přestal jste po dvaceti letech se sportem. Jaký pohyb vám kromě turistiky dělá radost i dnes?Ano, dvacet let jsem závodně běhal střední a dlouhé tratě, trojku překážek a končil jsem u maratonu.
Teď mám na sportování málo času, ale stále si kladu různé závazky, jak zase začnu sportovat. Občas chodím běhat, hodně chodím, někdy si zaposiluji. Spíš se však vymlouvám, že mám málo času. Chtělo by to si máknout, protože já rád jím, hlavně po večerech a v noci.
Miluji sladké, takže s tím musím pořád bojovat. Většinou jsem na sebe rozzlobený, že víc jím, než se pohybuji.
Přečíst článek ›
Říká se všude dobře, doma nejlépe, máte to tak taky? Vracíte se do Česka rád?Miluji odjezdy i návraty. Líbí se mi venku, ale rád to mám i doma. Konečně jsem si pořídil byt, ve kterém se cítím dobře a do něhož se rád vracím. Užiji si stejně intenzivně návštěvu Vysočiny či Jeseníku jako Nového Zélandu. Ale doma dlouho nevydržím, brzy mě to táhne zase ven.
A kam tedy jezdíte lovit parádní fotografické úlovky u nás?Dlouho jsem měl v oblibě Krušné hory. Myslel jsem si, že je to nejlepší pohoří v České republice. Ale pak chvíli fotím v Krkonoších nebo na Šumavě a mám stejný pocit. Jsem tak trochu přelétavý. Akorát jsem se vrátil z focení na Pradědu, kde mi vyšlo fantastické počasí.
Místní lidé dokonce říkali, že tak krásné námrazy na vegetaci dlouho nezažili. Měl jsem štěstí. Takže jsem teď celý unešený z Jeseníků. Těžko se rozhoduji. Ale pokud se mě někdo zeptá na nejoblíbenější místo na světě, je to rozhodně Antarktida a na druhém místě je Island. Ale všude je to krásné.
Jsem vždy konsternovaný, protože je to tam většinou ještě lepší, než si to před cestou představuji.
Přečíst článek ›
Právě skončily olympijské hry v Jižní Koreji. Co vás na tamní zemi nebo lidech okouzlilo?Mně se líbí každý podnik, který je dobře organizovaný. Po očku jsem sledoval úvodní ceremoniál a úplně se dojímal českými sportovci, naší vlajkou i hymnou.
A navíc když se daří biatlonistům, což jsou představitelé sportu, ke kterému máme dneska skoro všichni vztah kvůli Gábině Koukalové a dalším naším špičkovým sportovcům, tak si sledování olympiády užívám. Během medailového ceremoniálu Michala Krčmáře jsem dokonce zamáčkl i slzu.
Jižní Korea je skvělou zemí, navštívil jsem ji zatím jen jednou a doufám, že to nebylo naposledy. Prostě mě baví v noci chodit po Soulu a baštit se zábavnými lidmi na ulici chutné a skvělé pokrmy.
Máte vždy vše pečlivě připravené dopředu, nebo někdy během cest vaříte z vody?V drtivé většině případů vařím z vody. Někdy mám jenom letenku tam a zpátky a všechno organizuji podle situace až na místě. Odjedu třeba na tři měsíce do Pacifiku a nemám žádný itinerář.
Naopak jsem rád, když se můžu na letišti někoho zeptat, aby mi něco poradil nebo mě někam dovezl. Občas se neplánovaně ocitnu na svatbě, kremaci, křtu dítěte či posvěcení políčka. Často jdu s lidmi chytat ryby, připravujeme jídlo, nebo u nich dokonce bydlím. To mi žádná cestovka nenabídne ani neprodá.
Někdy mám jasnou představu, co chci vidět, ale většinou improvizuji.
Přečíst článek ›
Co byl váš nejhorší cestovatelský zážitek? Řekl jste si někdy, už dost, jedu domů?Politici a novináři nás světem často straší. Ale on není zdaleka tak zlý, jak se v médiích líčí. Za čtvrt století cestování, kdy jsem šest až devět měsíců mimo ČR, mě nikdy nikdo neohrozil na životě, neokradl, neuhodil ani se na mě křivě nepodíval.
Světa se nebojím, spíš se děsím zlého souseda nebo agresivního populistického politika. Jsem rád, že svými příběhy nemusím lidi strašit a můžu spíš přispívat k inspiraci. Snad není neskromné otevírat lidem oči, aby si splnili sen, když ho tak dlouho nosí v hlavě. Hodně lidí se bojí vycestovat, protože podlehli zlým informacím.
Respektuji, že někdo může mít špatný zážitek, ale já ho nemám a doufám, že to tak ještě dlouho vydrží.
Co chystáte v tomto roce?V březnu vyjíždím s partou Čechů na cestu kolem světa, navštívíme deset míst na planetě, pak budu delší dobu v Pacifiku, vrátím se jen na dva dny do Česka.
Letím do Norska a na Island a pak hned na Špicberky, kde budu z dánského ledoborce fotit lední medvědy. Poté následují Lofoty a opět další Špicberky. A tak bych mohl pokračovat ve výčtu celého roku.
Není vám někdy na cestách smutno?Nejraději jezdím sám, protože fotograf potřebuje mít klid na focení. Ale občas s sebou i někoho beru. Jedeme dva nebo čtyři, občas jedu s firmami nebo cestovkou a pak nás může být až sedmdesát. Rozhodl jsem se, že budu dělat jenom to, co mě baví, a důsledně to dodržuji.
Přečíst článek ›
Jiří Kolbaba (* 1957) je český cestovatel, fotograf a viceprezident Českého klubu cestovatelů. Když není v zahraničí, pořádá oblíbené přednášky po celé ČR a jeho snem je vyprodat ostravský Gong s celkovou kapacitou 1500 osob.
Procestoval všech 6 kontinentů a navštívil téměř 140 zemí, ale nejvíce mu učarovaly Antarktida, Island, Bhútán a Havaj. Na svém telefonu píše zápisky z cest, které posílá svým známým, z nichž pak vydává knížky. Aktuálně pracuje na své deváté publikaci, fotografické knize o Islandu, kterou plánuje vydat již příští rok.
Populární je jeho autorský každodenní pořad na Rádiu Impuls. Více na: www.theworld.cz.
Chat: Jiří Kolbaba — Dobré ráno: Týden končí — Česká televize
Noemova Arch: „Ahoj Jirko, jak jsme slíbili tak jsme splnili, jsme vzhůru a koukáme na tebe. Pěkný den a zase se u nás ukaž. Celý tým Noem Arch Brno“
Jiří Kolbaba: „Super. Zdravim ze studia.“
Vladimír Műller: „Ahoj Jiříku rád Tě opět vydím po dlouhé době na živo..“
Jiří Kolbaba: „Mej se fajn. Jirka“
Dawit Tariku: „Dobrý den Pane Kolbabo, jak se mate? Jsem původem z Etiopie a 30 let žiji v Praze a zde studoval a Pracuji a miluji cestopisy a vše kolem cestováni. Jsem četl vše od Zikmund a Hanzelka, o Etiopie psali moc krasně, jak byli přijaty u Etiopského císaře Haile Selassie a to patřilo k jejich nevetší zážitku na cestách a to mě radostí hřálo v srdce.
Take mám od Vás několik knihy s fotkami a sledoval několik interview na ČT a jednou když nějaký novinář Vás zeptal je-li někdo nepřipadal nebo neokradl někde na cestách a jste odpověděl že TO SE MĚ STALO ALE JEN V ČESKU A NIKDE JINDE. To vždy cituji když někdo se boji cestovat kvůli strachu z kriminality. Až se daří a hodně hodně kilometru na cestách. Krásny den.
Dawit“
Jiří Kolbaba: „Dekuji. Etiopii mam moc rad. Jirka“
Jana: „Dobrý den, zdravím z Hlinska. Už se těšíme na Vaši další poutavou přednášku. Přeji spoustu krásných cestovatelských zážitků, hodně zdravíčka a brzy opět na viděnou u nás v MFC.“
Jiří Kolbaba: „I ja se moc tesim. Hlinsko mam rad. Jirka“
Majka: „Dobré ráno,kam se chystáte letos? Hezký den.“
Jiří Kolbaba: „Nejprve pojedu na Island. Pozdeji Kanada, Aljaska, Havaj, Jizni Korea, Norsko atd.“
- jindra: „dobry den vas povidani v radiu implus o vasich cestách je super Jindra od olomouce“
- Jiří Kolbaba: „Dekuji. Jirka“
- IGR: „Váš cestovatelský vzor, Vaše cestovatelské vzory?“
Jiří Kolbaba: „Tim hlavnim je James Cook. Potom jiste Hanzelka a Zikmund. Nejvice se vidam s panem Stinglem.“
- DAYD: „Znáte Kolbabu z Čapka?“
- Jiří Kolbaba: „Ano, jiste, tuto pohadkovou figuru znam.“
- DIS: „Jaký jste cestovatel?“
- Jiří Kolbaba: „Snazim se byt ohleduplnym a pokornym cestovatelem.“
Klára: „Dobrý den. Navštívil jste někdy Kapverdské ostrovy? Pokud ano, který z ostrovů?“
Jiří Kolbaba: „Bohuzel jeste ne. Mam to ale v planu.“
TORMENT: „Kam chcete cestovat – kde už jste byl?“
Jiří Kolbaba: „Touzim se vratit do Antarktidy.“
Martin: „Jednou jsem viděl dokument z Chilské pouště, kde v jednom ze záběrů ve skalnaté krajině, lamy guanako ve stěhující se mlze ožíraly orosené květy kaktusů. Taková fotografie kdyby se vám jednou povedla. Jestli se tam ještě vrátíte. Já vím, ty podmínky jsou tam dost náročné.“
Jiří Kolbaba: „Do Chile a Argentiny jezdim moc rad. Casto jsem fotil i lamy guanako. Snad nekdy vyfotim i tento zaber.“
ANTIMONY: „Kam cestujete nejčastěji?“
Jiří Kolbaba: „Nejcasteji jezdim na Island.“
Lenka Fialová: „Dobrý den pane Kolbabo,obdivuji vás, Vaše fotky z cest jsou fantastické. Co na váš koníček říká manželka,že jste tak dlouho na cestách? Jezdí s vámi?“
Jiří Kolbaba: „Dekuji. Zadnou manzelku nemam, ktera by tento zivot vydrzela?“
Karin: „Dobrý den, chystáme se do Maroka, ráda bych se zeptala, jestli jste ho navštívil a zda se vám tam líbilo 🙂 děkuji“
Jiří Kolbaba: „Zatim jsem byl dvakrat. Maroko je skvelou cestovatelskou destinaci. uzijte si cestu.“
víťa: „Dobrý den, pane Jiří, co vy a mladé cestovatelky a cestovatelé, fotografové. Kteří, právě cestují, po cizině? Jak pak, všechny generace vnímáte, jako cestovatel a fotograf. Děkuji za odpověď“
Jiří Kolbaba: „Fandim kazdemu, kdo ma sen a tah na branku. Je skvele, kolik mladych Cechu dnes cestuje.“
Ivana Makri: „Milý Jiří, chystám se cestovat sama do Austrálie a Nový Zéland. Mám ale trochu obavu,protože obvykle mám do exotiky vždy vedle sebe parťáka. Máte nějakou základní radu,jak co nejpohodověji cestovat sám? Děkuji Ivča“
Jiří Kolbaba: „Zrovna toto jsou pohodove destinace. At to dobre dopadne. J.“
Radka: „Ráda bych se zeptala co všechno by jste rád viděl a navštívil v Norsku? Máte nějaký konkrétní cetovní plán nebo improvizujete až na místě ?Děkuji.“
Jiří Kolbaba: „Cely kveten budu projizdet Norsko az na Nordkapp. Letos budu i na Lofotech. V polovine kvetna mam v planu foceni kralovske rodiny v Oslo.“
Pavel: „Děkuji za svělou přednášku v Olomouci. A jsem rád že vád můžu podlouchat dneska na čt 2. Přeji pekný den z Olomóca“
Jiří Kolbaba: „Dekuji. Jirka“
Pavel Eska: „Dobry den pane Kolbabo, nemam zadny dotaz, jen jsem vas chtel pozdravit. Je velmi dobre slyset z vasich ust nadseni, ktere sdilite ohledne lidi, ktera nase zeme potrebuje.
Bohuzel je kolem nas mnoho negativniho a ja pevne verim, ze cim vic budou lide cestovat, nebat se, a jak jste rekl nebyt zakomplexovani, tim pozitivnejsi atmosfera u nas bude.
A je moc dobre, ze sdilite svoje zkusenosti a poznatky z cest. Diky za to a preji pekny den.“
Jiří Kolbaba: „Velmi za tento prispevek dekuji. Jirka“