Prvořadým kritériem úspěšnosti operace je zachování kvality života pacienta. Proto v případě rizika není operatér tolik radikální, ponechává někdy část tumoru v těle a pacient se pak léčí jinou cestou, říká Brichtová.
O svém povolání mluví jednou jako o umění a později přirovnává výzkum mozku ke studiu vesmíru. Eva Brichtová, absolventka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je první ženou v Česku, která získala docenturu v neurochirurgii. Kromě ní mají atestaci v oboru jenom tři další ženy.
Denně pečuje o lidi, kteří jí svěřují do rukou snad nejcennější orgán v těle.
Jak se k vám pacienti přesně dostávají?Přicházejí dvěma hlavními cestami. Část pacientů pošle k nám do neurochirurgické ambulance s konkrétní diagnózou neurolog a oni se mnou tady pak konzultují léčebný postup.
Vysvětluji jim, co přesně jejich problém znamená a jaké existují léčebné možnosti. Poté pacientovi nabídnu operační řešení, a když souhlasí, tak i termín operace.
Na druhé straně provádíme akutní zákroky, například když na heliportu v naší nemocnici přistane vrtulník s pacientem po úrazu hlavy. Takový člověk pokračuje většinou rovnou na operační sál.
Říkáte „když pacient souhlasí“. Jak často se děje, že s operací nesouhlasí?Někdo přijde jen na konzultaci, popovídat si o alternativách léčby. Některé mozkové nádory lze léčit jinak než operačně, například chemo nebo radioterapií. To už je ovšem práce pro jiné odborníky.
Váš obor se za posledních dvacet let ohromně rozvinul. Zůstává vlastní práce operatéra prací rukou?Neurochirurgie doznala v posledních dvaceti letech opravdu velkých změn. Technické vymoženosti, jako jsou navigační systémy a operační mikroskopy, zpřesnily operační přístupy a techniky.
Operování se tak stává jemnějším a sofistikovanějším. Neurochirurgové byli dřív hodně odkázáni na prostorovou představivost, nemohli tolik využívat zobrazovací zařízení. Orientovali se do značné míry podle klinického neurologického nálezu a k dispozici byla pouze rentgenová vyšetření, která nedokázala zobrazit mozkovou tkáň.
CT vyšetření, které se začalo používat v 70. letech 20. století, znamenalo v neurochirurgii zásadní zvrat. Další posun přinesla stále se zdokonalující magnetická rezonance, která je schopná zjistit nejen anatomické struktury, ale i funkce mozku.
Při operacích cévních mozkových lézí máme k dispozici kontrastní látku, která pod mikroskopem přímo na operačním sále ukáže, zda jsme správně naložili svorku na tepennou výduť. Také existují látky, které pod mikroskopem „rozsvítí“ nádorem postižené buňky. Můžeme tak během operace přesně určit rozsah nádoru.
Co se týká léčby epilepsie, objevují se další nové možnosti, jak zjistit, odkud epileptické záchvaty v mozku vycházejí.
A co ta práce rukou?Přiznejme si, že přes všechny významné technické vymoženosti pokrok nespěje kupředu tak rychle, jak se donedávna předpovídalo. Technickému pokroku v medicíně velmi fandím a vnímám ho jako velmi užitečnou pomoc při své práci. Často patřím k prvním, kteří v praxi zkouší nové technologie, a snažím se inovovat standardní postupy.
I přes existenci robotů však zůstávají lidské ruce řízené lidským mozkem nejspolehlivějšími pracovními nástroji. V dnešní době je prvořadým kritériem úspěšnosti operace zachování kvality života pacienta.
Proto v případě rizika poškození neurologických funkcí není operatér tolik radikální, ponechává někdy část tumoru v těle a pacient se pak léčí jinou, neoperační cestou.
Po začátcích ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně odešla Brichtová na dvanáct let do brněnské Dětské nemocnice, kde operovala vrozené vady, nádory i úrazy nervového systému.
i
Rozhodnutí o ponechání části nádoru jste schopná udělat vy sama? Nebo se radíte s kolegy?Většinou o tom rozhoduje operatér na sále, i když existují specializované indikační komise, na kterých se mezioborově diskutuje o možných léčebných postupech.
Čím je nádor méně zhoubný, tím víc jsme tlačeni k jeho radikálnímu odstranění, protože na něj zpravidla tolik nepůsobí chemo- a radioterapie. Objemné nádory je nutné operovat už proto, aby byl eliminován tlak na okolní mozek. Jenom samotné zvýšení nitrolebního tlaku totiž pacienta ohrožuje.
Rozhodnutí o rozsahu resekce ale pořád leží na operujícím neurochirurgovi.
Jak se člověk učí žít s tím, že neustále dělá tak zásadní rozhodnutí?Je to zvláštní pocit. Při operaci mozku máte život člověka ve svých rukou.
Každá operace je svým způsobem jedinečná a neopakovatelná.
Přestože se jedná o stejnou diagnózu a existují předem dané doporučené operační postupy, kdykoli může nastat situace, která vyžaduje rychlé rozhodnutí a reakci operatéra. Musíme být pořád ve střehu.
Něco jako rutinu tedy nezažíváte?Ale ano, zažíváme, ale když přijde zásadní problém, tak se na něj musíte umět okamžitě zaměřit a vyřešit ho v co nejrychlejším čase, aby pacient nebyl ohrožen. Schopnost soustředit se a rychle reagovat na vzniklou situaci jsou pro neurochirurga jedny z nejdůležitějších vlastností.
Některé zákroky jsou natolik složité, že se nechcete rozptylovat třeba ani rádiem. Například zákroky v blízkosti kmene mozkového, kde jakýkoliv zásah může ohrozit základní životní funkce pacienta. Kdysi jsem operovala holčičce objemný mozkový nádor a vedle operačního sálu zrovna probíhala rekonstrukce. Jely tam sbíječky, my jsme operovali asi šest hodin.
Všem sestrám z toho hluku strašně třeštily hlavy, ale já jsem nějaký ruch vůbec nevnímala. Tři hodiny jsem pracovala s mikroskopem a nic kolem pro mě neexistovalo. O to větší útlum pak přijde, jakmile napětí povolí. Když mám takový energetický výdej, musím se odreagovat, jít někam do lesa, na kolo nebo za svým mazlíčkem.
Mám doma klokana, kterého vypustím do zahrady, dám si kávu a relaxuji.
Řekla bych, že to vypětí zažíváte i při operacích, které se dělají při vědomí pacienta. Pro člověka to musí být hodně zvláštní…Ano, je to specifické.
Takové operace se dělají kvůli kontrole řeči, nebo aby se předešlo postižení paměti. Na rozdíl třeba od hybnosti nohou to totiž nejde postihnout přístroji.
Pacienta v průběhu operace probudíme a zkoušíme ho, zda si pamatuje slova, která se před operací naučil.
Takže pacient není při vědomí celou dobu?Ne, to určitě ne. Anesteziologicky je vše velmi přesně řízeno. Než se dostaneme k samotnému patologickému procesu, tak operace probíhá pod narkózou.
Jakmile potřebujeme zjistit dotyčné funkce, tak pacienta z celkové anestezie vyvedeme. Má zarouškovanou hlavu a mluví s ním anesteziolog nebo psycholog.
Uznávám, že je to pro člověka velmi zvláštní pocit, protože je při vědomí s otevřenou lebkou, i když ne při takovém, aby mohl vstát a odejít.
Po letech u dětských pacientů se Brichotá vrátila k neurochirurgii dospělých a jako jedna z mála v Česku se zabývá chirurgickou léčbou epilepsie.
i
Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, že se epilepsie dá léčit operativně, ale podle všeho je to teď vaše hlavní sféra zájmu.Ano.
Epileptochirurgii se nově věnuji od října 2014, kdy jsem se vrátila na neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice u sv. Anny.
U epilepsií, které nereagují na farmakologickou léčbu, se pacientům odstraňuje část mozku, která je odpovědná za vznik záchvatů.
Jak se zjišťuje místo, odkud záchvat vychází?Jde o poměrně komplikovaný proces, jímž se zabývají neurologové epileptologové, kteří monitorují pacienta na EEG video jednotce. Podle vnějších projevů v průběhu záchvatu a EEG záznamu dovedou docela přesně určit místo vzniku.
Dál se provádí neuroradiologická vyšetření, kde se hledá patologická oblast v mozku, která by mohla korelovat s klinickým projevem. Poté obvykle přichází na řadu neurochirurgové, aby tuto oblast vyšetřili invazivně. Když je na povrchu mozku, otevřeme lebku, přiložíme elektrodu, která povrch snímá, a během dalšího záchvatu přesně zmapujeme patologické ložisko.
Když není problém na povrchu, použijeme takzvané hluboké elektrody, což jsou velmi tenké drátky, které se zavádí do vyšetřované mozkové tkáně.
Cítí to pacient?Proceduru určitě. Celý postup se musí s pacientem dobře probrat a srozumitelně se mu musí vše vysvětlit, protože s elektrodami v hlavě zůstává týden na EEG video monitorovací jednotce, což klade vysoké nároky na spolupráci pacienta.
To, že místo zjistíte, ale nemusí znamenat, že ho můžete operovat, že?Ano, pokud by odstranění mozkové tkáně z oblasti místa vzniku záchvatu vedlo k pooperačnímu neurologickému postižení, musíme vše s pacientem důkladně prokonzultovat.
Spousta záchvatů je natolik obtěžujících, že se při nich pacientům opakovaně stávají úrazy a nemohou žít plnohodnotný život včetně vykonávání určitých typů profesí. Pak mají silnou motivaci se záchvatů zbavit a jsou ochotni strpět i určité postižení.
Zkoumání šíření záchvatové aktivity v mozku v současnosti nabírá velice perspektivní výzkumný směr. Jak se zdokonalují techniky, můžeme sledovat dokonce aktivitu jednoho neuronu.
Dostáváme se tak do dimenzí, které už si ani nedovedeme představit – mozek funguje jako celek a každá jeho součást představuje další složitý celek. Je to jako mikro- a makrokosmos a my se mu snažíme porozumět. Háček je ale v tom, že se mozek snažíme poznat opět mozkem, což nás limituje.
Je tím pádem dokonalé porozumění možné?Podle mě je omezené. Kam až nás ale náš mozek pustí, je už spíš otázka filozofická.
K dospělým pacientům jste se vrátila loni na podzim po dvanácti letech, která jste strávila s těmi dětskými. Co vás k tomu vedlo?Chtěla jsem poznat neurochirurgii v plné šíři, ale Brno je specifické tím, že dětská a dospělá neurochirurgie se nedělají na jednom pracovišti.
Po studiích jsem začala pracovat na neurochirurgii pro dospělé pacienty. Abych obsáhla i dětskou neurochirurgickou problematiku, udělala jsem si takové pracovní intermezzo v brněnské Dětské nemocnici. Dospělá neurochirurgie má ovšem mnohem širší spektrum výkonů.
Navíc se mi naskytla příležitost věnovat se epileptochirurgii, což pro mě představuje novou výzvu.
Čím je ale specifická dětská neurochirurgie?Dětské pacienty většinou nelze „zaškatulkovat“ podle takzvaných standardů. Existuje spektrum diagnóz, ale přístup k nim se výrazně liší podle toho, jestli je dítěti šest měsíců, šest let nebo šestnáct let. Málokdy se stane, že můžete nějaký postup rutinně opakovat.
V médiích jsou občas vidět náročné operace velkých dětských nádorů. Jak je možné, že se něco nechá zajít až do takového stadia?Děti mají na jednu stranu tu výhodu, že jejich mozek vykazuje plasticitu a mají měkkou pružnou lebku, takže menší nádor v nitrolebí tolerují.
Neurologické příznaky se tedy zpočátku vůbec neprojeví a nádory mozku jsou často diagnostikovány až ve chvíli, kdy selhávají přirozené kompenzační mechanizmy, a pak je nutné akutní operační řešení. Neurochirurgická péče o dětské pacienty je náročná na psychiku.
Musíte mít empatii, ale zároveň si zachovávat náležitý profesionální odstup.
Vůbec bych se nedivila, kdybyste řekla, že jste se chtěla posunout také z toho důvodu.Tolik let s těžkými příběhy dětí musí být náročné. Tak jsem to nikdy nevnímala, je to zkrátka jiná situace. Když přijde nemocné dítě, musíte se jako lékař věnovat jemu a ještě jeho rodiči, který je také ve velice složité situaci. Ale to v mém rozhodnutí přejít jinam skutečně nehrálo roli.
Přitom jste ale v dětské neurochirurgii dokázala spoustu věcí…Hodně jsem se věnovala vrozeným vadám centrální nervové soustavy, zavedla jsem v Brně remodelační operaci kraniosynostózy, tedy předčasného srůstu lebečních švů.
U novorozenců tento předčasný srůst vyvolá deformaci lebky.
Mozek má snahu se fyziologicky vyvíjet, ale předčasně srostlé lebeční švy mu to dovolují jen do určitých směrů, v důsledku čehož mají děti například úzký a protáhlý tvar hlavičky, nebo naopak vysoký věžovitý.
Jak se to řeší?Podstatou operace je uvolnění srostlých lebečních švů a remodelace plochých kostí lebeční klenby. Je to trochu sochařská umělecká činnost, protože vytváříte nový tvar hlavy. Tyto výkony jsou poměrně náročné, protože se provádějí preventivně již ve věku čtyř až šesti měsíců, aby se mozek mohl vyvíjet fyziologicky.
Z toho všeho mi plyne, že vaše specializace je opravdu hodně náročná. Proč jste si ji vůbec vybrala?Jako aktivní fotbalistka jsem původně plánovala, že se budu věnovat sportovní medicíně.
Vždycky mě ale přitahovaly složité, záhadné a neprobádané věci, což lidský mozek bezesporu je. Zajímala mě také jeho anatomie a složitost fungování. Po čtvrtém ročníku jsem na prázdninové praxi poprvé viděla operaci mozku a o mém osudu bylo rozhodnuto.
Od té chvíle jsem věděla, že této nádherné profesi zasvětím svůj život.
Studovala jste v době sametové revoluce. Projevilo se to nějak?Revoluce mi do studia podstatně zasáhla.
V prvním ročníku nás rozdělili do takzvaných kruhů, ale na začátku druhého ročníku přišly politické změny, takže si téměř nepamatuji, jak jsme ten druhý ročník dokončili. Byla to jedinečná a velmi specifická doba. Od třetího ročníku se objevily snahy dát studiu nový řád.
Na jednotlivé předměty jsme se zapisovali individuálně podle prospěchu. Kliniky vypisovaly termíny stáží, a pokud jste se dobře učila, mohla jste si sestavit rozvrh dle svých představ.
Jak jste na tom se známkami byla vy?Měla jsem dobré známky, takže jsem si mohla celkem pohodlně vybrat.
S několika kamarády jsme navštěvovali v rámci tělesné výchovy na fakultě lyžařský oddíl vedený doktorem Tomečkem.
Jezdili jsme spolu na hory, takže jsme se zapisovali na stejné stáže a vytvořili si takový svůj pseudokruh. Bylo to nesmírně fajn a já na to vzpomínám moc ráda, stejně jako na celá studijní léta.
Co dělají kolegové dnes?Někteří z mých spolužáků dělají manažerskou práci, často jako lékaři začali, ale pak se odešli věnovat obchodní činnosti v medicíně. Z ostatních jsou dnes anesteziologové, kardiologové, internisti, neurologové a také chirurgové.
Takže vy jako žena máte pomalu nejtěžší specializaci?V podstatě ano, vypadá to tak.
Ptám se proto, že ve vašem oboru je žen velice málo – z asi 150 atestovaných specialistů na neurochirurgii v Česku jsou jen čtyři ženy.
Znamená to, že ho nezvládají, nebo jim námaha nestojí za to a raději se věnují něčemu jinému?Spíš to druhé, ženy většinou upřednostňují trochu jiné životní hodnoty a kariéra je přece jen asi pořád důležitější pro muže.
Já neříkám, že je pro mě kariéra prvořadá, aspoň ne v tom pejorativním smyslu, ale moje profese vyžaduje opravdu spoustu odříkání, je časově náročná, a pokud nemáte tolerantního partnera, tak není vůbec možné se jí věnovat. Já mám naštěstí skvělou rodinu, která mě podporuje.
Proč je pro vás tahle práce tak lákavá?Když dokážete pomoct člověku v tak těžké chvíli, jakou přináší neurochirurgické onemocnění, naplňuje vás to. Zažíváte neuvěřitelný pocit, když lidský život zachráníte. Zní to jako klišé, ale je to tak.
Když do nemocnice přijede dítě s úrazem hlavy, rodičům se najednou zhroutí svět. Když v takové chvíli dokážete operací vrátit poraněné dítě bez následků zpět do plnohodnotného života, uvědomíte si smysl své práce. Můj obor se dotýká života samotného.
Je to veliká satisfakce a třeba finanční ohodnocení pak člověk vnímá jako druhořadé.
Rozhovor vznikl v létě 2015 pro časopis Absolvent Masarykovy univerzity.
Unikátní operace: Lékaři ženě odstranili nádor mozku, ta při tom hrála na housle
Je Miloš Zeman pro děti dobrým vzorem? Deník se ptal učitelů z celé ČR ČTK
Výjimečnou operaci za sebou mají lékaři z londýnské nemocnice King's College Hospital.
Pacientka, které odstraňovali nádor na mozku, při ní hrála na housle.
Třiapadesátiletá hudebnice po třech dnech opustila nemocnici a nyní se těší, až bude znovu hrát se svým orchestrem, informovala dnes agentura AP.
Operace mozku prováděná při vědomí pacienta – ilustrační foto | Foto: ČTK
Lékaři z londýnské nemocnice nejprve podrobně zmapovali mozek Dagmar Turnerové, aby přesně určili oblasti, které jsou aktivní při hře na housle, ale také při mluvení a pohybu.
Přečíst článek ›
Na sále pacientku nejprve uspali, zhruba v polovině operace ji ale probudili a nechali ji hrát na smyčcový nástroj. Podle prohlášení, které dnes nemocnice vydala, se tak chtěli ujistit, že nepoškodili žádnou z klíčových oblastí mozku, „které kontrolují Dagmařiny jemné pohyby rukou“.
Pacientka se těší na kolegy
„Věděli jsme, jak jsou housle pro Dagmar důležité, takže bylo zásadní, abychom zachovali funkci v částech jejího mozku, které jí umožňují hrát,“ uvedl neurochirurg Keyoumars Ashkan. Podle něj se lékařům podařilo odstranit 90 procent nádoru a zároveň plně zachovat funkci levé ruky operované houslistky.
Přečíst článek ›
Dagmar Turnerová, které nádor na mozku zjistili v roce 2013, hraje v symfonickém orchestru ostrova Wight (IWSO) v jižní Anglii. Nemocnici opustila tři dny po operaci a nyní se těší, že si opět zahraje se svými kolegy. „Pomyšlení na to, že bych mohla ztratit schopnost hrát, bylo srdcervoucí, ale profesor Ashkan, který je sám hudebníkem, mi rozuměl,“ řekla Turnerová agentuře AP.
19.2.2020
- rakovina,
- housle,
- nemocnice,
- King's College Hospital,
- Anglie
Řídící pracovníci v oblasti projektování (kromě ve stav.), 53 417 Kč Senior Application Support Analyst, 53 417 Kč Stavbyvedoucí, 40 000 Kč Dělníci v oblasti výstavby a údržby budov, 16 800 Kč Zámečník/dělník, 25 000 Kč Skladníci, obsluha manipulačních vozíků, 15 200 Kč Specialisté podpory podnikání, správci projektů, 65 535 Kč Marketing Consultant, 53 417 Kč + PODAT INZERÁT Peugeot 308 první majitel, servisní knížka, koupeno v D Ford Mondeo nové vozidlo, servisní knížka, předváděcí vozidlo Jeep Renegade nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, předváděcí vozidlo, v záruce Audi A6 servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Fabia Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v D Škoda Octavia koupeno v D + PRODAT AUTO
Jak probíhá operace mozku? – Mojezdraví.cz
Léčba epilepsie začíná její diagnostikou. Jinak se léčí pacient, u něhož je diagnostikovaný nádor, který je sám o sobě důvodem k operaci, a jinak se léčí pacient, u něhož je příčina epileptických záchvatů neznámá.
„Zásadní v léčbě epilepsie je volba léku, antiepileptika, která závisí na typu záchvatů. Asi u poloviny nemocných dojde po nasazení prvního léku k vymizení záchvatů. Pokud k tomu nedojde, je možno původní lék zaměnit za jiný nebo zvolit kombinaci původního a nového léku.
Teprve pokud pacient nereaguje na podávání dostatečných dávek léků, je možné uvažovat o operačním řešení. Zcela jiná je ale situace, kdy jsou epileptické záchvaty důsledkem choroby, která je sama o sobě důvodem k operaci, například mozkového nádoru.
Tehdy má operace samozřejmě přednost a může pacienta zbavit epilepsie, nádoru a nakonec i léků,“ říká úvodem MUDr. Zdeněk Vojtěch z neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce.
„Zhruba 30 procent pacientů je takzvaně farmakorezistentních, to znamená, že jejich organismus na léčbu dostatečně nereaguje a záchvaty přetrvávají, byť často s nižší frekvencí, než tomu bylo před nasazením léčby,“ popisuje neurolog.
U těchto nemocných lékaři zvažují neurochirurgickou operaci, jejímž cílem je odstranění části mozku, ve které vznikají záchvaty. Úspěšnost neurochirurgických zákroků se odvíjí od místa, ve kterém se ložisko záchvatů nachází. U epileptiků, jejichž ložisko je ve spánkovém laloku, je pravděpodobnost vymizení záchvatů až 70 procent.
„Zhruba stejnou úspěšnost mají operace, při kterých se kompletně odstraňuje léze zobrazitelná magnetickou rezonancí. A u dalších asi 20 procent pacientů se po těchto operacích četnost záchvatů alespoň podaří snížit. U pacientů, kteří mají ložisko mimo spánkový lalok a na magnetické rezonanci není zobrazitelná léze, je úspěšnost nižší,“ dodává Zdeněk Vojtěch.
U části pacientů je možné chirurgicky přerušit dráhy, po nichž se šíří výboje během záchvatu z jedné hemisféry do druhé, a u zvlášť těžkých případů se přistupuje ke stimulaci bloudivého nervu. „Tato léčba přichází v úvahu u pacientů s četnými záchvaty, kde nepřichází v úvahu operace a farmakologická léčba selhává,“ říká lékař.
Operace mozku při epilepsii
Unikátní metodou léčby epilepsie prováděnou v Nemocnici Na Homolce je stereotaktická operace mozku. Využívá se u epilepsie, jejíž ložisko se nachází v hlubokých oblastech spánkového laloku.
Tento typ nejčastěji vzniká v důsledku poškození mozkových tkání, například po zánětu mozkových blan nebo po křečích, které se vyskytují při vysokých horečkách u malých dětí.
Stereotaktická operace je možná tehdy, když lze zobrazovací diagnostickou metodou určit epileptogenní ložisko.
„Pokud se podaří toto ložisko odstranit, znamená to vyléčení epilepsie,“ popisuje primář oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce doc. MUDr. Roman Liščák. Příprava na operaci a její vlastní průběh dohromady zaberou asi dvě hodiny.
„Před výkonem upevníme hlavu pacienta pomocí čtyř šroubů zavedených do lebečních kostí do stereotaktického rámu. Upevnění provádíme v lokálním znecitlivění, takže pacient vnímá jen čtyři injekční vpichy.
Dále už žádnou bolest necítí, protože mozková tkáň není inervovaná,“ říká docent Liščák. Po upevnění do rámu je do ložiska přes návrt v kůži a lebeční kosti zavedena strunová sonda.
„Když se sonda dostane k ložisku, lékař z ní po straně vysune deset milimetrů dlouhý aktivní hrot, který začne problémovou tkáň postupně tepelně destruovat. Takto se postupuje v několika etážích.
Během jedné operace operatér provede asi 25 destrukcí patologické tkáně, každá trvá asi minutu,“ přibližuje neurochirurg. Zničená mozková tkáň je ponechána na místě a organismus ji následně sám vstřebá.
Doba rekonvalescence po operaci mozku
Po zákroku pacient obvykle, pokud se nevyskytnou nějaké komplikace, do týdne odchází domů.
„Obecně po epileptochirurgických výkonech pozorujeme mírný pokles výkonnosti v časné pooperační fázi s jeho následným postupným vzestupem, který dosahuje jeden až dva roky po operaci hodnot mírně vyšších než před operací,“ popisuje PhDr. Lenka Krámská z psychologického oddělení Nemocnice Na Homolce.
I z tohoto důvodu je součástí pooperační péče kognitivní rehabilitace, na kterou pacient dochází do nemocnice.
Kognitivní funkce, jejichž centra jsou uložena v různých částech mozku, zahrnují kromě paměti též koncentraci, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení a schopnost pochopení informací.
Rehabilitace epileptika po operaci trvá 6–12 týdnů a jejím smyslem je podpoření a zlepšení zmíněných kognitivních funkcí a intelektové i paměťové výkonnosti.
- Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
Autor: Barbora Neubergerová
Unikátní operace nádoru mozku v Motole
Titulní obrázek
Unikátní operaci mozku provedl v úterý tým Centra pro epilepsii z pražské motolské nemocnice, které je společné pro Českou a Slovenskou republiku. Šestnáctiletou slovenskou dívku zbavila operace nádoru, vyvolávajícího epileptické záchvaty…
Lékaři zbavili šestnáctiletou dívku epileptických záchvatů
a zachovala jí možnost komunikovat pro ni ve dvou mateřských jazycích – slovenštině a maďarštině. Právě v tom byla unikátnost operace, která se dosud v ČR nikdy nedělala.
Osm hodin byla na operačním sále 16letá dívka, která od útlého dětství mluví dvěma mateřskými jazyky – slovenštinou a maďarštinou.
„Asi před 1,5 roku však začala mít epileptické záchvaty, které se projevovaly hučením v hlavě, problémy s porozuměním řeči druhého a někdy i křečemi končetin a bezvědomím,“ řekl Právu dětský neurolog doktor Pavel Kršek z Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice Motol.
„Diagnostikovali jsme jí mozkový nádor ve velikosti kuličky o průměru asi jeden centimetr. Ten byl příčinou epileptických záchvatů. Přestože není zhoubný, rozhodli jsme se pro operaci. Potíž byla v tom, že nádor byl umístěn v levém spánkovém laloku blízko k centru řeči.“
Osm hodin na sále
Operace začala v osm hodin ráno a skončila před čtvrtou odpoledne. Osm lékařů v čele s přednostou Neurochirurgického oddělení pro děti a dospělé docentem Michalem Tichým se po celou tu dobu nezastavilo.
Po náročné přípravě, kdy pacientce odkryli část lebky, a byl tak vidět mozek zhruba v rozsahu 6×4 cm, neurochirurgové přistoupili k nejnáročnější fázi operace.
Odpovědi pacientky s odkrytým mozkem
Protože dívka od narození mluvila dvěma mateřskými jazyky, museli přesně v mozku najít lokalizaci těchto jazyků. Právě v tom byla unikátnost operace, která se dosud v České republice neprováděla.
Dříve už v Motole, ve Střešovicích a v Ústí nad Labem neurochirurgové podobnou operaci sice provedli, ale pouze u pacienta s jedním mateřským jazykem. Protože nechtěli porušit ani jedno z center jazyka, tedy slovenštiny a maďarštiny, dívku na sále při operaci a odkrytém mozku na 25 minut vzbudili z anestézie.
Doktorka Katalin Štěrbová, neuroložka, která shodou okolností mluví stejnými jazyky jako pacientka, s ní pak prováděla řečové testy.
Pacientka po celou dobu osmihodinové operace ležela na boku bez zajištění dýchacích cest. Při testech nabyla vědomí a dívala se na obrázky, které jí neuroložka promítala v počítači. Nejdříve v maďarštině a pak ve slovenštině pojmenovávala jednotlivé obrázky.
Operatéři Tichý a Martin Bláha se přitom speciální elektrodou dotýkali mozku a dráždili mozkovou tkáň nízkou intenzitou proudu. V okamžiku, kdy při testu tímto způsobem způsobili jakoby zástavu řeči, bylo neurochirurgům jasné, že právě v tom místě je centrum řeči, o které jde.
Pomocí miniaturních sterilních číslic si pak přímo v mozku označili centra obou jazyků, tedy slovenštiny a maďarštiny. Byla od sebe vzdálená zhruba jeden centimetr.
Nádor byl v mozku v hloubce dva centimetry, ve vzdálenosti zhruba 1,5 centimetru od obou center řečí. Pomocí neuronavigace pak docent Tichý nádor i okolní nádorovou tkáň, která mohla mít vliv na epileptické záchvaty, odstranil.
Znovu do života
„Byl to velmi náročný výkon, ale jsem rád, že se operace podařila,“ řekl Právu docent Tichý. Motolské pracoviště se tak zařadilo mezi jednu z mála nemocnic v Evropě, kde se podobný výkon dělá.
Šestnáctiletá dívka bude ještě několik dní v nemocnici a lékaři jsou přesvědčeni, že epileptické záchvaty, kterými trpěla, už mít nebude, vrátí se do plného života a dál bude mluvit dvěma mateřskými jazyky.
Kdyby totiž ona centra obou jazyků předem nezmapovali, mohlo by se stát, že jedním z mateřských jazyků by už nemluvila. Poškození centra pro mateřský jazyk může pacientovi způsobit doživotní následky.
„S dívkou jsem mluvil ve středu. Plynule mluví oběma mateřskými jazyky. Je ráda, že to má za sebou. Operace byla úspěšná,“ řekl Právu doktor Kršek.
Václav Pergl, Právo
‚Jako hadrová panenka.‘ Kardiochirurgové z Motola zachránili unikátní operací dvouměsíčního chlapce
Kde se nacházíte: iROZHLAS.
cz / Životní styl a společnost / Zdraví | Související témata: zdravotnictví věda Fakultní nemocnice v Motole kardiochirurgie zákrok čeští lékaři operace unikát
„Jeli jsme zrovna vyzvednout staršího syna do školní družiny, když Daníček v autosedačce přestal dýchat. Byl jako hadrová panenka,“ popisuje první projevy onemocnění matka dvouměsíčního kojence.
Rodiče se ho i s pomocí kolemjdoucího snažili oživit během čekání na záchranku, která je dopravila do Fakultní nemocnice v Motole. Kojenec zde prodělal další tři zástavy a v jeho srdeční komoře byly zjištěny drobné nádory. Po nálezu byl hoch přemístěn do dětského kardiocentra.
Nobelovu cenu za lékařství získali vědci Alter, Rice a Houghton. Objevili vir způsobující žloutenku typu C
Číst článek
Jediným řešením zdravotního stavu 4,3 kg vážícího miminka byl podle lékařů zákrok.
„Bohužel masivní výskyt nádorových ložisek nebylo možné odstranit v takové míře, abychom dostatečně eliminovali riziko opětovné srdeční zástavy.
Proto jsme se rozhodli pro implantaci kardioverter – defibrilátoru (tzv. ICD),“ komentoval stav chlapce docent Peter Kubuš, primář dětského kardiocentra motolské nemocnice.
Operace trvala čtyři hodiny. Lékaři napřed odstranili ložiska nádorů a následně speciálním způsobem voperovali defibrilátor. „U chlapce byl zjištěn nádor, který má za následek vznik tuberkulózní sklerózy.
Tou ale chlapec netrpí. Spojení zjištěného typu nádoru s onemocněními srdce je velmi vzácným úkazem,“ uvedla nemocnice v tiskové zprávě. Operací chlapcova léčba nekončí. Lékaři ho budou sledovat i nadále.
Přírodní látky z maklury oranžové. Olomoučtí vědci vyvinuli nové sloučeniny k léčbě rakoviny
Číst článek
Kojenec na léčbu dobře reagoval a po dvou týdnech byl propuštěn do domácí péče. „Poděkování patří všem lékařům a sestřičkám v motolské nemocnici – od ARO přes pediatrickou kliniku až po dětské kardiocentrum. I když vše vypadalo na začátku opravdu dramaticky, šli jsme nakonec už velmi brzy domů. Úžasná byla i podpora od mojí rodiny. Bez nich bych to určitě nezvládla,“ řekla matka dítěte.
Tento typ léčby je podle nemocnice u miminek unikátem, jak u nás, tak celosvětově. Daníček je nejmladším pacientem v Česku, který podobný zákrok absolvoval, druhou nyní zůstává desetiměsíční holčička. „Odborná literatura uvádí pouze jeden případ ještě mladšího dítěte, které však vážilo o něco více než český pacient,“ připomněla nemocnice.
Další články
Nejčtenější
Vrbětice, Koronavirus, Petr Kellner, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Olympijské hry 2020 Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
VIDEO: Unikátní operace, která pomůže parkinsonikům
- Takzvaná terapie hluboké mozkové stimulace není novinkou a v Česku ji kromě Olomouce poskytují rovněž ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně.
- Nové v terapii je to, že operatéři neupevňují na hlavu pacienta stahující titanový rám, ale nahrazují ho několika drobnými šrouby.
- Metoda hluboké mozkové stimulace (deep brain stimulation) se používá při léčbě pacientů s Parkinsonovou chorobou či dystonií, u nichž už na zmírnění projevů onemocnění nestačí standardně užívané léky.
Parkinsonovu chorobu měl například papež Jan Pavel II., boxer Muhammad Ali, Adolf Hitler nebo jí trpí například herec Michael J. Fox. |
„Tam, kde je stereotaktická chirurgická léčba správně předepsána, nastává zlepšení po provedeném výkonu velmi výrazně, jakoby mávnutím kouzelného proutku.
Pacienta jeho nemoci nezbavíme, vyléčit ji současná medicína bohužel neumí.
Dokážeme však odstranit invalidizující projevy pokročilého onemocnění a můžeme tak výrazně zlepšit kvalitu pacientova života,“ říká profesor Petr Kaňovský, přednosta neurologické kliniky FN Olomouc.
Nová metoda je pro pacienta mnohem příjemnější. Místo těžkého rámu má posledně operovaný devětapadesátiletý muž jen šest drobných šroubků v lebeční kosti, které se tam zaváděly při lokálním znecitlivění.
Šrouby jsou šetrnější
„Pro pacienta je tato metoda šetrnější a přináší mu větší komfort i tím, že operaci i její přípravu zvládneme v kratším čase.
Navíc zavedení šroubků a všechna přípravná vyšetření (magnetická rezonance, počítačový tomograf) provádíme už den předem, takže v den operace už je pacient víc v klidu,“ říká David Krahulík, zástupce přednosty pro vědu a výuku neurochirurgické kliniky FN Olomouc, který všechny tři unikátní operace provedl.
Léčba hlubokou mozkovou stimulací spočívá v zavedení elektrod do mozku pacienta. Elektrody jsou spojovacími vodiči vedenými pod kůží napojeny na stimulátor chirurgicky vložený do podkožní kapsy pod klíční kostí. Celé zařízení funguje velmi podobně jako kardiostimulátor.
„Slabé elektrické impulzy stimulují mozková jádra a zmírňují projevy onemocnění, k nimž patří především neovladatelný třes končetin, zpomalené nekoordinované pohyby nebo svalová ztuhlost,“ poznamenal primář neurologické kliniky a vedoucí lékař neuromodulační laboratoře Pavel Otruba.
Olomoučtí lékaři získali na novou metodu hloubkové stimulace mozku s pomocí šroubů certifikát v italském Udine, v Česku ani východní Evropě ji zatím nikdo před nimi nepoužil.
Českobudějovičtí lékaři provedli unikátní operaci. První svého typu v České republice
úterý, 29. září 2020, 12:12
Na kardiochirurgii a hrudní chirurgii budějcké nemocnice byla v rámci pilotní studie provedena unikátní operace, která v České republice proběhla vůbec poprvé. Během jednoho chirurgického zákroku byl odstraněn plicní nádor, a zároveň byla zaléčena srdeční arytmie.
„Zhoubná onemocnění plic jsou provázena řadou komplikací a patří k nim i poruchy krevní srážlivosti,“ popisuje Vojtěch Kurfirst autor projektu.
„Nemocní mají buď sklon ke krvácení, nebo naopak k tvorbě trombózy a plicní nebo systémové embolie. Toto riziko je ještě vystupňováno u pacientů s fibrilací síní.
Nejvyšší riziko cévní mozkové příhody mají pacienti s nádorovým onemocněním pankreatu, plic a tlustého střeva. Nejčastějším zdrojem tromboembolismu je potom ouško levé síně,“ dodává.
Fibrilace síní je nejčastější arytmií, jejíž výskyt činí v evropské populaci 1 až 2 %. Výskyt v populaci onkologických pacientů je ještě vyšší (podle některých údajů téměř 10 %). „Vznik fibrilace síní je také u onkologických pacientů odlišný.
Vzhledem k prokoagulačnímu ladění organizmu je u těchto pacientů automaticky indikovaná trvalá antikoagulační terapie.
Obecně lze konstatovat, že pacienti s fibrilací síní a onkologickým onemocněním jsou z hlediska tromboembolie vysoce rizikovou skupinou,“ říká Aleš Mokráček, primář Oddělení kardiochirurgie.
„U nemalobuněčných karcinomů plic ve stadiu I, II, IIIa je metodou volby radikální resekce nádoru. Operace je standardizována a běžně používaná jak v klasické formě, tak i pomocí minimálně invazivních, tzn. pro pacienta šetrných metod,“ dodává Jiří Krbec, primář Oddělení hrudní chirurgie.
Léčbu fibrilace síní lze také provést chirurgicky s velmi dobrými dlouhodobými výsledky. Tato operace se nazývá MAZE procedura a její princip spočívá v provedení přesně určených chirurgických „řezů“ v srdečních síních a uzávěru ouška levé síně, kterým se sníží pooperační riziko vzniku cévní mozkové příhody.
„V tomto případě se jednalo o pacienta s karcinomem plic a fibrilací síní, který byl již po cévní mozkové příhodě. V rámci jedné operace jsme u něho provedli odstranění plicního laloku s nádorem a zároveň uzávěr ouška levé síně, které by mělo pacienta chránit před další mozkovou příhodou.
Vše ze šetrného malého řezu na levé straně hrudníku. Operace se povedla bez komplikací a pacientovi se měsíc po operaci daří velmi dobře.
Na vzniku tohoto projektu se spolupodílel Vladislav Hytych z Oddělení hrudní chirurgie Thomayerovy nemocnice v Praze, který přijel vypomoci s operací a který má s tímto šetrným chirurgickým postupem léčby plicních nádorů v Čechách největší zkušenosti,“ říká Vojtěch Kurfirst.
„Tento způsob léčby nabízí Oddělení kardiochirurgie a hrudní chirurgie jako jediné v České republice. Je výsledkem úzké mezioborové spolupráce mezi oběma specializacemi,“ dodává Ladislav Pešl, ředitel Kardiocentra, pod které výše zmíněné oddělení spadá.