A když o Štědrém večeru přišel ponocný, aby v chodbě domu zatroubil a přál veselých Vánoc, nedali jsme se odbýti a donutili jsme jej, aby do našich jesliček, chvojím a mechem zdobených, zatroubil. Teprve po odtroubení usídlila se v jeslích vánoční poezie, zvýšená kouřem vonících františků a rozlila se po pokojíku v němž všude převládala vonná zeleň jedlová.Druhou nezbytností vánoční a velikou naší radostí byly ryby. Nemívali jich řezníci v krámech jako dnes, nýbrž nepřehledná řada necek a van hostila tyto němé, nám tak milé tvory na prostranství od hotelu Buchar až po hotel Šplíchal. Hejla na nose, uši jako krev, boty promočené, prsty jako rampouchy nebyly překážkou, abychom vytrvale stáli u ryb a časem srdnatě sáhli na dodělávající štiku a chlubili se tímto udatenstvím.
Velká starost byla, když se konaly přípravy k pečení vánoček. Loupání mandlí a přebírání hrozinek bylo přirozeně naší prací, což ovšem se neobešlo bez častého napomínání „aby něco zbylo do vánoček“. Vážné pak byly porady, kdo půjde s maminkou k pekaři, aby jí nesl rozkvedlané vajíčko s mašlovačkou.
Chvíle vzrušení nastala, když odešla matka pro upečené vánočky, neboť spálí-li pekař vánočku – smrt do roka je jistá…O Štědrém dni bylo vždy dosti práce a příprav k štedrovečerní večeři. Oběd byl velmi jednoduchý, půst nutný, abychom viděli zlaté prasátko. O večeři bylo vše ve svátečním rouše.
Svíceno bylo na památné lampě, která beztoho jen jednou v roce zahřála se vlastním teplem. Na bíle prostřeném stole stála vázička s větvičkami jmelí, jedlí a kvetoucích třešní – Barborek. Od kamen zaváněla purpura. Po vzpomínkách na zemřelé a příbuzné – při záři jesliček – započala večeře. Pod talíři zaleskly se peníze, aby se doma držely celý rok.
Po rybí polévce dána na stůl ryba na černo, potom smažená, později muzika (sušená uvařené hrušky a švestky), ovoce a další dobroty. Konečně přišla na řadu nejkrásnější chvíle u vánočního stromku. Koledníci za zpěvu pěkných i méně pěkných koled se střídali po celý večer. Že bylo hráno domino, dáma, loterie a Černý Petr, aby děti vydržely do půlnoční, netřeba podotýkati.
O půlnoční zpívány a hrány dudácké, při nichž zvláště klarinet, hoboe a fagot výborného hudebníka p. Klímy se dětem líbily.Porůznu se věřilo, že není dobře zasednout k večeři, je-li lichý počet stolovníků; tu prý někdo z domácích do roka zemře. K večeři býval pozván i dráteník, jen aby se docílilo sudého čísla.
Také jsme slýchali, že někde dávali pod talíře kousek hřebínku, chleba, uzlíček a kousek hlíny. Hřeben znamenal bídu, chléb blahobyt, uzlík manželství, hlína smrt. Každý si vybral talíř a podle nalezeného odhadoval svůj osud. Na venkově rozkrájela hospodyně po večeři jablko na tolik dílů, kolik bylo stolovníků a každému podala kousek, aby se za rok zase sešli.
Drvoštěpové v okolí Lázu šlapávali na sekeru, aby je v lese nohy nebolely.Dospělejší děvčata třásla plotem, jinde bezem a za různých průpovídek čekala, odkud zaštěká pes, neb v tu stranu prý se provdají. Házívaly též střevícem přes hlavu a když ukáže špička ven z domu, v tu stranu se budou vdávat.
U Kohoutů v podlesském mlýně vyprávěli, že pan otec ukrojil vždy skrojek chleba a skrojek vánočky. Do skrojků zapíchl po noži a uložil na hambalka. Byl-li nůž ve chlebě dříve rezavý, urodilo se příštího roku více žita. Zrezavěl-li dřív nůž ve vánočce, bylo více pšenice.
Také někde stříhávali z papíru tolik kousků, kolik bylo osob u stolu. Každý napsal své jméno na papírek. Papírky byly dány na vodu. Komu se papírek nejdříve potopil, ten prý první půjde z domova. Komu zůstal nejdéle na vodě, ten zůstane nejdéle u rodičů. Dívky – nevěsty – házely po sobě ovsem. Kolik ovsíků se udrželo na šatech, tolik jednou budou mít dětí.
Hořící svíčky se též dávaly pod sklenice. Komu nejdříve uhasla, ten nejdříve zemře. Dospělé dívky navštěvovaly známé a byla-li jim nabídnuta k ochutnání vánočka, schovaly si kousek. Která dívka první měla od různých známých devět kousků vánoček, ta se první vdala.Prostřední svátek byl vždy dnem koledy.
Za dveřmi slýchali jsme koledníky: Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně…
Na Silvestra bylo loučení se starým rokem. O silvestrovské půlnoci přáno: Zdraví štěstí a spokojenost v novém roce. Na nový rok se vařívala čočka a vepřový rypáček, to aby se štěstí drželo v domě po celý rok.
Stará podkova, visící nade dveřmi, byla nově ověnčena modrou stuhou. Známí posílali si lístky se zelenými čtyřlístky, růžovými prasátky či stříbrnými podkovami a to vše – pro štěstí.
Ve zdraví po novém roce ve stříbrném městě zase na shledanou!Ze vzpomínek K. Valty.
Zpěvák Petr Čejka miluje Vánoce. Zlaté prasátko ale ještě neviděl
Frontman a zakladatel Čejka Bandu, zpěvák i autor v jednom Petr Čejka se svěřil, že Vánoce má za svátky rodiny. Dvacet let už rozdává s kapelou lidem radost z pódií, nosičů i rozhlasových vln.
Petře, patříš k lidem, kteří Vánoce milují, nebo je podobně jako někteří bereš za nutné zlo?
Já Vánoce miluju, přestože vím dopředu, co mě čeká. Je to období extrémní pro můj žaludek, proto jsem nakonec rád, když to ve zdraví přežijeme. 
Pamatuješ si, jak jsi prožíval Vánoce jako dítě? Utkvěl ti v paměti třeba nějaký dárek?
To bylo nejhezčí období. Vzpomínám si, že jsem dostal šedý pásák na plochou baterii.
Dříve nebyly plné obchody ovoce a elektroniky jako dnes. Na Vánoce soudruzi udělali výjimku, takže jsme měli na štědrovečerním stole mandarinky, datle a banány.
Na stromečku jako ozdoby viseli i kosmonauti.
A věřil jsi na Ježíška?
Ano, věřil. Odpoledne jsem vždy s babičkou šel na procházku hledat stopy Ježíška ve sněhu. Když jsme se vrátili, v obýváku voněl a zářil stromeček.
Bude Benešov bezpečnější? Radnice podepsala smlouvy s bary
Kdo ve vaší rodině zdobil stromeček?
Bylo to jako každý rok. Já zasadil stromek do stojanu a zdobí žena Majda s dětma. Já se jednou za rok dívám na pohádky.
Jak u Čejků probíhá štědrovečerní večeře a pokud máte kapra, kdo ho zabíjí?
Máme klasiku, kapra a bramborový salát. Většinou mám k jídlu připomínky, takže mám každým rokem stejnou úlohu. Připravit večeři sám. Salát dělám dopoledne, aby se uležel. Kapra obaluji a smažím až k večeru. K němu otevřeme dobré bílé víno. Kapra nezabíjím. Připadá mi to morbidní na Vánoce někoho popravit. Já si nechávám rybu zabít a vykuchat. Potom maso naporcuji. 
Spisovatel a textař Jan Krůta nadělil dětem pod stromeček Čurumbum
Co tě napadne, když se řekne vánoční dárky?
Víš, já přímo nesnáším balení dárků, a taky to podle toho vypadá. Vždy obdivuji nádherně zabalené dárky, které dostávám. Dárky balím většinou tajně ráno někde pod postelí, a jelikož mi to nejde, tak jsem u toho pěkně vzteklý. Letos už jsem si napsal o měkké dárky. Trenky a pyžamo. A zadařilo se.
Dodržuješ půst o Štědrém dnu? Už jsi viděl zlaté prasátko?
Já se snažím, ale nejde mi to. Většinou se udržuji při vědomí vaječným koňakem a vanilkovýma rohlíčkama, ale pak dostanu hlad a dám si nášup černé omáčky. Tu mi dodává můj táta. Jsou tam mandle, švestky, mrkev, perník a v tom plave králík. Takže zlatý prasátko nevídám. 
Kominíkům při kontrolách komínů někdy vstávají vlasy hrůzou
Vidět zlaté prasátko aneb půst může být zdravý nejen na Štědrý den
Neuvidíte-li zlaté prasátko, můžete „zlatem“ ozdobit alespoň stromeček (zdroj: Samphotostock.cz)
Zlaté prasátko je česká vánoční tradice. Údajně jej uvidí ten, kdo se na Štědrý den postí. Půst přitom může být zdraví, neboť přispívá k očistě organismu.
Původ tradice
Vidět zlaté prasátko může ten, kdo se na Štědrý den postí. Minimálně to říká česká vánoční tradice, která se traduje už od středověku.
V předkřesťanských náboženstvích našich předků byl vepř zasvěcen slunci, přičemž vánoce jsou obdobím zimního slunovratu. V kombinaci se zlatem, které mj.
symbolizovalo odchod zimy, se přitom jednalo o symbol prosperity a hojnosti.
Odkdy se postít?
Tradice půstu na Vánoce se dodržuje různě. Podle jedné z variant se nesmí jíst vůbec nic, a to od půlnoci před Štědrým dnem až do západu slunce, ke kterému (pro mnohé naštěstí) dochází v tento den dosti brzo. Podle jiných tradičních zvyků může vidět na Vánoce zlaté prasátko ten, kdo po celý den až do štědrovečerní večeře nebude jíst žádné maso.
Co jíst na místo masa?
Pokud si Štědrý den neumíte bez jídla představit a rozhodli jste se letos vynechat pouze maso, samozřejmě máte spoustu možností, čím během dne zaplnit žaludek.
Vrhnout se můžete na cukroví, ale také na tradiční bezmasá jídla. Na našem území k nim patří např.
staročeský kuba, tedy pokrm, jehož základem jsou kroupy a houby, případně kyselo, což je polévka z chlebového kvásku.
Staročeský kuba: tradiční vánoční pokrm, který si lze připravit v luxusní variantě
Půst z hlediska zdraví
Půst je dlouhodobě považován za účinnou léčebnou metodu. Pokud totiž omezíte příjem potravy, tělu pomůžete odstranit odpadní produkty, takže se jedná o účinný prostředek pro detoxikaci organismu.
Navíc samozřejmě působí i na přebytečné kilogramy.
Nemusíte přitom přestat úplně jíst, ale zkuste třeba letos na Štědrý den na místo masa a sladkostí jíst jen čerstvé ovoce a zeleninu, čímž organismus získá potřebné vitamíny a minerály.
Zajímavosti o tradici zlatého prasátka
- Podle tradice se ne vždy jednalo o zlaté
prasátko. V závislosti na místě i čase se věřilo také na zlatého beránka, telátko či kohouta. - Slíbíte-li dětem, že uvidí zlaté prasátko,
můžete jej navečer vytvořit např. tak, že ručně
vytvoříte vepře a použijete na něj odlesky
světla ze zrcátka. - Zlaté prasátko si lze také zakoupit. Sehnat jej
lze např. ve formě pokladničky, do
které si děti mohou následující rok spořit. - Pokud byste si nechtěli dát maso ani ke
štědrovečerní večeři, můžete si k bramborovému salátu připravit hlívu v trojobalu, zeleninové
karbenátky nebo celerové řízky. - V rámci křesťanství se tradičně dodržuje adventní půst, během nějž se
nekonzumovalo maso ani alkohol a základem jídelníčku byly ovoce, zeleniny, luštěniny a
obiloviny.
Vánoce za socialismu aneb štědrovečerní večeře před rokem 1989
- Česká republika
- Evropa
- Střední Evropa
Když jsme viděli prasátko (a nebylo zlaté)
Taky jste se opět neudrželi a vánočních dobrot si užili víc, než jste měli v úmyslu? Ambici vidět zlaté prasátko postrádali? Pár nechtěných kil tudíž nabrali? A víte co? To patříme k těm šťastnějším na planetě! To je důležité si uvědomit. Že to máme ve svých rukou a kdykoliv si libovolně přibereme
Je ale možnost nehladovět, a přesto dál nepřibírat. Stravujeme-li se zkrátka zdravě a střídmě. Že se to řekne? Jde jen o start, žaludek se brzy přizpůsobí objemu dodávané potravy a bude mu stačit míň. A nám? Jak na mlsnou?
Zeleninové a ovocné koktejly můžou být skvělými pomocníky v období naší povánoční očisty. Možná budete překvapeni, jak vás taková sklenice, například čerstvé mrkvovo-celerové šťávy, zasytí.
Řapíkatý celer
- Zdroj vitamínů a minerálů (A, B, C, E, draslík, fosfor, hořčík…)
- Působí na poruchy zažívání
- Upravuje krevní tlak i hladinu cukru v krvi
- Má antioxidační účinky
- Je protizánětlivý, výtečný na potíže s močovými cestami
- Pomocník proti depresi a úzkostem
- Pomáhá ulevit při refluxu i pálení žáhy
- Poslouží jako afrodiziakum
- A to neméně důležité – pomáhá při cíleném hubnutí!
Okurka
- Zdroj vitamínů a minerálů (A, B, C, draslík, vápník, fosfor, železo, hořčík)
- Dostatečně hydratuje
- Zlepšuje trávení (obsahuje vlákninu), pomáhá při zácpě
- Snižuje cholesterol
- Ochraňuje nervy, srdce a zlepšuje paměť
- Brání předčasnému stárnutí buněk, a tím chrání naši kůži
- Má antioxidační účinky
- Pomáhají udržet svěží dech
- V zelené slupce bio okurky jsou navíc další minerály a vitamíny
Jablko
- Zdroj vitamínu C a dalších látek nezbytných pro tělo (železo, hořčík, zinek, měď, křemík, draslík, jód, kyselina listová…)
- Pomůže při chuti na sladké, dokáže zasytit
- Má antioxidační účinky
- Posiluje imunitní systém
- Působí proti zácpě
- Dokáže snížit hladinu glukózy v krvi
- Působí preventivně proti cukrovce
- Chrání srdce a cévy
- Pomáhá v prevenci proti rakovině
- Snižuje tvorbu kyseliny močové, tudíž působí proti vzniku dny
- Podporuje zdravý spánek
- Zpomaluje procesy stárnutí, má schopnost regenerovat tělo
Mrkev
- Zdrojem beta-karotenů a vlákniny
- Má antioxidační účinky
- Zdroj vitamínů (A, C, B8, draslík, železo, měď, mangan, kyselina listová…)
- Posiluje imunitu
- Snižuje cholesterol
- Působí preventivně proti infarktu, rakovině
- Zlepšuje zrak
- Snižuje příznaky stárnutí
- Zlepšuje trávení a zažívání
- Příznivě ovlivňuje zdraví pokožky
- Pomáhá při zácpě a chrání tlusté střevo
- Urychluje hojení ran
Zázvor
- Zdroj vitamínů (A, B, C, E a mnoha minerálů)
- Má antibakteriální a protizánětlivé účinky
- Zlepšuje trávení, působí proti pálení žáhy, pomáhá při žaludečních nevolnostech a plynatosti
- Ulevuje při nachlazení i chřipce, slouží i jako prevence
- Snižuje srážlivost krve
- Podporuje krevní oběh, prohřívá celé tělo
- Má antioxidační účinky
- Zmírňuje křeče po námaze
- Pomáhá při migrénách
- Příznivě působí na cévy, snižuje riziko infarktu
- (Užívat v rozumné míře)
Pomeranč
- Přispívá k pomalejšímu stárnutí buněk
- Zdroj mnoha vitamínů a minerálů (B, C, draslík, vápník, měď, kyselina listová…)
- Působí preventivně proti rakovině
- Posiluje imunitní systém
- Podporuje krevní oběh
- Zpomaluje stárnutí buněk
(Citrusy nejsou vhodné pro nastávající maminky a nemocné s kýlou a refluxní chorobou jícnu)
Zmíněné ingredience (i různé jiné) volíme podle chuti a fantazie, anebo aktuální léčivé potřeby. Vše rozmixujeme, scedíme, dochutíme vymačkanou limetkou či plátkem pomeranče – zkrátka zcela dle libosti. Dobrou chuť a na zdraví!
Zlaté prasátko s hořkou příchutí
20. 12. 2012
Ráda vzpomínám na ten kouzelný čas Vánoc z dětství, když jsme věřili, že pokud celý den nebudeme jíst, uvidíme večer zlaté prasátko. Nikdy jsem ho neviděla, asi proto,že jsem hladovět vydržela tak do dvou hodin odpoledne.
Těšívala jsem se na stromeček, na kterém ovšem zlaté prasátko bylo pěkně veliké, které zářilo zlatým staniolem na vršku stromečku ovázané velkou červenou mašlí. Nesmělo se sníst, muselo tam zářit až do doby, kdy se stromeček odstrojoval.
Z nás tří sester ho pak dostala ta, která prý byla nejvíc hodná. Já to nikdy nebyla, vždy ho dostala jedna z mladších sester a ta byla lakomá jak hrom. Mívala ho dlouho schované a skrýš stále měnila.
Tolik jsem chtěla aspoň kousek ochutnat, tak jsem využila chvíle, když sestry šly sáňkovat, vzala prasátko a potajmu odnesla tam, kde bylo bezpečno.
Byla to dřevěná kadibudka, která stála na dvoře u hnojiště. Vlezla jsem dovnitř, díru přikryla poklopem, posadila jsem se a opatrně začala prasátko rozbalovat. Ulomila kousek boku a tam v mrazu v kadibudce jsem ten lahodný kus čokolády nechala pomalounku rozplývat v puse.
Když čokoládové opojení pominulo, nastal problém, jak vyřešit chybějící kus prasátka. Chvíli jsem přemýšlela, že by bylo lepší sníst ho celé, ale bylo mi sestry líto, tak jsem se snažila dát staniol tam kde byl dřív. Jenže vždy ho kus přebýval a prasátko vypadalo z jedné strany vypasené z druhé chudé.
To neprojde, zas budu muset klečet na hrachu v koutě.
Zrak mi padl na hromádku nastříhaných novin určených úplně k něčemu jinému, než do útrob prasátka. A tak jsem začla plnit břicho prasátka těmi novinami, staniol jsem pěkně uhladila a z výsledkem byla spokojená. Prasátko putovalo na místo do skrýše.
Za pár dní večer se ozval z koutu světnice velký pláč sestry, všichni členové rodiny se k ní přihnali a nevěřícně hleděli na sestru, jak sedí na zemi a tahá z útrob prasátka kousky novin.
„Mami, mami, dívej se co, Ježíšek dal na stromeček,“ vzlykala sestra.
Maminka na mě výhružně koukala, věděla, že to mohlo napadnout jenom mě. Pohladila sestru po vlasech a řekla „dej mi to prasátko, vrátím ho Ježíškovi a on mi pro tebe dá určitě jiné.
“ Na druhý den mě maminka vzala s sebou, koupila v obchodě zlaté čokoládové prasátko a cestou zpět bez slova výčitky mi podala to, které jsem vycpala novinami. Na a sněz si ho.
Tehdy ta zbylá čokoláda měla hořkou chuť, protože jsem věděla, že mamimka se zlobí.
Příští Vánoce na stromečku trůnila 3 vypasená čokoládová prasátka a na můj nechápavý pohled mi maminka řekla: „Ježíšek ví , že jste byly všechny tři hodné.“ Do ucha mi ale pošeptala „to proto, aby tě zas nenapadla nějaká kulišárna.“
Hodnocení: (0 b. / 0 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Zpět na homepage
FOTO, VIDEO: Zlaté prasátko s rouškou je novým hitem mezi vánočními ozdobami
Je to velký hit. Prodávat ho však můžou pouze přes e-shop nebo přímo ve firmě. Prodej vánočních ozdob výrazně zkomplikovalo uzavření prodeje v obchodních centrech a zrušení vánočních trhů.
Pokud bude tato situace pokračovat až do Vánoc, bude to pro malou firmu s dvacítkou zaměstnanců likvidační. „Teď přichází doba, kdy jsme měli největší tržby. Prodeje končíme dopoledne na Štědrý den.
Potom už nikdo vánoční ozdoby nekupuje,“ říká Romana Juklová, obchodní ředitelka firmy Ozdoba CZ.
Přečíst článek ›
Upoutat se proto snaží stylovým sortimentem. V Rusku frčí Fabergého vejce, po ruském carském zlatníkovi pojmenovaná ozdoba ve tvaru velikonočního vajíčka, osázená klenoty, v Asii červeno-zlaté koule s kytičkami a chaloupkami, v Africe je poptávka po sněhulácích, saních vezoucí dárky či perníkové chaloupce.
V Česku je letošním trhákem prasátko s rouškou. S nápadem vyrobit takovou vánoční ozdobu přišel Pavel Joska, který má ve firmě na starosti e-shop, marketing a zahraniční zákazníky.
„Chtěli jsme se odlišit od konkurence a přijít s něčím novým a aktuálním v současné době,“ vysvětluje Pavel Joska. „První variantou bylo namalovat roušku na osmicentimetrovou vánoční kouli. Zkusili jsme to, ale nebylo to ono,“ přiznává.
Ve vzorkovně poté hledal figurku, na které by byla rouška dobře vidět a měla nos. „Zlaté prase se ukázalo ideální. Má kulatý tvar a rouška je na něm vidět,“ přibližuje, jak se zrodila myšlenka na originální vánoční ozdobu.
Přečíst článek ›
Prasátko s rouškou, které si můžete pověsit na vánoční stromek, má průměr 6 až 7 centimetrů. Ve firmě Ozdoba CZ ho vyrábějí od září. Poctivá ruční výroba je dokonalým testem trpělivosti. Je to obdivuhodná mravenčí práce. Začíná foukáním a stříbřením skla, pokračuje ve smáčírně stříkáním barev, finiš přichází v malírně. Například oko je složené ze tří barev.
„Nejdříve uděláme bílou tečku na oku, potom malujeme roušku a mašličku zezadu,“ popisuje malířka Jana Vlková, jak probíhá malování vánočního prasátka. „Poté doděláme na oku modrou a černou tečku, redisperem řasy, nakonec bílou tečku do oka jako světýlko.
Následně se orámuje rouška s mašličkou a zasype se bílým nebo červeným zásypem. Naposledy se dělají puntíky na roušce. Malujeme ještě ocásek prasátka. Jednotlivé části malujeme průběžně, aby barvy stihly uschnout a nemusely jsme čekat,“ objasňuje postup Jana Vlková.
Podle přání zákazníka je možné ještě dopsat na ozdobu jméno a letopočet.
Přečíst článek ›
Firma ze Dvora Králové nad Labem vyrobí ročně více než 200 tisíc kusů vánočních ozdob. Má tisíce vzorů, každoročně zhruba dvě stovky nových. Výroba probíhá po celý rok.
„V lednu a únoru jsme byli zvyklí vyrábět pro domácí trh a sklad, přes jaro a léto pracujeme na exportních zakázkách, které odcházejí do zahraničí koncem léta a na podzim. Touto dobou jsme jezdili obvykle na vánoční trhy a jarmarky.
Od poloviny listopadu jsme mívali otevřené prodejny v obchodních centrech v Praze a dalších městech,“ upřesňuje harmonogram obchodní ředitelka Romana Juklová.
Firmu těžce sužuje nouzový stav, kromě e-shopu a prodejny přímo ve firmě nemá kde výrobky prodávat. „Situace na nás nejvíce dolehne na konci roku a může být pro nás likvidační. Nevytvoříme si fond na příští rok a nebudeme mít za co vyrábět, z čeho dávat výplaty,“ tuší Juklová.
„Pokud se obchody neotevřou začátkem prosince a lidé nebudou moct nakupovat, tak situaci nezvládneme. Budeme muset propouštět, snížit výrobu. Nyní jsme odkázáni na e-shop a drobné objednávky. Snažíme se udržet rodinné řemeslo.
Za těchto podmínek se to ale začíná jevit jako takřka nemožné,“ říká.
Přečíst článek ›
Za příběhy Královských sokolů – Pavol "Loši" Lošonský
Pavol Lošonský pochází ze slovenského Pezinku, kde také s basketbalem začínal. Ke Královským sokolům přišel během jejich první sezóny v extralize – před dvěma lety.
Tento zkušený podkošový hráč se stal jedním ze základních pilířů našeho týmu. Ve všech sezónách doručoval nejvyšší počet bodů ze všech hráčů.
V Hradci Králové bydlí s manželkou Julií a dcerami Olivií (3 roky) a Dominikou (1 rok).
Celkové statistiky si můžete prohlédnout zde.
Profil u Královských sokolů. Začneme Vánoci, které se nám pomalu blíží. Kde budeš s rodinou trávit Vánoce? Po zápase v Brně máme 5 dní volno. Vypravíme se tedy za rodinou na Slovensko. Nejprve do Pezinku, kde žijí moji rodiče. Rozvedli se a každý má již nové partnery, takže před Vánoci budeme na střídačku u mámy a u táty. Do Pezinka se moc často nedostaneme, protože v létě více pobýváme ve Spišské. Tak se za našima moc těším. Před Štědrým dnem se přesuneme k rodičům Julky do Spišské Nové Vsi. Snad nám vše nepokazí slovenský lockdown.
Jaké míváte tradiční štědrodenní jídlo?
K obědu je tradičně zelňačka s houbami. K večeři máme bramborový salát s rybou, jako je tradiční i v ČR. Dříve jsme mívali kapra. Ale poslední dobou to střídáme. Někdy je losos, jindy třeba pstruh nebo jiné rybí filety.
A co zvyky, dodržujete nějaké?
My slováci ze západu jsme žádné velké zvyky nedodržovali. Až když jsem se přiženil na východ, začal jsem se zvykům učit. Například se rozkrajuje jablíčko, namáčí se oplatka do medu pro sladký život, jí se česnek pro zdraví. A vždycky se pomodlíme – poděkujeme, že můžeme být spolu a za to, že jsme zdraví. Vlastně na jeden zvyk z dětství si vzpomínám. Drželi jsme půst až do večeře – abychom viděli zlaté prasátko. Jediné, co se mohlo jíst byly „makové pupáky“, což je rohlík namočený v mléku a posypaný mákem a cukrem. Což se snažím držet i teď, jako vzpomínku na dětství. Jen to zlaté prasátko jsem ještě nikdy neviděl :).
Tak přejdeme k basketbalu – kdy a kde jsi s ním začal? Začal jsem v mých sedmi letech v týmu Slovakofarma Pezinok. V té době to byl na Slovensku tým, něco jako je nyní v ČR Nymburk.
Pezinok hrál evropské soutěže, vyhrávali slovenské tituly. Proto jsem jako malý poprosil tátu a strejdu, aby mě přihlásili do basketbalové přípravky. V Pezinku snad nebyl chlapec, který by nehrál basketbal.
Zde jsem si prošel celou mládeží až do mých osmnácti let.
- Jak tvoje basketbalová kariéra pokračovala v dospělosti?
- Které ze svých zahraničních angažmá hodnotíš nejvýše?
- A co ti dal odchod do Ameriky na univerzitu?
V osmnácti jsem odjel do Ameriky na univerzitu (nejprve Junior college Butte, pak UC Irvine). Zde jsem strávil 4 roky. Po návratu na Slovensko jsem hrál za Spišskou Novou Ves, kde jsem poznal Julku. Následovala Anglie (Leicester Riders), Slovensko (Nitra), opět Anglie (Leicester Riders a Worcester Wolves), pak Francie (Berck), znovu Slovensko na dvě sezóny (Svit) a pak již ČR a Královští sokoli. Největší úspěch jsem zažil v Anglii, když jsme vyhráli Anglický pohár i Anglický titul. Po základní části jsme měli 30 výher a jen 3 prohry. Tak to byla skvělá sezóna. Sedli jsme si v týmu, měli jsme dobrého trenéra. Všichni jsme pochopili filosofii, kterou po nás chtěl, takže se nám dařilo a vyhrávali jsme. To je pro mě asi nejdůležitější zkušenost v životě. V osmnácti jsem vlastně odešel od rodiny, kde jsem měl komfort a zázemí. Šel jsem do neznáma za svým cílem. Ale v těch osmnácti jsem úplně nevěděl, co vše to bude obnášet. Anglicky jsem moc neuměl, takže příjezd do Ameriky byl pro mě docela náraz. Naučit se jazyk, poznat lidi, vytvořit si nějaké zázemí. Také studovat v cizím jazyku a zároveň hrát úplně jiný styl basketbalu, než na jaký jsem byl zvyklý. Naučil jsem se žít samostatně (vaření, praní, žehlení atd.), pochopil jsem, že maminka už mě nebude držet za ručičku. Takže to hodnotím jako nejdůležitější krok jak v životě, tak v kariéře.
Hraješ s číslem 32, už poměrně dlouho. Má tedy pro tebe nějaký speciální význam? Když jsem přišel do Ameriky, musel jsem si vybrat dvouciferné číslo (do té doby jsem hrál s číslem 7). Vůbec jsem nevěděl, jaké číslo si vybrat. Měl jsem zde spřízněnou duši – mladého asistenta trenéra, se kterým jsem si sedl.
Hodně mi pomohl v prvních měsících mého pobytu v Americe, když už jsem byl v podstatě rozhodnutý, že to nezvládnu a že to vzdám. Podržel mě a pomohl mi i v basketbale, když mi dával tréninky navíc. Tak jsem se s ním radil o tom čísle. A on mi ho vybral. 32 je prý šťastné univerzitní číslo, hodně hráčům se v něm dařilo.
No a protože se mi od té doby opravdu začalo dařit, tak jsem si ho už nechal.
Jdeme od basketbalu dále. Co tvůj volný čas? Jak ho trávíš? Když jsme byli sami s Julkou, chodili jsme hodně do kina, na procházky a snažili jsme se být aktivní (společné cvičení či běhání). Pak přišla Olivka, to jsme měli ještě občas nějaký volný čas.
Ale s dvěma dětmi už veškerý čas mimo basketbal zabere rodina. Trávíme hodně času spolu – chodíme na procházky, vymýšlíme pro holky aktivity. Hodně malujeme a vytváříme. Momentálně je moje největší záliba malování kamínků (viz foto) pro děti, které jsou putovní.
Hledáme nové v přírodě a zrovna tak my ty naše posíláme dál. Děti si tak dělají radost.
Pověz nám něco o tvé rodině tedy. Jak jste se s Julií poznali a jak to bylo dál? S Julkou jsme se seznámili, když jsem hrál ve Spišské Nové Vsi. Má vystudovanou právnickou fakultu v Bánské Bystrici. Hrála také basketbal v druhé nejvyšší ženské lize.
Pak se mnou již cestovala po mých angažmá. Zpočátku v Anglii si také zahrála za místní ženský tým. Pak již dala přednost práci a rodině, dětem. Olívii jsou téměř čtyři roky a chodí v Hradci do školky, společně se Sedmovou Rebekou a Pedjovým synem Adrejou.
Od jejích dvou měsíců ji bereme na basketbal, takže je to teď má největší fanynka. Dokonce se vydrží dívat i na nynější přenosy na PC a přesně dokáže pojmenovat všechny spoluhráče, které tam vidí. Její první otázka vždy když přijdu domů je, jestli jsem vyhrál :).
Mladší Dominice je jeden rok. Tu basketbal zatím míjí.
Co život po kariéře, přemýšlíš už nad ním? Víš, co bys chtěl jednou dělat?
Jo, na to se má mamka ptá od začátku mé kariéry, co pak budu dělat. Ideální pro sportovce by bylo zůstat v tom samém prostředí, které dobře zná. Ale vím, jak to chodí ve sportovním prostředí na Slovensku, možná i v Čechách – že to nejsou zrovna nejstabilnější práce, zvlášť v tomto koronavirovém období. Ale určitě by mě bavilo pracovat s dětmi, nějaký rozvoj. I management by mě bavil. Ale spíš jsem realista a bude se moje budoucí práce zakládat na jazykových vědomostech, na mých osobnostních vlastnostech. Jestli to bude v basketbalovém prostředí nebo mimo něj, to uvidíme.
A dovzděláváš se teď v něčem?
Momentálně nás s Julkou čekají jazykové zkoušky v angličtině, abychom měli certifikáty. Ale jinak nic jiného nestíhám.
Řekneš fanouškům, co jsou tvé silné a slabé stránky?
Jako slabou stránku na sobě vidím to, že potřebuji hodně odpočívat, abych mohl normálně fungovat. Pokud nejsem dostatečně vyspaný, tak absolutně nejsem schopný fungovat. Což je nespravedlivé k mojí ženě, která někdy kvůli dětem nezamhouří oko. Ale ví, že já se potřebuji vyspat, tak bere noční služby u dětí dobrovolně na sebe. Za to jsem jí moc vděčný. Potřeba spánku je taková moje slabina. Silná stránka je asi to, že jsem celkem všestranný. Rád dělám rukama, takže dokážu spravit, co je potřeba. Mám taky hodně fantazie a i ty mé výtvarné činnosti s dětmi jsou celkem povedené. Moje okolí je vždy překvapené, co vytvoříme. Jako například teď ty kamínky.
Na závěr zpět k basketbalu a k Hradci Králové. Jsi u Královských sokolů již třetí sezónu. Jak bys své působení zde zhodnotil?
S rodinou se nám tu moc líbí. Proto jsem i prodloužil smlouvu. Samozřejmě jsem si představoval, že budeme hrát výše. Ale pomalu se zlepšujeme a to je důležité. Jsme tu s rodinou šťastní a umíme si představit i další pokračování tu, samozřejmě záleží na aktuální situaci klubu a jak se na sportu podepíše epidemie koronaviru. Když porovnám předchozí sezóny a místa, tak v Hradci se nám asi žije i působí nejlépe z toho, kde jsme s rodinou byli.
- Děkuji za rozhovor!
- Autor: Veronika Peterková