Dlouhodobě zvýšená teplota – vše o zdraví

Dlouhodobě zvýšená teplota - Vše o zdraví

Potlačování horečky i pouze zvýšené teploty antipyretiky je rutinní praxí, nad kterou nepřemýšlejí pacienti, ale bohužel většinou ani jejich lékaři. Během své praxe jako praktická lékařka jsem potkala stovky lidí, kteří začali užívat paralen už při prvních příznacích nemoci. Koneckonců je k tomu navádí reklama na jeden nejmenovaný lék „na chřipku“. Jednou je zamrazilo na zádech, dvakrát kýchli a už sahali po prášku.

Také jsem si všimla, že všichni pacienti – bez výjimky!! – s únavovým syndromem, ať již nasedajícím na bezprostředně prodělané virové onemocnění nebo vzniklým plíživěji, měli v anamnéze opakované potlačování horečky.

Nikdy jsem neviděla postinfekční únavový syndrom (stav typu „před měsícem jsem měl chřipku a nemůžu se z toho pořád dostat…“) u pacienta, který prodělal virózu nebo chřipku přirozeně, nesrážel teplotu, prostě si to protrpěl.

Tito lidé byli obvykle do týdne fit.

Co se děje v těle, když jsou během akutní infekce použity léky na snížení horečky – paracetamol, ibuprofen nebo kyselina acetylosalicylová? Proč není jejich použití vhodné, ba je dokonce škodlivé? Pro přehlednost pojednám důsledky potlačení horečky z hlediska času.

Bezprostřední, akutní důsledky potlačení horečky při infekci

Horečka je základní mechanismus obrany proti infekcím. Je fylogeneticky velmi stará. Při horečce se zrychluje metabolismus včetně detoxikační činnosti jater, zrychlují se aktivity buněk imunitního systému.

To vše zhruba třikrát již při 38 stupních Celsia.

Jak ale dojde k tomu, že při infekci stoupne tělesná teplota a pak zase klesne? Znalost mechanismu vzniku horečky a účinku léků na její snížení je velmi důležitá k pochopení, proč jsou výše uvedené léky při horečce tak škodlivé.

Horečka vzniká v důsledku změny nastavení cílové tělesné teploty v mozkovém termoregulačním centru. Mozek se z krve díky přítomnosti mediátorů zánětu (prostaglandiny, interleukiny, cytokiny aj.) dozví o tom, že někde v těle zuří zánět.

Zánět se tedy projevuje změnami v krvi a ty jsou pro mozek signálem, že je třeba zvýšit teplotu. Zánět je boj imunitního systému s mikroby. Latinský název je „inflammatio“, neboli vzplanutí, vznícení.

Tento název přesně popisuje, co se v těle děje – doslova hoří, spaluje, aktivizuje se k boji. Bez reakce – zánětu neexistují symptomy infekční nemoci ani obrana proti ní. Bez zánětlivé reakce mohou mikroby zůstat v těle po dlouhou dobu, mnohdy s negativními důsledky.

Když máte angínu, všechny prožívané symptomy jsou příznaky zánětu: otok, zarudnutí, bolest, sekrety, horečka.

Za přirozených okolností termoregulační centrum sníží tělesnou teplotu teprve tehdy, když je infekce zvládnuta a tyto látky se netvoří a neproudí s krví do mozku.

Zde vstupují do hry antipyretika, účinkují tím, že v těle blokují produkci mediátorů zánětu. Jejich produkce se výrazně sníží a klesne jejich tok do mozku. Mozek je nesprávně informován, domnívá se, že infekce již byla zvládnuta a proto sníží teplotu zpět na normální. Metabolismus a imunitní reakce se zpomalí v situaci, kdy je tělo zaplaveno viry nebo bakteriemi.

U vážných infekcí nebo u oslabeného jedince může mít použití antipyretik dopad i na úmrtnost! Například během španělské chřipky v roce 1918 byla úmrtnost alopaticky léčených hospitalizovaných pacientů více než 25násobná ve srovnání s pacienty léčenými v homeopatických nemocnicích.

Tento šokující rozdíl musí být připsán zejména dvěma faktorům. Za prvé alopatičtí pacienti neměli žádnou účinnou léčbu ve srovnání s homeopatickými pacienty, jen symptomatickou. A právě symptomatická léčba – potlačování horečky aspirinem – mohla být hlavním důvodem tak vysoké úmrtnosti.

Před pár lety jsem četla o epidemii spalniček v Ghaně, u podvyživených dětí. Úmrtnost při standardní terapii, která zahrnovala i srážení horečky paracetamolem, byla kolem 35 %. Děsivé číslo.

Ještě děsivější je ale to, že když si lékaři všimli, že děti, které přežily, měly při příjmu vyšší horečku, horší vyrážku a celkově výraznější symptomy, než děti, které posléze zemřely, přestali paracetamol podávat a úmrtnost klesla na 7 %. Jinými slovy, lékaři 4 z 5 dětí doslova zabili svou léčbou.

Kdyby to bylo antibiotikum, nebo jiný zázračný lék, který by dokázal takto snížit úmrtnost, byly by toho plné noviny a televize. Ale protože to bylo naopak nepodávání určitých léků a respektování biologických zákonitostí, mlčí se o tom.

Vysoká horečka je nutná k eliminaci virů a bakterií z těla. Potlačení horečky při akutní infekci v důsledku zeslabení imunitní odpovědi prodlužuje infekčnost pacienta, dobu trvání nemoci a dobu zotavení. Existují studie, které to prokazují.

Pamatuji si udivené pohledy pacientů, kteří brali paralen „aby byli brzy zdraví“ a já jim řekla, že si naopak nemoc prodloužili, že kdyby zůstali doma pár dní s teplotou, byli by za týden nebo dva v pořádku. Jak jim to nešlo do hlavy, vždyť přece v té reklamě se říká něco úplně jiného.

Reklama ale nelže, natvrdo říká, že pouze potlačuje symptomy chřipky a horečku. Bohužel si nikdo neuvědomí, co to doopravdy znamená. Potlačení příznaků nerovná se léčba!!

Ještě jednou opakuji: při přirozeném průběhu nemoci mozek sníží teplotu, teprve když je infekce zvládnuta. Použití antipyretik dává mozku falešnou informaci o tom, že infekce pominula a následné snížení teploty oslabí organismus v situaci, kdy potřebuje být naopak posílen.

Střednědobé důsledky potlačení horečky při infekci – imunologické a biochemické

Výše popsaný imunologický mechanismus je v pozadí také komplikací infekčních nemocí, kdy byla prudká, generalizovaná reakce s horečkou potlačena a vznikl lokalizovaný, ale chroničtější zánět, například zánět mandlí, nosních dutin, středního ucha, průdušek, plic, ledvin, kloubů apod. Pokud k takovému typu zánětu dojde rychle, akutně, znamená to slabší konstituci pacienta. V dnešní době je ale často oslabena právě užitím antipyretik během horečky.

Jaký typ lidí obvykle sahá po antipyretikách hned na začátku nemoci? Jsou to obvykle lidé, kteří si tzv. nemohou dovolit stonat, orientovaní na výkon, nelibě nesoucí jakékoli známky slabosti svého těla. Mají problém si prostě lehnout na pár dní do postele a vypnout. Ignorují signály svého těla a snaží se je přehlušit léky.

Bohužel ignorování vlastních potřeb není u nich omezeno jen na dobu nemoci, ale týká se často nedostatečné kvality stravy, nedostatku pohybu, odpočinku a pobytu v přírodě. Tito lidé vstupují do nemoci již předem oslabeni a pak to dorazí paralenem. Není divu, že končí v ordinacích lékařů s únavou táhnoucí se týdny i měsíce.

Potlačení horečky je často příčinou dlouhodobé únavy po nemoci, někdy přímo chronického únavového syndromu (CFS). Příčinou CFS není přítomnost EB viru nebo jiných infekčních agens v organismu, ty v něm byly dlouho předtím. Příčinou je oslabení imunity v důsledku nesprávného léčení akutních infekcí v kombinaci se špatnou stravou a stresem.

Jeden mechanismus vzniku únavy je specifický pro paracetamol. Bohužel právě paracetamol je v posledních letech velice oblíbené analgetikum a antipyretikum. Jeho oblíbenost vychází jednak z jeho vysoké účinnosti (tj.

silné schopnosti potlačit příznaky) a protože nepoškozuje zažívací trakt jako kyselina acetylosalicylová a ibuprofen. Ale má i značné nevýhody. Jednou ze zásadních nevýhod paracetamolu je jeho toxicita pro játra. Při jeho metabolizování dochází k tvorbě toxického meziproduktu NAPQI.

Tato látka je hlavním původcem toxických účinků paracetamolu. Účinkuje jako volný radikál.

Ochranou před volnými radikály jsou tzv. antioxidanty. Jedním z nich je glutathion. Je to základní, konečný a jediný recyklovatelný nitrobuněčný antioxidant. Glutathion se musí postarat nejen o NAPQI, ale končí u něj všechny volné radikály.

Nevhodná strava, toxiny, léky, stres, trauma, stárnutí, infekce a radiace jeho zásoby vyčerpávají.

Naše schopnost produkovat a udržet vysokou hladinu glutathionu je životně důležitá pro uzdravení se z prakticky všech nemocí i k jejich prevenci a udržení si optimálního zdraví a výkonnosti.

Pokud jsme vystaveni příliš silnému oxidativnímu stresu nebo příliš mnoha toxinům (včetně léků), zásoby antioxiadantů včetně glutathionu se vyčerpají a to vede k nemoci. Nedokážeme se bránit proti volným radikálům, infekci nebo rakovině a nedokážeme se zbavit toxinů.

Infekce je jednou ze situací, kdy se tělo nachází v oxidativním stresu. Použití paracetamolu v této situaci vede k několika důsledkům.

Zaprvé snížení horečky sníží efektivitu boje proti infekci a prodlužuje dobu, po kterou je tělo vystaveno působení infekčních agens, a tedy prodlužuje dobu trvání nemoci! Paracetamol zatěžuje játra, která ho musí metabolizovat a při jeho metabolizování vzniká toxický meziprodukt NAPQI.

U některých lidí dochází k vyšší produkci NAPQI a tedy vyšším nárokům na glutathion. Pokud je takový jedinec současně geneticky vybaven nedostatečně funkčním genem pro tvorbu glutathionu, nebo má jeho hladinu vyčerpánu i z jiných příčin (například stres, nekvalitní strava, jiné léky apod.), vytvoří se v jeho těle vysoká hladina NAPQI, která mj.

poškodí mitochondrie. Nedostatečná funkce mitochondrií je hlavní příčinou chronické únavy po virózách a jiných nemocech, bolestí svalů, nesoustředění, deprese a jiných symptomů CFS. Hlavním škůdcem pro mitochondrie jsou právě volné radikály.

Naše tělo má jen omezenou schopnost se s nimi vypořádat, je konstruováno na život v čistém prostředí bez chemikálií, na konzumaci přirozené čisté stravy, na život bez chemických léků a toxinů v životním prostředí, na život, kdy je možno reagovat na stres přirozeným způsobem (uteč nebo bojuj). Pokud k přirozené zátěži při infekci přidáme chemické léky, může dojít k problému.

Zajímavé:  Drogy - vše o zdraví

Dlouhodobé důsledky potlačení horečky při infekci

Důsledky opakovaného potlačování horečky a zánětu sahají bohužel ještě mnohem dále než k protahované únavě. Statistiky prokazují souvislost mezi výskytem horečnatých onemocnění v anamnéze a rizikem rakoviny. Čím více horeček, tím méně rakoviny a naopak.

Opakované potlačování horečky vede k chronickému poškození imunitního systému, mitochondrií a ke zvýšení oxidativního stresu. Poškození DNA volnými radikály je považováno za jeden ze spouštěčů maligního bujení. Ke vzniku maligních buněk dochází v každém z nás neustále, ale funkční imunitní systém si s nimi poradí.

Rakovina vznikne pouze v situaci, kdy imunitní systém neplní své funkce. A jsme opět u stresu, nekvalitní stravy, nedostatku vitamínů a dalších mikroživin, volných radikálů apod.

Shrnutí

Horečka je základní mechanismus obrany proti infekci. Mozek zvýší teplotu v situaci, kdy dostává z krve prostřednictvím mediátorů zánětu informaci o přítomnosti infekce.

Použití antipyretik (paracetamolu, kyseliny acetylosalicylové, ibuprofenu) zabrání tvorbě těchto látek a mozek dostane nesprávnou informaci o stavu boje proti infekci a sníží teplotu v situaci, kdy infekce ještě není zvládnuta, což vede k oslabení imunitní reakce. Použití paracetamolu s sebou nese navíc další riziko.

Při jeho metabolizování vzniká toxický meziprodukt, který se chová jako volný radikál. K jeho zneškodnění používá organismus glutathion, základní antioxidant. U geneticky disponovaných jedinců neprobíhá tato detoxikace dostatečně a dochází ke kumulaci toxické látky v těle.

Její aktivita jako volného radikálu a vyčerpání zásob glutathionu poškozuje mitochondrie. Mitochondrie pak nejsou schopny plně fungovat a tvořit energii. Důsledkem je únava, bolesti svalů, duševní nevýkonnost, deprese a prakticky jakákoli chronická nemoc.

Rozdíly v genetické výbavě vysvětlují, proč si někdo může dovolit srážet horečku pravidelně bez vážnějších následků a někdo po jedné epizodě upadne do chronického únavového syndromu. Protože nikdo z nás neví, jaké má geny, je rozumné předpokládat horší možnost a snažit se poškození předcházet.

Doporučený postup:

    • Když jsme nemocní a není nám vůbec dobře, lehneme do postele. Přecházení nemoci je bezohlednost vůči sobě i ostatním.
    • Horečku nesrážet, ani když je vysoká přes 39°C. Výjimkou jsou lidé s velmi oslabeným srdcem. Pokud i starý člověk dokáže vyprodukovat vysokou horečku nad 39°C, je třeba to brát jako známku silné vitality a vítat ji, nikoli potlačovat léky. U dětí není obvykle důvod ke zbytečným obavám, snášejí horečku dobře. Výskyt febrilních křečí není tak častý, aby ospravedlnil rutinní potlačování horečky nad 38,5°C a poškozování imunity každého dítěte. Kromě toho křeče přicházejí i při nižších teplotách, nesouvisejí primárně s výší horečky. Matky jsou zbytečně strašeny. Naopak právě zdravé, robustní děti spontánně produkují vysokou horečku a často jim ji ani nelze srazit. Ohrožené jsou naopak právě ty děti, kterým se horečku podaří antipyretiky srazit. Zvažujte vždy celkový stav dítěte a ne jen výši horečky. Má chuť k jídlu? Hraje si? Nechce být v posteli? Dokonce zlobí? Tak to nebude nic vážného. Leží jak mrtvola při 37,3°C? O takové dítě si budu dělat větší starosti než o dítě s 40°C, které pobíhá a nechce ležet.
    • K subjektivní úlevě při horečce lze použít fyzikální procedury, např. zábaly, ale ne léky.
    • Když už z různých důvodů potřebujete horečku na chvíli snížit, použijte acylpyrin nebo ibuprofen, nemají tak ničivý vliv na játra a mitochondrie jako paracetamol.
    • Omezte nebo zcela vylučte stravu. Pokud budete chtít jíst, použijte staré osvědčené recepty: čaje, česnečku, polévky.
    • Jak zvýšíme tvorbu glutathionu? Ten potřebujeme při nemoci vždy, protože infekce sama o sobě je zátěž a zvyšuje množství volných radikálů v těle. Glutathion si sami syntetizujeme z několika surovin. Potřebujeme síru, kterou získáme z potravin bohatých na síru, jako je česnek, cibule a brukvovitá zelenina (brokolice, kapusta, zelí, květák). Naše babičky věděly, proč vařily při nemoci česnečku nebo slepičí polévku … vylepšíme si ji navíc brokolicí a miso pastou.
    • Dodáme vitamín C, až 10 g denně.
    • Dodáme vitamín D, v akutním stavu až 10000 IU denně.
    • N-acetyl cystein je substance obsažená např. v léku ACC, používaném při kašli. Jde o prekurzor glutathionu, proto je jeho užití při infekci vhodné. I když nemáme kašel, užití tohoto volně prodejného léku nám vylepší hladinu glutathionu a tedy i naši schopnost zvládnout volné radikály. Používá se i při léčbě otravy paracetamolem.
    • Ideální terapií infekcí je homeopatie, nejlépe individualizovaná, v nouzi lze použít i Oscillococcinum, které má studiemi klinicky prokázaný účinek při virózách. Nebo kombinované homeopatické léky na virozy, např. Paragrippe, Gripp-Heel, Guna-Flu, Guna-Virus, Citomix (poslední tři jsou na recept).
    • Možná to nejdůležitější na konec: nebojte se nemocí. Strach a úzkost prokazatelně oslabuje imunitní systém. Epidemii podlehne jen ten, kdo věří, že nemá kontrolu nad situací a může se stát její obětí. Důvěřujte svému tělu, posilujte ho rozumnou životosprávou a homeopatií a ono si poradí.
  • Když už onemocníte, berte nemoc jako signál, že je třeba dát si pauzu. Při nemoci dejte průchod všem emocím, které se objeví. Zvažte, co bylo spouštěčem nemoci, proč jste potřebovali vypnout a proč jste to přehlíželi.

Naše teplota není taková, jak si myslíme. Lidé s postupem věků "chladnou"

Průměrnou zdravou tělesnou teplotu stanovil v roce 1851 německý lékař a univerzitní profesor Carl Reinhold August Wunderlich. Přes těžkopádné nástroje, které v té době měl k jejímu měření, se dá říci, že ji určil v podstatě správně. Jenže, co platilo před 170 lety, nemusí už platit dnes. Nová vědecká studie totiž ukazuje, že lidé během uplynulého století ‚zchladli‘.

Přečíst článek ›

‚Naše teplota není taková, jak si lidé myslí. Každý, kdo je z dětství naučený, že normální lidská teplota je 37 stupňů, se plete,‘ uvádí odbornice na lékařský výzkum Julie Parsonnetová ze Stanfordské univerzity ve Spojených státech amerických. Její studie byla publikována v odborném titulu eLife.

Jedinečná jako otisk prstu

Wunderlich sice ve své době provedl v nemocnici spadající pod Lipskou univerzitu doslova miliony měření teploty na desítkách tisíc pacientů, ale nástroj, který používal ke stanovení rozmezí mezi teplotou zdravého a nemocného člověka byl z hlediska moderní medicíny jen přibližný. Šlo o nahrubo udělaný 22 centimetrů dlouhý teploměr, který lékař nechával v podpažích svých pacientů celých dvacet minut, aby mohl vůbec teplotu zaznamenat, a teplotu z něj mohl odečíst jen ve chvíli, dokud jej pacient v podpaží měl.

‚Měření teploty v 19. století teprve začínalo,‘ poznamenává Parsonnetová. V pozdějších dobách zkusilo několik vědců s odkazem na nemodernost a těžkopádnost Wunderlichova teploměru jeho stanovení průměrné teploty zdravého člověka zpochybnit a jejich měření vedla k tomu, že teplota považovaná za průměrnou teplotu zdravého člověka se o zlomky stupně snížila. 

Přečíst článek ›

V roce 1992 se na stanovení průměrné teploty zaměřil profesor Philip Mackowiak z americké Marylandské univerzity, který dlouhodobě měřil fyzickou teplotu skupiny dobrovolníků za pomoci přesnějšího teploměru v ústech.

Právě Mackowiak došel ke zjištění, že průměrná zdravá lidská teplota kolísá během dne (nejnižší bývá ráno, nejvyšší začátkem večera), že klesá v průběhu lidského života (rozdíl je rozpoznatelný zhruba po každých deseti odžitých letech), že se může měnit v důsledku menstruačního cyklu u žen, lišit u mužů i žen a podobně.

Na základě svého výzkumu nakonec došel Mackowiak k závěru, že normální tělesná teplota je u každého člověka jedinečná bezmála stejně jako otisk prstu, takže ji nelze brát za spolehlivý ukazatel zdraví či nemoci.

Lidská teplota napříč stoletím klesá

Vědecký tým Julie Parsonnetové se rozhodl nebrat v potaz Mackowiakovy závěry a zaměřil se spíš na to, zda se od dob Wunderlicha průměrná zdravá teplota opravdu změnila, respektive snížila, a zda za to může současná přesnější technologie měření, nebo se opravdu změnila i lidská fyziognomie.

Přečíst článek ›

Za tímto účelem vědci prostudovali lékařskou dokumentaci téměř 24 tisíc veteránů armády Unie z doby americké občanské války (ta probíhala od roku 1861 do roku 1865), aby zjistili průměrnou teplotu jejich epochy.

Tato data poté porovnali s přibližně 15 tisíci záznamy z národního zdravotního průzkumu z počátku 70. let minulého století a konečně i se 150 tisíci záznamů ze stanfordské platformy pro sběr klinických dat, reprezentujícími začátek druhého tisíciletí.

Celkově měl tým k dispozici údaje o víc než půl milionu individuálních měření teploty.

Zajímavé:  Cukr v krvi - vše o zdraví

V průběhu zhruba 150 let trvající epochy se ukázal jasný a významný rozdíl: lidé žijící koncem 19. století byli mírně ‚teplejší‘, jinými slovy jejich tělesné teploty byly o něco vyšší, než je tomu dnes.

Například muži narození v roce 2005 byli v průměru o 0,59 stupně Celsia chladnější než muži narození počátkem 19. století, což představuje stálý pokles o tři setiny stupně Celsia za každých deset let.

U žen se projevil podobný trend, jejich teplota klesla od roku 1890 v průměru o 0,32 stupně Celsia.

Přečíst článek ›

S potvrzením tohoto zjištění se tým zaměřil na to, jak se v průběhu věku měnila průměrná teplota v každé sledované skupině. Tisíce zdravotnických záznamů veteránů z občanské války shrnovali jejich zdravotní stav v průběhu několika desítek let – a potvrzovaly postupný pokles jejich teploty, který odpovídal trendu z prvotního srovnání. 

Od předků lišíme

Protože je nepravděpodobné, že by se technologie měření teploty vyvíjely tak rychle, aby to vysvětlovalo tento stabilní pokles, došel Parsonnetové tým k závěru, že změnu způsobilo buď něco v lidských tělech, nebo v prostředí, v němž lidé žijí.

‚Fyziologicky se od našich předků prostě lišíme,‘ říká Parsonnetová.

‚Změnilo se prostředí, v němž žijeme, včetně průměrné teploty v našich domovech, změnil se náš kontakt s mikroorganismy a změnilo se i složení a množství jídla,  k němuž máme přístup.

To všechno znamená, že i když často bereme lidské bytosti jako monoformní, tedy neměnné, tak ve skutečnosti nejsme stejní jako naši předci. Po fyziologické stránce jsme se změnili.‘

Přečíst článek ›

Jako vhodné vysvětlení se nabízí právě zlepšení výživy a péče o zdraví. Naše zvyšující se tělesná hmotnost by sice měla vést náš metabolismus k vyšší teplotě, ale na druhé straně oproti minulosti výrazně klesly chronické infekce a zánětlivé choroby, které se úzce pojí s vyšší horečkou. 

Výzkum může podle svých autorů také naznačit, co se bude dít s naší teplotou v blízké budoucnosti, o níž se stále častěji hovoří v souvislosti s výraznými sociálními změnami i změnami životního prostředí. Globální oteplování by podle tvůrců studie mohlo vést k opětovnému mírnému zvýšení teploty, zejména v souvislosti s výskytem nových nemocí a se zhoršením zdravotního stavu populace.

Horečka a zvýšená teplota: Co jste ještě nevěděli

Za každou cenu ji srážíme, nebo na druhé straně bagatelizujeme. Co to vlastně je horečka? A co je jen zvýšená teplota?

Naše základní tělesná teplota je nastavená na jisté teplotní rozhraní, na jistou provozní teplotu, při které tělo optimálně funguje.

Naše základní teplota závisí na řadě faktorů – na venkovní teplotě, na správném fungování štítné žlázy, na věku a aktuálním zdravotním stavu.

Ovlivňuje ji také dehydratace organismu, právě proto často naměříme nižší základní teplotu na kůži seniorů. Obecně řečeno naše tělo nejlépe funguje v poměrně úzkém teplotním rozpětí 36,3 až 36,8 °C.

Horečka versus zvýšená teplota

Jako zvýšenou tělesnou teplotu definujeme stav, kdy buď zjistíme jednorázově teplotu do 37,8 °C měřením teploměrem v ústech, při měření rektálně až do 38,2 °C, nebo opakovaně naměříme zvýšenou teplotu nad 37,2 °C.

Jako horečku již definujeme stav, kdy tělesná teplota vystoupá nad 37,8 °C, měřeno v rektu nad 38,2 °C, nebo dlouhodobě naměříme zvýšení tělesné teploty o 1,1 °C nad obvyklou bazální teplotu.

Zvýšená tělesná teplota je chytrý obranný mechanismus, který nás dokáže ochránit před postupem řady infekcí a poměrně důrazně nám ohlásí, že se s naším tělem něco děje. Je to nespecifický příznak. Tělo jím říká, že ještě neví, co mu je, ale oznamuje, že mu zcela jistě „něco“ je.

Velmi častým projevem počínající horečky je třesavka, kterou tělo jednak reaguje na vyplavení toxinů do těla, jednak se snaží udržet stálou tělesnou teplotu svalovou prací, která vyprodukuje tepelnou energii.

Třesavka vzniká jako odpověď na „přenastavený termostat“ v mozku, který hlásí, že potřebuje vyšší teplotu pro boj s infekcí.

Tělo je vnímáno jako chladnější, proto se spustí svalový třes a zimnice, kterou tělo vyrábí potřebnou tepelnou energii pro zahřátí.

Dobrý sluha, zlý pán

Neocenitelnou službu dělá horečka tělu v počátku infekce, bakteriální nebo virové. Tehdy ještě náš imunitní systém jenom zjišťuje, který virus nebo bakterie na něj zaútočily a jaké škody páchají. Přenastavením organismu na vyšší teplotu se zvýší frekvence srdce, dýchání se stává rychlejším, krevní oběh se rozproudí.

Pokud však horečka trvá delší dobu nebo vystoupá nad 40 °C, tělo je již značně vyčerpáno, mysl je zastřená, hrozí i bludy a halucinace. Obecně u vysoké horečky dochází k poruše na úrovni buněčných membrán a zhoršené funkci orgánů. Člověk velmi krátkodobě snese teplotu až ke 43 °C, ale je to již kriticky nebezpečný stav ohrožující život.

Stádia horečky

  1. prodromální stadium: Teplota se nezměnila, přenastavuje se „termostat“.
  2. vzestupní fáze: Kůže zbledne, zastaví se pocení, stáhnou se drobné cévy, svaly dostanou třesavku.

  3. vrcholné stadium: Kůže je teplá, suchá, rychlejší dýchání, významně zvýšená tepová frekvence.
  4. stadium ústupu: Dostavuje se pocit tepla a s tím spojeného komfortu.

    Tělo se zklidňuje, tepová frekvence klesá.

Druhy horečky

Horečku lze dělit podle mnoho kritérií. Důležitý je její průběh, to, jestli se opakuje, jak rychle reaguje na léky, kolik dnů trvá. Lékaři mají v praxi vysledovány typické průběhy horečky ve spojení s jistými nemocemi.

Podle průběhu horečky se taky volí léčba, přičemž u běžného zvýšení teploty se doporučuje upřednostnit fyzikální ochlazení a léty ověřené zábaly před lékovou terapií.

Pochopitelně pro rychlé snížení můžeme použít i celou škálu léků s antipyretickým (tedy protihorečkovým) účinkem.

Horečka může být velmi dobrým sluhou, ale někdy i zlým pánem. Měli bychom naslouchat signálům svého těla nebo porozumět zvýšení teploty i u svých dětí. Jak se praví ve slavném hollywoodském filmu Někdo to rád horké. Viry a bakterie to horké rády zcela jistě nemají.

Vaše doktorka kamarádkaGianna Conti

Diskuze Dlouhodobě zvýšená teplota

Kamarádka mě požádala o vaše zkušenosti. Má rok a půl staréhochlapečka, který má již od 26. prosince trvale zvýšené teploty. Je toneustále kolem 38 stupňů.Lékařka odebírala již moč, krev (i na mononukleózu apod.), dělalavýtěry a vše je negativní.

Chlapeček nemá ani rýmu, ani kašel, aniprůjem, má chut´k jídlu, je naprosto bez příznaků. Rozbitý teploměrjsme také vyloučily. Kamarádka jde zítra opět k lékaři.

Mně napadlo,jestli mu třeba nerostou stoličky, protože prý nemá ještě ani jednu, aleu toho prý zase nebývá až tak vysoká teplota.

Nemáte někdo s něčím podobným zkušenost?

Velikost písma:

My jsme měli ve věku 1,5 roku také teploty ke 38 stupňům a žádnýkašel ani rýmu, moč čistou, MUdra na ní také nic neshledala a nakonec měnapadly ty zuby a bylyto oni. Toť naše zkušenost a přeji Vám, ať jsou totaké „jen“ ty zoubky.

Holky poraďte, malý má po odečtu zvýšenou teplotu, 37.2… Standartněbych to asi neřešila, ale my máme jít n očkování… takhle má teplotuuž dlouhodobě, kolísavou, třeba ráno má 37.1. v poledne nic, večer37.3… max měl 37.4… daly by jste očkovat nebo ne? Malý je jinak čilý,krásně papá…zkrátka úplně v pohodě…

@nulu86 za sebe??nenechala bych očkovat! může se v něm tlouct nějaká viroza a zatím tonení zřejmé… ale promluv si o tom hlavně s doktorkou přeji brzké uzdravení!

O tom, proč je u větších dětí, kterym už vyrostly zuby, stálezvýšená teplota se pěkně píse v knize Radost ze zdravých dětí,Strnadelová, Zerzán. S vleklými problémy s imunitou pomůže výbornýhomeopat Fildan, preparáty paní Podhorné a na akutní úlevu aromaterapieKarla Hadka. Ke zvážení je také kůra od Jonáše.

Díky holky, no mě spíš fascinuje, že mu doktorka napsala antibiotika.Udělala mu krevní obraz a výtěr z krku. V krku v minimální mířestreptokok…ačkoliv měl ty antibiotika které už dávno dobral stejně másem tam zvýšenou pořád… A jako další antibiotika už budu hodně řvátpokud mu bude chtít napsat…

@lulje píše: Řešímpodobný problém s dcerou, i když ona je o dost starší (má 3,5 roku).Od září jí teplota neklesla pod 37,3. Někdy má 38, někdy míň…V září prodělala salmonelozu,tak jsme to sváděli na ni. Pak jí začalyastmatické záchvaty a zjistil se zánět dutin (rýmu neměla). Zánět sepřeléčil a teploty pořád neopadly. Astma se léčí, dcera je jinak OK, aleteploty má pořád. Byli jsme na imunologii a nic nezjistili. Neporadím, jenchci říct, že už skoro půl roku žiju v nejistotě, co s ní je.Připadá mi nenormální mít tak dlouho teploty a lékaři mlčí. Tak přeju,ať jsou to u vás třeba ty zuby nebo prostě něco, o čem budete vědět.co to je. Je strašné žít v nejistotě. Jinak dcera má taky chuťk jídlu, normálně funguje, chodíme ven, do kolektivu, nemocná není… JENmá teploty kolísající mezi 37,5-38,2 stupni. Takže zkušenost s tímtoproblémem máme, ale čím to je, to vám možná ani nikdo neřekne

Ahojky, pokud má lehce nad 37, tak to není ještě teplota, ale zvýšenáteplota. nehledě na to, že u dětí jsou vyšší teplůtky naprostonormální (jsou menší, krev v nich cirkuluje rychleji) také záleží natom, kdy dítěti teplot měříš (nejlépe ráno po probuzení a přibližněve stejný čas) teplota během dne značně kolísá a záleží i na teplotěokolí.

Dalšími důvody zvýšené teploty může být dlouhodobý stres(například při nácviku vylučovací hygieny, nástup do školky, příchodemmladšího sourozence). Další možnost je, že v jejím těle probíházánět, nebo imunologické reakce, což jste, ale s Dr.

vyloučili, také semůže jednat o její standardní teplotu, která bude přetrvávati v dospělosti a neznačí žádný problém.Zdravím

Ahoj maminky, obnovuji diskuzi ohledně dlouhodobě zvýšené teploty. Můjskoro 6 měsíční syn už má více než týden teploty mezi 37-37,5 (poodečtu). Před 14 dny měl zánět průdušek, to už jsme vyléčili,zajímavé, že u toho teploty neměl, ty „vyskočily“ až potom. Vím, žeto není žádná hrůza a jedná se jen o zvýšenou teplotu, jen mi to dělátrochu starosti.

Jinak je syn veselý, papá pěkně, občas ještě zakucká,ale to je pozůstatek těch průdušek. Ptala jsem se doktory zda to nemůžebýt tím, že by mu rostly zuby, to mi řekla, že to na to ještě nevypadá.Poslala nás na krevní obraz a CRP – máme tam jít v pondělí, v úterýbude mít výsledky a podle toho se rozhodne zda bude malého očkovat nebo ne(Prevenar 13).

Chtěla jsem se jen zeptat jestli má někdo podobou zkušenost, pokud ano zajak dlouho ty teploty pominuly a zda to vaše doktorka nějak řešila -případně jak.

Nikdy bych nenechala svoje dítě očkovat když by měl „jen“ zvýšenouteplotu…

Ahojky,mám 18-ti měsíční holčičku a už od začátku února máme také stálezvýšené teploty (37 – 37,5 po odečtu). Byly jsme na krevním obraze avýtěrech – vše OK. Mononukleóza a další podobné nemoci byly negativní.Doktorka po nás chtěla i moč (samozřejmě odebranou sterilně, což se námnedaří S těžkým srdcem se nám topovedlo nesterilně… Čekám na výsledky a doufám, že to bude relativně OK). Měly jsme jít na očkování spalniček a doktorka mi na rovinu řekla, žesi to na triko neveme. Počkáme až jak dopadne moč a pak se uvidí…Když jsem za ní byla poprvé kvůli teplotám, sváděla to na zuby, kdyžjsme tam byly po druhé, tak to stále moc neřešila – byla jsem v klidui já. Říkala jsem si, že to nic nebude, že bude jedno z dětí, kteréžije se zvýšenou teplotou. Až když jsme šly na 18 – ti měsíčníprohlídku, tak nás raději poslala na ty vyšetření (od listopadu chytámekaždý bacil, který kolem nás proletí  )

S tím očkováním raději počkejte. Naše doktorka mi to vysvětlovalaže když malou naočkuje se zvýšenou teplotou, tak pak z toho můžouvzniknout ty hnusné nemoci jako encefalitida atd…

Doufám, že se ty naše zlatíčka z toho brzy dostanou!!!

@Danielithapíše:Ahojky, pokud má lehce nad 37, tak to není ještě teplota, ale zvýšenáteplota. nehledě na to, že u dětí jsou vyšší teplůtky naprostonormální (jsou menší, krev v nich cirkuluje rychleji) také záleží natom, kdy dítěti teplot měříš (nejlépe ráno po probuzení a přibližněve stejný čas) teplota během dne značně kolísá a záleží i na teplotěokolí. Dalšími důvody zvýšené teploty může být dlouhodobý stres(například při nácviku vylučovací hygieny, nástup do školky, příchodemmladšího sourozence). Další možnost je, že v jejím těle probíházánět, nebo imunologické reakce, což jste, ale s Dr.

vyloučili, také semůže jednat o její standardní teplotu, která bude přetrvávati v dospělosti a neznačí žádný problém.

Zdravím

Já mám už do mala v normálním stavu teplotu 37,5 nikdy jsem neměla36,6… takže se může stát že je to normálnístav 

@Becky00 píše:Já mám už do mala v normálním stavu teplotu 37,5 nikdy jsem neměla36,6… takže se může stát že je to normální stav

Pro nás „normální“, kteří při 37 umíráme, je tohlenepředstavitelné Ale moje dcera se řadí mezi vás„nenormální“ a už jsem se smířila s tím, že prostě má jako normu37,5 a víc a pro ni TO JE NORMÁLNÍ.

Při 38 normálně funguje a chodí doškolky, při 39 už vidíme, že se něco asi děje a při 40 jí dávámčaj a trošku srážím obkládkama, neb preparáty na snížení horečkyu ní nezabírají a vlastně ani nejsou třeba – jí horečka nevadí Taková pohoda u ní.

Já šílím, když u ní na teploměru vidím40 a s ní to ani nehne 

@lulje taky to tak mám když jsem měla po porodu infekci a horečky(40) tak se mně pořád doktoři ptali jestli ty teploměry nejsou rozbitékdyž vypadám jako by mi nic nebylo 

Zvýšená tělesná teplota (subfebrilie) – nemoci

Další názvy: subfebrilie, subferilní teplota

Člověk si na rozdíl od některých živočichů udržuje tělesnou teplotuv úzkém rozmezí, které je fyziologicky mezi 36°Ca 37°C, ale mnozí lidé mají teplotu o něco vyšší a jsoupřitom zdraví a naopak především starší lidé a malé děti mohou mítteplotu nižší.

Za zvýšenou teplotu je považována teplota od 37°C do 37,8°C. Mezi lékaři se jí říká subfebrilie nebosubfebrilní teplota.

Další zvýšení teploty už znamenáhorečku (febrilii), která bývá projevem těžšíhoprůběhu onemocnění, ne vždy však závažnějšího.

Zvýšená teplota seobvykle vyskytuje u nemocí probíhajících pozvolna, může to býtobyčejné nachlazení, chřipka, ale i řadavážnějších infekčních, chronických nebonádorových chorob.

Člověk je unavený, někdy ho bolí svaly, klouby, necítí sedobře. Pacientův stav ale není natolik schvácený, jako kdyby mělhorečku.

Tělesná teplota je ve zdravém těle regulovánahormony jako je adrenalin, noradrenalin a hormonyštítné žlázy. U žen má vliv na teplotu progestreon, jehožhladina se zvyšuje ve druhé fázi ovulačního cyklu, proto mají ženy zhrubaod poloviny cyklu až po začátek menstruace tělesnou teplotu zvýšenou asio 0,5°C.

Teplota může být řízena také kontrakcí kosterníchsvalů během sportovního výkonu. Vrcholoví sportovci dosahují přiběžeckých závodech dokonce teploty 40°C (tedy užhorečky).

Zvýšená teplota tudíž nemusí být vždy projevemonemocnění, ale pokud máte i jiné příznaky (rýma, kašel,bolest v krku, bolesti břicha, průjem, zácpa, bolesti hlavy, vyrážka…),pak je zvýšená teplota zajisté projevem nějaké choroby.

Tentokrát jespuštěna imunitním systémem, který zajišťuje obrannou reakci –zánět. Ten má za úkol zbavit organismus škodlivéhočinitele, zvyšuje se metabolismus a tím i stoupne teplota.

Někdy se stane,že se buňkám imunitního systému nepodaří původce nemoci zlikvidovat azánět pak přetrvává dlouhou dobu, pacient má často zvýšené teploty acítí se unavený.

Jindy jsou reakce imunitního systémunaopak přemrštěné a mohou být i škodlivější než sámpůvodní činitel (bakterie, virus,…). Nemocný má v tomto případě alespíše horečnaté stavy.

Prudký nárůst nebo snížení teploty

Když se zvyšuje teplota moc rychle, nemocný může míti zimnici – pocit zimy s třesavkou. Obvykle je tomuu akutních onemocněních s horečkami. A i obráceně pokud člověkuteplota rychle klesne (například po lécích snižujících teplotu –paralen apod., po zábalech, léčivých koupelích,…), projevuje se topocením.

Léky na snížení teploty

Ne vždy je dobré brát si léky na snižování teploty. Pokud máteopravdu jen zvýšenou teplotu mezi 37°C a 37,8°C, nechte vaše tělo bojovats nemocí a neoslabujte váš imunitní systém tím, že si vezmete prášek.

Teplota je přirozenou reakcí, jak už bylo řečeno, a vaše uzdravení by setak mohlo oddálit. Paralen nebo brufen si berte jen na noc, aby se vám lépeusínalo. To platí samozřejmě u běžných nemocí jako je nachlazení.

Pokud trpíte dlouhodobě teplotami, poraďte se o tom se svým lékařem.

Kontrola tělesné teploty

Pacientům ležícím v nemocnici se teplota měří často (většinoukaždé 3 nebo 4 hodiny), aby se zjistilo, jak teploty probíhají – zdakolísají během dne v řádu stupňů, nebo jsou zhruba stejné, zda trvajíněkolik dní za sebou, nebo střídavě mizí a zase se objevují. Proněkteré nemoci je průběh teploty či horečky totiž specifický a dají setak snadněji určit.

Teplota je ale také ukazatelem pacientova stavu, zda zánět užustoupil a člověk už může například vstát z postele a věnovat seběžným denním činnostem. Se sportováním a namáhavou prací by jste měliale přeci jen ještě pár dní počkat.

Pokud trvá zvýšená teplota déle než půl roku a jespojena jen s únavou a neurčitými příznaky jako škrábání v krku,bolesti hlavy, svalů a kloubů, deprese, podrážděnost a pacient špatněspí, potom bývá tento stav nazýván „chronický únavovýsyndrom“. Není to nic závažného, ale pacienta to obtěžujespíše psychicky.

Diskuze o zvýšené tělesné teplotě

Dlouhodobězvýšená tělesná teplota u batoleteZvýšenátělesná teplota v těhotenství

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *