ČLÁNKY » SRPEN
PRÁZDNINY 
Nejprve vás chceme seznámit se změnou našich článků. Již několik let
píšeme hlavně o zdravotních problémech v souvislosti s daným měsícem. Od září jen letmo připomeneme, ale budeme se věnovat novým tématům a poznatkům z celostní medicíny.
Léto je v plném proudu, teď je nejvíce slunce, světla a tepla, i přes prudké výkyvy počasí. Každý z nás si vybere způsob, jak léto prožít.
Výlety, adrenalin, hory, dobrodružství, moře, nebo klid na chalupě, houby, maliny, lenošení, přátelé a grilovačky. Svět je pestrý a pestré jsou i naše preference.
Přesto má letošní léto nad sebou mráček a pomyslný šrám. Neustálý a všudypřítomný covid a vakcinace. Neustále sledujeme komentáře a napadání odpůrců, příznivců a popíračů. Přitom svobodné rozhodnutí a převzetí zodpovědnosti za své zdraví je jedním ze základních práv člověka. Měli bychom ctít motto – žít a nechat žít.
Zároveň se musíme zmínit o nové oficiálně uznané diagnóze související s proděláním covidu – perzistující postcovidový syndrom PPCS. Je stále více pacientů, i z naší ordinace, s problémy po prodělání covidu. Projevy PPCS jsou pestré, a individuálně odlišné.
Diagnostika je především laboratorní důkaz prodělané infekce, nebo průkaz protilátek, patologické změny na RTG, CT, zhoršení funkčního stavu a kvality života, únava a objevení nových příznaků.
Mohou to být dýchací problémy, kardiovaskulární problémy – postižen může být myokard, mohou se objevit arytmie, nervový systém – nejen poruchy čichu a chuti, bolesti hlavy, závratě, brnění rukou a nohou, bolesti kloubů a svalů, neuropsychiatrické příznaky – úzkost, deprese, nespavost, změny nálad, nesoustředěnost, poruchy paměti.
Dále problémy zažívací. Co se týká léčby PPCS přistupuje se individuálně, podle toho s čím se pacient léčil již předtím, nestačí sledovat pacienta jen do ústupu příznaků, ty mohou přetrvávat i rok a více.
Co se týká léčby PPCS kromě klasických léků na jednotlivé příznaky hlavně dostatečný přísun vitamínu C, třeba i v infuzích, a podpora imunity. Také doplňující přírodní produkty.
SRPEN 
Než jsme se stačili otočit, je půlka prázdnin za námi, a je srpen.
Večer už se stmívá dříve, jeřabiny červenají, ale stále je léto v plném proudu, a tak na všechno jděte pomalu.
Srpen nám začal silným karmickým úplňkem, podle indiánů nazývaný jeseteří. Je to emočně a náladově proměnlivý měsíc, nemusí nám vše vycházet podle plánu, budeme váhat mezi rozumem a srdcem.
Co se týká našeho zdraví, je v srpnu ohrožená celá orgánová soustava, a to termoregulace. Ta je spjata s játry a lymfatickým systémem. V létě převládá energie ohně, která zanechává v těle přebytek sucha a tepla.
Metabolismus zlenivý a potřebuje zchladit. Potřebujeme jíst méně, a hlavně studenou stravu, ovoce, zeleninu, ovocné a zeleninové šťávy. Výborná je aloe vera, tonizuje játra a zchladí celý organismus.
Číňané doporučují v srpnu Zlatobýl celík proti zadržování vody v organismu.
Z receptů například kuřecí maso na čerstvých houbách se špenátovou rýží, recepty s cuketou, rajčaty, fazolkami. Moučníky z letních jablek, malin, rybízu, broskví.
Užívejte srpen ve zdraví, pohodě a s optimismem.
SRPEN – měsíc termoregulace 
V srpnu je podle tradic čínské medicíny nejvíce namáhaný systémem termoregulace organismu. Většina tělesného tepla, která vzniká v těle, pochází z činnosti jater, ledvin a mozku, ale současně i působením některých hormonů a fyzickou aktivitou.
Celkové oslabení organismu v letních měsících se může projevit zvýšenou nebo naopak sníženou teplotou. Proto je velmi důležité pít v tomto období čaje na posílení jater a ledvin, čaje s rakytníkem a yzopem. Čaje pít vlažné nebo studené, ne ledové.
V teplém prostředí se tělo ochlazuje pocením, které však může být i součástí emocí nebo nevolnosti. Horší stránkou tohoto důležitého termoregulačního mechanismu je tělesný pach, způsobený potem a bakteriemi.
Je-li pot stálý, intenzivní a je-li silně cítit, svědčí to o poruše a nerovnováze v našem organismu. Je zapotřebí zjistit příčinu, nestačí jen zvýšená hygiena, dezinfekční a antiseptické přípravky. Důležitá je i vnitřní očista, v podobě detoxikačních čajů a ostatních produktů.
V tomto období je vhodné doplnit zinek, vitamín A, hořčík, vápník a jód.
Přejeme krásné dny pozdního léta.
Lidé pandemii covidu psychicky ustáli, přesto přibylo depresí, ukázal průzkum
Mezi zdravotníky, kteří museli při největším náporu covidových pacientů vyhledat odbornou psychologickou pomoc, patřila i sestra Lenka Konečná. Ta pracuje na jednotce intenzivní péče ve VFN, kde denně umírali lidé s covidem.
„Loni na podzim jsme byli plni sil. Měli jsme pocit, že to zvládneme, postupem času ale práce narůstala. Byli jsme v panice, co když to nezvládneme, co když nebude dost lůžek a nebudeme se moci o lidi postarat,“ předeslala Konečná a přiznala, že si prošla i vlnou deprese.
