Kousnutí pavoukem – Vše o zdraví

Nepříjemné zdravotní komplikace může způsobit pokousání od štěnic a blech nebo také poštípání od komárů, vos či včel.

Tyto rány je nejlepší omýt mýdlem a vodou, přiložit na místo studený obklad a dále ošetřit pomocí přípravků po bodnutí hmyzem.

Při silnější reakci je možno podat i volně dostupná antihistaminika ve formě tablet a kapek. Před jejich použitím si vždy pozorně přečtěte příbalový leták. 

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví Štěnice

Štěnice jsou nepříjemní parazité z řad polokřídlého hmyzu, kteří se živí krví obratlovců a mohou člověku způsobit nepříjemné zdravotní komplikace.

Svým vzhledem mohou tyto ploštice bez křídel připomínat jablečná jadérka a jejich přítomnost v domácnosti člověk pozná především podle trusu v podobě drobných černých teček, případně přítomností hnízd v záhybech matrací nebo škvírách nábytku.

 V českém prostředí patří mezi nejrozšířenější druhy štěnice domácí, která se podle obvyklého místa výskytu označuje někdy také jako štěnice postelová. 

Jak poznáte kousnutí od štěnice?

Kousnutí od štěnice si člověk může na první pohled snadno splést s poštípáním od komára či blechy. Jedná se o zarudlé kolečko s tmavší tečkou uprostřed, které obvykle měří několik milimetrů až jeden centimetr a najdete ho hlavně na pažích, zádech nebo krku. Místo osamocených ran se však kousnutí na kůži většinou vyskytují v řadě po třech či po pěti (tvoří cestičku). 

Po kousnutí od štěnice kůže obvykle zarudne, mírně oteče a začne nepříjemně svědit. K tomu může dojít po několika hodinách nebo dokonce i za několik dní.

Sliny štěnic u mnoha lidí navíc způsobují výrazné kožní reakce v podobě velkých ložisek menších či větších puchýřků naplněných tekutinou, které po rozškrábání mohou začít hnisat, špatně se hojí a lékaři je často zaměňují za kopřivku.

Jaké přípravky pomáhají na kousnutí od štěnice?

Pokud kousnutí od štěnice nepřestává svědit a pálit, na kůži se objeví velké hnisající puchýře, dojde k zanícení ran vlivem škrábání nebo se projeví silná alergická reakce, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Co se týče běžných ran, k jejich ošetření se obvykle používají chladivé obklady, citronová šťáva, směs vody s jedlou sodou nebo některý z těchto přípravků:

  • Gel po poštípání hmyzem – zklidňuje a regeneruje pokožku po pokousání hmyzem
  • Octanové sáčky – připravený roztok má po nanesení na pokožku  příjemný chladivý účinek
  • Propolisová mast – vhodná pro ošetření hmyzích kousnutí a zahnisaných ranek
  • ASEPT sprej – zklidňuje pokožku po pokousání hmyzem a celkově ji revitalizuje

Pokud se štěnic ve své domácnosti člověk nezbaví, bude na své kůži nacházet stále nová kousnutí. Likvidace štěnic svépomocí však není možná, jelikož obvykle na běžně dostupné insekticidní postřiky nereagují nebo se dokonce ještě více rozšíří po zasaženém objektu. Na hubení štěnic je proto nutné pozvat odbornou firmu.

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví Blechy

Blechy jsou drobný skákající hmyz. V minulosti byla nejrozšířenějším parazitem blecha obecná, v dnešní době však převažuje výskyt blechy psí (Ctenocephalides canis) a blechy kočičí (Ctenocephalides felis).

Lidé si obvykle jejich přemnožení spojují s domácími mazlíčky, tento drobný bezkřídlý skákavý hmyz však napadá i jiné teplokrevné živočichy včetně člověka, živí se jejich krví a přenáší nebezpečná onemocnění, jako je například tularémie nebo bartonelóza.

Blecha si na lidské kůži vytváří cestičky a její štípance se proto obvykle vyskytují v řadě za sebou (rány od blech a štěnic jsou hodně podobné), a to nejčastěji v oblasti zad, trupu, krku, paží a nohou. Samotné kousnutí není obvykle cítit a reakce na kůži se projeví až po několika hodinách. Jedná se o zhruba 1 centimetr velký červený flek s krvavým centrem, který svědí a mnohdy dokonce i pálí. 

Bleší kousnutí byste nikdy neměli škrábat, aby nedošlo k zanesení infekce a zanícení ran. Místo naopak omyjte teplou mýdlovou vodou a vydezinfikujte. Abyste se zbavili nepříjemného otoku, na rány můžete přiložit chladivý sáček, list aloe vera, nebo je ošetřit pomocí některého z těchto přípravků:

  • Fenistil gel – zmírňuje svědění při poštípání hmyzem
  • Octanový gel – zklidňuje podrážděnou pokožku a napomáhá zmírnit otok
  • Tea Tree olej – přírodní tinktura, která působí protizánětlivě a má znecitlivující účinky
  • Kortizonová mast Hydrocotison – tlumí alergické projevy, svědění a zarudnutí kůže

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví Komáři

Tento drobný hmyz patří do řádu dvoukřídlých. Jeho zástupci se živí nektarem, sají ovšem také krev teplokrevných živočichů a zároveň často přenáší velice nebezpečná onemocnění.

Ačkoliv v našich zeměpisných šířkách se člověk může setkat pouze s druhy, které nepředstavují příliš velkou hrozbu, v exotických destinacích jsou komáři zodpovědní za šíření malárie, horečky dengue či žluté zimnice.

Reakce na poštípání od komára bývá obvykle mírná a obejde se bez větších zdravotních komplikací. Rána zarudne, objeví se pupínek o velikosti až jeden centimetr a okolí vpichu začne nepříjemně svědit či pálit.

U zdravého člověka tyto problémy během několika dnů odezní, citlivějším jedincům však může komáří štípanec způsobit alergickou reakci, která se obvykle projevuje vznikem otoků, výsevem kopřivky po celém těle, zánětem lymfatických cév, zduřením uzlin a celkovou slabostí.

Běžné komáří štípance není třeba nijak speciálně léčit. Jestliže se však svědění nedá snést, je dobré rány omýt mýdlem a vodou, přiložit na ně chladivý obklad a ošetřit je také pomocí běžně dostupných lokálních antihistaminik.

Které přípravky pomáhají při komářím štípnutí?

  • Fenistil gel – zmírňuje svědění a podráždění kůže
  • Sněhurka chladivý gel – užívá se pro osvěžení a regeneraci bolavých míst po bodnutí hmyzem
  • Kosmín po bodnutí hmyzem – bylinná mast s tea tree olejem, heřmánkem a mentolem chladí a zklidňuje pokožku
  • After bite – tlumí pálení a svědění, zamezí vzniku otoku po bodnutí nebo kousnutí hmyzem, ale i po žahnutí kopřivou nebo medúzou

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví Vosy a včely

Oba tyto druhy se řadí mezi zástupce blanokřídlého hmyzu. Mají typické černo-žluté zbarvení, dvě výrazná tykadla na hlavě, tři páry nohou, a pokud se jedná o dělnice nebo královny, na jejich zadečku se nachází také žihadlo napojené na jedovou žlázu.

Zatímco vosy však mají tenké lesklé tělo bez chloupků a mohou bodnout i opakovaně, včely jsou mohutnější, jejich chlupaté žihadlo mají pokryto zpětnými háčky, které znemožňují jeho vytažení z rány po bodnutí. Včela si po bodnutí žihadlo vytrhne a umírá.

Po bodnutí včelou je důležité co nejdříve odstranit žihadlo (nejlépe do 20 sekund), protože jed se z něj uvolňuje postupně.

Jakmile dojde k bodnutí od vosy nebo včely, tento drobný hmyz do lidského těla vypustí svůj jed, který je zodpovědný za bolestivou reakci. Kromě silné bolesti v místě vpichu však může dojít také k zarudnutí, svědění, výsevu kopřivky nebo vzniku menších či větších otoků. Pokud se jedná o normální reakci, potíže by měly během několika hodin odeznít. 

Jak ošetřit vosí či včelí bodnutí?

Ránu je dobré nejprve omýt mýdlem a vodou a případně přiložit studený obklad. Jestliže místo nepříjemně svědí nebo se objeví velký otok, je vhodné ho ošetřit pomocí chladivé masti nebo volně prodejných antihistaminik. K dispozici jsou například tyto přípravky:

  • Fenistil gel – zmírňuje svědění a podráždění kůže
  • Octanový krém – pomáhá proti svědění a zmírňuje otoky
  • Tekutý pudr – zklidňuje pokožku a tlumí pocity svědění při kopřivce nebo bodnutí hmyzem
  • URGO Filmogel po bodnutí hmyzem– tekuté krytí, které zabraňuje škrábání a zklidňuje pokožku

Co se týče antialergik, nepříjemné svědění a kopřivku mohou zmírnit také tyto léky:

  • Zyrtec – tablety nebo kapky 
  • Xyzal – tablety
  • Zodac – tablety nebo kapky
  • Fenistil – kapky

U některých lidí může včelí nebo vosí štípanec vyvolat silnou alergickou reakci. Ta se obvykle projevuje rychle se šířící červenou vyrážkou, nevolností, zrychleným pulsem a prudkým poklesem krevního tlaku.

Dále se mohou dostavit polykací obtíže, dušnost, poruchy vědomí nebo dokonce anafylaktický šok a srdeční zástava.

V takovém případě je nutné okamžitě zavolat lékařskou pomoc a aplikovat pacientovi adrenalin v podobě injekčního pera, které by měli alergici neustále nosit u sebe.

Proti komárům, klíšťatům i blechám se lze chránit pomocí repelentů. Repelent je chemická látka, která se aplikuje na kůži, oděv či jiné povrchy a odpuzuje hmyz. Bohužel žádný repelent nepůsobí proti hmyzu, který má žihadlo.  

Ať už jde o repelent, volně prodejné léky na alergii či masti na zmírnění otoku a bolesti, nezapomeňte si je sbalit do turistického batohu při svých výletech a toulkách přírodou. Nikdy totiž nevíte kdy se vám budou hodit. 

Vše na alergie Přípravky po bodnutí hmyzem

Kousnul vás pavouk? Pravděpodobně jde o zápřednici jedovatou

Po České republice se rozšiřuje druh pavouka, který jako jeden z mála dokáže prokousnout kůži a způsobit tak velmi bolestivé zranění. Média si ho všímají již několik let, především během letních prázdnin.

Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se postupně od devadesátých let minulého století usídlila na jižní Moravě, kde je už celkem běžným druhem, a expandovala i do Čech. Velké kolonie těchto pavouků se soustředí především v Polabí – na Pardubicku, Nymbursku a nejnověji i na Litoměřicku.

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví
Autor: Wikimedia.com

Zápřednice jedovatá

Právě na Litoměřicku mají se zápřednicemi největší problémy. Loni v září tento pavouk kousl muže, který dohlížel na dítě na dětském hřišti ve Štětí a sáhl na madlo houpačky, kde zrovna seděla zápřednice.

Ve stejném městě letos v srpnu kousla zápřednice ošetřovatelku místního Domu s pečovatelskou službou, když se snažila pavouka vynést v utěrce z kuchyně. Dalšího člověka tento žlutě zbarvený průsvitný pavouk s velkými červeno-černými chelicerami kousl začátkem tohoto měsíce na Miřejovické stráni v Litoměřicích.

Zajímavé:  Robitussin Expectorans na odkašlávání 100ml/5ml sirup – vše o zdraví

Všechny případy mají něco společného: pavouk se pokaždé bránil úmyslnému či neúmyslnému napadení.

Bez napadení zápřednice neútočí

„Jakmile někdo toho pavouka chytne do ruky, nebo by ho někde zmáčkl, v sebeobraně ho kousne. Je jedno, jestli to bude samec nebo samice, vždycky to udělá – ale jenom čistě v obraně, když mu jde o život.

Když ho necháte lézt volně po ruce, neublíží vám,“ uklidňuje zoolog Jan Dolanský z Východočeského muzea v Pardubicích. Zápřednice jedovatá podle něj patří k druhům pavouků, které se v České republice rozšířily poměrně nedávno.

Do devadesátých let minulého století se u nás vyskytovaly vzácně, naopak v jižní Evropě jde odjakživa o častý druh.

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví
Autor: Wikimedia.com

Na zámotky zápřednice rozhodně nesahejte

Je to nápadný pavouk, nejenom svým vzhledem, ale i tím, že dělá nápadné zámotky, kterých si člověk na louce všimne. Je dostatečně velký na to, že dokáže člověku prokousnout kůži, což mnoho pavouků neumí. Jeho jed způsobuje okamžitou bolest.

Jde o takové prudké žahnutí, podobně jako když bodne včela,“ líčí Dolanský. Zápřednice jedovatá má ráda neudržované louky s vysokou trávou, zvlášť pokud na nich roste třtina křovištní.

„To je tráva s latami květů, na kterých si zápřednice nejraději dělají svoje zámotky,“ vysvětluje zoolog.

Právě nezvyklé zámotky, do nichž samice zápřednic jedovatých kladou vajíčka a hlídají je, dokud se z nich nevylíhnou mláďata, vábí pozornost lidí. Stačí, aby se zvědavý člověk pokusil zámotek roztrhnout, a samice ho napadne svými chelicerami. „Brání vajíčka.

Samice žije jenom jednu sezónu, klade jednu jedinou snůšku vajíček, kterých bývá přes padesát, takže jí jde vlastně o všechno. Ztráta snůšky by pro ni znamenala, že žila nadarmo, tak ji brání všemi dostupnými prostředky.

Tomu se nelze divit,“ hájí zápřednici Jan Dolanský.

Bojíte se pavouků nebo třeba tmy? Podle zastánců hlubinné abreaktivní psychoterapie může být příčinou zážitek z doby, kdy jste ještě nemluvili. Tato metoda nás má vracet do minulosti a skrze znovuprožití vzpomínky řešit současnost. 

Pavouk se může dostat i do domu, ale spíš náhodně

Sám od sebe tento druh pavouka na člověka neútočí. V místech, kde se vyskytuje často, by ale lidé měli vědět, jak zápřednice vypadá, a dávat si pozor, kam sahají. Přes den se ale tito pavouci moc nepohybují mimo svůj biotop. Naopak v noci podnikají mnohdy dlouhé výpravy za kořistí.

Na rozdíl od jiných pavouků si totiž nestaví sítě a hmyz loví tak, že pobíhají v noci po louce. „Při těchto výletech se samozřejmě může stát, že zabloudí do blízkého domu. Třeba samcům, kteří podnikají delší trasy, když hledají samice. Není to ale úmyslné, v bytech pro ně nejsou vhodné podmínky.

Potřebují vlhčí prostředí, louku, na které je ráno rosa, v prostředí bytu by dlouho nepřežili,“ uklidňuje Jan Dolanský.

Existují však další druhy zápřednic, které si naopak zvykly žít v symbióze s člověkem. V posledních letech se podobně jako zápřednice jedovatá rozmohla zápřednice Mildeova (Cheiracanthium mildei), která žije na omítkách domů a v různých škvírách ve stěnách.

Na rozdíl od své medializovanější příbuzné je menší a její kousnutí není tak citelné. „Způsobuje mnohem menší boláky. Všechny ostatní druhy zápřednic jsou malé, takže když se kousnutí „povede“, je to opravdu náhoda. Musí to být na citlivějším místě, kde má člověk tenčí kůži.

Skoro by se musel nechat kousnout záměrně, aby se to povedlo,“ směje se Dolanský.

Kousnutí je rarita, ale zato nepříjemná

Co vlastně hrozí člověku, kterého kousne zápřednice jedovatá? Po okamžité bolesti většinou napadené místo znecitliví a oteče. Někdy se stane, že bez citu zůstane celá končetina. Stav může trvat až 24 hodin. Jak by ovšem na kousnutí zápřednice reagoval alergik nebo malé dítě, není jasné.

V médiích se sice objevují varovné hlasy, že v takovém případě by mohlo jít i o život, Jan Dolanský je ale nepřeceňuje. „Kousnutí pavouka je samo o sobě raritní záležitost. Vosa nebo včela bodne každého z nás co chvíli, zatímco kousnutí pavoukem bývá vzácné.

Je vůbec problém sehnat seriózně popsané případy takového kousnutí,“ konstatuje.

A protože opravdu detailně popsaných případů je minimum, není podle Dolanského možné ani vyvozovat nějaké závěry pro alergiky. „Občas se podaří sumarizovat třeba pět nebo šest kousnutí, a z toho se dost špatně dělají nějaké závěry. Lidé se mě vyptávají, co se stane, když zápřednice kousne alergika nebo malé dítě.

Kdyby bylo známo šest nebo sedm bodnutí včelou, taky by se mohlo zdát, že se po něm nikdy nikomu nic nestane,“ říká.

První pomoc po kousnutí by ale měla být stejná jako u bodnutí vosou nebo sršněm: klid, přísun tekutin, postižené místo chladit a případně přivolat pomoc nebo převést napadeného na pohotovost.

Ještě jedovatější jsou vzácní stepníci

Zápřednice ale nejsou nejjedovatějším druhem pavouka, který se u nás vyskytuje. Tím jsou stepníci (pavouci z rodu Eresus), nápadně zbarvení velcí pavouci, kteří žijí v norách na holých místech. „Vyskytují se u nás téměř výhradně v rezervacích stepního charakteru.

Jsou poměrně vzácní, a člověka můžou kousnout jedině v případě, když je úmyslně vyhrabe ze země a bude je chytat do ruky,“ popisuje Dolanský. Pak to ale „stojí za to“. „Jed mají účinnější než zápřednice. Nezpůsobuje jenom lokální bolest a opuchnutí rány, ale člověku je po jejich kousnutí celkově špatně.

Na lidský organismus má daleko větší účinnost,“ vysvětluje zoolog.

Kousnutí pavoukem - Vše o zdraví
Autor: Wikimedia.com

Stepník moravský

Pokud se ale budete jenom procházet po místech, kde žijí stepníci, nic vám nehrozí. Mnohem větší riziko je spíš na loukách, kde se vyskytují zápřednice. Ovšem jedovatí jsou podle Dolanského v podstatě všichni z asi 850 druhů pavouků u nás.

Většina však má tak malé chelicery, že jimi neproniknou přes lidskou kůži a nemohou do rány vypustit jed. „Případy, kdy je pavouk opravdu schopen pořádného kousnutí a vstříknutí jedu, se omezují opravdu jen na větší druhy.

Pavouky, kteří dorůstají přes centimetr délky, a těch je u nás tak do třicítky druhů,“ konstatuje Dolanský.

Bát se nemusíme například obrovitých křižáků, kteří si v létě pletou sítě na mostech a sloupech veřejného osvětlení. „Dokonce podle toho dostali název křižáci mostní, protože žijí na mostních konstrukcích, výhradně u vody. Tento druh je hojný po celém našem území,“ říká Jan Dolanský.

Obávaná černá vdova (pavouk rodu Latrodectus) se u nás nevyskytuje, navíc se pod tímto názvem skrývá víc druhů jedovatých pavouků. „Část žije v jižní Evropě, další v Austrálii či Americe. Ty evropské jsou ještě mírnější, nově ale byly zavlečeny i do Belgie, kde jim zřejmě svědčí mírné podnebí,“ míní Dolanský.

„U nás se ale černé vdovy nevyskytují.“

Z našich druhů pavouků, kteří dokáží člověku ublížit, má k tomu nejlepší předpoklady právě zápřednice jedovatá, a to od začátku července do konce září až začátku října. Mláďata se v přírodě objevují sice už v květnu, to jsou ale ještě malá (do pěti až šesti milimetrů).

„Už na začátku července dorůstají plné velikosti, která je mezi 12 až 15 milimetry. V té větší velikosti už jsou dostatečně velcí, aby dokázali člověku prokousnout kůži,“ líčí Jan Dolanský.

Právě v červenci probíhají námluvy a páření, po kterém samice jako většina druhů pavouků samce zabije, vystaví si zámotek a v průběhu července do něj naklade vajíčka.

Riziko trvá až do začátku října

„Někdy, jako letos, to je posunuté a samice kladou vajíčka až v srpnu. Samice potom v tom zámotku hlídají vajíčka až do vylíhnutí mláďat, a když ho mláďata opustí, samice v něm zemřou.

Ještě v září nebo začátkem října lze najít zámotky se samicemi, které v nich dožívají, postupně chřadnou a umírají,“ popisuje Jan Dolanský. Pavouci sice už nejsou tak agresivní, docházejí jim síly, ale pokud by je někdo vzal do ruky, byli by ještě schopni zaútočit.

Platí tedy jediné: zámotky zápřednic jenom sledovat a rozhodně se nepokoušet dostat dovnitř. Nebezpečí hrozí jen při záměrném roztržení zámotku a „pošťuchování“ zápřednice.

Zajímá vás, co se děje s malými pavouky, kteří opustí zámotek a nechají v něm starou pavoučici? Podle Jana Dolanského se rozptýlí po okolí a schovají se do drobných skulin a škvír, kde přečkají zimu.Na jaře mláďata vylezou se skrýše a celý cyklus se opakuje.

Zajímavé je, že zápřednice nemá snad žádného přímého nepřítele z řad predátorů, který by napadal dospělé zápřednice v jejich zámotcích, a tak hlavním nebezpečím jsou pro ni nejspíše specializovaní hmyzí paraziti, kteří kladou vajíčka do jejich zámotků nebo jejich larvy žijí uvnitř pavouka, dokud ho nezabijí.

Pavoučí kousnutí

Pavouk kousne, jen když jej někdo zmáčkne. Kousnutí jedovatým pavoukem většinou není životu nebezpečné, přesto vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc, případně volejte ZZS (tel. 155), zvláště pokud se objeví poruchy dýchání, modrání rtů a obličeje, poruchy vědomí, zmatenost, bolesti břicha, nevolnost a zvracení.

výběr z naší tvorby

Kousnutí pavoukem - Vše o zdravíKousnutí pavoukem - Vše o zdraví

Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.

Zajímavé:  Antikoncepce yaz - vše o zdraví

Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.

  • Většina pavouků žije v průměru rok.
  • Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
  • Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.

Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.

Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.

Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.

Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.

Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.

Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.

Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.

Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.

Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.

Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také problémy související s nervy, jako například vysoký krevní tlak, neklid nebo těžké obličejové křeče.

Účinky pavoučího kousnutí se mění v závislosti na několika faktorech, včetně množství jedu, velikosti a věku kousnuté osoby. Obzvláště náchylné jsou děti a starší lidé.

Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Snovací bradavky vznikly přeměnou zadečkových končetin předků dnešních pavouků. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů.

Snovací žlázy produkují tekutý sekret, který ještě než opustí snovací bradavky tuhne a tvoří se z něj vlákno. Hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin.

Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat.

Sklípkan největší je největším pavoukem na světě. V rozpětí nohou může mít až 30 cm a v těle může měřit až 12 cm. Loví žáby, ještěrky, myši, a dokonce i malé hady a mláďata.

Nejmenším pavoukem na světě je patu marplesi. Je tak malý, že na špičku tužky by se jich vlezlo 10.

Mezi nejsmrtelnější pavouky patří černá vdova, sklípkanec jedovatý a koutník jedovatý. Jeden z nejobávanějších pavouků na světě, tarantule, má ve skutečnosti překvapivě slabý jed i kousnutí, které připomíná spíše vosí bodnutí.

Nejjedovatějším pavoukem na světě je palovčík brazilský, často nazývaný také banánový pavouk. Tito agresivní pavouci putují po zemi v lesích Střední a Jižní Ameriky a hledají jídlo. I malé množství jedu tohoto pavouka dokáže zabít člověka. Z banánů k nám dovezených se ve vzácných případech může objevit i u nás.

Kousnutí koutníka jedovatého, který žije na jihovýchodě Spojených států, je obzvláště nebezpečné, protože je ze začátku bezbolestné. Osoba, kterou pavouk kousne, si toho zpočátku ani nemusí všimnout, ale po chvíli začne rána otékat a neuvěřitelně bolet. Pokud se kousnutí neléčí, může i zabít.

Arachnofobie je strach z pavouků. Je to jedna z nejčastějších fobií v Severní Americe a Evropě. Arachnofobie je paradoxně méně častá v tropických místech, kde se vyskytují obří a chlupatí pavouci.

Zatímco lidé mají svaly na vnější straně kostry, pavouci mají svaly na vnitřní straně. Pavoučí kostra tak pokrývá a chrání pavoučí svaly.

Někteří pavouci, například ti domácí, jsou schopni se spustit po zdi, protože jejich nohy jsou pokryty drobnými chloupky, které mohou přilnout k povrchu. Na druhou stranu se ale nemohou dostat například ven z vany, protože je její povrch příliš kluzký. Jiní pavouci, například ti zahradní, nemohou chodit po zdech, protože jejich nohy končí drápky, které jim pomáhají uchopit nitě.

V tropických oblastech existují pavouci, kteří si vytvářejí hedvábnou síť, kterou poté vrhají na svou kořist.

Sklípkanec jedovatý je agresivní pavouk, který utočí na lidi a kouše je. Jeho jed dokáže člověka zabít za pouhých 15 minut. Naštěstí existuje protijed. Úmrtí na kousnutí tohoto pavouka je tak dnes poměrně vzácné.

Pavouci nemají zuby, takže nemohou žvýkat potravu. Místo toho vstřikují do své potravy trávicí šťávy a pak ji vysávají.

Většina pavouků žije sama a občas se setkává se svými pavoučími kamarády. Několik druhů pavouků je společenských a žije ve skupinách. Například v Africe žijí kolonie pavouků druhu Stegodyphus, které pokrývají celé stromy.

Snovačka jedovatá nebo také černá vdova je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí.

Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4–5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice.

Nápadné zbarvení na zadečku samic černých vdov slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Snovačka jedovatá se množí pohlavně.

Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami.

Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více než 200 vajíček. Samice černé vdovy potřebuje samce k páření pouze jednou za život. Poté, co se jednou spářila, dokáže produkovat vajíčka po celý zbytek svého života, což jsou pouhé 2 roky. Jed černé vdovy je 15krát silnější než jed chřestýše.

Některé druhy pavouků rodu skákavkovitých vidí světelná spektra, které lidé nemohou vidět. Někteří z nich například vidí i UVA a UVB světlo.

Pavouci nejsou hmyz. Jsou to pavoukovci, což je skupina bezobratlých živočichů z podkmene klepítkatců. Kromě pavouků k nim patří například i sekáči, štíři nebo roztoči. Mají 8 nohou a 2 hlavní části těla – hlavohruď a zadeček. Oproti tomu hmyz má jen šest nohou a tři hlavní části těl – hlavu, hruď a zadeček.

Většina pavouků má 8 očí, které jsou posazeny velmi blízko sebe. Mají také drobné chloupky na nohou, pomocí kterých slyší a cítí. Různé chemické látky mohou ovlivňovat, jak pavouci předou své pavučiny.

Například pavouci na LSD předou krásné pavučiny, zatímco pavučiny pavouků na kofeinu jsou strašné.

Vědci se domnívají, že zkoumání tvaru pavučiny může pomoci odhalit přítomnost chemikálií a znečisťujících látek ve vzduchu.

Nejznámější metodou lovu kořisti je její chycení do lepkavé pavučiny.

Různá umístění pavučiny umožňují různým druhům pavouků v jedné oblasti chytat odlišné druhy hmyzu, například horizontálně umístěné sítě zachycují hmyz, který vzlétá z rostlin pod nimi, zatímco vertikálně umístěné sítě zachycují hmyz v horizontálním letu. Pavouci, kteří budují pavučiny, mají špatný zrak, ale jsou velmi citliví na vibrace.

Tarantule může zkapalnit tělo myši za 2 dny. Zanechá za sebou jen hromádku kostí a kůže. Některé tarantule se dožívají více než 20 let.

Tvrzení, že člověk během spánku spolkne průměrně 4 pavouky, je mýtus. Je vysoce nepravděpodobné, že by pavouk zalezl do úst spícího člověka.

Vaření sklípkani představují pro Kambodžany a pro indiány kmene Piaroa z jižní Venezuely pochoutku.

Pavouci žijící na našem území, kteří jsou větších rozměrů nebo jsou to druhy nápadné svým zbarvením, jsou:

  • Pokoutník – pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. V našich obydlích pak tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno. Když pavouka opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, a pak jej vyhodit ven.
  • Zápřednice – zápřednice jsou velcí pavouci, kteří vás mohou i kousnout. Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), a to nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne, jen když jej někdo zmáčkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem a podobně. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní v ČR každoročně někdo zemře, ale na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.
  • Meta temnostní – tento pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě.
  • Křižák pruhovaný – v Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Nebezpečný být nemůže.
  • Křižák obecný – vyskytuje se úplně všude, v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách. Křižáci si tkají nádherné kolové sítě.
Zajímavé:  Cukr v krvi - vše o zdraví

Mnozí lidé mají strach z pavouků a jejich kousnutí. Většina pavouků je však netoxických anebo je jejich toxicita minimální.

Po kousnutí pavoukem v některých případech mohou nastat komplikace, například alergické reakce. Zavolejte záchrannou službu v případě, že se u vás vyskytují následující příznaky:

  • potíže s dýcháním;
  • nevolnost;
  • svalové křeče;
  • léze;
  • stažené hrdlo, potíže s polykáním;
  • zvýšené pocení;
  • pocit na omdlení.

První pomoc:

  • Umyjte místo kousnutí studenou vodou s mýdlem. Vyčistíte tím ránu a předejdete infekci.
  • Přiložte na postižené místo studený obklad, můžete použít mraženou zeleninu. Zmírní to bolest a pomůže zbavit se otoku.
  • Pokud vás pavouk kousl do končetiny, mějte ji zvednutou. Zmírníte tím otok a případný zánět.
  • Sledujte kousnutí následujících 24 hodin a pozorujte, zda se nezhoršuje. Během několika dnů by měl otok opadnout a kousnutí by mělo přestat bolet. Pokud se příznaky nezlepší, jeďte raději k lékaři.

Autor: © Mgr. Světluše VinšováFoto: © Arane

Kousnutí pavouka z Pálavy? Místo může dočasně i ochrnout. Zápřednice se šíří dál

Roman Figura viděl zápřednici při výpravě na Pálavě loni na konci léta. „Její kusadla sice vypadají výhružně, ale na člověka bez příčiny neútočí. Jen když ji někdo vezme holou rukou nebo ji schválně dráždí,“ zmínil biolog z Břeclavi.

Tento nebezpečný pavouk bývá podle zoologa Pavla Dedka ze Správy chráněné krajinné oblasti Pálava agresivní, když matka hlídá mláďata a cítí ohrožení. „Obecné doporučení je nesahat na zvířata, která neznáme,“ poradil.

Přečíst článek ›

Dedek připustil, že reakce na kousnutí zápřednicí je individuální. „Obecně je nejhorší otok, bolestivost a ve výjimečných případech i dočasné ochrnutí. Pokud je člověk alergický, lékařská pomoc je nezbytná,“ konstatoval zoolog.

  • Nebezpeční živočichové na jižní Moravě– zápřednice jedovatá: jedovatý pavouk; kousnutí je bolestivé, může otéci, ve výjimečných případech postižený i dočasně ochrne- zákeřnice červená nebo černá: jedovaté ploštice; bodnutí je nepříjemné a bolestivé
  • – smrtelně nebezpečný živočich: aktuálně na jihu Moravy ani jinde v České republice není

Kousnutí může být velmi citlivé. „Mého studenta zápřednice kousla a rána ho bolela dva dny,“ sdělil Vladimír Hula z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity.

Podle něj jsou nebezpečníi další živočichové, kteří se vyskytují na jižní Moravě. „Například ploštice zákeřnice červená nebo černá. Jejich bodnutí je nepříjemné a bolí jako čert. V posledních letech je jich však v kraji méně,“ vzpomněl odborník.

Výrazně se naopak na jihu Moravy zvýšil počet jedinců podušťáka zakřiveného neboli kutilky asijské. „Vyskytuje se v teplých oblastech. Staví si z hlíny hnízda v domácnostech, kam si nosí paralyzované pavouky a zaživa je žere,“ řekl Hula.

Přečíst článek ›

Nejnebezpečnější hmyz jsou podle něj v regionu včely. „Jejich bodnutí bolí daleko více než třeba od vosy. Sršeň obecná je neútočná, když jí člověk nesahá do hnízda,“ uvedl.

Jihomoravští záchranáři potvrdili, že v horkých letních dnech vyjíždějí k případům alergických reakcí obvykle jedenkrát až dvakrát denně, ale není to po bodnutí od ploštice nebo po kousnutí od pavouka. Častý je útok létavého hmyzu.

„Většinou se jedná o bodnutí vosy nebo včely, zásahů po útoku sršně není tolik. Loni jsme vysílali lékaře ke tříleté pacientce, na kterou zaútočila sršeň.

Nepobodala ji, ale zakousla se jí do ruky a nechtěla se pustit,“ zmínila mluvčí záchranářů Hedvika Kropáčková.

Odborníci se shodují, že žádný živočich aktuálně žijící v České republice nezpůsobí u zdravého člověka závažné komplikace nebo dokonce smrt.

Přečíst článek ›

7 faktů o pavoucích v domácnosti. Proč je nesmíme zabíjet?

Když vyhazujeme pavouka zpátky do přírody, je to něco podobného, jako bychom ho zašlápli. Naprostá většina pavouků se vylíhne u nás doma a ven se nepodívá. Nejsou na život venku připravení, a tak hynou.

Žízeň je jim osudná

V našich domech je málo vody. Alespoň pro pavouky. Ti si nenatočí vodu z kohoutku, když ji potřebují. Z toho důvodu je často najdeme ve vanách nebo umyvadlech, kde hledají vodu. To se jim může stát osudným, protože se jich pak snadno zbavíme.

Pavouci často uvíznou ve vaně nebo v umyvadle

Jsou přírodním insekticidem

Kromě jednoho guatemalského druhu jsou pavouci dravci. V jejich sítích tak může uvíznout většina nežádoucího hmyzu, který s námi sdílí domácnost. Pavouci nejsou vybíraví a spořádají mouchy stejně jako komáry. Pomáhají nám tak snížit množství hmyzu v bytě.

Mají jed, ale nám to může být jedno

Většina pavouků žijících v Česku je jedovatá. Jejich chelicery ale nejsou schopné prokousnout lidskou kůži. Může se jim to podařit, ale je to dost nepravděpodobné. I tak pavouci běžně žijící v České republice nejsou tak jedovatí, aby nám jejich kousnutí způsobilo fatální potíže.

Pavouci jsou dravci, ale alespoň ti čeští nejsou nebezpeční

V noci je nespolkneme

Existuje populární fáma o tom, že během spánku sníme několik pavouků ročně. Čísla se liší, ale pravdou je, že naše ústa pro pavouky nepředstavují místo, kam by se dobrovolně vydali. Takže reálně jich sníme nula kusů za rok. Nemusíme se tak bát ani pavouků, kteří se usídlí v rozích našich ložnic. Zůstanou tam a budou lovit hmyz. Více o tématu najdete ZDE.

Pavouků je prakticky nemožné se zbavit

Můžeme omezit jejich počty vymetáním sítí nebo tím, že přestavíme nábytek tak, aby za ním nevznikala špatně dostupná místa ideální pro pavoučí život. Faktem ale je, že s námi pavouci stejně žít budou. Dělají to už hezkou řádku let a nemají důvod, aby své chování měnili. Možná je už neuvidíme, ale někde se schovávat budou. Z obýváku se nejspíše přesunou do sklepů, garáží nebo na půdu.

Rostou s klimatickými změnami

Aragog nebo Odula z nich nebudou, ale se zvyšující se teplotou mohou pavouci trochu povyrůst. Zvláště ve městech, kde mají pavouci dostatek potravy, můžeme narazit na větší kousky. Podle britské specialistky na pavouky žijící ve městech Lizzy Lowe se ale nemusíme větších pavouků bát. Nikdy nevyrostou moc, budování sítí i dýchání by pak pro ně bylo složitější.

Rodina na zahradě objevila zápřednici jedovatou. Vlezla batoleti do bazénku

Nezvaný host se usadil na zahradě u paní Růženy z Litoměřicka. Před několika dny se tam objevila zápřednice jedovatá a od té doby na ní rodina narazila několikrát. Přestože její kousnutí může být velmi bolestivé, podle arachnologa nehrozí zdravotní nebezpečí a není důvod k panice.

Pokud má člověk zahradu, soužití s různými druhy pavouků je nezbytností. Zápřednice jedovatá obvyklým hostem na většině českých zahrádek není, na pozemku paní Růženy z Konojed na Litoměřicku se jí ale zalíbilo.

Usadila se tam už před několika dny a od té doby o sobě dala vědět několikrát. „Objevila se nám přímo na zahradě a teď dvakrát za sebou v dětském bazénu. Poprvé jsme ji zaznamenali asi před devíti dny a narážíme na ni teď skoro každodenně,“ sdělila redakci TN.cz Růžena.

Monika Bílková 6. 8. 2021, 17:41

Z pavouka příliš nadšená není. „Když jsem ho tu viděla, tak jsem se chtěla stěhovat,“ řekla se smíchem. „Vyděsilo mě to, máme dvouletého chlapečka, který tady běhá po zahradě, chodí do toho svého bazénku, kde se to objevilo. Máme prostě strach no,“ dodala už vážně.

Na její zahradě zápřednice sice vítané nejsou, rodina je ale nechává žít. „Maximálně ho chytíme do skleničky a pustíme o kus dál. Nevíme ani, jestli se může hubit nebo ne,“ konstatovala.

Nebezpečí nepředstavuje, říká odborník

Hubení nemá podle zoologa a předsedy České arachnologické společnosti Milana Řezáče, který podle fotografií potvrdil, že se jedná o samičku zápřednice jedovaté, důvod. Pavouk je sice jedovatý, zdravotní riziko ale pro člověka nepředstavuje. „Následky kousnutí nebývají horší, než co způsobí svým žihadlem všudypřítomné vosy či včely,“ vysvětlil.

Petr Zelený 1. 4. 2021, 16:02

„Hubení by navíc bylo bojem proti větrným mlýnům – kde tento pavouček žije, nevyhubíte ho, stejně jako třeba plzáka španělského,“ dodal Řezáč. Pokud se s ním ale někdo setká, doporučuje nebrat ho do ruky. Pokud se cítí v ohrožení, může člověka kousnout.

Ačkoliv zápřednice jedovatá žije především v jižní Evropě, neboť si libuje v teplém podnebí, i v některých českých regionech je hojně rozšířená. „Tento pavouček se vyskytuje v nejteplejších oblastech České republiky, včetně Litoměřicka,“ upřesnil Řezáč.

Zobrazit všechny fotky (6)

TN.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *