Psychické poruchy – Vše o zdraví

Nemocnice podporující zdraví                                             

Faktory ovlivňující zdraví – duševní zdraví   

Duševní zdraví znamená dobrou kondici celé osobnosti. Duševně zdravý člověk je schopen přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet, vytvářet nové věci, aktivně se zúčastňovat dění kolem sebe a adaptovat se na nové situace. Umí dobře komunikovat, je citově vyrovnaný, zvládá vlastní emoce, ale zároveň se dovede uvolnit. 

Duševní onemocnění má často fyzickou příčinu nebo je způsobeno nerovnováhou některých látek v mozku. Stres, problémy v rodině, v práci či škole mohou duševní poruchy vyvolat nebo je zhoršit.

Co může vést ke zlepšení duševního zdraví každého z nás?

Jezte zdravě

Většina z nás bude asi souhlasit s tím, že zdravá, vybalancovaná dieta je prospěšná našemu tělesnému zdraví. Pomáhá snižovat váhu a chrání proti celé řadě nemocí, včetně nemocí srdce, cukrovky a rakoviny.

Některé diety jsou však prospěšné také pro duševní pohodu, např. středomořská dieta, která zahrnuje fazole, ořechy, cereálie, semínka a vůbec stravu rostlinného původu a ovoce. Obsahuje málo nasycených tuků, protože  preferuje mírnou konzumaci ryb a jenom velmi malou spotřebu masa a sladkých jídel.

Existuje ovšem i velký počet potravin a nápojů, které duševnímu zdraví neprospívají. Např. ty, které obsahují cukr, umělá aditiva a kofein rovněž vysoká konzumace alkoholu zvyšuje riziko úzkosti a deprese.

  • Pravidelně cvičte, nebo choďte na procházky
  • Pro zachování duševního zdraví však není nutné absolvovat dlouhé nudné hodiny nějakých speciálních sportovních programů. Tělu i duši je nejvíce prospěšná pravidlená chůze, která je nanákladnou, málo rizikovou a dostupnou formou pohybu a může být účinným ničitelem stresu
  • Více spěte

Nedostatek spánku může učinit člověka náchylným ke vzniku dušeních onemocnění.

Odborníci doporučují chodit spát a vstávat ve stejný čas každý den, dokonce i o víkendu a o prázdninách, protože pravidelný rytmus bdělého stavu a spánku podporuje lepší noční spánek.

Rituály před spaním, jako je například teplá koupel nebo čtení knížek, mohou podpořit usínání a přispět k lepšímu spánku.Důležité je kde spíme, nejvhodnější je chladný, zatemněný a tichý pokoj.

Zkroťte stres

Každý z nás je nějakým způsobem vystaven stresu – v práci, ve vztazích nebo kvůli finančním problémům. Nadměrný stres je příčinou nebo vyvolávajícím momentem pro vznik řady poruch a onemocnění.

Jak potlačit a zvládat stres k udržení duševní pohody? Několik studií prokázalo, že efekt na snížení stresu má jóga a určité druhy meditací, rovněž smíchem lze během stresujícího období snížit nežádoucí reakci organismu na stres a to dokonce nezávisle na tom, zda se dotyčný cítí šťastný, či nikoliv. V boji se stresem pomáhá  také změna  životního stylu. Doporučuje se využít i další techniky jako je např. sepsání seznamu, na němž si utřídíme priority, pravidelné přestávky a pěstování asertivity. Pozornost je třeba věnovat i vztahům v zaměstnání a vytvářet sítě spřízněných duší v práci i mimo ní.

Pracujte s lidmi nebo alespoň na zahrádce

Ačkoliv některé z nás může zaměstnání stresovat, i nezaměstnanost může mít na duševní zdraví velmi škodlivý vliv. Mít placené zaměstnání je obecně považováno za dobrou věc.

  Nejenom že nabízí způsob,  jak si vydělávat na živobytí, ale dává nám tolim potřebnou  identitu, kontakty a přátelství s ostatními lidmi. Dává našemu životu   určitý řád.

Být přátelský a v kontaktu s lidmi přináší uspokojení a může významně zlepšit duševní pohodu.

Být v důchodu neznamená izolovat se od lidské společnosti, je důležité kontakty nepřerušovat a nadále udržovat vzájemné vztahy se svými známými, příbuznými a sousedy.

Stanovte si realistické cíle

Nebezpečné je klást si nerealistické cíle a mnoho z nás si stanovuje cíle v souvislosti s Novým rokem. Toto by nás mohlo stresovat a namísto zlepšení duševního zdraví, bychom dosáhli opaku. 

Cíle se stanovte předem, mluvte o nich s přáteli, rodinou, kolegy v práci, třeba vám mohou být nějak nápomocni. Pravidelně si plnění cílů vyhodnoťte, když dosáhnete určitého cíle, oslavte to a odměňte se.

Když uděláte malou chybu, třeba jeden den vynecháte svou dietu, berte to jako drobnou překážku a soustřeďte se na další den.Všechny změny vyžadují čas a třebaže se vám to všechno bude zdát těžké, nevzdávejte se!

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

  • Máte silné a opakované stavy úzkosti, které negativně zasahují do vašeho života např. tím, že narušují spánek, soustředěnost, pracovní výkon nebo sociální vztahy?
  • Jste unavení, vyčerpaní, nevěříte si, máte strach. Nic vás nebaví, do ničeho se vám nechce, v ničem nenacházíte smysl. Jste nevrlý, podrážděný, trpíte Vy i Vaši blízcí?
  • Pozorujete na sobě nebo svém blízkém významnou a ničím nevysvětlitelnou změnu chování např. sociální izolaci, zvýšenou podezřívavost, náhlou změnu zájmů, emoční výkyvy aj?
  • Objevují se poruchy paměti, orientace, častější zapomínání a zhoršení ostatních psychických funkcí (pozornost, soustředěnost atd.)?

Na koho se můžete obrátit? Poradenství, skupinové terapie a nejrůznější léky mohou pomoci lidem, kteří si nevědí rady se svými problémy. Nebojte se poprosit svého lékaře o radu nebo sami vyhledejte psychologickou pomoc  – psychoterapii.

Duševní nemocí trpí každý pátý Čech. Nevyhýbá se ani slavným osobnostem

Duševní nemocí trpí podle statistik každý pátý Čech. Už kvůli tomu je 10. říjen Světovým dnem duševního zdraví. Cílem je zvýšit povědomí o otázkách duševního zdraví, které jsou pro většinu lidí stále tabu.

Psychiatrickou péči poskytují v České republice dvě desítky léčeben, v nichž je zhruba jedna čtvrtina pacientů hospitalizována déle než rok. V psychiatrických léčebnách jsou lůžka gerontopsychiatrická, pro léčbu alkoholismu a toxikomanií, pedopsychiatrická a sexuologická.

Přečíst článek ›

Vedle péče ústavní existuje síť, převážně privátních, psychiatrických ambulancí, kterých je kolem osmi set. Servis pro duševně nemocné poskytují komunitní centra, která jsou z velké části zřízena jako sociální služba.

Další formou služby pro klienty, trpící závažným duševním onemocněním, je Centrum duševního zdraví. Je mezičlánkem mezi primární péčí včetně ambulantní psychiatrické péče a lůžkovou – akutní i specializovanou péčí. Jeho funkcí je prevence hospitalizací či jejich zkracování a pomoc k návratu dlouhodobě hospitalizovaných do běžné komunity.

Národní ústav duševního zdraví se pak zabývá výzkumem neurobiologických mechanismů, které vedou k rozvoji nejzávažnějších duševních poruch, jako jsou schizofrenie, deprese, úzkostné stavy a reakce na stres. Součástí výzkumu je i vývoj a testování nových diagnostických a léčebných metod.

Psychické problémy u lidí prohloubil i covid:

Bohnice

Nejznámější psychiatrickou léčebnou u nás je Psychiatrická nemocnice Bohnice. Má dlouhou historii, už v roce 1909 se ze zařízení stal samostatný „Královský český zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích“. Areálu dominuje secesní kostel sv. Václava s věží vysokou 55 metrů.

Dnes se tu léčí na 1300 pacientů, o které se ve více než třech desítkách lůžkových odděleních stará přes tisíc zaměstnanců. Několik oddělení je zaměřeno na léčbu klasických duševních chorob, je tu i oddělení léčby závislostí – na drogách, alkoholu a gamblerství, a oddělení známé jako centrum krizové intervence s linkou důvěry.

Přečíst článek ›

Pro pacienty tu mají k dispozici i terapeutické dílny, jako třeba dřevařskou a keramickou dílnu, výrobu svíček a pletení košíků, nebo léčbu formou muzikoterapie nebo hipoterapie na vlastní farmě.

Ústav pro výkon zabezpečovací detence

Ústav zabezpečovací detence je prostředkem ochrany společnosti před zvlášť nebezpečnými duševně nemocnými osobami nebo před osobami závislými na návykových látkách, u nichž nemůže splnit svůj účel ochranné léčení, a vzhledem k závažnosti psychické poruchy nejsou schopni pobytu na svobodě.

V České republice jsou zřízeny dva detenční ústavy – v Brně, kde se ústav nachází v rámci areálu Vazební věznice Brno, a v Opavě. Lidé z detence se s ostatními vězni nepotkají. Mají zvláštní režim a program a jsou umístěni ve speciálně střeženém objektu.

Zakladatel záchytky

Jméno psychiatra a bojovníka proti alkoholové závislosti Jaroslava Skály se stalo legendou nejen mezi jeho pacienty a odborníky. Téměř 35 let stál v čele protialkoholní léčebny v pražské Apolinářské ulici a do historie se zapsal v roce 1951 i založením první protialkoholní záchytné stanice na světě.

Skála kladl velký důraz na dodržování režimu, neboť závislost podle něj byla kombinací duševní poruchy a nedisciplinovanosti, a jeho tvrdé metody byly proslulé.

Traduje se například známý vtip, v němž jeden alkoholik říká druhému: „Nemůžu jezdit na výlety do přírody. Jak vidím skálu, zvracím…“

Deprese kvůli covidu

Podle agentury ČTK zaznamenalo duševní zdraví Čechů největší propad na vrcholu loňské jarní vlny epidemie, kdy příznaky aspoň středně těžké deprese či úzkosti uvedlo až 19 procent dotázaných ve výzkumu Život během pandemie.

Podle průzkumu, který se uskutečnil mezi členy Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, přes 80 procent psychiatrů v době epidemie zaznamenalo nárůst počtu pacientů s depresemi o 20 až 30 procent. Devět z deseti lékařů se setkalo i s vyšším výskytem úzkostných poruch, zpravidla o 30 až 40 procent. Pětina z 600 až 700 oslovených ambulantních psychiatrů evidovala zvýšení počtu pacientů, kteří předčasně přerušili léčbu.

Přečíst článek ›

Podle psychiatra Martina Anderse situace související s pandemií klade na lidskou psychiku obrovské nároky. Důvodem jsou obavy z nemoci a jejích důsledků nebo ztráta blízkých či přátel. Stejně závažné jsou sociálně-ekonomické aspekty, obavy ze ztráty práce, jistoty příjmu, náročné slaďování pracovního života se školní docházkou dětí i oslabené sociální vazby.

Psychiatr Jaroslav Maxmilián Kašparů pro čtenáře Deníku v této souvislosti uvedl: „Doporučuji prevenci, vyhýbat se negativním zprávám, plánovat, přemýšlet a mít se na co těšit. Člověk by měl plánovat. Nestavět si ovšem vzdušné zámky. Víte, jak to s nimi je – neurotici je stavějí, schizofrenici se do nich stěhují a psychiatři tam vybírají nájem“.

Pohled odborníka

Jak člověk pozná, že by se měl se svými duševními obtížemi obrátit na odborníka? Zlínský psychiatr Pavel Konečný v rozhovoru pro Deník uvedl, že duševní porucha začíná někde tam, kde lidé začínají mít pocit, že je jejich prožívání začíná omezovat v běžném fungování v životě, narušuje jeho kvalitu, mají pocit vnitřní nesvobody a diskomfortu. V tu chvíli je dobré zvážit, jestli svůj stav s někým povolaným nekonzultovat.

Nepříjemné pocity psychického původu jako úzkost, obavy a strach mohou narůstat, a lidé potom začínají pociťovat i tělesné potíže jako bolesti hlavy, zad nebo břicha, které ovšem nemají primárně tělesnou příčinu, ale příčinu v narušené psychice.

Ženy trpí úzkostmi a depresemi častěji, muži mají naopak větší tendenci tyto potíže v sobě potlačit, například je řeší zvýšenou konzumací alkoholu.

Přečíst článek ›

Jaký by měl být postup, když na sobě lidé cítí psychické problémy, popsal pro čtenáře Deníku liberecký primář krajské psychiatrie Jaromír Hons:

Sebevražda je v Česku druhá nejčastější příčina smrti lidí od 15 do 24 let, více jich zemře jen na silnicích. Ročně si v zemi vezme život přes 1300 lidí, přičemž devadesát procent sebevražd je způsobeno přítomností nějaké psychické choroby.

Zajímavé:  Bradavice na penisu - vše o zdraví

Muži obecně páchají podle ČTK sebevraždy asi čtyřikrát častěji než ženy. Nejčastějším způsobem u mužů je oběšení, následované zastřelením, skokem z výšky, otravou a skokem před pohyblivý předmět. U žen je nejčastější oběšení, následované otravou a skokem z výšky.

„Lidé by měli v prvé řadě začít u svého praktického lékaře, který je zná nejlépe, zná jejich psychický i tělesný zdravotní stav a případný kontext potíží, které s tím mohou být spojené. Praktický lékař posoudí nutnost případné psychologické intervence a doporučí návštěvu psychologické poradny nebo rozpozná, že jde o závažnější psychiatrický problém, který by měl řešit psychiatr.

Návštěva u praktického lékaře by měla být určitě prvním krokem. Praktičtí lékaři už dnes mohou předepisovat některá antidepresiva či léky na úzkosti a v problematice duševních nemocí se vzdělávají. Mohou též jako první rozpoznat, že psychické potíže mohou být způsobeny i zhoršením tělesného onemocnění, se kterým pacienta léčí.

U nás psychiatricky vyšetřujeme a léčíme pacienty na základě doporučení praktického lékaře nebo lékaře specialisty, ale samozřejmě vyšetříme každého, kdo přijde s akutními psychickými potížemi“.

Opilý šplhoun, falešná generálka a nahý instalatér

Duševně nemocní mohou způsobit pěkné pozdvižení.

Okolojdoucí vyděsil před pěti lety opilý a psychicky nemocný muž ze Žatce, který vylezl na dvacet metrů vysoký morový sloup na náměstí Svobody. Pomocí výškové techniky ho po pár desítkách minut sundali hasiči a strážník městské policie a odvezla ho sanitka. Záchranu muže, který byl jen pár týdnů předtím propuštěn z psychiatrické léčebny, sledovaly na náměstí desítky zvědavců.

Přečíst článek ›

Nedávno zase během jednoho dne zaměstnali jihočeské policisty i odborníky na duševní zdraví nahý instalatér a generálka.

Krátce po půlnoci se na policisty ve Strakonicích dobývala žena a požadovala policejní doprovod. Tvrdila, že je nejvyšším vojenským i policejním velitelem a policisté jí musí zajistit transport.

Také policistům předepsala jejich ústroj a trvala na převozu beze zbraní. Ti nezaváhali a požádali ženu, aby na přistavené pancéřované policejní vozidlo počkala před budovou.

„Vozidlo“ přijelo a lékařka zdravotnické záchranné služby rozhodla o převozu ženy na psychiatrické oddělení.

V Českých Budějovicích zase lidé na linku 158 oznámili nahého muže stojícího v Mlýnské stoce. Muž byl opravdu nahý, a jak zjistili policisté, ve stoce dělal vodovodní trubku. I on skončil na psychiatrii.

Psychické nemoci slavných

Psychické problémy znepříjemňují lidem život od nepaměti. Nepřekvapí proto, že se nevyhnuly ani známým osobnostem. Deprese, mánie, paranoidní stavy, ale také nedůvěra a uzavírání se do sebe. Proces léčení je složitý a náročný nejen pro člověka samotného, ale i pro jeho okolí a blízké.

Dnes už hodně slavných o svých problémech hovoří velmi otevřeně, a pomáhají tak šířit osvětu a povědomí o nemocech, které se týkají mnoha dalších lidí.

Kdo ze slavných musel užívat léky a kvůli svým psychickým problémům vyhledat odbornou pomoc?

Přečíst článek ›

Miloš KopeckýSlavný herec a nezapomenutelný představitel doktora Štrosmajera bojoval s bipolární poruchou, tedy střídáním dvou extrémních poloh nálady. Buď se utápěl v depresi, s nikým nemluvil a problémy mu dělalo i vstát ráno z postele, nebo v euforii manické fáze žil, jako by mu patřil celý svět, byl okouzlující, šaramantní a překypoval energií.

Ota PavelNovinář, sportovní reportér a autor slavných próz Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců patřil k těm, u nichž se naplno rozvinula bipolární porucha. Pokusil se podpálit statek v horách nad Innsbruckem. Několikrát dobrovolně pobýval v psychiatrických léčebnách a jeho krátký život ve 42 letech ukončil infarkt.

Petr MukSlavný zpěvák trpěl léta těžkými depresemi, ale snažil se s nemocí bojovat a měl mnoho plánů, které už ale bohužel nestihl uskutečnit. Zřejmě ve snaze zmírnit bolest se předávkoval léky.

Jan MasarykSynovi uznávaného prezidenta a bývalému ministru zahraničí byla diagnostikovaná lehká forma schizofrenie. Měl za sebou i několik pobytů v psychiatrickém zařízení. Zda pod vlivem depresí ukončil dobrovolně život, nebo šlo o vraždu, se nikdy prokázat nepodařilo. V každém případě jeho život skončil za nevyjasněných okolností pod okny bytu v Černínském paláci.

Kurt CobainKytarista legendární kapely Nirvana trpěl od dětství poruchou soustředění ADHD a byl bipolární. Období hyperaktivity se u něj střídalo s obdobími plnými depresí. Od léků přešel brzy k tvrdým drogám a jakoukoliv pomoc odmítal. V pouhých 27 letech napsal dopis na rozloučenou a prostřelil si hlavu brokovnicí.

Heath LedgerHerec, na jehož démonickou roli Jokera nelze zapomenout, trpěl kromě depresí i insomnií, tedy nespavostí. Problémy se spánkem řešil silnými léky, které kombinoval a bral jich stále větší množství. V kombinaci s alkoholem tvořily smrtící koktejl. Po jedné takové dávce usnul a už se neprobral.

John NashDržitel Nobelovy ceny, matematik John Nash začal tvrdit, že Země je obsazena obyvateli cizí galaxie, kteří s ním komunikují prostřednictvím šifer. Trvalo víc než třicet let, než se mu podařilo nad paranoidní schizofrenií vyhrát.

Když se jej později v rozhovoru ptali, jak to, že byl při své inteligenci schopný věřit takovým nesmyslům, odpověděl, že k němu myšlenky o mimozemšťanech a konspiracích přicházely stejně jako například myšlenky o matematice, tudíž jim věřil a považoval je za normální.

Zákeřná schizofrenie byla diagnostikována například i u slavného tanečníka Vaclava Nižinského.

Přečíst článek ›

Depresemi trpěl legendární spisovatel Ernest Hemingway. Sužovaly jej celé roky a pravděpodobně stojí i za jeho poněkud záhadnou smrtí, o níž se soudí, že byla sebevraždou. Symptomy depresivní poruchy se objevovaly také u Lva Nikolajeviče Tolstého, Vincenta van Gogha či Michelangela.

Maniodepresivní psychózou trpěli skladatelé Ludwig van Beethoven nebo Ferenc Liszt.

Herec Leonardo DiCaprio má problém s obsedantně kompulzivní poruchou, projevující se úzkostnými stavy. Boj s bipolární poruchou přiznali i herečka Catherine Zeta-Jones, zpěvačka Sinead O'Connor nebo herec Mel Gibson.

Johnny Depp uvedl, že trpí vážnou úzkostí, která vyústila v depresi, a musel vyhledat terapeuta. Úzkosti a deprese trápí i Lady Gagu nebo Brada Pitta.

Dnes už hodně slavných lidí o svých problémech hovoří velmi otevřeně. Pomáhají tak šířit osvětu, a jestliže s nemocí bojují, dávají pozitivní příklad těm, kteří by možná bez takovéto inspirace rezignovali.

  • Co je…
  • …schizofrenie
  • …bipolární porucha
  • …alzheimerova choroba

Mezi hlavní příznaky nemoci patří halucinace (slyší hlasy, vidí, co neexistuje), trápí je bludy (bojí se spiknutí), nesouvislá řeč, samomluva, neschopnost prožívat emoce, zmatené chování. Podle odborníků se schizofrenie v průběhu života projeví až u jednoho procenta populace, tedy asi u 100 000 Čechů.Pro takzvanou maniodepresivní psychózu či bipolární poruchu je charakteristické periodické střídání depresivní a manické fáze.Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy myšlení, paměti a úsudku. Nemocný má čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky nebo je zmatený. V posledních stadiích není schopen se o sebe postarat.

Přehled duševních nemocí

Podle Americké psychiatrické asociace jsou duševní onemocnění (v medicínské terminologii se většinou používá pojem duševní porucha) „zdravotní problémy, které zahrnují změny v emocích, myšlení nebo chování (případně jejich kombinaci). Duševní onemocnění jsou spojena se stresem a/nebo problémy s fungováním v sociálních, pracovních či rodinných aktivitách.“Zdroj: destigmatizační projekt NÚDZ www.narovinu.net

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění patřící do skupiny psychotických onemocnění, což znamená, že jedinec může ztrácet kontakt s realitou, má problém rozeznat, co je skutečné, jasně myslet a také komunikovat. Toto duševní onemocnění se může projevovat poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a v různé míře změnami chování.

Příčiny vzniku

Schizofrenie souvisí se strukturálními a funkčními abnormalitami v mozku, což vede k tomu, že oblasti, které zodpovídají za myšlení, vnímání a chování, nepracují správně.

Na vzniku nemoci se podílí několik neurochemických drah s nervovými přenašeči (dopamin, serotonin), které mají na starost přenos nervového signálu, přičemž v nemoci jsou jejich hladiny zásadně narušeny.

Zasaženy jsou zejména mozkové struktury jako limbický systém (řídí emoce), thalamus (koordinující odchozí zprávy) a mozková kůra (zodpovědná za řešení problémů a komplexní myšlení).

Na rozvoji schizofrenie může mít určitý podíl rovněž genetika, ale i nepříznivé životní okolnosti. Riziko vzniku onemocnění se také zvyšuje v souvislosti s různými komplikacemi a nemocemi během těhotenství, poškozením mozku plodu v děloze či porodním traumatem.

Kdo může schizofrenií onemocnět?

Nemoc může postihnout jakéhokoliv člověka. Objevuje se nejčastěji mezi 18. a 30. rokem života, může se však rozvinout i u dospívajících už kolem 15. roku věku. Postihuje jednoho člověka ze sta.

Příznaky a projevy

Diagnostika schizofrenie je poměrně obtížná, jelikož vývoj onemocnění může být velmi pozvolný a s mnoha nejednoznačnými příznaky. Mezi ty, které mohou projevům nemoci předcházet, lze zařadit např.

: tendence uzavírat se před okolím, obtíže v osobní hygieně, výraznou vztahovačnost, oploštělost emocí, nesoustředěnost, pocity pronásledování, bizarní nápady, ale také zvýšené užívání návykových látek.

Pokud se již nemoc plně rozvine, může člověk začít trpět bludy, což jsou mylná přesvědčení, která nelze danému jedinci vyvrátit (např. osoba je přesvědčena, že ji v dopravním prostředku všichni sledují nebo že patří mezi vyvolené, kteří mají na světě zvláštní poslání).

Stejně tak se mohou vyskytnout i halucinace, při kterých člověk vnímá určité podněty zkresleně. Časté bývají halucinace sluchové – jde o hlasy, které mohou komentovat chování člověka nebo mu něco nařizovat. Vyskytnout se ovšem mohou i halucinace zrakové, dotykové a další.

Rovněž může mít jedinec pocit, že mu někdo krade myšlenky či mu je naopak do mozku vkládá. Objevují se poruchy motoriky, neklid, ale i výrazná pasivita.

Dále citová oploštělost, nezájem o sociální kontakty, úzkosti a poruchy spánku a v některých případech celková dezorganizace.

Možnosti léčby

Jde o onemocnění, které je léčitelné. Výsledky ukazují, že přibližně 1/3 nemocných se uzdraví zcela, u 1/3 nemocných dochází ke střídání období uzdravování a navrácení příznaků a 1/3 nemocných má obtíže přítomné trvale. Léčba probíhá pomocí specializovaných léků – antipsychotik.

Zároveň je potřeba, aby člověk porozuměl své nemoci a přijal ji, dále aby pochopil, proč musí léky užívat, a také se naučil rozeznat příznaky onemocnění tak, aby mohl případně předejít jeho návratu či zhoršení.

Doplňkovou léčbu může zajistit psychoterapie a také porozumění a podpora příbuzných a okolí.

Zajímavé:  Rýma je považována za banální onemocnění – vše o zdraví

Přečtěte si příběh naší klientky o životě s paranoidní schizofreníí.

Bipolárně afektivní poruchu, která byla dříve označována jako maniodepresivní psychóza, charakterizují patologické výkyvy nálad. U člověka s tímto onemocněním se střídají stavy mánie (pocity výjimečnosti, nadměrné množství energie, dobrá nálada) se stavy deprese (skleslost, ztráta energie, pocity méněcennosti). Tyto proměny mohou probíhat v rámci několika dnů, ale i hodin.

Příčiny vzniku

Bipolárně afektivní porucha nemá jednoznačně známou příčinu. Na vzniku se z velké části podílí genetika, ale také biochemické a hormonální změny a kombinace vlivů zevního prostředí. Určitý podíl na rozvoji onemocnění mohou mít také závažné životní události nebo užívání drog, včetně alkoholu.

Kdo může bipolárně afektivní poruchou onemocnět?

Také toto onemocnění může postihnout jakéhokoliv jedince. Zpravidla se začíná rozvíjet během dospívání a v časné dospělosti, ale k rozpoznání může dojít až o několik let později. Postihuje jednoho až dva lidi ze sta.

Příznaky a projevy

Vlivem bipolárně afektivní poruchy dochází k periodickým změnám nálad. Objevit se mohou následující epizody, které se projevují níže zmíněnými příznaky:

  • deprese – skleslá nálada, pokles energie a aktivity, pesimistické vidění světa, nízké sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, nesoustředěnost, poruchy spánku, snížená chuť k jídlu, myšlenky na smrt
  • mánie – nepřiměřeně veselá nálada, neúčelně zvýšená energie a aktivita, vysoké sebevědomí a sebehodnocení, sklony k velikášství, mnohomluvnost, přeceňování vlastních schopností, ztráta sociálních zábran, nadměrná sexuální aktivita, neúměrné riskování a utrácení peněz
  • hypománie – mírnější projev mánie, při kterém příznaky nejsou tak výrazné, nebo se projevují pouze některé z nich – jde o stav, který nemusí tolik zasáhnout život člověka, ale v budoucnu se může do mánie lehce přesmyknout
  • smíšená epizoda – velmi komplikovaný a rizikový stav zejména kvůli tomu, že se mánie a deprese objevují najednou nebo se během dne střídají – riziko sebevraždy je v tomto případě značně vysoké, v průběhu nemoci ji spáchá jeden člověk z pěti nemocných

Možnosti léčby

V léčbě bipolárně afektivní poruchy mají nezastupitelné místo léky, které lze rozdělit do celkem tří skupin:

  • stabilizátory, které zabraňují patologickým výkyvům nálad
  • antidepresiva, která léčí příznaky depresivních epizod – neměly by však být nasazovány samostatně, ale vždy v kombinaci se stabilizátory nálady, jinak by po zaléčení deprese hrozil přesmyk do nezvladatelné mánie
  • antipsychotika, která v některých případech mají rovněž stabilizační vliv na náladu a také dokáží pacienty se zhoršeným kontaktem s realitou lépe ukotvit

Po zaléčení akutního stavu bipolárně afektivní poruchy pomocí léků, je možné podpůrně využít také psychoterapii. Ta je vhodná zejména proto, aby se člověk dokázal se svým onemocněním vyrovnat a pochopit jej a také, aby dokázal do budoucna rozeznat příznaky signalizující návrat onemocnění.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – 0,9 % (rok 2011)
  • svět – 1,5 % (rozmezí let 2002-2007)

Deprese je nemoc, při které je narušena funkce mozku odpovědná za kontrolu nálady. Jedná se o patologický smutek, který již není pouze běžnou reakcí na nepříjemné události, ale zcela člověka pohltí.

Ten vidí svět a dění kolem sebe negativněji, než tomu ve skutečnosti je, a není schopen svůj stav ovlivnit či změnit.

Dopad to má samozřejmě nejen na člověka samotného, ale také na jeho okolí, blízké osoby, studium či zaměstnání.

Příčiny vzniku

Deprese vzniká vlivem několika faktorů, přičemž zásadní je narušení oblastí mozku, které kontrolují emoce. V těchto oblastech působí tzv. nervové přenašeče (serotonin, noradrenalin, dopamin), látky odpovědné za přenos signálu v mozku, jejichž hladiny jsou při depresi narušeny.

Dále dochází ke změně vylučování hormonu melatoninu, který řídí rytmus spánek-bdění. Na vzniku deprese se také podílí genetická vloha, tedy pokud se deprese vyskytla u příbuzných, může být daný člověk náchylnější ke vzniku této nemoci.

Zpravidla však ke spuštění přispěje určitý silný faktor z vnějšího prostředí, jako například stres (ztráta milované osoby, ztráta zaměstnání, atd.).

Kdo může depresí onemocnět?

S depresí se může během svého života setkat kdokoliv. Často se projeví již v dospívání nebo rané dospělosti. Alespoň jednou za život se vyskytne u každého pátého člověka.

Příznaky a projevy

Deprese se může podle závažnosti projevit jako mírná, středně těžká a těžká. Klíčové je rozpoznat nejčastější příznaky nemoci, které většinou trvají alespoň 14 dní.

Může jít o stále smutnou náladu, pokles sebevědomí, nepřiměřené výčitky, neschopnost prožívat radost, nesoustředěnost, nerozhodnost, celkové zpomalení či naopak napětí a neklid, extrémní únavu, potíže se spánkem (nedostatek či přemíra), sníženou nebo zvýšenou chuť k jídlu a objevit se mohou i sebevražedné myšlenky.

Možnosti léčby

Deprese je léčitelná a při včasném záchytu může být léčba skutečně život zachraňující.

Ve většině případů se neobejde bez specializovaných léků – antidepresiv – která ovlivňují hladiny již zmiňovaných nervových přenašečů. Nástup účinku léků trvá zpravidla 14 dní.

Ze zkušeností je známo, že po zaléčení deprese je vhodné je užívat minimálně dalších šest měsíců, než bude tělo znovu schopné samo ovlivňovat hladiny jednotlivých přenašečů.

Po zaléčení akutního stavu je možné také podpůrně využít psychoterapii. Ta je vhodná zejména z dlouhodobého pohledu na onemocnění a jejím cílem je především naučit člověka žít tak, aby se mu deprese nevracely.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – 6,9 % (rok 2011)
  • svět – 5,6 % (rozmezí let 2002-2007)

Skupina duševních onemocnění, u kterých převažuje nadměrný a opakující se pocit úzkosti se silným tělesným doprovodem.

Tato úzkost je často vyvolána určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně člověka, které běžně nejsou nebezpečné. Zasáhnout může v náhlých záchvatech nebo může na člověka působit trvale.

Tyto poruchy mohou zásadně ovlivnit kvalitu života nemocného, omezují jej v zaměstnání a mají dopad na jeho vztahy i prožití volného času.

Příčiny vzniku

Příčiny vzniku jsou různé. Někteří lidé mají k rozvoji úzkosti vrozené vlohy. Pokud se přidá dlouhodobý stres, zátěžové životní situace, konflikty v rodině či nejrůznější traumatické vlivy (šikana, zneužívání apod.), může k rozvoji úzkostné poruchy s velkou pravděpodobností dojít.

U koho se může neurotická porucha rozvinout?

Porucha může postihnout jakéhokoliv člověka. Počátky se zpravidla zakládají v dětství, nejčastěji se však plně projeví mezi 25.-40. rokem života. Soubor neurotických poruch se považuje za neinfekční epidemii 21. století. Dle statistik jimi trpí čtvrtina celé populace.

Příznaky a projevy

Základním projevem je úzkost, což je nepříjemně vnímaný subjektivní pocit spojený s pocity strachu a ohrožení.

Mírné obavy a úzkosti prožívá každý z nás, ovšem problém nastává tehdy, pokud se úzkost objevuje často, trvá nepřiměřeně dlouho a omezuje člověka v běžné aktivitě.

Úzkost je často doprovázena tělesnými příznaky jako bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost, pocit na zvracení, průjem, závratě, pocit „knedlíku v krku“, návaly horka, pocení, atd.

Úzkostné poruchy lze rozdělit do několika skupin:

  • fobie – patří sem úzkost a strach z určitých objektů a situací (např. arachnofobie), strach z mezilidského kontaktu a veřejného zesměšnění (sociální fobie), atd.
  • panická porucha – náhlý, prudký nástup úzkosti, doprovázený tělesnými projevy (bušení srdce, třes, dušnost), po odeznění člověk často žije ve strachu, kdy se panika opět dostaví
  • generalizovaná úzkostná porucha – úzkost není tak úporná jako u panické poruchy, ale je patrná stále
  • smíšená úzkostně-depresivní porucha – úzkost není tak hluboká jako u panické poruchy a deprese také nedosahuje hloubky depresivního onemocnění
  • Obsedantně-kompulzivní porucha – u člověka se objevují nutkavé myšlenky (obsese), nutkavé jednání (kompulze) či obě varianty – myšlenky jsou zpravidla protikladné vůči těm, které si jedinec přeje, přičemž nutkavé jednání obvykle slouží jako ochrana před úzkosti při těchto myšlenkách
  • Reakce na stres a poruchy přizpůsobení – velmi běžné stavy, vznikají následkem akutního stresu nebo pokračujícího traumatu (např. ztráta blízké osoby, rozchod, konflikty v rodině, narození dítěte)
  • Disociativní poruchy – vyskytují se ve vypjatých stresových situacích a u lidí, kteří mají velmi křehkou osobnostní strukturu – patří sem např. ztráta paměti na události, stupor (člověk je nehybný, ale není v bezvědomí) či ochrnutí končetin bez neurologického či jiného nálezu
  • Somatoformní poruchy – projevem jsou hlavně tělesné příznaky, ale žádné klinické vyšetření neprokáže organický podklad (například člověk má bolesti v určitých částech těla, žádné medicínské vyšetření pro to však nemá vysvětlení)
  • Jiné neurotické poruchy – příkladem je neurastenie, člověk je při ní zvýšeně unavený, oslabený, není schopen se uvolnit, je podrážděný, má narušený spánek, bolesti na hrudi, atd.

Možnosti léčby

V této skupině onemocnění se nejvíce využije psychoterapie (individuální, skupinová, rodinná, kognitivně-behaviorální). Ta pomáhá člověku porozumět, co se s ním děje a snaží se identifikovat faktory, které se na vzniku úzkosti podílejí.

Dále jedince učí, jakým způsobem má zacházet s příznaky a problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mu umožní, aby byl odolnější. Léky jsou v tomto případě až druhotným prostředkem. Mohou pomoci překonat akutní potíže a být jakousi berličkou k tomu, aby byla zahájena psychoterapie.

Nejčastěji se využívají antidepresiva, právě pro svůj protiúzkostný efekt.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – panická porucha: 1,8 % (rok 2011) – generalizovaná úzkostná porucha: 1,7-3,4 % (rok 2011)
  • svět – panická porucha: 1 % (rozmezí let 2001-2011) – generalizovaná úzkostná porucha: 1,8 % (rozmezí let 2001-2012)

Souběh dvou duševních onemocnění u jednoho člověka. Tento pojem definuje lidi, kteří za přítomnosti své psychiatrické poruchy ještě nadužívají nebo jsou přímo závislí na návykových látkách.

V poslední době se lékaři čím dál častěji setkávají zejména s pacienty s diagnózou schizofrenie užívajícími pervitin nebo marihuanu.

Proč tomu tak je, pacienti vysvětlují tím, že jim jsou psychotické prožitky (například, že slyší hlasy, které jim něco přikazují) velmi nepříjemné a že je pomocí drog nebo alkoholu dokážou utlumit.

Snaha unikat k návykovým látkám však z dlouhodobého hlediska značně komplikuje jejich stav a prognózu onemocnění. Častým jevem je také nadužívání alkoholu k uvolnění při úzkostných poruchách nebo depresi. Z dlouhodobého hlediska je zde vysoké riziko vybudování si závislosti. Navíc, alkohol sám, úzkost a depresi prohlubuje.

Zajímavé:  MZ: Pacienti si budou moci připlatit za vybraného lékaře – vše o zdraví

Možnosti léčby

Primárně je nutné vydržet abstinovat od návykových látek, včetně alkoholu. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc, která se na tuto problematiku specializuje, a to právě zejména proto, že kromě samotné abstinence je potřeba adekvátně zaléčit právě duševní onemocnění. Vzhledem k tomu, že se často jedná o již vybudovanou závislost na návykové látce, je léčba během na dlouhou trať.

Život, geny, viry a duševní onemocnění – VZP ČR

Jak před časem konstatoval psychiatr prof. Jiří Raboch, „vyspělá společnost se v posledních desetiletích psychopatologizuje“. Zároveň však pro ono období platí, že psychiatrické pacienty se daří vracet do života lépe než kdy dříve.

Nárůst duševních poruch se týká především neuróz, jejichž výskyt se v posledních desetiletích zhruba zdvojnásobil a které dle hrubých odhadů sužují 35–40 % české populace. Nejvíce je mezi nimi úzkostných poruch, lehčích depresí a poruch chování.

Jde o obtíže, jež sice mají určitý dopad na vnímání reality, ale postižený je schopen takové změny do značné míry reflektovat a zpochybňovat, může tedy nadále žít běžný život a fungovat v něm, byť leckdy omezeně.

Také proto se s nimi léčí jen menší část postižených a těm, kdo odbornou pomoc vyhledávají, stačí ambulantní péče.  

U psychóz, tedy závažných duševních poruch, jako je schizofrenie a závažné formy maniodepresivního a depresivního onemocnění, dochází k narušení kontaktu s realitou, kdy nemocný nedokáže jasně rozlišovat, co je a co není skutečné.

Velice často vyžadují hospitalizaci a nezřídka vedou k trvalému vyřazení z běžného života. Absolutní čísla ani nárůst nejsou u psychóz takové jako u neuróz, přesto i jich přibývá. Například počet schizofreniků stoupl mezi lety 1994 až 2012 o 39 %.

V roce 2017 se u nás s touto psychózou léčilo 51 tisíc lidí, avšak skutečný výskyt se dle odborníků pohybuje okolo stovky tisíc osob.

Sečteme-li vše dohromady, s nějakou duševní poruchou se v současnosti potýká zhruba 20 % Čechů, a co je nejsmutnější, narůstá počet dětských pacientů, u nichž nejvíce přibývá vývojových poruch učení, řeči a chování.

Odborníci se již delší dobu přou, zda jsme svědky skutečného nárůstu psychopatologií nebo jde přírůstek postižených spíše na vrub zlepšení diagnostických metod, odhalujících psychickou poruchu u jedinců, u kterých by staré vyšetřovací metody ukázaly výsledek „v normě“. Čím dál více expertů se však kloní k názoru, že v tom spíše má prsty současná životní realita.

Jeden mrtvičku, jiný cukrovku, další deprese

Naznačuje to i prof. Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky 1.

LF UK a VFN v Praze, když zdůrazňuje, že „výrazný nárůst výskytu duševních onemocnění jde ruku v ruce s epidemickým nárůstem civilizačních chorob“, pro něž se také vžil ekvivalent nemoci z blahobytu, tedy naší žhavé současnosti.

Jestliže běžný život v ní tvoří s civilizačními zdravotními patáliemi neoddělitelný mix, pak je na místě ujasnit si, co do jinak sladké kaše pokroku přisypává hořký pelyněk.

„Život komplikují především události, které člověka přivedou do vlekle nevýhodného postavení, kladou na něj nadměrné nároky a vyvolávají vleklý stres, s nímž se nemůže vyrovnat,“ vysvětluje psychiatr prof.

Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví, a dodává: „Největší klientelu závodního lékaře v mladoboleslavské Škodovce netvoří nejvyšší manažeři, ty závodní doktorka vidí nanejvýš při recepci na radnici, dělníci zase většinou přijdou, jen když potřebují neschopenku nebo si něco udělají.

Všechny ty hypertenze, arytmie, žaludeční vředy a diabety má zejména střední management, mistři, kteří mají obrovskou odpovědnost a minimální možnost něco ovlivnit, což je právě patogenní.“

Právě tento typ stresu, tzv. distres, není, jak vidno, jeden faktor z mnoha, ale cosi jako aristotelský Bůh v roli první příčiny, která teprve spouští ty další.

Velmi zjednodušeně řečeno, distres, do něhož může člověka uvrhnout také traumatizující událost nebo série neštěstí, nejprve pozvolna připraví život o jeho radostnou tvář, čímž začne umetat cestičku vedoucí k nezdravému životnímu stylu, načež biochemicky spustí nahlodávání funkčnosti jednotlivých tělesných orgánů, aby ve finále „našel“ v těle ten, který je nejslabší, a do něj „se zakousne“. Proto někdo dostane infarkt, jiný mrtvici, další diabetes druhého typu či dyspeptický syndrom a u někoho naplno propuknou deprese, ač je prapůvodní spouštěč u všech v podstatě tentýž.

Jsou samozřejmě i tací, co toho posbírají víc. Jak zjistila nedávná studie Národního ústavu duševního zdraví, až polovina lidí s duševní poruchou se potýká s další psychickou či tělesnou chorobou. Další ze závěrů studie konstatuje, že pacienty s duševním onemocněním častěji postihuje vysoký tlak, obezita a poruchy štítné žlázy.

Co víme o vztahu genů a prostředí

Zůstaneme-li u depresí, které jsou dnes opravdu masovou záležitostí, je důležité posvítit si na problém významně související s většinou psychických poruch: Jak je možné, že u jednoho se deprese rozvinou, zatímco u jiného ne, ač se oba topí v distresu či traumatech až po uši? Odpověď na tuto otázku velmi často hledají rodinní příslušníci depresivních pacientů, neboť chtějí vědět, jaká je pravděpodobnost, že onemocní oni. Běžná pacientská příručka, v níž se dočtou, že deprese, schizofrenie nebo bipolární porucha je způsobena souhrou genů a prostředí, jim uspokojivou odpověď rozhodně nedá.

Zmíněný vztah detailněji poodhalil americký psycholog a neurovědec Avshalom Caspi na přelomu tisíciletí. „U lidí, které vyšetřoval, jednak zjišťoval polymorfismy genu pro serotoninový transportér, říkejme jim dlouhá a krátká verze, jednak sledoval lidi, co prodělali mezi jedenadvacátým a šestadvacátým rokem věku nějakou významnou traumatizující událost.

… Objevil, že nositelé dlouhé verze rozvinuli po čtyřech neblahých událostech depresi asi v 17 procentech, zatímco nositelé krátké verze asi v 37 procentech.

Čili pro propuknutí choroby je zčásti nutné, aby se vám něco stalo v životě, ale pak ještě záleží na tom, jakou máte výbavu, a při jedné z nich je dvojnásobná pravděpodobnost rozvinutí deprese než při druhé,“ vysvětluje prof. Höschl.

Důležitou roli sehrávají i další genetické změny týkající se jiných neuropřenašečů a šíření signálu v mozku. Genetické aberace dohromady s biologickými faktory, jako je užívání rizikových látek, pak dle prof.

Höschla vytvářejí „set jakési zranitelnosti vůči tomu, jak nám jde život.

Ten se tedy někdy může ubírat velmi nepříznivým směrem a deprese se nerozvine, protože ho dotyčný zvládá, a u jiného naopak stačí málo, neboť má značné dispozice, a to málo jej zničí“.

Jestliže deprese plnou silou dolehne, způsobí pocity zoufalství, zmaru, pesimismu, nedostačivosti, nízkého sebevědomí.

Zhoubný proces se tak zpětnovazebně posiluje a nemoc sebe samu jakoby podporuje a udržuje.

Navíc každá prodělaná fáze hluboké deprese vyrývá cosi jako brázdu do zranitelnosti postiženého a připravuje půdu pro další rozvoj deprese, k němuž pak dojde mnohem snadněji než předtím.

Infekce a duševní poruchy si jdou na ruku

Matka příroda však hraje s geny, prostředím a naším duševním zdravím další hry. Americký psychopatolog Sarnoff Mednick již v 50. letech minulého století prokázal, že zhruba patnáct až dvacet let po velkých virových chřipkových epidemiích, kdy byly v těhotenství zasaženy celé populace budoucích matek, vzedme se v generaci jejich dětí vlna vyššího výskytu schizofrenie.

Z toho lze vyvodit, že nesprávné propojování neuronálních sítí v mozku vzniká při interakci mezi nějakou infekcí a určitou genetickou zranitelností v kritické periodě vývoje.

„Když infekce udeří před touto periodou, nic se nestane, když potom, tak také ne.

Dalšími podpůrnými důkazy jsou nálezy vyšších protilátek proti například borrelióze v populaci psychiatrických pacientů v porovnání s odpovídající kontrolní populací,“ říká prof. Höschl.

Ten do třetice uvádí ještě jeden důkaz, když uvádí, že existuje „vztah mezi určitou zranitelností pacientů trpících schizofrenií vůči toxoplazmóze, kdy u nich dochází k daleko výraznějšímu morfologickému nálezu na zobrazovacích metodách než u lidí, kteří schizofrenii nemají a naopak, čili jako kdyby tito pacienti infekčnímu agens ,víc chutnali´“.

Vědění je síla

Padla zde zmínka, že ty odolnější z nás ani drsný život na duši nepoznamená, což rozvedeno dál znamená, že zvládání životních traumat udržuje psychickou odolnost na výši. Lze však říci, že tato souvislost do značné míry osvědčuje své fungování i u duševně nemocných. A platí to i pro něco tak nehmotného, jako je slovo.  

V krystalické podobě onu souvislost prokázal německý psychiatr Wolfgang Rutz, který se koncem 70. let minulého století usadil na švédském ostrově Gotland. Když přišel, vládla zde obrovská sebevražednost.

Rutz zareagoval tak, že zdejší rodinné lékaře proškolil o depresi, hlavně jak ji u klientů rozpoznat, na co se jich ptát, co jim vysvětlovat a dávat, k čemu je nabádat. Výsledek se záhy dostavil, ovšem sestával z pomyslných dvou polovin. Tou první byl pokles sebevražednosti vyvolávané depresemi na polovinu.

Druhou tvořilo zjištění, že když se edukace každé tři čtyři roky nezopakuje, vše se vrátí do původního stavu.

Důkazem, že edukace není jen plané tlachání, je už jen skutečnost, že účinně pomáhá rozpouštět pocity stigmatu, dané především informačním vakuem a předsudky. Ty nejčastější dávají schizofrenikům nálepku agresivity a každý jedinec s depresí „si za ni jednoznačně může sám“.

„Nejsem přece magor,“ je proto obvyklá reakce člověka, u něhož okolí pozoruje psychické změny a nabádá jej, aby vyhledal odbornou pomoc.

Avšak když ji skutečně vyhledá a dozví se, co se s ním a v něm děje, je pro něj mnohem snazší připustit možnost, že „zlomená“ psychika je stokrát horší než zlomená noha a vyžaduje nápravu.

Dnes je edukace o povaze duševní poruchy samozřejmou součástí psychiatrické a psychologické praxe. V rámci edukačních programů se vytvářejí tzv. terapeutické aliance, většinou trojúhelník lékař-pacient-rodina. Nezřídka obsahují populárně zaměřený výklad o biologických příčinách onemocnění.

Zpřístupňují nejnovější poznatky o příčinách onemocnění i s pomocí komiksových obrázků a snadno pochopitelných metafor. To vše proto, aby pacient přesně věděl, co se odehrává v jeho mozku.

V dalších krocích ukazují, jak fungují léky, jak změnit životní styl, jak se chránit před časnými varovnými příznaky.

Soudobá péče o pacienty s vážnou duševní poruchou neatakuje jen bludy a halucinace, ty tvoří jakousi pomyslnou špičku ledovce. Hlavní část terapeutického úsilí u psychóz míří na poruchy kognitivních funkcí, které umožňují flexibilně fungovat v tomhle světě, žít, studovat a vydělávat peníze.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *