O existenci ankety Český Slavík se poslední dobou mluví v tichosti. Snad všichni umělci ví, že už dlouho není tak exkluzivní, co dřív. Nikdo však o tomto tématu nepromluvil nahlas, až na Helenu Vondráčkovou. Přiznala, že soutěž není zrovna seriózní.
Zlatým Slavíkem pro ni jsou hlavně vyprodané koncerty a nespočet fanoušků, a sleduje i ty mladší. Ač je jí téměř sedmdesát, ví o trendu youtuberů. Co si o nich myslí?
Jaký je Váš názor na anketu Český slavík?
Slavíci mají opravdu dlouholetou minulost, já jsem získala jednoho zlatého a nespočet stříbrných a bronzových.
V minulých letech to byla anketa, která byla docela prestižní a sledovaná, i když to nebyla vždy fairplay.
Zdá se mi, že v posledních letech již ztrácí na své důležitosti, že ani pořadatelé již nedávají na výsledky ankety takový důraz jako dřív. Je to také vidět i na počtu poslaných hlasů.
Nemyslíte si, že tato anketa běží už jen kvůli Karlu Gottovi?
Karel má svou vlastní kategorii! Je pravdou, že se stal tváří každého ročníku a veřejnost čeká na to, že si pro zlatého Slavíka opět dojde. Ale Karel si ty všechny Slavíky zaslouží.
Karel Gott je rekordmanem v počtu Slavíků.
Vy ceny už několikátým rokem bojkotujete.
Já jsem své fanoušky požádala, aby zbytečně neutráceli peníze za SMS a vynechali mě z této ankety. Protože jsem se sama přesvědčila, že není zcela seriozní.
Má vůbec nějaká anketa nebo udílení cen budoucnost?
Zdá se mi, že ceny Thálie by stále mohly být objektivní a spravedlivé. Jinak o žádných nevím.
Ještě ceny Anděl.
Cenu Anděl jsem již obdržela v minulosti za píseň roku a vstoupila jsem do Síně slávy. Samozřejmě mě toto ocenění potěšilo.
Existuje nějaký spravedlivý způsob, podle kterého poznáme skutečnou úspěšnost umělců?
Jediné měřítko, podle kterého můžete odhadnout, jestli je člověk oblíbený, je zájem a zda má úspěch, jsou vyprodané koncerty. Jistý ukazatel je i prodej CD, ač už to není, díky internetu, co bývalo.
- Přesto ale máte platinovou desku.
- Ano, nedávno mi byla Supraphonem předána za prodej dvojalba “Best of the best” na mém narozeninovém koncertu v divadle Broadway.
- Která věková kategorie podle vás z největší části tvoří Váš fanklub?
Mám to velmi pestré, opravdu od A do Z. Ale pokud bych to měla zprůměrovat na jediný věk, bylo by to kolem čtyřicítky.
Helena má fanoušky mnoha generací.
Vcelku mladé publikum!
To ano, ale také tam mám fanoušky v nejlepším věku, tedy v mé věkové kategorii.
Když Vás sledují mladší lidé, sledujete Vy je? Momentálně se mezi dětmi rozmohl trend být youtuberem.
Vím, že to existuje. Popravdě ale musím přiznat, že to nezasahuje můj střet zájmů.
Myslíte si, že je správné, že mladé děti tráví nejvíce času natáčením videí?
Trochu se obávám toho, aby si nemyslely, jak všechno jde snadno a nakonec nebyly ze života zklamané. Přeci jenom si během chvíle několik z nich získalo pozornost, fanoušky, peníze a slávu.
Zcela upřímně musím říct, že mi to přijde jako ztráta času a bylo by pro ně zdravější čerpat zážitky a zkušenosti, než vydávat sám sebe na veřejnost v okamžiku, kdy ještě pořádně neví, o čem život je.
Především pokud se jedná o čtrnáctileté až šestnáctileté děti v období dospívání.
Není to i tím, že dnešní mladá generacce spoléhá na to, že všechno spadne do klína samo?
To je největší kámen úrazu a mýlka, protože pečeni holubi do pusy lítat nikdy nebudou. Tvrdá práce, která si žádá zájem, úsilí a cíl, vede zcela jinou cestou, než točením videí.
Jaké byly Vaše začátky?
Těžké. Samozřejmě, že to nebylo nic snadného! Člověk to v sobě ale musí mít. Ten talent, skromnost a píli. Když si vzpomenu na své dětství a mládí, nikdy jsem se nenudila. Měla jsme hodně různých zájmů, například zpěv, klavír, tanec, ochotnické divadlo, sport a pomáhala jsem rodičům.
A co studium?
To mě bavilo. Měla jsem velkou touhu vzdělávat se a poznávat věci, o kterých nic nevím. Mimo školu jsem chodila na angličtinu, němčinu, zpívání a tancování. A víte co? Všechno se mi to v budoucnu hodilo!
- Ve škole jste prý patřila k premiantům!
- No, šprt jsem nebyla, byla jsem jen dobrá a škola mě bavila.
- A jaké jste měla známky?
Převážně jedničky. Hodně jsem se ale trápila s matikou, kterou jsem nakonec u maturity zvládla také za jedna.
Jako zpěvačka jste začala dost brzy.
Neřekla bych, že jsem začala brzy, spíš akorát. Začala jsem zpívat v sedmnácti, když jsem dokončovala školu. V čtyřiašedesátém jsem se zúčastnila soutěže Hledáme nové zpěváky, a poté jsem dostala několik pracovních nabídek. Abych je mohla přijmout, musela jsem dodělat maturitu. To byla jediná podmínka mého otce.
Podporovali Vás rodiče?
Velice. Tatínek miloval hudbu, hrál na klavír a byl to vlastně on, kdo přihlášku do soutěže přinesl. Byl mně vždy oporou a cenným rádcem.
Když Heleně Vondráčkové nebylo do zpěvu. Legendární zpěvačka nejen o bojích, které musela svést
Intimní zpovědi: Helena Vondráčková, legendární zpěvačka, osobně o svém životě i tvorbě. (Video: Radka Červinková, Seznam.cz)
„Jsem uhnětená z velké lásky,“ říká na samém začátku pořadu Intimní zpovědi stálice české popové scény, zpěvačka Helena Vondráčková.
Na trochu vážnější notě se nese osobní rozhovor, navazující na bezstarostnější atmosféru pořadu Moje místa. Jsou věci, o kterých se člověku i těžko smýšlí, natož aby o nich mluvil. Na to musí najít v sobě dost kuráže.
Helena Vondráčková byla vychována podle svých slov naprosto vyváženě. Žádná zbytečná přísnost, ale na druhou stranu žádné přílišné rozmazlování. Měla velkou podporu rodičů ve všem, co stálo za to rozvíjet a povznést. A to i přes skromné poměry, ze kterých vzešla. „Co dům a zahrada dá,“ odpovídala maminka na tradiční dětské otázky, co bude k obědu.
Láska, kterou ji rodiče zahrnovali v dětství, se v dospělosti proměnila v péči a starost, jež ne vždy věcem prospěla.
Moje místa: S Helenou Vondráčkovou na magickém místě: „Měli jsme s Martinem tajné přání, které se plní“
Moje místa s Helenou Vondráčkovou. (Video: Radka Červinkova, Seznam.cz)
„Mí rodiče žili neustále v obavě, aby ten, kdo přijde, byl ten pravý, abych netrpěla a aby bylo všechno v pořádku…“ Ne každý vztah takové obavy unese, byť jsou myšleny dobře. Dodnes se Heleně o vztazích s muži nesnadno mluví. Tím spíš, že současný muž po jejím boku, manžel Martin Michal, byl natolik trnem v oku blízkým, že se rozpoutalo rodinné peklo.
Helena nechápe důvody. A je jí nesmírně líto let ztracených s otcem, kdy její přání nebylo nic platné. Nic jiného, než přestát s vypětím všech sil dobu, ve které se, jak vše sama vnímá, nepochopitelně ocitla, nešlo. Nikdy, ani na vteřinu, však nezapochybovala o svém rozhodnutí při svém druhém muži stát.
I o nenaplněné mateřské roli bude řeč. Musela se vyrovnat i s tím. Pomáhal pracovní zápřah. Od startu hudební kariéry její akcelerace neutichla. Strávila hodně času mimo Českou republiku. Málo se ví, že ještě za dob komunismu nahrávala desky v západním Německu nebo v Japonsku.
Šokovalo ji, když o ní kanadské noviny psaly u příležitosti jejího turné jako o české Barbře Streisand. „Bylo to pro mě jedno z velkých uznání,“ komentuje svůj údiv dnes a netají se dávným obdivem k téhle dámě.
Jako zpěvačka zcestovala kus světa a je schopna zpívat (i hovořit) v několika světových jazycích. Pro zajímavost – měla i období, kdy ji zlákala jazzová parketa, k níž si pěstovala lásku už jako školačka. Nač sáhne, to se daří, chtělo by se říci.
Má dar vnímat svět tak, že přes všechna mračna stále svítí slunce. Dovede se smát tak, že budí svého muže. Žije v láskyplném manželství a cítí ve svém muži nezměrnou oporu, leč posledních uplynulých deset let, kdy vzduchem vířily mediální kauzy, by věru zpátky nechtěla.
Má před sebou mnoho krásné práce, je šťastná a doufá, že už nepřijde žádná smršť, která by ji zastavila v tom, pro co žije: „…abych zase přinesla něco nového, něco pěkného, co by lidi potěšilo, co by jim přineslo dobrou náladu a třeba hezký pocit. Proto to dělám.“
Celý rozhovor si pusťte v úvodním videu.
Premiéru pořadu Intimní zpovědi – Moje místa sledujte v úterý od 20:30 hodin na celoplošné Televizi Seznam.
Jak naladit Televizi Seznam u vás doma? Praktický návod ZDE.
Helena Vondráčková: Jsem naprosto vyrovnaný a optimistický člověk
Nejradši sedím na terase a čtu si nebo plavu, sbírám houby, někdy si vezmu kajak a jen tak se projíždím. Připomíná mi to moje mládí. Kdysi jsem jezdila na Vranovskou přehradu s naší paní učitelkou ze Slatiňan, která nás učila pádlovat. Dělala jsem jí později také instruktorku. Vodu mám ve svém znamení, jsem Rak, a na nábřeží nad řekou Chrudimkou stojí náš rodný dům. A tak není divu, že jsem skončila na hausbótu na Vltavě.
Jezdím se tam kochat, naštěstí to nemáme daleko. Mám teď nádhernou rozkvetlou zahradu. Kytky jsem barevně rozmístila tak, že je to téměř umělecký zážitek. V naší nepřítomnosti zalévá zahradu naše paní Fila.
Narozeniny zpěvačka oslavila na hausbótu. A manžel jí podkuřoval.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Že bych vyzpěvovala nahlas, to ne, ale někdy mi nějaká melodie v hlavě zní. Většinou však přemýšlím, obdivuji ty nádherné vltavské břehy a užívám si ticha.
Je to k nevíře a nikdy bych neřekla, že se žena v mém věku může ještě zamilovat a být tak šťastná, jako jsem nyní já.
Zatím ne… Vlastně to, že kouří, protože čím dál víc kašle, a tak se o něj bojím. Jinak je mi velkou oporou, je to moje betonová zeď. Známe se už deset let, z toho jsme sedm let manželé.
Ani jsem nepředpokládala, že to půjde tak rychle. Říkala jsem si, že si dám pauzu. Jenže vztah s Martinem byl tak intenzivní a vyvolal tolik rozruchu, že jsme se raději vzali, abychom všechny a sebe taky uklidnili.
Oba jsme členy klubu Amfora, což znamená amatérské fotbalové rarity. Jsou to bývalí profesionální sportovci a umělci, kterým velí prezident Amfory Petr Salava. Procestovali jsme mnoho zemí a viděli spoustu zápasů. Spolu s několika herečkami a zpěvačkami zde působíme jako čestné výkopářky. Martin je brankář a sblížili jsme se nečekaně na ostrově Bali.
„Nejradši sedím na terase a pozoruji okolí,“ říká.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Mám ho ráda, je to krásný sport a poznám i ofside… Ne že bych se dívala jako Martin na každé televizní utkání, ale ta důležitá sleduji s ním.
Každou chvíli je tu někdo na návštěvě. Teď zrovna to byla Zuzanka Bor, která nyní žije ve Francii a já jsem s ní trávila jako holka ve Slatiňanech každé prázdniny. Čekám například Jitku Zelenkovou, jezdí k nám manželé Tomášovi, naši osobní lékaři, těším se velmi na Zuzanku Baudyšovou, je s námi často naše právnička Jana Gavlasová a mnoho dalších.
Byl to týdenní výlet do města Vitebsk, kde proběhl již 19. ročník mezinárodního festivalu Slavjanský bazar a já jsem tam byla potřetí nejen jako zpěvačka, ale letos i jako členka mezinárodní poroty. V soutěži nás reprezentovala Olga Lounová, zpívala velmi dobře, ale nezaútočila na žádné z předních míst.
Paralelně s vystoupením dospělých probíhá ještě i soutěž dětí ve věku od 7 do 12 let. Každý večer byl amfiteátr s kapacitou šest tisíc míst vyprodaný a publikum bylo velmi spontánní a srdečné. V prvním galavečeru jsem zpívala megahit Dlouhá noc a ve druhém galavečeru píseň z nového alba Stín po nás dvou a píseň Já půjdu dál.
Marylu Rodowiczovou si pozvala na vánoční koncert do pražské Lucerny.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
S Michalem Davidem budeme 26. srpna zpívat na koncertě v Přerově a výtěžek dostanou tamní lidé, které postihla povodeň. Do Přerova jezdíme pravidelně na Tenisovou akademii Petra Huťky, a tak jsme mu nabídli charitativní vystoupení.
A pak ještě 20. a 21. září budu mít koncert muzikálových a filmových melodií ve Státní opeře Praha. Spolu se mnou vystoupí Bára Basiková, Marian Vojtko, Miro Dvorský, Petr Kolář, Jiří Korn, 4TET a mladý operní pěvec Vladimír Boldt z Berlína. Oba koncerty se točí na DVD.
Mám ráda pražskou Lucernu, to je kotel s úžasnou atmosférou, noblesní palác Žofín, super byla i Carnegie Hall v New Yorku. Tam jsem první nabídku dostala v roce 2000 od Karla Gotta a druhé vystoupení byl dárek od manžela o pět let později. Byl to náš společný koncert s Karlem Gottem a hostem byl polský zpěvák Richard Rynkowski. Pozvaný Walda Matuška pro nemoc tehdy bohužel nemohl vystoupit.
Na ten v roce 1977 v polských Sopotech, kdy jsem získala za píseň Malovaný džbánku cenu Grand Prix. Od té doby jsem tam častým hostem. Zpívá se v lesní opeře, kde je skvělá neopakovatelná atmosféra.
V roce 2006 jsem tam vystupovala s Marylou Rodowiczovou a o rok později v jubilejním koncertu textaře Jacka Cygana. S Marylou se znám mnoho let a pozvala jsem si ji letos jako hlavního hosta na svůj vánoční koncert do Lucerny.
Je to báječná zpěvačka, má obrovské charisma a je s ní sranda.
S Waldemarem Matuškou si ještě zazpívala na pražském Žofíně, do Carnegie Hall v New Yorku už nedorazil.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Vyloženě nepodařený, to ne.
Ale vzpomínám si, že jsem zpívala v Národním divadle při koncertu, kde jsme se loučili s Václavem Havlem jako prezidentem, velmi náročnou píseň z muzikálu Sunset boulvar, a najednou jsem cítila, že mi někdo proběhl za zády. Byl to Oldřich Kaiser v labutí sukénce a bílých punčocháčích. Udělal to neplánovaně a zdálo se mu, že to bude vtipné. To mě tedy docela rozhodilo a měla jsem co dělat, abych to dozpívala.
Vždycky se pokřižuji, zhluboka se jogínsky nadechnu, vydechnu a jdu na to. Když při prvním tónu zjistím, že je všechno v pořádku, uklidním se, tréma ze mne spadne, a už to jede.
Bude jich asi víc. Určitě svého prvního ocenění z Lucerny v roce 1964, kdy jsem zvítězila v soutěži Hledáme nové zpěváky. Úžasný byl mezinárodní festival v Rio de Janeiru v roce 1967, kde jsem se dostala mezi nejlepších deset zpěváků ze čtyřiceti zúčastněných. Bylo mi teprve dvacet, patřil mi svět a ještě mě prohlásili za královnu krásy.
Helena koncertuje ráda v pražské Lucerně nebo na Žofíně, ve vzpomínkách má i Carnegie Hall v New Yorku.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Pozvali mě tam o rok později do poroty. Seděla jsem vedle producenta a skladatele Quince Jonese, který produkoval kromě jiných také desky Michaela Jacksona. Jinak si vážím všech ocenění, i titulu zasloužilá umělkyně, protože to bylo uznání mé práce doma i v zahraničí a s ničím jiným to nespojuji.
Josef Zíma byl hvězda, líbil se mi nejen jako muž, ale i jeho hlas, a Jana Petrů byla malinká subtilní zpěvačka s úžasným krásným hlasem. Převzala jsem od ní jednu písničku a okopírovala jsem ji tak, že se téměř nedalo rozeznat, kdo to zpívá. Ten singl mě tenkrát moc potěšil.
Tehdy jsem si hlavně přála, abych na gymnáziu odmaturovala, což se v roce 1965 podařilo. Žila jsem školou a zpívání byla příjemná vedlejší záležitost. Nikdy jsem netoužila být zpěvačkou. Chtěla jsem studovat jazyky nebo klavír na konzervatoři. Ale nakonec se to po soutěži Hledáme nové zpěváky zvrtlo. Bylo mi sedmnáct.
S Jiřím Kornem vystoupí na podzim ve Státní opeře Praha. „Jirka je velký kámoš a je jeden z mála mužů, kteří jsou ochotni jít se ženou po obchodech a bez remcání nakupovat!“ chválí svého parťáka.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Občas hraju, ale nemám na to mnoho času. Ale doprovázím se, když se rozezpívávám. Začala jsem se učit v pěti letech. Chodila jsem do hudební školy v Havlíčkově Brodě. Cvičila jsem denně a měla jsem velmi dobrou techniku.
Pořád mám v hlavě desku se standardními melodiemi a doufám, že se k tomu někdy propracuji. To by mě bavilo.
Pravidelně provádím hlasová cvičení a před každým koncertem se rozezpívám. Zjistila jsem, že s věkem se mi rejstřík rozšířil o čtyři tóny dolů, a přitom vrchní tóny zůstávají. Jsem jedna z mála zpěvaček, která si při oprašování starších písní nechává původní tóniny.
Cvičím, hraju tenis, jezdím na kole, lyžuji, plavu a miluji procházky s naší fenkou německého ovčáka Elsou. V mládí jsem dělala gymnastiku, krasobruslení a jezdila na koni. Teď už to neriskuji, nesmím si dovolit pád, i když koně miluji stále.
Ta je úplně v pořádku. Myslím si, že jsem naprosto vyrovnaný a optimistický člověk, a pokud se to zrovna netýká rodiny, netrápím se, jsem v pohodě.
To je opravdu smutná historie, která mě velmi zasáhla. Od letitých přátel jsem skutečně nečekala, že budou schopni nedodržet zcela jasnou dohodu o našem turné a úplně ji popřít. Podmínky byly jasně domluveny, všichni jsme se na to těšili, a je smutné, že jsme skončili až u soudu.
Režisér Zdeněk Troška (vpravo) ji obsadil do druhého dílu filmu Kameňák. Martina Maxu také.
Foto: Michaela Feuereislová, Právo
Tu mívám jen velmi sporadicky a vždycky si najdu nějaký způsob, jak z ní vycouvat. Dobrá knížka, příjemná muzika, náš pejsek Elsa nebo povídání s Martinem jsou zaručenými recepty.
Přej a bude ti přáno! A nemůžu žít bez důvěry, upřímnosti a loajality.
Hlavní zprávy
Helena Vondráčková: Člověk si musí i odpočinout, ne jenom se hnát jako tryskáč
Už jste zmínila vaše poslední album Dávno vím svý. Spolupracovala jste na něm s úplně novým týmem lidí. Proč jste se rozhodla pro tu změnu?Poslední tři desky byly v tanečním stylu, a to jsem chtěla změnit.
Když se ohlédnu zpátky, tak písně tohoto typu jsem ve svém repertoáru měla v 60. a 70. letech. A vždycky jsem si říkala, že je to styl, který mi sedí.
Proto jsem se rozhodla, že chci kvalitní, krásné texty, které o něčem jsou, něco řeší.
Přečíst článek ›
Vladimír Kočandrle mi dal tip na Honzu Dvořáka a Armina Effenbergera, které jsem do té doby neznala. Systém práce byl trošku jiný, nicméně jsem si na něj rychle zvykla a měla jsem z toho dobrý pocit. Výsledek ať hodnotí jiní.
Kdybyste si mohla udělat ještě jedno album s nějakým tvůrčím týmem, se kterým jste v minulosti spolupracovala, s kým by to bylo?Velmi ráda vzpomínám na spolupráci s Martinem Kratochvílem (jazzový a jazz-rockový hudebník – pozn. red.), se kterým jsem natočila desku Paprsky. Práce s ním mi hodně dala a bavila mě. Dokonce se mi asi před rokem ozval a ptal se mě, jestli bych s ním chtěla zase spolupracovat, kdyby měl nějaký nápad. Tomu bych se rozhodně nebránila.
Vy jste nazpívala tolik písniček a vydala tolik desek, že už si je všechny nemůžete pamatovat. Stalo se vám někdy, že jste slyšela nějakou svou starou písničku, třeba i v cizím jazyce, a vnímala ji, jako byste ji slyšela poprvé?To jste se trefil.
Protože my jsme v rámci mého jubilea připravovali „pěticédéčko“, na které jsme vybírali písničky od počátků mého zpívání až po současnost, a stalo se, že během poslouchání těch stovek písní jsem narazila na jednu, kterou jsem vůbec nepoznala.
Byla to jedna z těch, které byly natočeny extra pro rozhlas, myslím, že se jmenovala Aladinova lampa.
Jaké písňové texty si vybíráte? O čem musejí být, abyste se s nimi ztotožnila?Musejí mít nějaký nápad. Také hodně záleží na hudbě, na kterou je text napsán.
Některé písničky prostě neunesou velký příběh a jiné to přímo vyžadují.
Jako třeba písnička Dávno vím svý z mojí poslední desky nebo píseň Já s tebou hlavu ztrácím od Ondřeje Soukupa se senzačním textem Gábiny Osvaldové, která znala místo, kde jsem vyrůstala, a spojila ho s mým dospíváním a prvními láskami.
Přečíst článek ›
V rámci vašeho letošního turné před sebou máte ještě devět koncertů, nepočítám další vystoupení. Jak v současnosti prožíváte takový koncert? Je to euforie, nebo už i ukázněnost a vůle?Myslím, že je to všechno dohromady. Musí tam být náboj a euforie, jinak by mě to ani nebavilo, ale na druhé straně musím odvést profesionální výkon.
Kromě zahraniční dovolené trávíváte léto na hausbótu na Slapské přehradě. Kde jsou počátky této tradice a je to stále ten samý hausbót?Asi před patnácti lety přišel můj muž s nápadem, že si pořídíme hausbót.
Já jsem vylítla, že to v žádném případě. Jen přes moji mrtvolu. Žádný hausbót jsem nechtěla. Už jsem měla jeden byt v Berlíně, další v Praze a k tomu dům.
Řekla jsem: „Ne, já už nechci žádnou další domácnost!“ Ten náš autobus, to je vlastně totéž, protože tam musíte mít také veškeré zařízení…
Nakonec mě udolal. Řekl: „Tohle je výhodná koupě, tak to koupíme. Uvidíš, jestli se ti to bude líbit.
Koneckonců jsi holka od řeky, vodu máš ráda…“ To je sice pravda, ale uklízení není zrovna to, po čem bych toužila.
Takže jsme hausbót koupili, a když jsme na něj začali jezdit, zjistila jsem, že to má něco do sebe. Martin totiž našel místo na vodě, kde jsme byli sami, žádná kolonie, před námi skály, ticho a pohoda.
Až na to, že nás pak objevili paparazzi a číhali na nás na skalách s těmi svými děly. To jsme úspěšně přežili. Ale uplynul nějaký čas a začali tam za námi jezdit přátelé, kolegové, kamarádky zpěvačky, zpěváci a už jsme se tam nemohli vejít. A protože Martin pořád něco vylepšuje a zvětšuje, přišel s dotazem, co bych tomu řekla, kdybychom si pořídili trochu větší hausbót.
Přečíst článek ›
Musela jsem uznat, že je to dobrý nápad, protože když tam chtěl někdo přespat, už to byl trochu problém. Můj muž tedy přinesl náčrtek a metr, abych měla představu, jak bude ten hausbót asi veliký. A když už jsem se blížila s metrem od vchodových vrátek k poslednímu stromu vzadu na zahradě, tak se mi udělalo zle. Nicméně dotáhl to do konce, takže máme, dá se říct, botel.
A vy jste tam uklízečka.Já jsem tam částečně uklízečka. Je to práce, ale je tam nádherně. Prožíváme tam krásné večery i rána.
A protože jsem vyrostla u vody, mým prvním sportem bylo pádlování, dokonce jsem dělala i instruktorku pádlování a plavání, tak mě to baví.
Teď jsem dokonce dostala nový paddleboard, ale bohužel jsem na něj letos ani nestoupla, protože jsme měli pořád nějaké návštěvy.
Neznám mnoho zpěvaček, které by se setkávaly se svými fanoušky, tak jako vy. Každý rok je zvete právě k sobě na hausbót. Opékáte si s nimi buřty, svezete je na lodi. Nebojíte se, že by toho mohl někdo zneužít?Takhle jsem o tom nepřemýšlela.
Dělám to už léta a nevšimla jsem si, že by toho někdo zneužil. Naopak všichni si toho velmi váží. Snažíme se fanoušky motivovat, takže se třeba soutěží o to, kdo s námi pojede na výlet lodí. Letos jsme projížděli plavební komorou na Kamýku, takže to byl i docela adrenalin.
Myslím, že nějaké nebezpečí mi nehrozí. Kudlu v zádech neočekávám.
Když jsme u vašich pravidelných akcí, na konci září pořádáte v Praze na Zbraslavi tenisový turnaj Helena Cup. Kdo se ho zúčastní? Mohou se na něj přijet podívat i naši čtenáři?Samozřejmě, že můžou. Turnaje se účastní většinou kamarádi z branže, ale může to být kdokoliv, kdo má rád tenis.
Inspirací mi byl Tenis Cup Petra Huťky seniora, tenisový turnaj v Přerově, kam jezdí herci, zpěváci, moderátoři a podobně. Zahajuje se vždy koncertem na náměstí pro Přerovany a pak máme tvrdý dvoufázový trénink, který trvá týden, kde opravdu dřeme. A jako vyvrcholení je na konci týdne tenisový turnaj.
Přečíst článek ›
Ke sportu tedy máte vztah kladný. Jaký je ale váš vztah k moderním technologiím a sociálním sítím?
Helena Vondráčková: Už aby ta šílená koronavirová doba skončila!
Jak se právě teď máte a na čem děláte, když teď nemůžete koncertovat?
Až na to, že se mi už hodně stýská po koncertech, přátelích a i zahraničních vystoupeních, mám se dobře. I spolu s manželem jsme zdraví a covid nás zatím nezasáhl. Vzhledem k tomu, že se neumím nudit, musím konstatovat, že jsem po celou dobu, prakticky od března, nezahálela.
Natočila jsem nové album Tvrdohlavá, měla jsem čas se starat o naši lásku, německého ovčáčka dvanáctiletou Elzičku, která má výhřez na páteři, a tak potřebuje stálou péči, což se nám díkybohu daří jí zajistit a její stav se stále lepší.
Kromě toho jsme s kamarádkami v létě stihly zavařit, jako každoročně, 115 sklenic okurek. ????Volný čas jsem využila i k práci na zahradě a k úklidu celého domu.
Starám se i sama o sebe a každý den ráno cvičím, chodím na procházky a častěji než dřív se dívám na televizi, takže jsem shlédla krásné filmy, které mi dříve unikly.
První váš úspěch bylo vítězství v talentové pěvecké soutěži, dnes jste porotkyní v podobné soutěži v Polsku. Chodí tam také zpívat budoucí hvězdy?
Tato soutěž STAR-VOICE, která měla mít 13 dílů, je bohužel pozastavena kvůli koroně. Stihli jsme natočit pouze 3 díly, což mě mrzí a zatím to vypadá, že se neobnoví.
Nebyla to soutěž mladých talentů, ale naopak známých osobností z různých oborů. Stihla jsem ale během léta koncertovat, i když s omezeným počtem diváků, ve velkých amfiteátrech v Polsku. Vystoupení přenášela polská televize.
Záznamy těchto vystoupení si můžete prohlédnout na youtube.
Když jste začínala, věřila jste, že jednou budete sama takovou hvězdou? A co byste dnes poradila vašemu sedmnáctiletému JÁ do života?
Do soutěže Hledáme nové zpěváky v roce 1964 jsme nešla s úmyslem stát se hvězdou, ale nakonec to tak dopadlo. ???? Každému, kdo má takové úmysly, bych ráda poradila, aby k tomu rozhodnutí přistoupil s vědomím, že je bude čekat tvrdá práce a že kromě eventuální slávy a úspěchů přijdou i o část svého soukromí. Může se dostavit i jisté zklamání.
S Václavem Neckářem jste zpívala v Golden Kids, s Jiřím Kornem úspěšně stepovala, Karel Gott si Vás pozval na svůj koncert do Carnegie Hall. Čeho jste si na těchto vašich kolezích vážila nejvíc?
Určitě přátelství, píle, profesionálního přístupu k práci a zapálení pro věc jako takovou.
Jste ikonou české kultury podobně jako jí byl Karel Gott. Jak na něj rok po jeho smrti vzpomínáte?
Na Karla Gotta vzpomínám s úctou, láskou a velkým obdivem. Je mi velmi líto, že nás opustil. Myslím, že všem chybí. Byl to výjimečný člověk po všech stránkách. Nezkazil žádnou legraci, byl přátelský, měl osobitý humor, byl k lidem vždy laskavý a k ženám galantní.
Do vínku jste dostala talent, půvab i pracovitost. Co je podle vás pro úspěch nejdůležitější?
Všechno to, co jste vyjmenovala. ???? Je třeba také vše dělat s láskou a zájmem.
Na vašem úspěchu se podíleli a podílejí také talentovaní textaři a hudební skladatelé. Které považujete pro svou kariéru za klíčové?
Co se skladatelů týká, určitě mezi ně patří Karel Svoboda, Zdeněk Marat, Jindřich Brabec, Bohuslav Ondráček, Vítězslav Hádl, Hellmut Sickel, Lešek Wronka a v neposlední řadě Karel Mařík.
Z textařů bych ráda vzpomněla Zdeňka Borovce, Ivo Fishera, Pavla Vrbu, Jiřinu Fikejzovou, Zdeňka Rytíře, Vladimíra Poštůlku, Edu Krečmara, Gábinu Osvaldovou, Petra Šišku a mnoho dalších.
Byla jich celá řada.
Máte spoustu hitů. Když vyjmenuji šest z nich Lásko má já stůňu, Dvě malá křídla, Slza z tváře padá, A ty se ptáš, co já, Sladké mámení a Já půjdu dál – , co se vám při každém z nich vybaví?
Všechny tyto písně jsou tak výrazné, že je zpívám na koncertech doteď. Ještě bych doplnila píseň Dlouhá noc. Některé z těchto hitů existují i v různých jazykových mutacích.
Jaké je Vaše nové album Tvrdohlavá?
Moderní a pestré. Sešla se nám velká spousta výborných písniček, takže byl docela velký problém z nich vybrat finálních 14. Velmi mě těší, že mám od posluchačů jen ty nejhezčí reakce.
Měla jsem to štěstí, že v rámci prvních koncertů mého turné v září mohly tyto písně zaznít live a po prvním poslechu byly oceněny obrovským ohlasem publika.
Dokazuje to i úspěšnost v několika rozhlasových hitparádách a v televizních vystoupeních nejenom u nás, ale i na Slovensku. Pokud jste mé nové album ještě neslyšeli, máte možnost si ho objednat na www.bandsmarket.cz.
Toto album je výjimečné i tím, že veškeré hudební podklady jsou nahrány živou kapelou přímo ve studiu. Producentem celého alba je hudebník, aranžér a skladatel Kája Mařík (klavírista skupiny Dana Landy). Díky tomu má toto album v některých písních i trošku rockovější nádech.
Kolik máte zlatých, diamantových a platinových desek a kolik Slavíků a či Andělů?
Mám jich velké množství a doma je mám všechny vystaveny. Pokud by vás zajímal přesný počet, můžete se o všem dozvědět na mých webových stránkách.
Na naší hudební scéně v oblasti popu je podobnou super star zřejmě jen Lucie Bílá. Jak se Vám líbí jako zpěvačka a jak spolu vycházíte?
Lucie Bílá je vynikající zpěvačka. Měla jsem možnost s ní mnohokrát spolupracovat, ať při koncertních vystoupeních či v muzikálech (Bídníci). Vždy byla ke mně velmi přátelská a milá a nešetřila obdivem k mé osobě. ????
Se svým manželem jste už 17 let, čímž jste myslím dostatečně vyvrátili počáteční pochybnosti o tom, že Vám tato pozdní láska dlouho nevydrží. Manžel Vám dělá manažera a také asi jednou vstoupí do dějin české žurnalistiky jako krotitel místního bulváru. Jak se Vám pořád spolu žije?
Již mnoho let, jak jste sama uvedla, se nám spolu žije v naprosté pohodě. Máme se velmi rádi, uctíváme se, našla jsem v něm nejen báječného chlapa, ale i mého velkého ochránce a super parťáka. Velkou zkouškou byl pro nás i letošní rok, kdy jsme byli neustále spolu, a ani tato okolnost mezi nás nepustila žádné problémy a utvrdila nás v tom, že jsme neustále rádi spolu a žijeme v harmonii.
Už se s tím smířila Vaše rodina?
S mojí sestrou a švagrem nikdy žádné problémy nebyly, což mě velmi těší. Zbylou část rodiny nekomentuji.
Stíháte sledovat také současnou politiku? Chcete k ní něco říct?
Díky mému muži, který politiku sleduje velmi intenzivně, mám, si myslím, dobrý přehled.
Do kdy budete vyprodávat hudební sály? Neomrzelo Vás už zpívání?
Helena Vondráčková: Strach o manžela! Šlo mu o život! – AHA.cz
Heleno, bilancujete v období narozenin uplynulý rok?
„Já osobně raději nebilancuji, ani mě to nebaví. Ale naopak spíše přemýšlím, co dál, co nového… Pořád to zatím hrnu, i když některé elementy mě v tom trochu překážejí. Snažím se být optimistická a s výdrží a vytrvalostí, která je mi vlastní, se dívat pořád dopředu.“
V období narozenin vám zcela jistě musí někdo scházet – kdo vám dříve gratuloval, ale už tady není…
„Určitě mi schází maminka s tátou, to stoprocentně. To jsou vzpomínky spojené s dětstvím, se Slatiňany, se školou… Jinak vzpomínám na ty, kteří už nejsou mezi námi, bohužel, začínají řídnout naše řady. Zrovna jsme si s Jitkou Zelenkovou, která měla narozeniny 4.
června a slavíme to většinou společně, říkaly, že nesmíme dělat dlouhé pauzy a musíme se navštěvovat s přáteli častěji. Protože ten život běží mílovými kroky a už není čas na hrdinství. Člověk na své přátelé nesmí zapomínat! Já si nestěžuji, oni nezapomínají na mě. Mám kolem sebe velkou spoustu přátel.
Dokonce můj fanklub se neustále rozšiřuje…“
Většinou se lidem k narozeninám přeje hodně zdraví. Jak je na tom se zdravím Helena Vondráčková?
„Musím to zaťukat! Zatím mi zdraví slouží a já si toho vážím. I když ono to vždy zní jako taková banalita, že každý přeje druhému hlavně zdraví. Ale já si čím dál více uvědomuji, jak je to důležité, aby člověk měl sílu, aby neměl potíže. Co si budeme povídat, v mých letech může nastat ledacos. Děkuji pánubohu a svému okolí, že jsem zdravá a nemám větší problémy.“
O manžela jsem se bála
Váš muž byl v lednu na vážné na operaci, pár dnů jste byla doma sama. Měla jste o něj velký strach?
„Měla. Mně se to nelíbilo už delší dobu, ten jeho kašel, a myslím si, že i Martin z toho měl obavu. Takže jsem ho donutila, aby šel na vyšetření. Ale naštěstí to nebylo nic zhoubného.
Nicméně to byla komplikovaná operace jícnu, kterou, jak jsme se dozvěděli, podstupují v dnešní době i malé děti. On to měl zkomplikované tím, že chtěl udělat můj vánoční koncert v Lucerně a být při tom, což se tedy povedlo.
Takže na operaci nešel v prosinci, ale až osmého ledna.
A tím se jeho stav zhoršil?
Tím prodloužením nastal problém, protože měl perforovanou bránici. A vzhledem k tomu, že ta operace proběhla laparoskopicky, tak se jim to trochu zkomplikovalo.
Ale musím těm lékařům poděkovat, protože se toho zhostili neuvěřitelným způsobem. Následně proběhla dlouhá rekonvalescence.
Dobře, že jsme potom odjeli na dovolenou na Floridu, kde ho nic nenutilo k tomu, aby se zbytečně přetěžoval, nic nezvedal…. Byla to krásná dovolená.“
Vám se prý podařilo, aby váš manžel začal po operaci zdravě žít – hlavně tedy jíst. Stále se drží vašich rad?
„Pravdou je, že byl spíše orientován na hospodskou stravu, takže jsem mu trochu ten jídelníček změnila, aby tam bylo více zeleniny než knedlíků. Kdybych ho nechala samotného, tak nevím. Tak to bude jedna svíčková za druhou, koprovka, a s tím by si vystačil…“
Takže jste pro něj dostatečnou motivací?
„Já si myslím, že jo. Ještě se ho snažím zredukovat, co se kouření týče. Tam jsem ale zatím pohořela! Jakmile on sám nepochopí, že to není nejzdravější záležitost, tak nemám šanci.“
Mimochodem, vy jste někdy v životě kouřila?
„Ne, nikdy! Jednou jsem kouřila pod mostem, když jsme jely s kamarádkou na Vranovskou přehradu na tábor, tak nám ujel vlak a ona podala návrh, že nejlepší bude tu hodinu, co jsme musely čekat na další spojení, prokouřit. To jsem poprvé měla cigaretu v puse a musím říct, že mi nebylo v tom vlaku potom moc dobře.“
S manželem jste v únoru oslavili 10 let od svatby…
„Ano, to nikdo nečekal…“
Každý vztah má nějaký vývoj. Dokázala byste ho v několika větách popsat?
„My jsme do sebe byli hrozně zamilovaní… A jsme samozřejmě pořád.
V průběhu těch let, kdy jsme byli vystaveni různým tlakům a názorům a řešil nás celý svět, tak si troufám tvrdit, že ten vztah se tím ještě utužil a zpevnil.
My už teď víme, jak každý z nás reaguje v problematických krizových situacích. My se jeden na druhého můžeme absolutně spolehnout. Ani jeden se nenecháme ve štychu. My dva jsme betonová zeď!“
Bráchy je mi líto
Řada kauz vás ale musí trápit. Nepřemýšlela jste někdy o tom dořešit vztah s vaším bratrem nebo s kolegyní Martou Kubišovou?
„Já jsem naprosto a skálopevně přesvědčena o tom, že jsem věci řešila tak, jak jsem je řešila.
Samozřejmě mě mrzí, u některých těch kauz, jak k tomu mohlo dojít a vůbec to nechápu! Je mi to líto… Hlavně si myslím, že to bylo, ať ta nebo druhá kauza, naprosto zbytečné z jejich strany. Na druhou stranu nemám pocit, že bych já někomu ublížila, nebo že bych neměla pravdu.
Já si myslím, že je to škoda, že se některé ty vztahy úplně změnily a zůstaly na bodu mrazu. Ale já si myslím, že by se spíše měli zamyslet ti, kteří to způsobili, jestli to nebylo zbytečné…“
Ani skon vašeho tatínka ty vztahy – myšleno v rodině – nezměnil?
„Na mém vztahu k tátovi se nic nezměnilo. Já vím, že to otec se mnou myslel dobře a byl jistým způsobem informován jednostranně, čili on si ani neměl možnost udělat objektivní úsudek.
Tady to vůbec neřeším. Já jsem svého otce milovala do poslední minuty.
Jenom mě mrzí, že těch posledních deset let ta komunikace z toho důvodu vázla a už jsem za ním do Slatiňan nejezdila tak často jako dříve.“
Víte o tom, že vašemu bratrovi zaplavila nedávná povodeň v Praze-Hostivaři dům?
„To víte, že jo, sledovala jsem to. To je strašné, je mi to líto… Možná se měl informovat dříve, do jaké oblasti se stěhuje a jaký dům a kde si kupuje. Co vím, tak moje sestra se divila hned, že do takové lokality jde.
Tam to nebylo poprvé, co se ten Botič takto rozlil. Brácha se prostě chtěl nějak přiblížit tomu, že bude mít řeku pod okny. Tak, jako když jsme vyrůstali ve Slatiňanech u Chrudimky.
Bohužel to nebyla dobrá volba! Celkově je mi líto všech lidí, které povodně zasáhly…“
Oslava na Broadwayi
Pojďme k vaší práci. Se svými fanoušky oslavíte narozeniny 3. července na koncertě v pražském Divadle Broadway. Na co se mohou těšit?
„Kromě jasných osvědčených hitů nabídnu i několik novinek z právě chystaného alba, které vyjde na podzim a určitě zazpívám i něco z desky Helena on Broadway, která vyšla loni. Těšit se také mohou na hosty Felixe Slováčka a zpěváka Radima Schwaba. A já se těším, že dostanu krásný narozeninový dárek od vydavatelství UNIVERSAL – zlatou desku za prodej alba Zůstáváš tu se mnou.“
Mluvila jste o chystané desce, kdy by měla vyjít? „Letos v září. A bude to mix písní, které budou obsahovat životní příběhy. A zrovna čekám na songy od Michala Davida, ze kterých bych si také ráda něco na tuto desku vybrala.“
- Vyrazíte v rámci vydání nového alba na turné?
- „Budou to spíše recitály, které jsme nazvali Báječný flám. Někde se mnou vystoupí Felix Slováček, jinde zase Vašo Patejdl…“
- A zakončíte sezonu v Lucerně?
„Ano, koncert proběhne na zlatou neděli 22. prosince a vstupenky už jsou v prodeji.“
Jak vznikal rozhovorS Helenou Vondráčkovou se známe přes 10 let. Jsme sousedé. Ona bydlí v Řitce, já v nedalekém Mníšku pod Brdy. Pozvala mne na víno k sobě do vily, kde jsme spolu strávili celé odpoledne.
Měl jsem obavy, aby jí nevadilo, že chci rozebírat citlivá témata. Nevadilo! Poté, co jsem jí pogratuloval k narozeninám, ochotně odpovídala na každou moji otázku.
U těch, které se týkaly jejího tatínka a bratra, měla viditelně slzy v očích.