Pohrudnice – Vše o zdraví

Podle názvu už asi tušíte, kde je pohrudnice, a nemýlíte se, nachází se skutečně v hrudi. Pohrudnice je tenká blána, který vystýlá hrudní dutinu, její latinský název zní pleura parietalis. 

Co je infekční zánět pohrudnice?

Co je infekční zánět pohrudnice? Je to zánět tenké blány, která se nachází v dutině hrudní. Původcem zánětu jsou nejčastěji bakterie a viry. Pleuritida může vzniknout, jako přidružené onemocnění, například při zápalu plic nebo tuberkulóze. 

Co je neinfekční zánět pohrudnice?

Co je neinfekční zánět pohrudnice a kdy vzniká. Rozvoj zánětu může nastat i po infarktu myokardu, autoimunitních chorobách. Taky může nastat při úrazech hrudníku nebo po chirurgických zákrocích.

Příznaky zánětu pohrudnice

Základní projevy jsou:

• bolest na hrudi
• zrychlené a povrchní dýchaní
• dušnost
• zvýšená teplota
• bolest se zvětšuje při kašli, zívání a při hlubokém dýchaní

Vlhká pleuritida bývá také doprovázena hromaděním výpotku (tekutiny) v prostoru mezi pohrudnicí a poplicnicí. V tomto případě, je na místě punkce (odsátí). 

Léčba zánětu pohrudnice

Diagnostika u lékaře probíhá na základě rentgenových snímků, a laboratorního vyšetření krve, kde se prokáže zvýšené množství bílých krvinek. Pokud jde o nekomplikovaný zánět, je léčba zánětu pohrudnice poměrně jednoduchá. Stačí klidový režim v kombinaci s vhodnými léky, které vám lékař nasadí podle příčiny.

Antibiotika – v případě, že jde o bakteriální infekci.
Kortikoidy – v případě, že jde o projev autoimunitní choroby.
Nesteroidní protizánětlivé léky – na tlumení symptomu, jako je bolest, zánět a teplota.

Pokud máte podezření, na zánět pohrudnice, moc neotálejte a vyhledejte lékaře.

Vitamíny      Léky na posílení imunity

Zánět pohrudnice (pleuritida)

Jiná onemocnění dýchacího systému

Pleuritida neboli zánět pohrudnice
se může rozvinout z různých důvodů, avšak nejčastější příčinou bývají infekce
. Pleura
neboli pohrudnice je tenká lesklá blána, která vystýlá hrudní dutinu
. V článku Pleura (pohrudnice) a pleurální dutina jsou blíže objasněny pojmy parietální pleura
, viscerální pleura
apod.

Při zánětu pohrudnice může docházet k abnormálnímu
hromadění tekutiny v pleurální dutině
a vzniku pleurálního výpotku
; takové onemocnění je označováno jako vlhká pleuritida (lat. pleuritis exsudativa).

U některých pacientů se zánětem pohrudnice se však pleurální výpotek
vytvořit nemusí; tato forma zánětu pohrudnice je označována jako suchá pleuritida (lat. pleuritis sicca).

Poznámka: Pokud se do pleurální dutiny dostane vzduch (typicky při vážnějším poranění hrudníku), hovoříme o pneumotoraxu
.

Jaké jsou příčiny zánětu pohrudnice?

Zánět pohrudnice
se může vzácně vyskytovat jako samostatné onemocnění (tzv. primární zánět pohrudnice). Častěji se však vyskytuje jako doprovodné onemocnění – tedy onemocnění, které se přidává k základnímu onemocnění nebo je jím způsobené (např. infekce vzniklá v důsledku poškození pohrudnice při poranění žeber). Zánět pohrudnice se může vyskytnout např. při:

• virových
  či bakteriálních
  infekcích
  (např. zápal plic
  , tuberkulóza), ale i mykotických
  nebo parazitárních
  infekcích,
• plicní embolii
  ,
• systémových
  nebo autoimunitních onemocněních
  (např. systémový lupus erythematodes
  , revmatoidní artritida),
• zhoubných nádorech
  (např. při zhoubných nádorech
  plic),
• operacích hrudníku a srdce (např. po koronárním
  bypassu),
• onemocněních v horní části břicha (např. pankreatitidě),
• chronických zánětlivých
  onemocněních střev,
• a u mnoha dalších stavů.

Jaké se mohou objevit příznaky?

Příznaky pleuritidy se mohou lišit v závislosti na závažnosti a příčině onemocnění, typickými symptomy
jsou:

• bolest na hrudi
  (silnější při dýchání),
• horečka
  ,
• dušnost,
• kašel,
• třecí pleurální šelest
  (při poslechu slyšitelný zvuk tření parietální pleury
  o viscerální pleuru).

Poznámka: Bolest v oblasti hrudníku, zad nebo horní části břicha může mít různé příčiny – i mnohem závažnější, než je pleuritida (např. infarkt
myokardu). Proto, pokud se u vás objeví příznaky jako náhlá jednostranná bolest v oblasti hrudníku, která je silná nebo jejíž intenzita narůstá, vyzařující bolest či pocit svírání na hrudi, zvláště pokud se vyskytují v kombinaci s příznaky, jako je dušnost nebo poruchy vědomí
, okamžitě volejte zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince 155.

Jak se stanoví diagnóza?

Podobně jako u většiny ostatních onemocnění je i pro diagnózu pleuritidy důležitý pečlivý odběr anamnézy
.

Významná je například informace o tom, jestli pacient trpí nějakým základním onemocněním
, jehož následkem může pleuritida být; pokud není známé žádné základní onemocnění, lékař se jej pokusí diagnostikovat.

Po odebrání anamnézy lékař pomocí různých fyzikálních vyšetření (např. poklepem a poslechem) zjistí další příznaky. Poté, v závislosti na zjištěných okolnostech, může předepsat další vyšetření, jako je např.:

• rentgenový snímek hrudníku,
• výpočetní tomografii
  (CT) hrudníku,
• ultrazvukové vyšetření
  (např. srdce),
• vyšetření pomocí magnetické rezonance
  ,
• laboratorní vyšetření (krevní testy, např. hodnoty plynů v arteriální
  nebo kapilární
  krvi, stanovení protilátek
  , vyšetření sputa) dle podezření na patogen
  , případně může být nutná punkce
  nebo biopsie
  a další laboratorní vyšetření,
• test na tuberkulózu
  ,
• pulzní oxymetrie
  ,
• elektrokardiografie
  (EKG),
• atd.

Jak probíhá léčba pleuritidy?

Léčebná opatření zahrnují léčbu základního onemocnění, samotného zánětu i jeho příznaků (léky proti bolesti). V závislosti na příčině může lékař předepsat antibiotika
nebo antimykotika
.

Pokud je v pleurální dutině vzduch nebo tekutina, někdy je nutné je odsát. To lze v nemocnici provést pomocí zákroků, jako jsou pleurální punkce
nebo drenáž
pleurální dutiny. V některých případech je nutné provést i pleurodézu
, tzn. lékařský zákrok, při kterém je parietální pleura
uměle spojena s viscerální pleurou
.

Na koho se mohu obrátit?

Pokud pociťujete potíže v oblasti hrudníku, můžete se obrátit na svého praktického lékaře
, na lékaře se specializací ve vnitřním lékařství
, plicním lékařství
nebo kardiologii
.

Poznámka: U příznaků jako bolest na hrudi je pro laika obvykle obtížně rozpoznat jejich původ, který může souviset i s velmi závažnými stavy, jako je např. infarkt myokardu
. Proto v případě prudkého nástupu bolestí v oblasti hrudníku nebo dušnosti
okamžitě volejte zdravotnickou záchrannou službu na tísňové linkce 155.

Akutní léčba
zánětu pohrudnice, stejně jako zákroky podporující tuto léčbu (např. pleurální punkce, drenáž pleurální dutiny či pleurodéza), se provádí v nemocnici.

Související odkazy

Pošlete nám názor na článek

Zánět pohrudnice: příčiny, příznaky, léčba a komplikace

Zánět pohrudnice (pleuritida) je velmi nepříjemné onemocnění, které každý rok postihuje milióny lidí na celém světě. V tomto článku se dozvíte nejen co zánět pohrudnice je, ale povíme si i něco o jeho hlavních příznacích, příčinách vzniku, možnostech a odhadované délce léčby a komplikacích.

Zánět pohrudnice (odborně pleuritida nebo pleuritis) je zánět tkáně (pleury), která se nachází mezi plícemi a hrudníkem (proto se jí také česky říká pohrudnice).

Tato tkáň se skládá ze dvou vrstev (vnitřní neboli viscerální a vnější neboli parietální), mezi kterými se za normálních podmínek nachází malé množství tekutiny (takzvaná pleurální tekutina).

To je velice důležité při dýchání, kdy se plíce a hrudník rozpínají a stahují a díky pleurální tekutině mezi listy pleury je pak dýchání snadné a nebolestivé. Při zánětu pohrudnice dochází k porušení hladkých kontur jednotlivých listů pleury a někdy i ke zmnožení pleurální tekutiny (vzniká takzvaný pleurální výpotek neboli laicky „voda na plicích“).

To vede k tomu, že při dýchacích pohybech se listy pleury po sobě hladce nepohybují, ale „drhnou“, což se projeví typickou ostrou bolestí na hrudi při nádechu a dalšími příznaky (viz. dále) (1).

Shrnutí: Zánět pohrudnice je zánět tkáně mezi plícemi a hrudníkem, které se říká pohrudnice neboli pleura. Má suchou a vlhkou formu, podle toho, zda se při něm tvoří pleurální výpotek či nikoli. 

Nejčastějším příznakem zánětu pohrudnice je ostrá, bodavá bolest na hrudi při hlubokém nádechu. Někdy může tato bolest také vystřelovat do ramene.

• Pleuritická bolest se často zhoršuje při kašli, kýchání nebo pohybu a naopak při mělkém dýchání dochází ke zmírnění bolesti.
• Dalšími častými projevy zánětu pohrudnice jsou dušnost a suchý kašel.
• Z klinického hlediska se zánět pohrudnice rozděluje na dva typy, na takzvanou suchou pleuritidu, kdy se netvoří výpotek (nadměrné množství tekutiny) a nemoc vzniká jen „podrážděním“ pleury a na vlhkou pleuritidu, která je charakterizovaná zmnožením tekutiny v pleurální dutině (tedy výpotkem).

Shrnutí: Mezi hlavní příznaky zánětu pohrudnice patří bodavá bolest na hrudi zhoršující se při kašli a pohybu, suchý kašel a dušnost. Pleuritidu rozdělujeme na suchou a vlhkou, podle toho, zda se tvoří výpotek (voda na plicích) nebo ne.

Mezi časté příčiny zánětu pohrudnice patří virové infekce, zejména pak infekce vyvolané chřipkovými viry. Z toho tedy vyplývá, že pleuritida je častou komplikací chřipky nebo virových zápalů plic (1).

Mezi méně časté příčiny pleuritidy patří:

• Bakteriální infekce (například zápal plic nebo tuberkulóza)
• Plísňové a parazitární infekce
• Plicní embolie (náhlé zablokování plicní tepny krevní sraženinou)
• Autoimunitní choroby, jako jsou systémový lupus erythemadodes (SLE)nebo revmatoidní artritida (RA)
• Rakovina (zejména rakovina plic, lymfom, mezoteliom nebo jiné nádory pleury)
• Stavy po operacích v hrudní dutině (zejména po výkonech na srdci, jako je aortokoronární bypass, apod.)
• Nenádorová onemocnění plic (například lymfangioleiomyomatóza – LAM, azbestóza, sarkoidóza, apod.)
• Zánětlivá onemocnění střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, apod.)
• Familiární středomořská horečka (dědičné onemocnění, které se často projevuje horečkou a otoky lymfatických uzlin v břiše a okolí plic)
• Poranění hrudníku (například při tupém nárazu nebo po fraktuře žeber může vzniknout zánět pohrudnice)
• Zánět slinivky břišní (pankreatitida) – pleura se nachází v těsné blízkosti slinivky a její zánět se tak může rozšířit až na pohrudnici

Pleuritida také může vzniknout jako nežádoucí účinek některých léčiv, a to zejména derivátů alkaloidů, používaných v neurologii a psychiatrii, jako jsou ergotamin (lék užívaný například v léčbě migrény), bromokryptin (lék užívaný například v léčbě Parkinsonovy choroby) nebo dantrolen (lék užívaný v léčbě maligní hypertermie, což je velmi vzácná komplikace celkové anestézie) (2).

A někdy příčinu vzniku zánětu pohrudnice nelze zjistit vůbec.

Shrnutí: Nejčastější příčinou zánětu pohrudnice jsou virové infekce, zejména chřipka. Pleuritida ale může vzniknout také v důsledku bakteriálních, plísňových či parazitárních infekcí, nádorů, autoimunitních chorob, zánětlivých onemocnění střev a slinivky a také jako nežádoucí účinek některých léků používaných v neurologii, psychiatrii a anestezii.

Lékař obvykle diagnostikuje pleuritidu na základě příznaků onemocnění, se kterými přicházíte (bodavá bolest při nádechu, zhoršující se při kašli a zlepšující se při mělkém dýchání). Svou diagnózu si může nechat potvrdit následujícími vyšetřeními (1):

• Poslech: lékař si s pomocí fonendoskopu poslechne váš hrudník a pokud uslyší zřetelné suché, praskavé zvuky při nádechu, je to signálem, že můžete mít zánět pohrudnice.
• Rentgen plic: rentgen plic je v diagnostice zánětu pohrudnice pomocným vyšetřením. Hodnotí se zejména přítomnost pleurálního výpotku (tedy nadměrného množství tekutiny v pleurální dutině), což je jednou ze známek takzvané vlhké pleuritidy, spojené s tvorbou výpotku. Přítomnost výpotku ovšem nemusí znamenat, že máte zánět pohrudnice . K jeho zmnožení totiž dochází i při dalších onemocněních, jako jsou zápal plic, nádory nebo srdeční selhání. Nicméně spolu s typickými příznaky pleuritidy je přítomnost výpotku na RTG dalším signálem, který lékaři pomůže stanovit správnou diagnózu. Protože na skiagramu (RTG) hrudníku se zachytí jen větší výpotky (cca nad 300 ml), často se používá ještě ultrazvuk, který je citlivější a dokáže zachytit i menší výpotek.   
• Ultrazvukové vyšetření: hodnotí se zejména přítomnost výpotku v pleurální dutině, vyšetření je citlivější než RTG.
• CT vyšetření: v případě podezření na zánět pohrudnice vyvolaný ucpáním plicních tepen krevní sraženinou (plicní embolie) se provádí specializované CT vyšetření (takzvané angio CT nebo CT angiografie) pro potvrzení plicní embolie.  
• Odběr krve: biochemické vyšetření krve se při zánětu pohrudnice provádí za účelem zjištění hladiny zánětlivých markerů v krvi, jako jsou CRP nebo prokalcitonin (to lékaři pomůže odlišit virovou infekci od bakteriální infekce), vyšetření D-dimerů (to jsou bílkovinné zbytky, které se v těle tvoří vždy, když někde vznikne krevní sraženina – negativní D-dimery lékaři pomohou vyloučit zánět pohrudnice z důvodu plicní embolie, ale u starších lidí často toto vyšetření nemá význam, protože prakticky všichni mají D-dimery pozitivní, i když plicní embolii nemají) a dalších ukazatelů.
• Biopsie: jedná se o odběr buněk z pleurálního výpotku (pohrudniční dutina se napíchne jehlou, výpotek se „nasaje“ a odešle na cytologické vyšetření, které zkoumá, zda nejsou ve výpotku přítomny nádorové buňky). Toto vyšetření se používá zejména v případě podezření na nádor plic nebo pleury.

Ne vždy je nutné provádět všechna výše uvedená vyšetření, vždy záleží na vašem zdravotním stavu, na charakteru onemocnění a také na rozhodnutí vašeho lékaře. Pokud vás píchá na hrudi při nádechu a jsou přítomny typické suché třecí šelesty při poslechovém nálezu, většinou není nutné provádět žádná další vyšetření a lze rovnou stanovit diagnózu zánětu pohrudnice.

1. Shrnutí: Diagnostika zánětu pohrudnice se opírá zejména o poslechové vyšetření fonendoskopem, dále o RTG hrudníku, ultrazvuk, CT vyšetření, biochemické vyšetření krve a bioptické vyšetření (cytologie).
2. Léčba zánětu pohrudnice je založena na zmírnění příznaků onemocnění (tedy zejména na léčbu bolesti) a v některých případech i na léčbě základní příčiny onemocnění (3). 
3. Při správné a rychlé léčbě nezanechává zánět pohrudnice obvykle žádné trvalé následky na plicích.

Léčba bolesti

Léčba bolesti při zánětu pohrudnice zahrnuje následující léky a postupy:

• Léky proti zánětu a bolesti: používá se hlavně paracetamol (Paralen, Panadol) a nesteroidní protizánětlivé léky (antiflogistika), jako je například ibuprofen. 
• Léky proti kašli: zejména sirupy na kašel, které obsahují kodein. Ten má tlumivé účinky a pomáhá tlumit nejen kašel, ale i pleuritickou bolest.
• Spaní na postiženém boku: je zajímavé, že když budete spát na stejném boku, jako je pleuritidou postižená strana hrudníku, přináší to často úlevu od bolesti.
• Dostatek odpočinku
• Hluboké dýchání a odstranění hlenů: jakmile bolest poleví, měli byste pomalu začít opět zhluboka dýchat a snažit se vykašlat (odstranit) hlen z plic. Jinak hrozí vznik komplikací, zejména zápalu plic.

Léčba vyvolávající příčiny

Příčin zánětu pohrudnice je celá řada a pokud se chcete pleuritidy zbavit, musíme vyléčit vyvolávající příčinu. K tomu se používají následující postupy:

• Klidový režim: nejčastější příčinou zánětu pohrudnice je virová infekce. V takovém případě vám lékař doporučí klid na lůžku, odpočinek, dostatek tekutin, případně užívání léků proti bolesti a zánětu (viz. výše) a onemocnění samo odezní do několika dní. 
• Antibiotika: pokud je příčinou pleuritidy bakteriální infekce (pneumonie nebo tuberkulóza), budete užívat antibiotika, a to buď ve formě tabletek nebo přímo do žíly. V takovém případě může být nutná hospitalizace v nemocnici.
• Punkce pleurálního výpotku: pokud máte vlhkou pleuritidu spojenou s tvorbou výpotku, může vám lékař provést jeho punkci (napíchne pleurální dutinu a výpotek jehlou odsaje). Punkce výpotku se provádí v lokální nebo celkové anestézii a budete muset několik dní zůstat v nemocnici. Vlhká pleuritida často vzniká při masivní plicní embolii nebo bakteriálních zánětech (kdy může dojít až ke vzniku abscesů s kolekcí hnisu v hrudní dutině, čemuž se odborně říká empyém hrudníku). Kromě punkce výpotku budete při vlhké pleuritidě také užívat další léky (antibiotika při bakteriálním zánětu nebo empyému a léky na ředění krve při plicní embolii). Ne vždy je nutné výpotek punktovat a tento výkon se provádí většinou až tehdy, když vás trápí silná dušnost a další nežádoucí projevy spojené s „vodou na plicích“. 
• Léčba nádorového onemocnění: pokud je pleuritida způsobena nádorem, budete muset podstoupit jeho léčbu, která závisí na typu nádoru. U některých nádorů postačí radioterapie a chemoterapie, zatímco u jiných druhů nádorů je nutná operace, při které vám mohou lékaři odstranit část plíce nebo celou plíci a pleuru.
• Léčba zánětu slinivky a zánětlivých střevních onemocnění: někdy může být zánět pohrudnice způsoben i zánětem slinivky či střevními chorobami. Pak vám bude nasazena příslušná léčba, obvykle zahrnující antibiotika a další léky, podle konkrétního onemocnění. 
• Změna léků: pokud je zánět pohrudnice vyvolán užíváním některých léků, lékař vám může změnit jejich dávkování nebo je nahradit jinými léky.
• Léčba autoimunitních chorob: zánět pohrudnice v důsledku autoimunitních chorob se léčí s pomocí léků na autoimunitní choroby (obvykle kortikosteroidy, ale i jiné léky). Nikdy žádný lék nevysazujte ani neměňte jeho dávkování bez souhlasu lékaře.

Jak dlouho trvá zánět pohrudnice?

Doba léčby zánětu pohrudnice závisí na vyvolávající příčině. U pleuritidy způsobené virovou infekcí (která je nejčastější) příznaky odezní do několika dní. 

• U bakteriálních pleuritid (v důsledku pneumonie, tuberkulózy či empyému) je léčba dlouhodobá a trvá několik týdnů až měsíců. 
• U pleuritid v souvislosti s nádorovým onemocněním je léčba opět dlouhodobá a může trvat i řadu měsíců až let. 
• Někdy (vzácně) se pleuritida nevyléčí vůbec.

Shrnutí: Léčba zánětu pohrudnice spočívá ve zmírnění bolesti a odstranění vyvolávající příčiny. Délka léčby závisí na příčině onemocnění a pohybuje se v rozmezí několika dní až let.

Komplikace zánětu pohrudnice se vyskytují vzácně. 

Mezi nejčastější komplikace pleuritidy patří (4): 

• Pleurální výpotek: ten vzniká zejména jako komplikace nedoléčené nebo špatně léčené suché pleuritidy nebo při vlhkých pleuritidách vyvolaných baktériemi (jako komplikace pneumonie, tuberkulózy, apod.).
• Zápal plic (pneumonie) až empyém: při nedoléčené suché pleuritidě a nedostatečném odhlenění po odeznění bolestí, může vzniknout zápal plic až empyém hrudníku (přítomnost hnisu v hrudní dutině), jako komplikace zánětu pohrudnice.
• Pleurální srůsty: po opakovaných a častých zánětech pohrudnice mohou vzniknout srůsty, které ztěžují dýchání. Ty je pak většinou nutné odstranit chirurgicky.

Shrnutí: Komplikace zánětu pohrudnice jsou vzácné. Patří mezi ně pleurální výpotek, zápal plic, empyém hrudníku a srůsty (adheze).

1. Při jakýchkoli bolestech na hrudi, které trvají déle než 15 minut a jsou spojeny s dušností, pocením, nevolnosti, zvracením, pocitem tísně na hrudníku či vystřelováním bolesti do čelistí, krku, ramene nebo břicha si okamžitě zavolejte záchranku na čísle 155. 
2. Stejně tak si zavolejte okamžitě záchranku, pokud je bolest na hrudi spojená s vykašláváním krve. 
3. Pokud vás trápí ostrá bodavá bolest na hrudi při nádechu, která se zhoršuje při kašli, kýchání a změně polohy, ale není spojena s výše uvedenými příznaky (pocení, nevolnost, zvracení, vyzařování bolesti, vykašlávání krve), vyhledejte vašeho praktického lékaře a popište mu vaše příznaky. 
4. Lékař vás vyšetří, nasadí vhodnou léčbu a případně doporučí další vyšetření u specialistů.

Co s z článku odnést?

Zánět pohrudnice je nepříjemné a bolestivé onemocnění, které se projevuje ostrou až bodavou bolestí na hrudi při nádechu, která se zhoršuje při kašli, kýchání a tělesné námaze.

Mohou se objevit i projevy dušnosti. Většinou je toto onemocnění způsobené virovou infekcí (vzniká nejčastěji při chřipce nebo těsně po ní) a obvykle odezní samo bez nutnosti léčby.

Této formě onemocnění se říká suchá pleuritida. 

Někdy může být zánět pohrudnice vyvolán baktériemi, nádorovým onemocněním nebo autoimunitními chorobami. V takovém případě je často spojen se vznikem výpotku a vzniká vlhká pleuritida, která je závažnější a je nutné jí léčit u lékaře.

Léčba pleuritidy závisí na vyvolávající příčině a zahrnuje, mimo jiné, léčbu bolesti, zánětu a režimová opatření. Někdy je nutné zánět pohrudnice léčit v nemocnici. 

Celková doba léčby je od několika dnů až po několik měsíců a let (v nejzávažnějších případech). 

Komplikace pleuritidy jsou vzácné a patří mezi ně pleurální výpotek, zápal plic nebo srůsty (adheze) pleury.   

Zánět pohrudnice provází bodavá bolest

Co je pohrudnice a jakou má funkci?Pohrudnice neboli hrudní pleura je tenká blána, kterou je vystlána hrudní dutina. Plíce, které jsou uložené v hrudní dutině, jsou na povrchu kryty podobnou blánou, nazývanou poplicnice neboli plicní pleura.

Obě blány přiléhají těsně k sobě a plynule po sobě kloužou při dechových pohybech. Mezi nimi je úzká štěrbina, takzvaná pleurální dutina. Pleurální dutina za normálních okolností obsahuje jen malé množství tekutiny, ne více než 20 ml.

Tato pleurální tekutina zde vzniká filtrací krevní plazmy z cév pohrudnice a je následně znovu vstřebávána lymfatickým systémem. Kapacita tohoto vstřebávání je asi 500 ml za den, takže za normálních okolností nedochází k hromadění tekutiny v pleurální dutině.

Při zánětu pohrudnice však toto vstřebávání může váznout a může pak docházet k nahromadění tekutiny, takzvaného výpotku.

Co je nejčastější příčinou zánětu pohrudnice?Zánět pohrudnice může mít různé příčiny. Nejčastěji se jedná o bakteriální nebo virovou infekci, často zánět pohrudnice doprovází zánět („zápal“) plic.

Také ale může nastat zánět samotné pohrudnice bez zánětu plic. Vzácnější příčinou zánětu pohrudnice je tuberkulóza.

Příčiny mohou být i neinfekční, například úrazy, stavy po operacích, nádorová či revmatická onemocnění a další.

Jak poznáme, že takové onemocnění máme?Hlavními projevy jsou bolest na hrudi, zrychlené dýchání, kašel, dušnost. Všechny tyto příznaky ale mohou být zapříčiněny i jinými onemocněními, a proto je třeba pátrat po charakteristických znacích zánětu pohrudnice. Bolest má takzvaný „pleurální charakter“.

Můžeme si představit, že zánětlivě změněné pohrudnice a poplicnice o sebe „drhnou“ a tím se dráždí v pohrudnici uložená nervová zakončení. Bolest je ostrá, bodavá či píchavá, zvýrazňuje se při pohybech hrudníku, tedy při kašli, hlubokém dýchání, zívání, apod. Může se přenášet z hrudníku do oblasti břicha, krku, ramen.

Bolest často omezuje hloubku dýchání, pacient dýchá mělce, aby omezil vznik bolesti. Během dalšího průběhu zánětu se může bolest zmírnit nebo ustoupit, a to tehdy, když se nahromadí tekutina v pohrudniční dutině, která zamezí drhnutí pohrudnice a poplicnice o sebe. Takže ústup bolesti nemusí vždy znamenat, že je již vše v pořádku.

Kromě výše uvedených znaků se setkáváme také s obecnými projevy zánětlivého onemocnění – únavou, horečkou, pocením, nechutenstvím.

Jaká vyšetření nás čekají a musíme ke konkrétnímu specialistovi?Základem ke stanovení správné diagnózy je, jako ostatně u všech onemocnění, rozhovor lékaře s pacientem o jeho obtížích a o možných souvislostech. Lékař také provádí „fyzikální“ vyšetření (pohledem, poslechem, pohmatem, poklepem).

Při podezření na zánět pohrudnice nechá zhotovit rentgenový snímek hrudníku a rozbor krve. Tato běžná vyšetření může provést každý lékař. Při potvrzení diagnózy, závažném podezření na ni nebo při nejasnostech pacienta odešle za pneumologem nebo internistou.

Ten může doporučit další vyšetření, jako například ultrazvukové vyšetření nebo počítačovou tomografii (CT).

Dá se nemoc dobře vyléčit?Pokud jde o nekomplikovaný zánět pohrudnice, jedná se o onemocnění dobře léčitelné. Podávají se antibiotika a běžné léky proti bolesti a zánětu. Pacient může být v domácím prostředí, musí však dodržovat klidový režim. Hospitalizace se zvažuje u rozsáhlejšího postižení a v případě komplikací.

Za hospitalizace se zpravidla provede hrudní punkce – po předchozím místním znecitlivění se zavede jehla do pohrudniční dutiny a pomocí ní se vypustí nebo odsaje nahromaděná tekutina.

Jednak proto, aby se ze vzorku tekutiny udělaly příslušné rozbory ke zjištění přesné příčiny onemocnění a také proto, že vypuštěním tekutiny z pohrudniční dutiny se pacientovi zpravidla uleví.

Dagmar Čerňanská

Mezoteliom, nádor pohrudnice: Příznaky, projevy, léčba

Mezoteliom je nádorové onemocnění vycházející z buněk serózních membrán, které obalují orgány v hrudníku a břiše. Nejčastěji postihuje pleuru, tedy pohrudnici. Jedná se o velmi vzácný nádor, který se může objevit především po styku s azbestem. V ČR je jeho výskyt bohužel vyšší. Mezoteliom patří mezi agresivní typy nádorů, často  nereaguje na chemoterapii ani radioterapii.

Mezi příznaky mezoteliomu patří dušnost, dráždivý kašel, bolest na hrudi, ztráta chuti k jídlu a úbytek váhy, vykašlávání krve, zvýšená teplota a noční pocení. Vzácně se může mezoteliom objevit v břišní dutině, kde se projevuje bolestmi břicha a střevními obtížemi.

Inkubační doba

Nemoc se může objevit i několik desítek let po setkání s azbestem či azbestovými vlákny, a to v rozmezí 20 až 50 let.

Léčba

Léčba závisí na stavu pacienta. Běžný postup je chirurgické odstranění nádoru, což se zcela podaří jen u malého množství pacientů. Dále se přistupuje k ozařování v kombinaci s chemoterapií.

Pokud není možné provést operaci, provádí se pouze chemoterapie, která může pomoci nádor zmenšit. Spolu s chemoterapií se však objevuje mnoho vedlejších účinků.

Pokud je pacient již v pokročilém stádiu nebo nereaguje na léčbu, zaměřují se lékaři hlavně na odstranění příznaků a zlepšení života nemocného. Pacient se také dostává do rukou psychologů. Důležitá je také podpora rodiny.

Vyšetření

Lékař vyšetří dýchání, dále udělá rentgen hrudníku a CT vyšetření. Pokud je v pohrudniční dutině tekutina, odsaje se a pošle se na vyšetření. Možné je provést i biopsii, kde se udělá řez hrudní stěnou a do těla se zavede thorakoskop, pomocí něhož lékař odebere vzorek. Nádor v břišní dutině se zkoumá rentgenem, CT a magnetickou resonancí.

Možné komplikace

Nejzávažnější komplikací je výpotek hrudní dutiny a útlak plicní tkáně. Pacientovi se hůře dýchá a mohou se u něho objevit i potíže s oběhovým systémem. Samotnou komplikací bývají také vedlejší účinky chemoterapie jako nevolnost, zvracení, ztráta vlasů nebo poškození krvetvorby.

Trvalé následky

Léčba není vždy úspěšná a lékaři se snaží minimalizovat příznaky onemocnění, se kterým musí pacient žít zbytek života.

Prevence

Nejdůležitější je vyhýbat se prostředí, kde se vyskytuje azbest. Pokud lidé v takovém prostředí pracují, měli by docházet na preventivní prohlídky. Někdy však ani nevíme, že se azbest v našem okolí vyskytuje, jelikož byl hojně používán ve stavitelství.

Kdy jít k lékaři

K lékaři běžte, pokud zjistíte, že jste se delší dobu pohybovali v prostředí s azbestem nebo pokud se u vás objeví výše uvedené příznaky.

Zápal plic – příznaky, léčba, prevence — mojeambulance.cz

Jaké jsou příčiny zápalu plic?

Zápal plic se nejčastěji vyskytuje jako vážná komplikace v době respiračních infekcí (v době chřipkových epidemií). Zápal plic je nejčastěji bakteriálního původu, méně častý je zápal plic původu virového.

Vzácně mohou být příčinami zápalů plic mykózy (kvasinky a plísně), tuberkulóza, prvoci a jiní parazité. K zápalu plic může vést i inhalace chemických látek, vdechnutí zvratků a cizího tělesa nebo po ozařování.

Zápal plic vzniká velmi často také jako komplikace při infekcích horních cest dýchacích (záněty nosní dutiny a vedlejších dutin nosních) a dolních cest dýchacích (záněty průdušek). Bohužel často vzniká zápal plic i u rakoviny plicní. V tomto případě rostoucí nádor utláčí nebo uzavírá průdušku a váznoucí hleny před nádorem způsobí zápal plic ve svém okolí.

Při zápalu plic dochází k oslabení nebo vymizení dýchání v různém rozsahu plic – plicním segmentu, plicním laloku nebo v celém plicním křídle. Od rozsahu zápalu plic se pak odvíjí tíže stavu pacienta, charakter příznaků (subjektivních i objektivních), strategie léčby a prognóza stavu.

Komplikací zápalu plic může být plicní atelektáza (nevzdušnost plicní tkáně), zánět pohrudnice s následnými srůsty, výpotek v pohrudniční dutině, empyém (hnis v pohrudniční dutině), absces plicní (opouzdřené hnisavé ložisko).

K lékaři přivede nejčastěji pacienta prudké zhoršení stavu, celková zchvácenost, narůstající dušnost, horečky přes 39 stupňů a kašel. Časté je vykašlávání hnisavého nebe rezavého hlenu, někdy i s krví. Při zánětu pohrudnice je v popředí příznaků intenzívní bolest.

Jak se pozná zápal plic?

Pro diagnostiku zápalu plic lékařem je důležitý přesný popis příznaků a vyšetření plic poklepem, poslechem a hrudního chvění.

Je důležité vyšetřit mízní uzliny, poslechnout si srdce a prohlédnout dutinu ústní. Velkou cenu má i rentgen plic. Z krve se dá poznat tíže zánětu. Při správné léčbě ukazatele zánětu klesají.

Původce zápalu plic se dá určit bakteriologickým vyšetřením vykašlaného hlenu.

Jak se léčí zápal plic?

Zcela zásadní je klid na lůžku s lehce vyvýšenou hlavou a trupem, který usnadní dýchání a odkašlávání. Dostatečný pitný režim zlepší obranyschopnost organismu a usnadní odkašlávání. Aplikují se antibiotika. Důležitá je dechová gymnastika.

Při těžkém průběhu nebo při nepříznivých prognostických ukazatelích je nezbytná léčba za hospitalizace.

Jak se chovat po zápalu plic?

Po zápalu plic je nezbytné dodržovat fyzický i psychický klid s dostatkem spánku a kvalitním stravováním. Rekonvalescentní režim by měl trvat cca měsíc, poté je možné opatrné zvyšování zátěže.

Jaká je prevence zápalu plic?

Platí obecné zásady prevence, to znamená dobrá fyzická kondice, duševní pohoda, dostatek spánku a kvalitní strava. Důležité je neprochladnout a případné banálnější infekty nepřecházet, ale dobře vyležet. Proti hemofilové a pneumokokové infekci se lze nechat naočkovat.

Ambulance pro onemocnění pohrudnice

Lékařka:	MUDr. Pavla Žáčková
Ordinační doba:	Po – Pá  7:00 – 15:30
Objednání a informace:	tel.: 261 083 384

Přehled nejčastějších onemocnění pohrudnice

• Pneumotorax: kolaps plíce podmíněný přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině. Může vzniknout:- spontánně bez zjevné příčiny (primární spontánní pneumotorax)- v souvislosti s jiným, již přítomným onemocněním plicní tkáně (sekundární spontánní   pneumotorax)- iatrogenně – v souvislosti s poraněním plíce v rámci jiného lékařského úkonu- traumaticky – na podkladě úrazu
• Fluidothortax: přítomnost výpotku v pohrudniční dutině
• – v souvislosti s intervenčními výkony na srdci, tzv. postperikardiotomický syndrom
• Hemothorax: vzniká při krvácení do pohrudniční dutiny, nejčastěji na podkladě úrazu. Pokračující krvácení je nutné ošetřit chirurgicky

Může vzniknout- v souvislosti s řadou interních onemocnění jako je srdeční selhávání, onemocnění ledvin,   onemocnění jater, systémová onemocnění, embolizace do plicnice- v souvislosti a nádorovým onemocněním plicními i mimoplicním- v souvislosti se zánětem nejčastěji plicním, ale také při zánětu lokalizovaném   v podbráničním prostoru, v ORL oblasti a v oblasti páteře. U plně rozvinutého zánětu je   v pohrudniční dutině přítomen hnisavý výpotek. Onemocnění může být komplikování   přítomností bronchopleurální nebo pleurokutánní píštěle, tedy patologickou komunikací   pohrudniční dutiny s průduškou nebo přes kůži se zevním prostředím

Chylothorax: přítomnost chylu v pohrudniční dutině. Vzniká nejčastěji na podkladě úrazu, v souvislosti s nádorovými onemocněními, především hematologickými (lymfom, chronická leukémie), méně často jako komplikace chirurgického výkonu v oblasti hrudníkuPředpokladem úspěšné léčby je stanovení správné diagnózy.

Základní diagnostické a terapeutické postupy

Hrudní punkce

Jedná se o výkon diagnostický i terapeutický, který se provádí v případě, že je v pohrudniční dutině přítomen výpotek nebo vzduch.Punkce umožní odběr výpotku na různá vyšetření, která usnadní stanovení diagnózy. Odsátí výpotku či vzduchu z pohrudniční dutiny vede k uvolnění utlačené plíce a ustoupí tak dušnost

Před výkonem je nemocný podrobně informován o tom, jak výkon probíhá. Vždy je nutné zjistit přítomnost alergií (jód, lokální anestetika). Lékař se vždy musí informovat, zda nemocný neužívá léky na ředění krve, které by mohly být příčinou závažného krvácení po provedeném výkonu.

Pokud nemocný tyto léky užívá (Warfarin, Agrenox, Plavix, Trombex..) je nutné je na určitou dobu vysadit. Pokud výkon není možné odložit, je nutná příprava nemocného krevními přípravky (mražená plazma, náplav trombocytů), které upraví parametry krevní srážlivosti.

Bezprostředně před výkonem je rovněž nutné pečlivé vyšetření, které umožní stanovit optimální místo pro provedení punkce. V nejasných případech upřesní optimální místo ultrasonografické vyšetření.

Velmi důležitá je spolupráce nemocného, který v průběhu punkce nesmí měnit polohu, musí klidně dýchat a pokud možno nekašlat.

Postup při výkonu: hrudní punkce se provádí v místním znecitlivění, tak aby byl výkon pro nemocného co nejméně bolestivý (bolest odpovídá přibližně bolesti při injekci aplikované do svalu) Po místním znecitlivění je mezižeberním prostorem zavedena do pohrudniční dutiny punkční jehla a výpotek či vzduch se postupně odsává injekční stříkačkou či napojením na odsávací zařízení. Po výkonu je ošetřeno místo vpichu. V naprosté většině případů není nutný klid na lůžku (u řady nemocných se tento výkon provádí ambulantně)

1. Možné komplikace:
2. Hrudní drenáž

– alergická reakce na jód či místní znecitlivění- krvácení vzniklé poraněním mezižeberního cévního svazku, plíce, břišních orgánů- kolaps plíce – pneumotorax . při jejím poraněníPři dodržení všech opatření jsou uvedené komplikace zcela výjimečné.

Jedná se o výkon terapeutický, který se provádí v případě, že je v pohrudniční dutině přítomno větší množství výpotku nebo vzduchu.Naprosto nezbytná je hrudní drenáž v případě, že dochází ke krvácení do pohrudniční dutiny, při přítomnosti hnisu, nebo velkého množství vzduchu, které vede k přetlačení srdce a útlaku druhé plíce.

Příprava před výkonem: je identická jak u hrudní punkce

Postup při výkonu: bezpečné hrudní drenáži vždy předchází punkce, při které je volně získán výpotek či vzduch. Po provedené hrudní punkci je v určeném místě doplněno místní znecitlivění. Bolest v průběhu výkonu je proto minimální, nemocný však pociťuje velký, nepříjemný tlak. V určeném místě je proveden drobný kožní řez. Následně se roztažením měkkých tkání vytvoří do hrudní stěny drobný otvor, kterým se provlékne měkká hadička – hrudní drén. Ke kůži se drén fixuje stehem. Drén se napojuje na sběrnou láhev, do které vytéká výpotek nebo se odvádí vzduch, v některých případech se drén napojuje na odsávací systém.Průběh a péče po výkonu: hrudní drenáž je výkon, který se provádí pouze za hospitalizace. Po výkonu je nemocný zajištěn kombinací léků proti bolesti, tak aby po odeznění místního znecitlivění byly bolesti co nejmenší, léčba se navíc upravuje dle potřeb pacienta.Po výkonu může nemocný normálně chodit, sběrnou láhev, na kterou je napojen hrudní drén musí nosit sebou. Napojení hrudní drenáže na odsávací systém omezuje pohyb nemocného. V současnosti však máme na oddělení k dispozici i mobilní odsávací systémy, které pohyb mimo lůžko umožňují.

Možné komplikace: jsou identické jako u hrudní punkce

Hrudní drenáž umožňuje průběžné odvádění výpotku či vzduchu z pohrudniční dutiny a také její následné ošetřování. Provádění pravidelných výplachů u zánětlivých výpotků a podání různých léků do pohrudniční dutiny. Hrudní drén zůstává v pohrudniční dutině různě dlouhou dobu. Délka hrudní drenáže závisí na příčině onemocnění. V některých případech může být zavedená hrudní drenáž nedostačující a je nutné zavést další hrudní drén.

Další léčebné postupy

Chronická hrudní drenáž

V některých případech musí být hrudní drenáž dlouhodobá. Pokud to celkový stav nemocného umožňuje, je možné propuštění nemocného se zavedeným hrudním drénem do domácí a ambulantní péče.

Hrudní drén může být v těchto případech napojen na různé sběrné systémy – sběrný sáček, sběrný sáček pojistným ventilem, různé druhy chlopní, které umožňují odvádění výpotku a vzduchu a současně zabraňují jejich zpětnému průniku do pohrudniční dutiny.

Rodina nemocného je zaučena v péči o hrudní drenáž a nemocný je v pravidelných intervalech či dle potřeby kontrolován ambulantně

Pleurodéza

Slouží k dosažení srůstu poplicnice, která pokrývá plíci a pohrudnice, která vystýlá vnitřní stěnu hrudníku. Dojde tak k zániku pohrudničního prostoru.Důvodem k provedení pleurodézy je doplňující se výpotek, který nelze jinak ovlivnit. Nejčastější příčinou je nádorové postižení pohrudnice.

Jedná se o mechanické opatření, kdy se zánikem pohrudničního prostoru ustává tvorba výpotku. Výkon vede ke zkvalitnění života nemocného, kterého již nesužuje dušnost, a nejsou také nutné pravidelné hrudní punkce.Pleurodéza se u těchto nemocných nejčastěji provádí podáním suspenze talku do pohrudniční dutiny zavedeným hrudním drénem.

Dochází tak ke vniku chemického „zánětu“ v jehož důsledku dojde ke tvorbě srůstů a postupně k zániku pohrudniční dutiny.

Autohemopleurodéza

Pleurodéza vyvolaná aplikací vlastní krve odebrané nejčastěji z třísla do pohrudničního prostoru zavedeným hrudním drénem. Užíváme ji především u nemocných s kolapsem plíce – pneumotoraxem, který se nedaří zhojit samotnou hrudní drenáží, a kteří nejsou schopni z jakýchkoliv důvodů podstoupit operační řešení.