„Měla jsem pocit, že moje práce ztrácí smysl, všechno je zbytečné a že lidé stejně umřou. Stálo mě strašně sil přijít do práce. V covidu jsem nechala kus sebe,“ popsala těžké okamžiky zdravotní sestra. Jelikož její osobní a rodinný život přestal prakticky existovat, využila nabídky psychosociální podpory od vedení nemocnice, což jí velice pomohlo.
Přečíst článek ›
Do průzkumu se spolu s ní zapojilo dalších 3600 lékařů a sester, přibližně třetina z nich pak nemoc covid-19 prodělala. „Stejně jako u běžné populace i lékaři nejčastěji pociťují po prodělání onemocnění vyčerpání a nadměrnou únavu, je jich zhruba polovina,“ sdělil Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK.
Podle něj zhruba 12 procent respondetů trpí vysokou a střední úzkostností, s mírnou úzkostností jich je dokonce přes 40 procent. „Přestože jde o mírnou úzkost, může je omezovat v práci i soukromém životě. Zaznamenali jsme i vyšší míru depresí,“ řekl Ptáček.
Nových pacientů moc nepřibylo
Výzkumníci také popsali fenoménem takzvané „mozkové mlhy“. Jde o stav, kdy po prodělané nemoci covid-19 lidé stále pociťují únavu až vyčerpání nebo nesoustředěnost.
Druhá část výzkumu se zaměřila na pacienty psychiatrické kliniky, jejich psychický i tělesný stav a vztahy s rodinou a finanční nebo pracovní situaci. Do studie se jich zapojilo přes tisíc v průměrném věku 41 let, kteří v loňském roce vyhledali zdravotní péči nebo jim lékaři předepsali léky, čtvrtina z nich prodělala covid-19.
Studie odhalila, že se snížil počet vyšetření v psychiatrických ambulancích i množství hospitalizací v léčebnách. Odborníkům se lidé svěřovali hlavně po telefonu. „Neznamená to ale, že pacienti měli méně péče. Vyšetření méně nebylo, přibylo ale méně nových pacientů,“ vysvětlila Jitka Soukupová, zástupce ředitele ÚZIS.
Přečíst článek ›
Podle psychiatrů se může skrytá nemocnost projevit s odstupem času. I tak přednosta Psychiatrické kliniky VFN Martin Anders sdělil, že výsledky průzkumu je příjemně překvapily. „Někteří respondenti uvedli, že v souvislosti s pracovní situací vnímají pandemii pozitivně, více než poloviny lidí se nedotkla vůbec,“ zdůraznil.
Přesto výrazně vzrostl počet lidí s těžkými depresemi. Z tisícovky respondentů jimi v současnosti trpí zhruba deset procent, dalším dvaceti procentům lékaři diagnostikovali mírnou až střední depresi. Zhruba 3,5 procenta lidí trpí vysokou mírou úzkosti i ta se může negativně odrazit v kvalitě života.
Antidepresiva ovlivňují imunitní systém
Počet vydaných receptů na medikamenty se meziročně zvýšil o pouhá dvě procenta, loni jich lékaři napsali přes 2,6 milionu. Zajímavé je, že pacienti, kteří dlouhodobě užívají antidepresiva, mají po prodělaném covidu mnohem nižší výskyt komplikací. „Stále více se ukazuje, že antidepresiva skutečně ovlivňují imunitní systém a zabraňují vzniku postcovidových následků,“ podotkl Anders.
Přečíst článek ›
Další průzkum chystají lékaři na září. „Zdá se, že po psychické stránce jsme situaci docela dobře zvládli. Až na nárůst těžkých depresí zatím nemá pandemie na naše duševní zdraví dramatický dopad,“ dodal Ptáček.
Vše kolem astmatu
Astma je především onemocnění plic a průdušek a první zmínky o této chorobě se objevují již ve staré Číně v třetím tisíciletí př. Kristem. Typickou charakteristikou je zvýšená citlivost dýchacích cest vůči různým podnětům.
Tato citlivost se projevuje zpomalením usilovného výdechu. Hlavní příčinou změn v průduškách je zánět, který probíhá dlouhodobě a jeho výsledkem jsou takové změny ve sliznici dýchacích cest, které čas od času vyústí až v zúžení průdušek a tím i stav dušnosti.
V současné době se astma týká zhruba 100 miliónů lidí.
Jaké jsou příčiny vzniku astmatu?
Průduškové astma je v současné době chápáno jako nemoc, k jejímuž rozvoji vede celá řada mnoha složitých dějů. S rozvojem, vyšetřovacích možností byly objasněny mnohé buněčné děje ve sliznici dýchacích cest. Na počátku potíží stojí určitý druh dědičné zátěže. Genetická dispozice však sama o sobě není příčinou nemoci.
Důležitou úlohu hraje také vliv zevního prostředí. Velmi klíčovou roli hraje období novorozenecké a kojenecké, protože v tomto období se dotváří imunitní systém jedince. V případě, že dítě přichází na svět s určitou dědičnou zátěží a zvýšenou schopností alergizace organismu vůči některým látkám zevního prostředí, je právě v této době nejcitlivější.
Mezi nejdůležitější alergeny patří antigeny roztočů z domácího prachu a antigeny zvířecí, především kočičí. Svůj podstatný význam má také celkový režim a skladba stravy matky v době těhotenství. Příliš brzký styk dítěte s bílkovinou kravského mléka a bílkovinou vaječnou může také zvyšovat nebezpečí alergické přecitlivělosti.
Dalším nebezpečným faktorem znečištění životního prostředí a pasivní kouření.
Atopie
Atopie je příčinou nejčastější alergické reakce, tzv. alergické reakce I. typu, která je zprostředkována protilátkou imunoglobulinem E (IgE). Imunoglobulin E produkují zvláštní buňky našeho těla tzv.
B-lymfocyty, které patří do skupiny bílých krvinek, které vyvolávají za normálních okolností protilátkovou obranyschopnost. Jestliže náš organismus rozpozná nějakou látku jako cizorodou, umí ji označit jako alergen.
Látky, které jsou schopné vyvolat jakoukoli reakci imunitního systému nazýváme antigeny. Atopický ekzém je alergické kožní onemocnění, které se vyvine ve více než 60% případů do 5 let věku. Prvním příznakem u novorozenců bývají tzv. ouročky. Jedná se o svědivou vyrážku na tvářích a pod ušními lalůčky.
Více než polovina postižených onemocní ještě do školního věku alergickým onemocněním a nejčastěji to bývá právě astma. Takový stav bývá označován jako dermorespirační syndrom.
Alergická rýma
Alergická rýma může být sezónní nebo celoroční. Mezi nejčastější formu sezónní alergickké rýmy patří rýma při pylové alergii.
Mezi typické projevy patří oční, nosní, kožní a dechové potíže a celkově se člověk cítí unavený a nesoustředěný. Nepřehlédnutelné jsou také psychosociální problémy.
Astma se v mladším dětském věku vyskytuje ve větší míře u chlapců než u děvčat. Tento rozdíl je však méně zřetelný kolem desátého roku věku a zcela zmizí po pubertě.
Co patří mezi domácí alergeny?
- Fyzikální faktory – vlhkost, teplota, ionizující i neionizuící záření
- Faktory chemické – látky anorganické povahy
- Faktory biologické – jsou pro vývoj astmatu nejdůležitější (pyly, roztoče,zvířecí alergeny, plísně, bakterie)
Domácí prach
Roztoči jsou součástí tzv. domácího prachu, který je tvořen chemickými sloučeninami, mikroorganismy, jako jsou bakterie a plísně, lidskými a zvířecími odpady, jako jsou lupy, srst, části pokožky, hmyz a roztoči. Rezervoárem roztočů v přírodě jsou zvířata a ptáci, především holubi, ale také slepice a kanáři. V domácnostech se roztoči živí kožním odpadem a lupy.
Roztoči mají rádi teplé a relativně vlhké prostředí, stejně jako houby a plísně. Výskyt roztočů lze omezovat vhodnými úpravami interiéru. Žádné koberce, záclony, čalouněný nábytek, častá výměna lůžkovin. Roztoče lze hubit také použitím látek (akaricidů), které můžeme přidat do „mokrého“ čištění koberců a potahovin. Musíme si však uvědomit, že také mrtvý roztoč je alergenem.
Zvířecí alergeny
Domácí zvířata a hlavně kočky jsou velkým zdrojem alergenů. Kočičí alergeny pocházejí ze slin a kůže. Jsou desetkrát lehčí než a menší než prachové alergeny. Jsou trvale v ovzduší domácnosti, a proto jsou obzvláště nebezpečné.
Psí alergeny pocházejí ze slin, kožních šupin a moče, nikoliv z chlupů. Proto krátkosrstá i dlouhosrstá plemena představují stejný zdroj alergenů.
Alergeny drobných hlodavců, jako je křeček, morče, myši, krysa a potkan, jsou poměrně častou příčinou alergizace u městských dětí.
Plísně
Plísně se vyskytují jak v domácím, tak i ve vnějším prostředí. Mají rády teplo a vlhko. Šíří se vzduchem na veliké vzdálenosti a jsou prokazatelné v nadmořských výškách až do 2000 m.
Pyly
Pylová zrna, která jsou příčinou pylové přecitlivělosti jsou z velké části z větrosnubných rostlin a jsou roznášena větrem na velké vzdálenosti. V České republice lze pylovou sezónu rozdělit na 3 období.
V jarním období se vyskytují převážně pyly dřevin, ale na pyl koček můžeme alergicky reagovat již koncem ledna. V letním období jsou hlavním alergenem pyly travin a v podzimním období pyly vysokobylinných plevelů.
Venkovní plísně
Venkovní plísně se prakticky neliší od plísní v interiérech. Nemocný, který je alergický na venkovní plísně má při vlhkém počasí problémy, zatímco těm, kteří jsou alergičtí na pyly se ve vlhku uleví.
K větší koncentraci venkovních plísní dochází v blízkosti zemědělských sušiček, které nemají uzavřený okruh používaného vzduchu a vyfukují znečištěný vzduch do okolí.
Existuje celá škála plicních profesních chorob, které jsou způsobeny vdechnutím plísní při zpracování zemědělských rostlinných produktů.
Profesní alergeny
Profesní alergeny jsou látky, které mohou způsobit přecitlivělost jedince během vykonávání jeho zaměstnání. S rostoucí chemizací vzrůstá také počet alergenů, které jsou schopny vyvolat projevy alergie.
Mezi tradiční profesní alergeny patří organické prachy – mouka, bavlna, juta, koření,rostlinný prach a textilní vlákna. Primární prevence profesního astmatu začíná již vhodnou volbou povolání.
Pracovníci, kteří trpí atopií v rodině by neměli být zařazováni na pracoviště, kde se pravděpodobné profesní alergeny vyskytují.
Strava
Rizika, které představují některé potraviny, jsou spojena především s nebezpečím vzniku alergické přecitlivělosti. Za hlavní rizika jsou v současné době označovány zejména bílkovina kravského mléka a bílkovina vaječná.
Doporučuje se, aby děti byly co nejdéle kojeny a jejich první kontakt s bílkovinou kravského mléka byl odsunut do až do druhé poloviny prvního roku života. Mezi známé alergeny patří kakako, ořechy, ryby, některé sýry, luštěniny.
Tyto potraviny mohou jednak prohloubit již přítomnou alergickou reakci ihned po požití mohou vést ke zhoršení příznaků ekzému nebo astmatu, popř. mohou způsobit prudkou alergickou reakci ihned po požití. Tzv. anafylaktická reakce může vést až k poruše oběhu, akutním astmatickým potížím nebo dokonce k ohrožení života.
V případě, že je člověk již alergický na některou z potravin, je nebezpečí, že se může vyvinout alergická reakce také na další potraviny. Významný vliv mají také různé přísady k potravinám, konzervační látky a potravinářské barvy.
Astma a těhotenství
Jak bude astmatička reagovat na své první těhotenství nelze přesně předvídat. Třetina astmatiček však udává zhoršení potíží. Nejdůležitějším úkolem je udržet astma po celou dobu těhotenství až po porod pod kontrolou. Nejrizikovějším obdobím je první trimestr, protože v tomto období se u plodu dokončuje vývoj orgánů.
V rámci léčby je nutné zvážit výběr léků také i v době kojení. Preventivní i rychle účinná antihistaminika v inhalační formě a v doporučených dávkách lze užívat bez rizika po celou dobu těhotenství, včetně prvního trimestru.
Zvláštní pozornost zasluhují astmatičky i infekční onemocnění dýchacího ústrojí během těhotenství a kojení.
Astma a sport
K aktivnímu sportování by si měl astmatik vybrat především vhodné sportovní odvětví. Nehalové běhy a cyklistika jsou rizikovější než např. plavání, chůze, úpolové a silové sporty, kopaná,košíková nebo odbíjená. Obecně nevhodné jsou podvodní a výškové sporty nebo motorismus. Základem úspěšného zvládnutí námahou vyvolaného astmatu je mít astma plně pod kontrolou.
Astma a operační výkon
Nedostatečně kontrolované astma zvyšuje u nemocných,kteří mají podstoupit operaci v celkové anestezii, riziko operačních a pooperačních komplikací. Mezi nejrizikovější zákroky patří operace v hrudním koši a horní břišní oblasti. Celkový stav organismu pochopitelně závisí na celkovém zdravotním stavu, přítomnosti dalších přidružených chorob, věku a hmotnosti.
Akutní astmatický záchvat
Akutní astmatický záchvat přichází pouze ojediněle bez varování. Mezi hlavní varovné signály patří: občasné pálení a pocity tlaku na hrudi, kašel bez souvislosti s nachlazením, narušený spánek kašlem nebo dušností, zhoršení tolerance námahy.
Tyto signály se zpravidla v jednotlivých nemocech liší, u konkrétního jedince však mají často velmi podobný průběh. Včasným podáním bronchodilatačních léků lze však ještě před plným rozvojem akutního astmatického záchvatu zastavit rozvoj potíží.
Podpůrné formy terapie
Lázeňská léčba se řadí do komplexní péče o astma, kam patří také i rehabilitace a fyzioterapie, které využívají různé léčebné metody jako jsou koupele, masáže, speciální cvičení apod. S lázeňskou léčbou úzce souvisí klimatoterapie, která využívá léčebná místa s mimořádně příznivým podnebím nebo léčebnými podmínkami.
V České republice rozdělujeme klima podle nadmořské výška na nížinné, podhorské a horské. Balneoterapie využívá při své léčbě minerální vody, koupele a pitné kůry, vhodná dietetická opatření. Aeroterapie využívá k léčbě především čistý vzduch, helioterapie využívá příznivého působení kimatu.
Speleoterapie je léčba v jeskyních k léčbě především dětských pacientů, kteří trpí chorobami dýchacího ústrojí.
Inhalační léčba
Léčebné vdechování neboli inhalace je základní způsob udržovací i akutní léčby astmatu. Výhodou této metody je transport léku přímo na místo určení, tj. do velkých i malých dýchacích cest.
Inhalační cestou lze podávat mikrogramové dávky léků, na rozdíl od tablet nebo injekcí, kde jsou dávky miligramové. S tím také souvisí minimální vedlejší nežádoucí účinky léků aplikovaných inhalační cestou.
Mezi nejúčinnější protizánětlivé léky patří kortikosteroidy. Nesmírně důležitá je správná technika inhalace.
Nebulizátory
Jedná se o přístroje, které z roztoku léku vytvářejí mlhovinu drobných kapének , aerosol.
Velikost kapének je volena tak, aby co největší podél léku prošel horními dýchacími cestami do průdušek a plic. Aerosol vytváří nejčastěji tryska a kompresor nebo ultrazvukové kmity.
U malých pacientů bývá nejvýhodnější inhalace léku skrz plastovou obličejovou masku, u větších dětí a dospělých se používá náustek.
Kapslové inhalátory
Některé léky jsou dodávány ve formě práškových kapslí, v nichž je lék vázán na práškový nosič (nejčastěji laktózu – mléčný cukr). Posunem pouzdra z inhalátoru se uvnitř umístěná kapsle prorazí a lék se uvolní k inhalaci.
U pacientů, kterým dělá potíže koordinace nádechu a uvolnění léku potíže se používá autohaler.
Je to dávkovaný aerosol, sprej, který je vybavený zvláštním ventilem, který po natažení pružiny uvolní dávku léku samočinně po začátku nádechu.
Co je ADHD? Příznaky, projevy, diagnóza, léčba, dítě s ADHD
Porucha pozornosti se projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností zaměřit se na podstatné vjemy, případně impulzívností. Hyperaktivitou nazýváme nadměrně nutkavou potřebu pohybu, často bezdůvodnou, kterou postižený nedokáže tlumit nebo ovládat.
Více k tématu ADHD čtěte zde.
ADHD se netýká pouze dětí. S narůstajícím věkem se sice mohou viditelné projevy utlumovat, u dospělých se ale porucha začne projevovat jinak. ADHD se typicky vyskytuje v mladším školním věku. Někteří jedinci se postupem času naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší či menší míře až do dospělosti.
Výskyt se popisuje mezi 3–5 procenty školních dětí, chlapci bývají postižení častěji.
Vše o podobné nemoci – ADD – čtěte zde.
Příznaky ADHD
ADHD se u dětí projevuje nejčastěji nedostatkem pozornosti, netrpělivostí, neustálým pohybem a impulzivností. Dítě nebaví dělat věci, které samo nepovažuje za zábavné, cítí nevybitou energii, má potřebu se stále hýbat.
Může se jevit jako nepořádné, zapomínající a zbrklé. Často je ve škole napomínáno, že se např. pohupuje na židli, ruší ostatní. Důležité je však si uvědomit, že vnitřní neklid – a tím i porucha koncentrace – narůstá u dítěte právě při absenci pohybu.
Pohyb je pro tyto děti uvolňujícím a vlastně i zklidňujícím momentem.
U dospělých se ADHD může projevovat vnitřním neklidem, potížemi plynoucími z nepozornosti, neschopností dodržet časový plán, zapomínáním, emoční labilitou, rychlým střídáním nálad nebo zkratkovitým jednáním. Dospělí a adolescenti s ADHD jsou také náchylnější ke zneužívání návykových látek.
ADHD je z největší části vrozené onemocnění. Spolupodílet se mohou i další faktory, které negativně ovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje. Syndrom AHDH neznamená nižší inteligenci, objevuje se ve všech inteligenčních spektrech.
Potíže způsobují odchylky v centrální nervové soustavě, ne nízký inteligenční kvocient. Věkem se hyperaktivní projevy ADHD často zklidní, nicméně stále přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti a impulzivního chování.
U pacientů s ADHD se můžou i v dospělosti objevovat emoční labilita (návaly vzteku, časté střídání nálad), pocit vnitřního neklidu a časté zkratové jednání.
Podívejte se na příběh zdánlivě křehké dívky, které se do cesty mimo jiné postavilo i ADHD:
Léčba ADHD vyžaduje komplexní přístup. Projevy ADHD lze zmírnit nastavením správného režimu. Pro děti spočívá především v úpravě denního rozvrhu a výchovných a vyučovacích metod.
Je potřeba trpělivost a tolerance, dodržovat domluvený rozvrh, pro děti je důležité, aby jim dospělí pomáhali a zároveň poskytli dostatek „volnosti“ na denní snění, pohyb a někdy i neobvyklé záliby.
Ověřenou metodou je úprava pracovního prostředí tak, aby se eliminovaly podněty vedoucí k nesoustředěnosti.
U dospělých pomůže úprava životního a pracovního prostředí, důležité jsou také systematické návyky, relaxace a úprava životního stylu. Velmi účinná je pomoc odborníka – psychoterapeuta.
V léčbě se také osvědčila odborná terapie (především takzvaná kognitivně-behaviorální), která pomůže vytvořit správné návyky.
U některých případů se doporučuje nasazení léků, to ale vždy jen po pečlivé konzultaci s psychiatrem. Léky upravují činnost látek v mozku, které jsou důležité pro udržení pozornosti a soustředění. Nejedná se tedy o uspávací léky.
Léky
Předepisuje psychiatr.
Další informace o léčbě čtěte zde.
Bylinky
Mezi přípravky, které mohou příznivě ovlivnit pozornost, patří kořen ženšen a výtažky z listů ginkga. Zároveň mají dobrý vliv na paměť. Schopnost učení a soustředění podporuje lecitin.
Homeopatika
- Dětem, které trpí syndromem ADHD, mohou pomoci následující léky (podrobněji zde):
- Rhus toxicodendron 15 CH při neklidu zhoršujícím se večer nebo při spánku; 5 granulí 1–2x denně.
- Argentum nitricum 15 CH pro neklidné dítě, které vyžaduje sladkosti a čokoládu, pro úzkostné děti, často s trémou; 5 granulí 1–2x denně.
Lachesis mutus 15 CH pro dítě, které stále mluví a mluvením snižuje napětí a poutá pozornost.
Nesnese nic kolem krku ani pevnější gumu v pase. Je velice žárlivé.
Zdroj: MUDr. Kateřina Formánková, MUDr. Miriam Kabelková, MUDr. Ilona Ludvíková: Poznáváme homeopatii, Grada 2008
Jak si pomoci sám
ADHD je neurologická porucha, která v žádném případě neznamená sníženou inteligenci. Pacienta je potřeba podpořit a ujistit, že on za své onemocnění nemůže. Snažte se zjistit o onemocnění zásadní informace.
Využívejte všechny pomůcky, které pomohou třídit podněty a udržovat pořádek: nákresy s tím, co má být v kolik hodit hotovo pro děti, seznamy, diáře, upomínky. Zjistěte, kde se vám nebo dítěti dobře pracuje. Nezapomínejte na odpočinek a volný čas.
Nepřepínejte děti, motivujte je a dávejte jim pocit, že ačkoliv se vše nemusí dařit na sto procent, jsou šikovné a vy je máte rádi. Podporujte je v činnostech, které se jim daří a baví je.
Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.
Vyšetření
Existují testy, které pomohou předběžně zjistit, zda dotyčný trpí ADHD. S dítětem je dobré začít u psychologa (dětského nebo v pedagogicko-psychologické poradně).
Ten se bude vyptávat na potíže a příznaky, na dětství, školní prospěch, na vývoj potíží a na to, jak ovlivňují každodenní život pacienta. Diagnózu dětí i dospělých stanovuje psychiatr.
K diagnostice může pomoci vyšetření u neurologa, psychologa nebo pediatra.
Možné komplikace
Neléčené ADHD, o kterém navíc pacient neví, může způsobovat problémy v různých oblastech života – v práci, v soukromém životě, ve vztazích i v sexuální oblasti.
Pokud máte pocit, že vy nebo někdo ve vašem okolí může mít problém s ADHD, dospělí se mohou obrátit na Psychiatrickou kliniku 1.
LF UK a VFN v Praze nebo občanské sdružení DYS-centrum Praha, které poskytuje komplexní služby lidem se specifickými poruchami učení a chování.
Další informace o této diagnóze čtěte zde.
Osm příznaků, že jste nadmíru vystresovaní. Máte potíže s pamětí i pletí
Stres je reakce organismu na mimořádně zátěžové situace. Odolnost vůči stresu je čistě individuální. Situace, které vy zvládáte v klidu a s přehledem, mohou být pro někoho jiného velice stresující. Stresory mohou být fyziologické (bolest, hlad, zima, teplo…), psychické (strach, úzkost, únava…) a sociální (hádky, úmrtí v rodině, rozvod a jiné).
Příznaky, které stres doprovází, mohou být různé, od výše zmíněných fyziologických symptomů, jako jsou bušení srdce, sevření na hrudi, svalové napětí v oblasti šíje a zad, svíravé bolesti břicha a bolesti hlavy přes emocionální, které zahrnují podrážděnost, nespavost, únavu či nesoustředěnost, po behaviorální. Mezi ně patří nechuť k práci a povinnostem nebo třeba sklon k požívání povzbuzujících a návykových látek.
Podle psycholožky a terapeutky Lucie Mucalové je krátkodobý stres normálním a přirozeným jevem v životě. Problém nastává, když je stres dlouhodobý a nabývá chronické podoby.
„Stres postihuje nejen psychiku, ale také tělo. Každá stresová situace (krátkodobá, dlouhodobá) ovlivňuje náš metabolismus a tělesné pochody. A tělo funguje jako pomyslná elektrárna, která neustále vyrábí energii. Samozřejmě, elektrárna důsledkem nadměrného stresu přestává fungovat. Vše, co normálně zvládá, začíná být problémem.
Při chronickém stresu se začínají dostavovat bolesti hlavy, které přecházejí v migrény, přidává se pocit stálé suchosti v hrdle, zvýšená nervozita, různé vyrážky a loupavost kůže, roztržitost, tedy chybování ve všem, co dříve bylo samozřejmostí. Je to jako jízda autem bez oleje.
Co by se asi stalo? Může se zadřít motor, stejně tak je to s tělem, protože působením stresu není schopno fungovat obvyklým způsobem,“ vysvětlila terapeutka Mucalová.
Někdy se stresorů sejde více najednou, stres se stává součástí každodenního života a začíná být téměř nesnesitelný. Existuje celá řada příznaků, které napovídají, že stres nezvládáte a nemáte ho pod kontrolou. Prozradíme vám, kdy zpozornět a začít své stresory řešit dříve, než bude pozdě.
Skřípáte zuby
Bruxismus neboli skřípání a cvakání zuby, při kterém dochází k mechanickému opotřebovávání zubů, se projevuje většinou ve spánku. Podle studie financované Intramural Research Program of the NIH a the National Institute on Aging skřípání zubů přímo souvisí s emoční stabilitou a stresem.
Odborníci z prestižní americké kliniky Mayo sice přiznávají, že problém skřípání zubů ještě není zcela objasněný, ale rovněž ho spojují s faktory, jako jsou emoční stres, úzkost, hněv, frustrace nebo vysoce soutěživá povaha. Zároveň upozorňují, že v konečném důsledku bruxismus může být zhoubou nejen pro zuby, ale i pro čelisti.
Pokud spíte sami, nebo vás váš partner neupozorní, že v noci skřípete zuby, možná si toho ani nevšimnete. U některých jedinců se však mohou rozvinout komplikace, které na tento problém upozorní, když jste vzhůru. Mezi ně patří přetrvávající bolesti hlavy, uší a čelisti. Lidé, kteří v noci skřípou zuby, často také zatínají zuby během dne.
Dělá vám problém naučit se něco nového
Většina z nás to zažila. Snažíte se vstřebat nové informace, ale prostě se nedokážete soustředit. Může to být akutní stresovou situací, která vám nedovolí přemýšlet nad něčím jiným. Pokud vás však stres sužuje dlouhodobě, může ovlivňovat vaši schopnost učit se a pamatovat si nové věci.
Výzkumníci z UC Irvine School of Medicine zkoumali, co se děje v mozku při krátkodobém stresovém zatížení (stres, který trvá jen několik hodin). Zjistili, že akutní stres uvolní hormon zvaný kortikotropin, který zasahuje do procesu učení.
Dlouhodobý stres má rovněž negativní účinky na mozek, i když nám znesnadňuje učení jiným způsobem než stres akutní.
Ve studii vědců z Arizona State University se ukázalo, že hipokampus (oblast mozku, která hraje velkou v naší schopnosti učit se novým věcem) je zvláště citlivý na přítomnost látek, které organismus uvolňuje v reakci na stresové situace. Glukokortikoidy se uvolňují jako zásadní součást reakce „bojuj nebo uteč“.
Nicméně bylo prokázáno, že dlouhodobý chronický stres a opakované uvolňování těchto hormonů ohrožuje strukturu hipokampu a tím znesnadňuje schopnost učení.
I když se vědci domnívají, že tytéž struktury jsou obnovitelné, dlouhodobě vylučované stresové hormony mohou restrukturalizovat mozek na velmi dlouhou dobu a ovlivňovat po celé měsíce či dokonce roky.
„Na učení se nových věcí potřebujeme energii, životní sílu. Ovšem tělo bez energie se nic nového není schopno učit, protože vše nové je opět zátěž,“ dodala terapeutka Mucalová. Podle ní může při dlouhodobém stresu docházet k nervovým selháním, spánkovým poruchám, nechutenství. Pokud bude tento stav ignorován, přejde ve stav velmi vleklý a nebezpečný.
Máte sluchové a verbální halucinace
Pokud uslyšíte hrozivý zvuk podobný výbuchu, výstřelu či hromu, může vás to bezpochyby dost vyděsit. Syndrom explodující hlavy (exploding head syndrome, dále jen EHS) se naštěstí nevyskytuje příliš často. Možná proto se dodnes neví, co jej vlastně způsobuje a není léčitelný.
I když se nejedná o život ohrožující, bolestivý ani nijak nebezpečný problém, může být velmi nepříjemný a komplikovat pacientovi život. EHS se obvykle objeví těsně před usnutím a častěji ohrožuje ženy než muže ve věku nad 50 let.
I když stále není zcela jasné, proč se u některých lidí EHS vyskytuje, vědci ho spojují s vysokou úrovní stresu.
Nadměrný stres a úzkosti mohou také způsobit verbální halucinace, neboli cizí hlasy ve vaší hlavě, které vám mohou sdělovat celou řadu věcí. Tyto hlasy nejčastěji mluví o největších stresorech pacienta.
Spojitost mezi verbálními halucinacemi a dlouhodobým nadměrným stresem potvrdila studie výzkumníků z University of Vienna a University of Dunham.
Podle této studie verbální halucinace narůstají v období zvýšeného stresu a úzkosti a samotné halucinace ještě zvyšují pocity stresu, deprese a úzkosti.
Vaše alergie se projevují silněji
Pokud trpíte nějakou formou alergie, nejspíš už rozpoznáte varovné signály blížící se alergické reakce i její sílu.
Podle studie provedené na Ohio State University může být alergická reakce, která je silnější než obvykle, způsobena zvýšenou hladinou stresu.
Vědci zjistili, že u lidí s vysokou mírou stresu byly počáteční alergické reakce horší než obvykle a navíc tyto reakce přetrvávaly déle a byly hůře snesitelné než alergie, které se vyskytly za běžných okolností.
Vědci se ve své studii zaměřili na dobrovolníky, kteří trpěli různými alergiemi, a pak porovnávali odpovědi organismu na alergeny v období nízkého stresu a v době, kdy pacienti zažívali větší míru stresu.
Dobrovolníci, kteří podstoupili testy a byli více vystresovaní, měli dvakrát horší reakci než jedinci, které stres netrápil.
Skupina osob s vysokými hladinami stresu navíc trpěla alergickou reakcí po dobu několika dní, zatímco „klidná“ skupina se vyléčila rychleji.
Nejspíš už z vlastní zkušenosti víte, jaký vliv stres může mít na stravovací návyky. Podle odborníků z Harvard Medical School krátkodobý stres vypne chuť k jídlu v důsledku uvolňování hormonu zvaného kortikotropin. Ten spolu s uvolněním adrenalinu odstartuje reakci „bojuj nebo uteč“ a odstraní stranou všechno, co mu stojí v cestě včetně chutě k jídlu.
Obvykle reakce na stres zmizí spolu s odstraněním stresoru. V případě, že stresor neodchází, reaguje tělo jinak a uvolňuje hormon kortizol. Namísto potlačování každého nutkání, které není považované za životně důležité pro bezprostřední přežití, kortizol zvyšuje motivaci. To bohužel zvyšuje i chuť k jídlu a čím vyšší jsou hladiny kortizolu, tím motivovanější jste.
Při dlouhodobém stresu se navíc projevuje tendence vybírat si určité druhy potravin, které jsou obvykle bohaté na tuky a cukry.
Podle odborníků z Harvardu tyto potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru poskytují dočasnou úlevu od nejhorších pocitů způsobených stresem.
Dlouhodobý stres vás tak nutí hledat úlevu v potravinách a to přispívá k přibývání na váze – zejména v kombinaci s dalšími účinky stresu jako nezájem o cvičení, nespavost a sklon k pití alkoholu.
V roce 2007 britská studie také ukázala, že tendence ve stresu více jíst a přibývat na váze je velmi individuální, protože lidé, kteří produkují více kortizolu, mají větší pravděpodobnost zajídat stres.
S tím souhlasí i terapeutka Lucie Mucalová. „Často říkám svým klientům, kteří se trápí s váhou, že každé kilo navíc má příběh. Tělo se jen brání, a aby se nezhroutilo, tvoří si z kilogramů určitou hradbu proti okolnímu světu. Vše je v hlavě, a pokud nezačneme se stresem pracovat, opravdu nás může likvidovat na všech frontách,“ míní psycholožka Mucalová.
Jste trochu nešikovní
Určitá nemotornost z momentálního rozrušení může být i roztomilá, ale pokud se vám drobné nešikovnosti jako vylití kávy nebo rozbití hrnku dějí častěji než obvykle, může to ukazovat na přemíru stresu. Doktor Charles B. Swanik z University of Delaware uvedl, že za roztržitostí stojí dva faktory. Jedním z nich je, že jste v daném okamžiku rozptýlení, a druhým je dlouhodobý stres.
Podle Swanika je ve stresu téměř nemožné soustředit se na to, co se děje kolem vás, jelikož jediné, čím se dokážete naplno zabývat, je váš současný stresor. Nadměrný stres může dokonce způsobit přechodnou ztrátu periferního vidění a také může lehce změnit způsob, jakým fungují svaly.
Stres jde ruku v ruce s nervozitou, a pokud jste nervózní, pak váš mozek nemusí dostat reakce, jaké očekával, když se třeba ruka natáhne pro šálek kávy.
Mozek totiž dává instrukce na základě normálního klidového stavu, ale když svaly napíná stres, budete trpět nešikovností a tělo začne vysílat smíšené signály.
Nemotornost může být dokonce vrozená. V roce 2015 vědci z University of Notre Dame Australia zveřejnili výsledky studie, která se zaměřila na neohrabanost 2 900 dětí ve věku 10 až 17 let. Ze studie vyplývá, že děti narozené matkám, které zažívaly stresující životní události, byly více neohrabané než ostatní děti.
Rozvíjí se vám kožní problémy
Co se týče spojitosti mezi pokožkou a psychikou, vědci mají před sebou ještě velice dlouhou cestu. Existuje dokonce celý obor, který se touto problematikou zabývá a nazývá se psychodermatologie.
Podle expertů z Harvard Medical School a bostonské Beth Israel Deaconess Medical Center se za mnohými kožními problémy skrývá psychologická příčina.
Pro kožní problémy, které se zhoršují stresem a dalšími emocemi, se používá termín psychofyziologické kožní problémy.
Podle doktora Marka Mummerta z University of North Texas Health Science Center hormony a látky uvolňované při stresu mohou ovlivňovat pokožku mnoha různými způsoby. Pokud se například potýkáte s velmi stresující situací, bude se vaše případné fyzické zranění a poškození kůže hojit pomaleji než obvykle.
Kůže vysoce vystresovaných jedinců může citlivěji reagovat na podněty, jako je teplá a studená voda. Stres by také mohl zhoršovat problémy, jako jsou lupénka, akné, různé vyrážky a ekzém. Vypadávání vlasů a onemocnění pokožky zvané alopecie bývají také spojovány s vysoce zátěžovým obdobím v životě, zejména u lidí, kteří se snaží vypořádat s rozvraty v rodinných vztazích.
Pokud trpíte chronicky suchou pokožkou a váš život je jeden velký stres, může to být tím, že stresové hormony negativně ovlivňují přirozenou rovnováhu vlhkosti pleti. Známkou vysoké úrovně stresu může být i abnormální svědění pokožky.
Máte více nočních můr než příjemných snů
Představa, že ošklivé sny a přetrvávající noční můry jsou odrazem stresu ve vašem bdělém životě, může znít trochu jako klišé, ale podle odborníků je toto tvrzení pravdivé.
Podle American Academy of Sleep Medicine pouze něco mezi dvěma a osmi procenty dospělých trpí nočními můrami a ukázalo se, že většina z těchto nočních můr jsou určitým způsobem rozšířené myšlenky, kterými se zabýváte v bdělém stavu.
Kdysi bylo zažívání traumatických událostí v nočních můrách považováno za určité emocionální uvolnění pro mozek. Nové studie však navrhují, že pravda je někde jinde. Vědci ve svých výzkumech zjistili, že lidé, kteří zažívali pravidelné noční můry, častěji trpěli úzkostí přes den.
Podle klinického psychologa Michaela Nadorffa úzkostní a vystresovaní lidé se častěji probudí v polovině špatného snu, čímž si ho upevní ve své paměti, zatímco ostatní lidé se nemusí probudit a mohou jednoduše na stresující sny zapomenout.
Proti stresu pomohou dechová cvičení a vyvážená strava
Boj s chronickým stresem je běh na dlouhou trať. Psycholožka Lucie Mucalová hlavně doporučuje přestat hledat důvody, proč nemáme čas na odpočinek.
„V životě máme čas na vše, co je pro nás důležité. A pracovat se sebou, se svým klidem a umět vypnout je základní důležitou dovedností člověka.
Pokud to budeme ignorovat, tělo a psychika nás nehezkým způsobem zastaví. Nadávat na dnešní svět nemá význam. Jediné, co můžeme, je změnit náš přístup k tomu všemu.
Buď se staneme loutkami dnešní doby, nebo si i v těžkostech uděláme prostor pro sebe. Vše máme ve svých rukách.“
V boji proti stresu psycholožka Mucalová dále radí trénovat stav uvědomění, kterého dosáhneme pomocí hlubokého vědomého dechu. Dech je podle ní ten nejcennější nástroj proti stresu, který máme, ale mnohdy ho neumíme ani používat, prostě dech je automatický.
„Doporučuji uvolňovací techniky, dechová cvičení, meditace, masáže a zde bych poukázala na tzv. biodynamické masáže. Abychom svůj organismus nepřivedli do stavu totálního vyčerpání až zkolabování, je třeba mít přesně vyhrazen čas na práci a na odpočinek.
Ani stres ani chronická únava svou podstatou nejsou vlastně nemoci, žádná standardní léčba neexistuje.
Pokud nezměníme svůj životní styl, nenaučíme se odpočívat, stále nás stres bude dobíhat,“ varuje psycholožka Mucalová a podotýká, že důležité je pravidelně jíst a věnovat pozornost složení stravy, která musí být bohatá a pestrá, dodávat vitaminy i dostatek bílkovin, nutné minimum tuků a přiměřenou dávku sacharidů.
„Pamatujte, že se nejde zavděčit všem. Neomlouvejte se zbytečně, neobviňujte se. Když se vám něco nepodaří, nepropadejte panice. Nic se neděje, chybu napravíte, nezveličujte ji.
Snažte se naplnit život kladnými emocemi a srdečnými a přátelskými vztahy. Dělejte si pravidelný pořádek nejen doma, ale také ve svém životě.
Když už vás stres zcela pohltil, určitě vyhledejte pomoc odborníka, psychoterapeuta nebo psychologa,“ dodala terapeutka Lucie Mucalová.