Problémy s nadváhou v ČR – vše o zdraví

Pár kilo nad ideální hmotností není ještě žádná tragédie ani zdraví ohrožující faktor. I nějaký ten malý špíček by nás ale měl upozornit na možná rizika. Doktor Marinov se řídí filozofií, že je vždy lepší shazovat dnes dvě kila nadváhy než za pár let dvacet kilo obezity. Dnes se však zaměříme na stav, kdy člověk do kategorie obezity spadl.

Obezita je nevyléčitelná nemoc

Co je to obezita? Laicky řečeno to nejsou jen kila tuku v našem těle, ale kila tuku, která obalují naše orgány, působí celkovou neúměrnou zátěž kardiovaskulárního systému a celého organismu a zkracují střední délku života. Je to regulérní onemocnění, a tak bychom ji měli brát – je chorobou, kterou je třeba léčit, ideálně pod dohledem odborníka.

Diagnostikovat ji ale můžeme snadno sami. Stačí vypočítat svůj index tělesné hmotnosti (BMI): tělesnou hmotnost v kilogramech vydělte druhou mocninou tělesné výšky v metrech.

Kopeček a sladká odměna v cíli vás neminou. Zafandí vám medvědi, pořadatelé i opice! Více se dozvíte ZDE.Problémy s nadváhou v ČR – vše o zdraví

Vyjde-li vám číslo mezi 25 a 30, máte nadváhu a stačí možná jen shodit pár kil. Číslo nad 30 už znamená možné dopady na zdraví a nad 35 je namístě mluvit o obezitě a domluvit si konzultaci s odborníkem.

Číslo nad 40 už značí závažného obezitologického pacienta. Pokud jste případ „30 a více“, určitě není od věci se obrátit na lékaře, který posoudí, zda se kila navíc už stačila významně dotknout vašeho zdraví.

„Jedinou účinnou léčbou obezity je její prevence,“ říká kategoricky doktor Marinov. Neznamená to však, že s ní nelze bojovat v případě, kdy se vám kila z jakýchkoli důvodů vymkla z rukou.

Musíte ale počítat s tím, že čím více kil nad „normál“ máte, tím hůře jdou dolů a tím také více ovlivňují vaše zdraví. Bude to chtít notnou dávku motivace a vůle, ale vyhnutí se následkům obezity (nebo jejich zmírnění) určitě stojí za to.

Stejně jako lepší postava, kterou nám snažení přinese.

Co všechno obezita způsobuje?

Doktor Marinov potvrzuje, že obezita působí mnohem více potíží, než si možná myslíme. Kromě komplexních kardiovaskulárních potíží a poruch metabolismu, které rozebereme dále, to může být třeba spánková apnoe.

Vzniká tak, že tuk tlačí na dýchací ústrojí a způsobuje krátké zástavy dechu. „V těle se hromadí oxid uhličitý, který způsobuje výraznou spavost a únavu během dne.

Při dlouhodobém působení může dojít k pravostrannému srdečnímu selhání, plíce se nemohou dostatečně rozepnout a je ztíženo dýchání,“ upřesňuje Marinov.

Obezita ale způsobuje i neurologické problémy, zvýšený nitrolební tlak bez zjevné příčiny, který má podobné příznaky jako nádor na mozku: závratě, zvracení, ale i poruchy vidění, které mohou vést k nevratnému poškození zraku. Cirhózu nebo stearózu jater si můžete přivodit i tehdy, saháte-li po alkoholu jen svátečně. Stačí mít pár desítek kil navíc, kvůli kterým se vaše orgány jako játra či ledviny doslova kontaminují tukem.

V neposlední řadě vede obezita k endokrinologickým problémům, k inzulinové rezistenci a následnému diabetu II.

typu, ale třeba i syndromu polycystických ovárií, který může vést přes nepravidelný menstruační cyklus až k neplodnosti.

Kapitolu samu pro sebe představuje psychologický přesah obezity: poruchy sebevědomí, sociální izolace spojená s problematickým sebeuplatněním, to jsou základní stavební kameny deprese.

Obezita „jen“ zhoršuje zdravotní problémy

Hlavním strašákem obézních je metabolický syndrom. Je to řada rizikových faktorů, které vedou k předčasnému zhoršení zdravotního stavu a které máme často tendenci od sebe oddělovat. Jde přitom o smrtící koktejl příznaků, které není radno brát na lehkou váhu.

„Významně metabolicky aktivnější je tuková tkáň, která je uložená mimo podkoží, v oblasti břicha, ve svalech a tukem obalených orgánech.

Ta způsobuje komplexní metabolické změny, které působí ve vzájemné vazbě a mohou vyústit v metabolický syndrom,“ vysvětluje Zlatko Marinov.

Za základní problém metabolického syndromu je považována inzulinová rezistence, která vede k dalším potížím – rozvoji diabetu II. typu a komplikacím oběhového systému (jako je ateroskleróza, infarkt myokardu či mrtvice).

Hlavní problém syndromu tkví v tom, že se jedinec necítí nemocný, nemá vůli se léčit a k léčbě se dostává pozdě, když už je syndrom rozvinut nebo způsobí jeden z vážných následků.

„Obezita a metabolický syndrom se staly v posledních letech hlavním nepřítelem preventivní kardiologie a druhým největším nepřítelem preventivní onkologie hned po kouření,“ upozorňuje doktor Marinov.

Právě metabolický syndrom vede k výraznému zhoršení stavu, který by se při normální váze projevil třeba jen mírnou odchylkou v měření. „Samotná obezita není spouštěčem vysokého krevního tlaku. Hypertenze je esenciální, nemá příčinu v obezitě, ale obezita tento daný stav výrazně zhoršuje,“ upozorňuje lékař.

V případě již daného kardiovaskulárního rizika (daného více faktory – hypertenzí, kouřením, pitím alkoholu, věkem, sníženou fyzickou aktivitou) pak nastává další zhoršení stavu.

„Metabolický syndrom tato klasická rizika významně modifikuje a při souběhu vede k dvojnásobnému navýšení výskytu kardiovaskulárních komplikací,“ upřesňuje odborník.

Obezita a klouby: tlustý a líný si klouby neničí

Vypočítejte svůj Body Mass Index s online kalkulačkou na OnaDnes.

Mnohonásobné zatížení pohybového aparátu vede k nestabilitě, zhoršené pohyblivosti. „Kdo má nadváhu a nehýbe se, ten si vlastně tolik neubližuje,“ podotýká Marinov. Problém začne tehdy, kdy se začneme intenzivně hýbat.

I proto je dobré na začátku zvolit přirozený pohyb s mírnou zátěží. „I v případě ortopedie platí, že nadváha zhoršuje stav.

Pokud tedy máme ortopedický nález jako špatné postavení kloubů, kostí, plochou nohu a podobně, nadváha tento stav dále zhoršuje,“ vysvětluje lékař. Zároveň vyvrací mýtus, že zátěž v podobě kil navíc „obrušuje“ chrupavku v kloubech.

„Tato mechanistická teorie v živých organismech nefunguje. Obezita sama není příčinou artrózy, ale samozřejmě výrazně zhoršuje stav, pokud ji už máte,“ říká odborník.

Pokud ortopedické problémy máte a snažíte se bojovat s obezitou pohybem, je namístě poradit se s odborníkem jak sportovat, aby nedošlo k nevratnému poškození pohybového aparátu, a to i v důsledku druhotného úrazu.

Doktor Marinov například zmiňuje příklad, kdy se obézním doslova zakazuje jezdit na kole. Kola jsou adaptovaná na hmotnost do 120 kilogramů a pod těžším cyklistou se mohou rozpadnout. Zátěží na klouby je u člověka nad 90 kilogramů i běh.

I proto je pro „hubnoucí tlouštíky“ výhodnější začít s chůzí, která je pro klouby menší zátěží.

5 zdravotních rizik vznikajících při obezitě

Muž

  • Zvýšené riziko ≥ 94 cm
  • Vysoké riziko ≥ 102 cm

Lidí s nadváhou i obezitou stále přibývá. Nadbytek kilogramů trápí každého třetího Čecha, obezita každého pátého! Podle odhadů odborníků by v roce 2015 mohlo být na světě 2,3 miliardy dospělých s nadváhou a více než 700 milionů obézních lidí. Skoro 20 milionů dětí na světě bojuje s nadváhou.

Rozhodně problematiku nadváhy a obezity nepodceňujme. Lidé si často neuvědomují, že čím nám tělesná váha stoupá, tím se zvyšuje náchylnost k řadě nemocí.

Dlouhodobá obezita vede při dlouhém trvání k nevratnému poškození zdraví. Při těžké obezitě už je například nebezpečné podstoupit i lékařskou operaci a i drobné nemoci mohou mít tak horší průběh.

Mezi nejčastější rizika / komplikace obezity patří

Diabetes mellitus 2. typu

Nebezpečné jsou především komplikace, které mohou nastat při dlouhodobě a nedostatečně léčeném diabetu – onemocnění oční sítnice, ledvin, srdce a cév, hrozí diabetické kóma nebo tzv. diabetická noha. Diabetes 2. typu je nejčastější formou cukrovky u nás. Souvisí spíše s vyšším věkem (výjimkou nejsou však bohužel i malé děti), obezitou, nedostatkem pohybu a nezdravým životním stylem.

Vysoký krevní tlak

Jedna z nejčastějších komplikací obezity. Dodržováním vhodného jídelníčku můžeme krevní tlak snížit tak, že zmenšíme potřebu užívání léků na snižování tlaku a i zdravotní rizika s ním spojená. Ze stravy vyloučíme hlavně sůl, příliš kořeněná jídla, omezíme pití černé kávy a alkoholu, tučná jídla.

Srdeční a cévní choroby

Obezita je nebezpečná hlavně pro srdce a cévy. Ukládání tuku v cévách dochází k jejich zužování a snižuje se jejich průchodnost. Může být porušen srdeční rytmus, hrozí embolie ale i infarkt myokardu a cévní mozková příhoda.

Infarkt myokardu

Příčinou je vysoký krevní tlak, diabetes, zvýšený cholesterol.

Nádory

Obézní lidé mají větší tendence k nádorovým onemocněním. U žen hrozí hlavně rakovina dělohy, prsu, vaječníků a mužů je to rakovina prostaty a konečníku.

Existuje však spousta dalších neméně závažných komplikací

Artróza

Vysoká tělesná váha způsobuje vyšší opotřebování kloubů. Snížením hmotnosti se zmenší bolest kloubů, protože na ně nebude vyvíjena tak velká síla a nebudou tolik namáhány.

Dna

Vysoká hladina kyseliny močové v krvi se ukládá v podobě krystalků v kloubech za přítomnosti velkých bolestí. Vysoká tělesná hmotnost ještě více zatěžuje tyto poškozené klouby a tím se více opotřebovávají.

Problémy s dýcháním

Tuk tlačí na plíce a obézní se snadno zadýchávají, často se objevuje tzv. spánková apnoe, kdy na několik vteřin dojde k zástavě dechu. Velmi nebezpečná situace, může dojít k infarktu.

Problémy s potencí a reprodukcí

Snižuje se šance otěhotnět, poruchy reprodukce: neplodnost, poruchy menstruačního cyklu, samovolné potraty.

Zažívací potíže

Lidé s obezitou často popisují pálení žáhy, nadýmání, zácpu, plynatost.

Kůže

Objevují se ekzémy, strie, infekce, snadno vznikají proleženiny.

Psychické potíže

Často se objevují deprese a snížené sebevědomí, problémy s provozováním zcela běžných aktivit, dokonce s cestováním dopravními prostředky a horší uplatnění na trhu práce.

LÉČBA OBEZITY

Základem léčby, se kterou je třeba začít u každého obézního člověka, je redukční dieta, zvýšení pohybové aktivity a úprava jídelních a pohybových zvyklostí, provázená celkovou změnou životosprávy.

Obezita trápí stále více lidí. Jak ji léčit?

  • Obezita představuje chronické onemocnění, pro které je charakteristické, že pacient přijímá více energie, než je schopný vydat, a proto má na svém těle nadměrné množství tukové tkáně.
  • Mezi hlavní příčiny vzniku obezity patří nadměrný příjem potravy a kalorií, nevhodné složení stravy, dědičné faktory, nedostatek pohybu a spánku nebo také hormonální příčiny či působení některých léků.
  • Stupeň obezity se dá zjistit pomocí různých druhů měření, jako je například index tělesné hmotnosti (BMI), rozmístění tukové tkáně na těle pacienta, obvod pasu nebo třeba měření obsahu tělesného tuku.
  • Obezita je často spojená také s různými zdravotními komplikacemi, které zahrnují například cukrovku 2. typu, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární choroby, nemoci pohybového aparátu nebo třeba žlučové kameny.
  • S obezitou často souvisí také psychologické problémy, protože se pacienti straní společnosti nebo zažívají posměch okolí. Proto se u nich často projeví snížené sebevědomí, straní se kolektivu a upadají do depresí.
  • Léčba obezity spočívá většinou v celkové změně životosprávy, což zahrnuje individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení. K tomu se může přidat psychoterapie, léčba antiobeziky nebo také chirurgický zákrok.
  • Žádné drastické diety při shazování nadbytečných tukových zásob většinou nepomáhají. Stejné je to i se zázračnými přípravky, hubnoucími koktejly, speciálními pilulkami nebo čaji.
Zajímavé:  Možnost zamítnutí zákona o v.z.p. – vše o zdraví

Obezita patří mezi významné zdravotní problémy naší populace a někdy je také právem označována jako epidemie třetího tisíciletí. Jedná se v podstatě o chronické onemocnění, kdy se pacientům v těle ukládá nadměrné množství tukové tkáně, což může vést ke vzniku dalších závažných zdravotních komplikací. Léčba musí být vždy komplexní a vyžaduje velké úsilí ze strany pacienta.

Definice obezity

Obezita, které se česky říká také otylost, se obvykle definuje jako zvýšené množství tukové tkáně (a tím pádem i zvýšená tělesná hmotnost). Tento stav vzniká ve chvíli, kdy člověk přijímá mnohem více energie, než je schopný vydat. Nadbytečný příjem se později projeví tak, že se nespotřebovaná energie promění v tukové buňky.

Ačkoliv si někteří lidé myslí, že obezitou trpí hlavně obyvatelé vyspělých států, v současné době rapidně přibývá případů obezity také v rozvojových zemích.

Jedná se tedy o celosvětový problém, který významně souvisí se snadnou a rychlou dostupností stravy (což zahrnuje třeba i různé sladké pokrmy a nápoje nebo také hodně slaná a tučná jídla), s leností a stále se snižující pohybovou aktivitou.

Příčiny vzniku obezity

Na vzniku obezity se obvykle podílí celá řada faktorů, nejčastěji se však jedná o kombinaci nevhodného životního stylu, genetických předpokladů a působení okolí. Vliv mohou mít také některé stresující životní situace, jako je například období dospívání (puberta), těhotenství, klimakterium, nástup do sedavého zaměstnání nebo třeba odchod do důchodu.

Co hraje roli při vzniku obezity?

  • Nadměrný příjem potravy a kalorií (přejídání)
  • Nevhodné složení stravy
  • Nedostatek pohybu
  • Nedostatek spánku
  • Hypofunkce štítné žlázy
  • Hormonální příčiny (mateřství, nadbytek estrogenů…)
  • Působení některých léků
  • Vliv rodiny a okolí

Ačkoliv při rozvoji obezity často hrají významnou roli právě genetické faktory, lékaři zdůrazňují, že tyto nechtěné vlohy ještě samy o sobě neznamenají, že pacient musí být nutně obézní. Je pouze na něm, zda sklony k obezitě podpoří špatným životním stylem, nebo se bude snažit všem rizikovým faktorům vyhnout.

Jak správně zjistit stupeň obezity?

Obezita se dělí do několika stupňů či kategorií. Existují různé způsoby, jak tento stav definovat a zjistit, zda má konkrétní člověk normální hmotnost, trpí nadváhou nebo dokonce obezitou.

Body Mass Index

Obezitu můžeme na první pohled celkem jasně poznat. Její míra se ovšem určuje hlavně podle indexu tělesné hmotnosti neboli BMI (z anglického body mass index). Abyste tuto hodnotu spočítali, je nutné vydělit tělesnou hmotnost v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. Pro bělošskou evropskou populaci jsou výsledné hodnoty BMI definovány takto:

  • BMI 18,5‒24,9 – normální tělesná hmotnost
  • BMI 25,0‒29,9 – nadváha
  • BMI 30,0‒34,9 – obezita 1. stupně
  • BMI 35,0‒39,9 – obezita 2. stupně
  • BMI vyšší než 40,0 – obezita 3. stupně (morbidní obezita)

Index tělesné hmotnosti se ovšem dá obecně považovat pouze za statistický nástroj, který sám o sobě ignoruje velké množství dalších důležitých faktorů, jako je například stavba těla konkrétního člověka. Výslednou hodnotu je navíc nutné interpretovat také v závislosti na věku a pohlaví pacienta.

Další způsoby měření obezity

Kromě BMI jsou ovšem důležité také další faktory, jako je například rozmístění tukové tkáně na těle.

Tam totiž mohou probíhat škodlivé zánětlivé procesy, které lidský organismus ohrožují.

Nejrizikovější je nitrobřišní obezita neboli abdominální obezita, kdy dochází k hromadění tuku v břišní dutině (tzv. viscerální tuk). Takový typ postavy se poté lidově nazývá „jablko“.

Pokud se člověku tuk ukládá především na bocích a zadku, jedná se o typ „hruška“. Tento stav, který se označuje také jako gynoidní obezita, můžeme pozorovat především u žen. Lidé ho vnímají hlavně jako estetický nedostatek, jelikož nepředstavuje tak velké riziko vzniku zdravotních komplikací jako předchozí typ.

Orientačním ukazatelem obezity a nadváhy je také obvod pasu.

O obezitu se jedná ve chvíli, kdy obvod mužského pasu přesáhne hranici 102 centimetrů, u žen je tato hodnota nastavená na 88 centimetrů.

Mezi další faktory, které je nutné brát v potaz, patří třeba poměr obvodu pasu k obvodu hýždí. Dále se provádí přesnější měření obsahu tělesného tuku a tloušťky podkožních tukových vrstev.

Možné komplikace a následky

Obézní pacienti se často straní společnosti, a to buď zcela záměrně nebo nedobrovolně. S tím samozřejmě souvisí různé problémy, jako je sociální izolace, snížené sebevědomí, samota či deprese. Obezita s sebou ale navíc přináší také závažné zdravotní komplikace. Mohou se rozvinout například tato onemocnění:

Léčba obezity

Jelikož se na vzniku obezity většinou současně podílí mnoho různých faktorů, terapie musí být vždy komplexní a vyžaduje především plné nasazení pacienta samotného. Léčbou obezity se zabývá obor jménem obezitologie, kde spolupracuje celá řada lékařů, jako jsou například:

  • Ošetřující lékař
  • Diabetologové
  • Nutriční specialisté
  • Chirurgové
  • Gastroenterologové
  • Psychologové

Konzervativní léčba obezity se většinou zahrnuje celkovou změnu životosprávy, individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení, kterými by se měl obézní pacient řídit. K tomu se přidává také podpůrná psychoterapie zaměřená na to, aby si pacient zvykl na trvalé změny životního stylu, které s léčbou obezity a redukcí tělesné hmotnosti souvisí.

Někdy lze léčbu obezity doplnit také užíváním léků, které se nazývají antiobezika. V České republice jsou dostupné dva takové léky. První z nich s účinnou látkou fentermin snižuje pocit hladu, druhý obsahuje látku orlistat a ovlivňuje trávení tuků. Je ovšem nutné dobře zvážit také nežádoucí účinky těchto léků.

U pacientů trpících 3. stupněm obezity lékaři někdy volí také chirurgickou léčbu. Jedná se konkrétně o oblast chirurgie jménem bariatrie, kde se výkony provádí laparoskopicky na žaludku nebo střevech pacienta. Nejčastěji je to bandáž žaludku, tubulizace žaludku nebo sleeve resekce.

Obezita a drastické diety

Každý z nás určitě někde slyšel doporučení na různé zázračné diety, které člověku zaručeně pomohou zbavit se tělesného tuku a opět ho dostanou do perfektní kondice. Takových „zaručených“ rad jsou plné internetové stránky, televizní vysílání i diskuse v rádiích. Obezity se ovšem nelze zbavit ze dne na den.

Žádné drastické diety, hubnoucí koktejly, speciální pilulky nebo čaje, které slibují rychlý váhový úbytek, ve většině případů nepomáhají.

Pacienti nedokáží diety držet dostatečně dlouho, mají kvůli nim ještě větší problémy a když se vrátí k původnímu jídelníčku, opět přiberou a někdy se tak dostanou na ještě vyšší váhu, než byla ta původní.

Organismus si navíc na hladovění postupně zvykne a metabolismus přizpůsobí tak, aby šetřil energii.

Obezita u dětí

Obezita se samozřejmě netýká pouze dospělých, ale stále častěji se s ní potýkají také menší i větší děti. Většinou se jedná o alimentární obezitu, kterou způsobuje nadměrný příjem energie a nedostatek pohybu.

Kromě vážných zdravotních komplikací, které může dětská obezita způsobit, je často také zdrojem psychických problémů a depresí.

Je proto nutné začít tuto situaci řešit včas a poradit se o vhodném řešení s ošetřujícím lékařem dítěte nebo jiným specialistou.

Obezita v České republice

V naší zemi trpí různou mírou obezity přibližně 30 % obyvatel. Pokud bychom ale chtěli připočítat také pacienty s nadváhou, dostaneme se u žen na 68 % a u mužů dokonce na 72 %. Tato čísla jsou velmi alarmující, mezi Evropany totiž patří náš národ mezi nejotylejší. Stejné je to i u českých dětí, kde počet obézních jedinců každoročně stoupá.

České děti přibírají. Pětina z nich má problém s hmotností

Vytvořeno: 25. 6. 2019 Poslední aktualizace: 25. 6. 2019

Část českých školáků má problém se svou hmotností. Více než pětina populace dětí ve věku 11–15 let má buď nadváhu, nebo je obézní. Meziroční srovnání navíc ukazuje, že počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Sice pomalu, ale jistě. Pozitivní jsou naopak zjištění o stravovacích návycích.

Dospívající jedí více ovoce i zeleniny a stále méně sladkostí. Vyplývá to z aktuálních dat olomouckých vědců, kteří se dlouhodobě zabývají životním stylem dospívajících.

Ministerstvo zdravotnictví podporuje zdravý životní styl prostřednictvím programů Zdraví 2020, Škola podporující zdraví a Zdravá školní jídelna.

„Je velmi pozitivní, že se zlepšují stravovací návyky dětí. Co se týče hmotnosti, výsledky stále nejsou ideální. Českým dětem chybí každodenní pohybová aktivita, což je klíčový aspekt zdravého životního stylu.

Děti, i ty mladší pěti let, tráví velké množství času u televizních obrazovek, počítačů, mobilních telefonů nebo tabletů. Nedostatek pohybu způsobuje vážné zdravotní komplikace.

Prevence musí začít již v raném věku, aby byla přínosná po celý život,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Se svou hmotností se pere více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let. 15 % má nadváhu a 6 % dospívajících je obézních. Problémy s vyšší hmotností mají častěji chlapci než dívky – jak v případě nadváhy, tak obezity.

Zajímavé:  Návštěva Českého farmaceutického muzea v Kuksu – vše o zdraví

„Důležité je sledovat nejen aktuální situaci, ale především vývoj v čase – a ten je bohužel negativní.

Zdůraznil bych zvýšený výskyt obezity u patnáctiletých chlapců a nárůst počtu dívek s nadváhou ve věku 13 i 15 let,“ řekl Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu z Univerzity Palackého v Olomouci.

„Snažíme se podporovat pohybové aktivity v různých oblastech lidského života. Pracujeme na strategii Zdraví 2020, která obsahuje akční plán zaměřený na zvýšení úrovně pohybové aktivity a snížení sedavého chování.

Obsahuje osm strategických oblastí zaměřených na různé oblasti lidského života, v rámci kterých je na zvýšení úrovně pohybové aktivity potřeba pracovat.

Tento plán se zaměřuje nejen na dětskou populaci, ale na populaci celkově,“ uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová.

Obezita a nadměrná tělesná hmotnost jsou běžným problémem moderní doby. Je to také velmi složitý problém a odpověď na něj by měla zahrnovat intervence v mnoha oblastech, včetně zdravé stravy, zvýšené fyzické aktivity, aktivní dopravy (chůze a cyklistika), vzdělávání rodičů a dětí, regulace stravy a velikosti porce,“ doplnil vedoucí kanceláře WHO v ČR Srdan Matić.

Na problém obezity u dětí myslí také letošní dohoda praktických lékařů a zdravotních pojišťoven o úhradách pro příští rok. Obsahuje nový výkon časného záchytu a sledování pacientů s obezitou v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost.

Nadváha, obezita a sebehodnocení

Olomoučtí výzkumníci se zaměřili také na tzv. body image – zajímalo je, jak svou hmotnost děti vnímají. Zjistili, že 29 % dívek s nadváhou či obezitou si tento fakt nepřipouští. U chlapců s nadměrnou hmotností jde dokonce o 41 %.

Naopak pětina dívek se považuje za tlusté, přestože je jejich hmotnost v normě. „Víme také, že negativně hodnotí vlastní hmotnost skoro třetina třináctiletých a patnáctiletých děvčat.

Předpokládáme, že velký vliv zde hraje věkové období, citlivé na sebehodnocení, v kombinaci se všudypřítomným společenským tlakem na štíhlou postavu,“ uvedl Michal Kalman.

Tlustý Hradec, tenká Praha a pět procent s podváhou

Co se týká nadměrné hmotnosti, všímali si výzkumníci z Olomouce také regionálních rozdílů. Z nich plyne, že nejmenší problémy s nadváhou a obezitou mají děti v Praze, největší pak na severu Čech. Nejvíce obézních dětí je však v Královéhradeckém kraji.

Ale ve výzkumu jsme zaměřili pozornost i na druhý pól. Zjistili jsme, že pět procent dospívajících má podváhu.

Když tedy ke dvaceti procentům s vyšší hmotností přidáme pět s podváhou, vychází nám, že čtvrtina dětské populace čelí nějaké abnormalitě týkající se vlastní hmotnosti,“ upozornil Michal Kalman.

Víc ovoce a zeleniny. Méně sladkostí

Zlepšují se naopak stravovací návyky české mládeže. Děti stále častěji sáhnou po ovoci a zelenině. Dokonce znatelně víc, než je v Evropě a ve světě běžné. Bezmála polovina českých dětí ve sledovaném věku 11–15 let sní denně alespoň jeden kus ovoce. V případě zeleniny se to týká 37 % z nich.

Dospívající také ve srovnání s minulými lety konzumují méně sladkostí. „Potěšilo nás, že u třináctiletých a patnáctiletých jsme zaznamenali skoro třetinový pokles každodenní konzumace sladkostí oproti datům z roku 2010,“ všiml si Kalman.

Třetina dětí pak pamlsky nejí vůbec, nebo se k nim dostanou jen výjimečně.

Důležité jsou z výživového hlediska také zjištění týkající se prvního jídla dne. V roce 2018 snídalo každý školní den 49 % školáků ve věku 11–15 let. Možná trochu překvapivě snídaní startuje den více chlapců než dívek.

Už méně překvapivé je, že se zvyšujícím se věkem tenhle zvyk oslabuje – zatímco u jedenáctiletých se týká 57 %, v patnácti snídá už jen 42 %. „Zajímavé je, že existuje poměrně velká skupina dětí, je jich asi šestina, které nesnídají ve všední den. Přitom ale o víkendu snídani do svého denního plánu pravidelně řadí.

Je to tím, že v sobotu a v neděli mají na vše víc času? A snídalo by víc českých dětí od pondělí do pátku, kdyby jim škola začínala později?“ uvažoval Kalman.

Škola podporující zdraví a Zdravá školní jídelna

S cílem budovat mezi českými dětmi zdravé návyky realizuje Státní zdravotní ústav patřící pod Ministerstvo zdravotnictví program Škola podporující zdraví, dříve Zdravá škola, probíhající pod záštitou Světové zdravotnické organizace.

Program je zaměřen na všechny aspekty zdraví, na zdraví fyzické, psychické i sociální a je určen pro školy mateřské, základní a střední. „Jedná se o dlouhodobý a ověřený program Světové zdravotnické organizace, který se realizuje ve školách po celém světě.

Poskytuje komplexní základ pro podporu zdraví a všeobecnou primární prevenci rizikového chování ve škole a pomáhá nastavit prostředí tak, aby podporovalo zdraví,“ uvedla náměstkyně Alena Šteflová.

Škola podporující zdraví je definována jako škola, která realizuje strukturovaný a systematický plán pro zdraví, pohodu a rozvoj sociálního kapitálu všech žáků a pedagogických i nepedagogických pracovníků. V současné době je do něj zapojeno téměř 300 škol.

Příkladem dobré praxe je Základní škola Eden ve Vladivostocké ulici v Praze 10. V síti škol podporujících zdraví je zařazena od roku 2009. Cílem školy je poskytovat kvalitní základní vzdělání s důrazem na nezbytnost sportu a pohybu pro zdravý vývoj člověka.

„Naše škola je otevřena všem žákům, kteří spolu se svými rodiči vnímají pohyb jako jednu ze základních hodnot, jako nedílnou součást zdravého životního stylu. Motto našeho vzdělávacího programu zní: Se sportem za vzděláním. V učebním plánu máme více hodin tělocviku.

Máme také předmět zdravotní výchovy, protože problém obezity nespočívá jen v nedostatku pohybu a špatném stravování, ale je to problém postojů dětí. Děti potřebují informace, aby si uměly například spočítat své BMI a porozumět informacím na etiketách potravin.

Vzdělávací program je u nás stejný pro všechny, takže se v jedné třídě setkávají jak vrcholoví a rekreační sportovci, tak ti, kteří se jen na sport dívají v televizi. Sdílet postoje k pohybu je také nesmírně důležité,“ popsala ředitelka ZŠ Eden Jana Churáčková.

Dalším projektem, který se snaží změnit stravovací návyky dětí a budovat u nich principy zdravotního životního stylu, je Zdravá školní jídelna, také z dílny Státního zdravotního ústavu. Od roku 2014 se zaměřuje na kvalitu podávané stravy v rámci systému školního stravování.

Projekt je postaven na třech základních pilířích: vzdělaný personál školní jídelny, edukovaný a informovaný strávník a motivující pedagogický sbor a vedení školy. „Do projektu se již zapojilo 228 školních jídelen.

Probíhá prostřednictvím lektorů, kteří komunikují se školní jídelnou a metodicky ji vedou,“ vysvětlila náměstkyně Šteflová.

HBSC studie (Health Behaviour in School-aged Children), realizovaná pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO), se zabývá životním stylem mladé generace komplexně. Do aktuálního výzkumu HBSC se zapojilo 230 škol a své odpovědi poskytlo více než 13 tisíc dětí. Vybraná data včetně infografiky je možné si projít nebo stáhnout díky nové webové prezentaci www.zdravagenerace.cz.
 

Kontakt pro média: 
Mgr. Michal Kalman, Ph.D., Univerzita Palackého v Olomouci, e-mail: [email protected] 

Odbor komunikace s veřejností
Ing. Gabriela Štěpanyová, tisková mluvčí, tel.: 224 972 167, e-mail: [email protected] 

Obezita začíná v hlavě – jde však o to, u koho všeho – VZP ČR

Ohrožení koronavirem uvrhlo téměř do zapomnění jinou pandemii – nezdravou nadváhu. Ovšem zatímco covid-19 řádí tři čtvrtě roku a zkušenost napovídá, že se jeho původce v dohledné době přeci jen vyčerpá, nadváha a obezita ve světě i u nás bují již desítky let, a protože jejich spouštěče neslábnou, jen tak je něco nezastaví.

„Vždycky byli u nás lidé silnější, jenže od poloviny 90. let už nemáme jen lidi s nadváhou, ale také extrémně, nebo spíše monstrózně obézní. Dřív mi v ordinaci stačila váha do 120 kilo, dnes musím mít do dvou set, 180kilový jedinec není žádná výjimka,“ říká MUDr. Karel Srch, ortoped z Roudnice nad Labem.

Jeho zkušenosti s obezitou jsou leckdy tristní: „Mám v péči jedno dítě – stále ještě třináctileté – na podzim loňského roku s hmotností 127 kilo, na jaře už 138. Jeho maminka váží 159 kilo při metru a půl výšky.“ A když už jsou zmíněny obézní české děti, za čtvrtstoletí 1994–2019 se jejich počet ztrojnásobil.

Matka mnoha civilizačních onemocnění

To, co dr. Srch zmiňuje, je tzv. morbidní obezita, při níž se BMI index vyhoupne přes hodnotu 40. Když BMI, což je podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech, převedeme do lidské řeči, tak oné morbidní nadváhy dosáhne metr osmdesát vysoký jedinec, když se vykrmí na 130 kilo a více.

Takových lidí u nás přece jen není tolik, avšak sečteme-li Čechy s nadváhou (BMI větší než 25), preobezitou (BMI 25 až 30) a čistokrevnou obezitou (BMI větší než 30), vyjde nám, že výrazně nad zdravou mírou se pohybuje více než 60 % našinců.

Všech z nich se týká notoricky známý fakt, že obezita je nejrozšířenější civilizační onemocnění a že vyúsťuje ve zhruba třicet chorob, nejčastěji takové zdravotní lahůdky, jako jsou kardiovaskulární choroby s jejich mrtvičkami a infarkty, diabetes druhého typu, některá nádorová onemocnění, kloubní obtíže, poruchy spánku a deprese.

Rozhlédneme-li se za hranice české kotliny, ukáže se, že obezita zasahuje více než dvě miliardy lidí a že léčba jí samotné i chorob s ní spojených přijde jen evropské země na 70 miliard eur ročně. Není tedy žádný div, že kila navíc mají svůj světový den, jenž letos připadl na 4.

března. Nadváhu a obezitu však připomíná také Světový den výživy v pátek 16. října, navíc plastičtěji.

Jeho posláním je totiž nasvítit skutečnost, že zatímco v naší části světa číhá zubatá s kosou velmi často za stolem plným nejrůznějších laskomin, v některých rozvojových zemích stále kosí dospělé i děti hlad a podvýživa.

Vysílá tak vzkaz, že zdravá míra a vyváženost nejsou něco, čeho lze snadno v moderním světě dosáhnout. Avšak pan „x“ či paní „y“, jimž život znepříjemňuje nějaké to kilo navíc, nejsou kupodivu jediní, pro koho to platí.  

Obezita vyžaduje personalizovanou medicínu  

„Na fakultě nás učili, jak dobře rozpoznat infarkt a nádor či akutně zasahovat, ale nikdo nás neučil budovat a uchovávat lidem zdraví,“ říká MUDr. René Vlasák, šéf pražského Centra preventivní medicíny a dodává: „Lékařské fakulty rok co rok opouštějí absolventi, kteří o problémech spojených s obezitou a nesprávnou výživou nevědí do hloubky vůbec nic.“

Běžná praxe pak bývá nejčastěji taková, že když v ordinaci praktika či ambulantního specialisty usedne tlouštík, nejčastěji sužovaný stresem v nějaké oblasti života, s vysokým tlakem či prvními poslíčky diabetu, lékař jej „zasype“ prášky na všemožné příznaky.

Pohovoří-li o prevenci, vysvětlí, co hrozí, když pacient nepřestane s přejídáním, absencí pohybu, s nekonečným civěním do počítače či na televizní obrazovku; některý přidá i zmínku o škodlivosti stresu a vhodné skladbě stravy na úrovni věty: „Jezte méně masa i bílého pečiva a přidejte víc ovoce a zeleniny.

“ Pacient většinou s ničím neskoncuje a dál vesele pokračuje v sebevražedném životním stylu.

Avšak je-li obezita z civilizačních chorob tou nejrozšířenější a zároveň je „matkou“ některých z nich, vyžaduje dle dr. Vlasáka adekvátní terapeutický management.

Prevence musí zahrnovat jídlo, pohyb, redukci stresu, vůli daná pravidla dodržovat, edukaci, motivaci a bonifikaci. Terapii je optimální vést „v režimu, který je typický pro léčbu závislostí či nádorových onemocnění.

Mimo jiné to znamená pět let sledovat efekt terapie, nic takového se však v naprosté většině případů nedělá“.

Je také nezbytné uplatňovat v léčbě principy tzv. personalizované medicíny, což znamená zohledňovat jedinečnost pacienta. U pohybu je to jasné – šedesátníka nelze honit tak jako dvacetiletého.

S tím souvisí další bod prevence – jídlo –, u něhož platí, že jeden jí za dva a nepřibere ani deko, zatímco jiný se jen podívá na chlebíček a hned má tři kila navíc. „Energie potřebná k životu se vytváří v mitochondriích, jež jsou součástí buněk.

Jejich přirovnání k elektrárnám je případné, protože těch je více druhů – atomové, uhelné, větrné – a každá potřebuje jiný režim. Proto každý jedinec potřebuje vědět, na co je ta jeho elektrárna nastavená, což se dá zjistit geneticky.

Nepříliš drahý test každému prozradí, v jakém poměru má mít bílkoviny, tuky, sacharidy, vodu a další složky a jak to udělat, aby je v daných poměrech do sebe dostával. Poměry složek jsou u každého jedince trochu jiné, zvláště u žen se díky hormonům a jiným vlivům mění. Čas od času je tedy nutná určitá korekce,“ vysvětluje dr. Vlasák.

Redukce váhy – konec trestu

Ještě složitější je management obezity u těch prvků prevence, do nichž přímo promlouvá lidská psychika. Ověřil si to i dr. Vlasák, když s kolegy v polovině 90.

let spustil experimentální program Kilo za kilo, v jehož rámci účastníci dostávali za každý shozený kilogram stokorunovou poukázku na zboží: „Hodně poukázek se nám vracelo z prodejny ovoce a zeleniny.

Byl jsem proto pyšný, jak nám edukace funguje, ovšem jen do doby, než jsem si promluvil s majitelem krámku, který mi řekl: ,Doktore, nebuďte blbej, ty lidi si sem chodí hlavně pro víno a pro cigára.

´ Drtivá většina lidí, kteří hubnou, to bere jako trest, žijí s pocitem, že někde pochybili, a proto musí být potrestáni určitým omezením. Potřebnou redukci váhy berou sice jako vítězství, ale především jako konec trestu, kdy už si zase můžou dělat, co chtějí.“

„Lidí, kteří zhubnou, dostanou se na štíhlou zdravou váhu a udrží si ji pět let, těch jsou jen dvě procenta. … Krátkodobý sprint vydržíme všichni, ale maratón je na celý život,“ potvrzuje zkušenosti dr. Vlasáka obezitoložka MUDr. Dita Pichlerová.

Obezitu evidentně nelze brát čistě jako problém těla. Většinou bývá výsledkem a výrazem dysbalancí moderního života, v němž jsme dnes vystaveni záludné kombinaci až příliš velkých tlaků a až příliš velkých úlev. Jestliže v každém z nás zuří bitva mezi „buď ve všem jednička“ versus „vychutnej si život až do dna“, není až takový div, že přibývá těch, co se nevejdou do dveří.

„Lehčí případy“ nabírají, protože nestíhají povinnosti, které je však vesměs baví, odloží tudíž pohyb jako nepotřebnost. Kdo sledoval před časem pořad Jste to, co jíte, mohl si všimnout, že s těmi měla jeho autorka MUDr.

Kateřina Cajthamlová při navracení do rovnováhy nejsnazší práci – obvykle stačila rada, jak upravit jídelníček a denní režim. „Těžší případ“ je v práci či v životě skřípnut problémem, z něhož se nemůže jen tak vyvléknout, upadá do stresu, hledá nějaký únik a často začne své problémy zajídat.

Jestliže právě on nedbá dobrých rad svého lékaře, je to vesměs proto, že jeho apely vnímá ve smyslu „zatoč s tím naráz a změň se ze dne na den“, a tudíž potřebuje něco víc.

Zdravé stravování by měl být návyk

Kouzlo onoho víc je v méně – naučit se čelit velkému problému prostřednictvím drobných a zvladatelných kroků. „Pokud je pro někoho normální vypít litr a půl sladkého pití, řeknu: dejte si minerálku se sladidly, ale řeďte si ji vodou, každý týden o trochu víc.

Za rok se chutě upraví. Vzpomínám si na pacienta, který mi do jídelníčku napsal, že denně sní dvacet bílých tukových rohlíků. Tvrdil, že bez nich to nezvládne, a teď, po pěti letech – ano, trvalo to hodně dlouho – si už tukový rohlík nedá,“ popisuje své zkušenosti dr. Pichlerová.

    

Každý z takových drobných krůčků, jejichž variabilita je nevyčerpatelná, jako je nevyčerpatelná lidská fantazie, je zdrojem pocitu úspěchu.

Malá vítězství vytvářejí psychický hlad na další výhry, takže hubnoucí jedinec se pomalu vnitřně mění z objektu rad a tlaku okolí v subjekt, který si začíná sám určovat, jak, s jakým cílem, eventuálně s kým bude hubnout. Někdy bývá jakýmsi bodem obratu silný zážitek.

Takový měla i dr. Pichlerová, když se po patnácti letech odborné praxe na poli obezity a diabetu rozhodla zhubnout: „Teoreticky jsem věděla vše, ale prakticky bylo všechno jinak.

Každý týden jsem se sešla s dalšími baculkami, musely jsme psát celý týden jídelníček, zvážily jsme se před sebou, cvičily společně. Bylo to často velmi tvrdé, ale vlastně bezvadné.

Vzájemná podpora kolektivu a společné sdílení problému se ukázaly jako to pravé.“      

Proměna psychického nastavení obézního pacienta by se měla odehrávat v adekvátním informačním a institucionálním rámci. Bohužel právě zde je podle dr. Vlasáka ještě příliš mnoho mezer: „Celosvětově se prošvihla výchova ke zdraví.

Lidé sice postupně přijali obecné hygienické návyky – myjí si ruce, sprchují se –, ale aby věděli, co a v jakém množství jíst, o tom neexistuje takřka žádné povědomí. Příjem stravy je přitom stejný hygienický návyk jako čištění zubů, není však vůbec zafixovaný.

Velkým úkolem naší současnosti je promyslet a realizovat onu fixaci. Jenže ani odborníci nevědí, od čeho začít, jedni by počítali kalorie, druzí honili lidi po kopcích, další vidí problém v sacharidech.

Jestliže je zdraví v medicíně naprosto imaginární pojem, je nejprve třeba si jeho obsah v rámci odborné obce ujasnit, nato jej začít srozumitelně a soustavně předávat pacientské veřejnosti, přičemž se primární prevence začne stávat věcí lidí samotných.“        

Obezity jsou dvě – „jablka“ a „hrušky“ 

Boj lékařů i obézních pacientů s nadlimitními kily komplikuje také skutečnost, že obezita se dělí na dva typy a každý vyžaduje jiný přístup.

Pro androidní, jablku podobnou obezitu, je charakteristické ukládání tuku do dutiny břišní.

Metabolický syndrom X, jak se tento typ odborně nazývá, je sice spojen se všemi v úvodu zmíněnými zdravotními riziky, avšak stačí běžná životosprávná opatření a trochu snahy ze strany pacienta, aby se za čas vrátil do normálu.

U gynoidní, hrušce podobné obezity se tuk ukládá v oblasti hýždí a stehen. „Sice nezvyšuje hladinu cholesterolu, glykemii ani krevní tlak, ale velice často se projevuje nedostatečností žilně-lymfatického systému s projevy otoků,“ upřesňuje dr. Vlasák, jenž „hruškoidní“ typ obezity jako první na světě popsal a pojmenoval jako „metabolický syndrom Y“.

Je-li léčen jako „jablka“, začne se tuk vytrácet, ovšem v obličeji, na prsou a v pase, přičemž problematické partie zůstávají téměř stejné, což je pro nejednu ženu frustrující a často vede buď k jojo efektu, nebo k ukvapenému řešení v podobě špatného načasování liposukce. Správná terapie je u „hrušek“ složitější, existuje vícero cest, avšak podstatné je dostat časem tři základní složky těla, tedy voda, tuk a svalstvo, do optimálních parametrů, aby se mohly uplatňovat základní samoregulační mechanismy organismu.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *