Rhinoskopie – Vše o zdraví

Rekonskopie je postup, který jevýzkumná metoda, která zkoumá stav nosní dutiny prostřednictvím speciálních zrcadel. Poskytuje možnost vidět všechny změny a otolaryngologické patologie. Je velmi žádoucí.

V jakých případech je nutná rinoskopie?

Indikace pro vedení rinosinusie jsoudiagnostické studie v nosní dutině. To znamená, že jde o běžnou studii ORL v podstatě. Nejčastěji pacienti vyžadují čelní pohled na rhinoskopii.

Hlavní příznaky jsou krvácení z nosu z nejasných důvodů. Také rhinoskopie se uchýlí k senné rýmě, sinusitidě, rýmě. To je široce používán v zakřivení nosní přepážky.

Indikace mohou také zahrnovat traumu na lebku a obličej, bolesti hlavy, adenoidy a polypy.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Nejtěžší je zádajakýsi rhinoskopie. Tento postup, který se provádí pouze za přítomnosti mandlí, hypertrofie patra a edému hlenu. Často dětem dochází strach před ním, a proto není tak snadné utrácet, v tomto ohledu je žádoucí, aby děti pocítili nosofarynx bez použití zrcadel.

Pokud existuje nějaká patologie horní částirespirační trakt vyžaduje zvláštní studii, která zahrnuje vyšetření úst, nosu a krku. Za prvé, odborník potřebuje cítit vše, aby studoval integritu obalů a jejich barvy. Při absenci požadovaného výsledku je vyžadováno speciální vybavení. Rinoskopiyu se dítě snaží jmenovat pouze v nejvíce extrémních případech.

Vlastnosti přípravné procedury

Připravit se na rhinoskopiidalší činnosti se nevyžadují. Bude stačit, aby byl doktor morální osobou. Za tímto účelem musí sdělit průběh postupu, zvládnout hlavní pravidla svého chování během kontroly. Chcete-li zlepšit kvalitu diagnostiky, musíte také využít účinnou anestezii.

Sliznice je stříkána speciálnímnástroj, který má účinek anestetika a proti otoku, což pacientovi umožňuje vyhnout se nepříjemným pocitům a zřejmému tkáňovému edému. Při plánování běžné vyšetření se používá „Lidocaine“. Pokud je vyžadován chirurgický zákrok, pak bude samozřejmě vhodné použít celkovou anestezii.

Během studie potřebuje pacientRelaxujte, abyste se vyhnuli nepříjemným pocitům. V některých případech lékař změní polohu hlavy během manipulace. Pacient by se neměl obávat a nečinit žádné náhlé pohyby. Pokud máte silný strach nebo náhlá bolest, musíte o tom upozornit specialistu.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Chcete-li provést tento postup, můžete kontaktovat:

  • k diagnostice;
  • lékaři ORL;
  • otolaryngologovi.

Technické vlastnosti procesu Rhinoscopy

Rinoskopie je metoda výzkumuse liší poměrně složitou technikou. Tuto proceduru může provést pouze lékař. Hlavním nástrojem je rinoso, který patří k řadě komplexních zařízení. Představuje dvě trubice, z nichž jedna je vložena do nosohltanu a druhá je použita při vyšetření.

Toto zařízení je jinéModifikace, které se projevují v délce vstřikované části v průměru. U dětí je tento postup prováděn pomocí ušní kanyly. V pozdějším věku děti představují speciální sklo, které má malý průměr. Při provádění výzkumu by mělo malé dítě mít dva lékaře, z nichž jeden skutečně provádí postup a druhý drží dítě tak, že se nepodléhá nepotřebným pohybům.

Po aplikaci na nosní slizniciAnestetikum musí být připevněno k hlavě pacienta. Specialista potřebuje, aby svou pravou ruku na týl a začal postupně zavádět zrcadlo v nosu v uzavřené podobě.

Délka vzdálenosti závisí na hypotetické nemoci, nejčastěji se pohybuje od tří do dvaceti milimetrů. Pak se tváře zrcadla pomalu oddělují, aby nezpůsobily pacientovi bolest. Poté se provede kontrola.

V případě nedostatečně dobrého vyšetření se používá sonda.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Endoskopická Rhinoskopie

Je taková léčba a diagnostikapostup, který umožňuje studovat nosní struktury. Tato technika umožňuje minimálně invazivní postupy. Často se o ně uchylují moderní odborníci.

Účinnost endoskopie byla skutečně prokázána.Díky ní můžete identifikovat různé patologické změny v sliznici. Mnoho mikrochirurgických operací je také možné díky existenci takové techniky. Je to opravdový průlom v moderní lékařské vědě.

Chcete-li provést endoskopii, potřebujete nejnovějšívybavení. Pouze odborník může provést všechny manipulace, které by měly pacienta pomoci a neublížit mu. Se všemi pravidly nic neohrozí zdraví člověka. Tato studie vám umožňuje získat spoustu informací.

Přední

Přední rhinoskopie se provádí rychle a neTo způsobuje určité nepohodlí pocity u pacienta. V případě, že nozdry mohou vidět vnitřní části nosní dutiny, doktor vstříkne speciální anestetikem a vložky rhinoscope mající podlouhlé čelisti.

Tato manipulace má tento postup:

Rhinoskopie - Vše o zdraví

  • v předvečer vstupu jsou zavedeny dva centimetry uzavřených tyčí;
  • větve se opatrně pohybují;
  • pacient sedí, drží hlavu rovně nebo lehce nakloní;
  • když se v nosních dírkách objeví furuncles, neprovádějte fyzické vyšetření.

Zadní rhinoskopie

Tento postup je docela bolestivý, používá se ke studiu vzdálených úseků nosní dutiny a oblouku nosohltanu. Provádí se takto:

  • jazyk je posunut dopředu špachtlí;
  • zařízení se vloží do stěny hltanu (potlačuje reflex gagu, který potřebujete pro co nejvíce otevřít ústa a dýchat nosem);
  • pokud má pacient potíže, měl by být hltan zavlažován anestetickým léčivem.

Zadní rhinoskopie je velmi informativnízpůsob zkoušky. Díky němu můžete detekovat polypy, onemocnění lokalizovaná v měkkém patře, adenoidy, zánětlivé procesy v ústech sluchových trubek.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Je třeba poznamenat, že v tomto případě se používáobyčejné malé zrcátko s dlouhou nohou. Musí být vyhřívaný a otřásán po celou dobu, aby se předešlo zamlžování. Kde se provádí rhinoskopie? Postup je prováděn v mnoha soukromých klinikách.

Střední rhinoskopie

Provedení této metody lékařskéPrůzkum používají zařízení, která mají podlouhlé čelisti. Tato technika umožňuje dobrý pohled na horní paranazálních dutin, to znamená, že horní čelist a čelní.

Manipulace se provádí v sedě, alehlavu pacienta je třeba trochu odhodit. Uzavřené větve se zavádějí do nosních dírků po zavlažování anestézou sliznice. Pokud taková potřeba vznikne, ENT používá kapky, které přispívají ke zúžení nádob, aby se rozšířil průchod vzduchu.

Chirurgická Rhinoskopie

Chcete-li odstranit patologické stránky,Používá se rhinoskop, který současně zkoumá a léčí onemocnění. Při chirurgické metodě je nutný malý řez tkání, například pro odstranění nádorů ve formě nádorů, polypů nebo pro odebrání vzorku buněk pro laboratorní testování tohoto materiálu.

Moderní nástroje mohou snížitztráty krve a sledování pomocí optiky v průběhu operace. Díky této technice je možné odstranit pouze poškozené tkáně a zachránit celé zdravé oblasti.

Jsou prováděny všechny manipulace při lokální anestézii se současným použitím aerosolů, které odstraňují edém. Při komplexním provozu je nutná celková anestezie.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Pacient po chirurgickém zákrokuIntervence by měla zůstat v nemocnici jeden nebo dva dny. Pokud nedojde k žádnému negativnímu dopadu, může být vyloučen. Období zotavení trvá déle než sedm dní po rhinoskopii. Tlusté střevo se kontroluje pomocí sigmoidoskopie (kolonoskopie).

Retrograde Rhinoscopy

Tato odrůda je plněpodobně jako v pozdější studii. Jednoduše řečeno, toto je jednoduše druhý název tohoto postupu. Provádí se studie stavu nosohltanu. Pro jeho zavedení potřebuje lékař stěrku, jazyk je stlačen dolů, nasazen je nasofaryngeální zrcadlo. Musí být předehřátá. Zavedení je provedeno zrcadlovou stranou a téměř dosáhne zadní stěny.

Aby se vyloučil emetický reflex, pacient potřebujeuklidněte se, dýchate přes nos a otevřete ústa široce. Díky tomuto procesu uvolňuje měkké patra, což umožňuje odborníkovi studovat studnici nosohltanu. Při silném emetickém reflexu je sliznice mazána speciálními prostředky.

V některých případech se k provedení tohoto postupu používá fibroskop. Někdy je její role prováděna speciálním tipem, který vám umožní úplně vyšetřit nosohltanu.

Nyní víme, co to je – rhinoskopie v medicíně.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Vysvětlení a ukazatele normy

Ukazatele této normy jsou jistéanatomické charakteristiky. Měkké patra by se měla vyznačovat pohybem a symetrií levé a pravé strany. Při vyšetření sliznice je důležité věnovat pozornost jejímu povrchu a barvě.

Obvykle je růžová, hladká, vlhká, oblouk má obrysy, několik lymfatických granulí je viditelné. Ústa mezery jsou spojeny, v nich není žádná oddělitelná látka.

V kryptoch není v normě obsaženo nic, nebo je něco v nevýznamných množstvích.

U dospělých pacientů by měl být oblouk nosohltanu a průchodky volné. Nosní konce obvykle mají růžový odstín a hladký povrch.

Zkoumali jsme proceduru rhinoskopie. To je poměrně běžná metoda vyšetřování.

>

Antibiotika nejsou univerzální řešení na vše, říká lékařka | Zdraví

LN Říká se, že léčená rýma trvá týden a neléčená sedm dní. Platí to, nebo se za těmito potížemi mohou skrývat vážnější problémy?Tato lidová moudrost je v zásadě pravdivá.

Pokud ale rýma trvá déle, tedy více týdnů, nebo má atypický průběh, kdy pacient cítí, že má ucpaný nos, a je pro něj vysmrkávání velmi obtížné, případně dochází ke stékání hlenu do krku, je vhodné otorinolaryngologické, eventuálně alergologické vyšetření.

Může se totiž jednat o alergickou rýmu nebo zánět vedlejších dutin nosních nebo také nosní polypózu čili výskyt polypů, což je častá příčina dlouhodobé nosní neprůchodnosti, zhoršení čichu a podobně. Lékař specialista je schopen tato onemocnění od sebe rozeznat, správně je diagnostikovat a nasadit odpovídající léčbu.

LN Nejen rýma, ale i kašel jsou pro mnoho lidí nechtěnými, avšak častými společníky zimních měsíců. Kdy se s nimi vydat k lékaři?Běžné nachlazení, které provází rýma, mírný kašel a bolest v krku spolu se zvýšenou teplotou, lze většinou zvládnout doma.

Zajímavé:  Alternativní Léčba Panické Poruchy?

Běžná viróza, označovaná právě jako „nachlazení“, trvá přibližně týden a ve většině případů probíhá nekomplikovaně. Správná domácí léčba má zahrnovat klidový režim, tedy skutečný odpočinek v posteli, nikoliv „přecházení“ nemoci, a také doplnění vitaminů, ideálně v podobě čerstvé zeleniny a ovoce.

Namístě je aplikace nosních kapek, které uvolní a zprůchodní nos – s jejich výběrem vám poradí v lékárně – a současně užívání léků s analgetickým a protizánětlivým účinkem, běžně označovaných jako léky na léčbu nachlazení.

Pokud se tato léčba míjí účinkem, potíže přetrvávají, nebo se dokonce zhoršují, je namístě návštěva lékaře, ať už praktického lékaře pro dospělé, nebo praktického lékaře pro děti a dorost. Ten případně rozhodne o návštěvě dalšího specialisty.

LN Kdy ale raději nečekat několik dní na zlepšení stavu a do ordinace se vypravit rovnou?Pokud se stav nemocného výrazně zhorší nebo když teplota vyšší než 38 °C trvá víc než 24 hodin. Nemocný by také měl vyhledat lékařskou pomoc, když se objeví prudká bolest, například ucha, a samozřejmě závažná změna celkového stavu. To může být třeba dušnost u zánětu hrtanu či porucha vědomí.

LN Jaké komplikace se mohou objevit u běžného nachlazení?Je jich celá řada.

Jedná se například o zánět středního ucha, který postihuje nejen děti, ale také dospělé a projevuje se silnými bolestmi ucha či uší, laryngitidu, tedy zánět hrtanu, nebo se může objevit zánět vedlejších nosních dutin. K častým následným komplikacím způsobeným bakteriální nákazou patří rovněž angína či zánět průdušek a případně zánět plic.

LN Kdy má při infekcích dýchacích cest smysl nasadit antibiotika?Běžné nachlazení je virové onemocnění, a proto použití antibiotik, která jsou určená pro léčbu bakteriálních onemocnění, nemá smysl.

Antibiotická léčba by prostě na virovou infekci nefungovala. Přesto si někteří pacienti myslí, že antibiotika jsou „univerzálním řešením“ pro všechny infekce dýchacích cest, což je omyl. Antibiotika se nasadí, pokud nastane následná bakteriální komplikace.

Pak mohou nemocnému přinést skutečnou úlevu a zastavit infekci.

LN Je nutné, aby nasazení antibiotik předcházelo mikrobiologické vyšetření v laboratoři?Při běžných virových nebo bakteriálních infekcích horních cest dýchacích se výtěry standardně neprovádějí.

Důvodem je to, že často je vývoj onemocnění při komplikacích tak rychlý, že si nemůžeme dovolit prodlení způsobené čekáním na výsledek výtěru a antibiotika nasazujeme na základě klinického vyšetření pacienta.

Výtěr, kdy lékař pomocí sterilní štětičky setře povrch mandle či nosohltanu a odešle tento biologický materiál do laboratoře k mikrobiologickému vyšetření, je namístě provést, když se stav nemocného i přes nasazenou antibiotickou léčbu nelepší či se infekce dýchacích cest u něj často opakují.

Rhinoskopie - Vše o zdraví

Rhinoskopie

Rhinoskopie je vyšetření dutiny nosní. Patří mezi základní otorhinolaryngologická (ORL) vyšetření. Rozlišuje se na dva základní typy. Přední rhinoskopii provádí lékař Vašimi nosními dírkami, zadní skrz Vaše ústa.

Mezi nejčastější důvody k provedení rhinoskopie patří krvácení z nosu, úraz obličeje, chronická rýma, poruchy průchodnosti nosu (zánětem, polypem, nádorem) nebo zánět dutin.

Nos vám vyšetří otorhinolaryngolog nebo praktický lékař.

Rhinoskopie - Vše o zdraví kašel

Rhinoskopie je vyšetření dutiny nosní. Patří mezi základní otorhinolaryngologická (ORL) vyšetření. Rozlišuje se na dva základní typy. Přední rhinoskopii provádí lékař Vašimi nosními dírkami, zadní skrz Vaše ústa.

Nejstarší záznamy o provádění přední rhinoskopie pocházejí ze 12. století. Charakteristické kulaté náhlavní zrcátko, symbol lékařů, zavedl v 17. století francouzský lékař Pierre Borel. Díra do jeho středu přibyla až o něco později.

Metodu zadní rhinoskopie v roce 1859 vymyslel český fyziolog Jan N. Čermák.

#IMG#

Kdy se vyšetření používá..

Mezi nejčastější důvody k provedení rhinoskopie patří krvácení z nosu, úraz obličeje, chronická rýma, poruchy průchodnosti nosu (zánětem, polypem, nádorem) nebo zánět dutin. Nos vám vyšetří otorhinolaryngolog nebo praktický lékař.

K čemu vyšetření slouží..

Rhinoskopie umožní lékaři prohlédnout zepředu (nosními dírkami) i zezadu (ústy) obě Vaše nosní dutiny. Odhalí příčinu obtížného dýchání nosem nebo zdroj krvácení. Ukáže změny sliznice, které způsobila Vaše chronická rýma. Ukáže vstupy do vedlejších (paranazálních) dutin a pomůže k diagnóze jejich zánětu.

Co je k vyšetření potřeba..

K přední rhinoskopii se užívají speciální nosní zrcátka. Vypadají jako malé „kleštičky“ se zvláštním zahnutým koncem. Zadní rhinoskopie se provádí pomocí jiného druhu zrcátka. Jeho kulatá zobrazovací plocha svírá s držadlem určitý úhel. Díky tomuto zahnutí umožňuje pohled do dutiny nosní zezadu.

K odtažení jazyka se používá lžíce. K oběma způsobům vyšetření je potřeba dobré světlo. Klasicky se zajišťuje pomocí lampy nad Vaší hlavou a zrcátka na lékařové hlavě. Moderní způsob osvětlení umožňuje malá lampička na lékařově čele. Při vyšetření se užívá látka způsobující stažení (konstrikci) cév ve Vaší nosní sliznici, tzv.

anemizační roztok.

Jaký je princip..

Zrcátko na přední rhinoskopii roztáhne Vaši nosní dírku a umožní pohled do nosu. Světlo z lampy nad Vaší hlavou se odráží od zrcátka na lékařově hlavě a svítí dovnitř. Otvorem uprostřed zrcátka lékař pozoruje Vaši nosní dutinu. Zrcátko na zadní rhinoskopii se jen zavede do Vaší ústní dutiny a otočí svojí zobrazovací plochou nahoru. Nosní dutina se osvětluje stejným způsobem.

Jak se na to připravit..

Vyšetření nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu.

Jak to probíhá..

Po příchodu do ordinace Vás lékař posadí do vyšetřovacího křesla. Rozsvítí lampu nad Vaší hlavou, vezme si nástroje na vyšetření a na hlavu nasadí zrcátko. Nejdříve Vás požádá o zaklonění hlavy a provede přední rhinoskopii.

Při ní do Vaší nosní dírky zavede zrcátko, jemně ho roztáhne a podívá se do nosu. K zadní rhinoskopii si vezme jiné zrcátko. Požádá Vás o otevření úst a podívá se do Vašeho nosu zezadu. Přitom odtáhne jazyk dolů speciální lžící.

Po přehlédnutí sliznice oběma způsoby může použít anemizační roztok a vyšetření zopakovat. Celé vyšetření trvá asi 5 až 10 minut.

Kdy bude výsledek..

Výsledek vyšetření se dozvíte hned po jeho ukončení.

Co to řekne/ukáže..

Otorhinolaryngolog hodnotí stav Vaší nosní sliznice, charakter sekretu a všímá si případných anatomických deformit a anomálií nosní dutiny. Za normálních okolností jsou obě Vaše nosní dutiny volně průchodné, mají růžovou sliznici a nikde není vidět krvácení.

Vaše nosní přepážka prochází rovně středem. Při akutním zánětu bývá sliznice zarudlá, prosáklá a zduřelá. Pokrývá ji vodnatý nebo různě zbarvený sekret. Zduřelá sliznice omezuje průchodnost Vašeho nosu. Chronický zánět může sliznici naopak snížit.

Pří vývojové anomálii nebo po úraze je Vaše nosní přepážka vychýlená na některou stranu.

Kam povedou další kroky..

Vyšetření Vás nijak neomezuje. Po jeho provedení se můžete věnovat libovolné činnosti.

Dostupnost..

Vyšetření provádí všechny otorhinolaryngologické (ORL) ambulance. Krvácení z nosu Nosní dutiny Nosní polypy Nosní přepážka Zadní rýma Líbil se vám článek? ANO NE Tetanie

dobrý den prosím o radu jak se pozná tetanie,protože moje neuroložka mi nedělala…

Mentální anorexie

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Za poslední rok a půl jsem zhubla…

Bolest hlavy

Dobrý den už pul roku se necitim ve své kůži.Začalo to tím ze me vzadu na zátylku…

Brnění rukou v noci

Dobry den, posledních pár dní se mi stava to ze pravidelně během kazdeho spanku…

Diskopatie

Dobrý den, prosím vysvětlete mi výsledky z CT L5/S1 – páteřní kanál primárně…

Bolest v pupíku

Několik týdnů mě pobolívá v pupíku při doteku přímo v pupíku. Posledník několik…

Bolest hlavy

Dobrý den, mám dotaz ohledně moji přítelkyně. Je ji 25 let a uz asi pres 5…

Zlomenina nártu

Dobry den, Je mi 30 let. Pred mesicem jsem si zlomila kost nartu 5 metatarzu…

Padají mi věci z ruky

Dobrý den. Můj problém už vnímám delší dobu. Často mi padají věci z rukou. Pracuji…

Díry v zubech

Dobrý den, Mám na zubech díry pravděpodobně od bakterií. Mam je tam cca tři…

Zánět dutin není záležitostí jen zimy

Do dospělosti si neseme vklad nejen genetický, ale také zkušenosti s otužilostí z dětství. Pokud jsme byli v péči příliš úzkostných rodičů, kteří nás stále navlékali do několika vrstev oděvů, ať mrzlo, či nikoliv, naše tělo postupně ztratilo citlivost správně reagovat na výkyvy počasí. Muži jsou na tom s otužilostí lépe než ženy, které si rády pohoví v teple.

V dospělosti bývají odolní ti, kdo v dětství rebelovali s oblečením. Bohužel dnešní dětská generace si zakládá na hlubokou neodolnost.Všechny dnešní vymoženosti, které nám usnadňují život, na druhou stranu oslabují naši odolnost a obranyschopnost.

Zajímavé:  Průmysl Vyrábějící Barvy Léky Benzín?

Klimatizace má na nás vyloženě negativní účinek, na druhou stranu přetápění v zimním období nám také neprospívá – ideální teplota v místnosti by měla být kolem 18 stupňů.

Pokud tedy nejsme imunitně odolní nebo máme predispozice pro různé alergie, můžeme se setkat s nepříjemným zánětem, který postihuje vedlejší nosní dutiny (čelistní, čelní, klínové, etmoidální).Nejčastěji jsou postiženy dutiny čelistní (velké dutiny nad či v horní čelisti a po stranách tváře) a čelní (neboli frontální – dutina pod nadočnicovými oblouky mířící někdy vysoko do čela).

Onemocnění je snadno poznatelné. Zhoršené nosní dýchání, rýma, specifická bolest hlavy nad velkými dutinami (v lícní krajině nebo na čele). Při předklonu se bolest prudce násobí. Je možné zhoršení čichu, otoky obličejové části, může se objevit bolest zubů, uší, krku, tlak za očima, slzení, zhoršení zraku, malátnost, únava, někdy i teploty.

Lékař zjišťuje pohmatem a poklepem citlivost postižené oblasti, následuje rinoskopie, která podrobně ukáže stav sliznic, a diafonoskopie – pomocí speciálního světla zavedeného do úst lékař zkoumá, jak dutiny vypadají, zda jsou průchozí a čisté. Často je potřeba provést rtg vyšetření nebo CT pro vyjasnění velikosti a stavu dutin pacienta.

Alergie (např. na mléčné výrobky, lepek, pyl…), hnisavá infekce v horní čelisti (neošetřený zub), nosní polypy, infekce horních cest dýchacích, křivá nosní překážka, dlouhodobé užívání léků či sprejů do nosu, úzký prostor vedoucí z dutin, úrazy, vrozené vady – to vše může být důvodem pro onemocnění dutin.

Mnohdy ani nevnímáme, jak dýcháme. Zjistíme-li, že dýcháme ústy, je to špatně. Přirozené a zdravé je dýchat nosem. Existují samozřejmě defekty, kdy je dýchání nosem značně omezeno.

Jedná se o křivou nosní přepážku nebo křivý nos vzniklý následkem úrazu. Dále též o komplikace způsobené alergií, kdy sliznice zduří, kdy člověk stěží dýchá nosem a lapá po dechu.Ale normální a přirozené je dýchat nosem.

Pokud zjistíte, že máte sklon dýchat ústy, je třeba zjistit příčinu.

Lékaři jsou překvapeni i tím, kolik lidí neumí správně smrkat. Ab se udržela správná nosní průchodnost, je zapotřebí ošetřit každou dírku zvlášť, s určitou silou, ne jen tak otírat špičku nosu. Vhodným pomocníkem nosní hygieny jsou průplachy nosu vodou se solí.

Nebezpečné záněty

Nebezpečné bývají jednostranné záněty v maxilárních (čelistních) dutinách v důsledku zánětu kořenů zubu na horním oblouku čelisti, které jsou těsně pod sliznicí dutiny. Proto nikdy nenechávejte děravý, zkažený zub dlouhou doby bez ošetření. Pokud situaci podceníte, může to skončit operativním zákrokem. Jestliže by se infekce a zánět rozšířily, hnis se může dostat dále, i do mozku.

Záněty dutin mohou být příčinou plicních potíží, bronchitid, mohou  zhoršovat astma. Z nemocné dutiny vytéká infekční sekret, a pokud je nevysmrkáte, transportem po sliznici stéká směrem dolů. Protože je hustší, nedostane se do žaludku jako za normálních okolností, ale může zatéct do plic a tam způsobit zánět.

Může též nastat hematogenní rozsev (rozšíření infekčních ložisek krevní cestou), což je nebezpečné především u závažných operací.

Proto by každé komplikované operaci mělo předcházet podrobné vyšetření pacienta, kdy se hledá skrytá fokální infekce (její ložisko), které by posléze mohlo zhatit zdárný průběh operace, pooperačních stavů a dokonce ohrozit život pacienta.

Potíže s dutinami nejsou záležitostí  jen zimního období. V létě hrají svou roli pyly, v důsledku toho zduřelá sliznice a ucpaný nos. V zimě, pokud člověk není otužilý a neumí zacházet se svou termoregulací, si také může přivodit zdravotní problém.

Onemocnění není záležitost pouze fyzického těla a jeho odolnosti, ale také mysli. Je nesmírně důležité, jakým způsobem přistupujeme k sobě i okolnímu světu.

Pokud nám vládne strach, stres či nedůvěra ve své vlastní schopnosti nebo ve správnost léčby, jen věci zhoršujeme.

V jídle omezte hlenotvorné potraviny, mléko, cukr (sladkosti), přidejte porce ovoce a zeleniny, hodně pijte pramenitou vodu, v mnoha případech může být úlevné pálivé koření, které má vliv na rozpouštění hlenu v organismu (cibule, česnek, feferonky, kari nebo křen).

Léčba

Při léčbě se využívají antihistaminika (zmírňují projevy alergického zánětu, zmenšují otok sliznic), analgetika, antipyretika, sekretolytika, expektorancia (zkapalňují hlen, aby se mohl dostat ven vykašláváním). Lokálně se aplikují nosní kapky a spreje, které usnadňují dýchání.

Téměř každý slyšel o strašlivé bolesti během punkce. Je třeba říci, že punkce by při správném znecitlivění a správném postupu bolest neměla. A o při punkci jde? Dutiny jsou specifickou oblastí, odkud se sám od sebe nedostane.

Prostor je obklopen kostí, přístupné je pouze jedno místo v nose, kde je kost nejtenčí. Tam se dá poměrně snadno proniknout jehlou dovnitř, prostor vypláchnout a hnis odstranit. Když člověk není vyděšený, zákrok proběhne bez potíží.

Punkce je skutečně nutná záležitost – pokud je hnis v dutině, výsledkem budou vážné komplikace. I na zánět dutin se dá umřít, jestliže se zanedbá.

Rozhodně neberte sami dlouhodobě antihistaminika, dále také dekongesční látky (kapky či spreje do nosu – při jejich používání delším než týden dochází ke zhoršení průchodnosti nosní dutiny a člověk má tendenci užívat čím dál více kapek). Nespoléhejte také na kortikoidy – ty by se neměly užívat dlouhodobě, pouze po nezbytnou dobu. Efekt kortikoidních léků do nosu můžete očekávat nejdřív za týden, ovšem třeba i za měsíc.

Veterinární nemocnice a ambulance

Endoskopií rozumíme nahlížení do tělních dutin pomocí optické soustavy a jednotlivé techniky mají potom pojmenování podle oblasti, kterou vyšetřují. Rhinoskopie vyšetřuje nosní dutinu, laryngoskopie oblast nosohltanu, hltanu a hrtanu,  (tracheo)bronchoskopie průdušnici a průdušky.

Esophagoskopií nahlížíme do jícnu, grastro(duodeno)skopií do žaludku a dvanáctníku vyšetřovaného, kolonoskopií potom do tlustého střeva. K těmto vyšetřením používáme ohebné i tuhé přístroje a nástroje, vybavené buď vláknovou optikou  či kamerou. Technika nám umožňuje kromě zobrazení i odběr vzorků z postiženého místa, což mívá pro diagnostiku zásadní přínos.

Výše uvedené techniky, i přesto, že vyžadují anestezi kvůli nemožnosti spolupráce pacienta, jsou neinvazivní, pronikáme do uvedených tělních dutin, resp, trubic fysiologickými otvory.

Endoskopicky však lze vyšetřit i dutiny kam žádný přirozený otvor nevede, jako je například dutina břišní (této technice říkáme laparoskopie), dutina hrudní (thorakoskopie), nebo do kloubu (arthroskopie). V těchto případech musíme vytvořit na povrhu těla otvor, kterým do této dutiny pronikneme.

Pohled do těla prostřednictvím analýzy odraženého ultrazvuku se obecně nazývá (ultra)sonografie.

Z fysikální podstaty umožňuje tato technika zobrazení měkkých tkání, jako jsou orgány dutiny břišní, tedy játra, ledviny, slezina, močový měchýř, děloha a vaječníky, střeva, nadledviny, slinivka břišní.

Velmi důležitou  oblastí, kde je ultrazvukové vyšetření mimořádně přínosné, je sonografické vyšetření srdce. Protože je tato techni velmi odlišná od ostatní sonografie a protože je velmi úzce svázána s vlastní kardiologií, označuje se jako echokardiografie.

Překážkou pro šíření ultrazvuku jsou jednak kosti, jednak ale i vzduch. Proto bývá obtížné vyšetřit pacienta s plynatostí střev, ale proto také obtížně vyšetříme fysiologické plíce. A plíce jsou i orgánem komplikujícím echokardiografické vyšetření.

Ultrasonografie umožňuje jednak vyšetřované struktury zcela neinvazivně, nebolestivě a bez anesteze zobrazit ve formě dvojrozměrného obrazu v reálném čase, ale také prostřednictví dopplerovské techniky změřit a zobrazit průtok krve. Tato možnost zásadně posouvá přínos této techniky z hlediska posouzení funkce vyšetřovaných orgánů. Oproti tomu zobrazení označované jako 3D, kterého je sonografie také schopna, ve veterinární medicině velký přínos nemá.

Již dlouhou dobu používá medicína k zobrazení tu část elektromagnetického spektra, které označujeme  jako rentgenové záření. I když se jedná o ionizující záření, které ve velkých dávkách může organismus poškozovat, exposice používané v lékařství nebezpečí nepřináší.

Rentgenová lékařská technika používá na rozdíl od sonografie prozáření vyšetřované oblasti, nikoliv odrazu vlnění.

A protože je rentgenové záření jednotlivými atomy pohlcování tím více, čím mají větší atomovou hmotnost, zobrazí se kontrastně kosti, kde je převaha vápníku a fosforu, oproti ostatním tkáním, kde je převážně zastoupen vodík, uhlík, kyslík a dusík.

Rozdíl mezi měkkým tkáněmi je potom umožněn podílem vody, případně vzduchu, který svou řídkostí RTG záření pohlcuje zcela minimálně. Proto je rentgenové záření tolik vhodné k diagnostice onemocnění kostí případně plic, kdy je kontrast zajištěn přítomným vzduchem.

Pro zvýšení kontrastu a posouzení funkčních změn se používají rentgenové kontrastní látky, buď na bázi síranu barnatého, nebo jodu. První vpravujeme do trávicího traktu, jodové přípravky můžeme podávat i do krevní oběhu nebo dalších prostor, například do páteřního kanálu. Použitím kontrastních látek můžeme zkoumat funkčnost a průchodnost trávicí trubice, vylučování ledvinami, nebo míšní anomálie. Kontrastní látky lez dopravovat i cévním katetrem na specifická místa krevního oběhu a v takovém případě hovoříme o angiografii.

Zajímavé:  Dítě Nechce Brát Léky?

Původní rentgenová technika, ať pozorováním v pohybu (skiaskopie), či na ozářením filmu (skiagrafie) umožňovala jen rovinou projekci vyšetřované části těla, tedy ztrátu prostorové informace.

Z toho důvodu se s rozvojem výpočetní techniky začalo používat vyšetření označované jako počítačová, či lépe výpočtová tomografie. Při ní je pacient ozářen kolem dokola rotujícím RTG zářičem snímané záření je potom prostřednictvím počítače převedeno na trojrozměrný obraz.

A zatímco v sonografii je trojrozměrný nevýznamnou nástavbou, diagnostický přínos výpočtové tomografie je značný.

Vyšetření magnetickou rezonancí je založeno na sledování magnetického pole jednotlivých atomů ve tkáni.

Aby mohl být takto malý magnetický moment měřen, nejprve se pomocí složitého a silného magenetického pole u všech atomů sledovaného prvku (pro 2D zobrazení se používá atom vodíku) nejprve uspořádá a potom po zrušení působení vnějšího magnetického pole je měřena přiloženou cívkou indukce elektrického proudu, působená návratem magnetického momentu jednotlivých atomů do původního stavu. Při tomto snímání se podobně jako u vyšetření CT sleduje i prostorové uspořádání. Výhodou je, že při tomto vyšetření neruší zobrazení kostí. Kvůli časové náročnosti zpracování velmi slabého signálu je problémem zachycení v reálném čase. Proto při vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) zobrazujeme trojrozměrně tkáně s dostatečným obsahem vody, jako je mozek a orgány dutiny břišní, na nejnovějších výkonných přístrojích lze však zobrazit i srdce.

Rhinoskopie (rinoskopie)

Další názvy: rinoskopie, vyšetření nosu, přední rinoskopie, střední rinoskopie

V textu najdete:
Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření

Popis rhinoskopie

Rhinoskopie je vyšetřování nosních dutin zrakem. Patří mezi základní
otorhinolaryngologická (ORL) vyšetření, provádí se ambulantně,
bez nutnosti předchozí přípravy.

Rhinoskopie se, podle anatomického uspořádání, dělí na rhinoskopii
přední, kdy nosním zrcátkem lze přímo pohlédnout přední části nosní
dutiny. Střední – zrcátkem s dlouhými lupeny lze vyšetřit přímo
hluboké části nosní dutiny a zadní – vyšetřovací způsob vynalezený
Janem N. Čermákem, kdy se hodnotí zadní části nosu nepřímo, malým
zrcátkem, zavedeným ústy za měkké patro a čípek.

Smyslem vyšetření je odhalení příčin krvácení
z nosu
, chronické rýmy, obtížného
dýchání
, poruch průchodnosti nosu (zánětem,
polypem, nádorem) nebo zánětu dutin. Dalším důvodem
bývá diagnostické zhodnocení nosních dutin po úrazu obličeje.

Z historie vyšetření

Nejstarší písemné záznamy o provedení rhinoskopie pocházejí ze
12. století.
V 17. století zavedl francouzský lékař Pierre Borel do praxe pomocné
vyšetřovací kulaté zrcátko. Toto zrcátko se pouze s malou obměnou
(přibyl malý otvor v jeho středu) používá dodnes.

Zadní rhinoskopie se provádí až od druhé poloviny
19. století, jejím objevitelem a průkopníkem byl český lékař Jan. N.
Čermák.

Přístroj na rhinoskopii

K přední rhinoskopii se používá Hartmannovo rozvírací nosní
zrcátko
. Jedná se o speciální nástroj – malé „kleštičky“
se zvláštním nálevkovitým zahnutým koncem.

Zadní rhinoskopie se provádí pomocí zrcátka s kulatou zobrazovací
plochou.

Tato ploška svírá přesně stanovený úhel s rukovětí zrcátka,
pouze díky tomuto „naklonění“ je možné prostor za měkkým patrem
prohlédnout.

Velmi důležité je také dobré osvětlení. Světlo se
odráží od zrcátka umístěného na lékařově hlavě a osvětluje
vyšetřované dutiny.

Kdy se rhinoskopie doporučuje

Vyšetření se provádí na doporučení obvodního lékaře, lékaře ORL
nebo chirurga (při úrazu obličeje).

Mezi nejčastější důvody k provedení rhinoskopie patří krvácení
z nosu – akutní(po úrazu) nebo chronické, chronická rýma, poruchy
průchodnosti nosu (zánětem, polypem, nádorem) nebo zánět dutin.

Co dělat před rhinoskopií

Před vyšetřením není nutná žádná příprava. Je dovoleno normálně
jíst, pít a užívat předepsané léky.

Vyšetření se je zcela neomezující a provádí se
ambulantně.

Průběh rhinoskopie

Při vyšetření pacient sedí čelem k lékaři. Lékař má na hlavě
připevněné zrcátko z jehož pomocí směřuje světlo z lampy do
vyšetřovaných dutin.

Nejprve se provádí takzvaná přední rhinoskopie.

Po zhodnocení nosního
vchodu pohledem zavádí lékař Hartmanovo zrcátko vyšetřuje případné
anatomické deformity a anomálie nosní dutiny, dále hodnotí přepážku
nosní (septum), stav sliznic (růžová, zarudlá, s otokem), přítomnost
sekrece (čirá, hlenovitá, zkalená, zánětlivá, s příměsí krve,
zaschlé krusty…), konfiguraci dolní a střední skořepy nosní. Horní
skořepa je přímému pohledu většinou nepřístupná.

Vyšetření pomocí Hartmannova nosního zrcátka neumožní
z anatomických důvodů vyšetřit celou oblast nosních dutin. Toto
umožňuje zadní rhinoskopie. Provádí se také vsedě. Lékař pacienta
vyzve, aby zaklonil hlavu a otevřel ústa.

Pro zpřehlednění vyšetřované
oblasti ještě, pomocí špachtle, stlačí jazyk směrem dolů. Pak zavádí
speciální zrcátko, díky kterému může hodnotit zadní části nosní
dutiny, choany (párový otvor spojující dutinu ústní s dutinou nosní) a
nosohltan.

Toto vyšetření je také možné provést pomocí
endoskopu.

Vyšetření je nebolestivé a celkově trvá** cca 10minut**.

Po rhinoskopii

Po vyšetření nejsou nutná další opatření. Pacient může ihned
odejít domů a věnovat se jakékoli činnosti.

Výsledek rhinoskopie

Výsledek rhinoskopie sděluje lékař pacientovi ihned po ukončení
vyšetření.

Další názvy: rinoskopie, vyšetření nosu, přední rinoskopie, střední rinoskopie

Rhinoskopie

Rhinoskopie je optické vyšetření nosních dutin a řadíme ji mezi základní otorhinolaryngologické vyšetřovací metody. Rhinoskopie je prováděna ambulantně a není nutné se na ni nijak speciálně připravovat. Existuje tzv. rhinoskopie přední, při níž je prostřednictvím nosního zrcátka vyšetřen předek nosní dutiny.

Ke střední rhinoskopii je zapotřebí speciálního zrcátka s dlouhými lupeny, pomocí něhož lze prohlédnout hluboké části nosní dutiny. Zadní rhinoskopii objevil a popsal český lékař Jan N. Čermák a díky ní lze prohlédnout zadní části nosu.

Vyšetření probíhá nepřímo a za pomoci zrcátka, které lékař zavede prostřednictvím úst za měkké patro a čípek.

Rhinoskopie slouží k objevení příčiny nosního krvácení, obtížného dýchání či chronické rýmy. Prostřednictvím rhinoskopie lze diagnostikovat i poruchu nosní průchodnosti vinou zánětu, nádoru či polypu, odhalit lze i zánět dutin. Rhinoskopie je rovněž doporučena pacientům po úrazu obličeje, neboť s její pomocí lze zhodnotit nosní dutinu.

Rhinoskopie byla podle záznamů provedena poprvé již ve 12. století, ale k jejímu rozšíření došlo až ve století 17., kdy lékař Pierre Borel zavedl ve Francii používání kulatého zrcátka. To se používá v modifikované podobě dodnes, v současnosti má však zrcátko ve svém středu malý otvor. Zadní rhinoskopii pak objevil a poprvé také provedl český lékař Jan N. Čermák v 2. polovině 19. století.

Přední rhinoskopie je prováděna pomocí Hartmannova rozvíracího nosního zrcátka, jež vypadá jako malé kleštičky, které jsou na konci nálevkovitě zahnuty.

K zadní rhinoskopii je používáno zrcátka s kulatou zobrazovací plochou, která svírá s rukovětí přesný úhel, díky němuž pak může lékař zkontrolovat prostor za měkkým patrem. Nezbytnou součástí rhinoskopického vyšetření je rovněž kvalitní osvětlení.

Odraz světla od zrcátka na hlavě doktora pak osvětlí dutinu, a umožní tím řádné vyšetření.

Rhinoskopii doporučí praktický lékař či ORL specialista pacientům s chronickou rýmou, zánětem dutin, krvácením z nosu či s poruchou průchodnosti nosu kvůli zánětu, nádoru či polypu. Rhinoskopii může doporučit také chirurg v případě úrazu obličeje.

Na vyšetření se nemusí pacient nijak speciálně připravovat, může jíst, pít i užívat léky. Rhinoskopie pacienta nijak neomezuje ani nezatěžuje a probíhá ambulantní formou.

Pacient se posadí čelem k doktorovi, který má na hlavě umístěné zrcátko, díky němuž lze osvětlit dutiny pacienta. Začíná se přední rhinoskopií a nejprve lékař zrakem prohlédne nosní vchod. Následně zavede Hartmannovo nosní zrcátko, pomocí kterého lze odhalit anatomické deformity a anomálie dutiny nosu.

Lékař hodnotí také nosní přepážku neboli septum i stav sliznice, která může být růžová, ale také oteklá či zarudlá apod. Dále hodnotí přítomnost sekrece, jež bývá obvykle čirá, avšak v některých případech může být hlenovitá, zkalená, s příměsí krve, zánětlivá či se zaschlou krustou.

Lékař kontroluje také konfiguraci dolní a střední nosní skořepy, přičemž horní skořepu takto vyšetřit obvykle nelze.

Hartmannovým nosním zrcátkem však nelze vyšetřit celou nosní dutinu, a právě proto má svoji nezastupitelnou roli i zadní rhinoskopie. Při ní pacient rovněž sedí a na pokyn lékaře zakloní hlavu a otevře ústa.

Lékař pak navíc špachtlí stlačí pacientův jazyk směrem dolů a zavede speciální zrcátko, které mu umožní prohlédnout zadní části dutiny nosu, nosohltanu a tzv. choany, což je párový otvor, jenž spojuje ústní a nosní dutinu.

Kromě speciálního zrcátka je k vyšetření rovněž použit endoskop.

Rhinoskopie je bezbolestná a zabere jen několik málo minut, většinou okolo 10.

Po vyšetření není nutné dodržovat žádný speciální režim, pacient odchází domů a zapojuje se do běžných denních aktivit.

Výsledek se vyšetřovaná osoba dozví okamžitě po rhinoskopii.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector