NSS zrušil pokutu pro rodiče, kteří nedali děti očkovat – vše o zdraví

NSS zrušil pokutu pro rodiče, kteří nedali děti očkovat – vše o zdraví

Rodiče dle rozhodnutí NSS nemusí platit pokutu za neočkování dítěte

Pro praxi důležité rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stálo za rodiči, kteří z důvodu svědomí nenechali očkovat své dítě povinnou hexavakcínou. Dlouhodobě totiž vyjadřovali obavu z následků po vpravení látky do těla.

Ústavní soud se již v minulosti k očkování vyjádřil. Určil, že rodiče mohou například z náboženských důvodů či z důvodů svědomí očkování odmítnout.

O rozhodnutí Ústavního soudu a případech odškodnění za následky po očkování jsme psali zde.

Skutková podstata

Rodiče z Brněnska odmítli povinné očkování ze strachu z následků po vpravení hexavakcíny do těla svého dítěte. Takové jednání může být dle zákona postiženo pokutou až 10 000 korun, zmíněným rodičům byla ale pokuta vyměřena na 4000 korun pro každého.

Případ řešil Ústavní soud a následně putoval přes Městský soud v Praze, který potvrdil podle nálezu Ústavního soudu nárok rodičů na neočkování dítěte. O následné kasační stížnosti ministerstva zdravotnictví rozhodl Nejvyšší správní soud. Ten dal znovu za pravdu rodičům, ti tak pokutu platit nemusí.

Praxe

Výjimku pro povinné očkování ze zákona tvoří děti, které mají dostatečné množství protilátek, nicméně k otázce očkování se vyjadřoval i Ústavní soud, který v nálezech rozhodl, že rodiče mohou například z náboženských důvodů či z důvodu svědomí očkování odmítnout.

Rozhodnutí o neočkování však nesmí dle slov Ústavního soudu narušit míru očkovaných v České republice, která se pohybuje kolem 90 až 95 procent.

K případům se musí přistupovat individuálně a hlavní roli hraje hned několik faktorů. Mezi ty se řadí například naléhavost důvodů na straně rodičů, konzistentnost a přesvědčivost jejich tvrzení a možné společenské dopady.

V případě, že je rozhodnutí rodičů ospravedlnitelné, lze upustit od peněžní sankce.

Směrem na západ

Případ, který ve svém nálezu rozhodl Ústavní soud, byl přibližuje českou jurisdikci západním zemím. Tam se lze totiž setkat s tím, že rodiče volně rozhodují o tom, zdali své dítě nechají či nenechají očkovat.

„Nález vítáme, konečně se přibližujeme západním zemím, kdy rodina v určitých případech může uplatnit výjimku a povinnost, která byla dosud tak striktní, se rozmělňuje,“ uvedla k nálezu Ústavního soudu, který se týkal právě uvolnění podmínek očkování, advokátka rodičů z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Neočkovali dítě kvůli obavám z autismu a dostali pokutu

Když se manželům X narodila v roce 2007 dcerka, byli rozhodnutí nenechat ji očkovat hexavakcínou z důvodu svého svědomí a přesvědčení o nejlepším zájmu nezletilé při ochraně jejího zdraví. Za nesplnění povinného očkování dostali každý z nich pokutu od hygienické stanice a dohromady měli zaplatit 14.000 Kč.

Matka dítěte dlouhodobě pracuje jako certifikovaná dětská terapeutka autistických dětí. Je spoluautorkou knihy o autismu, své zkušenosti sdílela v řadě článků i v televizních a rozhlasových pořadech o autismu, vystupovala na konferencích u nás i v zahraničí.

Za svoji praxi si vyslechla desítky příběhů rodičů, kteří spojují autismus jejich dítěte s očkováním, a někteří rodiče v zahraničí dosáhli i soudního potvrzení spojitosti autismu jejich dítěte s očkováním a finančního odškodnění.

Setkala se i s rodiči, kterým jejich dítě po očkování ochrnulo.

Oba rodiče jsou přesvědčeni, že pro dítě je nejlepší přirozeně vytvořená imunita, kterou by očkování mohlo narušit. Jejich dcera je zdravé dítě, které navštěvuje lékaře většinou jen na preventivních prohlídkách.

Její rodiče nedůvěřují očkovacímu systému v České republice, který podle jejich názoru zcela podceňuje rizika očkování.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že očkování může být nebezpečné a že jim nikdo nemůže zaručit, že jejich dítě neutrpí po očkování závažnou újmu.

Svědomí a pevné přesvědčení nedovolilo rodičům očkovat svoji dceru a odmítnutím očkování chtějí chránit její zdraví

Nicméně za nesplnění očkovacího kalendáře s nimi bylo zahájeno přestupkové řízení a každému z rodičů hygienická stanice uložila pokutu 6.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení 1.000 Kč.

Ministerstvo zdravotnictví poté výši pokuty snížilo na 4.000 Kč. Proti uložení pokuty se rodiče bránili správní žalobou a ani soudy neměly stejný názor.

Nakonec ale Nejvyšší správní soud rozhodl, že pokuta byla oprávněná.

Manželé se rozhodli obrátit na Ústavní soud, kde se dovolávají své svobody myšlení a svědomí a svého konzistentního přesvědčení, které má jak racionální, tak i filosofickou povahu.

Odkazují na jiné rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 449/06), které výhradu svědomí připouští.

Navrhli Ústavnímu soudu zrušení ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, které nařizuje povinné očkování.

Podniknuté kroky:

> 2008 – Rodiče odmítli nechat svoji dcerku očkovat.

> 2009 – Uložení pokuty Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje ve výši 6.000 Kč každému z rodičů a po podání odvolání následné snížení pokuty Ministerstvem zdravotnictví na 4.000 Kč, celkem tedy rodina musela platit i s náklady řízení 10.000 Kč, proti čemuž rodiče podali správní žalobu.

> 2010 – 2013 – Městský soud v Praze žalobě vyhověl a rozhodnutí ministerstva zrušil.

Ministerstvo proti rozsudku podalo kasační stížnost a Nejvyšší správní soud po posouzení podobné věci v rozšířeném senátu rozhodnutí Městského soudu zrušil.

Městský soud v Praze poté vydal nový rozsudek, kterým žalobu zamítl. Následnou kasační stížnost rodičů Nejvyšší správní soud zamítl a ti se proto obrátili na Ústavní soud.

> září 2014 – Senát Ústavního soudu (I. ÚS 1253/14) postoupil návrh rodičů na zrušení § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví a souvisejícího ustanovení přestupkového zákona plénu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 19/14).

> listopad 2014 – Veřejná ochránkyně práv podala Ústavnímu soudu své vyjádření, podle kterého by navrhované zrušení ustanovení zákona nemuselo nutně zpochybnit samotný systém povinného očkování v ČR, ale mohlo by naopak otevřít tolik potřebný prostor pro jeho revizi vycházející ze seriózní odborné diskuze k potřebnosti stávajícího rozsahu povinného očkování v porovnání s riziky neočkování a s přihlédnutím k možným nežádoucím účinkům očkování.

> únor 2015 – Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh stěžovatelů na zrušení zákonné povinnosti očkování a sankcí za neočkování dětí. Samotnou stížností na porušení práv stěžovatelů se bude zabývat ještě senát soudu.

> leden 2016 – Senát Ústavního soudu rozhodl o tom, že ústavní stížnost je důvodná a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, věc nyní bude znovu řešit Městský soud v Praze.

Případ je otevřen

Rodiče nedali očkovat dítě, pokutu platit nemusí. Vakcínu lze odepřít i kvůli svědomí, rozhodl soud

Nejvyšší správní soud v říjnu ukončil sedmiletý spor ministerstva zdravotnictví a rodičů z Brněnska, kteří odmítli nechat své dítě naočkovat povinnou hexavakcínou. Rodina nebude muset platit pokutu 8 tisíc korun.

Soud zdůraznil, že nelze pochybovat o konzistentnosti a stálosti názoru rodičů, kteří dlouhodobě vyjadřují obavu ze zdravotních následků očkování. Zákon umožňuje za nedodržení očkovací povinnosti uložit pokutu.

Výjimku mají děti s prokázanou imunitou a trvalou kontraindikací.

Brno – Rodiče z Brněnska vyhráli sedmiletý spor vyvolaný tím, že nenechali dítě naočkovat povinnou hexavakcínou. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl stížnost ministerstva zdravotnictví. Předmětem sporu sice byla pokuta čtyři tisíce korun pro každého z rodičů, ovšem jeho význam je širší.

V říjnovém rozsudku, nově dostupném v internetové databázi, NSS hledá rovnováhu mezi systémem povinného očkování a názorem Ústavního soudu (ÚS), podle kterého lze vakcínu odepřít nejen z náboženských důvodů, ale také kvůli svědomí.

Právě v případě rodičů z Brněnska ústavní soudci v lednu průlomově uvedli, že při posuzování světské výhrady svědomí je nutné zkoumat několik faktorů, například naléhavost důvodů na straně rodičů, konzistentnost a přesvědčivost jejich tvrzení a možné společenské dopady. Pokud jsou podmínky splněny, lze upustit od peněžní sankce.

Na základě lednového nálezu pak Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch rodičů. Následovala neúspěšná kasační stížnost ministerstva, spor tak nejspíš definitivně skončil. NSS zdůraznil, že nelze pochybovat o konzistentnosti a stálosti názoru rodičů, kteří dlouhodobě vyjadřují obavu ze zdravotních následků očkování.

Zajímavé:  Esofagitida - vše o zdraví

Inspirace pro další rodiče

NSS nesdílí názor, že s odkazem na výhradu svědomí bude moci kdokoli odepřít očkování, a tak se zákonná povinnost zcela vyprázdní.

„Jakkoli NSS připouští, že příklad žalobců může být inspirací a povzbuzením pro další rodiče, kteří by mohli odepřít splnění povinnosti podrobit své děti očkování, je zřejmé, že při respektování přísných podmínek stanovených ÚS by tyto případy neměly nabýt masového charakteru, respektive neměly by mít za následek snížení úrovně 'proočkovanosti' pod kritickou úroveň,“ stojí v rozhodnutí.

NSS se zároveň domnívá, že se drtivá většina rodičů zachová „rozumně a zodpovědně“ a své děti očkování podrobí. Může k tomu prý přispět i ministerstvo zdravotnictví, pokud se bude více věnovat osvětě a vedle represe bude spoléhat i na racionální argumentaci, která rodiče přesvědčí.

Zákon umožňuje za nedodržení očkovací povinnosti uložit pokutu až 10 tisíc korun. Výjimku mají děti s prokázanou imunitou a trvalou kontraindikací. ÚS řešil očkování vícekrát. Podle základního nálezu z roku 2011 lze rodičům sankci prominout jen v individuálních případech, například když očkování prokazatelně odporuje náboženskému přesvědčení rodiny. Letos se prostor pro výjimky rozšířil.

ÚS v minulosti také rozhodl, že očkování smí zůstat podmínkou pro přijetí dítěte do školky. Na druhé straně se vyslovil pro to, aby stát nesl odpovědnost za případné poškození zdraví následkem očkování.

Lednový nález přivítala Liga lidských práv a zkritizovala Česká vakcinologická společnost. Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné. Podle odborníků ovšem přínosy převažují nad riziky.

15:30

Pakliže budeme mít vysokou proočkovanost, což se zatím daří, nemoc by se při zavlečení do Česka nemusela šířit, říká lékařka Hana Cabrnochová k množícím se případům této nemoci v sousedním Německu. | Video: Daniela Drtinová

Argumenty víry a svědomí pro odmítnutí očkování nelze uplatňovat široce – Judikatura

Rodiče, kteří přihlašují do školky neočkované dítě, mohou uplatnit takzvanou výhradu víry a svědomí. Poté je zapotřebí zvážit, zda individuální důvody výjimečně nepřeváží nad veřejným zájmem.

Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 9 As 62/2020 – 33 ze dne 10. prosince 2020, kterým zamítl kasační stížnost zřizovatele mateřské školy.

NSS ale zdůraznil, že výjimky lze dělat jen na základě mimořádně závažných a konkrétních argumentů, aby nenastal rozklad systému povinného očkování.

Mateřská škola v Praze 4 v roce 2016 nepřijala dítě, které povinné očkování nemělo. Rodiče nesouhlas s vakcinací zdůvodnili rozporem s morálním principem neubližování či nezraňování, obsaženým v jejich buddhistické víře. Argumentovali tím, že vakcíny jsou testovány na zvířatech a lidech. Zároveň byli členy spolku prosazujícího svobodnou volbu rodičů v očkování dětí.

Splnění očkovací povinnosti patří k podmínkám přijetí do mateřských škol. Zákon o ochraně veřejného zdraví nyní umožňuje přijmout neočkované dítě pouze v případě, že je vůči nákaze prokazatelně imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro zdravotní kontraindikaci.

Městský soud v Praze ovšem dospěl k závěru, že i v řízení o přijetí do školky je nutné zvážit takzvanou výhradu víry a světskou výhradu svědomí. Ústavní soud v minulosti řekl, že na základě jedné či druhé výhrady lze v odůvodněných případech upustit od sankce pro rodiče za to, že nenechali dítě očkovat.

Nepřijetí dítěte do školky sice není sankcí, ale také může mít závažné dopady, správní orgány se tedy musí výhradami přinejmenším seriózně zabývat i v tomto typu řízení. V některých případech pak podle městského soudu mohou převážit individuální zájmy nad veřejným zájmem na ochraně zdraví.

Pražský magistrát s rozsudkem městského soudu nesouhlasil a podal kasační stížnost. NSS ji zamítl. Konstatoval, že správní orgány skutečně musí poměřovat na jedné straně kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele uplatňujícího výhradu svědomí, na druhé straně pak maximálně akcentovaný zájem společnosti na ochraně veřejného zdraví.

Výjimek podle NSS nemá být mnoho. „Příliš široký výklad a aplikace práva projevovat své náboženské vyznání nebo uplatňovat sekulární výhradu svědomí by mohly vést k rozkladu systému povinného očkování a v důsledku toho být hrozbou pro zdraví zejména těch dětí a dospělých, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou prostřednictvím vakcinace proti daným onemocněním bránit,“ zdůraznil NSS.

Zdroj: ČTK; NSS
Foto: Pixabay

Jesle a školky mohou odmítnout neočkované děti, řekl Ústavní soud

Rodiče malého hocha jsou oba vysokoškolsky vzdělaní v oblasti biologie. Dobře znají principy očkování i nemoci, proti nimž se očkuje. A rozhodli se postupovat trochu jinak, než je ve většině rodin běžné. Pro svého syna vytvořili individuální očkovací kalendář.

Dítěti nechali aplikovat očkování proti nejzávažnějším nemocem – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Ostatní očkování se rozhodli odložit na neurčito.

Chlapci ještě nebyly ani tři roky a rodiče už zjistili, že s takovým postojem mohou narazit. Kvůli nekompletnímu očkování chlapec nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště.

Školky vycházely ze zákona o ochraně veřejného zdraví. „Zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,“ píše se v něm.

Ústavní soud však sporné ustanovení nezrušil. „Očkování dostatečné většiny populace zabraňuje šíření nákazy vybraných nemocí, čímž poskytuje ochranu nejen těm, kteří byli očkováni. Čím vyšší je podíl neočkovaného vůči očkovanému obyvatelstvu, tím vyšší je také riziko opětovného rozšíření nákazy,“ vysvětlil postoj Ústavní soudu jeho soudce-zpravodaj Jaroslav Fenyk.

Podrobení se očkování dítěte před jeho přijetím do mateřské školy označil za akt sociální solidarity.

Rodiče žádali o odstranění sporného ustanovení zákona

Školky malého chlapce odmítly v dubnu 2010. Rodiče se bránili. Ke krajskému úřadu do Jihlavy podali odvolání, to úřad zamítl. Následovala žaloba ke Krajskému soudu v Brně. Taktéž zamítnutá. V březnu 2013 odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost s tím, že neexistují žádné výjimečné důvody, proč nedat dítě očkovat a jen odlišný názor rodičů na systém očkování nestačí.

V červnu téhož roku tedy rodiče chlapce podali ústavní stížnost. Požadovali zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání.

Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 12. března 2015. Anketa je uzavřena.

„Je absurdní, aby devět očkování, včetně tetanu, které veřejné zdraví vůbec neohrožuje, bylo povinné. Ve své době nám očkování významně pomohlo, ale v dnešní jsou evidentní nežádoucí účinky, které z očkování jsou,“ myslí si maminka chlapce.

Svého syna nenechala očkovat proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a žloutence typu B. „Očkování proti ní považuji pro děti za nesmyslné. Spalničky, zarděnky, příušnice mohou klidně prodělat a pak mít proti nim silnější imunitu,“ dodala matka.

Podle advokátky rodičů Zuzany Candiglioty ještě není případ zcela uzavřen. „Zvažujeme, že se obrátíme na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku,“ vzkázala.

Loni v červenci se do případu vložila i ombudsmanka Anna Šabatová, která mínění rodičů podpořila.

„Podmínka povinného očkování pro přístup dítěte do mateřské školy je nepřiměřená a diskriminační. Stát zneužívá opticky legitimního cíle a dítě si bere jako rukojmí a trestá ho odepřením přístupu ke vzdělání bez posouzení skutečného rizika ohrožení ostatních dětí,“ uvedla ve svém vyjádření.

Podporu měli rodiče chlapce i od Ligy lidských práv. „Každé dítě má právo na vzdělání bez diskriminace. Vzhledem k tomu, že v řadě západních států, jako je Německo a Rakousko, není očkování vyžadováno pro přístup k předškolnímu vzdělávání, je důvod se domnívat, že v České republice nejde o nezbytné opatření,“ vzkazují právníci sdružení.

Zajímavé:  Nezapomeňte o vánocích na své zvířecí miláčky! – vše o zdraví

Děti očkované být musí, u učitelek to nikdo nezkoumá

Podle Ligy lidských práv se jedná o diskriminační praktiku, která není odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ale má sloužit jako potrestání rodičů.

„O tom svědčí i skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání vyžaduje i očkování proti nemocem, které nelze přenést na druhé, jako třeba tetanus, ale také to, že po personálu školek nikdo kompletní očkování nevyžaduje či nezkoumá jejich imunitu proti všem očkovaným nemocem,“ dodávají.

Rodičů, kteří odmítají své děti očkovat, v posledních letech přibývá. Je mezi nimi třeba i bývalý jihlavský profesionální hokejista a nyní biofarmář Jan Šmarda. „Chtěli jsme, aby děti nebyly očkované. Jenže doktoři a to všechno kolem na člověka hrozně tlačí,“ konstatoval.

Tvrdí, že by si měl každý rozhodnout sám, zda on nebo jeho rodina mají očkování podstoupit nebo nemají. „A jestli si zvolíte, že nechcete, tak si potom neste následky. Ale mě opravdu přijde divné, že vám někdo poručí, že musíte do svého dítěte píchnout nějakou látku,“ říká. Některé z nemocí, proti nimž se očkuje, mohou podle něj lidé zvládnout sami díky dobré imunitě nebo s homeopatiky.

Očkování však má i četné zastánce. „Nemyslím si, že je správné očkování zdobrovolnit, sama mám zkušenost, že mi volají ze zahraničí a ptají se na vedlejší účinky vakcín, protože tam s nimi lékaři vůbec nediskutují a stejně automaticky očkují,“ upozornila už dříve dětská lékařka Hana Cabrnochová (více čtěte zde).

Epidemioložka Jana Prattingerová také už před časem v článku na iDNES.cz upozornila na pozitiva, která má povinné očkování pro celou populaci, podobně jako to odůvodnil Ústavní soud.

„Když je většina populace očkovaná proti určitým nemocem, tak původce nemůže v populaci cirkulovat. Nepřímo tím chráníme i ty, kteří se nemohou nechat očkovat kvůli nějakému onemocnění.

Zbytek společnosti je vlastně k těmto lidem solidární.

Když bude narůstat počet lidí, kteří se nebudou nechávat očkovat, tak to jako lékař, který zastupuje veřejné zdraví, vnímám jako velmi závažné,“ uvedla Prattingerová (více o diskusi kolem očkování čtěte také zde).

Co se děje v těle po očkování? Musíme očkovat děti a může nám vakcína ublížit?

30. 12. 2020 | Doba čtení 18 minut

Málokteré téma má tolik obhájců a zároveň i odpůrců. A to navzdory tomu, že většina diskutujících nemají v tomto oboru žádné vzdělání. Pochopitelně, že i mezi odborníky kolují různé názory. Jaká jsou rizika očkování? Které očkování je pro děti povinné a které odborníci doporučují?

Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze srpna roku 2010 v případě rodičů, kteří odmítli nechat očkovat své děti, byl šalamounský: Ano, očkování je povinné, ale pouze v rámci vyhlášky, nikoliv ze zákona. Stát proto nemůže trestat rodiče, kteří nenechají své dítě očkovat základními „povinnými“ vakcínami.

Situace v Česku je totiž taková, že rodiče odpovídají za očkování dětí do věku 15 let a děti mají být očkovány proti těm nemocem, které jsou stanoveny vyhláškou.

Na druhé straně jsou rodiče povinni bránit zájmy dítěte – a tady může nastat konflikt mezi snahou chránit dítě očkováním a obavou před možnými vedlejšími účinky. Někteří rodiče jsou totiž přesvědčeni, že očkování nejenže není pro dítě přínosem, ale naopak může ohrozit jeho zdraví.

Ale zpátky k rozsudku: Za neočkování dítěte stanovenými vakcínami tedy sice nedostaneme pokutu, ale neočkované dítě nesmí být zařazeno do školního (ani předškolního) kolektivu. A pokutu dostaneme za to, že dítě nenavštěvuje školu. Tak si vyberte…

Někteří rodiče však mají z očkování strach a odmítají jej, protože se bojí případných následků. Zdroj: Shutterstock

Rizika a odpovědnost

Z rozhodnutí soudu byli rozpačití i někteří lékaři. Značná část pediatrů soudí, že základní vakcíny, které patří do očkovacího kalendáře, jsou vybrané velmi zodpovědně a mají svůj smysl. Například povinnost očkovat proti pravým neštovicím a záškrtu platí u nás už od první republiky.  

Profesor Jiří Beran z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové se před časem vyjádřil, že „kdyby se v České republice přestalo očkovat proti běžným dětským nemocem, musí se počítat s tím, že na ně za několik let zemře stejný počet lidí jako před zavedením očkování.“

Plošné očkování neslouží jen těm dětem, které byly očkované. Spousta dětí by vlastně ani očkovaná nemusela být, protože jsou naprosto zdravé a běžná dětská onemocnění „ustojí“ bez větších komplikací.

Jenže plošná forma očkování je určena pro celou populaci – včetně těch slabých a nemocných, pro které by nebezpečná dětská choroba znamenala vysoké riziko.

„Navíc neočkované dítě se stává zdrojem infekce a rizika právě pro tyto slabé děti,“ vysvětluje MUDr. Jan Rutsch z Centra cestovní medicíny v Praze.

Co se děje při očkování?

Očkování (vakcinace) v lidském těle napodobuje situaci, jako kdyby se člověk nemocí nakazil. Očkovací látky obsahují složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen.

Ten pak povzbuzuje imunitní systém k tvorbě ochranné protilátky. Narozdíl od prodělání choroby „naostro“ se při očkování používá oslabený nebo mrtvý bacil, proto vakcína sama nemůže onemocnění způsobit.

Během 10–14 dní po očkování se tvoří maximum protilátek, v tuto dobu jsou děti náchylnější k ostatním infekcím, proto je dobré šetřit je a nevystavovat je rizikům.

K úspěšnému očkování je třeba, aby už byl imunitní aparát zralý. U novorozenců tomu ale tak není, otázkou tedy je, zda se nejedná o předčasné zatížení organismu.

Co je vlastně imunita?

S obranyschopností a jejími poruchami souvisejí téměř všechny zdravotní potíže, s nimiž se v moderní době setkáváme: od obyčejného nachlazení až po karcinomy a totální selhání imunity při AIDS. Pokud je náš imunitní systém v pořádku, nemusíme se bát většiny nemocí, protože zdravý organismus si s nimi poradí ještě předtím, než stačily propuknout.

Imunita je schopnost organismu rozeznat „své“ od cizího a pomocí buněk a protilátek toto „cizí“ (bývají to obvykle bakterie nebo viry) zneškodnit. Imunita, pokud popisujeme její fungování, se dělí na buněčnou a humorální (protilátkovou).

  • V první z nich je nejpodstatnější práce bílých krvinek, které se významně podílejí na likvidaci cizorodých organismů a buněk.
  • Podstatou humorální imunity je tvorba protilátek (imunoglobulinů).

Oba systémy pracují společně.

Přirozená a získaná schopnost zneškodnit bacil

Novorozenec přichází na svět s přirozenou imunitou: Jeho obranou jsou různé látky v organismu včetně ochranných bílkovin a dalších složek, které získal z matčina organismu a také díky kojení.

S přibývajícími měsíci a lety se dítě postupně dostává do kontaktu s množstvím dalších organismů, jimž se musí jeho imunitní systém přizpůsobovat. Umí si však zároveň uchovat o každém z těchto „vetřelců“ potřebné informace, a tak je v budoucnu při dalším setkání s ním schopen okamžitě reagovat − to je získaná imunita, na jejímž principu funguje i očkování.

Které dětské očkování je povinné?

Očkování dětí proti nebezpečným infekčním chorobám se dnes provádí téměř od prvního dne jejich narození. Miminka dostanou první vakcínu ještě v porodnici a v průběhu prvních dvou let podstoupí očkování proti většině onemocnění zařazených v systému povinného očkování.

V České republice platí v očkování určitý řád – nazývá se očkovací kalendář. Každé dítě má svůj očkovací průkaz, kde je zapsané datum, druh očkování a název i číslo vakcíny.

Zajímavé:  Bolest zubů u dětí - vše o zdraví

Proti kterým nemocem se děti očkují?

  • Čtvrtý den po narození, maximálně do konce šestého týdne, se děti očkují proti tuberkulóze. Od roku 2009 se nepřeočkovává a uvažuje se o zrušení plošného očkování.
  • Proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae typu B, dětské obrně a virové hepatitidě typu B se děti očkují od 13. týdne tzv. hexavakcínou, musejí mít ale zhojené očkování proti tuberkulóze.
  • Nejdříve v 15. měsíci se očkují proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, přeočkovává se po několika měsících.
  • Od roku 2010 se děti plošně očkují také proti pneumokokům. Pojišťovny vakcínu hradí, očkování ale není povinné, nýbrž dobrovolné. Vakcína je plně hrazena, je–li očkování zahájeno mezi 3.–5. měsícem věku dítěte a pokud jsou 3 dávky vakcíny aplikovány do 7. měsíce. Hrazená péče zahrnuje i přeočkování ve druhém roce života. Rodiče, jejichž děti výše uvedená kritéria nesplní (a je jim méně než 2 roky), mohou vakcínu zakoupit.

Pravidelné očkování běžně dostupnými vakcínami je dle zákona plně hrazené z veřejného pojištění.

Co je co

Tuberkulóza, závažná bakteriální infekce, nejčastěji plic, v podstatě ale může zasáhnout kteroukoliv část těla.

Záškrt, bakteriální infekční onemocnění způsobuje těžkou angínu. Záškrt mandlí je ještě možné léčebně zvládnout, pokud se ale neléčí, změní se v těžký zhoubný záškrt.

Povlaky se rozšíří po celých mandlích a začnou přerůstat do okolí, teplota se zvýší na 39–40° C, nemocný je těžce schvácený, krk zduří a má stejný obvod jako hlava. Zhoubný záškrt je vždy provázen komplikacemi, jež mohou vést k smrti.

Pravidelně vzniká zánět srdečního svalu a pozáškrtové obrny.

Tetanus, nebezpečné bakteriální onemocnění se projevuje křečemi a ztrátou koordinace svalů. Bez lékařské pomoci končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému.

Dávivý (černý) kašel, bakteriální infekce vyvolává dlouhotrvající úporný kašel, který způsobuje zvracení, kolaps a poškození plic.

Haemophilus influenzae B, bakterie vyvolávající vážné nemoci, jako jsou zápal plic, zánět mozkových blan nebo zánět hrtanové příklopky.

Dětská obrna, virus napadající centrální nervovou soustavu, jehož následkem může být paralytická dětská obrna s ochrnutím nejčastěji dolních končetin a trvalými následky po zbytek života. Při napadení mozkového kmene začínají selhávat životně důležité orgány. Smrtící kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů.

Virová hepatitida typu B, virový zánět jater, přibližně v 5–10 % případů se akutní forma vyvine v chronickou, jež znamená zvýšené riziko dalších chronických onemocnění jater, např. cirhózy nebo karcinomu.

  • Spalničky, velice nakažlivé virové onemocnění způsobuje zánět horních cest dýchacích, zánět spojivek, horečku a vyrážku, může způsobit i trvalé poškození mozku.
  • Příušnice, virový zánět slinných žláz může vyvolat i zánět mozkových blan a pohlavních žláz.
  • Zarděnky, vysoce nakažlivé virové onemocnění s vysokými teplotami a vyrážkou je velmi nebezpečné pro těhotné ženy (způsobuje těžké poškození plodu).

Jablko sváru: očkování proti tuberkulóze

O vhodnosti očkovat proti TBC se vedou spory mnoho let. Lékaři se v otázce zrušení povinnosti této vakcinace dělí na dva tábory.

Zastánci zrušení argumentují především tím, že při současném brzkém očkování živou vakcínou mimo jiné hrozí, že ji dostanou i děti s poruchami imunity, o kterých se to ještě neví a které pak mohou i zemřít.

Aplikace je provázena vysokým výskytem komplikací a na rozdíl od jiných očkování nedokáže očkovací látka proti tuberkulóze spolehlivě zabránit onemocnění.

Mimoto je výskyt tuberkulózy v ČR jedním z nejnižších v Evropě.

Proti zrušení plošného očkování proti tuberkulóze se staví někteří plicní lékaři. I ti ovšem uznávají, že by se očkování mělo přesunout do pozdějšího věku, ale mělo by zůstat povinné pro všechny.

Podle nich je nízký výskyt TBC právě důsledkem proočkovanosti celé populace, navíc se údajně už objevují signály ze zemí, které před nedávnem povinné očkování proti TBC zrušily, že u nich výskyt této nemoci. opět narůstá.

Očkování by podle nich také mělo být samozřejmostí, pokud dítě, jeho rodiče nebo členové domácnosti pobývali déle než 3 měsíce v zemi s vyšším výskytem tuberkulózy, nebo z této země přímo pocházejí.

Kdy by se nemělo očkovat?

To je otázka, o které musí rozhodnout pediatr u každého dítěte individuálně. U některých dětí se očkování pouze odsouvá kvůli akutním příčinám, některé nelze očkovat proti určité nemoci, nebo je očkování vyloučeno zcela.

Rozhodně byste ještě před očkováním měli sdělit lékaři, zda se ve vaší rodině vyskytuje například krvácivá choroba, dále jestli je někdo z rodiny léčen pro vážnou poruchu imunitního systému nebo nádorové onemocnění. Dobrým důvodem pro odložení očkování je například:

  • Akutní nemoc dítěte, zvýšení teplota, bolesti v krku apod. (Větší pozornost zdravotnímu stavu je třeba věnovat při očkování „živými“ vakcínami – např. spalniček.)
  • Dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci většinou 1–3 týdny).
  • Dítě je oslabené po nemoci. K rekonvalescenci u běžných dětských nemocí stačí většinou 1–2 týdny.
  • Dítě má závažné dlouhodobé onemocnění, užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.

Očkování nepovinné, leč doporučované

U následujících očkování by si měli rodiče promyslet případná rizika a jejich následky. A také si připravit peníze, nadstandardní očkování zdravotní pojišťovny nehradí.

Některé z nich ovšem částečně přispívají na očkování proti klíšťovému zánětu mozku, meningokokovým infekcím, žloutence typu A a typu B, nebo očkování proti rakovině děložního hrdla u dětí a dospívajících.

Rozhodně se tedy vyplatí předem se ve své pojišťovně informovat.

Rotavirové infekce, způsobující těžké průjmy, jsou nebezpečné pro velmi malé děti ve větších kolektivech. Pokud je jinak dítě zdravé, očkování se vyplatí. Pokud má po každém očkování různé alergické reakce, je lepší neočkovat.

Očkování proti chřipce se doporučuje zvláště pro nemocné děti, které neprospívají, u zdravých dětí je to na zvážení.

V současné době lze téměř celé území České republiky považovat za endemickou oblast se zvýšeným výskytem klíšťové encefalitidy, které se dá bránit pouze prevencí – očkováním. Zdravotní pojišťovny na vakcíny dětem a mládeži přispívají (bohužel nezohledňují fakt, že především u starších pacientů bývá průběh onemocnění závažnější).

Očkování proti rakovině děložního čípku je nejnovější ochranou proti rakovině děložního hrdla, výrazně snižuje riziko jejího vzniku. Kombinace očkování a pravidelných gynekologických kontrol je nejspolehlivější metodou k prevenci tohoto vážného onemocnění. Očkování se skládá ze tří dávek, které musí být podány postupně během 6 měsíců.

Plané neštovice patří v současnosti mezi nejčastější infekční onemocnění na světě. V rámci tzv.

nadstandardního očkování mohou rodiče zvolit alternativu k hrazenému očkování proti zarděnkám, příušnicím, spalničkám a připlatit dětem za čtyřsložkovou vakcínu, která navíc chrání i proti planým neštovicím.

Očkování je dvoudávkové: První dávka vakcíny se obvykle podává ve věku 15 měsíců dítěte, druhá dávka se v ČR aplikuje s odstupem šesti až deseti měsíců po první dávce. Většina zdravotních pojišťoven na toto očkování rodičům přispívá.

V rámci povinného očkování jsou děti chráněny proti žloutence typu B, která se přenáší tělními tekutinami – například krví. Očkování proti žloutence typu A patří v České republice do kategorie nadstandardní.

Žloutenka typu A je virové onemocnění jater, vysoce infekční nemoc, která se dokáže rychle šířit v kolektivech. Virus se do těla dostává ústy, nejčastěji ve formě kontaminovaného jídla.

Mnohdy se přitom stačí pouze dotknout kontaminovaného předmětu a poté úst.

Proti žloutence typu A se očkuje ve dvou dávkách: Očkovaný je chráněný již 14 dní od podání první dávky, druhá dávka se očkuje s odstupem 6–12 měsíců.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *