Dysplazie kyčelního kloubu je strašákem všech majitelů velkých plemen psů. Všechna štěňata se ale rodí se zdravými klouby. Rozvoji nemoci lze předejít!
Milujete velké psy a chcete si jednoho také pořídit? Děsí vás ale strašák v podobě rizika dysplazie kyčelního kloubu? Nebojte se – všemu lze úspěšně předejít! Základem prevence je informovanost pejskaře.
Dysplazie kyčelního kloubu je jedním z nejčastějších ortopedických onemocnění, které postihuje především pejsky velkých a obřích plemen, nejčastěji se s ní setkáváme právě u německých ovčáků, retrívrů, rotvajlerů, bernských salašnických psů, irských setrů, boxerů a novofundlandských psů.
Nevyhýbá se ale ani středním plemenům – často postihuje pudly, kokršpaněly a border kolie.
Co je vlastně dysplazie kyčelního kloubu?
Nejdřív si řekněme, jak taková dysplazie vlastně vypadá. Začněme u kyčelního kloubu. Ten je tvořen jamkou a hlavicí stehenní kosti. Hlavici v jamce drží kapitální vaz, který brání „vyskakování“ hlavice z jamky v bočním směru. Kolem kyčelního kloubu samotného je pak těsné pouzdro naplněné tekutinou.
Kloub má pro pejska dvě základní funkce – nese jeho tělo a umožňuje pohyb. Na kyčelní kloub je vyvíjena mimořádně velká síla zejména při skoku nebo rychlém startu. K dysplazii dochází, když zátěž v podobě tělesné hmotnosti pejska způsobí dislokaci hlavice, čímž se zvýší síla působící na okraj jamky kloubu.
Postupně dochází k nepřirozenému vývoji kloubu.
Štěňata mají klouby zdravé
Jedná se o vývojové onemocnění. To znamená, že náš pejsek se narodí se zdravými klouby, ale dysplazie se projeví až v průběhu života – a to už v průběhu prvních dvou měsíců.
Pokud dojde v tomto období k uvolnění vazu, což způsobí, že se hlavice kloubu nepřirozeně vychýlí do boku, začnou se plošky kloubu nezdravě obrušovat. Tělo psa se snaží si samo pomoct, a tak tvoří různé kostěnné výrůstky.
Tím si ale nijak nepomůže, naopak dochází k dalšímu poškození kloubu.
A teď úplně laicky! Zdravý kyčelní kloub, s nímž se štěně narodí, je uzpůsoben je k tomu, aby se pohyboval jen krouživým pohybem. Kloub postižený dysplazií se pohybuje i do boku a tím se ničí.
To, že se jedná o onemocnění, které se rozvine během života psa, neznamená, že by na něm neměly podíl geny. Ba právě naopak. U dysplazie je dědičnost prokázaná. Kromě genetické informace mají ale na rozvoj vliv i další faktory, typicky rychlost růstu, výživa nebo hormony.
Na vznik dysplazie má vliv rychlost růstu i výživa
U štěňat větších a obřích plemen je zejména důležité dbát na tělesnou hmotnost při růstu. Bylo prokázáno, že vyšší hmotnost štěňat má spojitost s rozvojem dysplazie kyčelního kloubu. Za maximálně důležité je přitom považováno období do 4,5 měsíců věku. V této době dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou extrémně zatěžovány.
Pozor na příliš energií nabitý jídelníček a moc pohybu!
Jídelníček štěňat je při vývoji klíčový. Pozor na nadbytek energie a vápníku a nedostatek bílkovin. Tato kombinace je u štěňat plemen náchylných na dysplazii kritická.
Raději než proběhnout vezměte štěně proplavat
Dávejte si pozor na nadměrný pohyb! Ačkoliv jste si pořídili hafana, aby s vámi běhal, doprovázel vás na túrách a při jízdě na kole, u štěňat větších a obřích plemen je lepší s těmito aktivitami počkat, až bude pejskům alespoň šest měsíců.
Pokud je to možné, berte štěně proběhnout na louku nebo jakékoliv jiné místo, kde bude pejsek běhat na „měkkém“ podkladu. Asfaltová silnice tedy není to nejlepší. Odborníci se shodují na tom, že top pohybem je pro tato štěňata plavání.
Opět si to tedy laicky shrňme – dopřejte štěněti takový pohyb, jaký je doporučován člověku s nadváhou.
Ptáte se, jak u svého pejska poznáte, že trpí na dysplazii kyčelního kloubu?
– obtížné vstávání – typicky to vypadá tak, že když se zvedne, je pár prvních kroků strnulých- potíže při chůzi do schodů- zhoršení problémů s chůzí ve vlhku a zimě
– při sezení vytáčí bolavou nohu do strany
Základem prevence je především informovanost pejskaře. Zjistěte si o plemenu pejska, kterého si chcete pořídit maximum informací, a když zjistíte, že je náchylné na dysplazii kyčelního kloubu, vyptejte se v chovné stanici na výskyt tohoto onemocnění v rodokmenu štěněte.
Psi s tímto postižením by se měli z chovu vyřazovat, ale kdo se nezeptá… znáte to. Samotné onemocnění dědičné není, dědí se pouze náchylnost k jeho rozvoji. Štěňata se rodí zdravá a je na vás, respektive i na tom, od koho štěně kupujete, aby měla zdravý start do života.
Pokud víte, že by se u vašeho mazlíka mohlo onemocnění rozvinout, můžete udělat, co je ve vašich silách, abyste tomu předešli.
Jak pomocí výživy předejít dysplazii kyčelního kloubu?
Jak už bylo řečeno dříve, má pro pejska s náchylností k dysplazii klíčový vliv výživa.
Krmení by mělo mít omezené množství energie, zejména tuku – krmiva by měla obsahovat cca 17 % tuku. Naopak by měla obsahovat dostatek bílkovin – asi 28 až 30 %. Nepřehánějte to s vápníkem.
Štěněti raději kupte pořádné a kvalitní superprémiové krmivo a nepřidávejte mu žádné vitamíny ani minerály.
Takže to shrňme – krmte své štěňátko vysoce kvalitním superprémiovým krmivem a nic nepřidávejte! Výjimkou je samozřejmě jen doplněk stravy na doporučení veterináře.
Další tipy při péči o štěně náchylné na dysplazii
– nepřekrmujte – neplatí, že čím je štěně buclatější, tím je pečlivější chovatel. Naopak.- hlavně v teple! – jak už bylo řečeno, pejsci, kteří již na dysplazii trpí, mají větší trápení, když je venku vlhko a zima.
Proto, pokud je to možné, odchovejte štěně doma. Ani zateplené boudy nezabrání tomu, aby malý pejsek neprochladl.- omezte fyzickou aktivitu – zbytečně psa neberte na několikakilometrové vycházky, snažte se zabránit tomu, aby se bezhlavě honil s druhým psem po louce, skákal v ohradě na zadních.
Na druhou stranu mu přiměřené množství pohybu dopřejte – musí budovat svalovou hmotu, aby byl kloub pěkně fixován. Odborníci jako nejlepší formu pohybu doporučují plavání.
– chondroprotektiva – s veterinářem či majitelem chovné stanice, ze které si psa kupujete, zkuste konzultovat, zda by pejskovi doporučili dodávat chondroprotektiva, například kolagen.
Při léčbě dysplazie kyčelního kloubu máte hned několik možností
U plemen, u kterých hrozí riziko rozvoje dysplazie kloubu, se v poslední době poměrně často využívá tzv. časná diagnostika. Štěňata jsou vyšetřena ve věku 3 až 4 měsíců.
Štěně v narkóze veterinář „prohmatáním“ ortopedicky vyšetří, následně pořídí speciální rentgenový snímek. Po celou dobu s nohama štěněte manipuluje dle předepsaného schématu. Pokud se tato diagnostika provede do 4 měsíců, může štěně podstoupit speciální šetrný zákrok, tzv.
juvenilní pubickou symfyziodézu, při které je cíleně zastaven růst v oblasti pánve.
Pokud vhodnou dobu pro zmíněný zákrok prošvihnete, máte se štěnětem ještě jednu možnost, a to tzv. trojitou osteotomii pánve, která je zákrokem o poznání vážnějším. Vyžaduje zručnost operatéra a náročná je i pro pacienta. Poté, co dosáhne pes jednoho roku, se už rovněž neprovádí.
Když je pejskovi více než rok, lze dysplazii léčit pouze konzervativně
V roce (u některých plemen déle) nastává ten pravý čas na řádné oficiální vyšetření dle regulí mezinárodní kynologické federace. Při této diagnostice musí být pes uspán a zrentgenován specialistou na posuzování dysplazie kyčelního kloubu.
Ten každý kloub zvlášť zrentgenuje, posoudí jeho stav a označí stupeň jeho postižení dysplazií. Celkově pak zdravotní stav posoudí dle kloubu, který je na tom hůře. V tomto věku už je možné psa léčit pouze konzervativně. To znamená, že se snažíme příznaky opotřebení kloubu co nejvíce zmírnit.
Konzervativní léčba je založena především na redukci hmotnosti psa, omezení zátěže a doplnění jídelníčku o chondroprotektiva, veterinářem doporučené léky a doplňky krmiva.
Pokud ani konzervativní léčba nepomáhá, lze radikálně zakročit – i psům se dnes dá pořídit endoprotéza, ale to je zase na jiné a delší povídání.
Když se u svého štěněte bojíte dysplazie, pamatujte na to, že když se narodilo, bylo zdravé. Pokud budete dodržovat základní pravidla prevence, značně tím snížíte riziko rozvoje onemocnění.
Superprémiová kompletní krmiva a vaše oddaná péče o domácího mazlíčka jsou základ. Když spolu takto zvládnete první půlrok života, máte už skoro vyhráno.
Bojujte o plnohodnotný život svého psího miláčka a dopřejte mu zdravý start!
Dále by Vás mohlo zajímat:
- Artróza u psů a jak ji léčit
- Luxace pately
- Otravy psa jedem na krysy
Zdraví – dysplázie
Co je to dysplázie?
Dysplázie kyčelního nebo loketního kloubu je zrádné polyfaktoriální onemocnění zejména plemen s těžkou kostrou či mohutnou tělesnou 
stavbou. Dnes už známe celou řadu plemen, která jsou specifická právě tím, že dysplázií trpívají. Mezi ně patří i retrívři. Toto onemocnění je specifické deformací usazení kloubní hlavice v kloubní jamce (více foto). Viděla jsem labradory, kteří ač těžce postižení touto chorobou nevykazují žádné známky nemoci navenek a naopak negativní psy, kteří mají s pohybem v určitých momentech problémy. Není tudíž vždy pravda, že postižený jedinec je na první pohled postižený. Diagnostiku lze učinit pouze rtg. vyšetřením. Pokud o tomto onemocnění mluvíme jako o polyfaktoriálním, musíme zmínit hlavně tři nejdůležitější faktory, které je bezprostředně a prokazatelně ovlivňují.
DĚDIČNÁ INFORMACE – co k tomu dodat? Chovatelé německých ovčáků (což je plemeno, u kterého se se zkoumáním dysplázie začalo) se dlouhá léta snaží vyeliminovat toto onemocnění pomocí výběru vhodných rodičů, kteří by teoreticky nemuseli dát potomstvo s onemocněním-nedaří se jim to. Nejzrádnější na celé věci je to, že dlouhé generace negativních předků nemusí zaručovat zdravé potomstvo. Pokud však jako chovatelé 
chcete udělat pro klid svědomí maximum, řádně si prověřte zdraví rodičů a pokud máte možnost, zajímejte se také o stav dysplázie u jinde odchovaných vrhů po stejném krycím psovi. Nikdo nám asi nedá klíč k tomu, jak zaručit zdravé klouby u všech našich štěňat. Genetika je prostě nevyzpytatelná.
KVALITA STRAVY – tento faktor je nadmíru srozumitelný. V dnešní době, kdy je k dispozici celá řada kvalitních granulovaných a tudíž vyvážených krmiv.
Kvalita krmiva se samozřejmě odrazí na celkovém zdravotním stavu a klouby nevyjímaje. Krmte své psy kvalitně, nešetřete na krmivech, protože pak ušetříte na zdravotním ošetření a prodloužíte svému psu život.
Také je důležité psy nepřekrmovat, protože přetížení kostry právě v době růstu může způsobit komplikace s klouby.
ZÁTĚŽ – na téma fyzické zátěže u štěňat labradorů se dočtete kdekoliv cokoliv a můžu s klidným svědomím říct, že i zde platí zlatá střední cesta. Námaha pro štěně by měla být adekvátní jeho věku.
Obecně by se dalo říct, že do půl roku věku by mělo štěně absolvovat více krátkých procházek denně a vyhýbat se pravidelnému pohybu v extrémních podmínkách. Nepřirozený je pro psa pravidelný pohyb do i se schodů např. do čtvrtého patra několikrát denně.
Labrador také není pes ‚ke kolu‘. Je pro něj nepřirozený monotónní pohyb po velmi tvrdém povrchu. Sami jistě usoudíte, že kostra v tomto případě trpí. Nesouhlasím však s názorem, že dysplázii lze předejít tím, že štěně do půl roku téměř vůbec nechodí.
Je potřeba, aby se jedinec vyvinul tak, jak potřebuje. Nutné je tedy řádné osvalení končetin psa.
Vyhodnocení dysplázie se provádí principielně stejně, liší se však jeho kategorizace ve výsledcích podle jednotlivých zemí. Tady přináším rozdělení výsledků podle států, které zpracoval Malcolm B. Willis – průkopník v boji proti této chorobě.
| Austrálieněm. ovčák | Normal | Near normal | Accep-table | Border line | III | IV | |
| Austráliejiná plemena | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| Belgie | A | B | C | D | E | ||
| Finsko | Hyvat | Raja-tapaus | I | II | III | IV | |
| Německoněm. ovčák | Normal | Fast normal | Noch Zugelassen | Mittlere | Schwere | ||
| Německojiná plemena | Keinhinweis | Ver-dachtig | Leichte | Mittlere | Schwere | ||
| HolandskoPositief | Negatief(1) | Negatief(2) | Transi-tional(Tc) | 3 | Licht3,5 | 4 | 5 |
| Švédsko | UA | I | II | III | IV | ||
| Švýcarsko | Frei | I | II | III | IV | ||
| Vel. Británie106 (BVA – bodování) | 0 – 4 | 5 – 10 | 11 – 18 | 19 – 25 | 26 – 35 | 35 – 50 | 51 – |
| Podle samotné Britské veterinární asociace však jsou i tyto údaje velmi orientační, protože britské a evropské výsledky jednoduše srovnat nelze. | |||||||
| U.S.A. (OFA)Severe | Excellent | Good | Fair | Border line | Mild | Moderate | |
| Polsko | A1 | A2 | B | C1 | C2 | C3 | |
| Českárepublika | 1 | 2 | 3 | 4 |
Co se týče potírání této choroby pomocí eliminace jedinců postižených lehkou až těžkou či střední až těžkou formou z chovu, lze dnes po desetiletích diagnostiky s jistotou říct, že je to boj s větrnými mlýny.
Nikdo totiž nezaručí, že jedinec, který je nulový, nebude dávat větší podíl postiženého potomstva než jedinec např. se středním stupněm onemocnění. Je však velice důležité mapovat stav populace, aby bylo jasné, jakým směrem se plemeno ubírá.
Tím chci říct, že je všechno relativní a restriktivní opatření nemusí vždy znamenat řešení problému.
Zatím jsem se věnovala především dysplázii kyčelního kloubu, ale neméně důležité je vyšetřování kloubů loketních. Když si představíte stavbu těla labradora, je na první pohled jasné, že podstatná část váhy zatěžuje právě přední končetiny.
V ČR stále není předepsané vyšetřování loketních kloubů, takže doposud netušíme, jaký stav české populace v záležitosti loketní dysplázie je. Trend v zahraničí je jednoznačný a my opět zaostáváme.
Stejně důležité je vědět, že na loktech se neodráží pouze dysplázie jako taková, ale zejména osteochondróza, která je také dědičně podmíněna. I v tomto ohledu jsou české odchovy sázkou do loterie.
Všechny články v této sekci: Imunita dělá chov Růžové nosy nejsou normální Alternativní porody Problematika chrupu u retrívrů Labradoři jako z čokolády Chovatelství nebo klonování? Dysplázie ‚Smrt ocasu z vlhka‘ Zrádný tetanus
[Naše holky] [Naši kluci] [Štěňata] [Odkazy] [Knihy] [Kniha hostů] [Home] [Novinky] [Kontakt] [Standard] [Zdraví] [Výchova a výcvik] [Fotoalbum]
© 2003
Jaké jsou příznaky skeletální dysplázie a jak se dá léčit?
skeletální dysplázie 
Jistě jste někdy zaregistrovali dospěléosoby, jejichž výška dosahuje výšky pětiletého dítěte. Tito lidé se narodili sgenetickou poruchou, skeletální dysplázií. Pojďme se s ní seznámit blíže.
Coje skeletální dysplazie
Skeletální dysplazie je lékařský termín, kterýzahrnuje nespočet poruch růstu kostí a chrupavek dítěte. Typy skeletálnídysplazie jsou obecně klasifikovány podle toho, které části kostry jsouzasaženy. Pokud se vaše dítě narodí se skeletální dysplázií, bude mít abnormálnírozdíly ve velikosti a tvaru nohou, paží, trupu či lebky.
Jaké jsou příznaky?
Toto onemocnění je velmi individuální, někomuse projeví velmi malou postavou, někomu zase skrze ruce a nohy, jejichžvelikost není v normálním poměru ke zbytku těla.
Jiné příznaky mohou být:
- zakrslé prsty
- zdvojené prsty na rukou nebo na nohou
- ohnuté klouby na dolních končetinách
- chybějící končetiny
- chybějící žebra
- zlomené kosti
- bolest kloubů
- skolióza
- vývojová zpoždění
- kognitivní poruchy (dříve známé jako mentální retardace)
Co skeletální dysplazii způsobuje?
Skeletální dysplazie je dědičné onemocnění,které může být způsobeno mnoha různými typy genetických mutací, které sepřenášejí z rodičů na děti. Tyto mutace mohou zabránit normálnímu růstukostí vašeho dítěte. Nejběžnějším typem skeletální dysplazie je achondroplasie.
Jak se tento typ onemocnění dá léčit?
Pediatr spolupracuje s řadou specialistů na vývoji léčebného plánu. Ve většině případů se předepisují růstové hormony formou každodenních injekcí, které napomáhají k růstu kostí.
Nečekejte však zázraky, dítě pravděpodobně nedosáhne průměrné výšky. V jiných případech jsou doporučovány i chirurgické zákroky a to tehdy, kdy kosti ohrožují míchu.
Všechny léčebné praktiky doprovází rehabilitační terapie, které mohou zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života.
Jednou z nejznámějších osobností s poruchou růstu kostí je Peter Dinklage, představitel Tyriona Lannistera v seriálu Hra o trůny.
Dlouhodobá předpověď pro takto postižení dětizávisí na typu dysplazie. Podle dětské nemocnice ve Philadelphii se asipolovina plodů s tímto druhem onemocnění rodí mrtvá nebo zemřou krátce poporodu. Některé děti se dožijí krátkého dětství a jsou i ti, kteří se dožijívyššího věku. Ovšem mnoho z nich žije normální plnohodnotný život.
Přidejte si magazín ZdravéRady.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Vývojová dysplazie kyčelního kloubu
U dysplazie kyčelního kloubu (kyčelní dysplazie, dysplasia coxae congenita, vrozená luxace kyčle) jde často o vrozenou malformaci: jamka kyčelního kloubu je příliš malá, případně nedostatečně hluboká. Trpí jí až 4 % novorozenců. V extrémních případech může hlavice kosti stehenní částečně nebo úplně vypadávat z jamky. V těchto případech se mluví o subluxaci, případně luxaci, kyčelního kloubu.
Dysplazie kyčelního kloubu je jednou z nejčastějších vrozených malformací. Jde většinou o vývojovou poruchu kyčle, přesněji řečeno je kloubní jamka příliš malá a hlavice kyčle tím pádem nedostatečně zastřešená. V dalším důsledku se může rozvinout tzv. luxace kyčle.
- Dysplazie kyčelního kloubu: jamka kyčelního kloubu není ještě dostatečně vyvinutá.
- Luxace kyčelního kloubu: hlavice kyčelního kloubu vyklouzává z kloubní jamky.
Vypadává-li hlavice kyčle z jamky zčásti, hovoříme o subluxaci, při úplném vypadávání mluvíme o luxaci. K tomuto vykloubení přispívá jednak dysplazie, jednak vadné postavení krčku kosti stehenní.
Dysplazie kyčelního kloubu může být způsobena různými rizikovými faktory. Kyčelní dysplazie se vyskytuje u obou pohlaví stejně často, luxace kyčle však 5× až 7× častěji u dívek než u chlapců.
K možným příčinám patří nedostatek místa v děloze. Dvojčata, dříve narozené děti a děti po císařském řezu nebo po porodu koncem pánevním jsou postižené častěji.
Dále hrají roli hormonální faktory během těhotenství a také dědičně podmíněná dispozice.
Dysplazie kyčle je vrozeným vadným postavením kyčle a nelze jí tedy zamezit. Lze ovšem snížit riziko, že se z dysplazie rozvine luxace. Obzvlášť nevýhodné jsou předčasné pozice natažení v kyčelním kloubu. Aby mohl kyčelní kloub zrát, musí být nadále zachováno ohnutí, které dítě při normálních okolnostech v děloze matky zaujme. Proto se doporučuje dítě po narození:
- nosit v šátcích,
- zavinout je tak, aby byl kyčelní kloub ohnutý,
- předčasně nepokládat dítě na bříško.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Samotná dysplazie kyčelního kloubu většinou nevede u novorozenců k vnímatelným obtížím. Není-li ovšem vývojová anomálie včas rozpoznána a léčena, může docházet k luxaci kyčle. Děti nemohou posléze postiženou nohu dostatečně natáhnout do strany.
Dalšími náznaky mohou být opožděná chůze, bolesti v závislosti na zátěži v oblasti kýly nebo kyčle nebo oboustranné kulhání.
Jako pozdní následek může v dospělém věku vzniknout artróza kyčelního kloubu koxartróza, protože z důvodu malé nebo zcela chybějící stříšky jamky dochází k nevýhodnému přenosu váhy ze stehna na pánev a tím dochází i k předčasnému opotřebení kyčelního kloubu.
Rodiče mohou kyčelní dysplazii za daných okolností rozpoznat podle vnějších náznaků:
- nožičky dítěte jsou různě dlouhé,
- nožičky se nedají rovnoměrně dlouze roztáhnout,
- hýždě dítěte se nacházejí v různé výšce.
Většinou se objevují tyto náznaky až tehdy, když došlo k luxaci. U oboustranné luxace neexistuje asymetrie, zato ale kompenzačně dochází u těchto dětí k nadměrnému zakřivení bederní páteře.
Jak se stanoví diagnóza?
Dětský kyčelní kloub může zrát pouze do konce druhého roku života. Správná a včasná diagnóza je nejpodstatnějším předpokladem pro úspěšnou léčbu. Pomocí fyzického vyšetření může pediatr na základě vnějších příznaků zjistit pouze část onemocnění kyčelního kloubu. Speciální vyšetření je tvz.
Ortolaniho test. Spočívá v lupnutí, pokud hlavice kyčelního kloubu tlakem a natažením vypadne z jamky hned v prvních měsících života. Diagnostickým standardem je vyšetření kyčle ultrazvukem. Kojence nebolí ani nezatěžuje. Přitom je posuzován a měřen poměr hlavice kyčelního kloubu a kyčelní jamky.
V ČR se cíleně onemocnění vyhledává metodou trojího síta – 3 po sobě jdoucích vyšetření. V průkazu matky a dítěte je stanoveno první ultrazvukové vyšetření kyčle v prvním týdnu věku. Toto vyšetření probíhá po narození obvykle ještě v nemocnici. Po domácím porodu se mohou rodiče obrátit ohledně tohoto vyšetření na pediatra nebo ortopeda.
Druhý ultrazvuk následuje ve věku šesti až devíti týdnů. Při neobvyklém nálezu, případně v průběhu terapie, musí být kloub pravidelně kontrolován. Mezi 12.–16. týdnem věku dítěte se opět provádí klinické vyšetření i screening ultrazvukem. Pokud jsou diagnostické rozpaky, doplní se RTG kyčlí.
Pokud je vše v normě, dítě je vyřazeno z evidence a další kontroly již nejsou nutné.
S postupujícím kostnatěním hlavice kyčelního kloubu a kyčelní jamky se snižuje vypovídací hodnota ultrazvuku, protože ultrazvukové vlny neprostupují kostmi. K posouzení průběhu je tedy zapotřebí upřednostňovat od druhého roku věku vyšetření rentgenem.
Jak probíhá léčba?
Terapie by měla být zahájena co možná nejdříve, aby kyčelní kloub mohl rychle dozrát a aby se co nejvíce zkrátila doba léčby a zamezilo se operacím, případně možným následkům v pozdější době (např.
omezení pohyblivosti, trvalé bolesti, nutnost náhrady kyčelního klubu). Podle toho, jak je dysplazie kyčle rozvinutá, přicházejí na řadu různá opatření. Cílem je vždy udržovat nohy ohnuté a mírně roztažené.
- Široké balení: Tím se může léčit lehce rozvinutá diagnostikovaná dysplazie kyčle již v prvních týdnech života. K tomu se použije ručník složený na šířku asi 15 centimetrů a vloží se mezi plenku a oblečení, nebo se použijí dvě pleny.
- Abdukční kalhotky: Abdukční kalhotky (nazývané také abdukční třmínky nebo ortéza) se skládají z ramenního pásu, tělního pásu a vypolstrovaných pásů nohou. Nosí se na oblečení a měly by se sundat pouze při přebalování a koupání. Tím jsou nohy lépe zafixované než při širokém balení.
- Pavlíkovy třmeny: Pavlíkovy třmeny se skládají z jednoho hrudního pásu a dvou bércových pásů. Jejich délku musí naměřit a pravidelně kontrolovat pediatr nebo ortoped. Napomáhají k naléhání hlavice kyčle správným směrem do jamky.
- Sádrová spika: Slouží rekonvalescenci v těžkých případech. Většinou sahá od spodního žeberního oblouku až po bérce kojence a má volné místo určené pro plenku.
- Operace kyčle: Může být nutná při velmi vyhraněných dysplaziích kyčle, pokud všechny konzervativní metody jako nošení abdukčních kalhotek, třmínků, kolejniček nebo sádrové spiky nepřinesly kýžený úspěch, případně když byla vada pozdě rozpoznána. Cílem je, aby byla hlavice kyčelního kloubu lépe zastřešena, aby se těžiště těla rozložilo do větší plochy. Zavedením ultrazvuku kyčle u kojenců došlo k razantnímu poklesu počtu otevřených operací kyčle, jde o zhruba 14 operací na 100 000 novorozenců.
- Napravení luxace kyčle (zakloubení): V případě luxace musí být kyčle opět zakloubena a následně po určitou dobu stabilizována, aby se zamezilo novému vykloubení. Tato stabilizace probíhá buď pomocí třmínků, nebo sádrové spiky.
Doba léčby se odvíjí od stáří dítěte na začátku terapie a stavu kyčelního kloubu. Často postačí navlečení abdukčních kalhotek na tři až šest dní. Ve většině případů dochází při včas započaté léčbě upravené individuálnímu stavu kyčelního kloubu k jeho úplnému uzrání.
Na koho se mohu obrátit?
Diagnóza se určuje buď již už novorozenců v nemocnici, nebo později v řádném termínu pediatrem a ortopedem. Tito odborní lékaři jsou také zodpovědní za konzervativní léčbu, tedy za veškerá neoperativní opatření. Operativní zákroky se provádějí vždy v nemocnici.
Dysplazie
Dysplastické buňky epitelu u tubulárního adenomu
Dysplazie je termín užívaný v patologii odkazující na poruchu vývoje nebo růstu.[1] Při této poruše vývoje často dochází k expanzi nezralých buněk (jako například buňky ektodermu) s odpovídajícím úbytkem zralých buněk. Dysplazie často svědčí pro počínající neoplastický proces.Termín dysplazie je často používán v případě, že buněčná odchylka je limitována na výchozí tkáň, jako v případě in-situ neoplastických procesů. Způsobuje vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru.
Na rozdíl od metaplazie, kde se jeden diferenciovaný buněčný typ mění v jiný diferenciovaný buněčný typ, je u dysplazie buněčné vyzrávání a diferenciace pouze opožděná.
Příklady
- Cervikální intraepiteliální neoplazie
- Dysplazie kyčelního kloubu
- Myelodisplastický syndrom
Mikroskopický obraz
Dysplazie je charakterizována následujícími základními mikroskopickými změnami buněk:
- Anizocytóza (různá velikost buněk)
- Poikilocytóza (buňky různých tvarů)
- Hyperchromatismus (excesivní pigmentace)[2]
- Přítomnost mitotických figur (zvýšený počet buněk podstupujících mitózu).[3]
Odkazy
Poznámky
- V tomto článku je použit text článku Dysplazie ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
Související články
- Dysplazie kyčelního kloubu
- Aplazie
- Metaplazie
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dysplasia na anglické Wikipedii.
- ↑ Dysplasia. In: The Free Dictionary [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://medical-dictionary.thefreedictionary.com/dysplasia
- ↑ Definition: hyperchromatic from Online Medical Dictionary [online]. [cit. 2008-10-18]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ ABRAMS, Gerald. Neoplasia I [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Portály: Medicína Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dysplazie&oldid=16990732“
Dysplazie
Dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu, osteochondróza a luxace čéšky: tato onemocnění vznikají během vývoje pohybového aparátu, tedy většinou mezi čtvrtým a devátým měsícem věku štěněte.
Ne vždy se začnou projevovat ihned kulháním, mohou probíhat skrytě i několik měsíců nebo let, ale dlouhodobě vedou k deformaci kloubů, rozvoji artrózy a trvalým následkům na zdraví. Jejich společným znakem je, že vznikají bez zjevné příčiny a jsou podmíněná dědičně. Vzhledem k jejich pomalému rozvoji jsou vývojová onemocnění kloubů často pozdě rozpoznána a jejich řešení bývá složité.
DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU – DKK
DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita (přílišná volnost) kyčelních kloubů.
PŘÍČINY VZNIKU DKK
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Pokud jsou oba rodiče negativní (bez DKK), je v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 %, u dvou pozitivních rodičů pak je 77% pravděpodobnost postiženého potomka.
Štěňata se rodí se zdravými kyčelními klouby. Jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí. Mezi vnější faktory, které ovlivňují vznik DKK, patří spáditá záď, nadměrné zaúhlení pánevních končetin, příliš rychlý růst štěněte, nadbytek vápníku v krmivu, nadměrný pohyb štěňat a podobně.
VÝVOJ DKK A ARTRÓZY
Příčinou rozvoje DKK je nestabilita kloubu, která je daná mělkou jamkou nebo laxitou vazu. Následkem zvýšené nestability je nadměrné opotřebení chrupavek hlavice i jamky a následná deformace okrajů jamky a tvaru hlavice. Postupně dochází ke vzniku artrózy a bolestivosti kyčlí.
PROJEVY ONEMOCNĚNÍ
Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje příznaky kulhání nebo ztíženého pohybu. Projevy závisí na stupni dysplazie, věku, hmotnosti, zátěži a také na vnímavosti psa k bolesti.
Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“, strnulá chůze, vrávorání zadních nohou, klapání kyčlí při každém kroku, potíže při chůzi do schodů, současné odrážení se oběma pánevními končetinami v běhu, vyklenutý hřbet – přesun těžiště dopředu, zhoršení při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko.
DIAGNOSTIKA
Důležitá je možnost rané diagnostiky DKK u štěňat ve věku tří až čtyř měsíců, kdy se provádí posouzení stability kyčlí tzv. Ortholaniho testem a distrakčním RTG snímkem v anestezii.
Včasné zjištění stavu kyčlí je podstatné pro možnost léčby a ovlivnění vývoje DKK. Posouzení DKK pro účely chovnosti je možné pouze provedením RTG vyšetření pacienta v anestezii ve věku minimálně 12-24 měsíců podle plemene.
V tomto věku jsou však možnosti ovlivnění vývoje DKK velice omezené.
LÉČBA
Mezi důležitá opatření u psů s DKK patří restrikce krmení a snížení hmotnosti, omezení pohybové zátěže a teplé, suché a měkké místo k odpočinku. Ke zpomalení vývoje DKK a snížení potíží přidáváme především chondroprotektiva zajišťující regeneraci chrupavky, u pokročilé dysplazie také analgetika ke zmírnění bolestí.
CHIRURGICKÉ METODY LÉČBY
Především zmíním méně známou, ale velice efektivní metodu, tzv. JUVENILNÍ SYMFYZIODEZU. Pro její provedení je nezbytná raná diagnostika u štěňat ve věku 3-4 měsíce.
Při operaci se naruší růstová zóna stydké kosti, což vede ke změně tvaru pánve a zlepšení překrytí hlavice jamkou (prohloubení jamky). Tato metoda je oproti všem ostatním velice šetrná, má dobré výsledky a minimum komplikací.
Mezi další metody patří trojitá osteotomie pánve, resekce hlavice kyčle nebo totální endoprotéza. Tyto metody jsou mnohem razantnější, komplikovanější a náročnější na rekonvalescenci. U řady pacientů jsou však jedinou nadějí na zlepšení.
Všechny tyto metody ve Vetcentru Stodůlky provádíme a například totální endoprotézy jsou přes všechny obavy majitelů dobře snášeny a pejskům přinášejí výrazné zlepšení kvality života.
PREVENCE
- POZOR!
- Od DKK negativních rodičů (0/0) je průměrně 26% štěňat s nálezem DKK.
- Nemocná štěňata je možné rozeznat ranou diagnostikou ve věku 3-4 měsíce.
- Provedení Juvenilní symfyziodezy u postižených štěňat sníží stupeň DKK o 2-3 stupně.
- Ve věku provedení RTG DKK na chovnost (12-24 měsíců) je možnost ovlivnění DKK již minimální.
- Důležitá je raná diagnostika DKK u velkých plemen také u štěňat od negativních rodičů.
komentáře
Chodím jako tučňák, říká žena, která kvůli vzácné nemoci měří 136 centimetrů
Komplikace nastaly při Lenčině první prohlídce kyčlí, když lékaři odhalili, že dívčina chodidla jsou stočená dovnitř. První půlrok života tak strávila v sádře.
Do svých tří let však žádné další problémy neměla. „Když jsem nastoupila do školky, paní učitelka si stěžovala, že toho moc neujdu.
Že se rychle unavím,“ popsala, jak lékaři zjistili, že má zdravotní problém. Dlouho ovšem nevěděli jaký.
Lenka navíc postupně přestávala chodit. Rok a půl v lázních jí však pomohl a ona mohla nastoupit na základní školu. V osmi letech se pak zničeho nic celá zkroutila. „Šla jsem do předklonu, do pravého úhlu, kolena jsem měla u sebe a nemohla jsem vůbec sama jít,“ popsala.
Ortoped jí doporučil, aby podstoupila operaci na narovnání. Jenže tím by se jí přerušil růst. Lenčina maminka se proto snažila operaci co nejvíce odložit. Dívka na ni šla až ve dvanácti letech. „Dopadla skvěle. V podstatě mě znovu postavili na nohy,“ pousmála se Lenka.
Diagnózy se však dočkala až později. „Jelikož jsem neměla symptomy v obličeji, lékaři dlouho nevěděli, do jaké diagnózy mě zařadit. Pak zjistili, že to souvisí právě s tím, že mi nerostou klouby jako ostatním lidem,“ vysvětlila.
Diastrofická dysplázie je velmi vzácná dědičná vývojová vada. Kromě nižšího vzrůstu způsobuje poruchy páteře, kratší končetiny či poruchy kloubů.
Dospělí muži jsou podle ortopeda Iva Maříka z Ambulantní centra pro vady pohybového aparátu vysocí průměrně 136 centimetrů, ženy 129 centimetrů. „Duševní vývoj a inteligence jsou obvykle normální,“ dodal.
Nemoc se podle něj vyskytne u jednoho ze sto tisíc živě narozených dětí. U Lenky se ale projevila i osteoporóza a artróza.
Nikdy jsem neměla pocit, že bych byla diskriminovaná
I přes zdravotní problémy se mladá žena snaží žít jako zdravý člověk. Několikrát týdně plave, šestnáct dní v měsíci pracuje na zkrácený úvazek, ve volném čase se věnuje improvizovanému divadlu. Svému nižšímu vzrůstu uzpůsobila domov i věci denní potřeby.
Její kuchyňská linka je snížená, věci, které běžně používá, Lenka umístila na nižší poličky. Stejně tak má níže umístěné i věšáky či háčky na ručníky.
|
S domácími pracemi jí pomáhá přítel. Na obouvání ponožek má speciální obouvátko, k podávání věcí zase používá seniorský podavač. Oblečení nakupuje buď v dětském oddělení, nebo si ho nechává ušít na míru.
Když potřebuje s něčím pomoci, nebojí se říct si o ni. „Samozřejmě se mi někdy stane, že mi v bytě vypadnou pojistky a musím obcházet sousedy a prosit je, aby mi je nahodili, protože na ně nedosáhnu,“ doplnila. „Lidé jsou velmi ochotní. Nikdy jsem neměla pocit, že bych byla diskriminovaná,“ řekla.
Kvůli problémům s klouby pro ni představuje největší problém chůze. „Mám stejná omezení jako vozíčkáři,“ přiblížila. Potíže jí dělají schody i další bariéry. „Když třeba někde upadnu a nemám se o co opřít, sama se ze země nezvednu,“ dodala.
Kvůli svému zdravotnímu stavu musí všude jezdit autem. I její vůz je proto speciálně uzpůsobený – kromě vyvýšených pedálů má i stahovací pás na kufru, aby ho Lenka dokázala zavřít. „Mám vypodloženou sedačku, takže sedím výš než ostatní řidiči,“ doplnila Lenka.
Od šarlatánů ke kapacitám české ortopedie
S negativními reakcemi kvůli svému vzrůstu se prakticky nesetkává. A když už, tak od malých dětí. „Někdy se stane, že rodič pak řekne ,pojď a nekoukej na ni’. Tak se zastavím a řeknu ,Víš, holčičko, musíš papat polívku. Já jsem nepapala polívku, a tak jsem nevyrostla’,“ zakončila s nadsázkou.
Za svůj život navštívila mnoho lékařů – od různých šarlatánů a léčitelů přes ruské rádoby ortopedy až po největší kapacity české ortopedie. „Jenže ten stav se nedá vyléčit. Progrese tam bude, záleží jen na tom, jak bude rychlá,“ popsala.
Svému onemocnění však vděčí za svůj životní nadhled. „Tím, že jednoho dne nevstanu z postele, zůstanu na vozíku a pravděpodobně asi i umřu dřív, než ostatní, tak si život užívám teď a tady,“ vysvětlila.
Vývojová dysplazie kyčelní (VDK)
Příčina vzniku VDK
Existuje více příčin vzniku dysplazie. V popředí stojí dědičnost – při výskytu v rodině se riziko u novorozence výrazně zvyšuje. Jako další příčina se uvádí poloha plodu v děloze, přičemž riziková je především poloha koncem pánevním, kdy jsou nožičky plodu vztyčené podél těla. Dále může být příčinou rizikový oligohydramnion (snížené množství plodové vody). Dalším rizikovým faktorem je i vyšší porodní hmotnost dítěte. Neprokázal se vliv předčasného porodu či porodu císařským řezem. Dysplazie kyčlí VDK se více vyskytuje právě ve střední Evropě, proto je její cílené vyhledávání u nás tak důležité.
Diagnóza dysplazie kyčlí
V Česku je diagnostika VDK založena na klinickém vyšetření a preventivním sonografickém vyšetření ultrazvukem (screening) metodou dle rakouského profesora Grafa.Dysplazie kyčlí se dle ultrazvukového nálezu dělí do skupin I-IV dle „tíže“ změn kloubního postavení a vývoje jamky a hlavice. Klasifikace „I a, b“ znamená normální či hraniční nález při posouzením zrání kyčelního kloubu.
Klasifikace VDK podle Grafa
- Kyčel I (zralá kyčel)
- Podtyp Ia – norma
- Podtyp Ib – úhel alfa u stříšek v pořádku, úhel beta zatím větší, tj. stříšky mírně nezralé
Nález Ia a Ib u 3měsíčního dítěte je normální, tj. nemusí se dále sledovat.
- Kyčel II (dysplazie) – úhel alfa u stříšek menší, úhel beta větší, tj. stříšky nezralé
- Podtyp IIa – fyziologická, tj. normální nezralost (děti mladší 3 měsíců)
- Podtyp IIb – opožděná zralost (děti starší 3 měsíců), prodlužuje se abdukční, tj. široké balení
- Kyčel IIc – dysplazie, tzv. ohrožená kyčel, je zapotřebí léčení abdukčními pomůckami, např. třmínky
- Kyčel IId – nestabilní, decentrující hlavice (subluxabilní), nutná léčba
- Kyčel III – částečné nebo neúplné vykloubení kyčelního kloubu (subluxace), hlavice stehenní kosti má ještě částečně kontakt s jamkou kyčelního kloubu, nutná léčba.
- Kyčel IV – vykloubený kyčelní kloub (luxace), hlavice stehenní kosti opustila jamku kyčelního kloubu, opět nutná okamžitá hospitalizace.
Klinické vyšetření je vyšetření postavení kyčlí pohledem, kdy lékař hodnotí rýhy v okolí kloubu a jejich symetričnost, dále pak hybnost kloubu, především abdukci (roztažení nožiček), pevnost kloubu či jeho nestabilitu, odpor kloubu při pohybu, porovnání délky končetin atd.
Dále kontroluje, zda nejsou přítomny tzv. luxační a repoziční fenomény – při nestabilitě kloubu může ortoped nahmatat vyskočení hlavice z jamky nebo naopak její zaskočení zpět.
Rentgenové vyšetření stále hraje svou nezastupitelnou roli při diagnostických rozpacích a hlavně u dětí se zjištěnou VDK při plánovaní léčby.
Vyšetření trojího síta – 3 po sobě jdoucí kontroly
- První vyšetření proběhne často ještě v porodnici, max. v prvním týdnu věku dítěte. Je vždy především klinické, v současnosti je ale na většině pracovišť provedeno zároveň i první ultrazvukové vyšetření. Lékař (ortoped) většinou přímo v porodnici přichází na vizitu společně s pediatrem a kontroluje správné postavení kyčlí – hodnotí symetričnost kožních řas na stehýnkách, pod zadečkem, délku končetin (maminky pozor – končetiny se nesmí násilně narovnávat!), pohyblivost kyčelního kloubu, odpor a stabilita kloubu v klidu i při pohybu. Součástí ortopedického vyšetření v porodnici je samozřejmě i zhodnocení pozice, držení a hybnosti ostatních končetinových kloubů k vyloučení vrozených vad jako například equinovarosní či kalkaneovalgosní deformita nohy, syndaktilické (nerozdělené) či nadpočetné prsty, vyloučení porodních poranění (např.zlomeniny klíční kosti či poranění brachiálního plexu) rozštěpové vady pateře, patra a podobně. Maminka dostane v den propuštění z porodnice včetně propouštěcí zprávy od pediatra a gynekologa také zprávu od ortopeda – na poslední stránce „Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte“ je razítko s záznamem ortopedického vyšetření včetně výsledku ultrazvuku. Tuto zprávu bude dítě mít s sebou na další kontrole zde v nemocnici nebo u spádového ortopeda, kterého matka sama v doporučeném datu vyhledá v místě bydliště. Pokud není první ultrazvukové vyšetření provedeno ihned v porodnici, tak se posouvá do 2. – 3. týdne. Poté je 2. ultrazvukové v 6. – 9. týdnu a třetí v 12. – 16. týdnu (dle metodického pokynu – věstník MZ). Už tímto prvním vyšetřením se dá zjistit první příznak vývojové dysplazie– nejčastěji patrná asymetrie v pohyblivosti, asymetrie rýhy pod zadečkem, asymetrie rýh v přechodu genitál/stehýnka. Alarmujícím příznakem je omezení pohybu kyčelního kloubu (především pokrčení a roznožení).
- Vyšetření mezi 6.-9. týdnem věku dítěte je klinické a sonografické – kromě stejné kontroly vzhledu a pohybu v oblasti kyčelních kloubů se provádí i zobrazovací metoda kyčelního kloubu ultrazvukem. Je bezbolestná a dítě nijak nezatěžuje. Během vyšetření je dítě svlečeno od pasu dolů a plenka se ponechá, maminka pomáhá polohovat dítě na vyšetřovacím stole na boky. Ortoped pak provede screening jednoho a pak druhého kyčelního kloubu. Děti ultrazvuková vyšetření velice dobře tolerují.
- Mezi 12. – 16. týdnem věku dítěte se opět provádí klinické vyšetření i screening. Pokud jsou diagnostické rozpaky, doplní se RTG kyčlí. Pokud je vše v normě, dítě je vyřazeno z evidence a další kontroly již nejsou nutné.
Terapie dysplazie
Léčba začíná po diagnostice VDK. Čím dříve se léčba začne, tím lepší jsou výsledky. Zprvu je léčba dysplazie kyčlí vždy konzervativní (nechirurgická), kdy se lékař snaží o správnou centraci hlavice kyčelního kloubu do jamky. Používá se široké (abdukční) balení novorozence.
Široké balení znamená balení dítěte do cca tří látkových plen, aby se dosáhlo správného „roznožení“ nožiček (abdukční postavení). Pokud maminka používá papírovou plenu, dává se široké balení z látkových plen na ni. Dvě látkové pleny se složí na třetiny a upevní v pase další látkovou plenou složenou do užšího pásku.
Látkové pleny možno zafixovat do koupených ortopedických kalhotek, které jsou volně prodejné ve zdravotnických potřebách. Nenahraditelnou a hojně užívanou abdukční pomůckou je i Frejkova peřinka. Velmi šetrné pro novorozence, ale méně používané jsou také látkové Wágnerovy punčošky.
Další možností, pokud tak doporučí lékař, jsou Pavlíkovy třmeny, které nosí dítě zhruba od 6. až 8. týdne věku. Je třeba je správně nasazovat a pravidelně kontrolovat ortopedem.
Léčba „malým pohybem ve třmenech“ zpravidla trvá 3 až 6 měsíců, třmeny jsou účinné, ale zásadní je dodržet termíny kontrol (dítě roste!) a správnost nastavení v bezpečné zoně kyčle, kde nehrozí poškození cévního zásobení hlavice kyčle – úhel flexe (pokrčení) kyčle 100 stupňů, úhel abdukce (roznožení) kyčle 60 stupňů.
Matka kontroluje správnost nasazení pomůcky a je poučena, že v případě bolestivého delšího pláče a neklidu dítěte (zejména v počátku léčby) bez reakce na nakrmení a pochování, je nutné ihned pomůcku sejmout a přijít na časnou kontrolu ortopedem.
Pokud je zjištěna luxace (vykloubení) kloubu nebo subluxace (částečné, neúplné vykloubení), kdy se ambulantně nedaří stabilizovat hlavici v jamce, je dítě s matkou hospitalizováno na dětské ortopedii, kde je snaha pomocí trakce (tj. tahu a zavěšení miminka za dolní končetiny) zajistit správné postavení hlavice stehenní kosti proti kyčelní jamce. Trakce je nejprve ve vodorovném a poté ve svislém směru. Tato léčba trvá několik týdnů.
Průběh hospitalizace dětí se zjištěnou luxací
U těchto dětí přichází na řadu trakční léčba (také distrakce). Během léčby se postavení kloubu dle potřeby kontroluje ultrazvukem, poté, ke konci léčby, se dělá kontrolní RTG snímek. Pokud během léčby trakcí došlo k uspokojivému postavení kloubu, ověří se centrace hlavice vyšetřením tzn.
magnetickou rezonancí ( v krátké celkové narkoze ) a nebo RTG s kontrastní látkou nazývanou artrografie. Dle výsledku se stanoví další postup. Nejčastěji je to sádrová fixace na dalších 6 týdnů nebo následně fixace kloubu ve třmenech. Tato další léčba je již v domácím prostředí.
Naprosto výjimečně je nutné operační řešení – zakloubení luxovaných kyčlí, kdy jsou odstraněny překážky v zakloubení hlavice do jamky. ( Ročně jsou v celé ČR z tohoto důvodu operovány cca 1-4 děti ).
Doporučení pro hospitalizaci k trakční léčbě: Oddělení, kde budete spolu s miminkem hospitalizováni, vám sdělí podmínky – nejčastěji je doporučováno mít vlastní kojenecké body (košilky se shrnují a dítě při trakci tlačí), ponožky, pleny dle potřeby, závěsné hračky.
Tato léčba není důvodem přestat kojit, naopak je pro dítě důležité zůstat s matkou a přijímat mateřské mléko. Po propuštění, pokud má dítě sádrovou fixaci, se doporučuje vzhledem k postavení nožiček v sádře (tzv. sádrové lůžko či spika kyčelní), sehnat si kočárek pro dvojčata. V konkrétních případech je možno trakční léčbu (distrakci) zajistit v domácím prostředí dítěte včetně zapůjčení dětské zdravotní postýlky a trakční montáže.
Prognóza
VDK je považována za preartrózu kyčelního kloubu, tedy i malá odchylka v postavení kloubu znamená riziko dřívějšího rozvoje degenerativních změn kyčle. Hlavním cílem je mít do 1 roku věku zakloubené stabilní kyčle s co nejlepším zastřešením jamky, aniž by utrpělo cévní zásobení kyčelní hlavice, proto je důležité dodržovat nastavení abdukčních pomůcek zejména třmenů v takzvané bezpečné zoně.
Obávanou komplikací (po konzervativní i operační léčbě) je rozvoj aseptická nekrózy – dočasné odumření hlavice stehenní kosti). Proto se i vyléčení pacienti s VDK kontrolují RTG snímkem, většinou v 1., 3.,6., 10. a 15. roce. U pacientů s těžším postižením kloubu se v dospělosti doporučují sporty nezatěžující kloub hmotností těla, jako je plavání, cyklistika, přednost mají sedavá zaměstnání.
U těchto dětí léčených pro VDK, tam kde přetrvává RTG nález těžší zbytkové tzv. reziduální dysplazie v batolecím a předškolním věku, může být doporučena operace ke zlepšení krytí (střešení) hlavice kyčelní, u lehké reziduální dysplazie nebývá pozdější operační intervence nutná. Pokud je dysplazie kyčlí zachycena časně a zahájena bezprostředně léčba, je ve většině případů prognóza velmi dobrá.
Závěr
V současnosti řada dospělých pacientů, jejichž stav vyžaduje složité a ekonomicky náročné operační řešení (totální endoprotezy kyčelního kloubu, invalidizace, atd.), má v anamnéze vývojovou dysplazii kyčle.
Díky trojímu sítu ortopedických kontrol kojenců dochází k časné diagnostice a léčbě VDK, která má za cíl zabránit nevratným degenerativním změnám kyčle.
Díky tomu je prognóza většiny malých pacientů velmi dobrá a mají vysoké šance na úplné uzdravení bez trvalých následků.