Publikováno: 16. 12. 2017, aktualizováno: 4. 1. 2019
OBSAH ČLÁNKU:
Základní rozdílyTypické rysyJak správně chápat Aspergerův syndrom
Zdá se, že autismu a Aspergerovu syndromu se v současnosti píše neustále.
Nicméně většina veřejnosti si stále neuvědomuje, že i když oba zdravotní handikepy se do jisté míry pojevují v některých momentech podobně, Aspergerův syndrom (AS) se přece jen odlišuje.
A jen správné pochopení dětí i dospělých, kteří jím trpí, ulehčí těmto lidem a jejich okolí život. Právě proto se i na našem portálu ještě jednou k tomuto tématu vracíme.
Aspergerův syndrom patří dle platné Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) společně s dětským a atypickým autismem do kategorie pervazivních vývojových poruch.
Termín „pervazivní“ (= všepronikající) označuje, že obtíže pronikají do různých oblastí (komunikace, zájmy, sociální vztahy) a limitují člověka ve vzdělávání, v osobním i pracovním životě.
Společnými znaky pro všechny výše uvedené diagnózy je hluboké narušení v oblasti sociálních vztahů a sociální komunikace, sociálně emočního porozumění, objevuje se stereotypní chování, nestandardní zájmy, nepružné reakce na změny (hovoříme o tzv. jádrových obtížích autismu).
Základní rozdíly
Často se v praxi setkáváme s dotazem na rozdíl mezi autismem a Aspergerovým syndromem: U osob s Aspergerovým syndromem není narušen řečový vývoj a úroveň vyjadřování i porozumění řeči jsou minimálně v pásmu průměru. Také mentální schopnosti jsou u lidí s AS v normě.
Diagnóza vývojové dysfázie a mentální retardace vylučuje Aspergerův syndrom, možná z tohoto důvodu se někdy o Aspergerově syndromu nesprávně hovoří jako o mírnější formě autismu.
Protože je často velmi obtížné určit hranici mezi jednotlivými diagnózami, dle nejnovější revize diagnostického manuálu platného v USA (DSM 5) se již tyto diagnózy nerozlišují a jsou sloučeny do kategorie „poruchy autistického spektra“ (PAS).
Pro pochopení poruch autistického spektra je klíčový právě pojem spektrum, který zahrnuje širokou škálu symptomů, odlišnou hloubku deficitů i individuální charakteristiky každého člověka. Bez ohledu na konkrétní diagnózu jsou projevy této poruchy u každého odlišné a v různé míře také ovlivní jeho život.
Na jednom konci spektra jsou děti s mírným oslabením v jádrových oblastech, které v běžném životě při respektování jejich určitých specifik v chování dokážou fungovat poměrně samostatně, v dospělém věku bývají úspěšní ve svém zaměstnání, mají uspokojivé partnerské vztahy i vlastní rodinu.
Na druhém konci spektra se setkáváme s dětmi s hlubokým narušením v oblasti sociálních vztahů a komunikace, s nestandardními, intenzivními zájmy, které bez výrazné podpory a asistence druhé osoby nejsou schopny samostatného fungování.
Ovšem všichni lidé s touto diagnózou potřebují velkou míru trpělivosti, tolerance, respektu k odlišnému způsobu vnímání světa i porozumění, že ne každé nestandardní chování musí být nutně nevychovanost, rozmazlenost či záměrná provokace.
↑ nahoru
Typické rysy
Výzkumy prokazují, že pro rozvoj zdravého sebevědomí jsou velmi důležité uspokojivé vrstevnické vztahy. Nedostatečné sebevědomí může vést k navazování závislých nebo dysfunkčních vztahů, způsobovat problémy v učení, deprese. Zamysleme se v této souvislosti nad situací dětí s AS: nechápání sociálních situací, odlišné zájmy od vrstevníků a nestandardní reakce často vedou k jejich vyčlenění z kolektivu, bývají terčem posměchu a provokací, někdy i obětí šikany. Málokdy bývají zváni na společenské akce, narozeninové oslavy, které posilují a budují kamarádské vztahy.
Tyto skutečnosti mohou pouze upevňovat jejich přesvědčení, že jsou skutečně „divní“, „hloupí“ či dokonce „blbci“. Stávají se nadměrně kritičtí vůči vlastním chybám, mnohem více se zaměřují na své deficity a neúspěchy, které následně porovnávají s úspěchy a silnými stránkami ostatních.
Ve strachu ze selhání se obávají zkoušet nové věci, někdy i mírná kritika vede k záchvatu vzteku.
Pokud jsou tyto negativní pocity potvrzovány i reakcemi okolí, není se co divit, že dítě na tuto neadekvátní zátěž pak může reagovat afekty, agresí, sebepoškozováním, nadměrnou soupeřivostí a touhou být za každou cenu první, ale někdy naopak pasivitou, ignorací nebo také snahou o únik z pro něj nepříjemné situace.
U dětí s AS je typické nerovnoměrné rozložení schopností (na jedné straně nadprůměrné vědomosti z určité oblasti, na straně druhé neschopnost přizpůsobit se náhlým změnám, problémy v navazování sociálních vztahů, nepřiměřené emoční reakce, nesamostatnost, nepraktičnost apod.
Tento výrazný nesoulad komplikuje akceptaci handicapu okolím („Když je tak chytrý v matematice, tak by mohl taky pochopit, jak se slušně chovat k učitelům i spolužákům“).
Některé děti jsou velmi ambiciózní, své úspěchy a i nadprůměrné výsledky v některých oblastech bagatelizují, popírají nebo je považují za „normu“. Kladou si vysoké cíle, jsou na sebe nadmíru přísné a jsou nespokojené, protože se jim nedaří dosáhnout kýženého výsledku.
Jiné děti se naopak mohou vyhýbat i jednodušším činnostem nebo úkolům, pokud si nejsou 100% jisti svým úspěchem.
Některé zase obviňují sebe sama („Jsem nemožný, nikdy nic nedokážu, všechno je špatně, raději jsem se neměl narodit“; „Nic neznamenám, protože nikdy nebudu tak dobrý jako šachový mistr“), jiné mají tendence obviňovat okolí („Blbý stůl, kdyby tady nestál, nebouchl bych se“; „Jen kvůli mámě se nemůžu stát nejlepším Youtuberem, protože mi zakazuje být na počítači tak, jak potřebuji“).
↑ nahoru
Chování dětí může být diametrálně odlišné od chování doma a ve škole. Setkáváme se s případy, kdy se děti ve škole ovládají, jsou pasivní, snaží se přizpůsobit a nelišit se od ostatních, ale po příchodu domů dají průchod svým emocím a uvolní nahromaděné napětí.
Pro pedagogy je poté velmi obtížné rodičům uvěřit, že dítě, které je ve škole tak klidné a spolupracující, je doma podrážděné, vzteklé až agresivní a odmítá plnit jakékoliv požadavky. Možný je ovšem také druhý případ, kdy dítě doma funguje bez problémů, ochotně spolupracuje a naopak ve škole je jeho problémové chování výraznější.
Tento rozdíl je v tomto případě pochopitelně matoucí pro rodiče, kteří své dítě znají úplně jinak.
Související články na portálu Šance Dětem:
Toto černobílé myšlení bývá spojeno s perfekcionismem a nadměrným zobecňováním. Každodenní fungování mohou negativním způsobem ovlivňovat také obtíže v oblasti smyslového vnímání (přecitlivělost např. na zvuky, hluk, pachy nebo vůně, bolestivé podněty). V důsledku těchto specifik v myšlení a vnímání dochází k nestandardním reakcím, pro které jsou děti s Aspergerovým syndromem vystaveny častější kritice i posměchu. S obtížemi, se kterými se lidé s Aspergerovým syndromem potýkají v sociálních interakcích, patří mj. doslovné chápání řečeného, problémy číst mezi řádky, potíže v porozumění neverbální komunikaci. V kontaktu s druhými lidmi to způsobuje vzájemná nedorozumění, což může být jednou z příčin problémového chování. Spojujícím prvkem v sociální interakci bývá např. slovní humor, někdy pro odlehčení používáme ironii.
Pro lidi s Aspergerovým syndromem může být obtížně pochopitelné a matoucí, když slyší maminku komentovat počasí slovy: „To je ale dnes zase hezky“, když už ve skutečnosti sedm dní venku prší. Podle logiky lidí s PAS mohou být některé „neurotypické“ vtipy zcela nevtipné a nedávající smysl, nerozumí, jak se ostatní mohou takovým „hloupostem“ smát.
Chování chlapce v běžném životě (popis rodičů): často a rychle střídá nálady (během několika vteřin se úsměv a klid mění ve vztek a agresi vůči sourozencům a rodičům.
V poslední době vyhrožuje sebeublížením, objevuje se sebelítost („Kdybych umřel, bylo by vám lépe, nemůžu za to, že jsem se narodil nějaký postižený“). Rád pomáhá, ale když není první v poskytnutí pomoci, reaguje afektem. Rád si hraje s plyšáky a panenkami, ale před neznámými lidmi nebo dětmi se za to stydí.
Trvá na maličkostech, bez kterých není ochotný odejít do školy, jít se učit, pokračovat v jiných činnostech. Má rituály, které vyžaduje dodržovat, stereotypně klade stejné otázky (pokud mu rodiče odpoví jinak, rozčílí se, křičí a hází věcmi).
Odmítá se učit sám, vyžaduje přítomnost rodičů, rodiče mu také pomáhají s přípravou učebních pomůcek. Neudrží pozornost, je zvýšeně neklidný, netrpělivý. Neustále manipuluje s předměty, kope nohama, sleduje okolí, ruší ho vlastní myšlenky.
Často nerozumí zadání úkolů a probírané látce, ale ve škole si neřekne o pomoc, doma je nezbytná intenzivní domácí příprava a dovysvětlení učební látky. Ve škole si žádných nápadností v chování Péti nevšimli, paní učitelka se dle rodičů diví, proč rodiče vyhledali odbornou pomoc.
Chování ve škole (popis paní učitelky třídní): Péťa je klidný a vyrovnaný, snaží se dobře pracovat a řešit problémy.
Pracovní tempo je pomalejší, ale pracuje samostatně, někdy má problémy se soustředěním. Učivo zvládá bez potíží, na vyučování se připravuje samostatně.
Mezi spolužáky je oblíbený, ve třídě má kamaráda, při kolektivních činnostech dokáže s ostatními spolupracovat.
Při psychologickém vyšetření: nedokázal na úrovni věku hovořit o sobě, o svých vlastnostech, pocitech, přáních. V běžných situacích je jeho postoj spíš „divácký“ než participující.
Nedokáže se pružně přizpůsobit aktuální situaci, má tendence rigidně dodržovat osvojené postupy, vyhovuje mu pravidelnost, neměnnost. Ve škole se Péťa cítí být neoblíbený: „Všichni na mě něco svádějí, neumím se pořádně bránit.
Pak to držím v sobě, ale pořád mě to štve a jsem z toho smutný. Některé děti mě šikanují, kvůli tomu se méně směju“. Přestávky tráví většinou o samotě, ve škole nemá moc kamarádů.
Neví, jak by mohl kontakt s vrstevníky navázat, je stydlivý a v kontaktu spíše pasivní, čeká na reakci ostatních. Ve volném čase si rád hraje s plyšáky, ale před vrstevníky se za tento zájem stydí, proto jim o tom neříká, hraje si s plyšáky jen doma.
U osob s AS je ve srovnání s běžnou populací vyšší riziko úzkostných poruch a poruch nálad, riziko výskytu deprese roste s věkem, vrcholí v adolescenci a mladé dospělosti.
Je proto velmi důležité předcházet zhoršení stavu dětí a pomáhat jim od raného věku posilovat jejich důvěru ve vlastní schopnosti, nastavovat požadavky tak, aby je bylo schopno zvládnout, zažilo úspěch a mohlo si budovat zdravé sebevědomí i vrstevnické vztahy.
↑ nahoru
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Kde hledat pomoc
- Národní ústav pro autismus
- Aspergerův syndrom.cz
- Autismus.cz
Doporučená literatura
Co často zajímá rodiče a učitele dětí s Aspergerovým syndromemIntegrace dětí s Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem do vzdělávacího procesuVýchova dítěte s Aspergerovým syndromem – 200 tipů a strategiíŽivot s Aspergerovým syndromemAspergerův syndrom
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Источник: https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/deti-s-mentalnim-postizenim/dite-s-aspergerovym-syndromem.shtml
Aspergerův syndrom: diagnóza a léčba
Aspergerův syndrom je v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-10 zařazen mezi „závažné vývojové poruchy“. Odebráním anamnézy je možné získat důležité poznatky pro určení diagnózy. Přitom se lékař (pediatr; dětský psychiatr) ptá například na neobvyklý průběh těhotenství nebo porodu a zajímá se o dosavadní vývoj dítěte.
Lékař si přitom všímá nápadných vývojových znaků (např. v rámci pohybu, vyjadřování nebo v mezilidském styku) a dítě fyzicky a neurologicky vyšetří. Diagnostika je rozšířena o vyšetření EEG.
V případě neurologických abnormalit může být nezbytné také vyšetření pomocí magnetické rezonance. Měl by být rovněž vyšetřen zrak a sluch. Na stanovení diagnózy se mohou podílet také kliničtí psychologové (např.
pro klinicko-psychologickou diagnostiku) nebo logopedi (pro posouzení řeči) nebo lékaři dalších specializací.
Při diagnostice by měl být kladen důraz také na silné stránky postiženého (např. co mu mimořádně jde, jak se dosud syndromu dokázal přizpůsobit).
Dotazníky pro testování
Existuje několik screeningových dotazníků, které mohou usnadnit diagnostiku Aspergerova syndromu u dětí. Pro dospělé se používají speciální dotazníky, jako například ASQ (zkratka pochází z anglického výrazy Autism Spectrum Quotient). Screeningové dotazníky samy o sobě však pro stanovení diagnózy nestačí, nezbytné jsou pro diagnostiku zejména čas a zkušenosti.
Za klíčový je v diagnostice autismu pro standardizované zaznamenání příznaků Aspergerova syndromu považován diagnostický rozhovor pro autismus (ADI-R) v kombinaci s diagnostickou pozorovací stupnicí pro autismus (ADOS, ADOS2). ADOS je strukturovaný postup pro zaznamenání komunikace, interakce a herního chování.
V závislosti na věku a úrovni řečových schopností příslušného pacienta je zvolen jeden z pěti modulů, který pomocí cíleně inscenovaných herních prvků, aktivit a rozhovorů může prověřit příznaky relevantní pro diagnózu autismu.
Vedle toho bezpodmínečně patří k diagnostickému standardu prověření kognitivních schopností (IQ test nebo vývojový test).
Některé studie poukazují na to, že postižení poruchou autistického spektra zůstává častěji nerozpoznáno u pacientek, nebo je u nich diagnóza stanovena později – zejména v případě Aspergerova syndromu.
Zdá se, že dívky s poruchami autistického spektra musejí vedle toho při stejné závažnosti příznaků vykazovat více doprovodných abnormalit chování a kognitivních obtíží, aby u nich mohla být stanovena klinická diagnóza.
Z toho vyplývá diagnostické zkreslení ve prospěch chlapců na základě známých kritérií chování, nebo lepší adaptační schopnosti a kompenzační mechanismy u postižených dívek.
Kritéria pro stanovení diagnózy
Ke kritériím pro stanovení diagnózy Aspergerova syndromu patří následující:
- postižení sociálního chování:
- chybějící sociální porozumění a schopnost vcítit se,
- obtížné navazování přátelství ve škole, v práci atd. a související problémy, jako je šikana apod.,
- neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt,
- nedostatky v oblasti mimiky a držení těla,
- nedostatky v oblasti gest regulujících sociální interakci,
- problémy s vedením rozhovoru a hyperkorektní užívání jazyka, nevhodné kladení důrazu na některá slova,
- snížená schopnost vyjadřovat pocity,
- omezené, ale mimořádně silné zájmy,
- stereotypní vzorce chování, které se stále opakuje nebo je neustále stejné,
- případné opoždění motorického vývoje.
Dále je třeba vyloučit další psychické nebo vývojové poruchy. Zejména je důležité vymezení vůči autismu.
Léčba Aspergerova syndromu
Aspergerův syndrom není možné vyléčit. Postižení se však pomocí léčebných opatření mohou naučit lépe se vypořádat s každodenním životem, přičemž je posilován vývoj a silné stránky jedince.
Je rovněž možno omezit psychické strádání. Včasná léčba a podpora vývoje má pozitivní účinky. Terapie se uzpůsobí individuálně na míru danému dítěti/dospělému.
Dostupná data o průběhu naznačují, že s rostoucím věkem může obecně docházet ke zmírnění příznaků.
Behaviorálně terapeutická opatření
Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro vývojové poruchy autistického spektra. Stávající důkazy svědčí o nejvyšší účinnosti behaviorálně terapeutických programů z oblasti psychoterapie.
V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení.
Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy ABA (anglicky Applied Behavior Analysis), v předškolním věku EIBI (zkratka pochází z anglického názvu Early Intensive Behavioral Intervention).
Cílem je přitom zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení (před)školních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností. Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování každodenních činností.
Další možnosti léčby
K dalším formám léčby patří speciální nácviky komunikace, skupinové hry, raná péče, logopedie, fyzioterapie a ergoterapie. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.
Na koho se mohu obrátit?
V případě podezření na Aspergerův syndrom u dětí vyhledejte dětského psychiatra, u velmi malých dětí nejdříve pediatra.
V dospělém věku se lze obrátit na neurologa nebo psychiatra.
Источник: https://www.nzip.cz/clanek/680-aspergeruv-syndrom-diagnoza-a-lecba
Jak zlepšit život lidem s autismem? Zařídit chráněné bydlení a lepší porozumění na trhu práce
Lidí s různými PAS žije v Česku asi 200 000, často bez diagnózy. „Stále jsou v oblasti zaměstnávání nedobré zkušenosti, se kterými se setkáváme, ale množí se i ty pozitivní,“ uvedl ředitel pacientské organizace Adventor, který sdružuje lidi s Aspergerovým syndromem, Michal Roškaňuk.
Šéf dětských psychiatrů Matýs rezignoval. Nazval Thunbergovou nezralým dítětem bez sociálního cítění
Číst článek
Podle něj je lepší než zřizovat chráněná pracovní místa, když se firmy zajímají o to, jaký přínos pro ně autista jako zaměstnanec může být.
Problém u pracovních pohovorů
Některé firmy už s tím zkušenosti mají. Například Šimon Hlinovský s Aspergerovým syndromem pracuje ve velké softwarové společnosti v oddělení náboru zaměstnanců. „Všimla si potenciálu lidí s poruchami autistického spektra, pracuje nás tam víc. Projekt Autismus v práci funguje v mnoha zemích po celém světě. Pracují často jako IT specialisté nebo programátoři,“ vysvětlil.
Právě pracovní pohovor je podle něj často důvodem, proč firma nakonec člověka s PAS nevybere. „Někteří personalisté nechápou naše specifika. Někteří lidé s PAS mají třeba problém s očním kontaktem, což podle nich působí nedůvěryhodně,“ dodal.
Situace se zlepšila i v oblasti zdravotnictví. „Vznikla metodika pro dětské lékaře, která je schopná zachytit první příznaky při preventivních prohlídkách ve 24 měsících. Aspergerův syndrom se pak projevuje mezi pátým a sedmým rokem života,“ řekl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
‚Vznikne profese, která pomůže rodině.‘ Novela zákona o terapiích pro autisty má odbornou podporu
Číst článek
Lékaři mají navíc na ošetření osoby s PAS více hodin hrazených zdravotní pojišťovnou. Dospělé autisty, kteří o to budou stát, bude moci dál ošetřovat dětský lékař.
Ministerstvo podporuje také vzdělávání dětských klinických psychologů, kteří by mohli PAS diagnostikovat. „Pracujeme na tom, abychom obor zatraktivnili i z hlediska úhrad,“ dodal Prymula. Letos podle poslance Davida Kasala (ANO) dokončí studium na Masarykově univerzitě v Brně první terapeuti takzvané ABA terapie, která dětem s PAS pomáhá.
Podle bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové byl od roku 2015, kdy se potřebami lidí s PAS začala zabývat i vláda, velký posun v oblasti vzdělávání.
Posun ve vzdělávání
„Nikdo nezpochybňuje, že děti s Aspergerovým syndromem mají právo na vzdělání. Potřebujeme se ale vypořádat se specifickými vzdělávacími potřebami těchto dětí, které jsou často kombinovány s mimořádným nadáním,“ uvedla. Podle Roškaňuka lépe lidem s PAS vycházejí vstříc vysoké školy.
Vzdělávat o autismu by se ale podle odborníků měly také různé profese, aby věděly, jak s lidmi s autismem jednat. Na tiskové konferenci zmiňovali například úředníky, soudy nebo policii. Je třeba se také zaměřit na dostupnost sociálních služeb, zejména v některých obcích. Naději lidé s PAS a jejich rodiny vkládají do novely zákona o sociálních službách.
‚Vyšší riziko zranění.‘ Děti s autismem či hyperaktivitou získávají úrazová pojištění hůře
Číst článek
Problematice osob s PAS se věnuje odborná skupina při vládním výboru pro osoby se zdravotním postižením vedeném zmocněnkyní pro lidská práva Helenou Válkovou.
Někteří členové si na fungování rady stěžovali, funguje podle nich nekoncepčně a nemá ani jednací řád. V listopadu byli – podle nich bezdůvodně – ze skupiny odvolaní.
Další rezignovali, aby vyjádřili nesouhlas s tímto krokem vedení skupiny.
„Na začátku března proto proběhne na Úřadu vlády schůzka s těmito členy k projednání celé situace,“ sdělila Olga Jeřábková z Odboru lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády. Otevřeným dopisem se obrátili také na premiéra Andreje Babiše (ANO), žádají rozpuštění stávající skupiny a jmenování nového vedení.
Источник: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/aspergeruv-syndrom-konference_2002181924_jak
odborný časopis
Co je v dnešní době normální? Co definuje hranici mezi stavem naprostého zdraví a nemocí, ať už fyzickou, či psychickou? Je genialita daní za odchylku v psychologickém standardu člověka? Pokud člověk ztratí jeden ze svých smyslů, lidské tělo se nové vzniklé situaci přizpůsobí zintenzivněním smyslů ostatních. Je tato rovnováha výsadou jen fyzické stránky člověka, nebo existuje podobná rovnováha i na úrovni psychické?
ZAŘAZENÍ ASPERGEROVA SYNDROMU
V jednom z minulých ročníků jsme se věnovali problematice autismu a Aspergerův syndrom souvisí právě s autismem. Z hlediska klasifikace se názory právě na tento syndrom mohou mírně lišit. Některá literatura popisuje zjednodušené dělení autismu na typický, atypický a Asperger. Toto rozdělení je ovšem dosti nepřesné.
V první řadě je důležité zdůraznit, že Aspergerův syndrom je porucha týkající se psychické stránky člověka.
Syndrom je řazen mezi poruchy psychického vývoje člověka, které mají některé společné znaky: • začátek je vždy v kojeneckém věku nebo v dětství • postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí‚ které mají silný vztah k biologickému zrání centrální nervové soustavy • stálý průběh bez remisí a relapsů
Zařazení Aspergerova syndromu mezi poruchy psychického vývoje a jeho přesná specifikace se řídí MKN-10 (Mezinárodní klasifikací nemocí – 11.verze, 2013), která vychází ICD 10 (International statistical classification of diseases and related health problems) vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jak již bylo řečeno, Aspergerův syndrom je řazen mezi autistické poruchy.
Ovšem pojem autismus, přestože je to výraz poměrně zaběhnutý, je již dosti zastaralý. Nově se pro označení autismu používá termín: pervazivní vývojové poruchy (Pervasive Developmental Disorders – PDD) s kódovým označením F84 (Tabulka 1), který zahrnuje právě vývojové poruchy, které byly dříve zahrnovány pod obecný pojem autismus.
MKN-10 popisuje skupinu pervazivních poruch takto: „Skupina těchto poruch je charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným‚ stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností. Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v každé situaci.
“ Široké spektrum (vzhledem k individualitě postižení) klinických projevů pervazivních vývojových poruch (PDD) je někdy také označováno jako autistické kontinuum či poruchy autistického spektra (PAS). Původní slovo autismus, užívané i pro ostatní pervazivní (všepronikající) vývojové poruchy, než jen dětský nebo atypický autismus, je odvozené z řeckého slova „autos“, což znamená „sám“.
Jistá míra osamělosti a uzavření se do vlastního světa patří ve většině případů k nejnápadnějším projevům autistického kontinua u většiny PDD.
„OTEC ASPERGEROVA SYNDROMU“
Historie autismu, lépe řečeno jeho prvotní diagnostiky, sahá do 40. let minulého století. Projevy Aspergerova syndromu byly poprvé popsány o něco později, v roce 1944 vídeňským pediatrem a dětským psychologem Hansem Aspergerem (18.2.1906 – 21.10.1980). Skupina zvláštních příznaků v chování čtyř dětí (konkrétně chlapců) byla označena jako autistická psychopatie.
Asperger kladl důraz především na specifickou psychopatologii sociálních interakcí, řeči a myšlení. Aspergerův syndrom byl několik desítek let označován jako autistická psychopatie, než bylo v roce 1981 (po smrti Hanse Aspergera) zavedeno označení Aspergerův syndrom. O tuto změnu se zasloužila britská lékařka Lorna Wing (*7.10.1928) působící v oblasti psychiatrie.
Wing se věnovala dílu Hanse Aspergera a zasloužila se o popularizaci jeho výzkumu.
Také v rámci diagnostiky autistického spektra popsala tzv triádu symptomů (tři klinické okruhy), které se dodnes využívají při diagnostice autistických poruch: • deficit v sociálním chování • nedostatky ve verbální a neverbální komunikaci • omezené a repetitivní schéma chování a zájmů
Tato triáda je sledována i u Aspergerova syndromu, ovšem u AS jsou příznaky odlišné od ostatních PAS a často se tak stává, že syndrom nemusí být vůbec diagnostikován.
Vzhledem k tomu, že označení Aspergerův syndrom je poměrně mladé, jen něco málo přes třicet let, můžeme se v odborné literatuře setkávat i s ostatními označeními.
Kromě Aspergerova pojmu autistická psychopatie a nového označení Aspergerův syndrom, můžeme se setkat i s pojmem sociální dyslexie.
ZÁKLADNÍ DIAGNOSTIKA
Včasné určení diagnózy PDD spadá do kompetence pediatrů, neurologů, dětských psychologů a psychiatrů. Přehled základních vyšetření uvádí Tabulka 2.
Oficiální definice Aspergerova syndromu zní: „Porucha nejisté nozologické validity‚ charakterizovaná týmž kvalitativním porušením reciproční sociální interakce‚ které napodobuje autismus‚ současně s opakujícím se omezeným‚ stereotypním repertoárem zájmů a aktivit. Liší se od autismu hlavně tím‚ že není opoždění ve vývoji řeči a kognitivních schopnostech.
Tato porucha je často spojena se značnou nemotorností. Abnormality mají velkou tendenci přetrvávat do dospívání a dospělosti. V časné dospělosti se občas vyskytují psychotické epizody.“ Aspergerův syndrom patří mezi mírnější formy PDD. Proto se, jak již bylo řečeno, také často stává, že tento syndrom není vůbec diagnostikován.
Takový člověk pak může být považován v určitých oblastech chování za zvláštního až podivínského, aniž by u něj byla odhalena nějaká forma psychické poruchy. Diagnostika Aspergerova syndromu je značně obtížná, zvláště proto, že na rozdíl od jiných forem autismu je tu absence některých typických projevů.
Diagnostika autismu obecně probíhá na základě kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) a jejich klasifikačního systému ICD-10 (International Clasification of Disease) z něhož vychází česká verze MKN-10 (Tabulka 3), nebo na základě kritérií vydaných Americkou psychiatrickou asociací (APA) – Diagnostický a statistický manuál DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual) (Tabulka 4).
DSM-IV vychází právě z principu triády symptomů (viz výše). Z předchozích informací vyplývá, že projevy typické pro jiné formy autismu jako jsou poruchy řeči (využití tzv. „červených praporků“ – zmeškané milníky ve vývoji řeči) se nemusí vyskytnout a také behaviorální vývoj nebývá narušen.
Zatímco až 70 % autismu bývá spojeno s nízkým IQ a někdy až mentální retardací, lidé s Aspergerovým syndromem mají naopak spíše vyšší IQ (hodnota IQ cca 130). Běžná screeningová metoda využívající dotazník CHAT (Checklist for Autism in Toddlers) je v rámci AS spíše orientační.
Může poukázat pouze na projevy společně i pro ostatní typy PDD, ovšem je nutné brát v úvahu vyšší věkovou hranici pro první projev Aspergerova syndromu. CHAT se běžně používá pro batolata ve věku od 18 měsíců do dvou let.
Pro posouzení míry již diagnostikovaného autismu se používá Škála dětského autistického chování (CARS – Childhood Autism Rating Scale), která vznikla na univerzitě v Severní Karolíně v rámci státního programu TEACCH (Treatment and Education of autistic and Other Communicatively Handicapped Children). Míra autismu může být posuzována na základě přímého pozorování, nebo vstupních informací od rodičů. Hodnotit je možné děti, které dosáhly alespoň 18 měsíců mentálního věku. Další hodnotící škálou, která se používá pro posouzení již diagnostikovaného AS je Gilliam Asperger‘ s Disorder Scale (GADS). Tato škála posuzuje 32 jednoduchých základních otázek rozdělených do čtyř sledovaných skupin projevu jedince: • míra sociální interakce • omezené vzory chování • rozpoznávací mechanizmy • praktická zručnost
Stejně jako u jiných forem PDD, i u Aspergerova syndromu jsou rozlišovány podle míry příznaků dvě formy – nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Tyto formy se liší mírou adaptability jedince.
Zatímco dítě s nízkofunkčním AS vykazuje výrazné problémy s chováním, mnohdy je agresivní, egocentrické a uplatňuje velmi silně stereotypní chování, jedinci s vysoce funkčním AS jsou více adaptabilní, zachovávají si jistou míru sociální přizpůsobivosti.
TYPICKÉ CHOVÁNÍ A PROFIL OSOBNOSTI
Aspergerův syndrom zahrnuje množství tzv. pozitivních projevů, které nejsou důvodem ke znepokojování se nad psychickým vývojem dítěte. Typickými projevy jsou tyto: • dobrá intelektová vybavenost, výrazné nadání • výborná mechanická paměť • výrazně brzy čtou a rozeznávají číslice • zvládají logické hry – šachy, Rubikova kostka, etc.
• snadno ovládají počítač • výrazně pozitivní vztah k encyklopedickým informacím U dětí s AS se neobjevuje postižení rozvoje řeči – užívaní slov a frází odpovídá jak profilu ve dvou, tak v pěti letech věku dítěte. Někdy mohou mít děti sklony k formálnímu vyjadřování a napodobování řeči dospělých.
To může být někdy spojováno s navenek nepřiměřeně působící zodpovědností pro dětský věk. Děti s AS mají často potíže s chápáním sociálních situací, těžko se vciťují do postoje či situace druhých. Vrstevníci je často nepřijímají pro jejich samostatné až samotářské povahy. To může vést k úplnému vyloučení z kolektivu, někdy až k šikaně.
Někdy také hledají společnost v jiných věkových vrstvách. Často se mohu u dětí projevovat poruchy chování, hyperaktivita, poruchy pozornosti a špatná kontrola emocí. Dítě tak může být mylně označeno jako extrémně živé a zlobící.
Pokud byl AS diagnostikován v dětském věku, je možné mnoho nežádoucích projevů eliminovat správným přístupem a speciální metodikou výuky. I přesto se v dospívání a dospělosti vyskytují projevy tohoto syndromu. Projevy AS v dospělosti jsou přísně individuální, záleží na každém jedinci.
Škála projevů zahrnuje například tyto: • depresivní stavy • sklony k sebepodhodnocování • problémy se spánkem • dyskoncentrace • hypersenzitivita na zvuky, světla nebo doteky, nepřiměřené reakce na vůně a pachy • nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný smích nebo pláč) • důraz na přesnost umístěných věcí • střídání nálad, afekty, úzkostné stavy • upřednostňování periferního zrakového vnímání před přímým pohledem • nedostatek nebo absence empatie • výskyt paranoidních myšlenek • egocentrismus Lidé s AS jsou fixováni na svůj vlastní vnitřní program. Jakákoliv drobná změna v jejich plánech (pro pozorovatele nedůležitá) může jedince vyvést z rovnováhy a přimět k projevům vzteku nebo lítosti. Na druhou stranu je pro ně důležité sdílení osobních emocí, což může vést k trapným situacím, pokud se snaží podělit o tyto informace v nevhodnou dobu, nebo s nevhodným posluchačem. Pro AS je také problematický přímý oční kontakt v rozhovoru s jinou osobou.
Poslední zajímavostí Aspergerova syndromu, kterou zde uvedeme, jsou speciální zájmy a jejich přístup k nim. U mužské populace je výstřednost zájmů více viditelná, než u žen (to podporuje domněnku, že u žen je AS častěji nediagnostikován).
Nicméně společnými rysy je zaměření na sběratelský či vědomostní koníček, kdy člověk věnuje tomuto konkrétnímu tématu extrémně více času, než by se zdálo přirozené.
Také je pro AS typické dlouhodobé věnování se jedné činnosti – i několikadenní práce s potlačením ostatních běžných činností.
ODKUD SE BERE?
Aspergerův syndrom, stejně jako ostatní pervazivní poruchy, je problémem vrozeným, pravděpodobně v důsledku geneticky podmíněných změn ve vývoji mozku. Důležitými rizikovým faktorem je také rodinná anamnéza, u rodiny s autistickým dítětem je asi 2 % pravděpodobnost, že i další dítě bude trpět touto poruchou.
Rizikové situace v těhotenství mohou mít také určitou váhu ve vztahu ke vzniku PDD. Patří sem například expozice thalidomidu, zarděnky a některé virové infekce.
Vzhledem k tomu, že projevy Aspergerova syndromu jsou velice různorodé a individuální, dá se předpokládat, že i spektrum příčin vzniku této vývojové poruchy bude poměrně široké. Z hlediska míry výskytu Aspergerova syndromu – na 10 tisíc narozených dětí připadá přibližně 15 dětí s Aspergerem.
Obecně autismus postihuje spíše mužské než ženské pohlaví. U AS je tento poměr ještě více směrován ve prospěch chlapců (přibližně 4:1). Vedou se ovšem diskuze, zda tento poměr nesouvisí s výrazně nižší prodiagnostikovanosti dívčí populace.
LÉČBA?
Mluvit v souvislosti s Aspergerovým syndromem o léčbě by bylo asi přehnané. Ostatně mluvit o Aspergerově syndromu jako o nemoci je velice zavádějící. Jedná se spíše o jakýsi handicap, nestandardní způsob života – o jeho atypické vnímání.
Přesto, vzhledem k tomu, že se jedná o vývojovou poruchu, při včasné diagnóze je vhodné zavést určitá režimová opatření, která umožní jedinci i jeho okolí se adaptovat na nově vzniklou situaci. Přestože Aspergerův syndrom je často popisován jako mírnější forma autismu, je třeba zdůraznit, že tato diagnóza se netýká jen jedince samotného, ale také zbytku rodiny.
Důležitým faktem zůstává, že Asperger, stejně jako jiné PDD nejsou následkem selhání rodičovské výchovy, ale vrozenou genetickou vývojovou poruchou, kterou lze naopak správným přístupem k výchově dítěte pozitivně ovlivňovat. Farmakologický pohled na Aspergerův syndrom je jasný.
Farmakoterapie je zaměřena pouze na ovlivnění některých konkrétních symptomů, nejedná se tedy v pravém slova smyslu o léčbu. Proto je také indikována jen zcela výjimečně. Terapie je tedy zaměřena na úpravu denního režimu dítěte, případně včasné zahájení kognitivně behaviorální terapie.
Speciální pedagogické vedení se většinou týká nízkofunkčních forem AS, u vysoce funkčního typu jsou jedinci většinou dostatečně samostatní a jsou schopni absolvovat běžný systém vzdělávání. Speciální výukové programy zahrnují tyto důležité body: • malý počet žáků ve skupině • vizualizace předávaných informací • přesná strukturalizace zadávaných úkolů
APLA Problematika Aspergerova syndromu spadá pod působení Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA).
Toto sdružení funguje v 6 regionech České republiky a klade si za úkol působit jako profesionální mezičlánek mezi rozsáhlými aktivitami osob s PAS a všemi ostatními institucemi zodpovědnými za příslušné programy v oblasti péče o tyto osoby. Cílem sdružení je hlavně zkvalitnění života a integrace jedinců do společnosti.
ŽIVOT S ASPERGEREM
Vraťme se k zamyšlení v úvodu tohoto článku. Může být vysoké IQ až genialita kompenzací za vybočení z psychologického profilu lidského jedince? Mnoho známých osobností v různých oblastech lidské činnosti trpělo nějakou formou autismu, případně Aspergerovým syndromem.
Tito lidé přinesli společnosti výjimečnou hudbu, literaturu, obrazy či vědecké objevy. Mezi známá hudební jména patří například Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), Ludwig van Beethoven (1770-1827), Gustav Mahler (1860-1911), nebo Bob Dylan (*1941).
Mezi spisovateli najdete taková jména jako Mark Twain (1835-1910), Franz Kafka (1883-1924), George Bernard Shaw (1856- 1950), Isaac Asimov (1920-1992).
Dalšími umělci či tvůrci, kteří jsou spojováni s touto problematikou, jsou Vincent van Gogh (1853-1890), Alfred Hitchcock (1899-1980), nebo Woody Allen (*1935). Vědců, kteří se potýkali s nějakou formou autismu, je také mnoho, Tabulka 5 uvádí přehled těch nejzajímavějších jmen.
Albert Einstein dokonce získal v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku. A ještě na několik jmen nesmíme zapomenout. Henry Ford (1863-1947), americký tvůrce automobilů, které se proslavily po celém světě a Bill Gates (*1935) spoluzakladatel firmy Microsoft a jeden z nejbohatších lidí na světě.
CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?
Aspergerův syndrom je porucha, která je díky své „mladosti“ mezi diagnózami a mírnějším příznakům často přehlížena. V době, kdy neexistují přesná pravidla v modelu chování člověka, v době extrémních volnočasových aktivit a vedení k přísné individualitě lidské osobnosti, je velice těžké určit, co je jen póza a co už přesahuje rámec rádoby „normálního“ lidského projevu.
Pokud se pokoušíte srovnat své chování vůči chování lidí ve svém okolí, a zjišťujete, že ne všechno odpovídá rádoby standardnímu chování, pak možná právě vás utváří Aspergerův syndrom. A na úplný závěr: „Abyste se stali vynikajícím vědcem, nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky „Aspergerova syndromu“, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa.
“ Hans Asperger
RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.
Zdroje: WHO: The ICD-10 Classification of Mental and Behavioral Disorders, 1993, Geneva. Thorová K.: Poruchy autistického spektra, Portál, 2006, Praha. (ISBN 80-7367-091-7). Kudrová K.: Osobní asistence u osob s autismem v JMK , Diplomová práce MU, 2007.. Ošlejšková H.
: Časné klinické projevy autismu v dětství a mládí jsou klíčem k včasné diagnóze, Pediatrie pro praxi, 2008, 9, 161. Mayes S.D. et al.
: Comparison of Scores on the Checklist for Autism Spectrum Disorder, Childhood Autism Rating Scale, and Gilliam Asperger’s Disorder Scale for Children with Low Functioning Autism, High Functioning Autism, Asperger’s Disorder, ADHD, and Typical Development, J. Autism Dev. Disord., 2009, (DOI 10.
1007/s10803-009-0812-6). Grycová L.: Autismus, Pharma news, 2010, 11- 12, str. 18-21. MKN-10 – Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. verze, 2013. www.apla.cz www.aspergeruvsyndrom.cz www.vzdelavaniaautismus.cz www.dobromysl.cz
Источник: http://www.pharmanews.cz/clanek/aspergeruv-syndrom/
Strava a její účinky nejen při AS
Strava je velmi důležitá a nejen pro lidi s AS. Vše, co do sebe naše tělo dostane, se odráží na naší vnitřní pohodě a zdraví.
Jíst ‚normálně‘ už dávno není zdravé. Kde jsou ty časy, kdy všichni tvrdili, že mléko, maso a mouka je základ života.
Potravinový průmysl, který hýbe světem a našimi žaludky, je neúprosný. Nabízí tolik chutí, tolik dobrot a pochutin. A lidé za to velmi rádi platí. Nikdo jim ale neřekne, že výrobky hladící naše chuťové buňky ničí zažívání a tím i zdraví. To vše má pak dopad na naši psychiku. Když se cítím dobře, jsem spokojenější 🙂
Kdo chce být fit a v pohodě, hledá lepší řešení, než to, co ho naučili postupem času jiní.
Klasický zažitý, český jídelníček je totiž pro naše zažívací ústrojí destruktivní. Ano, nepozná se to hned, ale střeva tento způsob péče nevydrží věčně.
Kolik lidí má zažívací potíže, trpí plynatostí, nepříjemnými pocity, atd. a neřeší to, protože se o tom nemluví. Důležitý je ale cíl chtít být zdravý a v pohodě. Někdy je třeba změnit hodně věcí a na další si zvykat. Záleží na každém z nás, jak se chce stravovat. Zde uvádím pouze některá doporučení, která nám pomohla cítit se lépe, být vyrovnanější a hlavně zdravější.
Jak vařit ‚lépe‘
My jsme upustili naprosto od smažených a kořeněných jídel. Jíme masa pouze lehká jako je králičí, kuřecí, krůtí a nebo nahrazujeme bílkoviny vejci původem nikoliv z klecí, ale z podestýlky. Jídla pečeme nebo dusíme, aby zůstalo co nejvíce živin.
Vaříme bez ochucovadel jako je masox, magi, atd. Důvodem je jejich složení a výroba. Mají vysoký obsah látek nevhodných pro zdravé zažívání. Vše se dá upravit přiměřeným používáním soli.
Koření používáme pouze drcený kmín, sladkou papriku, bazalku a bylinky, které nedráždí nos ani žaludek. K dochucení používáme také rajský protlak, hořčici ve slabé míře, povidla.
Sladká jídla sladíme stévií, někdy i obyčejným cukrem. Vzhledem k tomu, že vše sladké se mění v žaludku na kyselé, je třeba příjem cukru a sladkostí hlídat. Pokud máte tělo překyselené, můžete mít zažívací potíže a Vaše tělo je náchylnější k infekcím, jelikož obranyschopnost buněk při překyselení klesá.
Zároveň se v překyseleném těle množí kvasinky, které způsobují nepohodu jak v zažívacím traktu, tak např. na kůži, v dutině ústní, vlasy se více mastí, pot zapáchá atd. Proti kvasinkám je tu pár rad. Nejíst sladké, semínka grepu redukují počet kvasinek, dostatek tekutin snižuje kyselost (je třeba pít vodu neperlivou a co nejméně sladkou).
Pro zlepšení trávení
K udržení rovnováhy v zažívacím traktu je dobré dle návodu doplnit složku bifidobakterií a to doplňkem stravy Lactobacilus acidophilus bez mléčné bílkoviny. Je třeba v lékárně přímo říci bez mléčné bílkoviny. Ta totiž způsobuje nepříjemnosti v trávení a působení látek pak není tolik efektivní.
Pro správné osazení střevní flory můžete také použít Hylak. Je dobré ho doma mít a při nepohodě trávení si třeba 1-3 dny doplnit zdravé bakterie dle návodu dávkování. V případě větších potíží vyhledejte lékaře. Řiďte se příbalovou informací.
Mléko
Dnes už se ví, že mléko zanechává na sliznicích trávicího ústrojí povlak, díky kterému se hůře vstřebávají živiny do těla. Pro zažívací trakt je téměř nevhodné.
Vyjímkou je kefírové mléko a jakýkoliv bílý jogurt, které obsahují acidofilní bakterie, tedy zdravé bakterie pro naše střeva. Pozor! Bílé jogurty ani kefír by se neměl jíst každý den. Všeho moc škodí. Jednou týdně je optimální.
Jsou lidé, jejichž trávení ani to nezvládne. Proto je třeba zvolit doplňky stravy pro doplnění zdravých bakterií do našeho zažívání.
Navíc enzymy, které jsou potřeba ke štěpení mléka mají pouze děti, v dospělosti se ztrácejí, proto mléko vytváří problém mnoha lidem, aniž by o tom věděli.
Mléko též pracuje s naší pletí. Chcete-li čistou pleť, omezte čistě mléčné výrobky ve Vašem jídelníčku.
Co vlastně vadí v mléku? Mléčná bílkovina a laktóza. Složené cukry ne každý umí trávit. Mléčná bílkovina byla důležitá při našem raném vývoji. Stejně jako mléko lidské, kterým se krmí naše miminka, tak i malé tele potřebuje z něčeho růst a něčím se živit.
Mléko je tedy určeno mláděti, podle toho, od které matky pochází. Mléčný průmysl vydělává na nevědomosti lidí a ignoranci doby, jež žije v omylu. Mléčné výrobky, které vidíme v obchodech, jsou vytvořeny s velkou dávkou chemie a opravdu jen pro užitek jejich výrobců.
Vše je byznys, který nemá zájem starat se o naše zdraví!
Proto si važte svého zdraví a nahraďte vápník z mléka jinými způsoby.
Na pečení mléko třeba není. Omáčky též není třeba vařit se smetanou. Zmrzliny a dobroty mléčného typu vyjímečně a kefírové mléko nebo bílý jogurt jednou týdně. Dá se to vydržet, jen je třeba si na to zvyknout.
Odměnou nám pak je klidnější zažívání, čistější pleť, lepší nálada a hlavně zdravější tělo.
Mouka
Mouka v běžném pečivu obsahuje lepek a ten má podobné vlastnosti jako mléko. Též v zažívacím traktu vytvoří povlak, který brání řádnému vstřebávání živin do těla. Dnes již velké množství lidí nedokáže mouku ve svém zažívání tolerovat. Mají potíže s trávením.
Mouka kukuřičná např. je kartáč na střeva. Není vhodné ji jíst často. Kukuřičné lupínky s mlékem je pokrm, pro naše střeva, absolutně nevhodný. Reklamy, týkající se potravin, jsou dnes spíše klamem, než solidní informací.
Jsou mouky bez lepku a v obchodech už dnes nalezneme sortiment hotového pečiva neobsahující lepek. Jsou sice dražší, ale pokud nemáte zálibu v pečení, doma se péct nevyplatí. Je to časově náročné a bezlepkové pečivo hotové z obchodu, chutná docela dobře. Jen se dívejte kolik obsahuje éček – emulgátorů a jiné chemie, která do těla nepatří. Vybírejte to, s nejnižším obsahem chemie.
Pokud budete chtít mouku a lepek vysadit, je třeba opravdu dodržovat stravovací režim, aby Váš nový jídelníček měl smysl.
Omáčky se nemusí zahušťovat. Dají se jíst bez přidané mouky.
Ano, je to změna vaření oproti klasické české kuchyni, ale kdo by nechtěl být zdravější? U nás doma jsme se starých receptů pustili a je nám o hodně lépe. Jak fyzicky tak psychicky.
Když je Vám totiž nevolno, nebo jen těžko na těle, odráží se tento stav automaticky na psychice. Pokud si toto člověk uvědomí, pak si začne pečlivěji vybírat to, co sní.
Vaše vnitřní pohoda a zdraví se odvíjí od toho, co Vaše tělo dostává. Samozřejmě nejen od toho. Ale proč si neposvítit na nepravdy, v nichž žije ještě značná řada lidí.
Maso
Opět se nabízí spoustu druhů masa. Jíst vepřové, které se tráví až tři dny, je pro nás hloupost. Dá se bez něj žít. Hovězí maso je též těžké pro tělo zpracovat. To máme na stole vyjímečně.
Samozřejmě není potřeba ho z jídelníčku vypouštět. Toto jsou tipy pro úpravu stravy tak, aby vyhovovala našemu tělu. Není to žádná dieta. Pouze si vybíráme potraviny, které snižují nepříjemné pocity při zažívání a jejich přítomnost není až tak nutná. Je dobré jíst to, co člověku chutná, ale nezapomínat na to, že máme tělo jen jedno 🙂 a je třeba se starat jak o zevnějšek, tak o vnitřek.
Tuky z masa
Jsou nejpodobnější našim tukům. Naše tělo, pokud má nějakých toxinů nadbytek a nemůže je všechny vyplavit, ukládá je do tuků. Stejně tak tento proces probíhá i u zvířecích kamarádů, které pak jíme. Proto, čím méně masného tuku obsahuje maso, které připravujete, tím zdravější bude mít vliv na Vaše tělo.
Salámy, paštiky a párky
Jsou z hlediska zdravé stravy naprosto nevhodné. Především z důvodu složení, jelikož obsahují chemii a produkty opravdu všemožného zvířecího průmyslu. V neposlední řadě i koření upravené v takovém množství ‚aby chutnalo‘.
Zelenina
Naše zažívání je křehká věc a u lidí s AS to platí trojnásob.
Zelenina, aby byla pro tělo stravitelná, je třeba ji tepelně upravovat. Např. luštěniny je třeba dlouho vařit, než je naše zažívání schopno je adekvátně rozložit. Máme-li za cíl snížit v našem jídelníčku mléčné výrobky, můžeme příjem vápníku nahradit čočkou. Má i další cenné látky, proto bych ji do jídelníčku zařadila podle toho, jak bude vyhovovat Vašemu trávení.
Pokud jíte mrkev, je třeba dodat trochu tuků, aby naše tělo mohlo získat potřebné vitamíny. Lépe tepelně upravená.
Čerstvé saláty též není dobré jíst často. Všude se tvrdí, jak je to zdravé, ale už se málo kde dovíte, že je to pro trávicí trakt příliš těžké na zpracování. Zelenina v tepelně neopracované podobě trochu dře stěnu střeva. Není to poznat hned, ale za pár let to Vaše střeva dají znát.
Brambory
Obsahují škrob, tedy složený cukr. Mají široký obsah látek tělu prospěšných. Pokud trpíte nadváhou, brambory raději ve svém jídelníčku nenechte převládat. Pro člověka jsou důležité, upravujte je na jakýkoliv způsob.
Paprika má slupku, která se těžko tráví. Pečená paprika se dá zbavit slupky docela dobře.
Pokračování příště 🙂
Snad budou mnoha způsoby ověřené informace k užitku
Источник: https://aspen.estranky.cz/clanky/strava-a-jeji-ucinky-nejen-pri-as.html