Články » Školství » Speciální vzdělávací potřeby
ADHD. Čtyři písmena, která v posledních letech slyšel snad každý.
Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou komplikuje život dětem, rodičům i učitelům – a přitom stále existuje mnoho lidí, kteří vůbec nevěří, že něco takového existuje, a děti s touto poruchou řadí do kategorie „nevychované“. Výzkumu ADHD se věnuje i Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie a klinický psycholog.
Projevuje se ADHD nějakými změnami v mozku, nebo je to jen záležitost chování?
ADHD je neurovývojová porucha s výrazným genetickým podkladem. Studie neurozobrazovacích metod ukazují, že lidé s ADHD mají změny téměř ve všech oblastech mozku.
Hlavně v prefrontálním kortexu, kde sídlí takzvané funkce řídící, schopnost plánování, organizace, kontroly chování a emocí, pracovní paměti. Druhou oblastí jsou hluboké části mozku, jako je třeba amygdala, která má na starosti emoční regulaci.
Pak je zasažen mozeček, který souvisí s regulací motoriky, takže tu máme problém s motorikou, ale také s vnímáním času. Děti ve škole často nefungují tak, jak školský systém očekává. Mají obtíže s dodržováním pokynů, pracovní pamětí, regulací chování a celou řadou dalších věcí.
Pak z nich vyrostou dospělí, kteří například neustále chodí všude pozdě a působí jim to problémy v osobním i pracovním životě.
Okolí občas rodičům batolat říká – to vaše dítě u ničeho neposedí, to bude určitě hyperaktivní.
Dá se ADHD skutečně poznat v tak raném věku?
Do 3 let nedokážeme ADHD spolehlivě diagnostikovat, protože nesoustředěnost a nižší regulace chování je pro tento věk typická. Jednou z věcí, na které je ale dobré se soustředit, je regulace temperamentu.
Pokud máte doma roční dítě, které má časté afektivní záchvaty, tak u toho je riziko rozvoje ADHD větší, než u dítěte, které lítá od jedné věci k druhé, ale emoce reguluje docela dobře.
A co ve školce? Tam už se na ADHD přijde?
Školka hraje velkou roli. Protože jedno z diagnostických kritérií je, že ta porucha se musí projevovat ve více prostředích. Když se dítě dostane do prostředí, kde jsou jiné a vyšší nároky než doma, může začít selhávat.
A učitelkám ve školce rukama prošly stovky, možná tisíce dětí, takže vědí, čeho si všímat. I ve školce se ADHD projevuje problematickou regulací emocí a chování.
V případě, kdy učitelka rodičům řekne, že jejich Jaroušek je těžko zvladatelný a náročný, tak by se rodiče neměli urazit, ale měli by se zamyslet nad tím, že jim poskytuje velmi cennou informaci.
Co s takovou informací rodič může dělat?
Rodiče toho můžou udělat hodně, ale musejí spolupracovat s odborníky a být ochotní pracovat sami na sobě.
Rodič tráví s dítětem nejvíc času, a přestože ADHD je geneticky dané a má biologickou podstatu, tak spousta toho samotného chování se zpevňuje nebo oslabuje v interakcích s okolím.
Některé studie říkají, že pokud jsou rodiče dítěte s ADHD emočně nestabilní, má to vliv na intenzitu jeho symptomů. Další studie ukazují, že když dáme rodiči antidepresiva, tak dítě se zlepší.
Z čeho to vyplývá?
Když vy jste v nepohodě, dítě je v nepohodě. A to i dlouhodobě. Když má dítě problémy ve škole, je plačtivé, tak rodič ho často vezme za ruku, dovede k psychologovi a řekne, zjistěte, kde je problém, a spravte mi ho.
A my říkáme, dítě nám nevoďte, přijďte nejdřív vy a řekněte nám, co se děje ve vašem životě. A rodič najednou řekne, mám toho hrozně moc, nedaří se mi vypnout, a teď k tomu ještě ty problémy ve škole.
Duševní stav dítěte je skutečně z velké míry odrazem duševního stavu rodičů.
A kdy se tedy ADHD dá s určitostí diagnostikovat?
Když dítě doroste do školního věku, tak už můžeme použít testy, které jeho pozornost srovnávají s vývojovou normou.
Navíc to dítě bohužel už začíná ve škole nějakým způsobem selhávat. A jako u většiny poruch platí, že čím dříve se začnou řešit, tím lépe.
V případě ADHD platí, že finální rozhodnutí o diagnóze by měl vydat dětský psychiatr, samozřejmě často s přispěním ostatních odborníků, zvláště klinických psychologů.
Když se řekne ADHD, lidé si často představí neposedného kluka, který běhá po třídě a vyrušuje.
Mívají poruchu pozornosti i děvčata?
Celá řada studií ukazuje, že poměr ADHD u kluků a u děvčat se pohybuje v rozpětí 2:1 až 9:1. To je obrovský rozptyl.
Některé definice ADHD se totiž soustředí hodně na tu hyperaktivitu, a ta se častěji vyskytuje u chlapců, zatímco u dívek je častější ten typ s poruchou pozornosti.
Taková dívka zůstává ve škole naprosto poklidná, nenápadná. Sedí někde ve třetí lavici, nedělá problémy, ale nejde jí matematika, čeština, obecně předměty, které vyžadují nějakou koncentraci pozornosti a paměť. Takže má trojky, čtyřky, postupem školní docházky je to někdy až na reparát. Všichni si říkají, ona je hodná, ale rozumu moc nepobrala.
Pak se stane, že k nám takové děvče přivedou s podezřením na potíže s intelektem, a my zjistíme, že inteligence je minimálně v normě, ale brzdí ji porucha pozornosti. Takovému dítěti se dají léky na ADHD a ono se ohromně zlepší. Bohužel mnoho dívek diagnostice uniká, což pak velmi negativně ovlivňuje jejich další život.
Jakou prognózu má vůbec ADHD v dospělosti?
Hyperaktivita a impulzivita s věkem často odcházejí, dospělí už nelezou po stropě, ale formy ADHD spojené s nedostatkem pozornosti můžou mít daleko problematičtější vývoj. Ta hodná dívka, co jí nejde matematika, může mít v životě mnohem hlubší potíže, než ten neposeda, který všechny otravuje, ale díky tomu náročnému chování si o pozornost řekne a dostane ji.
Dříve se mělo za to, že existují psychické poruchy dětské a dospělé. Teď už víme, že to tak neplatí, že ty poruchy se vyvíjejí a transformují s věkem.
Poruchy pozornosti v dospělém věku můžou přecházet do poruch nálad, nebo až do afektivní bipolární poruchy. ADHD člověka disponuje k rozvoji široké škály psychopatologie, neurotických poruch atd.
A ADHD v kombinaci s poruchami nálad zvyšují riziko sebevraždy až o 200%. Takže se vážně nevyplácí tuto poruchu podceňovat.
Co můžou rodiče udělat pro svoje děti?
Rodiče, kteří vidí, že se jejich dítě nechová pro svůj věk úplně typickým způsobem, by to neměli bagatelizovat.
Když je učitel upozorní, že dítě nezvládá, nedaří se mu, tak by to neměli odkládat a měli by se jít poradit. Máme skvělou síť pedagogicko-psychologických poraden, máme dětské psychology a psychiatry.
A jakmile odborník řekne, že by to mohlo být ADHD nebo jiná psychopatologie, tak by nad tím rodič neměl mávnout rukou. Ta porucha totiž nezmizí.
Rodič si řekne, my nechceme léky, nechceme psychoterapii, tak ho dáme do prostředí, které bude respektovat jeho individuální zvláštnosti, nebo si ho vezmeme do domácího vzdělávání. A to je ta největší chyba, kterou můžou udělat. Protože tomu dítěti nezajistí bublinu až do konce života.
Radek Ptáček je profesor lékařské psychologie, klinický psycholog, soudní znalec. Dlouhodobě se zabývá nejširší problematikou lékařské a dětské psychologie, i etickými a forenzními aspekty těchto oborů. Je odborným ředitelem občanského sdružení Národní institut pro děti a rodinu. Působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a University New York in Prague.
Navigace příspěvků Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
- Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
- Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
- Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
- Příklady z praxe jsou naopak vítány.
- Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
- Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
- Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
- V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
ADHD
ADHD je velmi častá psychická porucha, postihující nejenom děti, ale i dospělé. Tato porucha kromě svých příznaků (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) způsobuje i významné funkční postižení. To zapříčiňuje, že lidé trpící ADHD nenaplňují svůj osobní, studijní, pracovní ani sociální potenciál.
Psychická porucha ADHD (z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder, česky – porucha pozornosti s hyperaktivitou) bývala tradičně považována za dětskou psychickou poruchu. Jde o tzv. neurovývojovou poruchu, tedy poruchu vyzrávání a funkce mozku.
Výskyt ADHD u dospělých (rovnoměrně u mužů i žen) je napříč zeměmi i kontinenty přibližně zhruba 1% až 4%, s průměrem podle Světové zdravotnické organizace (WHO) 3,4 %.
Povědomí o této poruše mezi laickou a odbornou veřejností je však dosud velmi malé, a proto si naprostá většina lidí trpících touto poruchou neuvědomuje, že trpí konkrétní léčitelnou nemocí, a nevyhledává odbornou pomoc. A když přece jen pomoc vyhledají, ve velké většině případů není tato porucha odborníkem rozpoznána a patřičně léčena.
Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí ADHD je akceptace, že člověk touto poruchou trpí. Člověk s ADHD byl totiž často již od dětství obviňován, že zlobí, že je neschopný anebo že nemá dostatek schopností a vůle řešit svůj život.
Informace o příznacích a projevech ADHD mu pomohou porozumět jeho chování a problémům a zmírní pocity viny. Tyto informace pomohou nejen pacientovi, ale i jeho blízkým, a mohou být u mírnější poruchy jako léčba zcela dostačující.
|
Jak se u dospělých projevuje nepozornost?
Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech.
Klíčovým problémem je neschopnost se soustředit na delší a duševně náročné činnosti. Takový člověk má problémy se studiem, se čtením knihy nebo se sledováním delší konverzace.
Jeho myšlenky běží příliš rychle, již po několika minutách se rozutečou na všechny strany.
Jestliže činnost není stimulující a zajímavá, obvykle se dostaví pocity nudy, člověk ztratí motivaci k pokračování v aktivitě a jeví se jako „nepřítomný duchem“ či v „denním snění“.
Ostatní se na něj zlobí, že je neposlouchá a že je „mimo“. Takový člověk mívá problém dokončit úkoly, snadno se nechá rozptýlit, odkládá nepopulární úkoly až na poslední chvíli (tzv. prokrastinace), zapomíná a nedodržuje termíny, nedokáže si organizovat práci a má kolem sebe stále chaos. Často zapomíná na dohodnuté schůzky anebo ztrácí věci (klíče, mobilní telefon).
|
Jak se u ADHD projevuje hyperaktivita?
Lidé s hyperaktivitou nedokážou být v klidu, jsou neposední.
Jsou v napětí, mívají tendenci nepřetržitě se pohybovat, vrtět se, jsou stále jako „v poklusu“, hodně mluví, skáčou lidem do řeči, mívají pocit vnitřního neklidu a neumějí relaxovat.
Tito lidé nejsou vhodní pro sedavou stereotypní práci, ale svou energii mohou uplatnit v pestré a akční práci či ve sportu, který zaměstná jejich neposednost či touhu po stálém pohybu a změně.
Jak se projevuje impulzivita?
Impulzivní lidé rychleji jednají, než myslí. Jsou netrpěliví, vyhrknou odpověď dříve, než byla vyřčena otázka, skáčou lidem do řeči, bez rozmyšlení udělají rozhodnutí, které by po zralém zvážení neudělali. Snadno se dostanou do konfliktu. I když následků svých unáhlených činů litují, neumějí se ovládnout a příště opět jednají stejně.
To je opakovaně přivádí do nepříjemných situací – konflikty s partnery anebo v práci, promiskuita, časté partnerské rozchody, nadměrné nakupování, experimentování s drogami, riskování a úrazy (např. v autě anebo ve sportu), impulzivní trestné činy. I impulzivní lidé mohou nalézt uplatnění v akčních sportech nebo zaměstnáních.
ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, zda úroveň fungování pacienta odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje však žádný speciální objektivní test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil.
Diagnóza vznikne splněním diagnostických kritérií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu u většiny psychických poruch.
Kde ADHD sídlí?Nejvíce postiženou oblastí mozku je tzv. prefrontální mozková kůra (čelní), v níž je narušena funkce neuropřenašečů dopaminu a noradrenalinu. Na vzniku ADHD se nejvíce podílejí genetické vlivy (proto se ADHD zvýšeně vyskytuje v některých rodinách). Spolupodílet se mohou i různé externí patologické faktory, které negativně ovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje (např. kouření matky anebo intoxikace a infekce prodělané v těhotenství), při porodu anebo v časném poporodním období. |
Nejen léky léčí
V úvahu přicházejí poměrně jednoduché rady, jak si lépe zorganizovat život a jak dostat své příznaky pod kontrolu: strukturovat a zjednodušit si svůj čas a pracovní prostředí, ukládat věci na stále stejné místo, vytvořit si zaběhlé rituály ke zvládání běžných rutinních činností, důsledně používat záznamníky na plánování schůzek a úkolů, podtrhávat si, používat zvýrazňovače, nalepovací poznámky apod.
Pro mnohé pacienty je ale základem léčby ADHD farmakoterapie. Ve světě je farmakoterapie ADHD standardní psychiatrickou léčbou již po mnoho let. Pacienta přitom netlumí a nezpůsobuje závislost.
V mnohých studiích se i v praxi potvrdilo, že specifické léky určené k léčbě ADHD dokážou velmi účinně zlepšit jádrové příznaky (nesoustředěnost, hyperaktivitu a impulzivitu) a zlepšit fungování i kvalitu života pacientů.
Ve švédských observačních studiích se dokonce prokázalo, že specifická léčba snižuje u lidí trpících ADHD riziko dopravních nehod, problémů spojených s návykovými látkami i kriminality.
Čtěte také: Alzheimerova choroba. Co se děje s nemocným?
V léčbě ADHD má své nezastupitelné místo také psychoterapie. Jejím cílem je zbavit pacienta pocitu frustrace ze selhávání, zlepšit jeho motivaci k řešení problémů a dosáhnout plné kvality života.
Existují psychoterapeutické techniky, které slouží k léčbě různých příznaků ADHD, pomáhají zlepšit interpersonální vztahy či zlepšit celkové fungování pacienta. Nejčastěji se používá tzv.
kognitivněbehaviorální terapie (KBT), a to buď v individuálních, nebo skupinových sezeních.
V průběhu KBT pacient spolu s terapeutem hledá alternativní strategie řešení problémů a nacvičuje nové způsoby chování.
MUDr. Marta Šimůnková
ADHD – Duševní poruchy – Asociace dětské a dorostové psychiatrie
- http://www.nepozornidospeli.cz
- http://www.adhdandyou.com
Jedná se o neurovývojové onemocnění způsobující obtíže se soustředěním, přizpůsobením aktivity a zvýšenou impulzivitou.
Léčbou ADHD se zabýváme velmi intenzivně. Na jejím výzkumu a zkvalitňování péče o děti spolupracujeme s kolegy ze zahraničí. Snažíme se více informovat o ADHD a souvisejících poruchách i mezi pedagogy.
I přes naši snahu stále ještě přetrvává mylné chápání ADHD jako ekvivalentu Lehké mozkové dysfunkce (LMD). Tento název se již ve světě nepoužívá.
Snažíme se rodičům a přidruženým odborníkům dát vědět, že světová medicína již výrazně pokročila.
Příznaky ADHD
- dítě má potíže začít se soustředit
- je snadněji vyrušitelné
- po vyrušení mu může delší dobu trvat, než se vrátí k původní činnosti
- zapomnětlivost (častěji než ostatní něco ztrácí, hledá, kam si co založilo nebo zapomene, že mělo něco udělat)
Hyperaktivita a ADHD
- dítě nevydrží v klidu
- pobíhá
- poskakuje
- vrtí se
- hraje si s rukama
- pořád mluví a vydává zvuky (často i v noci, ve spánku)
Impulzivita a ADHD
- neuvážené jednání
- vykřikování
- skákání do řeči
- nevhodné přerušování činnosti ostatních
- v méně nebezpečné podobě působí obtíže v kolektivu
- v nebezpečnější může mít za následek časté úrazy
S popsanými projevy se můžeme setkat i u adolescentů a dospělých. Až u 2/3 dětí přejde do adolescence a u poloviny do dospělosti. Dospívající a dospělí mají potíže se soustředěním, dodržováním režimu a schopností udržet dlouhodobé úsilí.
Další potíže spojené s ADHD
- poruchy chování
- úzkosti
- poruchy školních dovedností – dys poruchy
- tiky apod.
Děti s ADHD mohou mít častěji horší kvalitu spánku.
Dlouho jim trvá, než usnou nebo se častěji probouzí, případně jsou ve spánku zvýšeně pohybově aktivní, mluví ze spaní apod.
Přesto nemusí být přes den ospalé, dokonce naopak, a tak rodičům mohou tyto potíže unikat.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou zhoršuje předpoklady k aktivitám, na nichž stojí oceňování v naší západní společnosti. Tj. pozornost při výkladu, schopnost samostatné práce, schopnost přizpůsobit se pravidlům, dlouhodobá spolehlivost, orientace na časově vzdálený cíl.
Z toho často plyne, že děti s ADHD jsou velmi často kritizovány a dospělí kolem nich si už ani nemusí uvědomovat, že poměr mezi pozitivním oceněním a kritikou se už dávno přesunul ve prospěch kritiky. Dítě s ADHD své neúspěchy a komentáře k nim vnímá velmi intenzivně.
Začne se považovat za nešiku, zmatkáře, průšviháře atd.
Přesto, že pro dítě s ADHD je vedení k dennímu režimu a řádu velmi důležité, stejně jako snaha mu pomoci udržet a vybudovat pozitivní sebehodnocení, ADHD to nevyléčí. Můžeme ale mírnit její důsledky a pomáhat dítěti, aby se rozvíjelo a zvládalo nároky, které jsou na něj kladeny.
Farmakologická léčba ADHD
Pro léčbu ADHD jsou určeny léky, které podporují aktivitu těch oblastí mozku, které jsou zodpovědné za celkovou organizaci naší činnosti – stimulancia. Zlepšují konektivitu mozkových center. Ovšem jen po tu dobu, kdy je v krvi dostatečné množství léku.
To je cosi, co zatím neumíme vyřešit. Některé děti, které užívají stimulancia s prodlouženým účinkem, mohou mít večer potíže s usnutím. Proto u řady dětí doporučujeme vysazení léků o prázdninách, někdy i o víkendech.
Stimulancia jsou v dětské psychiatrii užívána již 50 let, takže s nimi máme velké množství zkušenosti.
ADHD a tiky
Tiky jsou mimovolní záškuby některých svalových skupin, většinou v obličeji, nebo různé stereotypní zvukové projevy, jako je třeba posmrkávání a pokašlávání.
Pro léčbu dětí s ADHD a tiky, nebo ADHD a úzkostnou poruchou, je k dispozici lék atomoxetin. Je celosvětově registrován pro léčbu ADHD a má jiný mechanismus účinku než stimulancia.
V úvodu léčby se mohou projevovat bolesti hlavy a nevolnost, snížená chuti k jídlu. Na spánek má však spíše příznivý účinek.
Při kombinaci více obtíží přesahujících ADHD, je někdy potřebné farmakoterapii rozšířit o další léky, ať už se jedná o léky snižující agresivitu a impulzivitu nebo o léky přinášející úlevu od deprese nebo úzkosti.
Je třeba si všímat a pochopit, jak děti s ADHD myslí a „fungují“. Pokud jsou ponechány napospas samy sobě, začnou nekontrolovatelně se věnovat krátkodobým zábavám, ať už je to sledování televize, nebo hraní na počítači.
Pokud si zvyknou takto trávit volný čas, je pak velmi obtížné to změnit. Je nutné rozvoji takovýchto zlozvyků předcházet a toho lze docílit jedině tím, že jim věnujeme více času a pozornosti.
Vytváříme společně s nimi denní režimy, motivujeme je krátkodobými odměnami, neočekávanými pochvalami a velmi cílevědomě se staráme o náplň jejich volného času a budování studijních návyků.
Ambulantní psychiatr ví, jak je to všechno náročné, protože prožívá se svými pacienty s ADHD jejich všednodenní starosti po dlouhá léta. Není tedy třeba se obávat – nejste v tom sami. Budeme se Vám snažit pomoct, jak jenom umíme.
- MUDr. Michal Goetz
Dětská psychiatrická klinika FN Motol
Praha
ADHD u dětí: příčiny a diagnóza
Mechanismus vzniku ADHD
zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu
dopaminu
, serotoninu
, popř. noradrenalinu
(viz článek Neurotransmitery
: poslové uvnitř mozku). Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady.
Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku
při porodu a také o rizikových faktorech
, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze
matky), např. různé infekce
. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, nadměrná konzumace peprmintu během těhotenství či užívání drog
nebo tabáku.
ADHD může být negativně ovlivněna i nedůslednou výchovou.
Hlavními příznaky ADHD
jsou nepozornost, impulzivita a nadměrná aktivita – tedy taková, která se vymyká obvyklému chování dětí v daném věku.
Při diagnostice se používají kritéria podle MKN-10
(Mezinárodní klasifikace nemocí). ADHD se u každého dítěte může projevovat jinak, diagnostiku
však usnadňuje přítomnost některých hlavních příznaků.
Ty se rozdělují do tří hlavních oblastí: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita.
Hlavní příznaky nepozornosti:
- dítě musí vynakládat velké úsilí k udržení pozornosti,
- dítěti dělá potíže všímat si detailů a dělá chyby z nepozornosti,
- dítěti je zatěžko naslouchat a řídit se podle pokynů,
- dítě musí vynaložit značné úsilí, aby dokončilo nějaký úkol nebo aktivitu,
- pro dítě je obtížné vynaložit déletrvající duševní úsilí,
- dítě často někde odkládá nebo zapomíná své věci,
- pozornost dítěte snadno odvádějí různé vnější podněty.
Hlavní příznaky hyperaktivity:
- trvalý neklid rukou a nohou,
- dítě musí vynaložit značné úsilí, aby vydrželo klidně sedět nebo si hrát,
- rodič má pocit, jako by jeho dítě „někde uvnitř stále poháněl nějaký motor“.
Hlavní příznaky impulzivity:
- když dítě mluví, jeho příval slov lze jen těžko zastavit,
- dítě má potíž vyčkat, až na něj přijde řada, aby se na dané téma samo vyjádřilo,
- rušivé chování vůči ostatním.
Diagnóza ADHD
Diagnózu ADHD je potřeba stanovit v sociálním kontextu: odborník může vyslovit diagnózu ADHD jen tehdy, pokud je chování dítěte narušeno opravdu do značné míry a pokud je přítomno alespoň sedm z výše uvedených příznaků. Kromě toho prakticky nelze spolehlivě diagnostikovat ADHD dříve než ve věku 7 let. ADHD v mnoha případech přetrvává až do dospělosti.
Má-li být stanovena diagnóza ADHD, příznaky se musí projevovat zřetelně a vývoj dítěte je trvale pozadu alespoň o šest měsíců ve více oblastech (škola, volný čas, domácí aktivity apod.). Zároveň je potřeba pečlivě sledovat prostředí, ve kterém dítě žije, aby bylo možné alespoň rámcově vysledovat podmínky, které se mohou spolupodílet na vzniku „narušeného“ chování.
Děti s ADHD často trpí i dalšími duševními poruchami, např. poruchami sociálního chování, depresemi
, úzkostnými poruchami
, poruchami učení, poruchami autistického
spektra nebo tiky. Jsou-li neklid a hyperaktivita vyvolány jinou poruchou než ADHD (např. úzkostnou poruchou), nemůže odborník vyslovit diagnózu „ADHD“.
Jak se ADHD diagnostikuje u malých dětí?
U malých dětí se příznaky neprojevují tak zřetelně jako u školáků. Hyperaktivita či impulzivita do jisté míry patří k normálnímu vývoji předškoláků.
Malé děti s ADHD jen obtížně snášejí, když jim dospělí nechtějí vyhovět, a chovají se nápadně vzdorovitě, tzn. velmi výrazněji než ostatní děti ve „fázi vzdoru“.
Kromě toho mohou hůře odhadovat hrozící nebezpečí, což s sebou přináší vyšší riziko úrazu.
Od anamnézy
k pozorování chování
Lékař obvykle zahájí diagnostiku pečlivým odebráním anamnézy. Zohledňovány jsou nejen medicínské, sociální, psychologické
a rodinné faktory, ale i průběh těhotenství u matky a dosavadní vývoj dítěte. Pozorováno je i chování dítěte a způsob jeho hry.
Odborník by si u dítěte měl všímat nejen jeho slabých stránek, ale i těch silných, neboť ty lze následně velmi dobře využít při terapii.
Od rodičů bude zjišťovat i jejich reakce na chování jejich potomka (zda jej například nějak trestají, a pokud ano, jak?) a jaké pocity s tím mají spojené (např. bezmoc nebo vztek).
Součástí diagnostiky je i tělesné vyšetření, zvážení a změření dítěte. Někdy je nutný i odběr krve (např. ke stanovení hladiny hormonů
štítné žlázy), případně EKG
, EEG
nebo vyšetření pomocí některých zobrazovacích metod
(např. magnetická rezonance). V některých případech mohou pomoci i poznatky ergoterapeuta
.
Psychologické vyšetření
Součástí diagnostiky ADHD v dětském věku je vždy psychologické vyšetření. Podle věku dítěte jsou používány odpovídající testy, které napomohou ke stanovení správné diagnózy.
Kromě toho se psycholog u dítěte zaměřuje na diagnostiku jeho vývoje a případného nadání. V některých případech mohou pomoci i videa, které psychologovi umožní sledovat rodinnou dynamiku (zejm.
vztahy mezi rodiči a dítětem) z jiné perspektivy.
Na koho se mohu obrátit?
Máte-li podezření, že vaše dítě má ADHD, obraťte se na ošetřujícího dětského lékaře
, který vám v případě potřeby vydá doporučení k návštěvě dětského psychiatra
nebo jiného odborníka se specializací na psychosomatiku
či ADHD. Pak by měla následovat potřebná vyšetření a v případě potvrzené diagnózy ADHD vám lékař může navrhnout konkrétní metodu léčby.
ADHD, hyperaktivita, porucha pozornosti
Co je to ADHD?
ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy.
Jedná se o vrozenou nerovnováhou centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba.
To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn., dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí).
Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.
Je rozdíl mezi ADHD, hyperaktivitou, poruchami pozornosti?
Zjednodušeně řečeno se jedná o synonyma. Tedy, že různými slovy říkáme totéž. Z odborného hlediska spočívá rozdíl v těchto pojmech, tzn. jaký diagnostický systém daný odborník používá.
Diagnostika ADHD – jak lze hyperaktivitu poznat?
Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte.
Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte.
Rovněž je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte.
Projevy ADHD
Záludností ADHD je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy v chování daného jedince.
Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu.
Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv.
exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem atd. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.
Klinický obraz hyperaktivity u dospívajících a dospělých je odlišný od projevů v dětském věku. Především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.
Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností.
Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně-ekonomické (akademická ne/úspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování – např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).
Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu – obvykle z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončování úkolů a soustředění se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp. a také se sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí, nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních, nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.
Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?
Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí. Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti.
Prevalence v dětském věku je 3–7 % (Barkley, 2006). Ve 40 – 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 – 5 % (Goodman, 2009).
Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a děti se včas dostanou k odborníkům, kteří správně určí diagnozu.
Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále častěji se vyskytující jevy.
ADHD u chlapců
Výskyt ADHD v populaci je nejčastěji udáván v intervalu 3-7%. ADHD u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek.
U dívek je ADHD častěji vyjádřena především poruchou pozornosti, hyperaktivní projevy u dívek vystupují méně často, proto u dívek nemusí být porucha na první pohled nápadná a mnohdy není vůbec diagnostikována.
Dívky tak mohou být ve škole považovány „pouze“ za méně nadané a nedostává se jim adekvátní podpory.
Příčiny ADHD
Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt v průmyslových oblastech.
Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, za nejrizikovější je kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu.
Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i k přidušení dítěte. Dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru.
Jak na dítě s ADHD?
Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte.
Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech.
Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity bez možnosti fyzického uvolnění).
Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná.
Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli v čem je dítě dobré, a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval.
Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy.
Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.
Co s ADHD u dětí? Co s ADHD dospělých?
Metody práce s dětmi a dospívajícími s ADHD se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů.
Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují.
Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak indikovaných lékařem.
V v případě dospívajících a dospělých s ADHD je možno zlepšovat nežádoucí projevy individuálním poradenstvím, metodami koučingu a nácviku sociálních dovedností, případně indikovanou medikací.
Léčba ADHD
Pojem léčba v souvislosti s ADHD není zcela přesný. ADHD není nemoc, ale porucha, což znamená, že nelze „ADHD“ vyléčit, ale lze zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Častěji se proto v souvislosti s ADHD hovoří o „napravě ADHD“, v angličtině „management ADHD“.
Zvládání ADHD je záležitostí náročnou na čas i trpělivost a vyžaduje týmovou spolupráci všech zúčastněných – dítěte, rodiče, školy, lékařů, psychologa, speciálního pedagoga, sourozenců dítěte, prarodičů, trenéra a dalších osob v okolí dítěte. Náprava ADHD by měla být včasná a systematická, mnohdy je však velice obtížná právě pro podstatu poruchy samotné.
Metody nápravy musí být nejen efektivní, ale i zábavné, hravé a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho.
ADHD v dospělosti
Dle nejnovějších poznatků lze ADHD považovat za poruchu, která má u některých osob povahu celoživotních obtíží vyžadujících systematickou péči a podporu i v dospělosti. Výše uvedené obtíže mohou u dětí s ADHD přetrvávat i do období dospívání a dospělosti.
Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě vývoje mozku, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.
Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.
Podrobnější informace k jednotivým tématům najdete v sekci PRO RODIČE – v samostatných boxech věnovaných dílčím tématům.
Příznaky poruchy ADHD u teenagerů mohou být spojené s ‚užíváním‘ digitálních médií, uvádí studie | Zdraví
Mezi symptomy ADHD patří například nepozornost, hyperaktivita, neunavitelnost nebo impulzivita. „Pokud bychom objevili příčinnou spojitost, která je konzistentní napříč studiemi, mohli bychom navrhnout prevenci vystavování se médiím,“ uvedl jeden z autorů studie Adam Leventhal pro CNN.
Porucha je přitom častější u chlapců než u dívek, týká se celosvětově zhruba 5 % populace. Na poruchu je doporučovaná zejména behaviorální terapie, medikace a uzpůsobení školních podmínek.
Nové studie se zúčastnilo více než dva a půl tisíce studentů z deseti středních škol v Kalifornii. Studentům, kteří neměli na začátku studie žádné příznaky ADHD, bylo mezi 15 a 16 lety. Studie trvala dva roky.
Začala v roce 2014 a další data výzkumníci sbírali vždy po půl roce. Při každém z měření studenti vyplnili dotazník měřící příznaky ADHD, který zahrnoval otázky jak na nepozornost, tak na hyperaktivitu a impulzivitu.
Studenti také vyplňovali dotazník zjišťující, jak často se věnují 14 aktivitám spojeným s digitálními médii. Konkrétně se jednalo o surfování na sociálních sítích, chatování, hraní digitálních her, nakupování online, video chat nebo například čtení online obsahu.
Výzkumníci na základě analýzy dat zjistili, že v každém okamžiku sběru dat měli studenti, kteří více pracovali s digitálními médii, větší šance, že budou trpět nějakým příznakem ADHD.
V průměru ze studentů, kteří uvedli, že často využívají 7 digitálních médií, mělo příznaky ADHD 9,5 % studentů. Z těch, kteří uvedli, že často využívají 14 médií, už to bylo 10,5 %.
Studenti, kteří neuváděli, že by užívali často digitální média, přitom měli příznaky ADHD jen v 4,6 % případů.
„Procenta vyjadřují průměrné hodnoty napříč jednotlivými měřeními. Takže jednou z věcí, kterých jsme si povšimli, je, že vztah mezi digitálními médii a prevalencí příznaků ADHD je trvalý v čase,“ uvedl Leventhal. Ačkoliv je vztah podle autorů studie statisticky významný, je poměrně slabý. Je tedy zapotřebí velkého vzorku, aby se vztah povedlo prokázat.
Ačkoliv studie zkoumala pouze přítomnost příznaků ADHD, a ne samotnou diagnózu poruchy, nemusí to být nutně na škodu. „Víme, že mít nižší pozornost je špatné a nezáleží na tom, jestli máte diagnózu ADHD nebo ne,“ komentoval pro CNN zjištění pediatr Dimitri Christakis.
Výsledky studie jsou podle Christakise v souladu s doporučeními, které v roce 2016 vydala americká pediatrická akademie.
Ta doporučuje, aby děti starší šesti let měly striktně stanovené množství času, kdy mohou digitální média používat.
Rodičům pediatři zároveň doporučují, aby si s dětmi stanovili čas, ve kterém budou technologie zcela zakázány – jako jsou například večeře nebo cestování – a s dětmi hodně komunikovaly o online bezpečnosti a soukromí.
Studie by ovšem měla být dále rozšířena, zahrnuje totiž velmi specifický vzorek. Autoři zároveň připomínají, že není jasné, co je příčinou a co následkem. Je totiž možné, že existují genetické faktory, které ovlivňují nejenom míru užívání digitálních médií, ale i míru výskytu příznaků ADHD. Zároveň výzkumníci neověřovali socioekonomický status rodičů, který by také mohl hrát roli.