Nemoci ucha – Vše o zdraví

Pulzující bolest ucha, zhoršení sluchu, horečka. Zánět středního ucha neboli otitida je nepříjemné onemocnění, které se nejčastěji objevuje u dětí, ale potrápit může i dospělé. Jak nemoc vzniká, jak ji rozpoznat a které metody léčby na ni zabírají?

Střední ucho je dutina vyplněná vzduchem a drobnými kůstkami, jejímž úkolem je přenos vibrací z ušního bubínku do vnitřního ucha. Za normálních okolností jde o prostor, kde se nevyskytují žádné bakterie ani viry. Ale v případě narušené nebo nedostatečně vyvinuté obranyschopnosti organismu mohou bakterie, namnožené infekcí horních cest dýchacích vyvolat zánět sliznice s bolestivými projevy.

Mezi nejčastější bakterie, které zánět středního ucha způsobují, patří: Streptococcus pneumoniae, neboli pneumokok.

U dětí do 2 let věku tvoří až 60 % příčin zánětu středního ucha, u starších pacientů je to 20–30 %.

Dalšími bakteriemi jsou Haemophillus influenzae, která zánět způsobuje ve 25 % případů, a Moraxella catharhalis, která tvoří přibližně 20 %. Méně často lze při vyšetření nalézt jiné bakterie či viry.

Zánět ucha je onemocnění především raného dětského věku s celoročním výskytem. Například na dětské ORL klinice ve Fakultní nemocnici Brno tvoří nejpočetnější skupinu pacientů s diagnózou akutního středoušního zánětu děti ve věku 2–5 let. Během chřipkových epidemií je počet vyšší než průměr.

Jak se zánět středního ucha projevuje?

Onemocnění začíná pocitem zalehnutí ucha, následuje výrazná pulzující bolest v uchu a horečka. Sekrece ze zvukovodu (výtok z ucha) je přítomna u rozvinutých forem akutního středoušního zánětu buď po spontánní perforaci bubínku, nebo po paracentéze (propíchnutí bubínku).

Malé děti pláčou a otáčejí hlavičku na zdravou stranu. V průběhu onemocnění i léčby může dojít ke komplikacím, které obvykle začínají výraznou nedoslýchavostí, silnými bolestmi hlavy, závratěmi, vysokou horečkou apod.

V prvních třech letech života dochází často u dětí k recidivám (opakování) otitid, zejména po akutních respiračních nákazách.

Nemoc se nevyplácí podceňovat

I když se může zdát, že zánět středního ucha nepatří mezi závažná onemocnění, určitě není na místě ho podceňovat. Zánět středního ucha mohou doprovázet vážné komplikace a může dojít i k ohrožení zdraví.

V případě komplikace zvané akutní mastoiditida, neboli zánět sklípků spánkové kosti, musí být pacient hospitalizován, jsou mu podána antibiotika a pokud komplikace neustoupí, je nutná operace. Opakované záněty mohou mít za následek i poruchu sluchu a přetrvávání sekretu ve středouší, která se dále projevuje nedoslýchavostí.

Máte-li podezření, že vaše dítě trpí právě zánětem středouší, zamiřte neprodleně k dětskému lékaři nebo na otorinolaryngologickou (ORL) ambulanci.

Onemocnění se diagnostikuje pomocí otoskopie, vyšetření bubínku speciálním zrcátkem.

Díky němu si lékař může prohlédnout změny na bubínku, které mu prozradí, zda bolest způsobuje zánět středního ucha nebo jiné onemocnění, například zánět zevního zvukovodu.

Poté následuje léčba, jejímž cílem je minimalizovat zánět a zmírnit bolest pomocí analgetik, nejčastěji se u dětí používá paracetamol a ibuprofen. Lokálně lze na zmírnění bolesti ucha použít ušní kapky.

Je-li bubínek vyklenutý, přistoupí lékař k paracentéze neboli propíchnutí bubínku mikroskopickým nástrojem. Tento zákrok, který trvá jen pár vteřin, sice není příjemný, ale uvolní tlak zánětlivého sekretu ve středouší, a tak po něm pacient prakticky okamžitě cítí úlevu od bolesti.

Jak zánětu středouší předejít?

Preventivní opatření působící proti vzniku a rozvoji akutního středoušního zánětu můžeme rozdělit do několika oblastí.

1. Zabránění proniknutí infekce. Do této oblasti patří pěstování vhodného životního stylu, který zahrnuje kojení u nejmenších dětí, stravu bohatou na vitamíny, pobyt v přírodě, omezení kontaktu s dětským kolektivem při chřipkových epidemiích.

2. Zabránění rozvoji bakterií způsobujících zánět a posílení imunitní obranné reakce organismu lze docílit pomocí očkování proti pneumokokovým infekcím.

V klinických studiích byl prokázán pozitivní vliv očkování vakcínou Prevenar 13 na snížení incidence (výskytu) zánětu středního ucha způsobenými sérotypy bakterie Streptococcus pneumoniae obsaženými ve vakcíně.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že účinek vakcíny není 100 % a že nechrání před sérotypy neobsaženými ve vakcíně, ani jinými organismy, které záněty středouší způsobují.

Pokud už zánět středního ucha u dítěte vypukl, je na místě malého pacienta pečlivě sledovat až do úplného vyléčení, které na kontrole potvrdí lékař.

Zápach z ucha, výtok, třepání hlavou, naklánění hlavy na stranu, zarudlý uší boltec, bolest – Ušní onemocnění u psa – Vše Pro Zvíře s.r.o

Zápach z ucha, výtok, třepání hlavou, naklánění hlavy na stranu, zarudlý uší boltec, bolest  to jsou příznaky ušního onemocnění u psa.  Onemocnění uší je častým problémem v letmím období a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, které špatně větrají a tudíž jsou příznivým místem k množení bakterií.

1. Může se jednat o zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu může být vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků.  Zánět středního ucha patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.

2. V letním období jsou častými problémy u psů, především s převislým uchem, záněty zvukovodu, kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.

Osina je obal semene trávy či obilí, má ostrý hrot a výstupky, které se zachytávají v srsti či dutině zvukovodu. Po každé procházce přírodou, především ve vysoké trávě či obilí, po koupání v přírodních zdrojích vody apod. uši psa zkontrolujte. Pokud ostříháte srst na vnitřní straně ušního boltce nakrátko, výrazně snížíte pravděpodobnost vniknutí osiny do zvukovodu.

V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec apod., určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení.

Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje.

Zajímavé:  Ischemická Choroba Ledvin Příznaky?

Také „samoléčba“ zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod  problému do chronického stádia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.

3. Parazité

Z parazitů je nejčastější ušní svrab.  Jedná se o černý maz, který vypadá jako kávová sedlina. Navštivte veterináře. 

4. Kožní problémy, alergie

Problémy s ušními boltci doprovázejí různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu (prašiviny) se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.

Jak předcházet ušním onemocněním

Prevence – Pravidelné a správné čištění uší.

Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní  kapky, které šetrně rozpouští ušní maz. Čistit uši by se měly každý týden.

Jak čistit psovi uši.

Nejlépe je začít už od štěněcího věku, aby si pejsek zvyknul a považoval to za přirozené.

– Pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších – ušní kapky. Aplikujte do zvukovodu i  ve větším množství a chrupavčitou trubici zvukovodu promasírujte, až je slyšet šplouchání.

– Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem nebo vatou to, co pes vyklepe do ústí zvukovodu. Stejným přípravkem můžete očistit i záhyby boltce. 

– Čistěte nejdřív ucho čistší a před čištěním druhého ucha očistěte vždy kónus kapek. Předejdete tak riziku zavlečeni infekce z ucha nemocného do zdravého.

– Nikdy nečistěte psovi uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem. U pejsků nepoužívejte tampónky do hloubky ucha. Hluboké čištění nechte na veterináři. Může dojít k poranění nebo zatlačení případné nečistoty hlouběji do zvukovodu.

– U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jokšírů a dalších plemen s jemnou srstí.

Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytváří často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu a vede ke vzniku zánětu.

Mechanické vytrhávání chloupků můžete dělat ručně, na trhu jsou k dispozici i přípravky k tomuto účelu.

Další prevencí onemocnění uší je zamezit natečení vody při koupání zvířat, pokud se tak stane, je třeba uši důkladně vysušit.

Ušní kapky naleznete v sekci Péče o uši a oči
 

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Zpět do obchodu

Akutní zánět středního ucha u dětí

Akutní
zánět středního ucha
(lat. otitis media acuta) je jednou z častých nemocí u dětí, především u kojenců.

Jedná se o virové
či bakteriální
onemocnění, které způsobuje bolestivý zánět
sliznice
středního ucha. V mnoha případech jde původně o rýmu vyvolanou virem, po které následuje bakteriální infekce
.

Akutní zánět středního ucha se vyznačuje náhlým a silným nástupem onemocnění, které však rychle ustoupí.

Nejvyšší četnost je ve věkové skupině 6–12 let. Během 1. roku věku až 40 % všech dětí prodělá minimálně jeden zánět
středního ucha, ve dvou letech je to již 70 % dětí.

Každé páté dítě prodělá tři nebo více zánětů středního ucha
. Nemoc se vyskytuje především v zimě, ojediněle i v létě.

Akutní zánět středního ucha je sice velmi bolestivý, při správné léčbě se však vyléčí většinou rychle a bez komplikací
.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout?

Rodiče u dítěte často pozorují neklid, poruchy spánku, silný křik, citlivost na dotek, dále se mohou vyskytnout bolesti hlavy
a břicha, nechutenství
a zvracení, občas stoupne i teplota. Relativně typickým příznakem je bolest ucha
; objevuje se však asi jen u poloviny dětí, které onemocní akutním
zánětem středního ucha.

Zřetelným upozorněním na zánět středního ucha je sice náhlá ztráta sluchu zároveň s infekcí
dýchacích cest
, avšak u malých dětí, které se ještě nedokážou jasně vyjádřit, nelze tento příznak snadno rozpoznat. U kojenců je průvodním příznakem zánětu středního ucha průjem
.

Někdy dochází po relativně nenápadných příznacích onemocnění k náhlému výtoku hnisu ze zvukovodu (výtok z ucha).

Na akutní zánět středního ucha lze usuzovat na základě bolesti, začervenání, zahřátí a napuchnutí kůže nebo sliznice
.

Nabobtná-li zvukovod (Eustachova trubice) spojující střední ucho s hltanem
, nemohou tekutiny a hlen
odtékat a nakupí se ve středním uchu.

Je-li tlak v uchu příliš velký, může se vytvořit trhlinka na ušním bubínku a zánětlivá tekutina vytéká ven. Tato trhlinka v ušním bubínku obyčejně bez problémů zaroste.

Jak se stanoví diagnóza?

Akutní zánět středního ucha je většinou provázen typickými obtížemi. Lékař stanoví diagnózu pomocí otoskopie, což je vyšetření ušního bubínku nástrojem zvaným otoskop. Diagnózu lze často potvrdit pouze vyšetřeními pomocí speciálních nástrojů, jako je např. tympanometr.

Jako probíhá léčba?

Při léčbě akutního zánětu středního ucha sleduje lékař následující cíle:

  • zmírnění bolesti v akutní fázi – nasazují se bolest tlumící a protizánětlivé léky (tabletky, sirupy nebo čípky); bolest tlumící ušní kapky nemají zaručený efekt;
  • odeznění obtíží (nahromadění tekutiny ve středním uchu);
  • obnova normální schopnosti slyšet;
  • předejít rozvoji onemocnění do chronického zánětu středního ucha.

Poznámka: Zpravidla není nutné okamžitě zahájit léčbu antibiotiky
.

Bolesti po několika hodinách obvykle ustoupí samy od sebe. To ovšem nevylučuje zánět středního ucha. Proto by měl pacienta v každém případě vyšetřit následující den ušní lékař. U mnoha dětí se zánět středního ucha vyléčí během několika dní bez jakékoli léčby. Při silnějších potížích a diagnostikovaném hnisavém zánětu středního ucha je však potřeba nasadit antibiotickou léčbu.

Nosní kapky na uvolnění nosu mohou být aplikovány několik dní, protože usnadňují nádech nosem (má-li dítě zároveň rýmu) a tím mohou zlepšit kvalitu spánku. Pomoci může i vyšší polštář.

Na koho se mohu obrátit?

Vyšetřit bubínek dítěte pomocí otoskopie a stanovit tak diagnózu může většinou dětský lékař
. V komplikovanějších nebo nejasných případech by mělo být nemocné dítě odesláno ke specialistovi na ORL
, který má k dispozici lepší technické vybavení (jako např. tympanometr, kterým může změřit pohyblivost bubínku).

Zajímavé:  Krvácení do mozku - Vše o zdraví

odborný časopis

I lidské ucho, ostatně jako prakticky každý orgán, může být postiženo nejrůznějšími zdravotními problémy. Některé z nich jsou méně závažné, jiné mohou naopak vést k rozvoji vážných komplikací. Jakýkoliv diskomfort v oblasti ucha proto není radno podceňovat a je třeba jej adekvátně řešit. Což v prvé řadě samozřejmě zpravidla znamená návštěvu v ordinaci specializované na krční, nosní a ušní zdravotní problémy, neboli ORL.

Pokud začneme hovořit o ušních onemocněních, která se vyskytují již v raném dětském věku, bude na pomyslné první příčce stát s největší pravděpodobností akutní zánět středního ucha – otitida. Toto relativně časté onemocnění je totiž bohužel jakýmsi očistcem řady dětí a potažmo i jejich rodičů. Pro malého pacienta bývá krajně nepříjemné a mívá také v řadě případů sklon k recidivám. 

Otitida

akutní zánět středního ucha

Aby toho nebylo málo, má otitida ještě jednu velmi nepříjemnou vlastnost: rychlost rozvoje. Často jde pouze o několikahodinový úsek, během kterého se původně bezpříznakový dětský pacient ocitá s rodiči na pohotovosti s prudkou bolestí v uchu a vysokou horečkou.

Co se původců onemocnění týče, stojí v první linii viry, zejména pak adenoviry, rynoviry či myxoviry. Následná bakteriální superinfekce ovšem nebývá vzácností.

Do středního ucha se infekce dostává z nosohltanu prostřednictvím Eustachovy trubice, která spojuje středoušní dutinu s nosohltanem a slouží k vyrovnávání tlaku mezi středouším a vnějším prostředím.

U dospělého člověka dosahuje délky asi tři a půl centimetru, v klidovém stavu je uzavřená a k jejímu otevření dochází pouze při zívnutí, polknutí a podobně.

U dětí je tato trubice podstatně kratší, umístěná více horizontálně a je otevřená. Její ústí je však často překryto zbytnělou nosní mandlí. Především tyto skutečnosti způsobují mnohem častější vznik onemocnění u malých dětí.

Z patologického hlediska můžeme akutní otitidu rozdělit do tří stádií:

Prvním z nich je hyperémie – dochází k překrvení středoušní sliznice a také sliznice Eustachovy trubice. Následkem je uzavření Eustachovy trubice a pokles atmosferického tlaku v bubínkové dutině. Příznakově se tyto změny projevují jako pocit plnosti v uchu spojený s lehkou nedoslýchavostí. V této fází již bývá přítomna i mírně zvýšená teplota.

Exsudace je druhým stádiem, charakterizovaným tvorbou tekutiny kapilárního původu, která vyplňuje prostor středního ucha. Tato tekutina obsahuje sérum, fibrin, erytrocyty a polymorfonukleáry.

Ve sliznici rovněž dochází ke zmnožení pohárkových buněk produkujících hlen a dochází k silné nedoslýchavosti.

U pacientů dětského věku můžeme kromě silné bolestivosti, která se stupňuje při poloze vleže, sledovat zpravidla také vysokou horečku.

Supurace, tedy třetí a finální stádium otitidy, se vyznačuje samovolným prasknutím ušního bubínku v podobě drobné tečkovité perforace v pars tensa. Dochází k odtoku nahromaděné tekutiny do zevní části ucha a z něj dále. Tlak se s odchodem tekutiny zmírňuje a s ním klesá bolestivost i zvýšená tělesná teplota. Výtok z ucha po několika dnech ustává a dochází k zacelení perforace.

Léčba akutního zánětu středního ucha má ve své podstatě dva základní pilíře. V případě bakteriální infekce je to léčba antibiotická, která může, ale ne vždy, být spojena s nejčastějším řešením tohoto zdravotního problému – tzv. paracentesou. Jde o zásah do bubínku speciální jehlou, po kterém uvolněný obsah opouští středouší a následně se může ještě odsát odsávačkou.

  • (V tomto bodě je nutno podotknout, že právě tento bolestivý zásah, ačkoliv po něm následuje rychlá úleva, je u většiny dětských pacientů krajně neoblíbený a představa pověstného „píchnutí ouška“ vede často k zatajování bolesti v uchu před rodiči, což situaci rozhodně neulehčuje).
  • Stavba ucha
  • Lidské ucho je tvořeno třemi základními částmi, označovanými jako ucho zevní, střední a vnitřní.

Zevní ucho – Přijímá jako první zvuky z vnějšího prostředí, které jsou za pomoci ušního boltce vedeny do vnějšího zvukovodu a odtud na ušní bubínek (membrana tympanea) v podobě tenké blanky, která odděluje zevní a střední ucho. Bubínek je rozkmitáván zvukovými vlnami a dochází k přenosu zvuku do ucha středního.

Střední ucho – Zde nacházíme v prvé řadě tzv. řetěz kůstek, tvořený třemi kloubně spojenými kůstkami, označovanými jako kladívko, kovadlinka a třmínek.

První z jmenovaných kůstek je přitom pevně připojena k bubínkové blance. Řetěz kůstek přenáší kmitání bubínku a zesiluje jej, přičemž energie zvukových vln je tak zvětšena přibližně dvacetkrát až třicetkrát.

Přenos směřuje na tzv. oválné okénko, představující přechod do ucha vnitřního.

Ve středním uchu nacházíme rovněž Eustachovu trubici, která tento prostor spojuje s nosohltanem, čímž je (mimo jiné) umožněno vyrovnávání tlaku v středoušní dutině s tlakem okolí.

Vnitřní ucho – Představuje nejvýznamnější součást sluchového ústrojí a je vyplněno tekutinami.

Kmitání se zde v kostěném labyrintu (zejména tzv. hlemýžď) mění za přispění zevních a vnitřních vláskových buněk na elektrické potenciály, následně přenášené sluchovým nervem a nervovými drahami do sluchového centra v mozku. Vnitřní ucho je rovněž přímo spojeno s rovnovážným ústrojím.

Subjektivní tinnitus

Latinské slovo „tinnire“, překládané jako „znít“ či „zvonit“, dává tušit, o jakém ušním problému budeme nyní hovořit.

Tinnitus Auris, či zkráceně tinitus, je označení pro symptom (někdy též přímo syndrom), projevující se nejčastěji v podobě ušního šelestu. Ačkoliv hovořit pouze o šelestu by bylo krajně zavádějící.

Obdobně můžeme zmínit hučení, pískání, či zvonění v uchu (příp. uších), dokonce i zvuky připomínající hlasitý řev. Výjimečné však není ani vnímání několika tónu doprovázených navíc různými dalšími zvuky.

Slyšený zvuk se u jednotlivých pacientů totiž často diametrálně liší.

Nosným faktem je, že tento zvuk(y) vnímá pouze samotný pacient a nelze jej zachytit druhou osobou ani přístrojovou technikou.

Proto také označení „subjektivní“ jímž se odlišuje o tinnitu objektivního, kdy mohou obtěžující zvukový symptom teoreticky zaznamenat i jiné osoby, či lze změřit přístrojovou technikou. (pozn. objektivní tinnitus může vycházet například z činnosti srdce, svalů, apod. a nebudeme se jím v této části zabývat).

Zkušenosti se subjektivním tinnitem má přibližně padesát procent populace. Přesněji řečeno s akutním subjektivním tinnitem, který charakterizuje délka trvání kratší než šest měsíců. Obvykle jde však o zkušenost trvající spíše v řádech vteřin či minut, kdy dotyčný vnímal např. pískání v uchu, které neregistroval nikdo jiný.

Zhruba deset procent populace pak trpí chronickým tinnitem, přetrvávajícím déle než půl roku a asi u jednoho procenta pacientů jde o symptom natolik závažný, že výrazně narušuje kvalitu jejich života.    

Zajímavé:  Alergie Reakce Na Antibiotika Projevy?

Příčiny

Odhalit a odstranit příčinu subjektivního tinnitu je mnohdy více než komplikované, ne -li přímo nemožné.

Vyšetřením vnějšího ucha je třeba jako možnou příčinu odhalit vytvořenou mazovou zátku, obdobně může jít o souvislost s probíhající místní bakteriální či plísňovou infekcí. Obdobný problém může být původcem i v uchu středním.

Odpovídající antibiotická léčba, či náležité vyčištění odborným lékařem v případě mazové zátky či přítomnosti cizího tělesa v uchu problém tinnitu v takových případech snadno vyřeší.

Další z možných příčin představuje poměrně vzácné onemocnění nazývané otoskleróza, během kterého dochází k tuhnutí kloubních spojení mezi sluchovými kůstkami (viz. výše) a jejich následné srůstání.

Tímto procesem dochází k postupné ztrátě sluchu z důvodu omezení přenosu zvuku do vnitřního ucha.

Proces probíhá pozvolně a jeho léčba je možná pomocí operačního zákroku, během kterého se sluchové kůstky nahrazují implantáty.

Asi nejobtížněji odhalitelné a také léčitelné jsou příčiny tinnitu vycházející z ucha vnitřního. Mnohdy může jít degenerativní procesy vznikající přirozeně v průběhu stárnutí, například poškození místních jemných buněk, vnímajících zvukové vlny. V tomto směru se v léčbě využívají zejména léčiva obsahující cinnarizin a betahistin, které tlumí nadměrné impulzy z poškozených buněk.

Ménièrova choroba

Toto onemocnění je způsobeno zvýšeným tlakem tekutiny (tzv.endolymfy) v ductus cochlearis (hlemýžďová váčková chodbička). Ta je rovněž spojena s rovnovážným ústrojím.

Svou roli hraje snížené vstřebávání endolymfy a pravděpodobně i její nadměrná produkce.

Zvyšování tlaku vede v protržení váčku v ductus cochlearis a úniku endolymfy, která se smísí s perilymfou obklopující váček.

Následná reakce se projeví prudkou atakou tzv. Ménièrského syndromu.

Ménièrský syndrom je soubor příznaků, zahrnující pocit zalehnutí a hučení v uchu, závratě rotačního charakteru a zhoršený sluch.

Soubor těchto příznaků se však může vyskytnout i u jiných chorob (zánět sluchově-rovnovážného nervu, náhlá nitroušní cévní příhoda), a proto je pro potvrzení diagnózy Ménièrského syndromu nejprve třeba vyloučit všechna tato onemocnění.

Vzhledem k možnosti opakování náhlé ataky onemocnění a faktu, že s opakujícím se záchvaty se zhoršuje sluch na postižené straně, přináší M. syndrom pacientovi řadu omezení v běžném životě a vylučuje zcela i některé činnosti (práce ve výškách, řidič v hromadné osobní přepravě, apod.).

  1. Léčba onemocnění je komplikovaná, ani chirurgické řešení neslibuje bohužel jistotu úspěchu a trvalý efekt.
  2. Pro zajímavost:
  3. Odstávající uši
  4. Za odstávající uši se považuje stav, kdy boltec s lebkou svírá úhel větší než 30 stupňů (běžně 21 – 30 stupňů) a současně platí, že vzdálenost zadního okraje boltce od hlavy je větší než 2 centimetry.
  5. Jde o kosmetický problém, který je oproti jiným deformacím boltce poměrně málo závažný.
  6. Ušní boltec je pozměněn, jeho vyklenutí a specifické prohlubně jsou odlišně nebo nedostatečně vyvinuty.

Díky tomu dochází k napojení boltce na lebku pod jiným úhlem, než je běžné. V tomto ohledu sehrává svou roli ve značné míře i dědičnost.

Poškození sluchu hlukem

V základě je třeba rozlišit pojmy zvuk a hluk, ačkoliv se vzájemně prolínají.

Za zvuk, resp. zvuky považujeme vše slyšitelné. Zvuky jsou pro člověka přirozenou součástí života, tvoří rovněž základ verbální komunikace a mají jednu z nosných rolí v příjmu informací. Hladiny intenzity zvuku se vyjadřují v decibelech.

Stanovit definici hluku není oproti tomu tak snadné, protože tento pojem lze nahlížet z mnoha hledisek. Obecně se hluk ve vztahu k člověku definuje jako zvuk (akustický signál), jehož působení člověka ruší, obtěžuje, či nějakým způsobem poškozuje.

Přijetím této definice se z hluku ovšem stává bezprahová škodlivina, protože vnímání zvuků jako rušivých, obtěžujících (i poškozujících) je individuální a nezávislé na přesně daných hodnotách.  Každý člověk je k úrovni hluku různě vnímavý, přičemž rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být v tomto ohledu i velmi výrazné.

Méně často se setkáváme s tzv. akustickým traumatem – tedy akutním poškozením sluchu, vyvolaným zvukovým rázem (výbuch, výstřel z děla). Při něm dochází zpravidla k poškození bubínku, případně kůstek středního ucha, případně i struktur ucha vnitřního.

Daleko častější je poškozování sluchu, které má postupný, nenápadný charakter. Svůj základ má zejména v dlouhodobé expozici nadměrnému hluku. Je možná překvapivé, že obecně se hladina hluku, pokládaná při dlouhodobé expozici již za poškozující, pohybuje okolo 75dB – 80dB při době trvání 12 hodin.

Příznaky mohou počínat ušním šelestem, „zalehnutím“ uší, pískáním v uších (viz.např. tinnitus výše), může se dostavit snížení sluchové ostrosti a postupně dochází k rozvoji nedoslýchavosti, která může ve vážných případech vést i ke kompletní ztrátě sluchu a to nejen v souběhu s procesem stárnutí.

K nadměrné expozici hluku přitom dochází zejména v řadě pracovních profesí, čímž je dána i její trvalost. Nejinak je tomu však i při pravidelném poslechu hlasité hudby, typicky prostřednictvím sluchátek.

Nádory

Jak nezhoubné tak i zhoubné mohou oblast ucha rovněž postihnout. K nejčastějším zástupcům nezhoubných ušních nádorů se řadí tzv. nerinom sluchového a rovnovážného nervu. Vychází ze Schwannových buněk obalujících jednotlivá nervová vlákna a tvořících myelinovou pochvu.

Může způsobit jak postupnou tak i náhle vznikající jednostrannou nedoslýchavost, závratě a provází jej často šelest v postiženém uchu.

V léčbě se uplatňuje chirurgické odstranění, včetně využití gama nože a následné ozařování.

Ze zhoubných nádorů je nejčastější rozvoj rakoviny kůže ušního boltce. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění.

Filip Rosenbaum

Zdroje:

Prof. MUDr. Anton Kollár, DrSc.: Ušní lékař – odpovídá, radí, informuje, vysvětluje.

CERM®, s.r.o. Brno 2008.

Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka: Záněty středního ucha u dětí, Postgraduální medicína 4/2002.

as. MUDr. Jiří Skřivan, CSc.: Záněty středouší, Causa Subita 5/2002

http://www.cpzp.cz/clanek/1565-0-Caste-onemocneni-usi.html

http://www.i-lekarna.cz/tema/usni-onemocneni-poruchy-sluchy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector