Krásné plemeno s jedinečnou srstí a stejně výraznýma očima, takoví jsou australští ovčáci, kteří si získávají srdce mnoha milovníků zvířat. Jedná se však o psy, které od svého majitele vyžadují…
Navzdory své malé velikosti se pekinéz vyznačuje velkou psí nezávislostí. Dobře snáší samotu, od přírody je chladný a drží si odstup. Přečtěte si, co ještě charakterizuje toto plemeno….
Krátkosrstý a drsnosrstý foxteriér je plemeno, které funguje skvěle jako rodinný pes. Má rád zábavu, aktivitu a dokonce vyžaduje denní dávku cvičení. V těle malého psa se ukrývá velmi odvážný a…
Boloňský psík září v královských salonech po celá staletí. Sympatie si získal díky svému klidnému, jemnému temperamentu a oddanosti majiteli. Přečtěte si, čím ještě vyniká.
Boloňský psík…
Anglický kokršpaněl je lovecký pes, který nyní častěji hraje
roli společníka. Je veselý a hravý. Vzhledem ke svým přirozeným dispozicím
vyžaduje hodně pohybu a časté pobývání na čerstvém…
Komondor, známý také jako maďarský ovčák, je pes s výrazným vzhledem. Jeho srst je zkroucená do provazců ve tvaru dredů a podle standardu plemene může být pouze barvy slonovinové….
Průkaz původu psa a rodokmen jsou dokumenty, které potvrzují původ a plemeno psa. Bez těchto dokumentů nemůžete vystavovat nebo chovat psa.
Průkaz původu a rodokmen čtyřnohého mazlíčka,…
Parazit Giardia lamblia je prvok, který u psů způsobuje giardiózu – poměrně časté střevní onemocnění. Přečtěte si, jak se projevuje, jak jej lze léčit a zda představuje hrozbu i pro člověka?…
Pes je zvíře s velmi bohatou škálou emocí a reakcí. Jak se vypořádat s extrémně hlučným, hyperaktivním nebo agresivním psem? Čtěte dál
Nemusíte být psí behaviorista, abyste věděli, že psi…
Koupání psa je jednou ze základních procedur péče o psy. Jak často by se měli psi koupat a na čem to závisí? Záleží na tom, jaké šampony používáme? Jak přesvědčit psa, aby se nechal umýt? Neškodí…
Giardióza
Giardióza je nakažlivá střevní nemoc způsobená cizopasným prvokem lamblií střevní. Projevuje se vleklými nebo vracejícími se hlenovitými průjmy. Nosičství parazitů bez příznaků nemoci je ale velice časté.
Z domácích zvířat má nemoc význam především jako původce chronických průjmů psů a koček a původce průjmů a chřadnutí andulek, korel a agapornisů.
Giardióza je také součást průjmového syndromu telat a jehňat. Může způsobit průjem kůzlat a mláďat lam a také fretek. Z domácích hlodavců je možným původcem nebo častěji spolupachatelem průjmů myší, křečků a pískomilů, nejčastěji se vyskytuje u činčil.
Je to zoonóza, onemocnět může také člověk.
Původce
Lamblie pokrývající povrch střevní sliznice nakaženého pískomilaZdroj: Wikimedia commons
Giardia nebo také lamblia na počest českého přírodovědce Viléma Lambla, je parazitický prvok patřící mezi bičíkovce. Vzhled organismu je na první pohled nápadný. Buňka má kapkovitý nebo hruškovitý tvar s oploštěnou spodní stranou. Plochá strana nese velký přísavný disk. Při pohledu shora je dvoustraně souměrná. Giardie mají dvě jádra, které po obarvení buňky poněkud připomínají oči. Jsou to pohybliví prvoci, každý je opatřen čtyřmi páry bičíků.
Přísavky slouží prvokům k přichycení se na střevní sliznici. Nejradši mají boky střevních klků. Množí se binárním dělením a když jich je ve střevě hodně, pokryjí sliznici jeden vedle druhého jako koberec. Kromě toho, že mechanicky překáží, poškozují svým přichycením kartáčový lem střevních buněk, takže výsledkem je zhoršené vstřebávání živin nebo i průjem.
Takto vypadají ale vegetativní stadia, trofozoiti. Ti však ve vnějším prostředí rychle hynou. K šíření giardiózy na jiné hostitele je potřeba cyst. Cysty jsou pouzdra, uvnitř kterých jsou prvoci chránění před nepřátelskými podmínkami mimo střevo.
Tenkostěnné cysty giardií představují infekční formu parazita. Jedna cysta obsahuje dva trofozoity.
Druhy giardií
S giardiemi je to co se jejich členění týče hodně složité. Všechny vypadají stejně, ale jejich genetická informace se odlišuje natolik, že některé se vydělují jako samostatné druhy a jiné tvoří odlišné genotypy. Celý systém ale neustále prochází dalšími a dalšími změnami.
Základním druhem je organismus s českým názvem lamblia střevní a mnoha používanými latinskými názvy: Giardia lamblia, Giardia duodenalis, Giardia intestinalis nebo Giardia enterica.
Tento druh se člení na genotypy odlišené písmeny A až H. Genotyp A má navíc dva podtypy.
| AI | člověk, přežvýkavci, prase, bobr, pes, kočka |
| AII | člověk |
| B | člověk, činčila, bobr, pes, kočka |
| C | pes |
| D | pes |
| E | přežvýkavci, prase, kůň |
| F | kočka |
| G | potkan |
| H | lachtan |
Tabulka genotypů G. intestinalis a jejich preferovaných hostitelů
Samostatnými druhy je G. muris, parazit myší, G. microti, cizopasník hrabošů, G. psittaci, která se vyskytuje u ptáků nebo G. agilis žijící ve střevech žab.
Hostitelé giardií
Hostitelské spektrum giardií je neobyčejně široké, parazita může v sobě mít každé domestikované zvíře, většina zvířat chovaných ze záliby, spoustu zvířat divoce žijících a giardiózou může onemocnět také člověk.
Zdá se ale, že jednotlivé izoláty jsou do větší či menší míry hostitelsky specifické a giardie se nepřenáší jednoduše z jednoho druhu zvířete na jakýkoliv jiný druh. G. muris žije jen ve střevě hlodavců, G. psittaci napadá jen různé druhy ptáků, G.
intestinalis genotypu E je cizopasník kopytníků. Jiné lamblie jsou ještě vybíravější. Zdá se, že parazité fretek žijí jen ve střevě fretek. Giardie genotypu C a D napadají jen a pouze střevo psa, F jen a pouze střevo kočky, AII jen a pouze střevo člověka.
Zoonotický potenciál
Z hlediska přenosu nemoci ze zvířat na člověka má největší význam genotyp AI. Obecně je ale u člověka častější infekce pouze lidským genotypem AII.
Přenos giardiózy
Parazité se velmi snadno šíří, především proto, že infekční dávka je velice malá, k nákaze stačí pouze deset cyst.
Ve vnějším prostředí jsou navíc cysty docela odolné, hlavně ve vodním prostředí. Při 4 °C mohou ve vodě přežít až 11 týdnů a sedm týdnů ve vodě. Nepřežívají mráz, ničí je deset minut trvající var a dezinfekce kvarterními amoniovými solemi. Nedostatečně chlorovaná voda může být zdrojem nákazy.
Zatímco kontaminovaná pitná voda nebo koupání v přírodě je hlavním zdrojem nemoci pro člověka, u zvířat se nemoc šíří nejčastěji přímým kontaktem s výkaly hostitelů prvoků a až pak znečištěnou potravou nebo vodou. Cysty se mohou přenášet i na srsti zvířat nebo mohou ulpívat na nožkách hmyzu, třeba much.
Příznaky giardiózy
Giardie jsou málo patogenní organismy. Ve střevě způsobují minimální zánětlivou reakci nebo makroskopické poškození sliznice. Jen někdy jsou příčinou zkrácení klků. Chovají se spíše jako komenzálové. U většiny nakažených zvířat nezpůsobují vůbec žádné příznaky nemoci. Pro některé živočišné druhy je to pravidlo a giardióza u nich probíhá bez příznaků vždy.
U jiných zvířat může být nemoc příčinou akutních nebo chronických průjmů. Průjmy jsou to především osmotické, způsobené poruchou vstřebávání živin. Průjem vzniká rozkladem nevstřebaných disacharidů a tuků v tlustém střevě. Trus je méně formovaný, měkký, mastný a zapáchající, často obsahuje také hlen.
Klinicky zjevná giardióza bývá spojená s oslabením hostitele, parazité se chovají jako oportunní patogen. Využívají jakékoliv vrozené nebo získané imunosuprese.
U savců je mnohem častější u mláďat, v nevhodných podmínkách chovu nebo doprovází jiná střevní onemocnění.
Nemocní papoušci většinou žijí ve špinavých, přeplněných voliérách, jsou špatně krmení nebo pochází z příbuzenské plemenitby. Souběžné střevní infekce jsou také časté.
Giardióza u psů a koček
Průjem se může objevit už pět dní po infekci a nejpozději do dvou týdnů nakažené zvíře začne vylučovat cysty. Jako u ostatních zvířat je většina psů a koček, kteří jsou hostitelé lamblií, zcela bez potíží.
Záchyt je častý, až 10 % koček je má, pravděpodobnost nákazy se zvyšuje u koček trpících nemocemi imunity a u koček žijících v domácnostech s více kočkami.
U psa žijí giardie v celém tenkém střevě, u koček parazitují giardie v lačníku a kyčelníku, ne ve dvanáctníku. Pokud působí potíže, giardióza se nejčastěji projevuje jako chronický průjem. Trus je měkký, bledý, hlenovitý a výrazně páchne.
Doprovází ho hubnutí a plynatost. Charakter průjmu je většinou v typu „tenkého střeva“, to znamená, že množství trusu a počet defekací za den je normální.
Někdy ale giardióza může zapříčinit i průjem, který je nutkavý, objemný a zvíře potřebuje vícekrát denně.
Při giardióze zvířata netrpí horečkou a celkový zdravotní stav je beze změny. Jen u koček a to velice zřídka může nemoc způsobovat i nechutenství a zvracení s následnou dehydratací.
Většina případů giardiózy psů je způsobena psími genotypy Ca D, které nejsou přenosné na člověka.
Giardióza přežvýkavců
U přežvýkavců je zjevná giardióza nemocí jehňat, kůzlat a telat. V tomto věku ale na zvíře působí velice mnoho činitelů, kteří způsobují průjem. Je proto nejasné, do jaké míry jsou lamblie primárním původcem průjmu v průjmovém syndromu mláďat přežvýkavců.
Možná jsou jen „náhodným nálezem“. S jistotou se však ví, že u krav a ovcí nastává v době okolo porodu strmý nárůst vylučování cyst v trusu a mláďata se nakazí záhy po porodu. Dále se ví, že uměle odchovaná SPF jehňata bez lamblií rostou rychleji než jehňata „běžná“.
Mlezivo má ochrannou funkci a proto se giardióza objevuje až u trochu starších zvířat. U telat je součástí průjmového syndromu společně s rotavirózou a kryptosporidiózou. Nemocná telata jsou minimálně dva týdny stará.
Nejčastěji postihuje telata starší než jeden měsíc. Průjem je řídký nebo pastovitý, obsahuje hlen a trvá obvykle dva až tři dny. U některých zvířat však přetrvává i několik týdnů nebo mizí a zase se objevuje.
Chuť je zachovalá, ale zvířata pomaleji rostou.
U malých přežvýkavců je typický věk pro vznik nemoci dva až čtyři týdny věku, u kůzlat někdy až do 12. týdne. Průběh je podobný jako u telat. Onemocnět mohou také mláďata lam, u nich se giardióza projevuje hubnutím a měkkým trusem nebo průjmem.
Přežvýkavci vylučují cysty v trusu i dlouhé týdny poté, co průjem zmizel. Je to častá nemoc, v některých chovech se nakazí úplně všechna mláďata.
Giardióza činčil
Lamblie mohou být příčinou chronického průjmu mladých myší, ale u většiny hlodavců nemoc, většinou způsobena druhem G. muris, nevede k žádným viditelným potížím.
Giardióza je u hlodavců spojená především s činčilami.
Činčily je častým hostitelem giardií. V naprosté většině případů jsou zvířata naproto zdravá, i když v jejich trusu se občas objevují cysty parazitů. Hostitelem prvoků je nadpoloviční většina všech činčil.
U mladých činčil ve věku 2–3 měsíců je možný zhoubný průběh. Ke vzniku choroby je potřeba působení predispozičních faktorů, které umožní přemnožení parazita. Mezi takové faktory patří špatné podmínky chovu a stres.
Nemoc začíná měknutím výkalů, později mají zvířata průjem s příměsí hlenu. Trpí kolikou, nežeru a většina mláďat do týdne hyne. Méně závažný průběh spočívá ve střídání se průjmu a nechutenství s obdobím zdánlivého zdraví. Během epizod průjmu činčily hubnou a zhoršuje se kvalita jejich srsti.
Giardióza ptáků
Giardióza je nemoc andulek, korel a agapornisů. Řidčeji je zjišťována u velkých papoušků, tukanů, hrabavých ptáků a vrubozubých. U drobotiny a kanárů je neznámá.
Přítomnost lamblií je častá, cysty v trusu může mít až 70 % korel, nadpoloviční většina andulek a čtvrtina agapornisů. Stejně jako u savců většinou nezpůsobuje potíže.
Pokus ano, je to průjem v podobě rozbředlého hlenovitého zapáchajícího trusu. Časté jsou opakované bakteriální nebo kvasinkové střevní záněty.
Může se přidat i nechutenství a apatie, vyhublost a snížená hladina bílkovin v krvi.
Nebezpečná je pro mladé v budce, ti zaostávají v růstu a úmrtnost u mláďat andulek může dosáhnout 20–50 %.
U dospělých ptáků se může giardióza projevovat i jinak. Nemoc způsobuje suchou kůži a ta vede ke svědění. Oštipávání si nohou, vytrhávání peří na boku, v podpaží a na křídelní řase může být příznakem giardiózy.
Protože při nemoci je omezené vstřebávání tuků a v tucích rozpustných vitamínů, u korel trpících giardiózou se mohou objevit paralýzy křídel způsobené nedostatkem vitamínu E.
Diagnostika giardiózy
Odhalení giardiózy není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že bezpříznakové nosičství lamblií je velice časté a to, že jsou v trusu zvířete cysty ještě ani náhodou neznamená, že giardióza je příčinou pozorované nemoci.
Další potíže přináší samotný nejčastěji používaný test k odhalení střevních parazitů, flotace trusu. Giardie netvoří cysty každý den ani nijak pravidelně. Jeden den může být trus bez nálezu a o dva dny později může obsahovat miliony cyst v jednom gramu. Vyšetření jednoho vzorku proto nemusí parazita vůbec zachytit.
Některé roztoky používané k flotaci cysty giardií poškozují a vzniká falešně negativní výsledek, cysty se podobají kvasinkám a tak hrozí falešně pozitivní výsledek.
Záchyt zvyšuje vyšetření v laboratoři se zkušeným personálem, použití roztoku síranu zinečnatého a sběr tří různých vzorků trusu během tří až pěti dnů, které jsou skladovány v chladu.
Ani tak ale flotace neodhalí všechna zvířata s giardiózou.
Ve vzorku čerstvé průjmové stolice lze někdy pozorovat i trofozoity. Fyziologický roztok používaný k ředění musí být teplý. Trofozoiti velmi rychle hynou.
Trofozoity je možné získat také invazivnějšími metodami, jako je odběr šťávy z dvanáctníku nebo seškrabem sliznice tenkého střeva.
Další metody využívají detenci antigenu giardie v trusu. Rychlotesty ELISA dokáží odhalit přítomnost giardií i v jednom vzorku trusu. Největší úspěšnost má použití ELISA testu a flotace zároveň. Je možné použít také metodu PCR a hledat přímo geny parazita. Falešně negativní výsledky jsou ale možné a pozitivní výsledek nemusí znamenat, že giardie jsou příčinou nemoci.
Podobné nemoci
Nemocí, které se projevují chronickým průjmem je obrovské množství a zrovna u giardiózy platí, že se objevuje ráda společně s nimi, případně je náhodným nálezem při zjišťování příčiny průjmu. Totožně probíhající nemoci jsou infekční (první sloupec) i neinfekční (druhý sloupec)
- dietní chyba
- bakteriální přerůstání tenkého střeva
- exokrinní nedostatečnost slinivky
- střevní lymfom
- idiopatické střevní záněty
- imunodeficience
Léčba giardiózy
Ani s léčbou to není jednoznačné. Akutní průjmy žádnou léčbu nemusí vyžadovat, přejdou samy. Léky potlačují příznaky nemoci a zastavují vylučování cyst, ale rezistence je možná a reinfekce z prostředí také. Dlouhodobě se zbavit giardiózy u zvířat, které mají oslabenou imunitu, může být téměř nemožné.
Léčba zvířat, která nemají žádné potíže, ale náhodně u nich byly objeveny cysty v trusu, se spíš nedoporučuje. Úspěšnost nemusí být valná a akorát hrozí rozvoj rezistence na léčiva. Riziko přenosu giardiózy na člověka je malé.
Léčba začíná vykoupáním zvířete a dezinfekcí prostředí. Nejčastěji se používá lék fenbendazol a to všech zvířat. U přežvýkavců dále albendazol a u nepotravinových zvířat metronidazol a podobné preparáty. Účinnost metronidazolu je menší než u fenbendazolu. U úpornějších infekcí psů a koček a používají tyto dva léky dohromady.
Psům a kočkám pomáhá také nízkotučná dieta se zvýšeným podílem vlákniny a přídavek probiotika při léčbě metronidazolem.
Nemoci přenosné na člověka
Soukromý veterinární lékař od roku 2011. Dlouhou dobu působím ve smíšené praxi, kromě psů, koček a králíků se zabývám také drůbeží a malými přežvýkavci, okrajově i skot, prasata, exotické ptactvo.
Giardia intestinalis u člověka
Giardia intestinalis (lamblie) je rozšířená prakticky po celém Světě a je to nejčastější střevní parazitární onemocnění lidí v rozvinutých zemích (společně s infekcí roupem dětským). V rozvojových zemích je nemocných a nosičů ještě mnohem více.
Odborná literatura uvádí např. v Indonésii až 40 % infikovaných obyvatel a v tropických zemích v průměru asi 30 %. Lambliózu si můžeme přivézt také z exotické dovolené a proto je užitečné dozvědět se něco i o onemocnění u člověka.
Máme užitečné informace nejen pro mazlíky, ale také pro páníčky.
K rozvoji onemocnění u člověka stačí polknout relativně malé množství infekčních stádií – cyst lamblie (10 – 100). Cysty se rozpustí ve dvanáctníku, trofozoity se usazují na sliznici tenkého střeva, kde začnou růst a dělit se. Inkubační doba se u člověka pohybuje (podle množství pozřených cyst a také s ohledem na naši individuální vnímavost a celkový stav zdraví) mezi 1 – 3 týdny.
Průběh nemoci
U některých lidí probíhá infekce bez zdravotních obtíží a mohou se stát tzv.
„bezpříznakovými nosiči“, u někoho se objeví mírné problémy v zažívacím traktu a pokud vznikne lamblióza (giardióza) opravdu jako akutní onemocnění, vidíme následující klinické příznaky: zvýšená teplota, bolesti v břiše různého stupně, nevolnosti, nechutenství, nadýmání a také hubnutí.
Hubnutí je způsobeno tím, že giardie doslova „sedí“ na střevních buňkách a brání jim v normální práci, ale také dráždí střevní sliznici a způsobují zánět. Giardie mohou samozřejmě i u člověka – stejně jako u zvířat cestovat až do žlučníku a vzácně se u postiženého jedince objeví i žloutenka.
Vyšetření
Z výše uvedených příznaků vidíme, že lamblióza může být nejen onemocnění nepříjemné a dokonce vážné, ale také, že její příznaky jsou přítomné i u spousty dalších nemocí zažívacího traktu. Je tedy zapotřebí navštívit lékaře a nechat se řádně vyšetřit.
Obvykle pacient odevzdá 3 vzorky stolice velikosti asi lískového oříšku a čeká na výsledek z laboratoře.
Vzorky stolice odebíráme pokaždé jiný den – například tři po sobě jdoucí dny nebo obden; můžeme je stejně jako ty zvířecí uchovávat v chladničkové teplotě (5 – 10 ºC) – a potom najednou doručit k lékaři nebo do laboratoře.
Podle dlouhodobých výsledků vyšetřování a odborných publikací by vzorků mělo být dokonce 6, a každý samozřejmě v jiný den. Je to proto, že lamblie mají v organismu hostitele určité životní cykly a ve stolici se opravdu vylučují nepravidelně.
Pokud se s lékařem dohodneme, že přineseme všechny vzorky najednou – platí i pro zvířecí stolice – uchováváme zkumavky nebo jiné nádobky se stolicí v chladničce a pamatujeme si, že nesmí zmrznout.
Při zmražení totiž krystalky ledu doslova rozřežou cysty nebo vajíčka, o živých trofozoitech ani nemluvím, ti zahynou po několika hodinách i v chladničkové teplotě – a parazitolog v laboratoři nic podezřelého neuvidí. Výsledek vyšetření bude v takovém případě negativní, ale nesprávný. Hovoříme o tzv. falešně negativním výsledku
Prevence
Prevencí infekce Giardia intestinalis je hygiena, kvalitní výživa a celkově dobrý zdravotní stav, mytí rukou před jídlem a po návštěvě WC, a pokud cestujeme do tropů a subtropů, snažíme se pít vodu z originálně balených lahví nebo čaj a jiné převařené tekutiny, a k jídlu máme pokud možno potraviny tepelně upravené nebo balené. Prevence při cestách do tropů a subtropů je dlouhá a samostatná kapitola u člověka i u zvířat.
Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.
| Blog – Autor | MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D. |
| Zvíře | Paraziti |
Giardióza u psů | Zooplus Magazin
Giardia jsou jednobuněční parazité, kteří okupují tenké střevo psů a způsobují průjem a zvracení. Především u štěňat nebo psů se sníženou imunitou může docházet k obtížím. Giardia se vyskytují v různých genotypech a vyskytují se celosvětově u savců, ptáků, lidí i plazů.
Obsah článku
Giardióza u domácích zvířat nebo lidí je způsobena parazitem Giardia duodenalis (zvaným též G. intestinalis či G. lamblia) a je rozšířena po celém světě. U tohoto druhu je známo několik genotypů, některé se vyskytují jen u určitých živočichů, některé byly zaznamenány u více živočišných druhů, dokonce i u člověka.
Lamblia jsou jednobuněčné organismy s homogenním životním cyklem, to znamená, že vývoj parazita probíhá v hostiteli. Ve svém vývojovém cyklu vystupují lamblia jako cysty a trofozoity. Pes přijme cystu ze svého okolí, např. infikovanými výkaly, nakaženou vodou či potravou anebo kontaktem s jiným nakaženým zvířetem.
Výkaly infikovaných štěňat jsou obzvlášť nakažlivé, protože většinou obsahují velmi vysoké procento cyst. Vlivem pH v žaludku a žluči se v tenkém střevě z cysty vyvine trofozoit, který se ihned dělí. Trofozoity se usadí uvnitř na povrchu tenkého střeva, méně často na povrchu tlustého střeva.
Dále se rozmnožují a tvoří další cysty, které jsou následně vylučovány výkaly, jež jsou pro zvířata ihned po vyloučení infekční. Postižená zvířata vyloučí zpravidla během několika dní velké množství cyst, přičemž toto vylučování může trvat týdny i měsíce, avšak počet cyst kolísá a někdy časem dochází k úplnému vynechávání tvorby cyst.
V závislosti na počasí a podmínkách mohou cysty zůstat infekční 1 týden až 3 měsíce. Především panuje-li vlhké podnebí, přežívají parazité velmi dlouho. Lamblia se často vyskytují v útulcích, chovech nebo v psích výbězích, všude, kde žije pohromadě více jedinců.
Symptomy nemocnění se projevují především u štěňat a mladých jedinců. U zdravých, dospělých zvířat nemá onemocnění téměř žádný účinek a probíhá bez symptomů. Infekce se projevuje průjmy různé intenzity, často s příměsí krve nebo hlenu. Také se může vyskytnout zvracení nebo nechutenství. U štěňat se onemocnění často objevuje ruku v ruce s jinými parazity, např. kokcidiemi.
Mají-li štěňata průjem, je vždy smysluplné podrobit výkaly testům u veterináře. Podobně je tomu i v případě, že se opakují žaludeční problémy. Pro test trusu je vhodné po dobu 3 dní sbírat vzorky, aby mohla být vyloučena přítomnost dalších parazitů. Giardia lze velmi rychle identifikovat prostřednictvím rychlotestu (ELISA) provedeném přímo v ordinaci.
Lékař má k dispozici mnoho léků, které může pro léčbu giardiózy využít. Jaké účinné látky použije, záleží na jednotlivých případech. Případná další onemocnění musejí být pro zdar celého procesu taktéž přeléčeny. Psovi by také měla být nasazena dieta spočívající v podávání lehce stravitelné potravy.
Také je důležitá zvýšená hygiena, aby se zabránilo opětovnému nakažení. Pelíšek, misky i místa, kde Váš pes jí, museí být řádně vydesinfikována, ev. umyta vodou o teplotě vyšší než 65 stupňů. Parazité jsou nebezpeční především pro nemocné osoby a děti, proto je hygiena tak důležitá.
Pokud s infikovaným jedincem žilo v domácnosti více zvířat, měla by i tato být proti lamblii ošetřena.
Abyste zabránili opětovnému vyvolání infekce, měli byste dodržovat hygienická opatření. Pravidelně odstraňujte výkaly svého psa a vyhazujte je košů pro ně určených. Čistěte místa, kde pes odpočívá, i v autě, hračky, plyšáky, misky atd. na čištění a desinfekci prostor jsou vhodné parní čističe, vhodné přípravky obdržíte u svého veterináře.
Objevte naši nabídku veterinárních krmiv na zoohit.
Giardia lamblia
Životní cyklus G. lamblia
Giardia lamblia je nejčastější původce střevních parazitárních nákaz. Giardióza neboli lamblióza nejčastější protozoární nákaza v ČR (300–400 případů/rok) a její výskyt stoupá se snižujícím se hygienickým standardem (Indie, Afrika, Rocky Mountains) a při velkém nahloučení osob (mateřské školy). Jedná se o střevního parazita, který na rozdíl od Entamoeba histolytica není schopen pronikat do sliznice a žije pouze v lumen tenkého střeva. Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekální znečištění pitné vody). Inkubační doba je 7–8 dní. Manifestuje se průjmovým onemocněním. Jedná se o antropozoonózu. Nejčastějším hostitelem je člověk, ale mohou být infikováni i bobři, prasata, opice a sloužit jako rezervoár.[1]
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
Původce: Giardia lamblia. První prvok, který byl viděn lidským okem (Antoni van Leeuwenhoek, 17. století). V r. 1991 se předpokládalo, že je to nejstarší eukaryotický organismus, v r.
2003 se ukázalo, že tomu tak není. Nemá mitochondrie, jen jakési zbytky (nemá respirační řetězec). Zcela závislá na vnějších zdrojích střeva (neprodukuje ani baze). Zcela esenciální jsou pro ní žlučové kyseliny.
Trofozoit[upravit | editovat zdroj]
Bičíkatá vegetativní forma, aktivní forma. 8 bičíků, 2 jádra, ventrálně 2 přísavné disky k připoutání k enterocytům. 12–15 μm[1]. Trofozoiti se přichycují na střevní sliznici duodena a jejuna → zánět→ změny.
Cysta[upravit | editovat zdroj]
Nepohyblivá, 9–12 μm velká, elipsoidní;[1]. Odolná vůči mrazu (jedna z mála), lze ji zničit vyschnutím a varem (10 min.). Má 4 jádra, zpomalený metabolizmus, silnou stěnu (ochrana před Cl).
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Nákaza se nejčastěji šíří vodou kontaminovanou cystami. Člověk pozře cystu, která je odolná vůči žaludečním šťávám.
V duodenu excystuje (signálem pro excystaci je změna pH z kyselého na neutrální) a trofozoiti kolonizují duodenum a jejunum, kde se volně pohybují v lumen střeva nebo se přichycují pomocí přísavných disků po stranách klku (při odlupování enterocytu se uvolní, přichytí se až dál). Na rozhraní jejuna a ilea znovu encystují, během encystace probíhá mitóza. Cysty jsou vylučovány stolicí.[1]
Životní cyklus ve zkratce:
Pozření cysty → excystace v duodenu → pomnožení trofozoitů v duodenu a jejunu → encystace na rozhraní jejuna a ilea → vyloučení cyst stolicí.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Po namnožení pokrývají giardie celý klk. Mikroklky jsou zkrácené, vakuoalizované, poškozené (poškozen glykokalyx), což způsobí zhoršení resorpční funkce až malabsorpční syndrom.
Giardie způsobuje malabsorpci cukrů (disacharidázy), což způsobuje osmotický průjem a nadýmání. U imunokompetentních lidí bývá akutní a u dětí do 6 let chronický.
Dále ničí trypsin a chymotrypsin (nejsou lipázy), čímž vzniká steatorea a neschopnost resorpce vitamínů rozpustných v tucích. Aktivace IgA (bez zánětu, jen zpomaluje množení trofozoitů).
Inkubační doba je 14 dní. Stolice bez krve, steatorea (mastný vzhled). Není fatální, u dětí ovlivňuje růst. Kojencům nic nehrozí, mateřské mléko má lipázy, které štěpí lipidy. Vzniklé mastné kyseliny jsou toxické pro přítomné giardie, které se zároveň nemají čím živit.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Většinou je průběh asymptomatický či subklinický (i u těch ale nalezneme histologický nález a jistou malabsorpci D-xylózy).
Akutní fáze
Spojena s GIT příznaky – vodnaté, páchnoucí průjmy s flatulencí, nauzea, anorexie, nebývá horečka. Bolesti v nadbřišku, ztráta hmotnosti. Stolice obsahují vyšší množství hlenu a tuku, neobsahují krev.
Subakutní a chronická fáze
Abdominální dyskomfort, epizody průjmů (stolice zpěněné, hnilobně páchnoucí), flatulence, špatná snášenlivost tučných a mléčných pokrmů. Malabsorpce vitaminu B12, deficit disachridázy a laktózová intolerance. Bez léčby vzniká chronická giardióza (až v 50 %).
Následkem toho se může vyvinout céliakie.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Anamnéza, klinický obraz, epidemiologie (protrahované průjmy hlavně u dětí v kolektivních zařízeních, u osob z azylových ústavů a navrátilců z ciziny). Duodenální biopsie – záchyt trofozoitů.
Obecná diagnostika střevních parazitů
Ze stolice odebereme 3 vzorky, hledáme cysty. Giardia dělá cysty jen občas, proto odebíráme 3 vzorky (větší šance záchytu). První cysty objevíme ve stolici asi 3–4 týdny po nákaze.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- 5-nitroimidazoly (aktivace léku redukcí v mikroorganismu) → léky specifické pro anaeroby;
- benzimidazoly (mikrotubulární inhibitory) → inhibice bičíku;
- léky volby: metronidazol (Entizol 3× 2 tbl. 7 dnů), tinidazol, ornidazol, mebendazol (Vermox), Endiaron;
- prevence – obecná – zábrana fekální kontaminace potravy a vody, výchova dětí k hygieně.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Gastrointestinální parazitózy
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
Parazité v nás. Škodí nám?
Datum: 17.09.2020
Máme se parazitů bát? Parazité jsou běžnou součástí našeho života, jen se z nich stalo do jisté míry tabu. Naše tělo je na život s nimi přizpůsobeno, ale je nutné jej pravidelně čistit, aby nedocházelo k jejich nebezpečnému přemnožení. Zvláštní kapitolou jsou parazité z tropických zemí.
Užívání bylin působících proti parazitálně a snaha o očistu je zakódovaná v buňkách od našich předků.
I ti se pravidelně čistili a snažili se získat z přírody a mladých, rašících výhonů a bylin co nejvíce látek ničíchích parazity, které se do těla dostaly nejčastěji ústy, stravou.
Věděli, že v jejich těle často přebývají „nezvaní hosté“, které je potřeba vyloučit ven, jinak jim způsobí nemilá onemocnění.
Proč se čistit
Naše tělo je složitý systém, který má silnou sebečisticí schopnost, ale bohužel životním stylem, který často vedeme, a zejména stravou, kterou mu nabízíme, jeho očistné schopnosti moc nepodporujeme.
Velmi diskutovaným tématem jsou parazité v našem těle. Pokud řekneme, že klient má obtíže způsobené parazity, tak se většina ohradí, že dodržuje hygienu a žádné parazity nemá.
Nicméně většina parazitů se dostává do našeho organismu stravou, což i v dnešní době velmi těžko ovlivníme.
Špatně omyté ovoce, syrové maso, špatně upravené jídlo v restauracích, to vše může být zdrojem nákazy.
Dalším vstupním kanálem bývají urogenitální orgány. Parazité se mohou do našeho organismu dostat ve veřejných bazénech či neuváženým pohlavním stykem.
V neposlední řadě je to také klimatizace a klimatizované prostory.
V době častého cestování mezi kontinenty se přináší mezi obyvatele i typy parazitů, na které náš organismus nemá obranné látky. Jsou to parazité z různých tropických zemí.
Co to je vlastně parazit?
Parazitem je takový organismus, který cizopasí na hostiteli. Pod slovem hostitel je možné si představit jakéhokoliv člověka, ale i zvíře.
Parazit s námi žije paralelně, uvnitř našeho těla. Ke svému životu využívá naši energii, naše buňky anebo potravu, kterou jsme požili.
Dle nejnovějších výsledků lékařských studií přibližně 85 % dospělé populace má v těle alespoň jeden druh parazita!
Člověk je schopen být hostitelem více než stovky různých parazitů, od mikroskopických velikostí až po velké, několik metrů dlouhé tasemnice. Paraziti se nevyskytují jen ve střevech, jak si lidé mnohdy myslí, ale téměř v každé části těla: v plicích, játrech, svalech, hltanu, mozku, krvi, kůži, dokonce i v očích!
Představují parazité nebezpečí?
Odpověď je jednoznačná. Ano. Rozvinutí parazité mohou v těle způsobovat velmi závažné příznaky. Mezi nejčastější patří poruchy fungování jater a žlučovodů a s tím spojené trávicí potíže, nadýmání, bolesti břicha, alergie, chronická únava, nevysvětlitelné hubnutí, bolesti kloubů, poruchy chování, chronické infekce.
Parazité se pohybují v celém našem těle. Nejsou jen ve střevech, ale usazují se v játrech, putují krevním a lymfatickým řečištěm, ovlivňují mozek.
Proto výskyt parazitů v organismu může způsobovat i poruchy paměti, psychiky a spánku. Parazité často způsobují růst různých novotvarů v těle, jako jsou cysty a myomy.
Mají vliv na celkovou funkci imunitního systému, na vznik chronických alergií.
O jakých parazitech mluvíme?
Dá se říci, že tak či onak se dostal do kontaktu s parazitem každý z nás. Někteří z nás o tom ovšem nevědí, pokud nedojde k rozvoji nežádoucích symptomů. Velmi záleží na stavu imunitního systému v době nákazy. Může si s parazitem poradit, nebo to nezvládne a parazit se začne množit.
Parazitů existují stovky. Ukažme si, jací jsou ti nejčastější.
Toxoplasma gondii
- Nejčastější “domácí” parazit.
- Je to prvok, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější.
- Nejčastějším přenašečem jsou naši domácí mazlíčci – kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje. Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Je to pravděpodobné zejména u pacientů s oslabenou imunitou.
- V našem těle prochází několika vývojovými fázemi, aniž bychom si všimli příznaků.
- Jeho přítomnost v mozku může vyvolat různé změny v chování člověka, které by nás ani nenapadlo přisuzovat působení nějakého parazita. Jako příklad lze uvést zvýšení sexuální aktivity při snížení sociální a emocionální hloubky vztahu, snížení pudu sebezáchovy, zpomalení reakcí, zvýšení agresivity, příznaky podobné schizofrenii.
- Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce, jak již bylo zmíněno, přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst hlavně v nervové tkáni někdy až do konce života.
- Nebezpečí při oslabení imunity znamená to, že pak parazit „ožije“ (projeví se např. horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi).
- Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu.
Motolice
- Jedná se o parazita, který patří do třídy Trematoda.
- Motolice jaterní napadá jaterní žlučovody a játra.
- Dospělí jedinci jsou různé velikosti od několika milimetrů po jeden centimetr a více.
- Příznakem infekce motolicí bývá průjem nebo zácpa, hubnutí, únava, nechutenství, pocit tlaku na straně jater, zhoršený metabolismus, svědění kůže, alergie, záněty močového měchýře a ledvin.
- Nakazit se můžeme nejčastěji vypitím kontaminované vody nebo konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa. Častým zdrojem nákazy bývají masné výrobky (salámy, tlačenky, slanina, klobásy) a špatně tepelně upravené ryby.
Trichomonáza (bičenka poševní)
- Trichomoniáza, parazitární onemocnění způsobené prvokem Trichomonas vaginalis, patří celosvětově mezi nejrozšířenější pohlavně přenosné infekce.
- Bičenka poševní je pohyblivý parazitický prvok, jehož jediným hostitelem je člověk.
- V rámci infekce osidluje orgány urogenitálního traktu. U žen je to vagina, děložní čípek, močová trubice a močový měchýř, u mužů močová trubice, prostata, nadvarle a sperma.
- Přenos je většinou pohlavním stykem.
- Může způsobovat nejen zánět, vaginální výtok a svědění, ale pokud se rozšíří, tak i bolesti břicha, cysty, myomy a také neplodnost.
- Často přechází i do močového ústrojí a způsobují chronický zánět močového měchýře, u mužů chronický zánět prostaty.
V našem těle se může vyskytovat celá řada dalších parazitů, roupi, tasemnice, škrkavky či lamblie. Jejich vniknutí do těla těžko zabráníme. Můžeme však zabránit jejich množení a působení na naše zdraví.
Nestandartní parazité – chlamýdie, borrelie
Byť bakterie typu chlamýdií a borrelií nejsou parazité ve správném slova smyslu, tak je mezi „parazity“ zařadit můžeme. Mají totiž jednu jejich vlastnost. Dostávají se do zdravé imunitní buňky těla, kde jsou schovaní a žijí na její úkor.
Pokud následně dojde k celkovému snížení efektivity práce imunitního systému, zvýší svůj počet a vytvoří v těle zánět (bolest kloubů, zánět nervů, gynekologický zánět).
Více o těchto interbuněčných parazitech se dočtete zde:
Po podání antibiotik se jejich počet opět sníží, zůstavají schované v buňkách a opět čekají na svoji příležitost. To je důvod, proč je tak těžké zbavit se tohoto typu infekcí. Příroda však nabízí lék na vše. Medicinální houby v tomto případě hrají zásadní léčebnou roli.
Jaké je řešení?
Pravidelná očista organismu je prvním a možná nejdůležitějším krokem, jak zabránit velkým zdravotním potížím, které si velmi často nedáme do souvislosti s výskytem parazitů v našem těle.
Několikrát ročně, zejména v jarním období, bychom měli dodržovat snížený příjem stravy, která by měla být odlehčená. K tomu bychom měli užívat byliny, které dokáží nejenom očistit naše játra, krev a lymfu, ale mají také antiparazitální účinky. Jaké jsou ty nejúčinnější?
Pomoc z přírody
Existuje mnoho bylin, které využívali již naši předci. Může jimi být česnek nebo hřebíček.
Zvolte si vhodný preparát sami nebo nás kontaktujte. Rádi vám doporučíme byliny a houby právě pro vás. [email protected]
Teď již víte, jak své tělo očistit od nežádoucích obyvatel a podpořit své zdravía psychickou pohodu.
Nechcete přijít o další články? Zde vyplňte svůj e-mail
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů